HEART ATTACK // 11. část // By Hyunii

Fandom: EXO

Hl. Postavy: Suho, Sehun, Kris

Vedlejší postavy: Zbytek EXO

Pairing: SeHo, KaiSoo, XiuHan, Kris/Lay, Kris/Suho, Lay/Tao, Sehun/Chen, BaekYeol

Počet dílů: 11/?

Autor: HyuniiLee

No tak samotný se mi tomu nechce věřit, ale nějak jsem splácala dohromady další díl po téměř půl roce....... OMLOUVÁÁÁM SEE ~~ T-T Je to navíc ještě trochu kratší než obvykle, ale účel to pro mě splnilo, protože potřebuju rezervu před tím, co se chystám udělat příště. Takže si tenhle krátkej díl užijte. A omlouvám se ještě jednou za tak dlouhou prodlevu. 

Suho nechápal. Nechápal jak ho mohl jeho nejlepší přítel zradit a zbaběle utéct. Seděl a díval se z okna na mizející postavu na ulici. Z očí se mu valily slzy a on v hloubi duše věděl, že to není jen tak, že by ho trápila zrada kamaráda, ale cítil, že ho spíš bolí srdce kvůli tomu, že si nechtěl přiznat, že má Sehuna rád mnohem víc. Bojí se vlastního bratra.., že ho zabije. 

„Suho.. já... odpusť mi to. Nechci zemřít a nemůžu tě zachránit... já prostě.. nejde to.  Odpusť mi to, prosím...,“ 

To bylo to poslední, co mu Sehun řekl, než utekl. Utekl jako zbabělec. Nechal svého přítele napospas vrahovi. Vrazil mu kudlu do zad. Vlastně ho zabil Sehun. Už teď nemá důvod žít. Pro Luhana a Kyungsooa to bude lepší, stejně jim nikdy moc nepomáhal. Teď už Suhovi bylo všechno jedno. Prostě dobrovolně počká až ho bude muset Kris zabít. 

Dveře od pokoje se otevřely a Kris spočinul pohledem na bezduše vypadajícím mladíkovi u okna. Neměli s bratrem na vybranou. Museli to udělat. Museli Suhovi odříznout tu poslední možnost, za kterou by se hnal, bojoval pro ni. Sehun moc dobře znal styl jakým Suho přemýšlel, a proto bylo jednoduché přijít na způsob, jakým ho přinutit se vzdát. 

„Pořád máš důvod utíkat?“ zeptal se klidně. Suho odvrátil svůj pohled od okna a zahleděl se do tváře svého věznitele. 

„Hádám, že ne,“ přikývl Kris a přešel k Suhovi. Ten ho jen pozoroval bez jakékoli emoce. Slzy mu už zaschly na tvářích a další jakoby už nebyly. Nechal se odtáhnout zpět na postel, lehl jak mu Kris poručil a hned zavřel oči. Byl unavený. Teď chtěl už jen spát a nebo zemřít. 

Kris se divil nad absolutní pasivitou chlapce. Prostě jen zalehl a neřekl ani slovo. Pravděpodobně to musel být obrovský šok a na jednu stranu je to dobře. Alespoň teď s ním nebude mít tolik práce. Pro dnešek ho už ale nebude trápit. Přehodil přes něj peřinu a pouta nechal ležet na stole. Vyndal si z kapsy jablko a položil ho vedle pout, třeba si ho dá, pomyslel si a pak odešel z pokoje.


*


Sehun šel šouravým krokem domů a přemýšlel. Udělal dobře? Byla to jediná možnost, jak Suha zachránit. Jediná. A on Krisovi věří. Věří svému bratru, že ho nezabije, a že vymyslí jak provést vraždu jen na oko. Museli teď nějaký čas vydržet a doufat, že stihnou naplánovat vše ještě předtím než Kim Jae Kyung rozkáže Suha zabít. O tom jak si Suha po tom všem získá zpátky, bude přemýšlet jindy. 

„Oh Sehun?“ oslovil ho neznámý. Blonďák zvedl pohled a střetl se s pohledem policejního strážníka. Přikývl a na strážníkovi byla viditelná radost. 

„Bylo po vás vyhlášeno pátrání. Musím vás odvést na policii k detektivu Zhangovi,“ řekl pevně a chytl Sehuna za loket. 

„Pátrání?“ vyhrkl překvapeně a škubl sebou při stisku jeho loktu. 

„Ano, půjdete dobrovolně nebo vás mám odvést násilím?“ přimhouřil oči strážník. Očividně si chtěl u detektiva polepšit, nechtěl aby mu ho někdo jiný vyfoukl. Sehun neměl na vybranou, proto ho jen beze slova následoval do policejního auta. 

Cesta na stanici netrvala ani deset minut a Sehun už stál před dveřmi do Layovi kanceláře. 

„Děkuju moc, stáhněte to pátrání,“ usmál se Lay, když zatáhl Sehuna dovnitř a tím se rychle zbavil strážníka. Sehun stál uprostřed místnosti a pořád mu nedocházelo, proč vlastně po něm vyhlásili pátrání. Otevřely se dveře z druhé místnosti a pohled střetl s překvapeným pohledem pomocníka Taa.  

„Koukám, že vás nechal naživu,“ pousmál se a odložil nějaké papíry na stůl. 

„Tao, ještě nic nevíme,“ pokáral ho Lay a obrátil svoji pozornost na mladíka.

„Tak mi povězte, kde jste se pohyboval posledních pár dnů. Nikdo o vás neměl žádné informace a sami jsme vás nemohli vypátrat,“ pozvedl jedno obočí Lay a nespouštěl ze Sehuna oči. 

„Odjel jsem,“ 

„Kam?“ zeptal se Lay. 

„Z známými,“ pokrčil rameny Sehun. Lay si vyměnil jeden pohled s Taem a pousmál se: „Jo tak. A nejsou ti vaši známí náhodou váš bratr?“ 

„Proč si to myslíte?“ zeptal se se zájmem Taa. Přišlo mu, že ten blonďák si je až nějak moc jistý tím, co říká. A Sehun to věděl, že má pravdu, ale proč mu to říkat, že?

„Mám na to právo,“ pokrčil rameny Tao. Lay jen protočil očima a kopl svého pomocníka do nohy. 

„Nebude lepší když nám řeknete pravdu? Přeci jenom jsme vás našli v té nechvalně známe části města. Nemyslíte si, že jsme až takový pitomci, že ne?“ zahleděl se na Sehuna Yixing. A ne... vážně si to Sehun nemyslel, ale za pokus to stálo. Zakroutil hlavou a pak zkřížil ruce na hrudi. 

„Dělejte si co chcete, ale já vám rozhodně nic neřeknu,“ 

„Díky tvému jednání ti můžeme přišít roli spolupachatele, nemyslíš, že si trochu zahráváš?“ Tao ztrácel trpělivost. 

„A kdo ti dovolil mi tykat?“ zamračil se na staršího Sehun. Vážně mu ten chlap lezl na nervy. 

„A kdo tobě?“ zavrčel na něj zpátky. 

„A dost!“ zasáhl Lay. Měl dost obou dvou. Nemohl Sehuna přinutit k výpovědi a Tao se začal chovat neprofesionálně. 

„Nebudu vás přemlouvat můžete jít,“ promluvil k Sehunovi jako k prvnímu. Tao se jen nevěřícně podíval na svého nadřízeného. Sehun se vítězně ušklíbl a hned na to opustil místnost zanechávajíc ty dva osamotě. 

„Zbláznil ses? Už jsme ho skoro měli!“ rozhodil rozhořčeně rukama Tao. Lay si promnul kořen nosu a zhluboka si povzdechl. 

„Nic na to neřekneš? To nemyslíš vážně...,“ 

„Necháš už toho?!“ vyštěkl na blonďáka Lay, kterému už jeho chování přišlo přitažené za vlasy. 

„Co si to krucinál dovoluješ? Takhle se chovat? Je mi jedno, že ti ten kluk přijde nesympatický, ale mohl by ses chovat alespoň trochu dospěleji než on! A „Zbláznil ses?“ Co si o sobě k sakru myslíš!? Nikdy jsem ti nedovolil se mnou takhle mluvit! Takže se laskavě zklidni!“   Yixing ztratil nervy a Tao si plně uvědomil, že to nejspíš přehnal. Nikdy předtím na něj Lay nezakřičel, neviděl ho naštvaného, rozhodně ne tak moc. Stáhl se jako štěně, které rozkousalo páníčkovi boty. Lay si uměl vybudovat respekt rychle. O tom nebylo pochyby. 

*

Kai ležel v Kyungsoově posteli a menšího držel v náruči. K ničemu jak slíbil, nedošlo. Černovlásek se k němu tiskl a mručel spokojeností. Kai mu proklouzával prsty mezi vlasy, pak pohledem sjel na hodiny na stěně. 

„Měl bych jít,“ zašeptal. 

„Nikam,“ zavrčel Kyungsoo. Kai se uchechtl a donutil menšího se na něj podívat: „Luhan mě zabije. Nemůžu tu zůstat, je pozdě,“ 

„Nezabije tě. Už jen z principu,“ usmál se Kyungsoo. Hnědovlásek přikývl a pokrčil rameny: „To ale nemění nic na tom, že bych vážně měl jít. Existují přeci i moje rodiče,“ 

„Luhan není můj rodič,“ zamumlal uraženě menší a šťouchl Kaie do břicha, „a od kdy bereš ohled na vaše?“ 

„Neberu, ale musím si vymyslet dobrý důvod, jak tě přinutit, abys mě pustil,“ pousmál se Kai. Ovšem toto jeho prohlášení se Kyungsooa očividně dotklo a ublíženě se podíval na svého přítele. 

„Takhle jsem to nemyslel, však máme spoustu času, nemusíme spěchat, nemám pravdu?“ Kai se pokusil o ten nejkrásnější úsměv a potom Kyungsoovi věnoval letmý polibek. On věděl, jak si ho udobřit. Nakonec mu dal Soo za pravdu a Kaie propustil ze svého „vězení“.