Zkouška mého života 13. část

Junsu koukal na mě, Changmin na Yoochuna, Yoochun na Junsua, Já na Jaeho a Jae na Yoochuna. Trochu guláš. Jae se na mě otočil a povzdechl: „Omlouvám se, nechtěl jsem to tak,“ zašeptal a položil svoje čelo na mé. Koukala jsem mu do očí, zatímco je zavřel a držel moji ruku. Junsu s Minem to jen sledovali, ale Yoochun se neudržel a vlítl mezi nás, odstrčil Jaeho a vykřikl: „Nech ji být!“ Jae spadl na zem a podíval se po svém bratranci nechápavě. Junsu chytl Yoochuna za ruce a odtáhl ho dál: „Můžeš mi říct, co děláš?! Chce jí to vysvětlit!“ vykřikl, zatímco Min pomáhal Jaemu na nohy. Jak jsem byla připláclá na dveřích, tak jsem cítila, že se někdo dobývá dovnitř. Otevřela jsem a tam stál Yunho. Byl udýchaný, a jakmile mě uviděl měl trochu provinilý výraz ve tváři.

„Yunho?“ zeptal se Junsu. Yunho se rozhlédl a pochopil, že tu není vše v pořádku. Přešel k Jaemu a podíval se na něj: „Proč jsi utekl? Neodpověděl jsi. A proč si šel sem?“ Jae odvrátil pohled. Yoochun pořád naštvaný se zbavil Junsua a již o něco umírněný se zeptal: „To sis ho nemohl držet?!“ vykřikl směrem po Yunhovi. Junsu se na mě podíval a nadzdvihl obočí.

„Můžete mi někdo vysvětlit o co tu jde?“ překřičel všechny Changmin. Yunho vzdychl a podíval se na Jaeho: „Prosím, miluju tě!“ Min a Junsu vykulili oči, nebyli jediní.

„A co já?“ chytla jsem Yunha za rameno „Na mě si nemyslel ?!“ Podíval se do země a pak bezmocně vyhrkl: „Je mi to líto, dal bych cokoli za to abys to nebyla ty, ale někdo jiný, je mi to líto,“ Yoochun se podíval na Jaeho, který nevěděl, co by měl udělat.

„JaeJoongu..“ povzdechla jsem a chytla ho za ruku, „je to na tobě, ať už se rozhodneš jakkoli nebudu naštvaná,“ podívala jsem se do země a znovu vzdychla. Jae mě pohladil po vlasech a objal. Yoochun sebou cukl, ale Junsu ho stihl zastavit, aby neudělal nějakou hloupost. Yunho nás sledoval se zatajeným dechem a nervózně čekal na odpověď. Changmin si sedl na židli a čekal, co se z této situace vyvrbí. Jae mi šeptal do ucha, tak abych to slyšela jen já: „Promiň mi to, promiň..“ držel mě kolem pasu a já sem mu obtočila ruce kolem krku a vzlykla: „Je to na tobě,“ potom jsem se od něj odtáhla a usmála se. Jae mi setřel ze tváře slzu a potom mě políbil. Yoochun z toho dostal málem srdeční příhodu a Yunho už si začal vymýšlet katastrofické scénáře.

„Děkuju,“ usmál se Jae a potom se podíval na Yunha. Se slzama v očích, ale úsměvem na tváři jsem se otočila na Jaeho: „Ale budeš mě učit, že jo?“ Usmál se a kývnul potom zavřel Yunhovu otevřenou pusu a cvrnknul ho do hlavy: „Tohle už nikdy nedělej!“ a silně ho obejmul. Yoochunovi klesl krevní tlak, jakmile všechno pochopil. Junsu ho pustil a usmál se na Changmina.

O chvilku později jsem seděla na posteli vedle Junsua a Changmina. Jae byl opřený o Yunhovo rameno a Yoochun seděl na židli.

„Takže tohle by bylo vyřešený,“ pronesl Junsu a spráskl ruce. Yunho se podíval po Yoochunovi a naznačil pohybem hlavou na mě. Jae ucítil, jak se hýbe a podíval se na něj. Yoochun zakroutil hlavou a opřel se o ruce. Jae se podíval na mě a pak na Yoochuna a došlo mu to: „Cože?! Takže - !“ Yunho ho umlčel dlouhým polibkem na rty. Jae se nijak nebránil a lehce zapohyboval rty. Yoochun si oddechl a protočil panenky v sloup. Changmin šťouchl do Junsua a zamrkal na něj. I když jsem zase přišla o něco o co jsem přijít nechtěla jsem se smála. Byla jsem ráda za ně.

Asi o týden později jsem seděla u Changmina v cukrárně a dloubala se v dortu. Přemýšlela jsem nad maturitou. Musela jsem ji udělat, abych se dostala na Parangskou univerzitu.

„Jestli se v tom takhle dlouho budeš přehrabávat, tak z toho nic moc nezbude,“ usmál se na mě Min a přisedl si ke mně, protože nebyl zrovna frmol. Podívala jsem se na něj: „Jak si se cítil před maturitou ty?“ zamračila jsem se. Min se na chvilku zamyslel: „No jako totální idiot a prázdná konzerva, ale nakonec jsem dopadl dost dobře,“ rozhodil rukama kolem a zasmál se. Přikývla jsem a podívala se na hodinky: „Ježiš! Za půl hodiny mám být u Jaeho! Máme poslední hodinu před maturitou, dá mi otázky!“ vykřikla jsem a začala se ládovat dortem. Min se zasmál a pak si povzdechl. Junsu se na maturitu absolutně vykašlal.

„A co Junsu ? Viděl si ho aspoň s učebnicí v ruce?“ zeptala jsem se ho ve spěchu. Min se pousmál: „Ne, ale řekl jsem mu, že jestli neudělá maturitu, tak spolu nemůžeme být. A to se pak hnedka vrhal do knihovny, aby se něco našprtal,“ Zasmála jsem se. Ujistila jsem ho, že mu pomůžu a potom jsem rychle vyrazila směrem k Jaemu.

„Tak co? Už jsi jí to řekl?“ provokoval Yunho Yoochuna, když seděli v altánu na zahradě a četli si otázky. Yoochun po něm vrhl nevraživý pohled a povzdechl. „Aha takže furt nic,“ nadzdvihl obočím Yunho a zakroutil hlavou.

„Nevíš na jakou školu se chce přihlásit?“ zeptal se ho po chvilce ticha Yoochun.

„Kdo? Hyunii?“ usmál se Yunho a začal přemýšlet, „Nejsem si jist, ale myslím, že chtěla na univerzitu myslím, že Parangskou,“ šťouchl Yoochuna do ramene a ten se zaradoval: „Vážně? A nevíš jaký obor?“ byl zvědavý, jakmile se dozvěděl, že chci na stejnou školu jako on. „To nevím, zeptej se jí,“ mrkl na něj a znovu se začetl do papírů.

Junsu se procházel po městě a přemýšlel nad blížící se maturitou. Vůbec si nemyslel, že by to nezvládl, ale posledních pár dní začal pochybovat. Navíc si docela vzal k srdci to, že mu Min řekl, že jestli to neudělá nemůžou být spolu.

„Nemůžu tě ztratit,“ prohlížel si Minovu fotku v peněžence, zatímco stál na přechodě. S úsměvem ji zaklapl a pomyslel si: „Já to dám! Pro tebe Minnie!“ usmál se a vyrazil do silnice. Jakmile přešel, tak se otočil, když viděl, jak se nějaká malá holčička zbrkle rozběhla od své mamky směrem do silnice. Junsu se rozhlédl a uviděl nebezpečně rychle se přibližující auto. Vykřikl na holčičku a skočil po ní. Holčička skončila na zemi s brekem a odřenými koleny. Její matka k ní přiběhla a potom se otočila na chlapce, který jí zachránil dceru. Junsu ležel na zemi a nejevil známky života a z hlavy mu tekla krev.