Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 18/?
Máte radost? Hm? Máte? Tenhle díl přidávám díky tomu, že jsem dneska měla čas ho sepsat a pořád čas mám, takže jdu psát dál, ať vám sem můžu další hodit v pátek :D Doufám, že jsem vám udělala radost, že díl přidávám v úterý, ačkoli se tam jako vždy nic moc neděje :D Tak se do toho dejte a na oplátku mi tam dole zanechte svůj názor^^ Annyeong~
Milý
deníčku,
dlouho
jsem ti nepsal, že? Jen doufám, že sis nemyslel, že jsem na tebe
zapomněl. Neboj, nezapomněl.
Jenom
nějak nebyl čas psát... Ale teď už je.
Právě
teď je šest hodin ráno. Spal jsem asi hodinu, pak jsem se probudil
a už se mi spánek obloukem vyhýbá. Možná to vážně bude tím,
kde jsem. Tohle místo, ta postel, prázdná skříň, sem tam
strhané tapety na zdi, prázdný stůl, u kterého právě sedím,
slabé světlo z lampičky... všechno tohle kdysi patřilo dívce,
která měla stejný osud jako já.
Ačkoli...
v něčem se přeci jen lišil.
Do
mého života zdá se přeci jen přišel někdo, komu nejsem
lhostejný. Bál jsem se si to přiznat... Bál jsem se uvěřit...
Ale
podlehl jsem. Už si nedokážu dále nalhávat to, že pro mě Luhan
není nijak důležitý.
Přesto
se stále bojím.
Ovšem
říká se, že risk je zisk, že? Proč by to tedy nemělo platit i
v mém případě?
Tak
dlouho jsem čekal na nějaký světlý okamžik ve svém životě a
myslím, že jsem se už dočkal. Konečně mám pocit, že je tu
někdo, komu na mě opravdu záleží... Stále se snažím najít
jakýkoli náznak lži a neupřímnosti, ovšem čím víc se snažím,
tím více zjišťuji, že takový vážně není a já mu tak
propadám...
Deníčku,
vím, že mi ani dnes neodpovíš, přesto se tě zeptám...
...Dělám
chybu?...
Myslíš
si, že je nebezpečné začít znovu někomu věřit? Znovu se na
někoho spoléhat a věřit, že mě nezradí?
Mám
věřit Luhanovi?
On
mi stále opakuje, ať se nebojím a začnu mu důvěřovat... Říká,
že chápe, jak je to pro mě těžké, ale i tak to mám alespoň
zkusit.
Ale
to jsem zase odbočil deníčku... Psal jsem ti, kde jsem... Jsem v
pokoji Luhanovi sestry, což znamená, že jsem u Luhana doma...
Nechal mě tu přespat poté, co pro mě přišel domů a vyhnal Kaie
se Sehunem, kteří se zničeho nic objevili na prahu mých dveří,
zatlačili mě dovnitř, zbili a rozházeli a poničili všechno
možné... jsem za to Luhanovi skutečně vděčný.
Na
oplátku jsem mu řekl něco více o svém životě... já vím,
nemůže se to rovnat tomu, co pro mě dělá on, jenže já se na
víc nezmůžu...
Vlastně...
přeci jen jsem něco udělal...
...Políbil
jsem ho na tvář...
Já
vím, já vím! Je to divné, ale neboj se... Nic víc než projev
vděčnosti v tom není.
Vím,
mohl jsem ho třeba obejmout, jenže i přes to, že on už mě
dvakrát objal, já to nedokážu. Stále mi silně buší srdce
strachem, jen co se mě někdo dotkne, i když je to Luhan.
Dnes
s ním a jeho matkou jedu na nějaký výlet. Nevím kam, nevím na
jak dlouho, nevím proč. Nic nevím a stejně jedu.
Ptáš
se proč jsem souhlasil? A víš co? Tentokrát budu já ten, který
neodpoví.
Hrozný
pocit, že?
Promiň.
„A...kde
že to vlastně jsme?“ zeptá se trochu nejistě Wook, když
vystoupí z auta a pohled mu spočine na velkém žlutém domě,
který má nejméně dvě patra, kolem sebe černý plot a za ním
velkou zahradu se zakrytým bazénem.
„U
mojí babičky,“ odpoví s nadšením Lu a vytáhne z auta dvě
tašky, „jdeme?“ mrkne na hnědovláska, který stále civí s
pusou dokořán na onen velký dům.
„Neříkal
jsi, že je tvoje babička královnou,“ zamumlá a šouravým
krokem se rozejde po kamenité cestičce, jež vede k mohutným
vchodovým dveřím.
„He?
Královnou?“ Lu jej dožene a hodí po něm zmatený, ale zároveň
pobavený pohled.
„Tak
jestli tohle, co stojí přede mnou, není přinejmenším hrad nebo
zámek, tak už nevím,“ ukáže na dům a blonďák se zasměje.
„Už
se těším, až tohle babičce řeknu,“
„Cože?!“
vyhrkne Wook a vytřeští oči. Mezitím se dveře otevřou a z nich
vyjde menší hubená žena s lehce vrásčitým obličejem a se
vřelým úsměvem na rtech.
„Ahoj
babi!“ zavolá Lu a zamává, „Chyběla jsi mi!“ přiběhne k
ní, odloží tašky a sevře svou babičku v těsném objetí.
Ryeowook sklopí studem hlavu a hryzne se do rtu. Ne vážně. Nezná
jediný důvod, proč by měl být představován Luhanově rodině.
V poslední době je to na něho moc nových lidí, kteří jsou
navíc neskutečně hodní. Ryeowook Luhanovi stále více a více
závidí jeho život. To, že se nikoho a ničeho nebojí a to, jakou
má skvělou rodinu. Co by dal za to mít to také tak.
„Tys
zase vyrostl, že?“ prohlédne si jej babička od hlavy až k patě,
„říkala jsem ti, ať už toho necháš. Už takhle si o dost
vyšší než já,“ zamračí se, ovšem poté se znovu usměje.
„Chci
ti někoho představit,“ otočí se na Wooka a mávne na něho
rukou, „pojď sem,“
Hnědovlásek
párkrát zamrká, načež na svém rameni ucítí něčí dlaň.
Stáhne se a pomalu se ohlédne, aby zjistil, čí ruka je. Spadne z
něho velká tíha, když první, co uvidí, je milý úsměv
Luhanovi matky.
„Jen
běž,“ pobídne jej a svou ruku stáhne. Je si moc dobře vědoma
toho, co s Ryeowookem dělá každý cizí dotek.
„Tohle
je Kim Ryeowook, můj kamarád,“ pronese Lu, „doufám, že ti
nebude vadit, když tu s námi ty dva dny bude,“ Ryeowook po něm
střelí pohledem. Dva dny?! To tu má i spát? Proč mu o tom nikdo
neřekl?
„Blázníš?
Já jsem jenom ráda!“ babička se široce usměje a rozevře
náruč, „pojď sem, chlapče!“ Ryeowook, Lu i jeho matka
vytřeští oči.
„Babi-“
„To
je v pořádku,“ zašeptá hnědovlásek a babiččinu náruč
přijme. Setne čelisti k sobě, stejně tak i oční víčka, načež
se odtáhne. Luhan jej překvapeně sleduje a poté se s povzdechem
usměje.
„Pojďte
dovnitř, ať tu nezmrznete,“ mávne rukou a vejde do dveří.
Blonďákova matka ji ihned následuje, zatímco oba chlapci ještě
zůstanou venku.
„Jsi
v pořádku?“ zeptá se starostlivě Luhan.
„Jsem,“
přikývne s úsměvem druhý, „Proč jsi mi neřekl, že je to na
dva dny?“
„Protože
bys nemusel souhlasit,“
„Souhlasil
bych tak i tak,“ pokrčí rameny a vykročí do domu. Luhan se musí
usmát. Je rád, že i přesto všechno vidí v Ryeowookově chování
nějaké změny. Mrzí jej, že se mu to samé nepovedlo u jeho
sestry, ale s tím už nic neudělá. Jediné, na čem mu právě teď
zaleží nejvíce je to, aby mu začal Wook důvěřovat. A jeho
city k němu? Ty jdou stranou. Prozatím. Kdyby mu řekl, že jej má
rád, pravděpodobně by ho vystrašil, což on rozhodně nechce.
Dalším důvodem je ale také možné odmítnutí, o které Luhan
také nestojí. Proto si i nadále nechá své city pro sebe a kdo
ví? Třeba za chvíli sami zmizí. Vše by tak bylo jednodušší.
-
„Budeme
spát ve stejné místnosti?“ vykulí oči hnědovlásek a otočí
se na Luhana, který se jen nevinně usměje a pokrčí rameny.
„Dům
je sice velkej, ale postele jsou jenom ve třech místnostech,“
obeznámí jej, „jedna, kde spí babička, pak druhá, tam spí
mamka a tahle. Neboj se, já budu spát na zemi,“ uklidní jej a
odloží svou tašku na židli, načež si začne vybalovat.
„To
je dobrý. Já se na zemi klidně vyspím,“ vyhrkne po chvilce
Wook. Jemu to vážně problém nedělá. Navíc je tohle další
možnost, jak Luhanovi alespoň trochu projevit svou vděčnost.
„Na
to zapomeň. Vidím na tobě, že jsi unavenej... Moc jsi toho v noci
nenaspal, že? Říkal jsem ti, že se v pokoji po Jolie nebudeš
cítit dobře,“ zamračí se. Ano, má pravdu. Ryeowookovi v tom
pokoji vážně nebylo nejlépe, ale zároveň si tam připadal
tak... že nebyl sám. Kdyby mohl, rád by Jolie poznal. Chtěl by
poznat někoho, kdo zažíval to samé, co on.
Hnědovlásek
trhaně přikývne, přejde k posteli a položí na ní svou tašku s
věcmi. Vlastně ani neví, co v ní je. Balil jí Luhan a dal do ní
své věci, které mu půjčuje i přes chlapcův protest. I to co má
právě Ryeowook na sobě je Luhanovo. Připadá si v tom jinak, než
ve svém oblečení. Cítí se tak čistý a neposkvrněný, bez
jakýkoli jizev a ran, které jsou všude po jeho těle. Připadá si
tak pokaždé, když je s Luhanem. Jako když je někým jiným.
„Vybalíš
si potom, teď ti chci někoho představit,“ usměje se Lu a rychle
přispěchá k hnědovláskovi. Chytí jej za zápěstí a vytáhne
jej z pokoje. Sejdou schody a dojdou do chodby, kde se zastaví.
Ryeowook jej zmateně pozoruje a nechává si od něho obléknout
teplý kabát.
Když si Lu klekne, aby mu pomohl nazout i boty, Wook
jej zastaví se slovy, že boty si ještě sám obout umí. Blonďák
omluvně přikývne, přičemž má na rtech stále usazený svůj
nedočkavý úsměv.
Spěšně
vyběhne z domu a rukou mávne na Wooka, ať si pospíší.
„Koho
mi chceš představit?“ Luhan jej stále s někým seznamuje, aniž
by se jej zeptal, zda o to stojí. Není to tak, že by nestál, jde
o to, že má stále strach. Strach z nového. Nejraději by byl,
kdyby nikoho neznal a nikdo neznal jeho. Zatím mu většina lidí
jen ubližovala, proto se bránil poznávat nové. Ovšem zatím
všichni, se kterýma ho seznámil Luhan, jsou natolik milý, až to
občas Ryeowookovi připadá jako sen. Sen, ze kterého se nechce
probouzet.
„Uvidíš,“
vyběhne ven z branky, přeběhne prázdnou silnici až doběhne k
hromádce nahrnutého sněhu. Sehne se, nabere si trochu do dlaní,
vytvoří z něho kouličku, kterou vzápětí vhodí na protější
dům, přímo do zavřeného okna. Ryeowook, stojíc na druhé straně
silnice, jej pozoruje s nadzvednutým obočím a sleduje, jak další
sněhová koule letí do dálky tentokrát na jiný dům. Co to
dělá?
„No
tak děcka! Luhan je tady!“ křikne blonďák do ulice. Děcka?
Dveře
domu, na který Luhan střelil jednu ze sněhových koulí, se
otevřou a z nich vykoukne malý černovlasý klučina. Hned jak si
všimne Luhana stojícího teď již znovu uprostřed silnice,
vykřikne s radostí jeho jméno, vyběhne z domu a zamíří přímo
k Luhanovi. Když k němu doběhne, ani chvíli neváhá a skočí na
něho. Luhan jej k sobě pevně přitiskne a rozcuchá mu vlasy.
„Chyběl
jsem vám?“ zeptá se, když v tom mu na záda skočí další,
tentokrát hnědovlasý, kluk. Lu položí černovláska na zem a
otočí se k druhému chlapci. Toho též obejme a na okamžik jej
zvedne do vzduchu, ale hned poté jej znovu položí na zem. Ryeowook
celou scénu sleduje s udiveným pohledem, ale přesto jej něco
donutí se pousmát.
„Oppa!“
zapiští malá černovlasá dívenka, když vyběhne z třetího
domu. Ryeowook se podívá dál do ulice a zapřemýšlí, kolik dětí
ještě vyběhne.
„Hye
Jin!“ klekne si Lu a otevře náruč, do které mu následně dívka
vběhne. Prsty jí prohrábne dlouhé vlásky a když ji od sebe
odtáhne, nemůže si pomoct, ale musí jí štípnout do její
baculaté tvářičky.
„Stýskalo
se mi,“ postaví se a pohledem vyhledá Ryeowooka, „někoho vám
představím,“ položí jim ruce kolem ramen a společně se
rozejdou k hnědovláskovi, jež stojí opodál.
„Tohle
je Ryeowook. Ryeowooku, tohle je Minjoon,“ ukáže na hnědovlasého
chlapce, „tohle Woojin,“ pokračuje u černovlasého, „a tohle
Hyejin,“ pohladí ji po vláscích a poté zvedne pohled k Wookovi,
čekajíc, kdy něco řekne, nebo se alespoň pohne. Když se ale
stále nic neděje, oba chlapci se otočí na Luhana, v očích
otazníčky. Blonďák jen pokrčí rameny a pohledem jim naznačí,
aby se otočili zpět k němu.
Dívenka
po chvilce vykročí směrem k hnědovláskovi a zakloní hlavu, aby
na něho viděla.
Ryeowook chce nejdříve kousek couvnout, ale potom
se jí zadívá do jejích hlubokých černých očí, které jakoby
jej přimrazili na místě.
„Budeš
můj kamarád?“ zeptá se tiše dívka. Ryeowook pootevře ústa a
přemýšlí, co jí odpovědět.
„Budeš?“
zkusí to znovu, tentokrát se ale svými prsty zahákne za jeho
rukáv. Ryeowook se rychle zadívá do Luhanových očí ve snaze v
nich vyčíst, co má říct nebo udělat. Světlovlásek je stejně
nervózní jako on, ovšem nemůže to dát najevo, proto se prostě
usměje a přikývne. Hnědovlásek se znovu podívá na dívenku,
pomalu k ní přiklekne a pokýve hlavou. Dívence se po tváři
rozlije velký úsměv a ihned Wooka obejme kolem krku.
„Jděte
ho taky obejmout,“ zašeptá chlapcům Lu a poté je lehce
popostrčí. Chlapci se nejprve podívají jeden na druhého, ale
potom už jen pokrčí rameny a vrhnou se na Wooka. Ten jen zalapá
po dechu a jen tak tak se udrží na vratkých nohách. Luhan se
zasměje, načež do dlaní nabere další hromádku sněhu, udělá
z ní kouličku a hodí jí po jednom z chlapců. Ten se okamžitě
odpoutá od Ryeowooka, doběhne si pro svůj sníh a Luhanovi jeho
ránu oplatí. To už jsou ale připraveni i ostatní, kromě
Ryeowooka, s vlastní sněhovou koulí a vzápětí již začne velká
koulovačka. Ryeowook se neudrží a zasměje se, když Luhan schytá
sněhem přímo do obličeje.
„Tak
ty se mi budeš smát, jo?“ zeptá se se šibalským úsměvem
blonďák a Ryeowooka napadne, že by teď asi bylo nejlepší
utíkat, proto se ihned rozeběhne, ovšem jelikož na silnici není
nic, za co by se mohl schovat, přiskočí k Hyejin, chytí ji za
ramena a přikrčí se za jejími zády, aby neschytal ránu koulí,
kterou stihl mezitím Lu udělat.
„Tam
se neschováš,“ Lu kývne na dívku, aby šla stranou. Ta jen s
malými růžky na hlavě přikývne a rychle se uhne, načež Luhan
hodí koulí po -teď již se neschovávajícím- Ryeowookovi, který
zaúpí, otočí se, vyhledá větší hromádku sněhu, udělá z ní
o něco větší kouli, rozeběhne se za Luhanem a bez váhání jí
po něm hodí, načež se otočí za Hyejin.
„Ty
jedna malá zrádkyně!“ zasměje se a pokusí se jí chytit, ovšem
dívčiny nožky jsou na něho až moc rychlé a navíc nemá tolik
síly, proto to po chvilce vzdá, ohne se v pase a pokusí se nabrat
dech, přičemž mu ale z tváře stále nemizí úsměv.
Luhan
si jej všimne a rozejde se k němu.
„Všechno
v pořádku?“ položí mu ruku na rameno a lehce jej pohladí.
Ryeowook se ujistí, že nemá Luhan v žádné ruce sníh, načež
se vzpřímí a udýchaně přikývne. Blonďák se zářivě usměje
a poté se skloní k jeho uchu.
„Tak
jí to oplatíme, co říkáš?“ zašeptá a odtáhne se.
„Fajn,“
souhlasí hravě Wook, „ale nelžeš, že ne? Nepůjdeš potom po
mě,“ ukáže na něho výhružně prstem.
„Nepůjdu,“
zakroutí hlavou, „věříš mi?“
„Věřím,“
Wook se pomalu, ale jistě začíná měnit. Začíná už Luhanovi věřit A tak s jeho pomocí by se z něj mohl brzo stát sebevědomější člověk. Žádné zázraky, prostě jen pomalu nabírat sebevědomí. Aby se pak mohl postavit vlastní mámě a pak i Kaiovi se Sehunem.
OdpovědětVymazatJeště by ho Lu mohl naučit se přiměřeně bránit a to by teprve ti dva blbci koukali...
Moc se těšim na další díl...
Konečně začina Wook Luhanovi věřit :-) Jen doufam ze Kai se Sehunem nic neprovedou.. :-D
OdpovědětVymazatTen konec byl strašně roztomilý~ =) Jde vidět Wookova změna v chování. Je úplně jiný, než na začátku. ^^ A to je dobře. ^^ Ale myslím, že bude ještě dlouho trvat, než se zamiluje..
OdpovědětVymazatTěšim se na další díl. =)