Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 19/?
Mianhaeyo~ Nepřidala jsem díl včera, protože jsem ho ještě neměla dopsaný, ale dneska jsem si k tomu sedla a dopsala ten konec^^ Doufám, že se vám to bude líbit (je to zase o trošičku delší díl, ale ne zase o moc :D ) a necháte mi nějaký ten komentář. :) Enjoy~
Sedíc
na židli u jídelního stolu se ohne k zemi a vytáhne si k sobě na
klín Hyun Kiho, zatímco netrpělivě pozoruje Luhana a čeká, až
dojí svou porci. On už má svůj talíř vyprázdněný, jelikož si
řekl jen o malou porci, která by se mohla rovnat dětské.
Na
tváři má stále usazený úsměv, potichu podupává nožkami,
čímž kolíbá svého pejska, kterému se to moc líbí. Ryeowook
neví, proč má dnes tak dobrou náladu. Cítí se jako někdo úplně
jiný. Jako někdo, kdo si neprošel ničím zlým. Chce si tenhle
pocit užít co nejvíce to jde, protože ví, že jakmile se vrátí
domů, vše se zhroutí, vše se znovu zahalí do temných barev a
jeho nálada znovu klesne na bod mrazu. Proto teď tak spěšně
hledí na Luhana. Venku je už sice tma, ale pozdě není. Jen
protože je zima, tak slunce zapadá dříve. Každopádně Wook si
chce tenhle už tak skvělý den užít až do konce.
Odpoledne
strávili s dětmi, kteří bydlí ve stejné ulici – Luhanovými
kamarády. Jak se Wook dozvěděl, Luhan se s nimi zdá prakticky od
chvíle, kdy se ti tři špuntové narodili. Jemu bylo sedm let a prý
ještě tehdy bydleli tady s jeho babičkou. Ovšem nejen on – i
jeho sestra Jolie je milovala a oni jí, proto když zemřela, trvalo
dlouho, než se z toho dostali.
„Proč
se na mě pořád tak díváš?“ zasměje se Lu a vloží si do úst
další sousto. Ryeowook rychle odvrátí pohled.
„Nedívám,“
„Díváš,“
nedá se blonďák. Ryeowook našpulí rty a pohledem naznačí, aby
si se svým jídlem trochu pospíšil, což Luhana poněkud udiví,
ale i tak jej poslechne.
„A
jak se ti tady líbí, Ryeowooku?“ zeptá se mile Luhanova babička.
„Říkal,
že mu tvůj dům připadá jako zámek a že ty musíš být určitě
královna,“ promluví s plnou pusou světlovlásek a vyslouží si
jeden zoufalý pohled od Ryeowooka.
„Oh,
vážně?“ zasměje se babička, „to je od tebe hezké,“ Wook
se nesměle usměje a párkrát pokýve hlavou.
„Moc
se mi tady líbí,“ řekne a všichni u stolu se usmějou, přičemž
se na sebe Luhan se svou matkou potajmu podívají. Oba znají
chlapcovu minulost, proto je jeho slova tolik těší. Zvláště
Luhana. Od té doby, co přijeli, ještě neviděl Ryeowooka se
neusmívat, což jej dělá neuvěřitelně šťastným. Vidět
Ryeowookův úsměv pro něho znamená tak nepopsatelně krásný
pocit, u kterého si přeje, aby jej neopouštěl.
Dojí
poslední sousto, zvedne se, posbírá všechny prázdné talíře a
spolu s nimi se vydá do kuchyně. Ryeowook se též postaví, položí
Hyun Kiho na zem a rychle za chlapcem přicupitá. Opře se o linku a
sleduje jej, jak umývá ono špinavé nádobí.
„Tak
kam půjdeme?“ zeptá se Wook, zatímco se stále usmívá jako
měsíček na hnoji. Lu se na něho podívá a musí se usmát taky.
„Ale,
ale... copak se stalo?“ poškádlí jej a odloží mokrý talíř
do odkapávače, načež se pustí do dalšího.
„Nevím,“
pokrčí rameny Wook, „prostě chci někam jít,“
„Se
mnou?“ nadzvedne obočí Lu. Jako
by to snad nebylo jasný...
„S
tebou,“ přikývne a sáhne do dřezu po jiném talíři, vezme
houbičku a začne jej umývat.
„To
je dobrý, já to zvládnu,“ Wook zavrtí hlavou.
„Ale
trvá ti to,“ zamumlá a lehce do blonďáka strčí, aby mu taky
uvolnil trochu místa. Lu se udiví a podívá se na jejich ramena,
která se o sebe nepatrně dotýkají. Nevadí mu, že jsou tak
blízko?
„Zatím
vymysli, kam půjdeme,“ zaúkoluje jej hnědovlásek a uchopí
další talíř.
„Já?“
A
kdo jiný?
„Mám
to snad vymýšlet já? Vždyť to tady neznám,“ Lu zamumlá něco
ve smyslu, že má pravdu a zamyslí se. Ovšem ne nad tím, kam by
mohli jít, nýbrž nad tím, jak se Ryeowookovo chování od
včerejšího dne naprosto změnilo. Je na něm vidět, že je o dost
uvolněnější a snad by se i dalo říct, že je... šťastný?
Možná. Tak či tak je Luhan za tohle jeho chování nesmírně rád.
Přijde mu, že konečně teď poznává jeho pravé já, které se
tak dlouho schovávalo. Napadlo jej to už venku, když se koulovali
s dětmi. Ryeowook se téměř hned do hry plně ponořil, až by se
někomu zdálo, že je stejně starý, jako ti tři. Tenhle Kim
Ryeowook, který s nimi přijel k jeho babičce, se naprosto liší
od toho Kima Ryeowooka, kterého poznal ve škole, kterého bránil
před ostatními, se kterým hrál na klavír a kterému koupil
horkou čokoládu. Ano, zamiloval se sice do toho původního,
plachého Ryeowooka, ale tenhle, co tu s ním právě myje nádobí,
se mu líbí ještě více.
„Tak
už jsi to vymyslel?“ vytrhne jej z myšlenek hnědovláskův
naléhavý hlas, přičemž si uvědomí, že už je vše nádobí
umyté. Vykulí oči. Jak to, že to tomu malému jde tak rychle?
„Děje
se něco?“ vyděsí se Wook, když Lu nic neříká a jen civí
před sebe.
„A-ale
nic,“ procitne znovu blonďák a otře si morké ruce do utěrky,
kterou následně podá i Ryeowookovi.
„Takže
už víš, kam půjdeme?“ usměje se Wook a vrátí utěrku zpět
světlovláskovi, který jí vzápětí vrátí na své původní
místo.
„Vím,
ale neřeknu ti to,“ prohnaně se usměje a mrkne na něho, načež
se vydá z kuchyně do chodby. Wook na nic nečeká a chlapce dohoní,
ihned sáhne po svém kabátě, vklouzne do bot, nasadí si čepici a
kolem krku si obváže tlustou šálu – vše má půjčené od
Luhana – a poté se už postaví přede dveře, ruce strčí do
kapes a vyčkává, až bude hotový i Luhan. Ten se jen znovu udiví
nad jeho rychlostí. Vidí na něm, jak je natěšený. Vypadá jako
malé dítě, které má slíbenou zmrzlinu.
„Můžeme?“
zeptá se Lu, to už je ale Ryeowook venku před domem a jde směrem
k brance, a tak si jen povzdechne a vydá se za ním.
„Děláš
mi velkou radost, víš to?“ promluví, když už jdou znovu vedle
sebe.
„Nevím,“
pokrčí rameny, „jak to?“
„Teda
nevím, jestli tu změnu zatím pozoruju jenom já, ale-“
„Máš
pravdu,“ skočí mu do řeči Wook, „vlastně bych ti za to chtěl
poděkovat... už dlouho mi takhle dobře nebylo,“ sklopí hlavu a
pousměje se.
„Za
nic neděkuj. Zasloužíš si to,“ zahne za roh a chytí Wooka za
rukáv, aby jej upozornil, že nejdou rovně. Wook zvedne pohled a
omluvně se usměje.
„Takže...
asi je zbytečné se tě ptát, kam že to jdeme, že?“ změní
téma Wook. Ani neví, kde nastal ten zlom a on sám začínal
konverzaci. Dříve se jim snažil vyhnout. Tedy, asi by se o to
snažil i dál, ale u Luhana je to jiné.
„Můžu
ti říct, že je to místo, kam jsem dříve rád chodíval,“
strčí si ruce do kapsy a bradu zachumlá do límce. Nemá rád
zimu, ačkoli je svým způsobem nádherná, hlavně když vysvitne
slunce a vše se začne třpytit.
„Sám?“
Luhan zakroutí hlavou.
„Se
sestrou,“ Ryeowook se kousne do rtu.
„Promiň,“
„Nic
se neděje,“ uklidní jej Lu, „náhodou na to vzpomínám rád,“
společně vyšlapou na menší kopec, na němž je několik stromů
a pár laviček. Luhan ihned vykročí k tomu největšímu stromu,
který je na druhé straně. Ryeowook se ani nestíhá pořádně
rozhlížet, navíc je stejně tma a pár lamp žádný zázrak
neudělají.
„Tady
to je,“ dojdou k lavičce, jež je pod tím velkým stromem.
Jelikož je to na kraji kopce, mají takový menší výhled a
městečko, ve kterém se nacházejí. Jsou odsud vidět světla z
oken rodinných domků či nějakých obchodů, projíždějících
aut nebo nějakých osvětlených cedulí.
„To
je nádhera,“ vydechne unešeně Wook a sveze se na lavičku. Luhan
se posadí vedle něho a zadívá se na světla z města.
„Není
ti zima?“ chce se ujistit blonďák.
„Není,“
odpoví mu druhý, „je to tady vážně krásný,“
„Ve
dne to taky stojí za to, ale myslím si, že večer je to lepší,“
řekne Lu a koutkem oka se podívá na Ryeowookovu usmívající se
tvář. Je šťastný, že se mu přeci jen podařilo alespoň
částečně si získat jeho důvěru. Je rád, že si od něho
nakonec nechal pomoct. Kdyby to jen tehdy udělala i ona...
„Řekl
mi, že se mu líbím,“ řekne zasněně a opře se o kmen stromu.
„Kdo?
Jihyun?“ zeptá se Lu.
„Kdo
jiný?“ protočí očima Jolie.
„No
a co ty na to?“
„Odmítla jsem ho,“ sklopí pohled a
smutně se usměje.
„Proč?“
nechápe Lu, „vždyť se ti taky líbí, ne?“
„To
sice líbí... ale já mu nevěřím,“ pokrčí rameny dívka,
„nevěřím, že to myslí vážně,“
„To
je nesmysl,“
„Prostě
mi to tak přijde a neptej se proč,“ ukáže na něho výhružně
prstem.
„Ale
stejně je to hloupost, vždyť komu by se nelíbila naše Jolie?“
řekne škádlivě, načež začne utíkat, jelikož se dívka
odtrhne od onoho kmenu a pokusí se jej chytit.
„To
není vtipný, Luhane!“ zapiští a začne se se svým bratrem
honit okolo stromu.
„Ale
směješ se stejně jako já,“ zasměje se Lu a proběhne kolem
lavičky.
„Dobře,
vyhrál jsi. Seš moc rychlej,“ dívka se ohne v pase, opře se
dlaněmi o kolena a začne se vydýchávat. Luhan se též zastaví
a s úsměvem se k ní přiblíží, čehož vzápětí zalituje,
jelikož jej sestra chytí kolem ramen a rozchucá mu jeho hnědé
vlasy. Chlapec tiše zanadává a vytrhne se z jejího sevření.
„Hlupáku,“
vyplázne na něho dívka jazyk a tentokrát je to ona, která se
rozeběhne, snažíc se utéct před svým rozzuřeným bratrem.
„Luhane?“
blonďák sebou trhne, když se vrátí myšlenkami zpět do reality.
„He?“
„Děje
se něco?“ zeptá se dnes již po druhé starostlivě Wook.
„Promiň,
jen jsem se nechal trochu unést,“ usměje se a hnědovlásek
chápavě přikývne, přičemž svůj pohled znovu přetočí k
městu. Ovšem Luhan se dále dívá na Ryeowookovu tvář, teď už
ne jen koutkem oka, ale úplně. Chce si zapamatovat jeho šťastnou
tvář, jeho úsměv a zářící oči. Bojí se toho, že až se
vrátí zpět domů, bude zase nějakou dobu trvat, než je znovu
uvidí. Ale on bude dělat vše proto, aby tomu tak nebylo.
„Proč
se na mě tak díváš?“ zeptá se Wook, když otočí hlavu a
všimne si Luhanova pohledu, jež je na něho upíraný.
„Protože
jsi krásný,“ zamumlá, načež vytřeští oči. Proboha! Že to
neřekl nahlas!? Rychle odvrátí pohled a jeho tváře naberou lehký
nádech rudé barvy.
Stejně
tak vytřeští oči i Wook a pootevře ústa.
„Cože?“
zamrká překvapeně, „jak to myslíš?“
Luhan
se nervózně podrbe na hlavě a skousne si ret. Takže to vážně
řekl nahlas... Kruci! Nechce, aby se Wook dozvěděl o jeho citech.
Ne teď! Bojí se, že by ho ztratil.
„Nijak,
promiň,“ vyhrkne, „už se docela ochlazuje, nepůjdeme už?“
zvedne se, ovšem hnědovláskova ruka jej zastaví.
„Ne,
Luhane. Jak jsi to myslel?“ nedá se a přinutí jej si znovu
sednout.
„Nijak,
vážně,“ zaúpí. Idiot! Proč to řekl nahlas?! Chce se svých
citů zbavit, věří, že za chvíli odezní samy, ale místo toho
mu narovinu řekne, že je krásný... Nejraději by se teď šel
někam schovat, nebo ještě lépe – zahrabat a nikdy už nevylézt.
„Říkal
jsi, že chceš, abych k tobě byl vždycky upřímný. Teď chci já
to samé po tobě,“ vlastně si ani tak není jistý, zda slyšel
dobře, ale jestli ano, pak chce – ne, potřebuje znát důvod.
„A-ale
já jsem upřímný. Vážně jsem to nijak nemyslel... Chtěl jsem
říct, že vypadáš líp, když se usměješ,“ usměje se zoufale
Lu.
„Luhane,“
„Hm?“
„Jestli
mi teď neřekneš pravdu, budu to brát tak, že ty už taky
nestojíš o moji upřímnost,“ řekne vážně Wook, „takže?“
„Nijak
jsem to nemyslel,“ sklopí pohled Lu.
„Fajn,“
Ryeowook se zvedne a bez dalších slov se vydá pryč. Luhan k němu
vzhlédne a vyběhne za ním, přičemž se mlčky proklíná. Dobře,
říkal, že mu nechce říct o svých citech kvůli tomu, aby ho
neztratil. Takže teď to bude tak, že ho ztratí protože mu nic
neřekne? Dává to vůbec smysl?
„Ryeowooku,“
osloví jej, když ho dožene a stoupne si před něho, „nech mě
ti to vysvětlit,“
„Co
mi chceš vysvětlit? Vždyť si to nijak nemyslel. To je dobrý,
Luhane. Jen jsem už unavený,“ řekne Wook a věnuje mu jeden
nucený úsměv. Je naštvaný? Proč by měl být? Protože mu bylo
řečeno, že je krásný a hned potom, že to vlastně nebylo nijak
myšleno? Co se to s ním stalo? Nikdy v životě by si nedovolil se
na někoho naštvat. Vždy byli všichni naštvaní na něho, nikdy
on na ně. Ačkoli k tomu měl mnohokrát dost dobré důvody, nikdy
by jej ani nenapadlo se naštvat. Tak proč teď na Luhana? Neví, co
přesně od něho chce slyšet, jen mu přijde, že k němu není
upřímný a to jej dost mrzí. Trvalo mu dost dlouhou dobu mu aspoň
trochu začít věřit, proto kdyby k němu byl teď neupřímný,
všechna jeho důvěra by se v jediném okamžiku vytratila.
Ale
vážně? Co vlastně chce, aby mu Luhan řekl? Ani to sám neví a
obviňuje jej, že není upřímný. Možná to vážně nijak
nemyslel. Možná že Ryeowook znovu vyvádí jen kvůli hlouposti...
„Nechci
aby sis myslel, že k tobě nejsem upřímný,“ řekne Lu, „protože
to tak opravdu není. Byla by hloupost žádat tě o upřímnost a
sám ti lhát, vím to,“ povzdechne si. Ano, ví to. Ví to a
stejně mu lže. Ale on mu prostě nemůže říct pravdu... nemůže!
Ne dnes, ne teď.
„Nemyslím
si, že ke mně nejseš upřímný... už delší dobu si to
nemyslím,“ sklopí hlavu a zadívá se do Luhanovy hrudě, jen aby
se mu nemusel dívat do očí.
„Tím
chceš říct, že už mi věříš?“ zeptá se překvapeně Lu.
„Já
jen... Není pro mě snadné začít někomu důvěřovat, proto když
ti řeknu, že ti věřím, nechci toho později litovat,“ zamumlá
hnědovlásek. Ano, věří mu, ale právě teď mu něco říká,
že když mu Luhan tvrdí, že to nijak nemyslel, lže mu. Nemůže
si pomoct, prostě si to myslí. Neví proč.
„Nebudeš,
slibuji,“ usměje se Lu. Měl by mu to říct? Vždyť, co by to
vlastně změnilo? Nic, tak proč se toho bát... Když jej Ryeowook
odmítne tak to přeci nebude znamenat, že ho tím ztratí, ne?
„Dobře,“
povzdechne si blonďák, „máš pravdu. Není to úplně tak, že
bych nijak nemyslel to, když jsem řekl, že jsi krásný,“ řekne
tiše s jasně vepsanou nervozitou v jeho hlase, „m-myslel jsem to
vážně, protože... t-ty...“ zmlkne, když k němu Wook vzhlédne.
„Luhane-“
„Mám
tě rád, Ryeowooku,“ vyhrkne světlovlásek, „mám tě rád a
chci abys to věděl,“
Ryeowook
nechápavě zakroutí hlavou, „C-cože?“
„Víš,
jde zkrátka o to, že když jsem přišel a viděl, že se ti děje
to samé, jako se dělo i mojí sestře, měl jsem potřebu ti pomoct
jakkoli to jen šlo, protože jsem nechtěl, abys to všechno ukončil
tak, jako to udělala i Jolie. Nechtěl jsem, aby takhle zbytečně
skončil další život, proto jsem tě nenechal být, ani když jsi
mě od sebe odháněl. Ale postupem času si s ním už tak nějak
přestal a já si začal uvědomovat, že už mi nezáleží tolik na
tom, aby nezemřel další člověk... Záleží mi na tom, abys
nezemřel ty, Ryeowooku... Protože kdybych o tebe přišel, nezvládl
bych to. Moc pro mě znamenáš a...“ na sucho polkne a odvrátí
pohled, „mám tě vážně moc rád,“ hlesne, „možná, že i
něco víc než jen to,“ dodá šeptem a na okamžik zavře oči,
jen aby se nemusel dívat na hnědovláskův výraz.
Ryeowook
zmateně vydechne, oči vytřeštěné a ústa pootevřené. To co mu
Luhan právě řekl... má tomu věřit? Má věřit tomu, že se pro
něho opravdu stal tak důležitým? Chce tomu věřit. Ne proto, že
by cítil to samé... tím si není tak jistý. Chce tomu věřit z
toho důvodu, že ten pocit, že na vás někomu záleží, je pro
něho opravdu moc vzácný, jelikož mu přijde, že takový pocit
měl v životě jen jedinkrát, a to když ještě žil jeho otec.
Jenže není nebezpečné tomu věřit jen protože sám chce?
„V-víc
než to?“ zopakuje Wook s pohledem stále upřeným někam do
prázdna.
„Víc
než to,“ přikývne Lu a kousne se do spodního rtu, „myslím,
že tě asi miluji,“
No konečně mu to Lu řekl.. xD Těšim se na dalši dil :-)
OdpovědětVymazatDokonale. Som rada ze mu konecne Luhan povedal pravdu. Velmi sa tesim na dalsi diel :3
OdpovědětVymazatTak se Luhan přiznal a ani to tolik nebolelo, jak se obával. Wookie je chytrý chlapec a na Luhanovi mu též záleží. Proto bude v pořádku, když mu bude věřit a přijme jeho lásku.
OdpovědětVymazatMoc se těšim na další díl...
dokonalost... jen tak dál... ještě Sehun by se mohl přiznat xDDD
OdpovědětVymazatŘekl to~~ !! Uhm...*nadšená* Jen se teď bojím, jak se k němu bude Wook chovat. Ale já věřim, že jednou i on svoje city Luhanovi vyzná a budou spolu~
OdpovědětVymazatTěším se na další díl~
Aah konecne sa priznal *w*
OdpovědětVymazat