úterý 12. května 2015

Dear Diary // Part. 44




Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 44/?


Takže.. další díl máte venku a pro radost některých z vás jsme se rozhodly, že tuto část ještě rozdělíme na dvě ať máte o díl navíc! Takže se v pátek máte na co těšit a myslím, že vám asi je jasné, co konečně přijde :)






Takže si myslíš, že mluví pravdu?“ zeptá se tiše Wook, „a seš si jistý?“

„Nikdy si nebudu jistej, Ryeowooku,“ pousměje se a položí mu ruku na koleno. Sehun s Kaiem zůstávají stát naproti nim a hltají každé Ryeowookovo slovo. Kdo ví, proč jim tak moc záleží na tom, aby jim uvěřil. Cítí se, jako by Wookova nedůvěra bylo velké břemeno, které s sebou musí nést a značně jim to zveličuje život. Je to něco, co je trápí a čeho se chtějí zbavit.

Wook si poposedne na lavičce, na níž s Luhanem sedí, a pohledem si již poněkolikáté chlapce před sebou prohlédne.

„Víš, že pokud jim budeš věřit ty, budu i já,“ zamumlá, „ale i tak mi to bude chvíli trvat,“

„Nechceme, abys nám věřil hned,“ vkročí do toho Kai, „my počkáme,“

„No jasně! Klidně měsíc nebo dva,“ přitaká Sehun.

„No... nevím, jestli bych se za ten měsíc nezbláznil, ale...“ odkašle si, „klidně i takhle dlouho,“

„Co udělali, že si myslíš, že nelžou?“ zajímá Wooka.

„Podívej se na ně,“ ukáže na chlapce pobaveně, „sluší jim to, co?“

„To ty?“ vykulí oči.

„Ne,“ pokroutí hlavou, „to dva takový zmetci, kteří mi vyhrožovali. Oni dva je-“

„Někdo ti vyhrožoval?“ vyhrkne hnědovlásek, „k-kdo?“

„To není důležitý, Wooku,“ usměje se a pohladí jej po hřbetu dlaně, aby ho uklidnil, „už mi vyhrožovat nebudou,“

„Věděj moc dobře, že kdyby se mu pokusili nějak ublížit, my dva je nenecháme na pokoji,“ ujistí jej Kai a Sehun vedle něho jen souhlasně přikývne.

„Jo. To oni dva se s nima poprali místo mě. Já bych na to teď asi neměl...“ odmlčí se, protože je mu trochu trapně. Mrzí jej, že je teď v takovém stavu, kdy by nedokázal Wooka ochránit. Samozřejmě, že by i teď bojoval až do konce, ale sám ví, že by to pro něho neskončilo dobře.
Ryeowook vstane a přistoupí k těm dvěma. Trhaně se nadechne a dlaně sevře v pěst. Pohlédne jim do očí.

„D-děkuju,“ hlesne a sklopí hlavu na projev vděčnosti.

„O nic nešlo,“ pousměje se Kai.

„Naopak,“ Ryeowook k nim znovu vzhlédne a zavrtí hlavou, „kdybyste tam nebyli, Luhan by-“

„Já jim jsem taky vděčnej, ale nemusíme říkat nahlas to, že bych to sám nezvládl, dobře?“ zasměje se Lu a obmotá Wookovi ruku kolem pasu.

„Promiň,“ šeptne s nepatrným úsměvem.

Kai se Sehunem si opět vymění pár pohledů, načež Kai natáhne ruku směrem k Wookovi. Ten sebou trochu cukne, ale Luhan si jej hned na to více přitiskne ke svému boku, což mu dá pocit bezpečí.

„Ta ruka neznamená ''všechno v pohodě'',“ řekne Kai, „znamená to spíše to, že nám věříš v tom, že ti nechceme ublížit. Byl bych rád, kdybych tě mohl ráno ve škole zdravit s tím, že mi beze strachu odpovíš. Nechci, aby ses mi na chodbách obloukem vyhýbal a lekal se pokaždý, když na tebe promluvím. Nemusíme bejt hnedka přáteli, ačkoli já bych o to dost stál, ale jen se mě ani Sehuna prosím neboj. Už ti nebudeme ubližovat. Nikdy,“ Ryeowook se ještě chvíli ostýchá, ovšem nakonec Kaiovu ruku přeci jen přijme. Kouše se do rtu a pěst druhé ruky svírá tak silně, až si bolestivě zarývá nehty do dlaně. Ten dotyk... svírá Kaiovu ruku a Kai tu jeho. Nic víc. Žádná rána, žádná bolest. Žádná krev, křik, slzy. Nic. Pouze potřesení rukou. Kamarádské? To se neví. Ryeowookovi bude ještě dlouhou dobu trvat, než jim skutečně plně začne důvěřovat a odpustí jim všechny ty měsíce trápení a bolesti.
Pustí jeho ruku a hbitě ji stáhne k sobě. Luhan pustí jeho pas a za onu ruku jej chytí. Proplete s ním prsty a pevně ji stiskne, aby mu dal jasně najevo, že jej nepustí. Už nikdy.


-


„Docela jsi mě tím zaskočil, víš?“ posadí se na Luhanovu postel a ruce si položí do klína.

„Myslíš to, že jsem přivedl Kaie se Sehunem?“ na tácku přinese dvě sklenice z ovocným džusem, položí jej na stůl a sklenice z něj vezme.

„Jo,“ sevře sklenici, kterou k němu Lu natáhne, v dlaních a trochu z ní upije, „trochu mě to zamrzelo,“

„Už jsem se ti přece omluvil,“ blonďák roztomile vystrčí spodní ret a posadí se na židli naproti Wookovi.

„Já vím, taky tě neobviňuju... naopak. Teď jsem rád, že jsi to udělal,“

„Vážně?“

„Konečně je to tak nějak vyřešený. Vlastně jsem čekal na to, co si o nich budeš myslet ty. Je to pro mě dost důležitý, protože sám se v tom ještě nevyznám,“ povzdechne si. Lu se napije džusu a pak vezme Wookovu sklenici a spolu s tou svojí ji položí zpět na stůl. Přisune si židli blíže k posteli a chytí hnědovláska za ruce.

„Věř mi, že to pro mě bylo dost těžký. Jindy bych na tím moc nepřemýšlel, protože kdybych se spletl, doplatil bych na to jenom já sám. Ale teď moje rozhodnutí ovlivňují i tebe, a tak nad vším pokaždý dlouho váhám, protože kdybych zvolil špatně, bolelo by to nás oba,“ klekne si na zem, aby byl k chlapci ještě o něco blíž a zakloní hlavu, aby na něho viděl. Wook se nadechne a nakonec se taky z postele přemístí na zem. Nelíbí se mu, když je nad Luhanem.

„Vím, že ti to neusnadňuju, proto chci, abys věděl, že nemusíš vybírat podle toho, jak by to zapůsobilo na mě, nebo jestli by mi to ublížilo. Nechci tě nijak omezovat,“

„Neomezuješ mě,“ nesouhlasí Lu, „protože ty po mně nic nechceš. Dělám to, protože mi na tobě záleží a nedovolím, aby ti někdo ublížil,“ Wook se usměje a sklopí pohled. Sám se diví tomu, že se necítí nějak nervózní z toho, že je sám u Luhana doma. Ještě navíc večer.

„A jak jinak ti to mám teda říct? Mám to napsat?“ zasměje se a prsty mu prohrábne vlasy. V tom Ryeowooka něco napadne. Zvedne hlavu s široce otevřenýma očima a velkým úsměvem.

„Jo!“ vyhrkne, „napíšeme si krátkej dopis,“

„Co to zase říkáš?“ povzdechne si s úsměvem, „jakej dopis?“

„Napíšeme tam, co k sobě cítíme a tak,“ vytáhne se na nohy, přejde k Luhanovému stolu a začne hledat papíry.

„Proč bysme to měli psát?“ nechápe Lu, „můžeme si to prostě říct, ne?“ jeho tělem se postupně rozlévá blažený pocit, když Wook řekl, že napíšou to, co k sobě cítí. Je to krásný pocit, vědět, že k němu Wook chová nějaké city. Sice se zatím nevyjádřil, ale Lu věří, že už to dlouho nepotrvá.

Ryeowook ustane v hledání, zadívá se před sebe a hlasitě vydechne, „Luhane... pochop prosím, že je to pro mě docela těžký. Hrozně rád bych ti to řekl tak, jako to vždycky řekneš ty mě, ale jde o to, že já v tom zkrátka neumím chodit, víš? Pokaždý, když mám říct nahlas to, co skutečně cítím, znervózním a nakonec řeknu buď něco hloupýho, nebo neřeknu vůbec nic. Nejsem zvyklý říkat to, co skutečně chci. Vždycky jsem byl nucený mlčet, proto teď, když po mně chceš, abych mluvil...“ svěsí hlavu a zavře oči. Luhan se po celou dobu díval na jeho záda a pozorně jej poslouchal, ovšem ve chvíli, kdy Wook přestal mluvit, bylo to pro něho jasné znamení k tomu, aby vstal, přešel k němu a zezadu jej objal.

„Rozumím ti,“ vdechne mu do vlasů, „a víš co? Není to tak špatnej nápad,“

„Napsat si dopisy?“

„Jo,“ řekne Lu, „ale mám jednu podmínku,“ pustí jej ze své náruče a otočí ho k sobě, „až to napíšeme... Nedáme to tomu druhýmu,“

„A co s tím teda budeme dělat?“ nakloní Wook hlavu na stranu.

„Přečteme si to,“ usměje se a pak se bez varování přisaje na hnědovláskovi rty. Neví proč. Zkrátka pocítil touhu jeho rty znovu ochutnat.

Po chvilce se odtáhne, „souhlasíš?“

„T-tak dobře,“ přikývne a Luhan jej poté pustí. Přistoupí ke svému stolu a ze šuplíku vytáhne blok papírů a dvě tužky. Přejde doprostřed svého pokoje a posadí se na zem na hebký koberec. Poklepe na místo vedle sebe a pak z bloku vytrhne dva čisté papíry. Ryeowook se mezitím usadí k němu a papír si od něho vezme. Ještě sáhne po tužce a její hrot pak k papíru přiloží. Už už chce začít psát, ovšem pak se podívá na Luhana a napadne jej, že bude možná lepší, když se posadí naproti němu. Tak se tedy ještě přemístí, čímž přinutí Luhana k dalšímu úsměvu a nepatrnému pokroucení hlavou, načež se konečně pustí do psaní. Je rád, že ho to napadlo a že k tomu Luhana přemluvil. Je v psaní dobrý, ostatně, už dlouho si vede svůj vlastní deník, kam své pocity vypisuje denně. Jen čtení toho pro něj bude novinkou.

Lu se sem tam na hnědovláska podívá a pokaždé mu to vykouzlí úsměv na rtech. On sám sice neví, co přesně by měl psát, protože to Ryeowook všechno už vlastně ví. Spíše tedy pozoruje jeho a až jej udivuje, kolik tam toho chlapec píše. Jeho srdce znovu začíná bít jako splašené. Poprvé uslyší, co k němu Ryeowook skutečně cítí. Dříve by z toho měl docela strach, ale teď už se spíše jen těší, až se to konečně dozví. Nějak cítí, že tam nebude nic, co by jej mrzelo.


-


Přitiskne si blonďákovu hlavu ke svému nahému hrudníku a prsty mu pomalu začne proplouvat jeho vlasy. Sehun zavře oči a zaposlouchá se do tlukotu Kaiova srdce. Usměje se a více se na chlapce natiskne.

„Jsem rád, že jsme si to dneska s Ryeowookem tak nějak vyříkali,“ řekne Kai, „ale stejně si myslím, že je před náma ještě dlouhá cesta k tomu, aby z nás byli kamarádi,“

„Ale to jsme přece věděli, ne?“

„To jo. Jenom říkám, že to bude dlouhý,“

„Bude, ale stejně to jednou skončí a nakonec z nás přátelé budou,“ podívá se na hnědovláska a usměje se.

„Už se nemůžu dočkat,“ vydechne Kai a Sehun se zamračí.

„Nebudu kvůli tomu muset žárlit, že ne?“

„No to nevím...“ řekne provokativně.

„Kai!“ přecedí skrz zuby mladší.

„Pako,“ pohladí jej po tváři, „Ryeowook má Luhana a já mám tebe. Tak to je a taky to tak zůstane,“ prsty ho lehce chytí za bradu a přitáhne si jej pro polibek. Dlaní mu přitom začne přejíždět po jeho horkých zádech. Sehun se na matraci posune výš, aby byl ke Kaiovi blíže, a pak jej zalehne celým tělem. Rty se přemístí na jeho čelist a postupně sklouzává níž a níž.
„To mám brát jako druhý kolo?“ zasměje se Kai s přivřenýma očima.

„Snad sis nemyslel, že už jsme skončili?“ řekne Sehun mezi polibky.

„Ani mě to nenapadlo,“ přizná a chytí jej za ramena a bleskově se s ním překulí, takže teď je nahoře on. Dlaněmi se zapře vedle jeho hlavy a svůdně se ušklíbne, „dneska se ani jeden z nás nevyspí,“ oznámí mu, „mám epřece co slavit,“ skloní se k jeho uchu a jazykem po něm pomalu přejede. Pánví se přitom pohne proti chlapcově klínu a vyloudí tak z jeho rtů vzrušený sten. Usměje se.

„Přijde někdy doba, kdy se mnou už nebudeš chtít spát?“ zeptá se zvědavě.

„Možná,“ pokrčí rameny, „ale teď o to stojím,“

„To cejtím,“ podívá se dolů a pak zpět na něho, „to bys neskryl, ani kdybys chtěl,“

„Taky že nechci,“ ruku mu obmotá kolem ramen a přitáhne si jej k sobě, „tím ti dokazju, jak tě miluju,“

„Spíš to, jak jsem krásnej,“ musí si rýpnout Kai, ovšem všechna jeho další slova se dokonale ztratí v tom dlouhém a vášnivém polibku.


-


„Ty první,“ pobídne Ryeowooka natěšeně, ovšem hnědovlásek našpulí rty a nesouhlasně zavrtí hlavou.

„Ty čti první,“

„Chceš mi odporovat?“ nadzvedne Lu obočí.

„Nechci. Už ti odporuju,“ řekne pyšně a svůj popsaný papír přehne a schová si jej do kapsy, „já první nečtu,“

„Tak fajn, jak chceš,“ vydechne Lu a podívá se na svůj vzkaz, „já toho moc nenapsal. Ty už všechno víš, takže jsem prostě přes celej papír napsal velkým Miluju tě,“ papír mu ukáže a pokrčí rameny, „myslím, že v těch dvou slovech je všechno, co skutečně cítím,“ usměje se a Wook pootevře ústa. Takže celou tu dobu, co to psali, psal vlastně jenom on? Ale co... Luhanův vzkaz je přeci jen krásný a nenahraditelný.

Papír si od něho vezme a přitáhne si jej k sobě, přičemž si jej ještě chvíli prohlíží se slzami v očích a s úsměvem na rtech, „děkuju,“ vydechne nakonec, podívá se na Luhana a pak se k němu natáhne a políbí jej. Posadí se zpět, Luhanův vzkaz si položí vedle sebe a potom z kapsy vytáhne ten svůj. S třesoucíma se rukama jej rozloží a nervózně polkne. Je to tady. Poprvé řekne Luhanovi, co k němu skutečně cítí. Má strach, ačkoli ani neví proč. Potom, co mu napsal on, v podstatě nemá důvod se bát.

„A vážně si to nechceš přečíst sám?“ zeptá se ještě s malou nadějí v očích.

„Ne. Chci to slyšet od tebe,“ uzemní jej Lu a pozorně na něj upře své zraky a napnutě poslouchá. Ryeowook si jazykem přejde po suchých rtech a zhluboka se nadechne.

„Tak teda...“ promluví potichu.

„Ryeowooku,“ zastaví jej a hnědovlásek na něho upře svá velká hnědá kukadla, „nechci, aby ses cítil nějak nepříjemně, nebo tak. Pokud to nechceš číst, tak to nedělej. Já tě nech-“
„Já to přečtu,“ skočí mu do řeči, „chci to přečíst, protože chci, abys to věděl. Nevím, jestli někdy budu schopný ti to říct normálně, ale stejně to musíš vědět. Budu na tom pracovat a slibuju, že všechno, co ti teď budu číst, ti jednou řeknu do očí sám od sebe... ale teď to musím udělat takhle,“ povzdechne si.

„Tak dobře,“ kývne Lu. Ryeowook tedy pohledem znovu sklouzne na text, který před pár okamžiky sám napsal a opět se nadechne. Vždyť v podstatě o nic nejde, že? Luhan jej miluje a tím, že mu teď přečte to, co napsal, jej navíc udělá šťastným. Samé klady, žádné zápory.
„Milý Luhane, jsem nervózní, protože to, co sem píšu, jsem ještě nikdy nikomu nepsal a nevím, jestli ještě někdy budu psát. Jsi první a možná i poslední, to nikdo neví. Dlouho jsem přemýšlel, co k tobě vlastně cítím. Hledal jsem v knihách a dokonce jsem šel i za Kyuhyunem. Nakonec jsem to zjistil. Víš...všichni kolem mě mi vždycky říkali, co mám dělat. Říkali, že pokud to neudělám, zaplatím za to. Bál jsem se, protože jsem věděl, že nelžou. Ale tohle už skončilo, protože jsem potkal tebe. Stal jsem se statečnějším a i více sebejistým a to všechno jen díky tobě. A proto bych ti chtěl říct… Děkuji. Za vše, co jsi pro mě udělal. Za to, že jsi tu pro mě byl. Za to, že ses stal mým nejlepším a jediným přítelem. Za to, že jsi mi připomněl, že svět není jen špatný, ale má i své dobré a mnohdy krásné stránky. Děkuju ti za to, že ses do mě zamiloval a mě dovolil se zamilovat do tebe. Znamenáš pro mě víc, než si vůbec dokážeš představit...“ na okamžik se zastaví, až si Luhan myslí, že už Wook dočetl, ovšem poté ještě dodá to hlavní a nejdůležitější: „miluju tě,“ skousne si ret a pomalu zvedne svůj pohled od papíru k Luhanovi. Všimne si jedné slzy, která se mu skutálela po tváři a bez jediného zvuku dopadla na koberec. Ryeowook trochu znejistí, když Luhan nic neříká. Na okamžik jej dokonce napadne, zda mu nezpůsobil srdeční příhodu.

„Tak... co říkáš?“

„Měl jsem si to nahrát,“ vydechne s úsměvem, „Ryeowooku...to...nevím, co říct,“


„Tak nic neříkej,“ usměje se hnědovlásek, „tvůj výraz mluví za vše,“ odloží svůj dopis stranou vedle toho Luhanova, po kolenech k němu přileze a se zavřenýma očima se přitiskne k jeho rtům.

5 komentářů:

  1. Wwaaaaaaa......Heart attack nad tým Wookovím listom <3 to bolo tak ňuňu ^*^ neviem ako vyjadriť slovami ten pocit keď si Kai a Wook podali ruky :D dúfam, že už to bude medzi nimi všetko dobré :3 ďakujem za diel naviac a na piatok sa strašne teším <3 veľmi (^~^) ja na tejto poviedke žijem....mala by sa vydať knižne <3 úplne top.... Necem aby skončila :"( bude mi veľmi chýbať :/ ani neviem, čo budem robiť utorky a piatky .........>_< vážne neplánuješ druhú sériu alebo také niečo? O.o <3 takže s tou najvačšou láskou ku tejto poviedke (a ku človeku čo takéto dačo vie napísať {No yuri xD}) sa teším na ďalšiu časť <3 <3 <3 <3 a ďakujem :3

    OdpovědětVymazat
  2. Ten Wookieho dopis byl úžasně napsaný. Konečně totiž mohl Wookie Luhanovi říct, co k němu cítí.
    Ale jsem taky moc ráda, že Wookie podal Kaiovi ruku. Je to příslib jejich přátelství. I když je jasné, že to hned nebude. Přeci jenom Wookie ještě potřebuje nějaký ten čas.
    Už se moc těšim a netrpělivě čekam na další díl...

    OdpovědětVymazat
  3. Awwww ten díl byl tak uzasne sladký :3
    Celou dobu jsem se usmívala jako blbecek. ~ úplně vidím Sehuna jak je takhle nadrzeny ještě v padesáti xD
    Moc se těším na další díl a omlouvám se, že tolik nekomentuji vždycky po přečtení se snažím nějak vzpamatovat a pak na to zapomenu *je na sebe hrdá, že si vzpomněla* už se moc těším na další díl a asi si celou povídku přectu znova jelikož když jsem to začala číst tak měla nějakých sedm dílů xD tak nějak celkově je to první povídka, u které jsem vydržela tolik dílů. Kéž by nikdy neskončila, ale zároveň se na ten konec těším. Zajímá mě jak přesně to ukončis protože podle mě tahle povídka nemá konce xD mohla by jsi to popisovat až do konce jejich života, ale to by pak končilo smrtí a tudíž sad end... A tudíž to nechci.... Takže pěkný happyend *3* at už je pátek!!

    OdpovědětVymazat
  4. Awww to bylo nadherny. U Wookova dopisu se mi chtělo brečet. Moc se těšim na patek. xD

    OdpovědětVymazat
  5. This fanfic... Wááááh, to je fluffy <3 A nie, toto sa nemôže, nemôže, nemôže skončiť.... Prosííííííím nieee!! Ak už, aspoň sequel (tak 20000 slov by stačilo - vôbec niesom náročná)
    Šup sem s ďalšou časťou :3
    Saranghae, a hlavne HWAITING !

    OdpovědětVymazat