Poté, co jsme jen tak tak stihli
autobus, jsme nasedali dovnitř a tísnili se tam i se svými kufry.
Padla jsem vedle Junsua, který seděl vedle Yoochuna. Yunho si sedl
vedle Changmina, tím naštval Jaeho, který chtěl sedět s ním, a
tak jen sedl s nafouklými tvářemi na sedačku před nimi. Pousmála
jsem se. Chudák Joongie, chtěl by být s Yunhem sám. Nejde to
nepoznat ty city, které k němu chová. Pomyslela jsem si.
Cesta trvala asi tak třičtvrtě hodiny. Však přejet celé město až na letiště, no nebyl to zrovna kousek. Trochu jsem litovala toho, že jsem si sedla vedle těch hrdliček, které si pořád něco špitaly a mazlily se rukama. Ano... Junsu a Yoochun. Patnáct už vám snad bylo, ne? Povzdechla jsem si, ale nic neřekla nahlas.
Zanedlouho jsme už seděli v letištní hale. Dorazili tam i lidi z SM. Já si musela sednout jinam a předstírat, že se s klukama vůbec neznám. Fanynky byly všude. A kluci řešili program s jejich manažerem. Přišla mi smska od Yunha: „To je doba viď?“ Koukla jsem se na Yunha, který mě zrovna v tu chvíli sledoval a kývla na něj hlavou. Začala jsem ťukat do mobilu zprávu: „Jasně.. už chci být v letadle a dělat si z Changmina polštář pokud budu sedět vedle něj,“ … „To nebude rád,“ zněla další smska. Koutky rtů mi cukli v přicházejícím úsměvu, když tu najednou se rozezněl hlas po hale, který oznamoval nástup do letadla. Odbavili nás a po chvilce jsme už hledali místa.
„Ale to nejde!“ rozezněl se v letadle JaeJoongův hlas.
„Co se děje?“ ptal se Junsu.
„Mám sedět vedle Yunha,“ ukazoval naštvaně na Changmina, který si sedl u okna hned vedle Yunha, který ty dva vůbec nevnímal, protože měl sluchátka v uších a myslel si, že se ho jejich konverzace nijak netýká.
„A co na tom záleží?“ zahihňal se Junsu a sedl si na své místo. Jae jen zavrčel a potom si sedl na místo, kde měl původně sedět Changmin.
„Buď v klidu. Minnie jen chce sedět u okna,“ plácla jsem přátelsky Jaeho po zádech. Ten mi věnoval jen úšklebek a po chvilce s úsměvem kývl. Při pohledu na jeho úsměv se mi začervenaly tváře a tak jsem se rychle vyhla jeho pohledu.
Cesta trvala asi tak třičtvrtě hodiny. Však přejet celé město až na letiště, no nebyl to zrovna kousek. Trochu jsem litovala toho, že jsem si sedla vedle těch hrdliček, které si pořád něco špitaly a mazlily se rukama. Ano... Junsu a Yoochun. Patnáct už vám snad bylo, ne? Povzdechla jsem si, ale nic neřekla nahlas.
Zanedlouho jsme už seděli v letištní hale. Dorazili tam i lidi z SM. Já si musela sednout jinam a předstírat, že se s klukama vůbec neznám. Fanynky byly všude. A kluci řešili program s jejich manažerem. Přišla mi smska od Yunha: „To je doba viď?“ Koukla jsem se na Yunha, který mě zrovna v tu chvíli sledoval a kývla na něj hlavou. Začala jsem ťukat do mobilu zprávu: „Jasně.. už chci být v letadle a dělat si z Changmina polštář pokud budu sedět vedle něj,“ … „To nebude rád,“ zněla další smska. Koutky rtů mi cukli v přicházejícím úsměvu, když tu najednou se rozezněl hlas po hale, který oznamoval nástup do letadla. Odbavili nás a po chvilce jsme už hledali místa.
„Ale to nejde!“ rozezněl se v letadle JaeJoongův hlas.
„Co se děje?“ ptal se Junsu.
„Mám sedět vedle Yunha,“ ukazoval naštvaně na Changmina, který si sedl u okna hned vedle Yunha, který ty dva vůbec nevnímal, protože měl sluchátka v uších a myslel si, že se ho jejich konverzace nijak netýká.
„A co na tom záleží?“ zahihňal se Junsu a sedl si na své místo. Jae jen zavrčel a potom si sedl na místo, kde měl původně sedět Changmin.
„Buď v klidu. Minnie jen chce sedět u okna,“ plácla jsem přátelsky Jaeho po zádech. Ten mi věnoval jen úšklebek a po chvilce s úsměvem kývl. Při pohledu na jeho úsměv se mi začervenaly tváře a tak jsem se rychle vyhla jeho pohledu.
Žádné komentáře:
Okomentovat