HEART ATTACK // 5. část // By Hyunii

Fandom: EXO

Hl. Postavy: Suho, Sehun, Kris

Vedlejší postavy: Zbytek EXO

Pairing: SeHo, KaiSoo, XiuHan, Kris/Lay, Kris/Suho, Lay/Tao, Sehun/Chen, BaekYeol

Počet dílů: 5/?

Autor: HyuniiLee

Takže prázdniny jsou tady a to znamená fůra času na psaní! Doufám, že se těšíte! Nic zvláštního se v poslední době neděje až na to, že Kris je jen tak mimochodem v Praze, ale to asi už všichni víte, že? Takže Hyunii je celá bez sebe a nutně ho chce vidět... ach jo. Však kolikrát za život budete mít šanci vidět svého Ultimate Biase, že? .... No užijte si díl! Není to úplně to, co jsem si představovala a nakonec jsem to musela useknout, protože pak původně napsaný konec tohodle dílu by nebyl asi úplně tak jasný. Takže mě ještě stejně čeká přepisování, ale slibuju, že tentokráte se Krise dočkáte (konečně) určitě!

Otec, tohle oslovení nemohl použít ještě ani jednou ve svém životě. Dnes to bylo poprvé. Mohl ho použít, ale nebylo to takové, jaké si představoval. Chyběly tomu ty city a emoce. Vlastně Suho necítil nic až na pocit zklamání. Informace, že jeho otci zbývají sotva dva dny života mu rozbila veškeré představy. On nikdy nedostane možnost poznat, jaké je mít otce. Dokonce se k němu ani jako otec nechoval. Prezident ZES Corporation, Jang Tae Hun, Suhův biologický otec, ovšem první setkání po dvaceti jedna letech. Suho s tím byl smířený, že otce pravděpodobně nepozná a teď to nemusí ani měnit, protože i když už to ví, nic necítí. Vlastně to ani nebylo jako setkání otce se synem. Spíše jako obchodní jednání s bonusem, že se dozvíte, jak jste vlastně přišel na svět a k tomu dokonce náhodou. Nic příjemného. Na druhou stranu se během jednoho dne stal dědicem nezměrného množství peněz.

            „Tak jak se cítíte?“ zeptal se ředitel Kim po chvíli ticha, zadumaného Suha.

            „Zvláštně,“ řekl Suho, aniž by odtrhl oči od země.

            „Chápu, asi je toho na vás dnes moc informací,“ pokýval hlavou Kim, „V každém případě se stanete prezidentem, takže byste měl vyhovět přáním vašeho otce,“ pokračoval. Suho přikývl a povzdechl si. Aspoň se jeho a život Luhana s Kyungsooem změní k lepšímu.

*

            „Neměl Suho třeba nějaké nepřátele?“

            „Nevím o nikom,“ hlesl smutně Luhan, zatímco sledoval blonďákovy ruce, které horlivě zapisovaly všechno, co se zdálo být užitečné.

            „Nenapadá vás vůbec nikdo, s kým by mohl mít problémy?“ zeptal se ještě jednou Tao a přejel pohledem po Luhanovi i Kyungsoovi. Mladší zavrtěl hlavou a Lu opět jen povzdychl. Vůbec ho nenapadala jediná věc, kvůli které by jej měl někdo unést.

            Tao sjel pohledem zápisník, který třímal v rukách a po ušklíbl se. Z toho teda moc nevykoumá, doufal, že Lay byl s tím klukem úspěšnější. A na odpověď nemusel čekat dlouho, protože hned na to se z vedlejšího pokoje vynořili Lay a za ním Sehun.

„ZES Corporation, ředitel Kim Jae Kyung,“ pronesl slavnostně Lay. Všichni k němu stočili nechápavé pohledy.

„Tady Sehun mi popsal auto, ve kterém Suha odvezli. Černé BMW se zeleným pruhem na pravé straně. Taková auta má jen ZES. Nechal je objednat Kim Jae Kyung. Ten chlap se vyžívá v jedinečnosti a originalitě. Navíc má dost finančních prostředků, takže si to může dovolit,“ vysvětloval Lay, ale úsměv mu z tváře postupně mizel. Luhan střelil pohledem po Xiuminovi. Nepřekvapilo ho, že se mladík dívá jeho směrem též. Po zaslechnutí slov ZES Corporation, jako by jej někdo střelil. Bylo jim jasné, že by to musela být hodně velká náhoda. Ovšem… tohle rozhodně náhoda nebyla.

„Mohl by snad….,“ vydechl téměř neslyšně Luhan k Minseokovi. Ten však jen pokrčil rameny a zamyšleně zatěkal očima po místnosti. Nejstarší přemýšlel, zda někde ve svém pátrání neudělal nějakou chybu, kterou by se prozradil. Dával si pozor. Byl si jistý, že žádnou chybu neudělal. Nemohl se nikdo dozvědět, že vyšetřuje prezidenta Jang Tae Huna. Pak by to ovšem mělo jen jedno vysvětlení…

„Přišli na to, že je jeho syn,“ vypustil z pusy dřív, než si to stačil uvědomit. Luhan vyděšeně zvedl pohled k Minseokovi a pak ke svému mladšímu bratru Kyungsoovi, který se zatvářil poněkud neidentifikovatelně.

„Čí syn?“ zeptal se Tao.

„Co tím myslíš? Kdo je otcem Suha? A jak to vy dva víte?“ Kyungsoo propálil staršího bratra pohledem. Příčila se mu myšlenka na to, že i přes veškeré prosby ho starší neposlechl. Jednoho večera, když spolu seděli v kuchyni, chtěl Kyungsoo vědět, kde je jeho táta. Bylo mu tehdy dvanáct. Luhan mu nebyl schopný odpovědět, čímž Kyungsoovi všechno došlo. V té době se nějak smířil s myšlenkou, že otce mít nebude a poprosil Luhana, aby nikdy jejich otce nehledal. Ale teď… on věděl, kdo je otcem Suha a určitě bude vědět i Kyungsoova.

Nejmladší se prudce zvednul, pohled stále zabodnutý ve straším bratru. Kai, který stále stál za ním, ho chytl za rameno. Nestávalo se často, že by se Kyungsoo rozčílil, ale když se tak stalo, stálo to opravdu za to.

„Kyungsoo uklidni se, Luhan nic neudělal, to já jsem započal pátrání po vašich otcích,“ vstoupil mu do cesty Minseok.

„Hyung, hlavně mi tu netvrď, že si jednal na vlastní pěst. Jsem si na sto procent jistý, že tě o to Luhan poprosil,“ oponoval mu Kyungsoo.

„Nemyslel jsem to nijak zle a nechtěl jsem s tou informací nic dělat,“ ozval se Luhan, kterému se nelíbil tón hlasu, jakým mladší mluvil se Xiuminem.

„Proč někdy neposlechneš ty mě? Chci toho moc? Měl jsem jedno přání, a to klidný život. Nepotřebuju vědět, kdo je můj otec a Suho se mnou souhlasil. Tak proč? Teď kvůli tomu Suha unesli. Jen kvůli tomu, že jste nedokázali být nenápadný! Proč jsi mě neposlechl? Hyung, proč?!“ Kyungsoo ztratil zábrany a do očí se mu hrnuly slzy. V Luhanovi zatrnulo. Takhle viděl svého bratra poprvé. Jenže on to vážně nemyslel špatně. Díval se na mladšího, jenž se slzami v očích vyčkávavě sledoval jeho tvář.

„Tak už to řekni… kdo je teda Suhův otec? A můj?“ vzlykl Kyungsoo. Kai ho stále držel, ale teď už ne z důvodu ubránit Luhana, nýbrž aby Kyungsoo neupadl. Za celou dobu neměl v úmyslu se do téhle rodinné roztržky zapojit a stejného uvažování byli i Sehun, detektiv Lay a jeho pomocník Tao.

„Ředitel ZES Corporation je Suhův otec,“ odpověděl Luhan.

„A můj?“ kníkl Kyungsoo.

„To jsme ještě nezjistili,“ pohlédl na mladíka Minseok. Kyungsoo vydechl a utřel si slzy z tváře hřbetem své ruky. Podíval se znovu na Luhana: „Tak ho prosím ani nehledejte,“ Luhan přikývl a smutně koukl Minseokovým směrem.

„Slibuju ti to Kyungsoo,“ usmál se povzbudivě Xiumin.

„Dobře… teď, omluvte mě,“ zašeptal a rychlým krokem se vydal do svého pokoje následován Kaiem.

Tohle bude ještě zajímavé. Pomyslel si Lay, když se podíval po všech přítomných. Tohoto případu se jen tak nevzdá. Bratr Invisible, syn prezidenta ZES Corp. a další možnost, jak konečně dostat Kim Jae Kyunga.

*

„V pohodě?“ Kai se díval na záda menšího mladíka a nebyl si jistý, co by měl říct nebo udělat, přeci jen to bylo poněkud citlivé téma. Moc dobře věděl, jaká je Kyungsoova rodinná situace.

„Jasně. Všechno okey,“ odsekl Kyungsoo. Ještě z něj nevyprchala ta počáteční zlost. Kai se zachvěl. Tímhle tónem s ním nikdy nemluvil. Cítil se poněkud ublíženě, proč si to zatraceně to škvrně vybíjí na něm? Vždyť on nic neprovedl. Povzdechl si a pohladil Kyungsooa po jeho havraních vlasech.

„Hele, ale takhle se mnou nemluv, já nic neprovedl,“ pronesl pichlavě Kai a nasadil ten jeho kyselý úšklebek. Kyungsoo ho dloubnul do břicha a pousmál se.

            „Omlouvám se,“ špitnul a hned na to byl vtažen do neohrabaného objetí. Hnědovlasý chlapec ho chtěl umačkat, jak moc mu připadal roztomilý. Kyungsoo si ale nestěžoval. Jen se přiblble začal usmívat. Kaiova přítomnost mu byla v každé situaci příjemná a do jeho srdce vnášela, čím dál tím víc pochyb o pravém citu k tomuto mladíkovi. 

*

             Auto zaparkovalo před kavárnou ZhuZhang a Suho vystoupil. Otočil se a pohlédl na muže za okýnkem.

            „Ještě jednou se omlouvám za ten malý únos. Ještě se uvidíme,“ řekl s úsměvem ředitel Kim. Suho mu úsměv oplatil a uklonil se. Okénko se zatáhlo a auto se rozjelo směrem pryč.

            „Milý chlapec, škoda ho,“ ušklíbl se ředitel Kim a vytočil telefonní číslo na svém mobilu.

            „Je váš,“ řekl, když mu to osoba na druhé straně zvedla.

*

            Suho se rozhlédl kolem dokola, když auto zmizelo za rohem. Uvědomil si, že stojí opět před kavárnou, kde se měli se Sehunem setkat.

            „Musí být vyděšený,“ zkonstatoval nahlas a začal hledat po kapsách svůj mobil. Od té doby, co se zde měli setkat, uběhly čtyři hodiny a za celou dobu o sobě nedal nikomu vědět. Bylo mu jasné, že Sehun vzburcoval všechny včetně jeho staršího bratra Luhana. To zase bude co k vysvětlování. Ale zpráva, že je Suho dědicem mu rozhodně zvedne náladu. Tím si byl jist. Když konečně vylovil svůj mobil, vytočil Sehunovo číslo.

            „Suho! Kde jsi? Jsi v pořádku?!“ Sehun ho ani nepustil ke slovu, sotva mu to zvedl.

            „Žiju, kde jsi ty?“ zasmál se Suho.

            „Nedělej si srandu! Máme o tebe všichni strach!“ ozvalo se z telefonu. Pak uslyšel jen nějaké nesourodné zvuky a následující hlas mu nahnal poněkud husí kůži.

            „SUHO! KDE JSI?! NEJSI ZRANĚNÝ?!“ Luhan byl vážně případ, pomyslel si Suho.

            „Hyung, zraněný budu, když mi nepřestaneš řvát do ucha,“ odpověděl.

            „Kde jsi?!“

            „Neboj se, za deset minut jsem doma,“ ujistil ho Suho a hovor ukončil. Vítězoslavně se usmál a otočil se směrem domů, nevšímaje si černých očí, které se na něj upírají hned kousek od něj.

            Jen co se za ním zavřeli dveře, byl skolen obrovskou silou. Až když se mu podařilo odehnat ty otravné okřídlené bestie, co mu létaly okolo hlavy, zjistil, že ta nečekaná tsunami byl Luhan.

            „Já z tebe jednou budu mít infarkt,“ vydechl úlevně starší a hned na to začal očima bloudit po celém Suhově těle, aby se ujistil, že je opravdu v pořádku. Suho ho ze sebe okamžitě setřásl.  A kdo že se ti teď chová jako dítě?

            „Hyung, jsem v pohodě,“ upokojil ho a musel se usmát, když na něj Lu výhružně ukázal prstem a nafoukl u toho tváře jako uražená puberťačka.

            „Přestaň se tak tvářit nebo ti to zůstane a Minseok Hyung tě už nebude chtít,“

            „To jsme opravdu tak nenápadní?“ ozvalo se najednou nad nimi. Suho nevinně pokrčil rameny a znovu se vydrápal na nohy. Pomohl i Luhanovi a pak si všiml dvou cizinců. Nechápavě se podíval po ostatních.

            „To je detektiv Lay a jeho pomocník,“ osvětlil mu Luhan hned. Oba muži se mile usmáli. Suho se uklonil.

            „Možná ti na mě fakt záleží,“ vydechl překvapeně Suho a schytal za to šťouchanec do břicha.

            „Tak to vypadá, že nás tu už není potřeba,“ usmál se znovu Lay a rozloučili se společně s Taem předtím, než oba odešli.

            „Co teď?“ zeptal se Tao a schovával zápisník do tašky.

            „Teď navštívíme ředitele Kim Jae Kyunga,“ pronesl vážně Lay. Byl si totiž jist, že tímhle to nekončí.

*

            „Suho,“ vydechl Sehun, když spatřil jeho jízlivý obličej, kterým se na něj hned, jak ho uviděl, podíval.

            „To se dělá? Nechat si unést kámoše přímo před nosem?!“ zavrčel nebezpečně. Mladší sklopil pohled k zemi. V tu chvilku Suhovi přilítl pohlavek.

            „Hele! Vzburcoval nás všechny hned, jak se to stalo, měl bys mu být vděčný!“ Suho se nevěřícně otočil na mladšího brášku. Pokojem se rozlehl smích.

            „Kyungsoo!“ křikl na něj, ale nedocílil ničeho jiného než toho, že schytal další pohlavek od Luhana.

            „Neřvi tady,“ napomenul ho.

            „Jaká to krásná rodinná idylka,“ poznamenal Minseok a odtáhl Luhana dál od Suha, aby mu ještě víc neublížil.

            „Ahoj Hyung,“ pozdravil Suha Kai, který se objevil za Kyungsooem. Dnešek byl vážně postavený na hlavu. Únos, dědictví, detektiv, Sehun i Kai u nich doma a Luhan v naprosté pohodě. Na chvilku zapochyboval, jestli jen nespí, ale tu možnost nakonec vyloučil, protože pohlavky byly dostatečně bolestivé.
            O chvíli později už seděli všichni v obýváku a poslouchali Suha, který jim vyprávěl, co se vlastně stalo. A jakmile oznámil, že se stal dědicem, nastalo hrobové ticho. Sehun byl mimo, protože když se vrátil zpětně k jeho vlastnímu hledání Suhova otce, nebyl daleko od pravdy. Kyungsoo jen nevěřícně hleděl před sebe a o Luhana se pravděpodobně pokoušely mrákoty, proto ho Xiumin držel při vědomí.

            „A je to teda jisté?“ zeptal se, když propleskl Luhana, který celý štěstím, že je Suho v pořádku, začal přehánět svoje reakce na nové více či méně šokující informace a fakty. Suho přikývl a dodal: „Konečně budeme moci žít,“

*

           

„Takže je to pravda? Vážně si z nás nestřílíš?“ Sehun se musel ještě jednou zeptat, protože tomu stále odmítal uvěřit. Suho se poušklíbl: „Lhal bych o něčem takovém?“ Mladší si ho ještě jednou změřil podezřívavým pohledem, ale nakonec musel sám uznat, že Suho nikdy nebyl dobrý lhář.

„Dobrá, věřím ti. Teď už běž nebo se Luhan zblázní,“ usmál se a očima zabloudil směrem k oknu od jejich bytu, ze kterého je pozoroval Suhův bratr. Starší se zamračil, ale hned na to se mu rozjasnilo a nenápadně ukázal nad sebe s otázkou vepsanou ve tváři, na kterou hned dostal odpověď v podobě malého všeříkajícího úsměvu od Sehuna. Luhan se nikdy nezmění. I když se dnes Sehun ukázal jako správný kluk, Luhana nic nepřesvědčí do takové míry, aby mu snad nedej bože začal věřit a něco v něm ho nedonutilo si oba mladíky zkontrolovat.

Suho protočil očima a znovu se zadíval na mladíka před sebou: „Jako vždycky,“ Sehun byl rád, že je Suho v pořádku, jeho tělem se při pohledu na usmívajícího mladíka, rozlilo příjemné teplo a klid. To co zažíval posledních několik hodin, když nevěděl, co se Suhem bude, ho doslova ničilo. Nemohl si pomoci a natáhl ruku směrem k Suhově tváři, prsty lehce přejel po jeho líci až k uchu. Všiml si jeho zmateného pohledu a hned se stáhl zpět.

„Jen jsem rád, že jsi v pořádku. Měl jsem opravdu strach,“ vydechl a znovu se usmál.

„Všecko bude v pohodě, neboj se,“ ujistil ho Suho.

„Tak zatím,“ rozloučil se nakonec mladší a dal se k odchodu. Suho ho ještě chvilku pozoroval a pak se s typickým pokroucením hlavy otočil a zmizel ve dveřích domu. Sehunovi to nedalo a ještě se ohlédl ve chvíli, kdy se za Suhem zabouchly dveře. Jenže jeho pozornost upoutala vysoká postava muže, který stál opodál. Díval se Sehunovým směrem a hned jak zjistil, že o něm ví, křivě se pousmál a kývl na něj. Sehun chvíli stál jako zmražený a jakmile se rozhodl pohnout směrem k muži, v ten okamžik dotyčný zmizel za rohem ulice. Zůstal stát a hleděl na místo, odkud jej pozoroval. Neschopen uvěřit, že právě teď viděl po tak dlouhé době svého bratra Krise.