Bez Tebe To Nejde I. By Zuzka

První povídka od Zuzky. 

Skupina: SHINee

Žánr: Zamilované, občas vtipné, smrt

Varování: Obsahuje Yaoi 18+ (později)

Pairing: Onew/Taemin 

Jsou letní prázdniny, a já ještě nemám vymyšlené žádné plány... Všichni ostatní  si někam jeli užít. Já se ale rozhodl pro veget pěkně v Seoulu. Venku je krásně, ale rozhodl jsem se jít domů, jelikož mi začíná být vedro.
„Co to..?“ řeknu si, když před barákem, ve kterém bydlím, vidím parkovat velkou dodávku. Došlo mi, že to budou určitě stěhováci. Šel jsem k dodávce blíž a uviděl jsem menšího, štíhlého kluka asi v mém věku.  Neměl žádné svaly, byl jak tyčka, a když jsem ho viděl nosit ty těžké krabice, musel jsem se tomu smát. Šel jsem mu na pomoc. 
„Koukám že toho máš celkem hodně.Pomůžu ti,“ Mile jsem se na něj usmál. Přišel mi povědomý. Ale je blbost, abych ho znal, když se dneska přistěhoval.  
„Děkuju, to by bylo fajn,“ zářivě se na mě usmál. Jo, tenhle úsměv jsem už někde viděl.
„Mohl bys prosím tě vzít tu velkou? Pochybuju, že jí unesu,“  Musel jsem se rozesmát, protože měl ruce jak tyčinky. 
„No problemo,“ nahodil jsem vážný dospělácký pohled, a snažil se vzít těžkou krabici. Nějak se mi nedařilo, nečekal jsem, že bude tak těžká. Zvedl jsem jí až na druhý pokus. Neznámý kluk se jen smál. 
„Udělal jsem to schválně!“ řekl jsem, abych se necítil trapně. Jen se uculil: „Pojď za mnou, ukážu ti můj byt,“ řekl. Radši jsem zrychlil, nechtěl jsem riskovat, že si tu krabici pustím na nohy. 
„Je to hned v prvním patře, v bytě číslo 6,“ Zase se tak zářivě usmál, až se mi málem podlomila kolena. „Číslo 6? Bydlím hned vedle,“ usmál jsem se na něj. Ono to vlastně ani nejde, se na něj neusmát. Odpověděl mi úsměvem…. Ano, další z jeho zářivých úsměvů. „Pojď dál, tu krabici polož prosím do kuchyně,“ S velkou radostí jsem jí položil, ruce jsem měl tak vytahané, že jsem si připadal jak gorila, která má ty ruce dlouhý skoro až na zem. 
„Mimochodem.. Jmenuju se Taemin.. Lee Taemin. Děkuju, že jsi mi s tou krabicí pomohl,“ Lee Taemin.. To jméno se tak dobře vyslovuje. Musel jsem se v duchu uchechtnout svým stupidním myšlenkám. Zároveň jsem se musel zamyslet. Byl jsem si jistý, že to jméno jsem už slyšel. 
„Jsem Lee Jinki. Ale byl bych rád, kdybys mi říkal Onew,“ ... „Oneeeewwww hyung!!“ rozesmál se. Divil jsem se, jak může být pořád tak veselý. V jeho přítomnosti jsem se cítil volně a šťastně. Mezi námi byla taková uvolněná atmosféra. V jeho přítomnosti jsem se smál každý nesmyslný prkotině.
„Když už jsi tu, nedáš si kafe nebo čaj?“ ... „Dám si kafe, dík. Dáš si taky, ne? Nemám rád, když piju sám,“ Taemin se zamyslel: „Néné, kafe nepiju, je hořký a nechutná mi,“ Rozesmál jsem se. Za to mohla jeho přítomnost! Svět byl hned veselejší. Nevím, čím to bylo. Byl takový energetický. Pomalu si naléval do skleničky Coca-Colu. Při té snaze, aby jí nevylil, vyplázl jazyk a plně se soustředil. I když dával pozor, tak trochu přelil.. No.. Trochu.. Celá podlaha byla mokrá.. 
„Sakra!!! Jáájky!!!“ Oba jsme vyprskli smíchy. 
„Pomůžu..pomůžu ti to u-utřít..,“ řekl jsem sekaně mezi  několikanásobným záchvatem smíchu. Dlouho mě takhle nikdo nerozesmál.  Když jsme utřeli tu 'trochu' Coly, sedli jsme ke stolu a začali pít.
,,Můžu se na něco zeptat?“ zkusil jsem opatrně. 
„Jo, do toho,“ usmál se a usrkl Coca-Colu. 
„Odkud a proč ses přestěhoval? A kde máš vůbec rodiče?“  Muselo být těch otázek moc najednou, ale já si to nemohl odpustit, strašně mě to zajímalo. A navíc jsem byl 100% přesvědčený, že toho kluka znám.  
„Vlastně pocházím odsud ze Soulu, ale táta musel jezdit hodně často kvůli práci do Japonska, tak jsme se tam odstěhovali, jinak by jsme se s tátou skoro vůbec nestýkali. Do Korei jsem se vrátil, protože to tu mám raději než tam v Japonsku. A navíc, když jsem odjel odsud z Korei, musel jsem opustit všechny svoje přátele,“ uculil se. 
„Rodiče zůstali v Japonsku.. Přece jenom je mi už 19, tak jsem se chtěl osamostatnit. Ty bydlíš s rodičema?“ Mezitím, co to všechno říkal, se smál a pořád těkal očima. Dobře..  všechno jsem si to přehrával v hlavě, jestli jsem všechno pochopil… Je z Korei, je stejně starej jako já a nejspíš na něj začíná působit kofein z Coly.
„Bydlím sám, rodiče bydlí nedaleko..,“ Jsem celkem rád, že jsem ho potkal. Z mého přemýšlení mě vytrhl divný zvuk. Znělo to jako kručení v břiše? 
„Hah, promiň, neobědval jsem,“ řekl Taemin s růžovými tvářemi. 
„V tom případě tě zvu na večeři,“ řekl jsem, a už jsem ho tahal z bytu, aby nezačal nějak namítat. Šel poslušně za mnou. Došli jsme až k mému autu. 
„Kde jsi vzal peníze na takový auto?“ nedivil jsem se, že se na to ptá. Není běžný, když 19 letej kluk jako já, vlastní  Audi TT. 
„Dostal jsem ho od taťky k 19tinám. Ozvučuje různý kapely a nedostává za to zrovna málo peněz,“ ... „Jo takhle,“ řekl Taemin s pochopením. Jel jsem do svojí oblíbený restaurace. Nasedli jsme do auta a jeli jsme. Nebylo to daleko, jen pár bloků. Ale, proč se neprojet?  Taemin musí ochutnat to boží kuře, co tam vaří!!! Tak křupavý, trochu ostrý, šťavnatý kuřátko… 
„Onew!“ vzpamatoval jsem se, až když na mě zakřičel. 
„Co je?!“ neuvědomoval jsem si, proč na mě vlastně zakřičel.
„Nad něčím jsi přemýšlel a nedával pozor kam jedeš…,“ odpověděl. 
„Aha.. Promiň,“ Právě jsem si uvědomil, že moje závislost na kuřeti je šokující.

Cestou jsem pustil radio, aby nebylo v autě takové ticho. 
„Tuhle písničku miluju!!!!“ zařval Taemin přes celý auto. Hráli písničku History od skupiny EXO. Začal si zpívat. 

„Teda.. Zpíváš úžasně!“ Měl úžasný jemný hlas, který se moc dobře poslouchal. „Děkuju, zpěv mě baví..,“ odpověděl s úsměvem a mírně se začervenal.