Dear Diary // Part. 37

Fandom: Super Junior / EXO

Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 

Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné

Autor: MeeKyong

Počet kapitol: 37/?

 ___RUŠÍM TO STUPIDNÍ PRAVIDLO OHLEDNĚ POČTU KOMENTÁŘŮ___

Došlo mi, že je to vážně blbost. Omlouvám se těm, které to nějak pohoršilo. Měla jsem prostě blbou chvilku :D Každopádně (nevím, jak u Hyunii), ale já budu díly přidávat i v případě, že bude třeba jen jeden (nebo žádný) komentář. Chci poděkovat Narbie, která mi připomněla, že povídky nejsou o komentářích, ale protože nás baví je psát. Tím chci říct, že budu vděčná za všechny ohlasy, ale pokud nechcete, nic mi nepište. Nebudu vás nijak nutit^^ 

No, jinak doufám, že se mi do pátku podaří dopsat další díl, protože vás o něj nechci ošidit :D Budu se snažit! A vy si to užijte~

Milý deníčku,

toto ale uteklo, že? Dneska Luhana konečně pouští z nemocnice domů. Přišlo mi to nekonečné. Mě sice pustili už dávno, ale stejně jsem vždy po škole strávil zbytek dne tady. Původně jsem tady chtěl být už od rána, ale Luhan pořád trval na tom, že do školy prostě musím. Občas mi připadá, že vzal roli obou mých rodičů. Bylo by to pochopitelné vzhledem k tomu, že otec je po smrti a matka ve vězení. Ale to jsem zase odbočil.

Škola bez Luhana je noční můra. Ovšem ne taková, jaká bývala dřív. Když ti řeknu, že Kai se Sehunem mi neubližují, uvěříš mi? Popravdě, ani já tomu nevěřím, ale je to tak. Zdraví mě, usmívají se a chtějí se se mnou bavit, ale o to nestojím já. Tedy spíše se jich pořád bojím. Nevěřím jim.

Ale zvláštní je, že od chvíle, co mě přestali šikanovat oni dva, přestali s tím všichni. Čím to je? To je snadné. Ti dva jsou přeci na vrcholu popularity a každý chce být jako oni, takže dělají vše úplně stejně. Proto když mě teď nebijí, nikdo jiný k tomu taky nemá důvod. Jak prosté.

Luhan se tomu sám diví. I on se ze začátku docela bál, aby mi ti dva něco neudělali. Vlastně se bál ještě mnohem víc než já. Je to od něho milé.

Ale za pár dní se Luhan do školy vrátí a já si počkám na to, co si o Kaiovi a Sehunovi bude myslet on. Přeci jen, on dokáže poznat, kdo lže a kdo mluví pravdu. To já zatím nedokážu. Jediní lidé, kterým věřím, je on, Kyuhyun a jeho otec. Ještě jsem se nenaučil rozpoznávat upřímnost, proto se pořád ostatním vyhýbám. Ale věřím, že to jednoho dne skončí. Díky Luhanovi.

„Až se uzdravíš, tak mi budeš týden nosit batoh,“ přecedí utahaně skrze zuby Wook, když vejde s Luhanovou taškou do jeho domu a položí ji na zem, přičemž zůstane ohnutý a ruce si zapře o kolena, aby se mohl lépe vydýchat.

„Říkal jsem, že máme počkat na Kyuhyuna,“ povzdychne si blonďák, pomalu přejde k Ryeowookovi a lehce je poplácá po zádech.

„Ale to by pak znamenalo, že by šel s námi,“ řekne Wook mezi výdechy a nádechy.

„Tak jasně, když by mi nesl tašku,“

„Jenže by pak bylo těžký ho poslat jenom tak pryč. Samotnýho,“ Wook se vzpřímí a založí si ruce na hrudi, zatímco sleduje Luhanův nemizející úsměv.

„A proč bychom ho posílali domů?“ nadzvedne Lu jedno obočí. Wook se ušklíbne, ovšem poté se jeho rty zkroutí do letmého úsměvu. Udělá krok ke světlovlasému chlapci a položí mu dlaně na jeho boky.

„Protože Ryeowook chce Luhana jenom pro sebe,“ zamumlá a poté se hbitě svýma rukama přemístí na Luhanovy záda, natiskne se na něho celým svým tělem a tvář si schová v jeho rameni. Potom, co se odhodlal tohle Luhanovi říct, se mu vážně nechce dívat do očí. Je mu trapně.

Luhana to překvapí, proto se tiše zasměje, ale pak mu objetí oplatí. Prsty vjede do jeho vlasů a druhou rukou jej obejme kolem ramen. Ryeowook se tím nechá unést a v prstech sevře látku chlapcova trika, ovšem když si jej pak k sobě přitiskne o něco více, Luhan ucítí bolest vycházející z ještě ne úplně vyléčeného boku, a tak sykne bolestí a rukama hnědovláska chytí za ramena, aby jej od sebe odtáhl. Ve chvíli, kdy si Wook uvědomí, co mu udělal, vytřeští oči.

„P-promiň! Omlouvám se,“ vyhrkne a kousek couvne, „j-jsi v pořádku?“

„Asi od tebe slovo ''promiň'' začnu brát jako nadávku,“ vydechne Lu a položí si dlaň na bolavý bok, „zas tak moc to nebolelo,“ pokusí se jej uklidnit a udělá k němu krok, ovšem Wook znovu couvne a horlivě zavrtí hlavou.

„Ne-nepřibližuj se,“ zakoktá a sklopí pohled, „nebo ti něco udělám,“

„To zní jako výhrůžka,“

„Je to varování,“ řekne a zdráhavě se mu podívá do očí, „nechci ti ublížit,“

„Ale takhle mi ubližuješ ještě víc, víš to?“ nakloní hlavu na stranu a našpulí rty, „když ke mně nechceš jít,“

„Promiň,“

Lu zaúpí, „zase to ošklivý slovo,“

Wook několikrát zamrká, „j-já... promi-“ nafoukne tváře, „achjo,“ svěsí ramena a sklopí hlavu, „tak co mám místo toho říkat?“ zeptá se již poněkud zoufale.

„Nic,“ pokrčí rameny, „prostě se mi neomlouvej za každou blbost,“

„Ale-“

„Tak mi místo toho říkej, že mě miluješ,“ mrkne na něho a dříve, než Wook stihne jakkoli zareagovat, jej chytí za zápěstí a přitáhne si ho k sobě, zatímco mu druhou ruku přemístí na jeho zátylek, čímž si jej přidrží a poté se již natiskne na jeho rty. Ryeowook vykulí oči, avšak chvíli na to je jednoduše zavře a do polibku se naplno ponoří. Rukama spočine na Luhanových ramenech, zatímco se mu nezkušeně pokouší polibky oplácet.

Blonďákovi po zádech přejde příjemný mrazík, když ucítí, jak se Wook pohne svými rty proti těm jeho, a nepatrně se usměje. Kdyby mohl, nejraději by jejich vztah posunul o něco dál, nehledě na to, že zatím netrvá moc dlouho. Ovšem díky jeho zdravotnímu stavu si na to netroufá. Ale jakmile bude moct, půjde do toho rovnou po hlavě.

Ryeowook do jeho ramen lehce zaryje své nehty, když na svých rtech ucítí Luhanův jazyk. Co má dělat? Nezná to. Nikdy nic takového nezažil.

Luhan pozná, že Wook najednou znejistěl, proto jej prsty zatahá zezadu za vlasy a zakloní mu tak trochu hlavu, čímž jej přinutí pootevřít ústa. Lu se v duchu zaraduje a bez váhání vklouzne svým jazykem dovnitř, aby ihned začal zkoumat každý kout, až se nakonec dostane i k jeho jazyku. Přejde po něm a Wook na okamžik opět znejistí, ale pak se jednoduše nechá unést a svým jazykem zatlačí proti tomu jeho.

Světlovlásek po chvíli začne pociťovat nedostatek kyslíku, proto věnuje Wookovi poslední políbení, načež se od jeho rtů odtrhne a místo toho se svou tváří opře o jeho.

„Miluju to, jak mě pořád překvapuješ,“ zašeptá mu do ucha se zavřenýma očima.

„Snažím se,“ odpoví s úsměvem na rtech a poté mu položí bradu na rameno. Zhluboka se nadechne, „asi bych už měl jít,“

„Kam bys chodil,“ zakroutí Lu hlavou, „zůstaneš tady,“

„Kyuhyun na mě čeká,“ Wook se od něho odtáhne, setrvávajíc svými dlaněmi na jeho ramenech.

„Chodíš s ním nebo se mnou?“ zamračí se a hnědovlásek si pouze mlčky skousne ret. Lu si povzdechne, „chodíš se mnou, tak...zůstaň,“ poslední slovo zašeptá a hned na to mu vtiskne krátký, ale přesto něžný polibek.

Wook zůstane nehybně stát, přemýšlejíc, co udělat, nebo co říct. Faktem je, že Kyuhyun na něho vážně doma čeká. Ale tak... co se může stát, když se trochu zdrží?

„Tak na chvíli,“ usměje se konečně Ryeowook, avšak Luhanovy koutky rtů zůstávají nadále svěšené.

„Myslel jsem, abys tady zůstal na déle, než na chvíli,“ mroukne.

„A to je na jak dlouho?“

„Přes noc,“

Ryeowookovo srdce vynechá úder, načež se naopak dvakrát tak rychle roztluče.

„P-přes noc?“ hlasitě polkne a udělá krok vzad, „jako c-celou noc?“

„Ne, jenom do půlky,“ protočí očima, „jasně, že celou, ty pako,“ založí si ruce na hrudi a pobaveně sleduje, jak Wook stále couvá, až nakonec narazí do zdi.

„A-ale t-to nejde,“ řekne přiškrceně.

„Proč by to nešlo?“

„P-protože... já a..ty... my... přes noc...c-celou noc...“ nervózně se kouše do rtu a snaží se dostat dostatek vzduchu do plic, což se mu zatím moc nedaří.

„Bojíš se, že ti něco udělám?“ uchechtne se Lu, „já?“ ukáže na sebe nevinně a pomalu se k chlapci rozejde.

„M-možná?“ zalapá po dechu, když k němu Luhan dojde a dlaněmi se opře o zeď, čímž jej uvězní na místě a znemožní mu útěk či cokoli jiného.

„Copak jsi už zapomněl, když jsem ti říkal, že bych ti nikdy neublížil?“ usměje se, ale Wook odvrátí hlavu na stranu.

„N-nezapomněl,“

„Tak vidíš,“ políbí jej na tvář, kterou má k němu chlapec natočenou a pak se s úšklebkem odtáhne, „a mimochodem... na cos to vůbec myslel?“

„C-co?“ vypískne téměř Wook.

„No, když jsem řekl, že chci, abys tady byl celou noc,“ upřímně, baví jej ho takhle provokovat. Líbí se mu ty jeho lehce narudlé tváře a jeho těkavý pohled. To, jak si nervózně skousává spodní ret. Jak prsty žmoulá lem svého trička. Jak sem tam nafoukne tváře a vypadá pak neskutečně roztomile. Všechny tyhle maličkosti si již stihl zamilovat a stal se na nich závislý. Ačkoli je takových maličkostí stokrát více, tyhle jsou ty, se kterými se poslední dobou setkává nejčastěji. Je to kvůli tomu, že teď Ryeowook poznává spousty nových věcí a neví, jak na některé z nich reagovat, co dělat, co říct. Zkrátka...Luhan si to všechno opravdu moc užívá.

„N-nevím,“ pokrčí rameny.

„Tak už toho nech,“ vydechne s úsměvem Lu.

„Čeho?“ odváží se na něho pohlédnout, ovšem i nadále zůstává přilepený na zdi.

„Nebuď tak nervózní. Pak nevím, co mám dělat,“

„O-o čem to mluvíš? Já a ne-nervózní?“

„Jo,“ přikývne Lu, „nechci, aby ses tak cítil. Musíš vědět, že nehodlám dělat nic, čím bych ti mohl nějak ublížit. A kdyby přece, tak mě můžeš kdykoli zastavit,“

Ryeowook jen tak tak stihne zastavit svou spodní čelist od toho, aby mu spadla na zem. Nejradši by teď zastavil čas, běžel se vybrečet někam do kouta kvůli tomu, jak dokonalý Luhan je, a pak by se prostě vrátil a čas by mohl pokračovat.

„Děkuju,“ hlesne, odlepí se od zdi a přejde k blonďákovi, kterého vzápětí též políbí na tvář, „hned je mi o něco líp,“

„Nevím, jestli si to mám brát osobně, každopádně jsem rád,“ zasměje se a hřbetem dlaně jej pohladí po jeho tváři, „tak si půjdeme lehnout, ne?“

„Co?!“

-

„Ten film byl nudnej,“ podotkne Sehun a vhodí si do pusy hrst zbývajícího popcornu.

„Ale vybral jsi ho ty,“ připomene mu Kai a přehodí chlapci ruku kolem ramen, „tak kam půjdeme teď?“

„K tobě?“ navrhne s růžky na hlavě a plamínky v očích.

„To ti to ráno nestačilo?“ zasměje se Kai a mladší jen pokrčí rameny, načež výhružně zasyčí, když mu Kai dlaní hmátne do jeho krabice s popcornem.

„Nejez mi to! Měl sis koupit svůj,“

„Tak ty se mnou chceš sdílet moji postel, ale o svůj popcorn se nerozdělíš?“ nadzvedne obočí a poté se pohrdavě ušklíbne a svou ruku z jeho ramen stáhne.

„Takže když ti dám popcorn, tak k tobě půjdeme?“ zeptá se nadšeně Sehun, „tak si vem,“ natáhne k němu ruku s popcornem a široce se usměje.

„Nechci,“ odfrkne Kai, „nech si svůj popcorn,“

„No tak,“ protáhne mladší, „vem si,“ strčí mu krabici téměř pod nos, ovšem Kai jeho ruku bleskově zastaví a rozhlédne se kolem sebe.

„Ty idiote! Jsou tady lidi,“ přecedí skrz zuby a Sehun uraženě našpulí rty.

„No a?“

„Tak tohle nedělej,“ podívá se na něho a zakroutí hlavou.

„A co když to udělám?“

„Tak tě zatáhnu někam do kabinky a..“ nedokončí, pouze se ušklíbne a rozejde se dál.

„To beru,“ usměje se a znovu se mu krabicí vydá proti obličeji, což Kaie přinutí hlasitě zaúpět, chytí jej za zápěstí a druhou rukou mu strčí do ramene, načež jej rychle natiskne na zeď.

„Ty seš vážně hovado, víš to?“ vydechne Kai a ohlédne se za sebe, „moc lidí,“ řekne si spíše pro sebe. Prsty mu znovu obtočí kolem jeho zápěstí a zatáhne jej za roh, kde jej opět přirazí ke zdi a nakloní se blízko jeho tváři, „proč mi to děláš?“

„A co?“ zeptá se jakoby zmateně a prsty volné ruky mu začne pomalu přejíždět po boku.

„Proč musíš být tak sexy a roztomilej zároveň,“ vydechne zoufale a svěsí hlavu.

„To jsem prostě já,“ pokrčí rameny, „ber, nebo nech být,“

Kai k němu opět vzhlédne a povzdechne si, „jak bych tě mohl nechat být?“

Sehun párkrát zamrká, „počkej...tím chceš říct...“

„Miluju tě, Oh Sehune,“ zašeptá, načež se pomalu vpije do blonďákových rtů.