Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 41/?
Máte radost? Doufám, že jo^^ Tenhle díl přidávám hlavně kvůli těm, kteří mě o to tak hezky prosili :) Donutila jsem se díl dopsat, protože jsem neměla to srdce vám ho sem dneska nedat~ Jinak... snad po tomhle díle pochopíte, proč jsem tam dala zase výhružky směřované na Luhana...:) A co hokej? Fandíte? Já rozhodně~ Tak si tenhle díl užijte a nechte mi nějaký ten komentář^^
Máte radost? Doufám, že jo^^ Tenhle díl přidávám hlavně kvůli těm, kteří mě o to tak hezky prosili :) Donutila jsem se díl dopsat, protože jsem neměla to srdce vám ho sem dneska nedat~ Jinak... snad po tomhle díle pochopíte, proč jsem tam dala zase výhružky směřované na Luhana...:) A co hokej? Fandíte? Já rozhodně~ Tak si tenhle díl užijte a nechte mi nějaký ten komentář^^
„Počkej,“
řekne Wook zmateně, „o co jde? Co s Kyuhyunem? A proč by pro mě
měl jeho táta jezdit?“ Lu zahne za roh, chytí chlapce za
zápěstí, aby s ním držel krok. Hnědovlásek jen překvapeně
zamrká, ale nijak se nebrání. Luhan jej nakonec zatáhne až do
odlehlejší chodby, kde jen občas někdo projde. Pustí jeho ruku a
chytí se za bok. Rychlá chůze mu moc nesvědčí. Ještě pořád
mu to způsobuje menší bolesti.
„Tak
řekneš mi o co jde?“ naléhá dál chlapec, „proč se mnou
nepůjdeš ty? Ještě ráno jsi říkal, že někam zajdeme,“
„To
jsem si taky ráno myslel,“ od chvíle, co si přečetl první
nevlídnou zprávu, mu jich přišlo několik dalších. V každé se
psalo v podstatě to samé a taky v každé chybělo to důležité –
odesílatel. Číslo, ze kterého mu zprávy chodí, je soukromé,
tudíž se na něj nedovolá a ani nemůže odepsat. Přemýšlel,
kdo by mu mohl vyhrožovat. Má pár tipů, ale nechce dělat
předčasné závěry.
„A
proč je to teď jinak? Luhane, já potřebuju, abys se mnou mluvil,“
mroukne. Luhan se chová podivně. Už od chvíle, co skončila první
hodina. Netuší, čím to je. Před hodinou i po hodině byl pořád
s ním. Nehnul se od něho ani na krok. A v hodině? Luhan sedí jen
uličku od něho. Seděl na svém místě celou dobu, nikam neodešel.
Test nepsali, ani zkoušený nebyl. Nebyl vyvolaný, nikdo mu neházel
papírky se vzkazy. Vůbec nic. Tak proč je teď takový? Připadá
mu hrozně nervózní.
„Když
ti řeknu, abys mi věřil, uděláš to?“
„Víš,
že ti věřím,“
„Tak
u toho prosím zůstaň a neptej se. O nic závažnýho nejde,“
zalže a pousměje se. Musí se jej pokusit nějak uklidnit. On sám
neví, jestli je to vyhrožování jenom vtip, nebo mu chce vážně
někdo ublížit. Ať je to jak chce, Wook by u toho neměl být.
„Tím
spíš nevidím důvod, proč bys mi to nemohl říct,“ nechci,
abys mi lhal.
„Hele,
fakt se nic neděje,“ mrkne na něho, „jenom jsem si vzpomněl,
že dneska odpoledne už něco mám,“
„S
kým?“ Ryeowook trochu znejistí. Co je to za pocit, který se k
němu právě dostavil?
„Toho
neznáš,“
„Jeho?
Takže nějaký kluk?“
„Snad
nežárlíš,“ nadzvedne obočí a druhý našpulí rty.
„Měl
bych?“ Luhan neodpoví, jen zavrtí hlavou a přitáhne si chlapce
do své náruče. Usměje se, když na svých zádech ucítí jeho
ruce. Prsty mu sevře látku saka a skousne si ret. Co když se vážně
Wookovi něco stane? Co když jej neuhlídá? Sakra! Myslel si, že
tohle období už mají za sebou.
„Ale
zítra si čas uděláš, že?“ kníkne Wook.
„Slibuju,“
odtáhne se, rozhlédne se kolem sebe a pak se jednoduše přitiskne
na Wookovi rty. Chlapec to sice nečekal, ale přesto se do polibku
plně ponoří. Zavře oči a více se k Luhanovi natiskne. Miluje
tyhle chvíle. Sice ho trochu mrzí, že dnešní cestu domů stráví
místo s ním s Kyuhyunovým otcem, ale co se dá dělat. Jak řekl –
vynahradí mu to zítra.
Neodtahujíce
se od jeho rtů jej pohladí po zádech a poté dlaní přejde po
jeho tváři. Cítí Wookovo rychle bušící srdce i jeho nesmělé
a drobné prsty, které se mu sem tam zaryjí do boků. Kdyby mohl,
zastavil by čas a líbal Wooka bez ustání. Ovšem tady jsme v
reálném světě, ve kterém bohužel existují život ztrpčující školní zvonky, které nechybí ani tady.
Ryeowook
sebou lehce trhne, jak jej zvonek vyleká. Luhan se tiše zasměje a
prstem jej šťouchne do nosu.
„Už
bysme měli jít,“ rukou ho chytí kolem ramen a vzápětí se již
společně vydají směrem k jejich třídě. Do chvíle, než mu v
kapse znovu nezavibroval mobil ohlašující nově příchozí zprávu,
se vše zdálo být v pořádku. Dokonce by se nebál říct, že na
to na okamžik zapomněl. Z úst se mu vydere nehlasitý povzdech,
který Wookovi neunikne, ale stejně se rozhodne nijak nereagovat.
Luhan by mu akorát znovu řekl, že o nic nejde, takže by se i tak
nic nového nedozvěděl. Navíc – chce a bude věřit tomu, co
řekl. O nic závažného se nejedná. Věří mu a proto se dál
ptát nebude. Kdyby šlo o něco důležitého, Luhan by mu to přeci
řekl, že? Nebo snad ne?
-
„Vím,
že jsem souhlasil, ale teď se mi vážně nechce jít domů,“
fňukne hnědovlásek, když se ocitnou před školou, „chci jít
někam s tebou,“
„Vždyť
už jsem ti říkal, že to dneska nepůjde,“ pohladí Wooka po
tváři, „a taky jsem ti přece slíbil, že někam půjdeme
zítra,“
„Ale
i tak,“ nafoukne tváře a sklopí pohled.
„Večer
ti napíšu, dobře?“
„A
nechceš spíš zavolat?“ mroukne.
„Fajn,“
vydechne s úsměvem Lu, „ale teď už běž,“ pravdou je, že
nechce, aby se tady Ryeowook dlouho zdržoval. Kyuhyunův otec tu už
čeká, takže teď ho jenom odveze domů a jemu se konečně uleví.
Za celý den mu těch zpráv přišlo docela dost, až by se to dalo
považovat za nějaký stalking. Některé zprávy byly dokonce úplně
stejné.
„Dobře,“
napřáhne ruce a přistoupí k Luhanovi, aby jej mohl obejmout,
ovšem blonďák překvapivě ustoupí. Wook ruce svěsí opět podél
těla a zaraženě se na něho podívá. Lu se rozhlédne kolem a pak
se zastaví u chlapce před ním.
„Promiň,
ale myslel jsem, že je ti to na veřejnosti nepříjemný,“ hlesne
omluvně.
„To,
když mě držíš za ruku. Obejmout mě můžeš,“
„Můžu?
To zní, jako bys byl nějaká celebrita a já fanoušek,“ ušklíbne
se. Nechce být k Wookovi takový, ale nemůže si pomoct. Je hrozně
nervózní z toho člověka, který mu skrze zprávy vyhrožuje. A co
víc – nejen jemu, ale svým způsobem i Ryeowookovi.
„Co
se děje, Luhane?“ zamračí se Wook lehce ublíženě. Proč tohle
říká? Zní to, jakoby mu měl za zlé to, že se bojí, jak by
ostatní reagovali na jejich vztah. Jestli to tak je, proč mu to
tedy neřekne rovnou?
„J-já...
omlouvám se,“ povzdechne si Luhan, „nechtěl jsem, aby to
vyznělo nějak špatně, protože jsem to tak vůbec nemyslel,“
zadrmolí rychle a pak si přitiskne dlaň na čelo, přičemž zavře
oči, „jsem idiot,“
„Luhane,“
přistoupí k němu a ruku mu z čela stáhne, „proč jsi tak
nervózní?“
„Nejsem,“
„Nelži.
Poznám to na tobě,“ zadívá se mu do očí, „tak mi řekni
pravdu,“
„Říkám.
Nic se neděje,“ zase to dělá. Zase mu lže do očí. Jenže co
má dělat? Kdyby mu to řekl, Wook by trval na tom, že zůstane za
každou cenu s ním.
„Lu-“
„Vážně
se nic neděje. Věř mi a už běž. Kyuhyunův otec už čeká,“
vyloudí úsměv a hlavou kývne k autu, které ho má odvézt domů.
„Dobře.
Budu ti věřit,“ šeptne, prsty pohladí chlapcovu dlaň a
následně se již otočí a rozejde se k muži, u nějž již
nějakou dobu bydlí.
Luhan
jej sleduje do chvíle, než auto z jeho dohledu nezmizí. Dobře, o
Ryeowooka by postaráno bylo. Teď má v plánu najít dvě konkrétní
osoby, kterých by se rád na něco zeptal. Popravdě řečeno, tihle
dva byli ti první, tak které si při čtení výhružných zpráv
vzpomněl. Není si jistý, ale přesto. O nikom jiném, kdo byl ten
den spolu s ním v tom skladu, neví.
Otočí se zpět ke škole a vydá se k ní. Pokud ví, tak Kai se Sehunem ještě ven nevyšli. Projde hlavními dveřmi a hned zamíří k šatnám. Mine některé z učitelů, několik spolužáků, kteří mu nestojí ani za pozdrav, načež nakonec dojde k rohu uličky, v níž se nacházejí skřínky těch, které hledá. Už už chce do oné uličky vejít, když v tom uvidí něco, co jej přinutí vrátit se zpět a schovat se. S vytřeštěnýma očima a otevřenými ústy vykoukne zpoza rohu, aby se přesvědčil o tom, zda to, co viděl, byla jen známka nedostatku spánku či skutečnost.
Sehun prsty vjede do chlapcových hnědých vlasů, zatímco nepřestává líbat jeho dokonalé rty. Druhou rukou mu pomalu přejíždí po boku a sem tam do látky jeho uniformy zaryje nehty. Luhan vše sleduje zpovzdálí se zatajeným dechem. Uniklo mu tady něco?
Otočí se zpět ke škole a vydá se k ní. Pokud ví, tak Kai se Sehunem ještě ven nevyšli. Projde hlavními dveřmi a hned zamíří k šatnám. Mine některé z učitelů, několik spolužáků, kteří mu nestojí ani za pozdrav, načež nakonec dojde k rohu uličky, v níž se nacházejí skřínky těch, které hledá. Už už chce do oné uličky vejít, když v tom uvidí něco, co jej přinutí vrátit se zpět a schovat se. S vytřeštěnýma očima a otevřenými ústy vykoukne zpoza rohu, aby se přesvědčil o tom, zda to, co viděl, byla jen známka nedostatku spánku či skutečnost.
Sehun prsty vjede do chlapcových hnědých vlasů, zatímco nepřestává líbat jeho dokonalé rty. Druhou rukou mu pomalu přejíždí po boku a sem tam do látky jeho uniformy zaryje nehty. Luhan vše sleduje zpovzdálí se zatajeným dechem. Uniklo mu tady něco?
Kai
Sehuna chytí jednou rukou za zátylek, aby si jej lépe přidržel,
přičemž tou druhou vklouzne pod jeho košili a prsty pohladí jeho
rozpálenou kůži.
Luhan
se jen nestačí divit. Kdy se sakra tihle dva dali do kupy? Nikdy by
to do nich neřekl. Teda do Sehuna možná, protože ještě v
dobách, kdy se spolu bavili, Luhanovi občas připadalo, že je
Sehun do Kaie zamilovaný. Ale nějak nad tím vždycky jenom mávl
rukou.
Jenže
teď se mu vážně nehodí, aby tady ti dva jenom stáli a takhle
se...no víme co. Luhan s nima potřebuje mluvit, ale zároveň mu
připadá krapet trapné jim vstupovat do takové chvilky. Ale co.
Bude muset.
Vystoupí
zpoza rohu a hlasitě si odkašle, aby upoutal pozornost obou
mladíků. To se mu podaří téměř okamžitě. Oba od sebe ve
vteřině odskočí snad dva metry daleko a vytřeští oči.
„Luhane?!“
vypísknou oba nezvykle vysokým hlasem, načež se po sobě podívají.
Měli za to, že všichni jsou už ze školy pryč, zvláště Luhan
s Ryeowookem, které viděli odcházet jako jedny z prvních.
„Asi
vás ruším, co?“ udělá k nim několik kroků, zatímco si na
tváři udržuje chladnou a nijak nezaujatou masku.
„N-no...
kolik jsi toho viděl?“ hlesne Kai zoufale a svěsí ramena. Sehun
si toho všimne a trochu jej bodne u srdce, ale rozhodne se to teď
ignorovat. On sám je teď taky trochu v šoku, ale zároveň je rád,
že je konečně někdo nachytal.
„Je
to podstatný?“ povzdechne si a vytáhne z kapsy svůj mobil.
Otevře poslední zprávu, která mu přišla před chvílí a oběma
jí ukáže, „víte o tom něco?“ zeptá se s podezíravým
tónem. Chlapci natáhnou krky a zprávu si přečtou, načež se oba
zamračí.
„Kdo
ti to napsal?“ zajímá se hned Kai.
„Tak
znova... víte o tom něco?“
„A
měli by jsme?“ nadzvedne hnědovlásek obočí, „myslíš si snad,
že jsme ti to napsali my?“
Luhan
je oba sjede pohledem a pak se zamyslí. Ti dva jsou buď zase jen
skvělí herci, nebo s tím vážně nemají nic společného.
Skutečně vypadají, že o ničem neví.
„Takže...
vy jste to nepsali?“
„Proč
by jsme to dělali?“ tentokrát je to Sehun, který se zmateně ptá,
„zrovna my, kteří se teď tobě a Ryeowookovi tak vnucujeme, ať
nás vezmete na milost. Proč my by jsme ti chtěli vyhrožovat, nebo
ti dokonce i ublížit?“
Luhan
zabodne pohled do země, „to je asi pravda... ale jestli to
nepíšete vy... tak kdo?“
Chvíle
ticha, kdy se všichni snaží přijít na odpověď na Luhanovu
otázku. Kdo by chtěl Luhanovi ublížit? A proč? Jde snad o pomstu
nebo čirou chtíč?
„A
přišla ti jenom jedna smska, nebo jich bylo víc?“ optá se Kai.
„Bylo
jich o dost víc,“ odpoví Lu, „choděj mi už od rána,“
„Můžu
si je přečíst?“ blonďák si Kaie ještě jednou ne moc důvěřivě
prohlédne a poté mu neochotně mobil podá.
„Jestli
na něco přijdeš, tak prosím,“ zamumlá a založí si ruce na
hrudi. Kai okamžitě začne zprávami listovat a jednu po druhé si
číst. Sehun mu mezitím nakukuje přes rameno, aby též něco
pochytil.
„Tak
co? Přišel jsi na něco?“ v tónu jeho hlasu je stále slyšet
dost nedůvěřivosti a trochu i otrávenosti. Pořád těm dvěma
nějak nevěří, ačkoli musí uznat, že se dnes celý den tvářili
přátelsky. Žádné konflikty, nadávky či naschvály. Naopak.
Ráno je pozdravili a během dne se s nimi dokonce i pokusili zavést
hovor, ale když jim došlo, že o to Ryeowook nestojí, zase si šli
po svém, i když na nich bylo vidět lehké zklamání. A dokonce i
teď oba vypadají, že mu vážně chtějí pomoct. Otázkou ale
zůstává... myslí to upřímně?
„Asi
vím, o koho jde,“ oznámí Kai a podívá se na Sehuna, „vidíš?
Ten dotyčnej píše o Hoongim,“
„Kdo
je Hoongi?“ zajímá se ihned Lu.
„Myslíš,
že je to jeden z nich?“ pokračuje dál Sehun, jakoby přeslechl
Luhanovu otázku.
„Možná
bych si tím byl i jistej,“ odpoví Kai.
„Tak
kdo to teda je?“ snaží se dál Luhan, ovšem oba chlapci se stále
netváří na to, že by jej nějak vnímali.
„Taky
bych se asi nedivil. Ale jestli to tak vážně je...“
„Tak
je to docela svině,“ dokončí za Sehuna větu Kai, načež si oba
pokývou hlavou na znamení, že mají asi pravdu.
„Haló,“
zamává rukama, aby na sebe upozornil, „tak řeknete mi prosím,
kdo že se mi to pokouší ublížit?“ Kai i Sehun k němu stočí
pohled.
„Pravděpodobně
je to jeden z Hoongiho kámošů,“ odpoví Kai.
„Fajn.
Kdo je Hoongi?“
„To
je ten, co tě bodl tím nožem,“ obeznámí jej Sehun. Lu
přikývne, když pobere novou informaci a vybídne Kaie, aby
pokračoval.
„No
a podle těch zpráv lze usoudit, že jde o někoho z jeho party.
Bude to někdo, kdo tam v ten den byl taky,“
„A
vás napadá někdo konkrétní? Koneckonců, to vy jste je tam
všechny sezvali, nemám pravdu?“
„To
jo, ale jak mám podle těhlech zpráv poznat, kterej z těch
několika kluků to píše? Pokud si nevzpomínáš, bylo jich tam
celkem dost,“
„Vzpomínám
si víc než dobře, to se neboj,“ odfrkne Lu a věnuje jim jeden
nepřátelský pohled.
„Takže
teď jde jenom o to, kdo ti vyhrožuje. I když vlastně podstatnější
by asi bylo, kdybychom věděli, kdy a kde přesně ti chce
ublížit,“
„My
kdybychom věděli?“ zopakuje po něm Luhan, „snad já abych
věděl, ne?“
„Myslíš
si, že tě v tom necháme?“ ušklíbne se Sehun, „stejně je to
všechno naše vina,“
„Takže
co? Hodláte po sobě uklidit to, co jste udělali?“ odsekne Lu.
„Přesně
tak,“ přikývne Kai, „a i kdybys byl proti... my tě v tom
nenecháme,“
Omg! Konečně něco! :D hah.. Nevím jak přesně vyjádřit svoje pocity pac mi tady zbytek rodiny řve do uší jak fandí -_- xD budu si to muset přečíst ještě jednou v klidu a moc se těším na další díl :3 představa Sehuna, jak každého zbije a všechno. Omg. Trochu moc sexy e.e nejspíš to do úterý nevydržím ㅠㅠ :D
OdpovědětVymazatMám takovou radost, že je další díl už dneska! Nemohla jsem se dočkat, doufám, že se Luhanovi nic nestane..
OdpovědětVymazatJsem ráda, že se Luhan obrátil na Kaie se Sehunem jako na první. I když jim stále nedůvěřuje, tak si myslim, že ho v tom samotného nenechají. Vždyť ještě stále není ve své obvyklé kondici. Snad kluci toho blba vypátrají a zpacifikujou co nejdřív.
OdpovědětVymazatAle nevim, jestli je dobré, že Luhan Wookovi lhal. Z jedné stránky je dobře, že mu nic neřekl, protože by začal zbytečně panikařit. Ale z druhé stránky, ani on nechtěl, aby mu Wookie lhal, tak by neměl lhát Wookiemu, když se jedná o takhle závažnou věc. Ale třeba by Wookie jednal úplně jinak, než si myslíme. Přeci jen je o trochu silnější, než byl na začátku. Třeba by opravdu překvapil.
No...uvidíme, co bude dál.
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...
Aha....ja som vedela, že Lulovi Sekai pomôžu *usmieva sa ako mesiačik na hnoji* ...waaa, docela by som aj chcela byť sa Luhanovom mieste xD takto nachytať..*pervet smile* no. A ehm...že si to zajtra Luhan a Wook vynahradiaa....kekeke.....teším sa na ďalší dieel....strašne moooooc...a ďakujeeem za tento dieellll ❤❤❤ Luv ya
OdpovědětVymazatSuper kai a sehun pomuzou jsem zvědavá jak to dopadne
OdpovědětVymazatAww... KaiHun byli sladcí xD
OdpovědětVymazat