Dear Diary // Part. 43

Fandom: Super Junior / EXO

Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 

Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné

Autor: MeeKyong

Počet kapitol: 43/?

Uff~ teda, dopsat to mi vážně dalo zabrat... měla jsem hroznej problém s tím, jak tenhle díl ukončit O_O Nakonec to skončilo tak, že díl má 3 256 slov.. He :D Po dlouhý době je to zase o něco delší.
No, jinak vám musím (s těžkým srdcem) oznámit, že už to vidím jen na (asi) dva díly a pak konec, dámy a pánové! Adios, Dear Diary T_T (samozřejmě ještě bude nějaký ten bonus) (kterej by měl bejt jako překvápko, takže bych vám o něm ani neměla psát) (to je jedno)...
Jinak bych ještě chtěla moc poděkovat samozřejmě za všechny vaše komenty a zvláště projevit svůj dík směřovaný ke KkaebSong Kajs ^^ Holka, to, že jsi psala, že jsi četla celou tuhle povídku 4 hodiny, mě vážně nesmírně potěšilo ♥. A taky chci poděkovat Lai, že moje povídky doporučuje jiným~♥  A samozřejmě děkuju i všem ostatním, kteří komentují (vypsala bych se víc, ale to přijde až u úplně posledního dílu) (připravte se :D)

Tak si to užijte, už vás nebudu zdržovat :D 

Deníčku,

upřímně... myslíš si, že se člověk jako já může do někoho zamilovat? Já to totiž nevím. A co je vlastně láska? V knihách, které jsem kdy přečetl, vždy psali o věcech jako: „Láska je to, když druhou osobu nemůžete vyhnat z hlavy. Udělali byste pro něho cokoli, i kdyby jste měli něco obětovat. Láska je to, když vám na druhém záleží více než na vás samém.“

Tak řekni, splňuju všechny tyhle podmínky? Já bych řekl, že ano. Znamená to tedy, že jsem zamilovaný?

...Někdy by od tebe vážně bylo milé, kdybys mi zodpověděl aspoň jednu z mých otázek...

Takže co si myslíš? Já osobně si myslím, že to láska je. Luhan mi ji vyznává už dlouho a mě vždy přišlo líto, že mu neříkám to samé. Ale já zkrátka nemohl... Nechci mu říkat něco, čím si sám nejsem jistý. Nikdy jsem lásku nepoznal, ani jsem ji neviděl u jiných...nebo jsem si aspoň nevšímal. Myslel jsem, že to, co bylo mezi mými rodiči, byla láska. Nebyla. Možná z otcovy strany. I těsně před svou smrtí tvrdil, že mou matku nikdy nepřestal milovat.

Proč jsem se ho nikdy nezeptal, co přesně to znamená? Proč jsem té šance nevyužil ještě v dobu, kdy žil? Řekl mi tolik věcí, já se ho ptal na spousty dalších... ale na lásku jsem se zeptat nestihl. Jediné, co mi stačil ohledně ní říct, bylo asi to pravdilo tří vyznání – které Luhan mimochodem už splnil. Jenže tohle pravidlo se týká v podstatě jen upřímné lásky, ale přesnou definici jsem nikdy nedostal.

Asi se půjdu zeptat Kyuhyuna.. Myslíš, že on už někdy zamilovaný byl? Doufám, že ano. Jinak by mi moc asi nepomohl.

„Kyuhyune?“ zaťuká na chlapcovi dveře a ve chvíli, kdy se ozve odpověď, je otevře a vejde dovnitř. Musí se pousmát, když najde mladšího chlapce rozvaleného na posteli s PSP v ruce, „máš na mě chvilku?“

„Kdybych neměl, Luhan by mi to dal pěkně sežrat,“ vyhoupne se do sedu, rozehranou hru si stopne a uloží, „o co jde?“

Wook si k němu přisedne a natočí se k němu, přičemž zkříží nohy, „už delší dobu nad něčím přemýšlím a nějak se nemůžu pohnout dál, tak mě napadlo, že bys mi mohl pomoct,“

„Já?“ uchechtne se Kyu, „to seš asi první, kdo si něco takovýho myslí,“

„Nevadí, pokud se zeptám na něco trochu osobního?“ Kyuhyun se udiveně zamračí.

„Na co proboha?“

„No...“ skousne si ret a prsty si začne pohrávat s vlastními nohavicemi, „byl jsi už někdy...zamilovaný?“

Kyuhyunovi jakoby právě zaskočilo sousto jídla, které v tuhle chvíli zoufale postrádá, a vykulí oči překvapením, že se jej na něco takového ptá zrovna Ryeowook.

„P-proč se na tohle ptáš?“ zasměje se, ovšem hned na to se zase uklidní, když uvidí, že je jediný, kdo se směje.

„Potřebuju... teda chci vědět, jaký to je,“

„Zamilovat se?“ Wook mlčky přikývne a podívá se druhému do očí, „já myslel, že už zamilovanej jsi,“ dodá Kyu poté.

„Vážně?“

„No, do Luhana. Nejsi snad?“

„To je právě to, kvůli čemu jsem tady,“ podotkne starší, „chci vědět, jestli ho miluju nebo ne,“

„Ale to musíš vědět sám, Wooku. Neptej se na to ostatních. Je to tvoje srdce a já ti nemůžu říkat, jestli někoho miluješ,“

„Tak mi jenom řekni... co přesně je láska?“ zeptá se tiše.

„Láska je... je to něco, co k tobě přijde z ničeho nic. Nemůžeš se do ní nutit, objeví se sama. Je to pocit, kterej tě najednou celýho pohltí a ty s tím nemůžeš nic dělat. Když k někomu lásku cítíš, poznáš to. Jednoduše bez toho člověka nemůžeš bejt, a když náhodou nejste spolu, můžeš z toho zešílet. Počítáš každou hodinu do chvíle, kdy ho znovu uvidíš. Uděláš pro něj všechno na světě, hlavně aby byl šťastný. Láska je pocit, kdy bys byl schopný pro toho druhýho položit život,“

„Páni,“ vydechne Wook, „mluvíš jako bys mi tady předčítal nějakou knížku,“

„To víš, mám i svoje romantický stránky,“ pokrčí pyšně rameny, „ale co myslíš? Miluješ Luhana tak, jako miluje on tebe?“

Ryeowook sklopí pohled a na chvíli se zamyslí. Byla by lež, kdyby tvrdil, že by si teď se všeho nejvíc nepřál vidět se s Luhanem. Chce ho obejmout, políbit a pak usnout v jeho náručí. Od chvíle, co odjel s Kyuhyunovým otcem od školy, se cítí docela prázdný. Potřebuje Luhana u sebe a to šíleně moc! Už se nemůže dočkat zítřka, kdy mu slíbil, že spolu stráví celý den. Zajímá jej, co budou dělat... ale o to teď nejde. Kyuhyun se jej ptal, zda Luhana miluje. Zda si tím je jistý. A odpověď? Pokud vše, co mu řekl Kyu a co se dočetl v knihách o lásce, je pravda, pak to znamená, že ho skutečně miluje. Vážně by byl schopný obětovat cokoli, klidně i vlastní život, jen proto, aby byl Lu šťastný. Když s ním není, může se zbláznit. Chce s ním trávit každý okamžik. Nedokáže si představit, jak by se cítil, kdyby o něho přišel. Nebo kdyby jej viděl s někým jiným, jako tehdy svou matku s tím milencem... ocitl by se znovu na dně. Ale věří, že s Luhanem už bude vždy jen stoupat výš a výš k hladině, až se nakonec jednoho dne společně vynoří, zhluboka se nadechnou a Ryeowook konečně pozná ten svět, před kterým již několik let utíkal a snažil se před ním ukrýt. Tehdy to sice bylo zbytečné, svět si jej vždy našel, ale on s tím nedokázal bojovat. Vždy to vzdal hned na začátku, protože nebyl nijak připravený. Ale co se stane, pokud on teď vyrazí proti světu a překvapí jej jako první? Zvítězí nad světem tak, jako on kdysi vítězil nad ním?

„Myslím, že... jo,“ šeptne a usměje se, pohled stále zabodnutý v matraci Kyuhyunovy postele.

„Myslíš? To musíš vědět. Lu nechce slyšet: „myslím, že te miluju,“ chce slyšet jenom ty dvě slova,“ šťouchne jej do paže a pak si podepře hlavu a nahodí připitomnělý úsměv, „takže to znamená, že z našeho malého Ryeowookieho se stává muž,“ protáhne, „dospěl nám táák rychle,“ pokroutí hlavou a párkrát mlaskne jazykem.

„Jsem starší než ty,“ připomene mu Wook a našpulí rty.

„Na tom nesejde,“ ušklíbne se, „no, doufám, že jsem ti pomohl,“

„Moc. Díky za to,“

„Není zač. Ty bys teď měl jít Luhanovi zavolat a sejít se s ním dřív, než si to rozmyslíš,“ pronese s nadzvednutým koutkem.

„Asi jo,“ zvedne se z jeho postele a vydá se ke dveřím. Otevře je, ale poté si vzpomene, že mu Kyu vlastně ještě neodpověděl na jeho otázku. Otočí se tedy k němu a usměje se, „a byl jsi už teda někdy zamilovaný?“

Kyu na vteřinu vykulí oči a pak se nervózně zasměje, „proč se ptáš?“

„Zajímá mě to,“

„A jak moc?“

„Moc,“ zazubí se Wook. Kyuhyun si povzdechne a nepatrně přikývne.

„Byl a vlastně pořád jsem,“ odpoví trochu zasněně. Wook se rozjasní a hbitě se ode dveří vrátí zpátky k němu.

„Je hezká? Jak se jmenuje? Kolik jí je? Chodíš s ní do třídy? A líbíš se jí taky?“ začne na něho ze zvědavosti chrlit otázky, až jej nakonec musí Kyu zvednutím ruky zastavit.

„Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty se mě budeš ptát na takový otázky,“ řekne s překvapením.

„Mě taky ne, ale to je jedno,“ mávne rukou, „tak co? Líbíš se jí taky?“ Kyuhyun svěsí ramena a koutky rtů.

„Ne,“ odvětí tiše, „nemá o mě zájem,“

„Opravdu?“ pokrčí Wook obočí, „a tys jí řekl, že se ti líbí?“

„Blázníš?“ vyhrkne Kyu, „ta holka je nejkrásnější na škole. Je to hvězda! Je strašně chytrá a každej kluk jí padne k nohám,“

„Včetně tebe,“ poznamená druhý a Kyuhyun letmo přikývne.

„Jo. Já, ten blbej a ošklivej kluk z vedlejší lavice,“

„Víš, že to není pravda,“ nesouhlasí Ryeowook.

„Ale v porovnání s těma klukama od nás to pravda je,“ stojí si za svým, „No co. Jsem rád, že se na ní aspoň můžu dívat,“

„Takže jsi s ní nikdy ani nemluvil?“ udiví se.

„Nikdy,“ hlesne Kyu a na chvíli se odmlčí. Ryeowook sleduje jeho smutnou tvář a přemýšlí, zda to přeci jen nebyla chyba, když se ho na to ptal. Je vidět, že se tím Kyuhyun trápí možná ještě víc, než on sám kvůli tomu, že neví, jestli Luhana miluje.

„Víš co?“

„Co?“ vzhlédne k němu mladší.

„Já teď půjdu a zavolám Luhanovi. Sejdu se s ním a řeknu mu, že ho...miluju,“ na okamžik zaváhal kvůli tomu poslednímu slovu, „a ty půjdeš k ní domů a řekneš jí to samý,“

„Zbláznil ses?!“ téměř vykřikne Kyu, „jak bych mohl jen tak z ničeho nic jít k ní domů a vyznávat jí lásku?“

„Tak předpokládám, že víš, kde bydlí,“ podotkne Wook a Kyu div si nevytrhá všechny vlasy.

„Kime Ryeowooku! Seš normální?“ řekne zoufale, „hele, já souhlasím s tím, abys zavolal Luhanovi a řekl mu to, ale ta druhá část se mi vůbec nelíbí. Jak to po mně vůbec můžeš chtít? Ty? Co se stalo s tím starým a nevinným Kimem Ryeowookem?“ drmolí beznadějně.

„Zamiloval se,“ usměje se Wook.

-

Kai se s menším zaúpěním zhroutí na lavičku a pokusí se nabrat dostatek vzduchu. Sehun si k němu okamžitě starostlivě přisedne a políbí jej na tvář. Lu zůstane stát rozkročený před nimi a ušklíbne se.

„Nevím, jestli se ti mám omlouvat, že jsi kvůli mně dostal, a nebo za to být naopak rád. Každopádně díky,“

„Měl jsi ho nechat, aby mě uhodil! Kdyby sis radši všímal dál toho druhýho,“ naléhá Sehun plačtivě, jako by tam Luhan ani nebyl.

„Jak jsem měl vědět, že hned potom, co se vrhnu na toho jeho kámoše, se tamten zvedne z tý podělaný země a-“ v půlce věty se odmlčí. Je mu trapně.

„Nakopne tě do pozadí?“ doplní jej Lu se skrytým pobavením. Kai po něm hodí nehezký pohled.

„Díky, Lu,“ zamumlá otráveně.

„Za nic,“ pokrčí rameny a pak si skousne spodní ret, aby zabránil smíchu, který se jej začíná zmocňovat. Kaiovi to samozřejmě neunikne, a tak si jenom povzdechne.

„Jsem rád, že se bavíš,“

„Hele promiň. Vím, že bych se měl spíš snažit ti nějak pomoct, ale tohle je moc i na mě,“ ukáže na spodní část jeho těla, „ale už jsem poděkoval, no ne?“

„Klidně se směj. Já bych se smál taky. Akorát doufám, že to aspoň k něčemu bylo,“

„Já bych řekl, že jo,“ kývne Lu a natáhne k hnědovláskovi ruku, „tak se zvedej,“

„Kam chceš jít?“ zeptá se Sehun.

„Za Ryeowookem,“

-

Sedne si na svou postel, na mobilu vyhledá Luhanovo číslo a začne jej vytáčet, přičemž zády dopadne na matraci a zadívá se do stropu. Po druhém pípnutí to Luhan zvedne.

„Ryeowooku?“

„Ahoj,“ řekne a na jeho tváři se rozlije široký úsměv. Miluje jeho hlas.

„Děje se něco?“

„Ta věc, kvůli které jsi nemohl ven... už jsi to vyřešil?“

„Více méně. Proč?“

„Chtěl bych se s tebou někde sejít,“ skousne si ret, tiše doufajíc, že nebude odmítnut.

„No, já jsem vlastně už na cestě k tobě,“ Wook překvapeně nadzvedne obočí.

„Vážně?“

„Chtěl jsem s tebou mluvit,“

„Jde o něco vážnýho?“ trochu se vyděsí. Zatím pokaždé, kdy v knihách nebo ve filmech někdo řekl větu: ''chci s tebou mluvit'' neznamenalo to nic dobrého.

„Nemusíš se bát,“ uslyší, jak se upřímně a krátce zasměje, což jej docela uklidní.

„Tak dobře,“ vydechne, „půjdu ti naproti,“

„Nebo se můžeme sejít v tom parku, kterej máš skoro za rohem. Co říkáš?“

„To bude fajn. Tak se tam za chvíli sejdeme,“

„Dobře. Budu se těšit,“

„Já taky,“ po celou dobu mu z tváře nemizí úsměv.

„Mám tě rád,“ řekne ještě Lu a hned na to hovor ukončí, aniž by dal Wookovi šanci jakkoli odpovědět. Pravděpodobně se stále bojí, že by mu neřekl to samé.

Ryeowook nečeká ani chvíli, vyskočí na nohy, popadne svojí mikinu, kterou má přehozenou přes židli, a vyletí z pokoje. Vydá se ihned k předsíni, když v tom si vzpomene na Kyuhyuna. Otočí se na patě a ještě se vrátí k jeho pokoji. Zaťuká na dveře a bez odpovědi nakoukne dovnitř. Kyuhyun k němu znovu vzhlédne od svého opotřebovaného PSP a pohledem se jej zeptá, co se děje.

„Jdu ven s Luhanem,“ oznámí mu, „vrátím se později,“ nijak se nezdržuje a vzápětí už stojí v předsíni a nazouvá si boty. Chudák Kyu mu na to ani nestihl nic říct.

Z věšáku si stáhne svůj kabát a vyjde ze dveří. Kyuhyunův otec usnul na pohovce, tak jej nechtěl budit. Kyu mu pak určitě řekne, kam Wook šel.

Cestou si zapíná jeden po druhém knoflíky u kabátu a na rtech mu stále pohrává úsměv. Nemůže si pomoct, ale pořád se musí usmívat. Jako by byl animovaná postava a ten úsměv mu tam byl už předem přikreslený.

Dojde do parku a sedne si na lavičku, ze které bez problému vidí na všechny strany. Strčí si ruce do kapes a bradu zavrtá do límce. Jak on už se těší na léto! Tahle zima mu připadá nekonečná. Nebo vlastně už jaro. To se neřeší – chladno je pořád.

Rozhlíží se na všechny strany, zatímco si v hlavě připravuje slova, která Luhanovi řekne. Jeho srdce bije jako nikdy předtím, dlaně se mu i navzdory chladu potí a nepříjemně svrbí. Nohama neklidně podupává do země a prsty svírá látku kabátu uvnitř kapes. Je tak nervózní! Chystá se říct něco, co ještě nikomu nikdy neřekl. Jak na to bude Luhan reagovat? Bude šťastný? Obejme ho a pak políbí? Řekne mu to samé? A pak? Půjdou prostě každý k sobě domů? Všechny tyhle otázky se právě Ryeowookovi honí hlavou a on ani nestíhá odpovídat, a tvoří se další a další. Rozhodne se tedy, že nad tím přestane přemýšlet a prostě bude dál čekat. Lu by tady měl být každou chvíli, ne? Už se nemůže dočkat, až jej uvidí! Sice je to teprve pár hodin, co se viděli naposled, ale i tak to byla pro Wooka muka. A to ještě netuší, co bude dělat přes noc, kdy od něho bude zase pryč. Nejspíš půjde spát dost brzo, aby mu to rychleji uteklo a on se zase s Luhanem viděl ve škole.

Jeho oči zachytí tři osoby, které právě do parku vešly. Připadají mu povědomé. Zaměří se tedy na ně a trochu přimhouří oči, aby je viděl lépe. Okamžitě pozná, že jedna z nich má na sobě stejnou bundu, jakou má i Luhan. Jeho srdce vynechá úder a on zalapá po dechu. Je tady! Ale co ti dva, kteří jdou vedle něho? Nezdají se cizí, protože se drží blízko u něj. Že by snad..? Wook si pro sebe pokroutí hlavou. To není možné. Nemůže sem přeci přivést Kaie se Sehunem! Ne teď, když mu chce říct, co k němu cítí. Proč..?

Osoby se k němu přiblíží na vzdálenost, ve které si je už Ryeowook jistý, že jsou to vážně oni. Jeho nakreslený úsměv jako by tvůrci přejeli gumou a vymazali. Proč je sem vede?

Chlapci dojdou až k němu, ovšem Kai se Sehunem se zastaví trochu dřív, přičemž Lu jde dál. S úsměvem jej pozdraví a pak se otočí na ty dva za ním, pohledem je vyzve, aby šli k nim, načež se znovu podívá na Wooka, který na něho dál hledí se zmatením a lehkým zklamáním. Luhan si toho samozřejmě všimne a trochu ho bodne u srdce. Napadne jej, že se Ryeowook asi musel těšit, že spolu stejně nakonec stráví aspoň hodinu. Jen oni dva. A on sem přivede ty, které Wook nemá rád. Možná měl počkat.

„Co tady ti dva dělají?“ zeptá se směrem k Luhanovi a postaví se na nohy. Chtěl jsem být jenom s tebou.

„Chtěl jsem s tebou o nich mluvit,“

„Nevím, jestli chci já,“ sklopí Wook pohled.

„Asi jsem ti měl říct, že nepřijdu sám, co?“ vydechne Lu.

„Promiň, Ryeowooku,“ ozve se Kai, „nechtěli jsme vám kazit odpoledne,“

„Už se stalo,“ řekne si spíše pro sebe, přičemž jim nevěnuje jediný pohled. Luhan jeho slova zaslechne a chytí ho za ruku. Wook k Luhanovi bleskově vzhlédne a svou ruku z jeho sevření vytrhne. Pohledem mu naznačí, že tady nejsou sami a pak si povzdechne. Nekaz to, Luhane. Prosím!

„To je v pohodě,“ usměje se blonďák, „ti dva spolu taky choděj,“ hlavou kývne k chlapcům vedle a ti vytřeští oči.

„Já vím,“ zamumlá Ryeowook nezaujatě, „už jsem je viděl,“

„C-cože?“ vyhrkne Kai, „v-viděl jsi nás?“

„Jo. Ve škole,“ odpoví, „ale to není podstatný,“ pohlédne Luhanovi do očí, „co jsi ohledně nich chtěl teda řešit?“

„Tenhle tvůj otrávenej tón se mi nelíbí, Wooku,“ upozorní ho Lu, „nemůžeš aspoň předstírat trochu zájmu?“

„Promiň,“ vydechne, „asi ne,“

„Proč seš zase takovej?“ Kai se Sehunem se mlčky stáhnou a nechají jim prostor. Podívají se jeden na druhého a rozhodnou se, že do toho nebudou nijak vstupovat. 

„Protože-“ umlkne a zhluboka se nadechne, „proč jsi je sem musel přivést? Proč zrovna teď? A proč jsi mi o tom dopředu neřekl? Myslel jsem, že...“ povzdechne si a pak pokroutí hlavou, „na tom nesejde,“

„Promiň, myslel jsem, že chceš vědět, jestli těm dvěma věřit, nebo ne. Ale jak vidím, asi už nemáš zájem,“ rozhodí rukama a pokrčí rameny.

„Jdu domů,“ řekne Wook a vykročí pryč. Je zklamaný. Nejen tím, že sem Luhan přivedl tyhle dva, ale taky jeho chováním. Nechápe, proč se k němu tak chová. Dobře, asi si za to může trochu sám, ale i tak...

„Počkej, Wooku,“ otočí se a chlapce dožene, „omlouvám se,“

„To je dobrý, Luhane. Nic se nestalo... já jenom... nemám na ně teď náladu, víš?“ vydechne a prsty se zachytí o Luhanovu kapsu, jakoby si jej chtěl k sobě přitáhnout a obejmout ho.

„Chápu tě, ale myslím, že je to důležitý,“ Lu jej za onu ruku chytí a přitiskne si ji ke své hrudi, „cítíš to?“

„Bije rychle,“

„To protože jsem nervózní. Před malou chviličkou se mi zdálo, že jsem tě zase ztrácel. Je to hroznej pocit a já ho fakt nenávidím. Promiň, že jsem asi zkazil tuhle chvíli, kterou jsme mohli strávit jenom spolu,“ letmo se pousměje, „ale doufám, že nejsi moc smutný. Konec konců – tenhle den ještě neskončil, ne?“

„Ještě ne,“ Wook mu úsměv oplatí a pak se nechá vtáhnout do Luhanova hřejivého náručí.

„Vrátíme se za nima a chvíli s nima budeme mluvit, dobře? Pak je pošleme domů a já budu jenom tvůj,“ poslední větu mu zašeptá do ucha.

„Slibuješ?“

„Slibuju. Taky tě chci mít chvíli jenom pro sebe. To už jsi zapomněl na to, že tě miluju?“

„Nezapomněl. Ani jednou,“ řekne a pevněji sevře blonďákův pas.

„To jsem rád. Ale na druhou stranu... takhle ti to v tom případě nemá smysl připomínat, co?“

„Má to smysl. Ani nevíš, jak velkej,“ Lu jej od sebe odtáhne a zadívá se mu do očí.

„Takže se můžeme vrátit?“

„Ještě ne,“ mroukne Wook a pak se bez upozornění vytáhne na špičky a přitiskne se k chlapcovým rtům. Lu několikrát rychle zamrká a než se stihne do polibku sám pořádně opřít, hnědovlásek se s úsměvem zase odtáhne, „teď už můžeme,“