Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 43/?
Uff~ teda, dopsat to mi vážně dalo zabrat... měla jsem hroznej problém s tím, jak tenhle díl ukončit O_O Nakonec to skončilo tak, že díl má 3 256 slov.. He :D Po dlouhý době je to zase o něco delší.
No, jinak vám musím (s těžkým srdcem) oznámit, že už to vidím jen na (asi) dva díly a pak konec, dámy a pánové! Adios, Dear Diary T_T (samozřejmě ještě bude nějaký ten bonus) (kterej by měl bejt jako překvápko, takže bych vám o něm ani neměla psát) (to je jedno)...
Jinak bych ještě chtěla moc poděkovat samozřejmě za všechny vaše komenty a zvláště projevit svůj dík směřovaný ke KkaebSong Kajs ^^ Holka, to, že jsi psala, že jsi četla celou tuhle povídku 4 hodiny, mě vážně nesmírně potěšilo ♥. A taky chci poděkovat Lai, že moje povídky doporučuje jiným~♥ A samozřejmě děkuju i všem ostatním, kteří komentují (vypsala bych se víc, ale to přijde až u úplně posledního dílu) (připravte se :D)
No, jinak vám musím (s těžkým srdcem) oznámit, že už to vidím jen na (asi) dva díly a pak konec, dámy a pánové! Adios, Dear Diary T_T (samozřejmě ještě bude nějaký ten bonus) (kterej by měl bejt jako překvápko, takže bych vám o něm ani neměla psát) (to je jedno)...
Jinak bych ještě chtěla moc poděkovat samozřejmě za všechny vaše komenty a zvláště projevit svůj dík směřovaný ke KkaebSong Kajs ^^ Holka, to, že jsi psala, že jsi četla celou tuhle povídku 4 hodiny, mě vážně nesmírně potěšilo ♥. A taky chci poděkovat Lai, že moje povídky doporučuje jiným~♥ A samozřejmě děkuju i všem ostatním, kteří komentují (vypsala bych se víc, ale to přijde až u úplně posledního dílu) (připravte se :D)
Tak si to užijte, už vás nebudu zdržovat :D
Deníčku,
upřímně...
myslíš si, že se člověk jako já může do někoho zamilovat? Já
to totiž nevím. A co je vlastně láska? V knihách, které jsem
kdy přečetl, vždy psali o věcech jako: „Láska je to, když
druhou osobu nemůžete vyhnat z hlavy. Udělali byste pro něho
cokoli, i kdyby jste měli něco obětovat. Láska je to, když vám
na druhém záleží více než na vás samém.“
Tak
řekni, splňuju všechny tyhle podmínky? Já bych řekl, že ano.
Znamená to tedy, že jsem zamilovaný?
...Někdy
by od tebe vážně bylo milé, kdybys mi zodpověděl aspoň jednu z
mých otázek...
Takže
co si myslíš? Já osobně si myslím, že to láska je. Luhan mi ji
vyznává už dlouho a mě vždy přišlo líto, že mu neříkám to
samé. Ale já zkrátka nemohl... Nechci mu říkat něco, čím si
sám nejsem jistý. Nikdy jsem lásku nepoznal, ani jsem ji neviděl
u jiných...nebo jsem si aspoň nevšímal. Myslel jsem, že to, co
bylo mezi mými rodiči, byla láska. Nebyla. Možná z otcovy
strany. I těsně před svou smrtí tvrdil, že mou matku nikdy
nepřestal milovat.
Proč
jsem se ho nikdy nezeptal, co přesně to znamená? Proč jsem té
šance nevyužil ještě v dobu, kdy žil? Řekl mi tolik věcí, já
se ho ptal na spousty dalších... ale na lásku jsem se zeptat
nestihl. Jediné, co mi stačil ohledně ní říct, bylo asi to
pravdilo tří vyznání – které Luhan mimochodem už splnil.
Jenže tohle pravidlo se týká v podstatě jen upřímné lásky,
ale přesnou definici jsem nikdy nedostal.
Asi
se půjdu zeptat Kyuhyuna.. Myslíš, že on už někdy zamilovaný
byl? Doufám, že ano. Jinak by mi moc asi nepomohl.
„Kyuhyune?“
zaťuká na chlapcovi dveře a ve chvíli, kdy se ozve odpověď, je
otevře a vejde dovnitř. Musí se pousmát, když najde mladšího
chlapce rozvaleného na posteli s PSP v ruce, „máš na mě
chvilku?“
„Kdybych
neměl, Luhan by mi to dal pěkně sežrat,“ vyhoupne se do sedu,
rozehranou hru si stopne a uloží, „o co jde?“
Wook
si k němu přisedne a natočí se k němu, přičemž zkříží
nohy, „už delší dobu nad něčím přemýšlím a nějak se
nemůžu pohnout dál, tak mě napadlo, že bys mi mohl pomoct,“
„Já?“
uchechtne se Kyu, „to seš asi první, kdo si něco takovýho
myslí,“
„Nevadí,
pokud se zeptám na něco trochu osobního?“ Kyuhyun se udiveně
zamračí.
„Na
co proboha?“
„No...“
skousne si ret a prsty si začne pohrávat s vlastními nohavicemi,
„byl jsi už někdy...zamilovaný?“
Kyuhyunovi
jakoby právě zaskočilo sousto jídla, které v tuhle chvíli
zoufale postrádá, a vykulí oči překvapením, že se jej na něco
takového ptá zrovna Ryeowook.
„P-proč
se na tohle ptáš?“ zasměje se, ovšem hned na to se zase
uklidní, když uvidí, že je jediný, kdo se směje.
„Potřebuju...
teda chci vědět, jaký to je,“
„Zamilovat
se?“ Wook mlčky přikývne a podívá se druhému do očí, „já
myslel, že už zamilovanej jsi,“ dodá Kyu poté.
„Vážně?“
„No,
do Luhana. Nejsi snad?“
„To
je právě to, kvůli čemu jsem tady,“ podotkne starší, „chci
vědět, jestli ho miluju nebo ne,“
„Ale
to musíš vědět sám, Wooku. Neptej se na to ostatních. Je to
tvoje srdce a já ti nemůžu říkat, jestli někoho miluješ,“
„Tak
mi jenom řekni... co přesně je láska?“ zeptá se tiše.
„Láska
je... je to něco, co k tobě přijde z ničeho nic. Nemůžeš se do
ní nutit, objeví se sama. Je to pocit, kterej tě najednou celýho
pohltí a ty s tím nemůžeš nic dělat. Když k někomu lásku
cítíš, poznáš to. Jednoduše bez toho člověka nemůžeš bejt,
a když náhodou nejste spolu, můžeš z toho zešílet. Počítáš
každou hodinu do chvíle, kdy ho znovu uvidíš. Uděláš pro něj
všechno na světě, hlavně aby byl šťastný. Láska je pocit, kdy
bys byl schopný pro toho druhýho položit život,“
„Páni,“
vydechne Wook, „mluvíš jako bys mi tady předčítal nějakou
knížku,“
„To
víš, mám i svoje romantický stránky,“ pokrčí pyšně rameny,
„ale co myslíš? Miluješ Luhana tak, jako miluje on tebe?“
Ryeowook
sklopí pohled a na chvíli se zamyslí. Byla by lež, kdyby tvrdil,
že by si teď se všeho nejvíc nepřál vidět se s Luhanem. Chce
ho obejmout, políbit a pak usnout v jeho náručí. Od chvíle, co
odjel s Kyuhyunovým otcem od školy, se cítí docela prázdný.
Potřebuje Luhana u sebe a to šíleně moc! Už se nemůže dočkat
zítřka, kdy mu slíbil, že spolu stráví celý den. Zajímá jej,
co budou dělat... ale o to teď nejde. Kyuhyun se jej ptal, zda
Luhana miluje. Zda si tím je jistý. A odpověď? Pokud vše, co mu
řekl Kyu a co se dočetl v knihách o lásce, je pravda, pak to
znamená, že ho skutečně miluje. Vážně by byl schopný
obětovat cokoli, klidně i vlastní život, jen proto, aby byl Lu
šťastný. Když s ním není, může se zbláznit. Chce s ním
trávit každý okamžik. Nedokáže si představit, jak by se cítil,
kdyby o něho přišel. Nebo kdyby jej viděl s někým jiným, jako
tehdy svou matku s tím milencem... ocitl by se znovu na dně. Ale
věří, že s Luhanem už bude vždy jen stoupat výš a výš k
hladině, až se nakonec jednoho dne společně vynoří, zhluboka se
nadechnou a Ryeowook konečně pozná ten svět, před kterým již
několik let utíkal a snažil se před ním ukrýt. Tehdy to sice
bylo zbytečné, svět si jej vždy našel, ale on s tím nedokázal
bojovat. Vždy to vzdal hned na začátku, protože nebyl nijak
připravený. Ale co se stane, pokud on teď vyrazí proti světu a
překvapí jej jako první? Zvítězí nad světem tak, jako on kdysi
vítězil nad ním?
„Myslím,
že... jo,“ šeptne a usměje se, pohled stále zabodnutý v
matraci Kyuhyunovy postele.
„Myslíš?
To musíš vědět. Lu nechce slyšet: „myslím, že te miluju,“
chce slyšet jenom ty dvě slova,“ šťouchne jej do paže a pak si
podepře hlavu a nahodí připitomnělý úsměv, „takže to
znamená, že z našeho malého Ryeowookieho se stává muž,“
protáhne, „dospěl nám táák rychle,“ pokroutí hlavou a
párkrát mlaskne jazykem.
„Jsem
starší než ty,“ připomene mu Wook a našpulí rty.
„Na
tom nesejde,“ ušklíbne se, „no, doufám, že jsem ti pomohl,“
„Moc.
Díky za to,“
„Není
zač. Ty bys teď měl jít Luhanovi zavolat a sejít se s ním dřív,
než si to rozmyslíš,“ pronese s nadzvednutým koutkem.
„Asi
jo,“ zvedne se z jeho postele a vydá se ke dveřím. Otevře je,
ale poté si vzpomene, že mu Kyu vlastně ještě neodpověděl na
jeho otázku. Otočí se tedy k němu a usměje se, „a byl jsi už
teda někdy zamilovaný?“
Kyu
na vteřinu vykulí oči a pak se nervózně zasměje, „proč se
ptáš?“
„Zajímá
mě to,“
„A
jak moc?“
„Moc,“
zazubí se Wook. Kyuhyun si povzdechne a nepatrně přikývne.
„Byl
a vlastně pořád jsem,“ odpoví trochu zasněně. Wook se
rozjasní a hbitě se ode dveří vrátí zpátky k němu.
„Je
hezká? Jak se jmenuje? Kolik jí je? Chodíš s ní do třídy? A
líbíš se jí taky?“ začne na něho ze zvědavosti chrlit
otázky, až jej nakonec musí Kyu zvednutím ruky zastavit.
„Nikdy
by mě nenapadlo, že zrovna ty se mě budeš ptát na takový
otázky,“ řekne s překvapením.
„Mě
taky ne, ale to je jedno,“ mávne rukou, „tak co? Líbíš se jí
taky?“ Kyuhyun svěsí ramena a koutky rtů.
„Ne,“
odvětí tiše, „nemá o mě zájem,“
„Opravdu?“
pokrčí Wook obočí, „a tys jí řekl, že se ti líbí?“
„Blázníš?“
vyhrkne Kyu, „ta holka je nejkrásnější na škole. Je to hvězda!
Je strašně chytrá a každej kluk jí padne k nohám,“
„Včetně
tebe,“ poznamená druhý a Kyuhyun letmo přikývne.
„Jo.
Já, ten blbej a ošklivej kluk z vedlejší lavice,“
„Víš,
že to není pravda,“ nesouhlasí Ryeowook.
„Ale
v porovnání s těma klukama od nás to pravda je,“ stojí si za
svým, „No co. Jsem rád, že se na ní aspoň můžu dívat,“
„Takže
jsi s ní nikdy ani nemluvil?“ udiví se.
„Nikdy,“
hlesne Kyu a na chvíli se odmlčí. Ryeowook sleduje jeho smutnou
tvář a přemýšlí, zda to přeci jen nebyla chyba, když se ho na
to ptal. Je vidět, že se tím Kyuhyun trápí možná ještě víc,
než on sám kvůli tomu, že neví, jestli Luhana miluje.
„Víš
co?“
„Co?“
vzhlédne k němu mladší.
„Já
teď půjdu a zavolám Luhanovi. Sejdu se s ním a řeknu mu, že
ho...miluju,“ na okamžik zaváhal kvůli tomu poslednímu slovu,
„a ty půjdeš k ní domů a řekneš jí to samý,“
„Zbláznil
ses?!“ téměř vykřikne Kyu, „jak bych mohl jen tak z ničeho
nic jít k ní domů a vyznávat jí lásku?“
„Tak
předpokládám, že víš, kde bydlí,“ podotkne Wook a Kyu div si
nevytrhá všechny vlasy.
„Kime
Ryeowooku! Seš normální?“ řekne zoufale, „hele, já souhlasím
s tím, abys zavolal Luhanovi a řekl mu to, ale ta druhá část se
mi vůbec nelíbí. Jak to po mně vůbec můžeš chtít? Ty? Co se
stalo s tím starým a nevinným Kimem Ryeowookem?“ drmolí
beznadějně.
„Zamiloval
se,“ usměje se Wook.
-
Kai
se s menším zaúpěním zhroutí na lavičku a pokusí se nabrat
dostatek vzduchu. Sehun si k němu okamžitě starostlivě přisedne
a políbí jej na tvář. Lu zůstane stát rozkročený před nimi a
ušklíbne se.
„Nevím,
jestli se ti mám omlouvat, že jsi kvůli mně dostal, a nebo za to
být naopak rád. Každopádně díky,“
„Měl
jsi ho nechat, aby mě uhodil! Kdyby sis radši všímal dál toho
druhýho,“ naléhá Sehun plačtivě, jako by tam Luhan ani nebyl.
„Jak
jsem měl vědět, že hned potom, co se vrhnu na toho jeho kámoše,
se tamten zvedne z tý podělaný země a-“ v půlce věty se
odmlčí. Je mu trapně.
„Nakopne
tě do pozadí?“ doplní jej Lu se skrytým pobavením. Kai po něm
hodí nehezký pohled.
„Díky,
Lu,“ zamumlá otráveně.
„Za
nic,“ pokrčí rameny a pak si skousne spodní ret, aby zabránil
smíchu, který se jej začíná zmocňovat. Kaiovi to samozřejmě
neunikne, a tak si jenom povzdechne.
„Jsem
rád, že se bavíš,“
„Hele
promiň. Vím, že bych se měl spíš snažit ti nějak pomoct, ale
tohle je moc i na mě,“ ukáže na spodní část jeho těla, „ale
už jsem poděkoval, no ne?“
„Klidně
se směj. Já bych se smál taky. Akorát doufám, že to aspoň k
něčemu bylo,“
„Já
bych řekl, že jo,“ kývne Lu a natáhne k hnědovláskovi ruku,
„tak se zvedej,“
„Kam
chceš jít?“ zeptá se Sehun.
„Za
Ryeowookem,“
-
Sedne
si na svou postel, na mobilu vyhledá Luhanovo číslo a začne jej
vytáčet, přičemž zády dopadne na matraci a zadívá se do
stropu. Po druhém pípnutí to Luhan zvedne.
„Ryeowooku?“
„Ahoj,“
řekne a na jeho tváři se rozlije široký úsměv. Miluje jeho
hlas.
„Děje
se něco?“
„Ta
věc, kvůli které jsi nemohl ven... už jsi to vyřešil?“
„Více
méně. Proč?“
„Chtěl
bych se s tebou někde sejít,“ skousne si ret, tiše doufajíc, že
nebude odmítnut.
„No,
já jsem vlastně už na cestě k tobě,“ Wook překvapeně
nadzvedne obočí.
„Vážně?“
„Chtěl
jsem s tebou mluvit,“
„Jde
o něco vážnýho?“ trochu se vyděsí. Zatím pokaždé, kdy v
knihách nebo ve filmech někdo řekl větu: ''chci s tebou mluvit''
neznamenalo to nic dobrého.
„Nemusíš
se bát,“ uslyší, jak se upřímně a krátce zasměje, což jej
docela uklidní.
„Tak
dobře,“ vydechne, „půjdu ti naproti,“
„Nebo
se můžeme sejít v tom parku, kterej máš skoro za rohem. Co
říkáš?“
„To
bude fajn. Tak se tam za chvíli sejdeme,“
„Dobře.
Budu se těšit,“
„Já
taky,“ po celou dobu mu z tváře nemizí úsměv.
„Mám
tě rád,“ řekne ještě Lu a hned na to hovor ukončí, aniž by
dal Wookovi šanci jakkoli odpovědět. Pravděpodobně se stále
bojí, že by mu neřekl to samé.
Ryeowook
nečeká ani chvíli, vyskočí na nohy, popadne svojí mikinu,
kterou má přehozenou přes židli, a vyletí z pokoje. Vydá se
ihned k předsíni, když v tom si vzpomene na Kyuhyuna. Otočí se
na patě a ještě se vrátí k jeho pokoji. Zaťuká na dveře a bez
odpovědi nakoukne dovnitř. Kyuhyun k němu znovu vzhlédne od svého
opotřebovaného PSP a pohledem se jej zeptá, co se děje.
„Jdu
ven s Luhanem,“ oznámí mu, „vrátím se později,“ nijak se
nezdržuje a vzápětí už stojí v předsíni a nazouvá si boty.
Chudák Kyu mu na to ani nestihl nic říct.
Z
věšáku si stáhne svůj kabát a vyjde ze dveří. Kyuhyunův otec
usnul na pohovce, tak jej nechtěl budit. Kyu mu pak určitě řekne,
kam Wook šel.
Cestou
si zapíná jeden po druhém knoflíky u kabátu a na rtech mu stále
pohrává úsměv. Nemůže si pomoct, ale pořád se musí usmívat.
Jako by byl animovaná postava a ten úsměv mu tam byl už předem
přikreslený.
Dojde
do parku a sedne si na lavičku, ze které bez problému vidí na
všechny strany. Strčí si ruce do kapes a bradu zavrtá do límce.
Jak on už se těší na léto! Tahle zima mu připadá nekonečná.
Nebo vlastně už jaro. To se neřeší – chladno je pořád.
Rozhlíží
se na všechny strany, zatímco si v hlavě připravuje slova, která
Luhanovi řekne. Jeho srdce bije jako nikdy předtím, dlaně se mu i
navzdory chladu potí a nepříjemně svrbí. Nohama neklidně
podupává do země a prsty svírá látku kabátu uvnitř kapes. Je
tak nervózní! Chystá se říct něco, co ještě nikomu nikdy
neřekl. Jak na to bude Luhan reagovat? Bude šťastný? Obejme ho a
pak políbí? Řekne mu to samé? A pak? Půjdou prostě každý k
sobě domů? Všechny tyhle otázky se právě Ryeowookovi honí
hlavou a on ani nestíhá odpovídat, a tvoří se další a další.
Rozhodne se tedy, že nad tím přestane přemýšlet a prostě bude
dál čekat. Lu by tady měl být každou chvíli, ne? Už se nemůže
dočkat, až jej uvidí! Sice je to teprve pár hodin, co se viděli
naposled, ale i tak to byla pro Wooka muka. A to ještě netuší, co
bude dělat přes noc, kdy od něho bude zase pryč. Nejspíš půjde
spát dost brzo, aby mu to rychleji uteklo a on se zase s Luhanem
viděl ve škole.
Jeho
oči zachytí tři osoby, které právě do parku vešly. Připadají
mu povědomé. Zaměří se tedy na ně a trochu přimhouří oči,
aby je viděl lépe. Okamžitě pozná, že jedna z nich má na sobě stejnou bundu, jakou má i Luhan. Jeho srdce vynechá úder a on
zalapá po dechu. Je tady! Ale co ti dva, kteří jdou vedle něho?
Nezdají se cizí, protože se drží blízko u něj. Že by snad..?
Wook si pro sebe pokroutí hlavou. To není možné. Nemůže sem
přeci přivést Kaie se Sehunem! Ne teď, když mu chce říct, co k
němu cítí. Proč..?
Osoby
se k němu přiblíží na vzdálenost, ve které si je už Ryeowook
jistý, že jsou to vážně oni. Jeho nakreslený úsměv jako by
tvůrci přejeli gumou a vymazali. Proč je sem vede?
Chlapci
dojdou až k němu, ovšem Kai se Sehunem se zastaví trochu dřív,
přičemž Lu jde dál. S úsměvem jej pozdraví a pak se otočí na
ty dva za ním, pohledem je vyzve, aby šli k nim, načež se znovu
podívá na Wooka, který na něho dál hledí se zmatením a lehkým
zklamáním. Luhan si toho samozřejmě všimne a trochu ho bodne u
srdce. Napadne jej, že se Ryeowook asi musel těšit, že spolu
stejně nakonec stráví aspoň hodinu. Jen oni dva. A on sem přivede
ty, které Wook nemá rád. Možná měl počkat.
„Co
tady ti dva dělají?“ zeptá se směrem k Luhanovi a postaví se
na nohy. Chtěl jsem být jenom s tebou.
„Chtěl
jsem s tebou o nich mluvit,“
„Nevím,
jestli chci já,“ sklopí Wook pohled.
„Asi
jsem ti měl říct, že nepřijdu sám, co?“ vydechne Lu.
„Promiň,
Ryeowooku,“ ozve se Kai, „nechtěli jsme vám kazit odpoledne,“
„Už
se stalo,“ řekne si spíše pro sebe, přičemž jim nevěnuje
jediný pohled. Luhan jeho slova zaslechne a chytí ho za ruku. Wook
k Luhanovi bleskově vzhlédne a svou ruku z jeho sevření vytrhne.
Pohledem mu naznačí, že tady nejsou sami a pak si povzdechne.
Nekaz to, Luhane. Prosím!
„To
je v pohodě,“ usměje se blonďák, „ti dva spolu taky choděj,“
hlavou kývne k chlapcům vedle a ti vytřeští oči.
„Já
vím,“ zamumlá Ryeowook nezaujatě, „už jsem je viděl,“
„C-cože?“
vyhrkne Kai, „v-viděl jsi nás?“
„Jo.
Ve škole,“ odpoví, „ale to není podstatný,“ pohlédne
Luhanovi do očí, „co jsi ohledně nich chtěl teda řešit?“
„Tenhle
tvůj otrávenej tón se mi nelíbí, Wooku,“ upozorní ho Lu,
„nemůžeš aspoň předstírat trochu zájmu?“
„Promiň,“
vydechne, „asi ne,“
„Proč
seš zase takovej?“ Kai se Sehunem se mlčky stáhnou a nechají
jim prostor. Podívají se jeden na druhého a rozhodnou se, že do
toho nebudou nijak vstupovat.
„Protože-“
umlkne a zhluboka se nadechne, „proč jsi je sem musel přivést?
Proč zrovna teď? A proč jsi mi o tom dopředu neřekl? Myslel
jsem, že...“ povzdechne si a pak pokroutí hlavou, „na tom
nesejde,“
„Promiň,
myslel jsem, že chceš vědět, jestli těm dvěma věřit, nebo ne.
Ale jak vidím, asi už nemáš zájem,“ rozhodí rukama a pokrčí
rameny.
„Jdu
domů,“ řekne Wook a vykročí pryč. Je zklamaný. Nejen tím, že
sem Luhan přivedl tyhle dva, ale taky jeho chováním. Nechápe,
proč se k němu tak chová. Dobře, asi si za to může trochu sám, ale i
tak...
„Počkej,
Wooku,“ otočí se a chlapce dožene, „omlouvám se,“
„To
je dobrý, Luhane. Nic se nestalo... já jenom... nemám na ně teď
náladu, víš?“ vydechne a prsty se zachytí o Luhanovu kapsu,
jakoby si jej chtěl k sobě přitáhnout a obejmout ho.
„Chápu
tě, ale myslím, že je to důležitý,“ Lu jej za onu ruku chytí
a přitiskne si ji ke své hrudi, „cítíš to?“
„Bije
rychle,“
„To
protože jsem nervózní. Před malou chviličkou se mi zdálo, že
jsem tě zase ztrácel. Je to hroznej pocit a já ho fakt nenávidím.
Promiň, že jsem asi zkazil tuhle chvíli, kterou jsme mohli strávit
jenom spolu,“ letmo se pousměje, „ale doufám, že nejsi moc
smutný. Konec konců – tenhle den ještě neskončil, ne?“
„Ještě
ne,“ Wook mu úsměv oplatí a pak se nechá vtáhnout do Luhanova hřejivého náručí.
„Vrátíme
se za nima a chvíli s nima budeme mluvit, dobře? Pak je pošleme
domů a já budu jenom tvůj,“ poslední větu mu zašeptá do
ucha.
„Slibuješ?“
„Slibuju.
Taky tě chci mít chvíli jenom pro sebe. To už jsi zapomněl na
to, že tě miluju?“
„Nezapomněl.
Ani jednou,“ řekne a pevněji sevře blonďákův pas.
„To
jsem rád. Ale na druhou stranu... takhle ti to v tom případě nemá smysl
připomínat, co?“
„Má
to smysl. Ani nevíš, jak velkej,“ Lu jej od sebe odtáhne a
zadívá se mu do očí.
„Takže
se můžeme vrátit?“
„Ještě
ne,“ mroukne Wook a pak se bez upozornění vytáhne na špičky a
přitiskne se k chlapcovým rtům. Lu několikrát rychle zamrká a
než se stihne do polibku sám pořádně opřít, hnědovlásek se s
úsměvem zase odtáhne, „teď už můžeme,“
oho... šup sem s dalším xDDDD a taky bych ráda vlky...
OdpovědětVymazatChápu Wooka, že byl naštvaný, když Luhan přišel s Kaiem a se Sehunem. Chtěl Luhanovi říct ta dvě, pro oba dva, důležitá slova, že díky přítomnosti kluků byl na Luhana až nepříjemný.
OdpovědětVymazatNakonec mu Luhan slíbil, že pak už bude jen jeho, tak si ještě užijí jeden druhého.
Mam ale docela vítr z toho, jak Wookie bude reagovat na to, o čem s ním Luhan a klucí budou mluvit.
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...
Uff uz jsem si myslela ze se pohadaji. :-D Moc se tesim az mu Wook rekne ze ho miluje :-D
OdpovědětVymazatTakže... Rátam s tým, že posledný part bude mať tak okolo 8000 slov (vôbec niesom náročná, ee)
OdpovědětVymazatThat part is so fluffy that I'm gonna die! A Wook... Proste, pochopiť, prečo sa nevyznal..
No, nejdem to rozmazávať. Chingu, I luv you for this fanfic. A stále sa snažím pochopiť, ako si schopná proste len tak napísať vyše 3000 slov (ja som happy ak do jednej epizódy dám takých 600)
Anyway, we want another part.
Nejdem spamovať, annyeong~
Saranghae <3
Další díl XD Mooc prosiiiim XD
OdpovědětVymazatAaaaa....Takže Wookie si konečne priznal, že Lula milujee....^_^ A NIE..NIE...NIE...NIE....A NIEE...���������� ja nechcem aby táto poviedka skončila (nemáš začo..takáto skvelá poviedka sa úžasne doporučuje :D) ona musí pokračovať....plosím...plosím.... Skvelá časť a teším sa na ďalšiu......a nechem aby boli len dve...možno tri :'( .....ja ich cem ďalších 100 ������
OdpovědětVymazatPlus ešte by som chcela napísať, že aj s KkaebSong Kajs prežívame ťažké a dlhé dni LEN kvôli Dear Diary a Softens of wolf claws. Ja asi neprežijem keď sa táto poviedka skončí....ja na net nechodím pre nič iné iba na Dear Diary a tento blog..(EXO videá, songy, cracky a poviedky sú celý môj život. Raz keď s EXO začneš už nevieš prestať. Tá najlepšia droga...že Kajs?..(^~^)) proste ja to milujem a nechcem aby skončila táto poviedka :'( *uteká pre kapesníček* ja cem aby ešte pokračovala......alebo druhú sériu......pls....*fňuk, fňuk* a proste SeKai a LuWook....Love it..... T_T
VymazatPridávam sa k Lai-sshi <3 Yehetujeme obe za neukončenie tejto poviedky... Obe ju milujeme, plosím, nekonči s ňou... Žobrem, plačem, yehetujem... This fanfic is my whole life.... <3
OdpovědětVymazat