Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 44/?
Takže.. další díl máte venku a pro radost některých z vás jsme se rozhodly, že tuto část ještě rozdělíme na dvě ať máte o díl navíc! Takže se v pátek máte na co těšit a myslím, že vám asi je jasné, co konečně přijde :)
„Takže
si myslíš, že mluví pravdu?“ zeptá se tiše Wook, „a seš si
jistý?“
„Nikdy
si nebudu jistej, Ryeowooku,“ pousměje se a položí mu ruku na
koleno. Sehun s Kaiem zůstávají stát naproti nim a hltají každé
Ryeowookovo slovo. Kdo ví, proč jim tak moc záleží na tom, aby
jim uvěřil. Cítí se, jako by Wookova nedůvěra bylo velké
břemeno, které s sebou musí nést a značně jim to zveličuje
život. Je to něco, co je trápí a čeho se chtějí zbavit.
Wook
si poposedne na lavičce, na níž s Luhanem sedí, a pohledem si již
poněkolikáté chlapce před sebou prohlédne.
„Víš,
že pokud jim budeš věřit ty, budu i já,“ zamumlá, „ale i
tak mi to bude chvíli trvat,“
„Nechceme,
abys nám věřil hned,“ vkročí do toho Kai, „my počkáme,“
„No
jasně! Klidně měsíc nebo dva,“ přitaká Sehun.
„No...
nevím, jestli bych se za ten měsíc nezbláznil, ale...“ odkašle
si, „klidně i takhle dlouho,“
„Co
udělali, že si myslíš, že nelžou?“ zajímá Wooka.
„Podívej
se na ně,“ ukáže na chlapce pobaveně, „sluší jim to, co?“
„To
ty?“ vykulí oči.
„Ne,“
pokroutí hlavou, „to dva takový zmetci, kteří mi vyhrožovali.
Oni dva je-“
„Někdo
ti vyhrožoval?“ vyhrkne hnědovlásek, „k-kdo?“
„To
není důležitý, Wooku,“ usměje se a pohladí jej po hřbetu
dlaně, aby ho uklidnil, „už mi vyhrožovat nebudou,“
„Věděj
moc dobře, že kdyby se mu pokusili nějak ublížit, my dva je
nenecháme na pokoji,“ ujistí jej Kai a Sehun vedle něho jen
souhlasně přikývne.
„Jo.
To oni dva se s nima poprali místo mě. Já bych na to teď asi
neměl...“ odmlčí se, protože je mu trochu trapně. Mrzí jej,
že je teď v takovém stavu, kdy by nedokázal Wooka ochránit.
Samozřejmě, že by i teď bojoval až do konce, ale sám ví, že
by to pro něho neskončilo dobře.
Ryeowook
vstane a přistoupí k těm dvěma. Trhaně se nadechne a dlaně
sevře v pěst. Pohlédne jim do očí.
„D-děkuju,“
hlesne a sklopí hlavu na projev vděčnosti.
„O
nic nešlo,“ pousměje se Kai.
„Naopak,“
Ryeowook k nim znovu vzhlédne a zavrtí hlavou, „kdybyste tam
nebyli, Luhan by-“
„Já
jim jsem taky vděčnej, ale nemusíme říkat nahlas to, že bych to
sám nezvládl, dobře?“ zasměje se Lu a obmotá Wookovi ruku
kolem pasu.
„Promiň,“
šeptne s nepatrným úsměvem.
Kai
se Sehunem si opět vymění pár pohledů, načež Kai natáhne ruku
směrem k Wookovi. Ten sebou trochu cukne, ale Luhan si jej hned na
to více přitiskne ke svému boku, což mu dá pocit bezpečí.
„Ta
ruka neznamená ''všechno v pohodě'',“ řekne Kai, „znamená to
spíše to, že nám věříš v tom, že ti nechceme ublížit. Byl
bych rád, kdybych tě mohl ráno ve škole zdravit s tím, že mi
beze strachu odpovíš. Nechci, aby ses mi na chodbách obloukem
vyhýbal a lekal se pokaždý, když na tebe promluvím. Nemusíme
bejt hnedka přáteli, ačkoli já bych o to dost stál, ale jen se
mě ani Sehuna prosím neboj. Už ti nebudeme ubližovat. Nikdy,“
Ryeowook se ještě chvíli ostýchá, ovšem nakonec Kaiovu ruku
přeci jen přijme. Kouše se do rtu a pěst druhé ruky svírá tak
silně, až si bolestivě zarývá nehty do dlaně. Ten dotyk...
svírá Kaiovu ruku a Kai tu jeho. Nic víc. Žádná rána, žádná
bolest. Žádná krev, křik, slzy. Nic. Pouze potřesení rukou.
Kamarádské? To se neví. Ryeowookovi bude ještě dlouhou dobu
trvat, než jim skutečně plně začne důvěřovat a odpustí jim
všechny ty měsíce trápení a bolesti.
Pustí
jeho ruku a hbitě ji stáhne k sobě. Luhan pustí jeho pas a za onu
ruku jej chytí. Proplete s ním prsty a pevně ji stiskne, aby mu
dal jasně najevo, že jej nepustí. Už nikdy.
-
„Docela
jsi mě tím zaskočil, víš?“ posadí se na Luhanovu postel a
ruce si položí do klína.
„Myslíš
to, že jsem přivedl Kaie se Sehunem?“ na tácku přinese dvě
sklenice z ovocným džusem, položí jej na stůl a sklenice z něj
vezme.
„Jo,“
sevře sklenici, kterou k němu Lu natáhne, v dlaních a trochu z ní
upije, „trochu mě to zamrzelo,“
„Už
jsem se ti přece omluvil,“ blonďák roztomile vystrčí spodní
ret a posadí se na židli naproti Wookovi.
„Já
vím, taky tě neobviňuju... naopak. Teď jsem rád, že jsi to
udělal,“
„Vážně?“
„Konečně
je to tak nějak vyřešený. Vlastně jsem čekal na to, co si o
nich budeš myslet ty. Je to pro mě dost důležitý, protože sám
se v tom ještě nevyznám,“ povzdechne si. Lu se napije džusu a
pak vezme Wookovu sklenici a spolu s tou svojí ji položí zpět na
stůl. Přisune si židli blíže k posteli a chytí hnědovláska za
ruce.
„Věř
mi, že to pro mě bylo dost těžký. Jindy bych na tím moc
nepřemýšlel, protože kdybych se spletl, doplatil bych na to jenom
já sám. Ale teď moje rozhodnutí ovlivňují i tebe, a tak nad
vším pokaždý dlouho váhám, protože kdybych zvolil špatně,
bolelo by to nás oba,“ klekne si na zem, aby byl k chlapci ještě
o něco blíž a zakloní hlavu, aby na něho viděl. Wook se
nadechne a nakonec se taky z postele přemístí na zem. Nelíbí se
mu, když je nad Luhanem.
„Vím,
že ti to neusnadňuju, proto chci, abys věděl, že nemusíš
vybírat podle toho, jak by to zapůsobilo na mě, nebo jestli by mi
to ublížilo. Nechci tě nijak omezovat,“
„Neomezuješ
mě,“ nesouhlasí Lu, „protože ty po mně nic nechceš. Dělám
to, protože mi na tobě záleží a nedovolím, aby ti někdo
ublížil,“ Wook se usměje a sklopí pohled. Sám se diví tomu,
že se necítí nějak nervózní z toho, že je sám u Luhana doma.
Ještě navíc večer.
„A
jak jinak ti to mám teda říct? Mám to napsat?“ zasměje se a
prsty mu prohrábne vlasy. V tom Ryeowooka něco napadne. Zvedne
hlavu s široce otevřenýma očima a velkým úsměvem.
„Jo!“
vyhrkne, „napíšeme si krátkej dopis,“
„Co
to zase říkáš?“ povzdechne si s úsměvem, „jakej dopis?“
„Napíšeme
tam, co k sobě cítíme a tak,“ vytáhne se na nohy, přejde k
Luhanovému stolu a začne hledat papíry.
„Proč
bysme to měli psát?“ nechápe Lu, „můžeme si to prostě říct,
ne?“ jeho tělem se postupně rozlévá blažený pocit, když Wook
řekl, že napíšou to, co k sobě cítí. Je to krásný
pocit, vědět, že k němu Wook chová nějaké city. Sice se zatím
nevyjádřil, ale Lu věří, že už to dlouho nepotrvá.
Ryeowook
ustane v hledání, zadívá se před sebe a hlasitě vydechne,
„Luhane... pochop prosím, že je to pro mě docela těžký.
Hrozně rád bych ti to řekl tak, jako to vždycky řekneš ty mě,
ale jde o to, že já v tom zkrátka neumím chodit, víš? Pokaždý,
když mám říct nahlas to, co skutečně cítím, znervózním a
nakonec řeknu buď něco hloupýho, nebo neřeknu vůbec nic. Nejsem
zvyklý říkat to, co skutečně chci. Vždycky jsem byl nucený
mlčet, proto teď, když po mně chceš, abych mluvil...“ svěsí
hlavu a zavře oči. Luhan se po celou dobu díval na jeho záda a
pozorně jej poslouchal, ovšem ve chvíli, kdy Wook přestal mluvit,
bylo to pro něho jasné znamení k tomu, aby vstal, přešel k němu
a zezadu jej objal.
„Rozumím
ti,“ vdechne mu do vlasů, „a víš co? Není to tak špatnej
nápad,“
„Napsat
si dopisy?“
„Jo,“
řekne Lu, „ale mám jednu podmínku,“ pustí jej ze své náruče
a otočí ho k sobě, „až to napíšeme... Nedáme to tomu
druhýmu,“
„A
co s tím teda budeme dělat?“ nakloní Wook hlavu na stranu.
„Přečteme
si to,“ usměje se a pak se bez varování přisaje na
hnědovláskovi rty. Neví proč. Zkrátka pocítil touhu jeho rty
znovu ochutnat.
Po
chvilce se odtáhne, „souhlasíš?“
„T-tak
dobře,“ přikývne a Luhan jej poté pustí. Přistoupí ke svému
stolu a ze šuplíku vytáhne blok papírů a dvě tužky. Přejde
doprostřed svého pokoje a posadí se na zem na hebký koberec.
Poklepe na místo vedle sebe a pak z bloku vytrhne dva čisté
papíry. Ryeowook se mezitím usadí k němu a papír si od něho
vezme. Ještě sáhne po tužce a její hrot pak k papíru přiloží.
Už už chce začít psát, ovšem pak se podívá na Luhana a
napadne jej, že bude možná lepší, když se posadí naproti němu.
Tak se tedy ještě přemístí, čímž přinutí Luhana k dalšímu
úsměvu a nepatrnému pokroucení hlavou, načež se konečně pustí
do psaní. Je rád, že ho to napadlo a že k tomu Luhana přemluvil.
Je v psaní dobrý, ostatně, už dlouho si vede svůj vlastní
deník, kam své pocity vypisuje denně. Jen čtení toho pro něj
bude novinkou.
Lu
se sem tam na hnědovláska podívá a pokaždé mu to vykouzlí
úsměv na rtech. On sám sice neví, co přesně by měl psát,
protože to Ryeowook všechno už vlastně ví. Spíše tedy pozoruje
jeho a až jej udivuje, kolik tam toho chlapec píše. Jeho srdce
znovu začíná bít jako splašené. Poprvé uslyší, co k němu
Ryeowook skutečně cítí. Dříve by z toho měl docela strach, ale
teď už se spíše jen těší, až se to konečně dozví. Nějak
cítí, že tam nebude nic, co by jej mrzelo.
-
Přitiskne
si blonďákovu hlavu ke svému nahému hrudníku a prsty mu pomalu
začne proplouvat jeho vlasy. Sehun zavře oči a zaposlouchá se do
tlukotu Kaiova srdce. Usměje se a více se na chlapce natiskne.
„Jsem
rád, že jsme si to dneska s Ryeowookem tak nějak vyříkali,“
řekne Kai, „ale stejně si myslím, že je před náma ještě
dlouhá cesta k tomu, aby z nás byli kamarádi,“
„Ale
to jsme přece věděli, ne?“
„To
jo. Jenom říkám, že to bude dlouhý,“
„Bude,
ale stejně to jednou skončí a nakonec z nás přátelé budou,“
podívá se na hnědovláska a usměje se.
„Už
se nemůžu dočkat,“ vydechne Kai a Sehun se zamračí.
„Nebudu
kvůli tomu muset žárlit, že ne?“
„No
to nevím...“ řekne provokativně.
„Kai!“
přecedí skrz zuby mladší.
„Pako,“
pohladí jej po tváři, „Ryeowook má Luhana a já mám tebe. Tak
to je a taky to tak zůstane,“ prsty ho lehce chytí za bradu a
přitáhne si jej pro polibek. Dlaní mu přitom začne přejíždět
po jeho horkých zádech. Sehun se na matraci posune výš, aby byl
ke Kaiovi blíže, a pak jej zalehne celým tělem. Rty se přemístí
na jeho čelist a postupně sklouzává níž a níž.
„To
mám brát jako druhý kolo?“ zasměje se Kai s přivřenýma
očima.
„Snad
sis nemyslel, že už jsme skončili?“ řekne Sehun mezi polibky.
„Ani
mě to nenapadlo,“ přizná a chytí jej za ramena a bleskově se s
ním překulí, takže teď je nahoře on. Dlaněmi se zapře vedle
jeho hlavy a svůdně se ušklíbne, „dneska se ani jeden z nás
nevyspí,“ oznámí mu, „mám epřece co slavit,“ skloní se k
jeho uchu a jazykem po něm pomalu přejede. Pánví se přitom pohne
proti chlapcově klínu a vyloudí tak z jeho rtů vzrušený sten.
Usměje se.
„Přijde
někdy doba, kdy se mnou už nebudeš chtít spát?“ zeptá se
zvědavě.
„Možná,“
pokrčí rameny, „ale teď o to stojím,“
„To
cejtím,“ podívá se dolů a pak zpět na něho, „to bys
neskryl, ani kdybys chtěl,“
„Taky
že nechci,“ ruku mu obmotá kolem ramen a přitáhne si jej k
sobě, „tím ti dokazju, jak tě miluju,“
„Spíš
to, jak jsem krásnej,“ musí si rýpnout Kai, ovšem všechna jeho
další slova se dokonale ztratí v tom dlouhém a vášnivém
polibku.
-
„Ty
první,“ pobídne Ryeowooka natěšeně, ovšem hnědovlásek
našpulí rty a nesouhlasně zavrtí hlavou.
„Ty
čti první,“
„Chceš
mi odporovat?“ nadzvedne Lu obočí.
„Nechci.
Už ti odporuju,“ řekne pyšně a svůj popsaný papír přehne a
schová si jej do kapsy, „já první nečtu,“
„Tak
fajn, jak chceš,“ vydechne Lu a podívá se na svůj vzkaz, „já
toho moc nenapsal. Ty už všechno víš, takže jsem prostě přes
celej papír napsal velkým Miluju tě,“ papír mu ukáže a
pokrčí rameny, „myslím, že v těch dvou slovech je všechno, co
skutečně cítím,“ usměje se a Wook pootevře ústa. Takže
celou tu dobu, co to psali, psal vlastně jenom on? Ale co... Luhanův
vzkaz je přeci jen krásný a nenahraditelný.
Papír
si od něho vezme a přitáhne si jej k sobě, přičemž si jej
ještě chvíli prohlíží se slzami v očích a s úsměvem na
rtech, „děkuju,“ vydechne nakonec, podívá se na Luhana a pak
se k němu natáhne a políbí jej. Posadí se zpět, Luhanův vzkaz
si položí vedle sebe a potom z kapsy vytáhne ten svůj. S
třesoucíma se rukama jej rozloží a nervózně polkne. Je to tady.
Poprvé řekne Luhanovi, co k němu skutečně cítí. Má strach,
ačkoli ani neví proč. Potom, co mu napsal on, v podstatě nemá
důvod se bát.
„A
vážně si to nechceš přečíst sám?“ zeptá se ještě s malou
nadějí v očích.
„Ne.
Chci to slyšet od tebe,“ uzemní jej Lu a pozorně na něj upře
své zraky a napnutě poslouchá. Ryeowook si jazykem přejde po
suchých rtech a zhluboka se nadechne.
„Tak
teda...“ promluví potichu.
„Ryeowooku,“
zastaví jej a hnědovlásek na něho upře svá velká hnědá
kukadla, „nechci, aby ses cítil nějak nepříjemně, nebo tak.
Pokud to nechceš číst, tak to nedělej. Já tě nech-“
„Já
to přečtu,“ skočí mu do řeči, „chci to přečíst, protože
chci, abys to věděl. Nevím, jestli někdy budu schopný ti to říct
normálně, ale stejně to musíš vědět. Budu na tom pracovat a
slibuju, že všechno, co ti teď budu číst, ti jednou řeknu do
očí sám od sebe... ale teď to musím udělat takhle,“
povzdechne si.
„Tak
dobře,“ kývne Lu. Ryeowook tedy pohledem znovu sklouzne na text,
který před pár okamžiky sám napsal a opět se nadechne. Vždyť
v podstatě o nic nejde, že? Luhan jej miluje a tím, že mu teď
přečte to, co napsal, jej navíc udělá šťastným. Samé klady,
žádné zápory.
„Milý
Luhane, jsem nervózní, protože to, co sem píšu, jsem ještě
nikdy nikomu nepsal a nevím, jestli ještě někdy budu psát. Jsi
první a možná i poslední, to nikdo neví. Dlouho jsem přemýšlel,
co k tobě vlastně cítím. Hledal jsem v knihách a dokonce jsem
šel i za Kyuhyunem. Nakonec jsem to zjistil. Víš...všichni kolem
mě mi vždycky říkali, co mám dělat. Říkali, že pokud to
neudělám, zaplatím za to. Bál jsem se, protože jsem věděl, že
nelžou. Ale tohle už skončilo, protože jsem potkal tebe. Stal
jsem se statečnějším a i více sebejistým a to všechno jen díky
tobě. A proto bych ti chtěl říct… Děkuji. Za vše, co jsi pro
mě udělal. Za to, že jsi tu pro mě byl. Za to, že ses stal mým
nejlepším a jediným přítelem. Za to, že jsi mi připomněl, že
svět není jen špatný, ale má i své dobré a mnohdy krásné
stránky. Děkuju ti za to, že ses do mě zamiloval a mě dovolil se
zamilovat do tebe. Znamenáš pro mě víc, než si vůbec dokážeš
představit...“ na okamžik se zastaví, až si Luhan myslí, že
už Wook dočetl, ovšem poté ještě dodá to hlavní a
nejdůležitější: „miluju tě,“ skousne si ret a pomalu zvedne
svůj pohled od papíru k Luhanovi. Všimne si jedné slzy, která se
mu skutálela po tváři a bez jediného zvuku dopadla na koberec.
Ryeowook trochu znejistí, když Luhan nic neříká. Na okamžik jej
dokonce napadne, zda mu nezpůsobil srdeční příhodu.
„Tak...
co říkáš?“
„Měl
jsem si to nahrát,“ vydechne s úsměvem, „Ryeowooku...to...nevím,
co říct,“
„Tak
nic neříkej,“ usměje se hnědovlásek, „tvůj výraz mluví za
vše,“ odloží svůj dopis stranou vedle toho Luhanova, po
kolenech k němu přileze a se zavřenýma očima se přitiskne k
jeho rtům.
Wwaaaaaaa......Heart attack nad tým Wookovím listom <3 to bolo tak ňuňu ^*^ neviem ako vyjadriť slovami ten pocit keď si Kai a Wook podali ruky :D dúfam, že už to bude medzi nimi všetko dobré :3 ďakujem za diel naviac a na piatok sa strašne teším <3 veľmi (^~^) ja na tejto poviedke žijem....mala by sa vydať knižne <3 úplne top.... Necem aby skončila :"( bude mi veľmi chýbať :/ ani neviem, čo budem robiť utorky a piatky .........>_< vážne neplánuješ druhú sériu alebo také niečo? O.o <3 takže s tou najvačšou láskou ku tejto poviedke (a ku človeku čo takéto dačo vie napísať {No yuri xD}) sa teším na ďalšiu časť <3 <3 <3 <3 a ďakujem :3
OdpovědětVymazatTen Wookieho dopis byl úžasně napsaný. Konečně totiž mohl Wookie Luhanovi říct, co k němu cítí.
OdpovědětVymazatAle jsem taky moc ráda, že Wookie podal Kaiovi ruku. Je to příslib jejich přátelství. I když je jasné, že to hned nebude. Přeci jenom Wookie ještě potřebuje nějaký ten čas.
Už se moc těšim a netrpělivě čekam na další díl...
Awwww ten díl byl tak uzasne sladký :3
OdpovědětVymazatCelou dobu jsem se usmívala jako blbecek. ~ úplně vidím Sehuna jak je takhle nadrzeny ještě v padesáti xD
Moc se těším na další díl a omlouvám se, že tolik nekomentuji vždycky po přečtení se snažím nějak vzpamatovat a pak na to zapomenu *je na sebe hrdá, že si vzpomněla* už se moc těším na další díl a asi si celou povídku přectu znova jelikož když jsem to začala číst tak měla nějakých sedm dílů xD tak nějak celkově je to první povídka, u které jsem vydržela tolik dílů. Kéž by nikdy neskončila, ale zároveň se na ten konec těším. Zajímá mě jak přesně to ukončis protože podle mě tahle povídka nemá konce xD mohla by jsi to popisovat až do konce jejich života, ale to by pak končilo smrtí a tudíž sad end... A tudíž to nechci.... Takže pěkný happyend *3* at už je pátek!!
Awww to bylo nadherny. U Wookova dopisu se mi chtělo brečet. Moc se těšim na patek. xD
OdpovědětVymazatThis fanfic... Wááááh, to je fluffy <3 A nie, toto sa nemôže, nemôže, nemôže skončiť.... Prosííííííím nieee!! Ak už, aspoň sequel (tak 20000 slov by stačilo - vôbec niesom náročná)
OdpovědětVymazatŠup sem s ďalšou časťou :3
Saranghae, a hlavne HWAITING !