Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 35/?
Proč mi připadá, že jste ze Sekai nadšení mnohem víc, než z Luhana s Ryeowookem? :D Říkám si, že vás asi dneska zklamu, protože tenhle díl je zase na hlavní dvojici :D Ale tak doufám, že se (aspoň z většiny) mýlím :PP
(Btw... ještě jednou chci popřát naší Myeolchi všechno nejlepší k narozeninám^^)
(Btw... ještě jednou chci popřát naší Myeolchi všechno nejlepší k narozeninám^^)
(Určitě sis to s Haem sám v Japonsku užil, že?)
(Fajn, nebudu šťourat... :D )
(A vy si užijte povídku n_n )
Milý
deníčku,
už
je to nějaká doba, co jsem ti naposledy napsal, že? Zlobíš se?
Jestli ano, tak mi to promiň. Stalo se toho teď tolik, že ani
nevím, jestli ti to budu schopný říct úplně všechno. Nebudu se
moc zdržovat popisováním svých pocitů, které jsem u každé z
těch věcí měl, ačkoli jsou tyhle pocity asi právě to, co tě
zajímá nejvíce. Přeci jen jsi deník, že? A do deníku by se
nemělo psát jen to, co se stalo, ale hlavně to, jak jsem se u toho
cítil. Jenže toho bylo tak velké množství, že tě tím nebudu
tolik zatěžovat. A navíc nevím, kdy mi přestane psát pero. Ale
to je vedlejší.
Takže...
pamatuješ, jak jsem ti psal o té žiletce, viď? Tak ano.. udělal
jsem přesně to, co jsem říkal. Vlezl jsem si do vany se studenou
vodou a pořezal si zápěstí. Bylo to tak uvolňující, až mě
nakonec přemohl spánek a já nad sebou ztratil veškerou kontrolu.
Našel mě Kyuhyunův otec a vzal mě okamžitě do nemocnice.
Nepamatuju si to, protože jsem pořád spal. V nemocnici řekli, že
ty rány nejsou vážně – jak by taky mohly. Nejsem takový
blázen, abych si řezal žíly. Dobře, možná to zní trochu
ironicky... ale já to dělal jen pro uvolnění. Myšlenky na
sebevraždu se mi už od jistého dne vyhýbají.
Ale
v nemocnici si mě i tak nechali, protože jsem byl v té ledové
vodě moc dlouho, takže jak by se dalo očekávat – byl jsem
podchlazený.
Když
jsem se probudil, neměl jsem absolutně pojem o čase a už vůbec
ne o místě, na kterém jsem se nacházel. Docela jsem se vylekal,
když jsem kolem sebe uviděl převážně bílou barvu a uslyšel
jsem ten protivně pípající přístroj na měření tepu. Ze
začátku jsem si myslel, že jsem si přeci jen dost ublížil, ale
krátce na to jsem byl ujištěný, že to tak nebylo.
Když
jsem byl vzhůru, byl tam Kyuhyun. Bylo na něm vidět, že byl
trochu naštvaný, ale víc než to jsem v jeho tváři viděl velkou
nervozitu a strach. Víš proč?
Nějakou
shodou náhod byl v té samé nemocnici i člověk, kvůli kterému
jsem tady v podstatě skončil i já. Ovšem on na tom byl oproti mě
o dost hůř. Víš, o koho jde, že?
Zjistil
jsem, že Luhana někdo pobodal nožem. Když mi to bylo řečeno,
byl ještě stále na operaci. Kyuhyun tvrdil, že prý Luhan ztratil
hodně krve a není tak jisté, jestli to zvládne.
V
tu chvíli jakoby se celý svět zastavil a nic kromě Luhana
neexistovalo. Myslel jsem, že se zblázním. Čekali jsme celé
hodiny, než ta operace skončila. Byly to snad ty nejdelší hodiny,
které jsem kdy zažil.
Ale
Luhan přežil. Díky Bohu. Doslova.
Zakazovali
mi za ním jít, protože jsem měl podle všeho ležet v posteli a
nejprve se zaměřit na svoje vlastní zdraví. Asi tušíš, co jsem
udělal, že?
Tu
noc jsem se z pokoje vytratil, našel doktora a ten mě k Luhanovi
zavedl. Ani nevíš, jak bolestivé to bylo, když jsem ho poprvé
uviděl. Měl tržné rány po celém obličeji, krku i rukách, ale
myslím si, že má modřiny i na zbytku těla. Slyšel jsem, že ho
prý napdala banda nějakých kluků. Chápeš to? Parta kluků na
jednoho člověka! Na Luhana...
Ale
co bylo horší... určitě neuvěříš, kdo ty kluky poslal.. Tedy,
neposlal. Spíše se s nimi domluvil... Tak víš? Řekl bych, že
ano.
Byl
to Kai se Sehunem. Napsali Luhanovi zprávu, že mě mají někde
svázaného a Luhan tam ihned běžel. Ani nevíš, jakou za to cítím
vinu, ačkoli Luhan trvá na tom, že to tak není. Dobře, možná
je to vážně pitomost, ale ty mě chápeš, že?
Ach,
stalo se toho tolik... Zjistil jsem, že měl Luhan odjet do Číny.
Přečetl jsem si dopis, který mi napsal, ale neposlal. Byl
jsem naštvaný. Mrzelo
mě to, protože kdyby vážně odjel, dozvěděl bych se to až
potom, co by mi přišel ten dopis.
Řekl
jsem mu to a on to vzal tak, že mu to vyčítám. Chtěl abych
odešel. Neudělal jsem to. Dříve ano, ale teď ne. Místo toho
jsem tam zůstal a navíc jsem ho políbil.
Ano,
slyšíš dobře – políbil jsem ho.
Ptáš
se, proč jsem to udělal? Nevím.
Ptáše
se, jestli ho miluju? Nevím.
Ptáš
se, jestli vím vůbec něco? Ne. Vlastně
vím. Došlo mi, že mi na něm vážně moc záleží a kdyby to ten
den nepřežil, zešílel bych. Vím, byl jsem na něho naštvaný a
myslel jsem si, že ho nenávidím, protože mi ublížil... Ale
pravdou bylo, že jsem ublížil já jemu a teď mě to neskutečně
mrzí. Konečně mi došlo, že to všechno dělal proto, aby mi bylo
dobře.
Došlo
mi to celkem pozdě, že? Nakonec... říká se – lepší pozdě
než vůbec, nemám pravdu?
Vím,
to, co tě asi zajímá nejvíce, je ta láska, že? Víš, nevím
jistě, jestli ho miluju... ale co jistě vím je to, že bez něho
nedokážu být. Vlastně to možná láska je. Já nevím. Neznám
to.
Ale
abych byl upřímný, právě teď, co tady ležím v posteli a
všechno ti to sem píšu, mám obrovskou touhu ho obejmout. Stačilo
by jen se zvednout a jít za ním. Jenže to je právě teď to
těžké. Všimnul si mého zápěstí. Nechtěl jsem mu nic říkat,
tak jsem prostě odešel. Ale zrovna v tuhle chvíli se mi zdá, že
už to tady déle nevydržím. Bez něho. Je to zvláštní, ale i
kdybych ho nemohl obejmout, chci ho alespoň vidět. Ten jeho upřímný
a zářivý úsměv.
A
víš co? Nebudu to dlouho protahovat. Pro dnešek odkládám pero,
tebe dávám do šuplíku a jdu za ním. Musím.
Cítím,
že až se z té nemocnice dostaneme, mohl bych být vážně
šťastný.
Zakloní
hlavu, opře si ji o zeď a hlasitě vydechne, „sakra,
Kyuhyune! Je to důležitý!“
„Neměl
by ses nijak stresovat,“ povzdechne si zoufale hnědovlásek a
věnuje mu ustaraný pohled.
„Copak
nechápeš, že takhle se stresuju ještě víc?“
„Promiň,“
hlesne a sklopí hlavu.
„Jenom
mi řekni... Udělal to znova?“ zeptá se Lu a na jeho čele se
vytvoří hluboká vráska. Potom, co odsud Wook odešel, mu to pořád
vrtá hlavou. Proč měl na sobě nemocniční oblečení? A proč si
zakrýval zápěstí? Bylo to tak, jak si Luhan myslí?
„Hele,
jestli to chceš vědět, zeptej se na to jeho. Já bych ti nic
vykládat neměl,“ odporuje dál Kyu. Luhan hlasitě zaúpí a
tlumeně bouchne dlaní do peřiny.
„Krucinál,
Kyuhyune! Proč mi tohle děláš?“
„Vždyť
to není moje věc, tak proč se mě ptáš, jestli se zase pořezal?“
vyhrkne hnědovlásek.
„To
protože se o něj bojím,“ vydechne Lu, „chci jenom vědět,
jestli je tady kvůli tomu nebo kvůli něčemu jinýmu,“
Kyu
si skousne ret, když uvidí jeho ztrápený pohled. Dobře, možná
by mu měl dopřát klid a říct mu to. Ryeowook sice nejspíš
nebude moc rád, ale to nějak vydrží.
„Máš
pravdu. Měl bys to vědět,“ řekne a blonďák k němu zvedne
pohled.
„Takže?“
„Je
to tak, jak si myslíš. Pořezal si zápěstí, ale kvůli tomu si
ho tady vlastně nenechali,“
„Tak
proč?“ nechápe druhý.
„Můj
táta ho našel u nás doma ve vaně, ve který byla napuštěná
ledová voda. Těžko říct, jestli si ji napustil ještě horkou a
potom teprve vychladla, nebo šel rovnou do studený. Tak či tak v
ní usnul a prochladl,“
„Bože,“
šeptne Lu a zavře oči, „je to blázen,“
„Spíš
idiot, řekl bych,“ pronese Kyu a pousměje se, „ale jinak je v
pohodě,“
„To
je dobře,“ kývne hlavou Luhan, „ale i tak...proč to udělal?“
Kyuhyun
pokrčí rameny, „na to jsem se ho vážně neptal. Nějak nebyl
čas ani myšlenky, když tě mezitím operovali, víš?“
„No
jo, promiň,“ zasměje se tiše, „každopádně díky. Zbytek si
už vyzjistím sám,“
„No
to si piš. Ještě abych se ho chodil ptát, proč se řeže...
Poslední dobou je docela ostrej, víš?“ ušklíbne se.
„Fakt?“
nadzvedne překvapeně obočí.
„Fakt.
Divil by ses, ale byl celkem nepříjemnej, když jsme ho za tebou
odmítali pustit,“ řekne s menší dávkou udivení, „skoro jsme
se s ním poprali,“
Světlovlásek
se mlčky usměje a sklopí pohled. Slyšet něco takového ho tak
nějak hřeje u srdce. Cítí, že si vážně získal všechnu
Ryeowookovu důvěru. O to mu šlo už od úplného začátku. Ovšem
nějak nepočítal s tím, že by se do něho mohl zamilovat. Proto
teď, když už si získal jeho důvěru, proč se nezaměřit na
něco mnohem těžšího? Něco nedostupnějšího? Co kdyby se
pokusil získat si jeho srdce...?
„To
na to jako nic neřekneš?“ pootevře ústa Kyu, „zrovna jsem ti
tady řekl, jak se ten kluk změnil a ty mlčíš a jenom se usmíváš?
Jako vážně?“
„Promiň.
Jenom jsem se zamyslel nad tím, jak je vlastně úžasnej,“ odpoví
mu stále trochu zastřeně.
„No
jo, a je to tady zas,“ protočí očima.
„Co?“
„Ten
váš sladkej románek,“ povzdechne si a zapře se do židle.
Lu
se zasměje, „jenom závidíš,“
„To
víš, že jo,“ mrkne na něho sarkasticky, když v tom se ozve ne
moc hlasité zaklepání na dveře.
„Dále,“
vyzve dotyčného Luhan a chvíli na to se dveře pomalu otevřou a v
nich se objeví usmívající se Ryeowook.
„My
o vlku...“ zamumlá Kyu, zatímco se už zvedá ze židle, „nebudu
vás rušit,“ usměje se na Luhana a ten mu úsměv s přikývnutím
oplatí.
Ryeowook
mezitím dále zůstává stát v otevřených dveřích, přemýšlejíc,
co by měl vůbec říct, a tak se jen dál přihlouple usmívá,
načež uhne Kyuhyunovi, který kolem něho projde a nezapomene mu
přitom věnovat jeden rychlý pohled říkající: "Teď si to
užiješ,".
Dveře
se zavřou a Ryeowookův pohled se po chvíli střetne s tím
Luhanovým.
„Hodláš
tam vystát důlek, nebo půjdeš ke mně?“ nakloní hlavu na
stranu a Ryeowook na sucho polkne, když si uvědomí, jak moc je
takhle Lu roztomilý.
Párkrát
zamrká, a poté se již prkenně k blonďákovi rozejde. Posadí se
na židli, na které seděl předtím Kyu, přičemž jeho pohled
zůstává dále zabodnutý v podlaze. Kousne se do spodního rtu a
prsty si opět nenápadně stáhne rukáv přes poraněné zápěstí.
Luhanovi to ovšem neujde a jen se ztrápeně usměje.
„Když
se tě na něco zeptám, odpovíš mi?“ promluví konečně Lu,
čímž Wooka trochu vyleká, až sebou lehce trhne.
„J-jo,“
pohledem se mu stále vyhýbá a prsty si pohrává s lemem své
nemocniční košile.
„A
budeš upřímný?“ nadzvedne blonďák jedno obočí. Ryeowook
tentorkát neodpoví, pouze nepatrně přikývne. Luhan si povzdechne
a rukou zamíří k jeho obličeji. Nejprve mu hřbetem dlaně
přejede po tváři a pak jej prsty chytí za bradu a otočí jeho
hlavu k sobě, aby se mu mohl konečně podívat do očí.
„Tak
proč jsi to udělal?“ jeho obličej pustí a místo toho sáhne po
jeho zápěstí, které se Wook snaží skrývat. Lehce kolem něho
obtočí prsty a vytáhne si jej k sobě, kde po něm
několikrát něžně přejede palcem a poté prostě proplete jejich
prsty. Ryeowook skoro ani nedýchá a očima sleduje jejich ruce. Co
to s ním je? Ještě před chvílí se nemohl dočkat, až Luhana
uvidí, a teď, když je s ním, nedokáže nic říct?
„Bylo
mi příšerně,“ odhodlá se po chvíli Wook, „byl jsem naštvaný
a říkal jsem, jak tě nenávidím...“ odmlčí se, aby nabral
dech, „ale ve skutečnosti to všechno byla jenom výmluva,“
„Výmluva?“
„Nechtěl
jsem si připustit to, že jsi mi vlastně strašně moc chyběl,“
šeptne téměř neslyšně a do jeho očí se nahrnou horké slzy,
které ale rychle zamrká a více stiskne Luhanovu ruku.
„To
proto jsi to udělal?“ ptá se dál Lu a Wook opět jen mlčky
pokýve hlavou. Blonďák se na posteli trochu posune a poté se
pomalu posadí, „slib mi, že už to nikdy neuděláš,“ přitáhne
si jeho ruku ke rtům a něžně jeho zápěstí políbí, „nechci,
aby ses takhle ničil,“
„Už
nebudu,“ zatřepe hlavou a podívá se druhému do očí, „už
nikdy,“ po jeho tváři se přeci jen sveze jedna nezbedná slza,
ovšem Wook se ji rozhodne ignorovat a místo toho pustí chlapcovu
ruku, vstane, nakloní se k němu a obmotá mu ruce kolem ramen,
přičemž si ale dává maximální pozor, aby mu nezpůsobil žádnou
bolest.
„Slibuješ?“
zavře oči a více si jej na sebe natiskne.
„Slibuju,“
„Dokaž
to,“ odtáhne jej od sebe a zadívá se mu do očí.
„Jak?“
„Polib
mě,“ šeptne s úsměvem a Wook se ošije.
„A
můžu?“
„Musíš,“
Ryeowook
zatěká pohledem po jeho tváři a skousne si svůj ret, snažíc se
zabránit úsměvu. Lu znovu nakloní svou hlavu na stranu, čekajíc,
co druhý udělá.
„Máš
pravdu. Musím,“ řekne, načež se k němu přiblíží a se
zavřenýma očima jej konečně políbí.
Si hrozná...ja som chcela Sekai. To zase čakať až do piatku TT_TT :) no , ale nevadí. Bože, tento diel bol tak sladký. A hlavne ten kokoniec :) <3 no, som rada, že si to chlapci vyjasnili a už len aby Wookovi cinklo, že ho miluje :D a piatok Sekai musí byť...MUSÍ, MUSÍ, MUSÍ, MUSÍ A MUSÍ *dupe na podlahe a fučí sa ako baozi* <3 takže hwaiting ......
OdpovědětVymazatWow tak to bylo bozi ale chtěla bych Sekai tak doufám ze příště bude jinak super díl
OdpovědětVymazatJá mám ráda oba dva páry a tento díl byl naprosto BOŽÍ XD
OdpovědětVymazatTaky mě vůbec nevadilo, že v dnešním díle byl Luhan s Wookiem. Aspoň vím, že si to vyříkali a Wook Luhanovi slíbil, že už si nikdy nebude ubližovat. Tak snad to dodrží. Teď, když Luhan nikam neodjede a on ho bude mít jen pro sebe, tak by si mohl konečně připustit, že Luhana miluje, i když lásku moc nezná.
OdpovědětVymazatTěšim se a netrpělivě čekam na další díl...
Kde je ďalší diel? O.o ja ho chceem.....<3 plosím.... (^*^)
OdpovědětVymazatÚžasné ako vždy :D
OdpovědětVymazatZbožňujem túto poviedku :3
Prosím si ďalší diel *-*
Sice mam vic rada Wooka a Luhana ale SeKai se mi taky moc libi :-D Moc se tesim na dalsi dil :-)
OdpovědětVymazatmuhaha... *konečně na ntb* Toto mi líbit!
OdpovědětVymazat