„Myslíš
si snad, že to tak Ji Eun nechá?“ povzdechl JaeJoong a pohledem
si změřil Yoochuna. „Ta se Junsua nevzdá a udělá cokoli jen
pro to, aby se nedozvěděl, že si ji brát nemusí,“ dodal.
Yoochun se na chvilku zamyslel, potom se zvedl ze židle: „Nějak
to zařídím, ale teď se stavím za Hyunii,“ usmál se a uhladil
si svoje sako. Yunho se soucitně podíval po JaeJoongovi, když ho
viděl jak si položil ruku na oči a opět se zoufale zasmál.
Yoochun zmizel dřív než se oba stačili vzpamatovat a JaeJoongovi
z toho bylo až do pláče: „Já toho bratránka vážně
přetrhnu!“
Junsu
se musel po té neohlášené a nežádané návštěvě Ji Eun
uklidnit, proto vyrazil na procházku městem. Co jsem komu
udělal? Proč já? Honilo se mu hlavou, když tu najednou mu
začal zvonit mobil. Vytáhl ho z kapsy a mrknul na display.
„Hyunii?“ zeptal se s trochu posmutnělým tónem v hlase.
„Jsem
u DongWoona! Přijď taky! Hned! Neberu žádné výmluvy! Pokládám!“
Junsu
neschopný slova se začal smát:„Ta holka, jedna!“ Povzdechl a
rozběhl se směrem k DongWoonovu domu.
Yoochun
s úsměvem přešlapoval před mým domem a přemýšlel, co má
říct jako první až mě uvidí. Jenže když zazvonil na zvonek
otevřela mu moje mamka a vyslepičila mu, že jsem šla pryč k
DongWoonovi. „Bůh ví. Třeba se konečně dají dohromady!“
zauvažovala nahlas a nechala Yoochuna stát před dveřmi.
„DongWoon? Kdo je to? Dají dohromady?! Cože?!“ křikl naštvaně,
když se z toho šoku vzpamatoval. Otočil se k odchodu a začal si
prohrabávat kapsy u saka. Vytáhl mobil a nacvakal moje jméno. Poté
se zarazil: „Ne jí volat nebudu. Zavolám jiné osobě, která mě
určitě řekne, kdo je DongWoon,“ a vyťukal znovu jiné číslo.
Changmin
se začetl v časopise o dortech. Přelítával stránky očima, aby
našel ten pravý dort, který by Junsuovi spravil náladu po tom
setkání. „Čokoládový? Ne.. Má rád vanilku. Tady! S lískovými
oříšky! Bože ne! Na ně má alergii! Hmm.. Jahody? To by šlo!“
zaradoval se a tužkou si začal psát ingredience na papírek, které
mu chyběli v zásobách ve své cukrárně. Chvíli na to mu začala
vibrovat kapsa. Odhodil tužku a vytáhl mobil, bezmyšlenkovitě
stiskl tlačítko přijmout hovor aniž by se podíval, kdo mu
vlastně volá.
„Jo?
Tady Changmin,“
„Tady
Yoochun,“
„Ahh,
Konečně si se ozval, mysleli jsme, že jsi už po smrti,“
zachichotal se Min do telefonu.
„No..
měl jsem něco na práci,“ odsekl Yoochun naštvaně.
„Co
se děje?“ podivil se Min.
„Znáš
někoho jménem DongWoon?“
„Jo.
Proč?“
„Kde
bydlí?“ vyhrkl ze sebe Yoochun.
„Pokud
vím, tak se dneska vrátil z Ameriky,“ zapřemýšlel Changmin.
Znal DongWoona, ale ne až tak moc jako já s Junsuem.
„Nevíš
jeho adresu?“ zeptal se znovu Yoochun.
„Myslím,
že bydlí někde na Yedung Street, ale číslo domu ti asi neřeknu,
proč to chceš vlastně vědět?“
„Díky
Mine máš to u mě,“ neodpověděl mu na otázku a položil
telefon. Changmin se udiveně podíval na display a zakroutil hlavou:
„Co mu je? No nevadí..,“ položil mobil na stůl a znovu se
zamyslel nad přípravou onoho dortu pro Junsua.
„Tak
povídej, kam se chystáš na vysokou?“ usmál se na mě Woonie,
když mi podával hrnek s čokoládou. Usrkla jsem si trochu z šálku
a oblízla si rty: „Hmm.. Je to skvělý. Jdu nebo alespoň doufám,
že jdu na Parangskou univerzitu,“ … „A obor?“ zeptal se a
posadil se naproti mně na béžovou pohovku. Henry mezitím sešel
ze schodů a obdivně sledoval vybavení domu: „Woah, je to tu
skvělý,“ rozhodil rukama kolem sebe a přešel k nám do obýváku.
Henry mi přišel neuvěřitelně roztomilý, jako plyšový
medvídek, navíc skutečnost, že neumí korejsky mě připadala
ještě víc roztomilejší. Otočila jsem se na Woonieho: „Nemám
vybraný obor, ale časem se rozhodnu,“ DongWoon přikývl.
Ozvalo
se cinkání zvonku u dveří. „To bude Junsu,“ otočila jsem se
směrem ke dveřím a usmála se. DongWoon vstal a šel otevřít.
Jaká asi bude reakce od něj? Vzal za kliku a vykřikl: „Junsu ty
malej..!“ přestal, když zjistil, že to není Junsu, ale někdo
pro něj úplně neznámý.
„Kde
je Hyunii?“ sjela ho pohledem neznámá osoba.
„Kdo
jste?“ podivil se DongWoon a prohlédl si ho od hlavy až k patě.
„Ptám
se kde je Hyunii?!“ křikl na něj a odstrčil ho. Uslyšela jsem
jeho hlas a v rychlosti jsem se otočila: „Yoochune? Co tady
děláš?“ vytřeštila jsem oči, když jsem ho spatřila. Henry
stál zamnou a jelikož nechápal o co jde, tak se chystal kdykoli
zakročit a uchránit mě, milovanou osobu jeho nadřízeného.
„Kdo
je DongWoon?“ zeptal se mě s vážným tónem a dal ruce v bok.
Koukla jsem směrem k překvapenému DongWoonovi, který sledoval
naštvaného Yoochuna. Ten se na něj otočil a zamračil se. V tu
chvíli se ve dveřích objevil Junsu: „Tak mě tady máte!“
vykřikl radostně, ale pak se zastavil, když uviděl Yoochuna
naštvaného a mě celkem v šoku opodál.
„Tak
jo, co se to tu sakra děje?“ prolítl očima po všech.
Zabilas :D Musela jsem se ke konci vážně smát. Výborný *nadšený potlesk*
OdpovědětVymazatTo je to až tak vtipný ? :D *hluboce přemýšlí*
VymazatJsem trochu "zvrácená", takže mě to vtipný příjde ( zhruba ta přehnaná reakce, ten příchod obou a tak :D )
VymazatÁha :D Tak to bych to neměla přehánět nebo se roztrháš smíchy jednou :D
Vymazat