Dear Diary // Part. 38

Fandom: Super Junior / EXO

Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 

Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné

Autor: MeeKyong

Počet kapitol: 38/?

Jsem na sebe pyšná, že jsem to stihla dopsat včas >//< Původně jsem si myslela, že to budu dopisovat až v dneska odpoledne, ale nakonec jsem to stihla ještě včera večer~ Ale můžu vám říct, že se mi ten díl moc nelíbí :XX Teda aspoň ne ta poslední část xD Ale tak musíte mě omluvit - po desátý večer už většina mého já spí, takže to psalo asi jen takových 15% ze mě :D Mno nic, zkuste si to užít a nechte mi nějaký koment, ať mám radost^^ 

„L-lehnout? Vždyť je teprve dopoledne?“ usměje se nervózně Wook a přešlápne na místě. Neměl by být nervózní. Luhan mu přeci sám říkal, že by mu nijak neublížil. Řekl, že neudělá nic, s čím by Ryeowook nesouhlasil. Takže není důvod se bát, že?

„Ale já jsem unavený,“ zamračí se Lu, „ani si nedokážeš představit, jak moc může být pro člověka s takovým zdravotním stavem cesta autem namáhavá,“

„Jeli jsme ani ne deset minut,“ nadzvedne hnědovlásek podezíravě obočí.

„I tak. V nemocnici jsem pokaždý prospal skoro celej den, takže to, že jsem teď vzhůru, mi narušuje můj denní režim,“ založí si ruce na hrudi a zhluboka se nadechne.

„Jestli chceš spát, tak si jdi lehnout a já půjdu domů, abych tě nerušil,“ mrkne na něho.

„Ale já neříkal, že chci spát,“ ušklíbne se, „jenom chci ležet,“

„A k tomu mě potřebuješ?“ zeptá se přiškrceně a poté hlasitě polkne.

„Víc než bys řekl,“ zazubí se, přejde k němu, chytí jej za ruku, přičemž s ním proplete své prsty a pak kývne směrem ke schodům, „jdeme?“

„Luhane...t-to přece nejde,“ mňoukne Wook se zatajeným dechem a vykulenýma očima.

„Chci si jít jenom lehnout a tebe mít vedle sebe. Co je na tom špatnýho?"

„Asi to, že je tvoje mamka v práci, takže jsme tady úplně sami," zamumlá se sklopeným pohledem. Je vážně nervózní. Věří Luhanovi v tom, že by mu nijak neublížil, přesto se bojí. V nemocnici si k němu častokrát lehnul do postele a párkrát i usnul, ale tam to bylo jiné. Tam neměl strach, že by se Luhan o něco pokoušel vzhledem k tomu, že je sem tam přišla zkontrolovat sestra. Ale teď? Jsou tady jen oni dva. Je nesvůj.

„A to vadí?" zeptá se Lu, zatímco z chlapce nespouští pohled-

„Pochop prosím, že jsem nervózní. Nejsem ještě připravený na nějaký další krok, já...“ vymaní svou ruku z jeho sevření a schová si tvář v dlaních.

„Poslouchal jsi mě vůbec, když jsem ti tady před chvílí říkal, že bych nikdy neudělal nic, co by se ti nelíbilo? Nechci ti ubližovat, myslím, že na to sis toho v životě vytrpěl už dost. A navíc-" odmlčí se a z jeho rtů se ozve povzdech, „podívej se na mě, Ryeowooku,“ rukama jej lehce chytí za obě zápěstí a odtáhne mu je od jeho tváře, aby se mu mohl konečně znovu podívat do očí, „neříkám, že já bych o ten další krok nestál, ale rozhodně bych tě do toho nikdy nenutil, jasný? A i kdyby, myslíš, že bych toho byl schopný? Teď? Vždyť se na mě podívej. Jsem rád, že se tak dlouho udržím na nohou a že něco ujdu,“ řekne a Wook se musí usmát.

„To máš asi pravdu,“

„To si piš,“ zasměje se, „takže nech ty hříšný myšlenky stranou a pojď si se mnou lehnout,“ tázavě nakloní hlavu na stranu a hnědovlásek nakonec přikývne.

-

„M-miluješ?“ vytřeští překvapením Sehun oči, „miluješ, jakože miluješ?“

Kai se s povzdechem usměje a vezme jej za ruku, „jdeme,“

„Ne, počkej,“ přinutí jej zastavit, „myslel jsi to vážně?“

„Možná?“ pokrčí rameny s hravým úsměvem hnědovlásek.

„J-jak možná?“ hlesne mladší, „protože jestli sis dělal jenom srandu, tak mi to řekni rovnou, ať vím, na čem jsem,“

Kai si promne kořen nosu, „není nutný to tak prožívat,“

„Naopak. Je to hodně nutný, protože jestli jsi to řekl jenom tak, je to-“

„Myslel jsem to vážně,“ skočí mu do řeči, „tak zase nepřemejšlej nad všema možnýma scénářema,“ hřbetem dlaně mu přejede po tváři, přičemž se z jeho rtů stále nevytrácí onen okouzlující úsměv.

„Tak to řekni znovu,“ našpulí rty, „prosím,“ dodá, když se z Kaiových úst vydere další povzdech.

„Jsem rád, že jsem se přinutil to vůbec říct, a ty po mně chceš, abych to zopakoval?“

„Říkal jsi, žes to myslel upřímně, tak by to neměl bejt problém,“ protáhne Sehun, „navíc moc dobře víš, že to rozhodně není jednostranný,“

„Achjo,“ vydechne Kai, načež se ohlédne za sebe, a když uvidí, že tam nikdo není, podívá se znovu na blonďáčka před sebou, vezme jeho tvář do svých dlaní, natáhne se k němu a vpije se do jeho rtů. Poté se odtáhne a obmotá kolem něho ruce, načež si jej k sobě pevně přitiskne.

„Sice nevím, co z toho budeš mít teď, protože si můžeš bejt jistej, že ti to začnu časem říkat častěji, ale tak jak myslíš,“ šeptá mu do ucha, „miluju tě,“ dodá o něco tišeji a usměje se, když ucítí, jak se na něho Sehun natiskne co nejtěsněji to jde a hlavu schová v ohbí jeho krku.

„Taky tě miluju,“ řekne Sehun, zatímco si užívá chlapcovi blízkosti. Zavře oči a vdechne jeho vůni. Je šťastný. Tak, jak jen nejšťastnější člověk může být.

Kai jej ještě naposledy pohladí po zádech a pak jej chytí za ramena, aby jej od sebe odtáhl, „tak půjdeme?“

„Kam?“

„Kam bys řekl?“ nakloní hlavu na stranu.

„Nic mě nenapadá,“ pokrčí rameny a Kai protočí očima.

„Celou dobu tady do mě hučíš, že tam chceš jít,“

„Myslíš jako k tobě domů?“ zeptá se překvapeně.

„Bingo,“ usměje se a opět jej chytne za ruku, přičemž s ním již automaticky proplete prsty. Věnuje mu ještě jeden polibek na tvář a poté se již konečně vydají ven z uličky, kam je Kai zatáhl. Sehun si po celou dobu skousává ret, aby alespoň částečně zabránil tomu připitomělému úsměvu, kterého se mu nějak nedaří zbavit. Připadá mu, že zase jenom spí a tohle všechno je sen. Vlastně se mu to tak zdá už od chvíle, kdy se s Kaien poprvé vyspal. Od té doby uběhl necelý týden a oni se mezitím milovali už tolikrát, až se tomu sám diví. Ale kupodivu si to vše pamatuje do nejmenších detailů.

„Myslel jsem, že se dneska už vrací tvoji rodiče,“ vzpomene si najednou Sehun.

„Přijedou až večer, takže ještě máme několik hodin jenom pro sebe,“ mrkne na něho.

„A pak?“ sklopí pohled, „až se vrátí, co bude potom?“

„Hm... to už to u nás doma nebude možný, to je jasný. Tak si prostě najdeme jiný místo,“ řekne s úsměvem, „o to se nestarej. Já nám nějaký místo najdu,“

„Pořád ještě můžeme chodit ke mně domů. Mám přece pokoj o patro výš než rodiče,“

„No, to je taky pravda,“ přikývne Kai, „takže si myslím, že o tohle se nemusíme nějak moc bát,“

Sehun se potajmu usměje s pohledem zabodnutým v zemi, zatímco sem tam koutkem oka pohlédne na jejich ruce. Lidé kolem se na ně dívají, někdy si něco šeptají a vypadají znechuceně, ovšem někdy se naopak usmějí a jdou dál. Sehun si není jistý, jestli o jejich pohledech Kai ví, ale on sám si jich docela všímá. Ne, že by mu byly nějak nepříjemné nebo se styděl, ale nechce, aby se kvůli tomu Kai cítil nějak špatně. Přeci jen, pokud randil, tak jedině s holkama. Nikdy s klukama.

„Není to zvláštní?“ zeptá se a Kai se na něho tázavě zadívá.

„Co?“

„Že mě držíš za ruku,“

Hnědovlásek nechápavě pokrčí obočí, „co je na tom zvláštního?“

„No já nevím,“ pokrčí rameny, „když jsi mě chtěl políbit, tak jsi mě zatáhnul někam za roh, kde nikdo nebyl. Ale teď mě tady klidně držíš za ruku,“

„Tobě to vadí?“ nakloní roztomile hlavu na stranu.

„Vůbec ne!“ vyhrkne Sehun, „naopak. Líbí se mi to,“ zamumlá s narudlými tvářemi a opět sklopí hlavu.

„Tak kde je problém?“ zasměje se Kai.

„Asi nikde,“ vydechne trochu zklamaně mladší. Myslel si, že to Kaiovi dojde. Původně po něm chtěl, aby ho tady políbil. Přede všemi. Ale co by z toho vlastně měl? Je rád, že si ho konečně získal. Nebude po něm teď přeci ještě navíc žádat hlouposti jako polibek na veřejnosti. Idiot.

„Mimochodem...napadalo mě,“ odkašle si Sehun po chvíli, „co kdybychom nešli rovnou k tobě, ale předtím si udělali menší zastávku?“

„A kde?“

„U Luhana doma,“

-

„Znovu ti opakuju, že s tebou nikam nepůjdu, pokud mi neřekneš, kam chceš jít,“ vytrhne svou ruku z blonďákova sevření, zastaví se na místě, přičemž nezapomene uraženě dupnout jednou nohou a poté si založit ruce na hrudi.

„Ale když ti to řeknu, tak to nebude žádný překvapení,“ protestuje Lu.

„Tohle už jsem hodně krát slyšel, víš?“ Říkali, že to bude sranda. Že se mi tam bude líbit... Lhali, Luhane.

„Proč mi nevěříš?“ nafoukne tváře, „myslel jsem, že tohle období už máme za sebou,“

„Jaký období?“

„Když jsi mi nedůvěřoval,“ hlesne a přistoupí k Wookovi, „měl jsem za to, že už mi věříš,“

„Věřím, ale ne ve všem,“ nadzvedne obočí s letmým úsměvem.

„Tohle bolelo,“ našpulí rty, „měl by ses omluvit,“ ukáže na něho výhružně prstem.

„Vždyť jsi říkal, že se ti nemám za nic omlouvat,“

„Říkal jsem, že nemáš říkat to nehezký slovo,“ připomene mu, „ale to už si nevzpomínáš, co jsem po tobě chtěl, abys říkal místo toho?“ šibalsky se usměje a hryzne se do rtu. Wook se na chvíli zamyslí, a když si vzpomene, vytřeští oči.

„T-tak v tom případě ti věřím úplně ve všem, dobře?“ nervózně se usměje a chytí jej za ruku, „tak pojď! Půjdeme tam, kam jsi chtěl,“ mrkne na něho, tiše doufajíc, že po něm nebude chtít ta dvě slova slyšet. Ovšem když se jej Wook pokusí odtáhnout z toho místa, kde Luhan stojí, nepodaří se mu to. Chlapec dál stojí jak přitesaný k zemi.

„Tohle jsem slyšet nechtěl,“

„N-ne?“ Ryeowook zatěká pohledem po okolí a pak se zastaví u blonďáka, „m-myslel jsem, že právě že chtěl,“ nenuť mě to říkat. Prosím...

Luhan si povzdechne a poté se pousměje, „jo, asi máš pravdu. Tak jdeme?“

Wooka to trochu překvapí, avšak nechá to být. Přeci chtěl, aby jej Luhan nenutil mu říct, že ho miluje, že?

Nakonec přikývne a nechá se Luhanem vést kdoví kam, zatímco jej nepřestává držet za ruku. Snaží se mu pohledem vyhýbat, ale zároveň jej to trapné ticho mezi nimi tak nějak znervózňuje. Proč nic neříká? U Ryeowooka je to zvykem, on sám málokdy zavede konverzaci. Ale proč mlčí Luhan? Snad to není proto, že by byl zklamaný.

Wook si povzdechne. Ano, nejspíš zklamaný je. On Wookovi řekl už několikrát, že ho miluje, a Ryeowook to zatím neudělal ani jednou. Proč vlastně? Copak Luhana nemiluje? 

„Chci tě s někým seznámit,“ vytrhne jej z myšlenek Luhanův hlas, „je to někdo pro mě hodně důležitý,“ usměje se.

„A-ale, to jsi mi měl říct dřív, vždyť,“ zděsí se Wook, „podívej se na mě,“ mroukne, „n-nemůžeš mě teď s nikým seznamovat,“

Lu pokroutí hlavou, „věř mi, že na tom vůbec nesejde,“

Hnědovlásek nervózně polkne, „a s kým mě chceš seznámit?“

„Je to člen mojí rodiny,“ řekne, „ale víc ti neřeknu,“

„Luhane,“ zaúpí Wook, „proč mi tohle děláš?“ chlapec mu nedopoví, pouze se na něho usměje a dále pokračuje v cestě. Tohle ho vážně baví. Líbí se mu to, jak mu Ryeowook důvěřuje. Nechá se jím vést kamkoli jen on sám chce. Je na něho pyšný. Ovšem na sebe také, vzhledem k tomu, že měl tehdy takovou trpělivost a vydržel s ním. V minulosti sice párkrát dost váhal a přemýšlel, zda to má vůbec nějakou cenu, ale postupem času byl jen vděčný, že nakonec setrval a nevzdal to. Zkrátka, ne vždy dostaneme to, oč stojíme, hned. Občas to chce slušnou dávku trpělivosti a snahy, abychom si to poté zasloužili.

Luhan si rád klade nějaké cíle. Před tím, než poznal Ryeowooka, to bylo to, aby nenechal dalšího člověka skončit stejně jako jeho mladší sestra. Poté se zaměřil na samotného Ryeowooka, u kterého se snažil o získání jeho důvěry. A teď? Wook mu důvěřuje a jako Jolie neskončil. To znamená, že jeho první dva cíle byly splněny. Ovšem teď je tu ten třetí, na kterém mu dost záleží. Tedy, ne tolik, jako mu záleželo na těch předešlých, ale taky je pro něho svým způsobem důležitý. Chce od Ryeowooka slyšet ta dvě krásná a nenahraditelná slova, která můžete upřímně říct jen jednomu člověku. Jsou to slova, u kterých si je Luhan jistý, že je Wook ještě nikdy nikomu neřekl. A pravděpodobně je kromě Luhana ani od nikoho jiného neslyšel. Jsou to ta dvě slova, která nejdou říct jen tak. Proto tento jeho cíl nepokládá ani tak za cíl, jako spíše za zatím nesplněné přání. Nemůže Ryeowooka k těm slovům přinutit. Taková láska zkrátka není. Je nenucená a maximálně upřímná. Nebo by taková alespoň být měla.

Ryeowook se zamračí, když mu dojde, že se blíží k místu, které je mu dobře známé. Ta velká černá brána, kamenné sloupky a malá zídka, přes kterou každý vidí. Zná to tu. Ještě před pár měsíci tu trávil skoro každý den. Nechodil na to místo rád, ale zároveň se tu cítil aspoň trochu šťastný. Jenže proč ho Luhan zavedl právě sem?

„Proč jsme na hřbitově, Luhane?“ zeptá se jej tiše a zmateně.

Lu ucítí, jak se chlapcovo tělo napnulo, proto mu palcem lehce přejde po hřbetě ruky, kterou pevně svírá a poté společně projdou onou černou bránou.

„Tohle je jediné místo, kde tě s ní můžu seznámit,“ odpoví mu konečně Lu a Wook zalapá po dechu.

„S-s ní?“

„Už několikrát jsi mi říkal, že bys byl rád, kdybys ji mohl poznat,“ smutně se na něho usměje, „věřím, že ona by o to taky stála,“

„Jolie?“ vydechne téměř neslyšně Wook. Blonďák přikývne, zatímco pohledem přelétává řady hrobů a hledá tu správnou uličku.

Ryeowook se již ale očima zastavil u jiného hrobu. Právě u toho, ke kterému sem celé ty měsíce chodil. Do očí se mu začnou vlévat slzy, proto pohled od onoho náhrobku rychle odtrhne a svýma rukama obejme Luhanovu paži.

„Ahoj, sestřičko,“ usměje se Lu, vymaní svou ruku z Wookova sevření a místo toho se postaví za něho a zezadu jej obejme, „pozdrav ji,“ zašeptá mu do ucha. Hnědovlásek na okamžik strne a pouze si tiše pro sebe čte vše, co je na náhrobku Luhanovy sestry vyryté. Srdce se mu rychle roztluče a po jeho těle přejede mráz. Ty dvě data... ta čtyři čísla na konci, které od sebe nedělí moc let. Po tváři se mu skutálí dvě horké slzy, když si uvědomí, že nebýt Luhana, i on by mohl mít na svém náhrobku taková od sebe ne moc vzdálená čísla.

„T-těší mě, Jolie,“ šeptne a skousne si ret, aby zabránil vzlyku. V tuto chvíli je rád, že Luhan stojí za ním. Alespoň tak nevidí jeho slzy.

„Jolie, vzpomínáš si, když jsme se bavili o tom, jaké to asi bude, až se zamilujeme?“ Luhan hnědovláska pustí, postaví se před něho a prsty mu setře ony neposlušné slzy,„upřímně... jsem v tom až po uši,“ tiše se zasměje a dřepne si, přičemž Wooka stáhne sebou a pak jej jednou rukou chytí kolem ramen, „možná bys tomu nevěřila, ale ten kluk, co je vedle mě, na tom byl do nedávna stejně, jako jsi byla ty. Ale vidíš? On se z toho dostal,“ i Luhanovy oči se začnou plnit slzami, které nakonec přetečou přes okraj.

„Přestaň, Luhane,“ řekne Wook.

„On to nevzdal jako ty. Možná, kdybys tehdy ještě chvíli vydržela, zlepšilo by se to, a dneska bys-“

„Nech toho!“ vyhrkne Ryeowook a postaví se na nohy, „nemluv takhle,“ řekne vážným hlasem. Nelíbí se mu, co tady Luhan říká. Nelíbí se mu to z toho důvodu, jelikož mu to zní, jakoby za to Luhan svou sestru obviňoval. Jako by snad ona mohla za to, jaký měla život. Nechce tahle slova poslouchat.

„Vstávej,“ oběma dlaněmi jej chytí za paži a vytáhne jej na nohy, „teď je řada na mě,“ pousměje se a pak jej odvede od Joliiného hrobu. Jestli tady budou jen o chvilku déle, Luhan by mohl říct něco, co by se Ryeowookovi rozhodně nelíbilo. A to on nechce.

Zavede jej až k místu, kde už jednou s Luhanem byl. Nepřišli sice tehdy spolu, ale přeci jen se tu potkali.

„Vzpomínáš? Jednou jsi mě tady našel,“ promluví Wook, „myslel jsem si, že mi chceš ublížit,“

„To sis dřív myslel pokaždý, co jsme byli spolu,“ řekne blonďák, „vlastně si to občas myslíš doteď, že?“ poškádlí jej.

„Pšt,“ podívá se na něho nepěkným pohledem, „teď mluvím já,“

„Už mlčím,“

„No, tehdy jsi mi neublížil. Vlastně mám pocit, že jsem si myslel, že to bylo jen díky tomu, že se tady najednou objevil i Kyuhyun. Ale na tom nesejde. Důležité je, že ten člověk, jehož jméno je na tom náhrobku, pro mě vždy byl, je a bude jedním z těch nejdůležitějších lidí, které jsem v životě poznal,“ rukávem si setře slzu, pustí Luhana a udělá krok dopředu, „tati. Nejdřív bych se chtěl omluvit, že jsem tady dlouho nebyl. Asi víš, proč, že?“ ohlédne se po chlapci za ním a usměje se, „ale dnes jsem přišel s někým, koho ti prostě musím představit,“ chytí Luhana za ruku, proplete s ním prsty a přitáhne jej k sobě, „tenhle člověk, tati, je ten, o kterým jsi mi říkal, že se jednou objeví. To on splnil to pravidlo tří vyznání a pořád si za tím stojí,“ Luhan mu věnuje jeden lehce pomatený pohled, ovšem Wook pokračuje dál, „jmenuje se Luhan... Tati, to on je ten člověk, se kterým chci být a...,“ pohlédne na blonďáka a pousměje se, „ten, kterého miluju,“

Luhan pootevře ústa a po jeho tváři sjede další slza. Tentokrát však slza štěstí...