Láska přichází ze snů.. XIX. část By Hyunii

Dneska jsem se probudila v celkem dobré náladě a i přestože jsem nad tímhle dílem strávila zase do dvou do rána no.. jsem v pohoděě ~ Tak je tu předposlední díl a zdá se mi to nebo je to až tak depresivní? :D Neee.. nic takového. Asi na mě má prostě jen neblahý vliv povídka od Luliny, co právě čtu už po druhé znova. :33 Když kdo tomu má odolat. Ren a Leeteuk <33333 Waa.... OkOk ... uklidníme se. Mám teď hodně práce přes ty prázdniny, kromě uklízení celýho baráku, tak příprava na sobotní KPOP sraz v Hradci Králové, který vedu. Dále několik věcí do školy (jsem fakt nadšená) no.. a psát dál a dál a dál a dál abych uspokojila své milované čtenáře. Takže ENJOY a těšte se na další vlnu povídek :33

Kyuhyun se probudil na druhý den na svoje poměry celkem pozdě. Líně se protáhl a zamžoural pohledem na budík vedle jeho postele. Bylo deset dopoledne. Včerejšek ho vážně zmohl. Ještě chvilku mu trvalo než se dokázal probudit do takové míry, až si uvědomil, že mu něco v pokoji schází. Nejprve si nějak nemohl vzpomenout co, ale netrvalo dlouho než mu v hlavě přeběhla myšlenka ohledně vyděšené Hyunii a smyslů zbaveného Heechula.

Okamžitě vystartoval z postele jako neřízená střela, otevřel dveře do chodby a přeběhl k Hyuniinýmu pokoji. Se zrychleným dechem a strachem v očích přelítl na první pohled prázdný pokoj. Na jeho vkus až příliš prázdný, protože nikde neviděl jedinou její věc. Postel byla ustlaná a povlečení z ní stáhnuté. Pokoj byl prakticky neobydlený. Při tom pohledu se jeho srdce bolestně stáhlo, jakoby ho někdo drtil v pěsti. Marně si snažil vsugerovat myšlenku, že se mu to všecko jen zdá a prostě se plete, avšak ten prázdný pokoj se mu smál do očí a ani se to nesnažil skrývat.
„Není tady,“ ozvalo se najednou Kyuhyunovi za zády. Ta slova potvrdila to čeho se nejmladší nejvíce obával. Otočil se na dotyčného, který mu tu zprávu oznámil a téměř neschopný vydat hlásku zformuloval rty v jasné „Cože?“

„Leeteuk ji odvezl domů,“ pronesl smutně Heechul a rozhlédl se po prázdném pokoji.
„Po pravdě se ani nedivím, že to tu nevydržela,“ poznamenal ještě s chabým pousmáním. I když v posledních dnech Kyuhyuna nesnášel jakkoli dokázal si s jistotou představit, jak se teď cítí. Omluvně se mu podíval do očí, protože věděl, že to je všecko kvůli němu a jeho pošahané psychice. Neměl dovolit, aby se mu mysl opět zbláznila jen kvůli někomu, kdo mu svými gesty, pohledy či zvyky připomínal někoho na koho se snažil zapomenout a žít normální život. Hee celou noc nespal a přemýšlel o tom, co se stalo. Bylo mu hnusně samo ze sebe. Vždycky si o sobě myslel, že se dokáže ovládat a je rozumně přemýšlející, ovšem byl sám překvapen, jak něco s ním, s někým tak sebevědomým dokáže tolik zamávat.

„Omlouvám se,“ dodal ještě a pohledem se zabodl do země. Pokud by se ho Kyuhyun rozhodl praštit, přetrpěl by to. Došlo mu, že by si nic jiného totiž nezasloužil. Jakmile zahlédl rychlý pohyb směrem k němu instinktivně sebou cukl a skousl si ret v očekávání rány. Jenže nic takového se nestalo. Kyuhyun zastavil těsně před ním a povzdechl si: „Nemám ti to za zlé, Hyung. Vím čím sis prošel a ve své podstatě ti rozumím,“ Heechul se po vyslechnutí těchto slov cítil možná ještě hůř než předtím na druhou stranu ho ale zaplavila vlna úlevy. Vážně se bál, že ho mladší bude nenávidět.
„Teď mě omluv,“ řekl spěšně Kyu a vyrazil najít jejich Leadera.

x-x-x

Hyunii těkala pohledem po ulici za oknem a zhluboka si povzdechla. Bude muset zapomenout. Nechce, aby se kvůli ní trápili. I přestože se s Leeteukem dohodli, že je to jen na čas, už neměla v plánu se kdy s Juniorama potkat. Uslzený pohled ji padl na mobil, který nepřestával vibrovat. Každou chvilku ji volal buď Siwon, Eunhyuk nebo Ryeowook. Nezvedla jim to. Pokaždé to vytípla. Ale teď, když se místo jmen těch tří ukázalo jméno Kyuhyuna popadl ji najednou pocit, že to zvednout chce. Chce mu říct, že ho má ráda, a že je jí to líto. Chtěla ještě jednou slyšet jeho hlas a slova, která by byla mířená jen pro ni. Jenže pokud chtěla zmizet z jejich světa nesměla dopustit, aby ji ten pocit přemohl. Hřbetem ruky si otřela slzy, které se jí zrádně vyplavily na povrch a pokusila se o úsměv. Hraný, ale potřebovala si alespoň vsugerovat myšlenku, že není slabá. Vzala mobil do ruky a vyndala baterku. Bezmocně se dívala na ten kus elektroniky ve své ruce. Pak se jen zvedla a vyšla ze svého pokoje na balkón. Už nepršelo, hurikán byl pryč. Avšak nechal po sobě zlámané větve a spoustu nepořádku. Její oči zastavily na jezírku, které dominovalo jejich velké zahradě, která spíše teď ale připomínala neudržovaný parčík. Ještě naposledy se podívala na nevinný mobil, který dřímala v ruce. Však ona si koupí nový. Usmála se sama pro sebe a hned poté se napřáhla a hodila ho do již zmíněného jezírka.
„Sbohem,“ zašeptala a sledovala zvlněnou hladinu vody.

x-x-x

„Proč mi nechceš říct, kde bydlí?“ zavyl zoufale Kyu už po několikáté.
„Protože máš od teď zákaz se s ní vidět,“ odpověděl mu nekompromisně Leeteuk. Siwon společně se Sungminem a ještě několika přihlížejícími se jen snažili splynout s nábytkem, který se nacházel v obývacím pokoji. Z Leeteuka nevycházela dobrá a ani nijak přátelská aura. Ať už se ho Kyuhyun snažil jakkoli přemluvit od začátku bylo jasné, že se mu to nepovede. A jen dalším kňučením a zkoušením jejich Leadera mu šel čím dál tím víc na nervy.
„Kyuhyune dost, řekl jsem. Prostě to teď nějakou dobu přežiješ,“ zavrčel mu do obličeje a nejmladšímu došlo, že to má vážně marné. Jenže, co má teď dělat? Pokusit se najít Hyunii sám a riskovat, že na to Leeteuk přijde a zamkne ho v pokoji jako nějakého neposlušného haranta nebo bez jakéhokoliv vědomí o tom, kde se Hyunii nachází nebo co právě dělá se to pokusit překousat. Ani jedna z možností se mu nelíbila. Hodil jen zoufalý pohled po ostatních s prosbou o pomoc, ale žádné se nedočkal. Všichni byli obeznámeni se situací a tím, co se stalo, že ač někteří nechtěně stáli na straně Leeteuka. Kyuhyun pochopil, že není úniku z téhle pasti. A Hyunii očividně byla taky proti němu, když mu už ani po pátém pokusu nezvedla mobil.