Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 11/?
Tak co? Těšili jste se? Chci moc poděkovat všem, kteří povídku čtou, líbí se jim a popřípadě komentují :3 Děkuji ^^ No, nebudu dál napínat.. užijte si to :)
„Vrať
mi můj batoh! Prosím,“ zavolá za Luhanem, který je několik
kroků před ním, v ruce třímajíc Ryeowookovu tašku.
„Vrátím
ti jí. Ale až budeme pryč,“ usměje se pro sebe a dále
pokračuje v cestě. Je si jistý, že za ním hnědovlásek půjde.
Nevrátil by se do třídy. Ne sám. Ví, co by ho tam čekalo. Už
když s Luhanem odcházeli, Kai se Sehunem a v podstatě všichni ze
třídy, po nich házeli zmatené a v případě těch dvou,
rozzuřené pohledy. Vrátit se tam sám by byla jasná letenka do
pekla.
Ryeowook
si povzdechne a Luhana doběhne, ovšem stále si oddržuje bezpečný
odstup. Luhan se po něm podívá a znovu se usměje. Jak typické.
Hnědovlásek sebou při pohledu do jeho očí trhne a pohled
odvrátí.
„P-proč
jsi to vlastně udělal?“ zeptá se jej a kousne se do rtu. Dělá
to tak často, že jej to už docela bolí. Jenže on si nemůže
pomoc. Je pořád tak nervózní. Proč s tebou vůbec někam jdu?
„Co
bys řekl?“ nadzvedne obočí a pohodí si Wookovu tašku do druhé
ruky.
„N-no...“
začne hnědovlásek, ale poté se zastaví, „Nevím,“ sklopí
hlavu. Nechci si dělat nějaké naděje..
„Jak
jinak,“ ušklíbne se, načež se zastaví a zamračí se. Ryeowook
se po chvíli zastaví též a zmateně se po něm ohlédne.
„Proč
máš ten batoh tak těžkej?“ zeptá se a našpulí rty. Druhý
trochu více rozevře oči, rychle k světlovlasému chlapci
přispěchá a pokusí se mu batoh z rukou vytrhnout, ovšem Luhan
uhne a jeho plány tak překazí.
„Ne,
vážně. Co v něm máš?“ změří si tašku pohledem. Ryeowook
zatěká očima všude možně.
„N-no
to...“ řekne a odkašle si, „Jen učení,“ Luhan pokrčí
obočí.
„Učení?“
„A-ano,
učení,“ přikývne. Uvěř tomu, prosím..!
„A
nemáš tam náhodou i učení někoho jinýho?“ udělá k němu
jeden krok, na který druhý reaguje jak jinak, než krokem vzad.
„Hm? Máš tam úkoly ostatních, že?“ chvíli vyčká, ovšem
když se mu odpovědi nedostane, bere to jako jasné "ano".
Rozepne
zip batohu a strčí do něho ruku. Vytáhne několik sešitů. Batoh
odloží stranou a přelétne si jména, jež jsou na obalech sešitů
napsána.
„Kim
Ryeowook, Kim Ryeowook, Oh Sehun, Kim Junsu, znovu Kim Ryeowook, Lee
Hyori, Park Yebin, zase Oh Sehun a Kai,“ přečte nahlas postupně
všechna jména, načež zvedne pohled k do země se dívajícímu
Ryeowookovi. „Děláš si srandu nebo to myslíš vážně?“
jeden jeho koutek se nadzvedne do polo-úsměvu a polo-úšklebku.
Wook vydechne vzduch, který v sobě na okamžik zadržel a vytrhne
mu sešity z rukou.
„Myslíš
si, že mám na výběr?“ zamumlá si pro sebe, přesto jej Luhan
slyší. Docela by ho zajímalo, jak dlouho už tohle všechno trvá.
Vážně mu lidé, co ubližují ostatním, přijdou ubozí. Jde
hlavně o to, že oni nemají důvod Ryeowookovi ničit život.
Pochybuje, že by se mu za něco mstili. Ale proč si zrovna jeho
vybrali za tu oběť? Chce znát ten důvod, jenže si myslí, že i
kdyby se ho na to zeptal, neodpoví mu. Možná řekne, že neví.
Musí se zeptat přímo jich. Kaie a Sehuna. Počítá s tím, že
oni dva byli ti první, kdo s tím začali a poté se k nim ostatní
jen začli přidávat. Chce skutečně vědět, proč je to takhle.
Nechce to vědět jen kvůli Ryeowookovi, ale také kvůli své
sestře. Ani u té se nikdy nedozvěděl, proč právě ona byla ta,
která trpěla. To musí mít v každé třídě někoho takového?
Zaměří se na někoho, do koho si budou moci rýpat a kopat jak se
jim zachce. Do někoho, kdo jim napíše úkol vždy, když mu ho
dají. Ano, většinou si vybírají ty chytré. Je to běžná věc,
že ti, co jsou chytří, postrádají sílu. Ti silní jsou naopak
hloupí. Málokdy se najde chytrý člověk, kterého se lidé bojí.
Jeho sestra taky v učení vynikala. Už od základní školy jí
všichni její známky záviděli a Luhan s jejich matkou na ní
nemohli být více pyšní. Jenže pak nastal ten zlom. Jolie
nastoupila na střední školu, kde se vše změnilo. Nikoho tam
neznala a ačkoli se pokoušela s někým skamarádit, nikdy to
nevyšlo. Nikdo z její rodiny nevěděl proč. Až poté se ukázalo,
že to bylo právě kvůli jejímu prospěchu. Kvůli tomu, za co jí
spolužáci na základní škole obdivovali a chtěli se s ní
přátelit, ji tady nenáviděli. Proklínali jí za to, že byla
lepší než oni. Občas je vážně vidět, jak chabá závist
dokáže člověka zaslepit.
„Luhane?“
mladíkův hlas jej vytrhne z myšlenek.
„Hm?“
„Nad
čím jsi přemýšlel?“ Doufám, že ti nebude vadit, když se
zeptám..
Luhan
se pousměje. Je rád, že ho to zajímá. Tedy, jemu se o tom nechce
mluvit. Teď ještě ne. Jen jej těší, že teď, když jsou spolu,
už v jeho očích nevidí tu hromadu strachu a vyděšení. Přeje
si, aby Ryeowook poznal a uvěřil, že mu Luhan neublíží. Jedině
tehdy mu totiž dokáže úplně pomoci.
„Řeknu
ti to jindy, dobře?“ odpoví a znovu se rozejde prázdnou chodbou.
Hodina již začala, ale hned po tom "incidentu" s Kaiem a
Sehunem, chytil vyděšeného Ryeowooka za loket, vzal jeho batoh a
táhl jej pryč ze třídy. V tu chvíli jej tak bolel pohled, kterým
se po něm díval. Byl vystrašený nejen kvůli tomu, co se stalo,
ale hlavně kvůli té blízkosti a tomu dotyku, když jej Luhan
držel. Ví, jak se tomu Wook vyhýbá, jelikož jej to děsí. Ale
on musel. Jinak by ho odtamtud nedostal. Stejně jej ihned, co vyšli
ze třídy, pustil. Ovšem jen jeho. Batoh pořád držel a beze slov
se vydal dál. Bylo mu jasné, že za ním chlapec půjde.
Ryeowook
párkrát zmateně zamrká, načež se za ním vydá. Vlastně ani
neví proč. Proč jde za někým, z koho má ještě větší strach
než z ostatních? Je to jakoby dobrovolně a vědomě vstupoval do
jeho pasti. Ale nemůže si pomoct. Něco v něm mu říká, že
možná přeci jen není takový, jaký si myslí, že je. Jenže
pokaždé, když si to pomyslí, ozve se druhý hlas, který se mu
vysmívá a říká mu opak. Ryeowook se rozhodl oba hlasy ignorovat.
Nechce se přikláněm ani k jednomu. Jednoduše počká, až se
stane něco zlomového, co mu jasně dokáže, který z hlasů měl
pravdu. Neví, co by to mělo být nebo kdy by se to mělo stát. Ale
on to pozná. Stačí jen...počkat.
-
„Takže...“
přeruší chvilkové ticho Luhan, „Už mi věříš?“
Je
to již pár minut, co ze školy odešli a právě teď jdou jakousi
ulicí, kterou Ryeowook ani nezná. Nebo možná zná, ale je tak
nervózní, že nedokáže plně vnímat okolí. Stále si v duchu
nadává, proč s ním vůbec šel. V hlavě se mu rodí všemožné
myšlenky, co se může stát. Co mu Luhan může udělat. Dovede jej
někam na odlehlé místo, zbije a nechá ho tam. Jenže přesto, že
je tohle to jediné, na co dokáže myslet, stále jde vedle něho. S
ním.
„Ne,“
zní jednoduchá a přesto upřímná odpověď. Jak bych ti mohl
věřit?
Luhan
se usměje a strčí si ruce do kapes. „Vlastně jsem nic jinýho
nečekal,“ Ryeowook sklopí pohled.
„Promiň,“
„Ne,
neomlouvej se. Kdybys mi řekl, že mi věříš, neuvěřil bych já
tobě,“ stočí k němu pohled a všimne si, jak se hnědovlásek
chvěje zimou. Zastaví se a postaví se před něho. Ryeowook na
okamžik vytřeští oči a trochu couvne, když v tom si ale všimne
Luhanova ustaraného výrazu.
„Musí
ti být hrozná zima,“ zamumlá, přičemž si z ramen stahuje své
sako. Jemu taková zima není, narozdíl od Ryeowooka, který má na
sobě jen košili, jelikož si sako nechal ve skřínce. Bylo zase
tak ušpiněné, že si jej ani nechtěl brát. Navíc je hrozně
pohublý, proto není divu, že se tolik třese.
„P-počkej!
Co to děláš?“ vytřeští znovu oči Ryeowook. „Bude ti zima!“
řekne, ovšem Luhan dělá, že jej neslyší a místo toho k němu
natáhne ruku, v níž sako drží.
„Tady,“
chvíli čeká, kdy si od něho sako vezme, jenže stále nic, proto
se rozhodne to vzít do svých rukou. Stáhne ruku zpět, chytí sako
do obou rukou, udělá krok k Wookovi a látku přes něho přehodí.
Ryeowook celou dobu civí do jeho hrudníku, hlavně aby se mu
nemusel dívat do očí. Trochu se vyleká, když zjistí, že Luhan
stále sako drží, ačkoli už jej má hnědovlásek přehozené
přes ramena. Zvedne pohled a střetne se s tím jeho.
„Zítra
mi ho vrátíš, dobře?“ usměje se, pustí ho a znovu si stoupně
vedle něho. Ryeowook jako odpověď jen nepatrně přikývne hlavou
a čeká, kdy se světlovlásek dá znovu do kroku. Když to konečně
udělá, Wook se bez váhání vydá za ním, přičemž pažemi
vklouzne do rukávů Luhanova saka a poté si jej ledovými prsty
zapne.
Několik
dalších kroků ujdou znovu bez jediného slova. Přesto Luhanovi na
tváři stále pohrává letmý úsměv. Je rád, že od něho Wook
neutekl. Tedy, zatím.
„Nezeptáš
se?“ řekne Luhan a nohou kopne do kamínku, jež se mu připletl
do cesty.
„Na
co?“
„Na
to, proč jsem to udělal,“ sdělí mu a vyčkává odpověď.
Ryeowook na sucho polkne.
„A
když se zeptám... budeš upřímný?“ Pravdou je, že bych ti
stejně nevěřil.
„Vždycky
jsem byl,“ zakroutí hlavou a zasměje se. Vážně?
„Tak
proč jsi to teda udělal?“ zeptá se jej a pozorně poslouchá.
Vlastně mu tahle otázka leží v hlavě už taky nějakou dobu a on
jen marně hledá odpověď. „Proč jsi řekl Kaiovi, že už na mě
ani nesáhne?“ Je to součást tvého plánu, jak mi ublížit?
„Vlastně
by mě zajímalo.. Udělal to pro tebe už někdy někdo?“ zeptá
se místo toho Luhan. Neodhcázej od tématu.
„N-ne,
neudělal. Ale mě zajímá, proč jsi to udělal ty,“ řekne tiše.
Jeho hlas není silný, je zesláblý, nejen kvůli mrazivému
chladu, který se mu nemilosrdně zabodává do těla, ačkoli díky
Luhanově saku to už není tak hrozné. Ale také kvůli strachu,
nejistotě a hlavně minimálnímu množství sil. Ryeowookovi jich
už moc nezbylo, přesto se stále snaží.
„Vlastně
je to jednoduchý.. Řekl jsem to, protože ty sám to nedokážeš,“
„C-co
tím myslíš?“ nechápe hnědovlásek. Luhan znovu zastaví a
otočí se na něho.
„Pořád
se ptáš, proč se ti tohle všechno děje, že? Proč musíš tak
trpět, mám pravdu?“
„A-asi...ano,“
hlesne.
„Neptej
se, proč ti ostatní ubližují. Ptej se sám sebe, proč jim to
dovoluješ,“ zadívá se mu do očí.
„Protože
nejde říct ne,“
„A
zkusil jsi to někdy?“ Ryeowookovi se v očích zalesknou slzy.
Nikdy. Nikdy se neodvážil jim odporovat. Ani ve snu jej to
nenapadlo. Je mu jasné, k čemu by to vedlo a to on nechce. Není
tak silný, aby řekl ne a dokázal se ubránit. Nedokáže to.
„Ne,“
šeptne, sklopí pohled a nechá po svých tvářích stéct pár
slz. Luhan se kousne do spodního rtu.
„Proč
zase pláčeš?“ povzdechne si a přiblíží se k němu, avšak
Ryeowook jako vždy udělá krok zpět.
„Nemusíš
se na mě dívat,“ Nemusíš si mě vůbec všímat..
„Musím,“
nedá se Lu. „A právě proto nesmíš brečet. Nesnesu ten
pohled,“ Ryeowook k němu vzhlédne. Zase se usmívá. Proč to
pořád děláš?
„A-ale-“
„Pšt!“
nenechá jej domluvit. „Žádný ale. A už jdeme, nebo tady
zmrzneš,“ mrkne na něho, načež se rozejde. Ryeowook si rukávem
rychle setře slzy a Luhana doběhne.
„Dal
by sis horkou čokoládu?“ zeptá se jej, přičemž sebou
hnědovlásek opět lehce trhne.
„H-horkou
čokoládu?“ zopakuje po něm s nevěřícným tónem. Horkou
čokoládu neměl už hodně dlouho. Naposledy mu jí koupil otec.
Jak on ji miluje. Jenže jít s ním? S Luhanem? Není to nebezpečné?
Ale už si ani nevzpomíná, jak vlastně horká čokoláda chutná.
Navíc teď by jej možná i zahřála.
„Tak
dobře,“ souhlasí nakonec. Luhan z něho nespouští oči a
dokonce se mu na okamžik zdálo, jakoby se Ryeowook usmál. Tedy,
bylo to spíše takové nepatrné pousmátí, ale přesto. Viděl to.
Viděl Ryeowookův plachý a nesmělý úsměv.
Hádám, že i když Wookie nechce a vehementně se tomu brání, tak začíná Luhanovi věřit. Tak doufám, že se nic nepokazí...
OdpovědětVymazatTaky jsem zvědavá na setkání Luhana s Kaiem a Suhem. Určitě to bude hustý...
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...
Juu jak ja jsem se tešila na dalši dil a konečne jsem se dočkala :-) Oni jsou tak sladci spolu. Jsem zvedava jak to bude pokračovat.
OdpovědětVymazatJde vidět, že Luhanovi začíná věřit. Za to jsem ráda. Jsem si jistá, že Luhan mu nehodlá ublížit. :)
OdpovědětVymazatTěším se na další díl. ^.^
Krasa :3
OdpovědětVymazatKrasa :3
OdpovědětVymazat