softness of wolf claws // V. Part //

Fandom: EXO

Pairings: ChanSoo, XiuHan, Kray, SeKai, BaekTao, SuChen

Žánr: BoysLove, Yaoi, Fantasy

Autor: HyuniiLee

Počet kapitol: 5/?

Ne vážně. Máte tu další díl vlčat ~ Omlouvám se že mi všechno tak moc trvá, ale původně jsem měla rozepsaný Heart Attack... každopádně vy chcete vlky.. no tak je máte mít. Je to trošku donuceně napsané, ale prakticky je to i to co bych napsala později. Omlouvám se za ty dlouhé časové prodlevy, ale škola je sviňa, dojíždění a střídání se o počítač se sestrou. Takže doufám, že to náležitě oceníte a necháte mi dole nějaké komentáře. S teď říkám, že příště už bude zase Heart Attack. Teď žádný vlci nebudou.. x)

 „Takže.... ee,“ začal nervózně Kai, zatímco pozoroval Sehuna, který se rozvaloval po své posteli.

„Odpadlíci jo? Zajímavý,“ zamručel, když na něj mladší upnul svoji pozornost.

„Něco proti?“ zeptal se trošičku podrážděně Sehun. Kai jen zavrtěl hlavou a přemýšlel, jak má navázat nějakou konverzaci s tímhle... tímhle. Popravdě? Rozčiloval ho, strašně moc! Do teď byl nejmladší on a vůbec si nemyslel, že mu jeho místo vyfoukne někdo jako je tohle štěně! A ještě ho má připravit na zkoušku. To by tedy nešlo. Dalším faktem bylo to, že proč kruci jim předělil Kris dohled ve formě Chena? No.. bylo to pořád lepší než kdyby na něj měl dohlížet Suho, ale i tak! Není tak neschopný! V Kaiovi to vřelo. Nechtěl s tím zablešencem nic mít, ale zároveň chtěl dokázat všem okolo, že na to má.

Naštvaně sebou hodil na postel a zíral do stropu, doufal že mu třeba poradí, co má dělat.

„Roztomilý,“ jedno slovo protnulo ticho v místnosti. Kaiovi přeběhl přes záda mráz a zamračil se. Vrhl pohledem směrem k mladšímu a střetl se s jeho pobaveným výrazem.

„Jako já?“ Sehun přikývl. Hnědovlásek se zamračil ještě víc a hodil po blonďákovi polštář.

„Zlobíš se?“ zasmál se Sehun, když schytal jednu do hlavy, ale bylo mu to jedno, protože mu Kaiovo chování vážně přišlo roztomilé. Došlo mu, že mu nejspíš zabral místo rošťáka sídla a moc se mu to líbilo. Rozhodl se, že mu ho jen tak nevrátí, ať se o něj hošánek popere. Uvidí, co v něm ještě je. Možná to bude spíš výcvik jaksi naopak.

„Jestli se zlobím?! Co si o sobě myslíš?!“ prskal Kai, vůbec se mu nelíbilo, že ho nazval roztomilým. Chanyeol mu to říkával často, ale tenhle prostě není Chanyeol. Sehun se snažil zadržet smích, když pozoroval hnědovláska, jak se snaží držet na uzdě. Jo to bude ještě zábava. Pomyslel si.

„Omlouvám se, jen mi přišlo to tvoje cukání se a mlácení sebou o postel rozkošný,“ zamumlal Sehun, když se zamotával do peřiny a mohl cítit, jak mu Kai propaluje záda svým vytočeným pohledem.

*

Tao pomáhal skládat svému novému spolubydlícímu věci do skříně. Baekhyunovi se ale moc to ticho, které při tom panovalo v místnosti, nelíbilo. Pořád pokukoval po svém opatrovníkovi, dal by se Tao tak nazvat. Za celou dobu mu řekl jen pár slov, a to že tamto je jeho postel a toto jeho skříň, a že koupelna je hned vedle. Nemohl si ale pomoci. Tao ho jaksi okouzlil, zdál se být jiným než jakým se ve skutečnosti dělal, ale byl očividně dobrý hráč. Dokázal svoje city kontrolovat. Jakoby ani nebyl z klanů Země. Jeho rysy byly ostré a divoké. Pohyboval se s takovou jistotou a Baekhyun si byl jistý, že on ví o každém jeho vlastním pohybu.

Když všechno uklidili Baekhyun mu poděkoval, ale Tao opět nic neřekl, jen pokýval hlavou a přesunul se na svoje místo na druhém konci pokoje. Baekkie přemýšlel zda to mají i ostatní takhle těžké, navázat nějaký vztah se svým opatrovníkem. Sklouzl pohledem do skříně a ušklíbl se. Prakticky to nebyly jeho věci, ale Taa a pak něco málo, co se našlo v sídle. Sebou neměl vůbec nic. To Vůdce nařídil, aby se jim sehnalo alespoň nějaké základní vybavení než se půjde pro ně něco nového koupit.

Zahleděl se na Taa a pousmál se. Byl rád, že skončil s ním, i když by ho to napoprvé ani nenapadlo. Potkat ho v lese, tak se asi zakousne do stromu a předstírá, že je suchá větev. Ano.. Tao mu naháněl hrůzu, ale v ten jeden okamžik tam v v hlavním sále mu ten Taův úsměv nasadil brouka do hlavy. Bylo mu jedno jak dlouho to bude trvat, ale rozhodně tomu všemu chtěl přijít na kloub.

„Aby ti nevypadly oči,“ zamručel Tao, zatímco seděl zády otočený k Baekhyunovi a přehrabával se ve svém nočním stolku. Baekkie vytřeštil oči a rozhlédl se kolem dokola, zda někde neuvidí zrcadlo, protože jak je možné, že věděl, že se na něj dívá.

„Pozdě,“ řekl Tao a otočil se na menšího, „Já ti říkal, že ti vypadnou,“ Baek se nervózně usmál, ale neopovažoval se říct cokoli. Došlo mu, že Tao bude hodně dobře trénovaný Vlk. Poznat dokonce i to, když se na vás jen někdo dívá je teda umění. Další co ho zaráželo, že to o jeho očích říkal takovým divným odtažitým způsobem, ani se neusmál, přitom kdyby to řekl Baek sám, tak se tomu dotyčnému vysměje na celé kolo, ale Tao ne. Tao byl prostě....

„mrzutej čumák,“ zamumlal Baekhyun a našpulil rty. Tao sledoval Vlka před sebou a nadzdvihl lehce jedno obočí. Baek se na něj znovu podíval a došlo mu, že to řekl nahlas. Stáhl se rychle do postele a přehodil přes sebe peřinu.

„eem... dobrou!“ řekl spěšně.

*

Sluneční světlo prosvítalo mezi záclonami v pokoji a jediné, co bylo slyšet, bylo tiché oddechování Krise. Byl zavrtaný mezi polštáři a v náruči mu ležel Lay, který už nějakou chvilku nespal, jen pozoroval svého přítele při spánku. Na tváři měl usazený spokojený úsměv, jak cítil horkost těla, které se k němu tisklo. Natáhl ruku k obličeji svého milence a prstem přejel linii jeho nosu, přes rty až na bradu a všiml si lehkého zachvění.

„Tohle je kruté, víš to?“ zamumlal Kris rozespale a pousmál se. Lay stáhl ruku a věnoval mu letmý polibek na rty.

„Dobré ráno,“ řekl vesele a následně byl vtáhnut do hřejivého objetí. Kris se usmál a natiskl svůj obličej do hnědých vlasů své lásky.

„Ráno dobré je, ale co zbytek dne?“ Lay se pousmál jeho poznámce a políbil ho na krk.

„Neboj se. Všecko bude v pořádku,“ pohladil ho po vlasech. Kris přikývl a doufal, že má Lay pravdu.

*

Chanyeol pobíhal po kuchyni a připravoval snídani pro Kyungsooa, který ještě spal. Včerejší den hned usnul, ani si nestihli víc popovídat. Navíc pak Luhan přišel s tím člověkem, takže si byl jist, že ještě bude chtít pomoct, proto pospíchal, aby toho stihl, co nejvíc. Měl podivné nutkání si Kyungsooa co nejvíc spřátelit. Chtěl ho překvapit. 

Naskládal spousty různé zeleniny na talíř a připravil i čaj. Nějaké salámy a sýry, které našel v lednici a pečivo. Že ho za tohle Suho nejspíš zabije, neřešil. Věděl, že se z toho všeho má najíst celé sídlo a ne jen jeden Vlk, jenže jak měl Chan tušit, co má Kyungsoo nejradši. Netušil a proto tohle rabování.

Naskládal vše na tác a rozběhl se po chodbě do svého a Kyungsoova pokoje. Po cestě si dával pozor, aby byl co nejtišší, protože jako na potvoru pokoj Starších byl hned vedle toho jejich. Otevřel dveře a nakoukl dovnitř, úsměv od ucha k uchu, když si všiml, že menší už nespí.

„Dobré ráno,“ řekl a přešel k jeho posteli. Kyungsoo zvedl svůj pohled k Chanyeolovi a nadzdvihl obočí.

„Hm,“ zamručel a pak zabodl svůj pohled na tác s jídlem, „Pro mě?“ Chanyeol přikývl a položil tác na postel vedle mladšího.

„Nevím, co máš nejradši, tak jsem vzal od všeho něco,“ podrbal se na hlavě Channie a nejistě se usmál. Kyungsoovi přes rty přeběhl úšklebek. Moc hezky se o něj stará, toho by se dalo patřičně využít. Pomyslel si a věnoval staršímu malý úsměv.

„Díky,“ zamumlal, sebral několik plátků šunky a nacpal si je do pusy. Chanyeola zarazilo, že jen poděkoval a pak mu už nevěnoval žádnou pozornost. Přemýšlel a došel k názoru, že se mu asi nechce teď mluvit... nebo neví o čem. A to dokázal pochopit. Však teď na sebe budou mít hodně času. To byl taky fakt a Chanyeolovi se moc a moc líbil.

*

Chen se probudil na svůj vkus poměrně brzy a přisuzoval to tomu, že měl poměrně strach o to, jaká asi byla první noc pro odpadlíky. Pociťoval k nim podivný mateřský cit. Přivedl je sem a doufal, že udělal dobře. Ohlédl se, aby zjistil, že Suho ještě v klidu pochrupuje. Za což byl rád, nemusel poslouchat další remcání už od brzkého rána. Rychle vstal a oblékl se. Chtěl si jít všechny pro jistotu zkontrolovat. Vyšel potichu na chodbu, aby nevzbudil Suha a hned narazil na Chanyeola, který stál opřený o zábradlí a vypadal, jakoby spal.

„Chanyeole? Co tady děláš?“ zeptal se Chen s úsměvem na rtech. Přišel mu ten pohled docela roztomilý.

„Ah.. Chene. Já jen.. Kyungsoo se převléká,“ pokrčil rameny. Chen měl co dělat, aby zadržel smích. Takže Kyungsoo je stydlivka? To by do něj moc neřekl. I když... kdo ví, že?

„Dobře. A jinak všechno v pořádku?“ usmál se.

„Jo naprosto. Jen je trošku víc zamklej... ale to chápu,“ přikývl Chanyeol. Chen ho poplácal po rameni se slovy, že jde ještě obejít ostatní. Přešel k dalším dveřím a věnoval ještě jeden úsměv Channiemu na druhém konci chodby, než otevřel. Nakoukl dovnitř a zašeptal: „Kai? Spíte?“ Ovšem žádné odpovědi se mu nedostalo a proto opatrně vešel. O tyhle dva měl Chen asi největší strach, navíc ještě je dostal na starost. Potichu vyšel z úzké chodbičky a nakoukl za roh stěny. Překvapilo ho, že na postelích nikdo neležel, ale hned na to si všiml roztrhaných polštářů a trochu se zhrozil. Sehun by snad...

„Kai?!“ udělal několik kroků do místnosti vyděšeně a v tu chvilku se zarazil a po tváři se mu rozlil spokojený a úlevný úsměv. Obě Vlčata ležela těsně za druhou postelí, proto si jich nejprve nevšiml. Navíc byli oba schoulený k sobě. Chen si založil ruce na hrudi a zatřepal hlavou. Tyhle dva byl vážně nápad dávat dohromady. Věřil, že to bude hodně těžký je uhlídat, protože dva nejmladší a ztřeštěný.

„A očividně si rozumí,“ zamumlal si pro sebe, pak se rozhlédl kolem. Suho je za ty polštáře zabije. To určitě.

Opět neslyšně se vypařil z pokoje nejmladších, a když se chystal zaklepat na dveře Taa a Baekhyuna, tak se ony dveře otevřely a střetl se s překvapeným pohledem Baekkieho.

„Dobré ráno,“ usmál se Chen, „všechno v pořádku?“ nakoukl mu přes rameno do pokoje. Baekhyun přikývl a oplatil mu úsměv.

„Všechno v tom nejlepším pořádku,“ Chen byl poněkud překvapen jeho nadšením.

„Už jste se s Taem spřátelili?“ zeptal se, zatímco šel, společně s ním do kuchyně. Baek jen pokrčil rameny.

„Ještě to bude asi trošku trvat,“ zamumlal si pro sebe. Chen ho však slyšel a pousmál se.

„Tao není moc přátelský, takže ti rozumím,“ Baekhyun se podíval na Chena a podivil se. To je vážně podle všech takový? To ho nikdo ještě neprokoukl? Nebo, že by to byla vážně pravda a on se jen spletl? V každém případě nehodlal se vzdát.

„Co si dáš k snídani?“ zeptal se, když otevřel Baekhyunovi dveře. Ten jen pokrčil rameny a pak se zarazil. Chen se podíval do místnosti a usmál se.

„Luhane! Ty jsi už zpátky?“ oslovil blonďatého mladíka skrčeného u lednice. Po zaslechnutí svého jména se Luhan zvedl a unaveně Chenovi oplatil úsměv.

„Vrátil jsem se pozdě večer. Ale.. kdo je to?“ ukázal na Baekhyuna. Ještě ho tu nikdy neviděl. Nebylo to ono, o čem tak Chanyeol zpíval?

„Aha- no tohle je Baekhyun jeden ze tří odpadlíků, které jsem sem dovedl. Máš štěstí, že jsi tu nebyl, jinak by jsi dostal někoho z nich na starost,“ začal hned s vysvětlováním Chen a trochu se udivil, když Luhan ani nevypadal, jakoby ho tahle informace nějak překvapila. Navíc se ani s Baekhyunem nepozdravil, vypadal roztěkaně.

„Všecko v pořádku?“ zeptal se starostlivě a přešel k chlapci. Baekhyun jen zůstával na svém místě a čekal. Luhan se podíval na Staršího a povzdechl si. Lepší, když se to dozví dřív Chen než Suho nebo Kris. Protože Chen z toho nebude dělat okamžitou pohromu.

„Vím, že teď ti asi radost neudělám a přidělám víc starostí, ale musím ti něco důležitého říct,“ podrbal se na hlavě a nejistě se podíval na Chena. Ten jen nechápavě hleděl na blonďáka.

„Tak co se děje?“ naléhal. Baekhyun to poslouchal a jelikož byl od přírody zvědavý, moc ho zajímalo, s čím Luhan vyrukuje.

„Vím, že mě konkrétní jedinci budou chtít vykastrovat... asi.. ale... přivedl jsem si sem...,“ zasekl se, bál se to vyslovit. Přeci jenom věděl, že je to porušení všech pravidel. 

„Koho? Luhane prosím mluv,“

„lidskou bytost,“

„Co..Cože?“ zadíval se Chen na Luhana a nevěřil vlastním uším.

„Je to tak,“ přikývl Luhan.

„Tady je to mnohem lepší než venku vám teda povím,“ uchechtl se Baekhyun.