Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 34/?
Přemýšlela jsem, jak napsat tenhle Sekai díl... teda spíš, co v něm ti dva budou dělat... Zjistila jsem, že jeden díl věnovaný jenom jim stačit nebude xD Aspoň vám udělám radost, když řeknu, že můžete očekávat ještě nějaký ten (jenom) Sekai díl :D Protože v tomhle díle se neděje to, co jsem původně plánovala, proto bude dílů víc xD Mno... snad si to užijete :D
„Myslel
jsem, že chceš někam jít,“ podotkne Sehun zaraženě, „tak
proč jsme u tebe doma?“ Kai se usměje, zavře za blonďákem
dveře a stáhne mu bundu z ramen, načež ji spolu s tou svojí
pověsí na háček.
„Vzhledem
k tomu, že je teprve ráno, pochybuju, že budou mít všude
otevřeno,“ pokrčí rameny.
„Zas
takový ráno není,“ našpulí rty Sehun a založí si ruce na
hrudi, „v tuhle dobu mívají už otevřeno všude,“ těšil se,
že si užije s Kaiem celý den. Myslel, že budou chodit po
obchodech, zajdou někam na jídlo a třeba i do kina. Ale ne, místo
toho budou trčet u Kaie doma. Skvělý. Sehun je plně nadšen.
„Tobě
se u mě snad nelíbí?“ zeptá se na oko ublíženě. Sehun si
jeho výrazu všimne a překvapeně zamrká.
„A-ale
jo. Líbí,“ vyhrkne, „moc se mi tady líbí,“ křečovitě se
usměje a rozejde se dál.
„Tak
vidíš,“ zazubí se hnědovlásek, „mohl bych něco uvařit. Máš
hlad?“
„No,
já nevím,“
„Jedl
jsi ráno něco?“
„A
tobě se chce teď vařit?“
„Takže
jsi nejedl. To mi mohlo dojít,“ usměje se Kai, chytí Sehuna za
zápěstí a dotáhne jej do kuchyně, „nechce se mi vařit,
protože mě to nebaví,“ mroukne poté, co ho pustí.
Blonďák
se zamračí, „tak proč o tom teda vůbec mluvíš?“
„Protože
máš hlad,“ ukáže na jeho břicho, „a to mi vadí,“
„Jenže
ty vařit nechceš,“ nadzvedne obočí Sehun.
„Právě
proto mi s tím pomůžeš,“ oznámí mu s nadzvednutým koutkem rtů
a otočí se ke kuchyňské lince. Sehun zůstane stát s pusou
dokořán a s lehce cukavým obočím.
„Co
prosím?“
„Budeš
vařit se mnou,“ mrkne na něho Kai a přitáhne jej vedle sebe,
„uděláme...třeba míchaný vajíčka,“
„Mí-míchaný
va-“ Sehun zakroutí hlavou, „poslyš, viděl jsi mě snad někdy
vařit? Nebo jsem ti někdy říkal, že jsem uvařil mamce třeba
oběd?“
„Ne,
nikdy,“ zamumlá Kai, zatímco se hrne k ledničce pro vajíčka.
„No
vidíš. Já nevařím, aby bylo jasno,“ pozdvihne ruce v záporném
gestu a poté si je založí na prsou.
„No
to já taky ne, ale vzhledem k tomu, žes ráno nejedl a teď máš
hlad,“ zavře ledničku a přejde k mladšímu chlapci, „se teď
jednoduše najíš, protože mně vadí, že seš hladovej,“
natáhne k němu ruku s vejci a kývne hlavou na znamení, aby si je
od něho vzal.
„Tak
když ti to vadí, tak mi uvař a mě do toho nezatahuj,“ našpulí
rty.
„Jenže
já taky nerad vařím, takže teď budeš hezky dělat ty blbý
vejce se mnou, aby to bylo fér, ano?“ jeho rty se s posledním
slovem opět zkroutí do úsměvu a Sehunovi nakonec nezbyde nic
jiného, než si od něho s povzdechem vajíčka vzít. Zatracený
Kai! On moc dobře ví, že tenhle jeho úsměv je Sehunovou
slabinou.
„Takže,“
odkašle si Kai, „jak se dělaj takový míchaný vajíčka?“
zeptá se, když se otočí čelem k lince a zadívá se do zdi.
„Děláš
si ze mě srandu?“ vydechne Sehun, „vážně nevíš, jak se
dělaj míchaný vejce?“
„Říkám,
že nevařím,“ pokrčí Kai rameny.
„No
fajn, ale tak sakra míchaný vajíčka? To zvládne i dítě ze
školky,“
„Já
do školky nikdy nechodil. Šel jsem až do školy,“ zamumlá Kai a
Sehun protočí očima.
„Krucinál,
Kai,“ zaúpí. Tohle že má být osoba, do které je blázen?
Vážně? Možná by nad tím měl ještě zauvažovat.
„Nebuď
na mě naštvanej za to, že jsem nechodil do školky. Za to může
máma,“ kňukne Kai ublíženě.
„Ale
já tady neřeším školku,“ přecedí skrz zuby, načež zavře
oči a zhluboka se nadechne, „fajn. Tohle zvládnu,“
„Já
vím. Takže, ty vej-“
„Nemluv
prosím,“ skočí mu do řeči blonďák, otevře oči a pohlédne
na chlapce vedle, „nebo ti něco udělám,“ řekne nezvykle
pisklavým hlasem a pak se nuceně usměje, aby alespoň trochu
uklidnil tlak, který mu vylítl až někam do stropu.
„Dob-“
„Pšt!“
Kai se stáhne a mlčky přikývne. V některých chvílích jde ze
Sehuna vážně hrůza, až mu z toho běhá mráz po zádech.
„Máte
nějakou šunku?“ zeptá se již klidným hlasem mladší. Kai
párkrát zamrká, načež hbitě odloží vejce na linku a přicupitá
k ledničce. Otevře ji a se zamyšleným výrazem ji začne zkoumat
odshora dolů, když v tom zapiští jako malé dítě, až Sehun
opět málem vyletí z kůže.
„Máme!“
oznámí z vesela, vytáhne plastovou krabičku se šunkou a začne s
ní vítězoslavně mávat nad hlavou. Sehun si promne prsty kořen
nosu a povzdechne si. Ví, že se takhle Kai občas chová, ale někdy
je to vážně divné.
„Dobře,
a cibuli máte předpokládám taky,“ řekne a Kai jako na povel
znovu zabodne pohled do obsahu ledničky. Chvíli hledá, načež
vytáhne hlavu se smutným výrazem.
„Nemáme,“
„Vy
nemáte doma cibuli?“ vykulí překvapeně Sehun oči, „tu mají
snad všichni,“
„Kecám!
Máme!“ zasměje se a vytáhne dvě menší cibule. Blonďákovi se
z úst vydere další povzdech, ovšem pak se usměje. Jo, je to ten,
koho miluje. Je si jistý.
Kai
se mezitím vrátí k Sehunovi a položí před něho na linku šunku
spolu s cibulemi.
„Tak
co mám dělat?“ spráskne rukama a zakouká se velkýma kukadlama
na Sehuna čekajíc na nějaké pokyny či rozkazy.
„Slib
mi, že si ten postup zapamatuješ a jednou, až k tomu bude
příležitost, mi sám ty míchaný vajíčka uděláš,“ jednou
rukou se opře o kraj linky a věnuje mu pobavený úsměv.
„Slibuju,“
přikývne Kai, „takže? S čím mám začít?“
„Chceš
krájet cibuli nebo šunku?“
„Šunku,“
ihned hrábne po krabičce a šunku z ní vytáhne. Položí ji na
prkénko a vezme do ruky nůž.
„Takže
mě necháš brečet nad krájením cibule, jo?“ mňoukne Sehun a s
hraným popotáhnutím uchopí cibuli a se sklopenou hlavou ji začne
pomocí nože loupat. Kai přitom pohledem těká z plátků šunky
na svém prkénku na cibuli v Sehunových rukách.
„Fajn.
Brečet budu já,“ položí svůj nůž a přejde k Sehunovi.
„To
je dobrý,“ zasměje se Sehun, „dělal jsem si srandu,“
„Ale
já ne,“ vytrhne mu cibuli i s nožem z ruky a pokračuje tam, kde
blonďáka přerušil, „ty už ses tyhle dny nabrečel dost, takže
je teď řada na mně,“ zamručí a poté již naplno přesune
všechnu svou pozornost na onu spropadenou cibuli. Sehun na něho na
okamžik zůstane zírat s pěknou dávkou udivení, až nad tím
nakonec jen pokrčí rameny a přejde na místo, kde byl původně
Kai. Sáhne po noži a dá se do krájení šunky, když v tom jej
napadne, zda si Kai nemůže nějak ublížit.
„Hele
a...“ promluví na něho, „umíš vlastně krájet cibuli?“
„Jsem
snad neandrtálec? Jasně, že umím nakrájet cibuli,“
„Tak
fajn,“ usměje se Sehun a vrátí se zpět ke krájení šunky.
„Kam
bys chtěl potom zajít?“ zeptá se po chvilce ticha Kai. Sehuna
jeho otázka lehce překvapí, ale svým způsobem dost potěší.
„No
já nevím. Kam chceš ty,“
„Třeba
do kina?“ blonďák uvnitř tiše zajásá. Přesně tohle místo
měl taky na mysli!
„Můžeme,“
řekne jakoby nezaujatě, zatímco uvnitř nadšeně vřeští jako
puberťačka, která právě získala číslo na kluka, se kterým
chce už dlouho chodit.
„A
pak?“ pokračuje Kai.
„Pak?“
nadzvedne Sehun obočí. To s ním chce jít po tom kině ještě
někam jinam?
„Dneska
tě nehodlám pustit domů dřív než v deset večer,“ pronese s
hravým úsměvem na rtech Kai.
„Vážně?“
uchichtne se světlovlásek.
„No,
vlastně tě pustím asi až ráno,“ otočí k němu hlavu a zadívá
se na něho.
„Ráno?“
zopakuje po něm, „to jako budem venku celou noc?“
„Pako,“
otituluje jej starší, „myslím tím, že budeš spát tady,“
Sehunovi
se zastaví srdce. Další neplánovaná smrt. Vážně by s tím měl
už něco dělat.
„A
to bych mohl?“ nadzvedne obočí. Po ničem jiném netouží!
„Budeš
muset. Já se v noci sám totiž bojím, víš?“ fňukne.
„To
jako nemáš doma rodiče?“
„Ne.
Odjeli na několik dní pryč,“
„Zrovna
dneska?“ přivře podezíravě jedno oko mladší, „to proto se
mnou chceš teda trávit celej den?“ Kai se zarazí. Nechce, aby si
Sehun myslel, že ho jenom využívá na zaplnění času, protože
to tak není.
„Fajn,
jsou pryč už několik dní,“
„A
vracej se...?“
„Pozítří,“
odpoví nakonec poraženě Kai a vsype nakrájenou cibuli na
rozehřátý olej na pánvi.
„Tak
jo,“ kývne Sehun, „přespím tady,“ usměje se a pohledem se
vrátí ke své práci, když v tom mu Kai obmotá zezadu ruce kolem
pasu a hrudí se natiskne na jeho záda.
„To
mi bylo jasný hned,“ bradu si položí na jeho pravé rameno a s
výdechem zavře oči. Jeho hroký dech polechtá Sehuna na krku a po
jeho zádech přeběhne příjemný mrazík, zatímco on sám nehybně
stojí a třeští oči do zdi, přičemž se snaží, aby jeho dech
zněl co nejvíce pravidelně a tolik to nevypadalo, že je nervózní.
Jeho srdce mezitím znovu vynechá několik úderů, až se mu
podlomí kolena a on se tak málem sesype k zemi, jen kdyby jej Kai
ostražitě pevněji nesevřel a udržel jej tak na nohách.
„Pozor,
nebo se mi tady ještě složíš,“ zašeptá mu tiše do ucha a
odtáhne se od něho, aby šel zkontrolovat smažící se cibuli.
Sehun na sucho polkne a skousne si svůj spodní ret. Dobře, teď by
se měl ještě nějak zbavit té doslova zářivě rudé barvy v
jeho obličeji, vypadá totiž jako první světlo semaforu a to není
zrovna přitažlivé.
„Už
máš tu šunku?“ vytrhne jej z myšlenek Kaiův hlas. Odkašle si
a horlivě přikývne.
„J-jo,
mám,“ vezme prkénko do jedné ruky, přejde ke Kaiovi a shrne
všechnu nakrájenou šunku na pánev k cibuli. Položí prkénko na
linku a chce udělat krok vedle, aby nestál u staršího tak blízko,
ovšem v jeho počínání mu zabrání Kaiova ruka na jeho boku,
která jej k němu přitáhne blíže.
„Snad
se mě nebojíš,“ ušklíbne se hnědovlásek a Sehun párkrát
zamrká.
„Měl
bych?“
„To
musíš usoudit sám,“ otočí k němu svou tvář a pomalu se k
němu nahne s laškovným úsměvem na rtech. Sehun na okamžik
přestane dýchat a jen čeká, co Kai udělá. Ani jej moc
nepřekvapí, když se ve chvíli, kdy je těsně u jeho rtů,
odtáhne, ovšem svou ruku stále nechá na svém místě – tedy na
Sehunově boku.
„Nebojíš
se mě,“ zamumlá nakonec Kai a vařečkou párkrát prohrábne
obsah pánve.
„Nehraj
si se mnou,“ hlesne Sehun a stáhne jeho ruku ze svého boku, „na
to si najdi někoho jinýho,“ vzdálí se od něho pár kroky a pak
se zády opře o okraj linky, ruce opět zkřížené na hrudi.
„Podle
čeho usuzuješ, že si s tebou hraju?“ udiví se Kai.
„Myslíš
si, že sem úplně blbej?“
„Nic
takovýho jsem nikdy neřekl,“
„Tak
vidíš. Prostě to poznám,“ sklopí pohled a ruce svěsí podle
těla.
„To
tě v tom případě asi budu muset zklamat – já si s tebou
nehraju. Nemám k tomu důvod,“ Kai vezme do ruky první vejce,
rozklepne ho o hranu pánve a poté ho do ní vhodí. Stejně tak pak
i zbylá vejce, přičemž si dává pozor, aby mu v pánvi neskončil
i kus skořápky.
„Vlastně
k tomu máš víc než dobrej důvod,“ pokračuje dál Sehun.
„Ale
prosím tě. Jako jakej?“ vařečkou vše v pánvi rozmíchá a
nepřestává míchat do té chvíle, než vše nenabere o něco
pevnější konzistenci.
„Víš
moc dobře, co k tobě cítím, tak toho využíváš,“ řekne tiše
s pohledem zabodnutým v podlaze. Kai vypne sporák, pánev s
hotovými vejci dá na vedlejší plotýnku a poté přejde k
Sehunovi. Postaví se před něho a znemožní mu pohyb, když se
oběma rukama opře o linku vedle jeho boků.
„Teď
mě hezky poslouchej, dobře?“ kývne tázavě hlavou a Sehun jen
odvrátí pohled a zalapá po dechu, přičemž mu dá tichým
hlesnutím najevo, že poslouchá.
„Nevím,
jestli to, že si s tebou hraju, sis vymyslel ty sám, nebo ti to
někdo nakecal, každopádně tak či tak to není pravda. Nehraju si
s tebou, jsem ve všem naprosto upřímnej. A jo, máš pravdu, že
vím o tvejch citech a možná, že právě proto to dělám,“
„He?“
věnuje mu jeden zmatený pohled mladší.
„Když
jsem to zjistil, byl jsem celkem zmatenej. Představa, že bych měl
chodit s tebou, se svým dlouholetým kamarádem, se mi nějak
hnusila. Ale pak jsem nad tím přemýšlel víc a víš co? Už mi
to tak divný nepřijde,“ pokrčí rameny, zatímco z něho
nespouští oči.
„Takže?“
polkne hlasitě s nejistotou Sehun, „co to znamená pro mě?“
„Asi
to, aby ses nesnažil těch citů zbavit nebo hledal někoho jinýho,“
„Proč?“
vydechne šeptem.
„Protože
chci, abys na mě počkal. Neříkám, že tě miluju nebo tak, ale
počkej. Třeba se to jednou změní,“
„To
myslíš jako vážně?“ zamračí se Sehun, „mám čekat, až se
rozhodneš? A na jak dlouho to tak vidíš? Já tolik času nemám,“
„Jenom
na chvíli,“ šeptne a nakloní se k němu blíže, „já bych
totiž řekl, že už to dlouho trvat nebude,“ dodá, zavře oči a
poté se pomalu bez váhání natiskne na jeho rty.
Juuuu SeKai.. konečně jsem se dočkala. Oni jsou tak sladci když dělali vajička. xD Honem pokračovani... jsm zvědava na Sehunovu reakci :-D
OdpovědětVymazatToto... Awwww ano víc sekai víc sekai! *-* těším se na další díl :3 úžasné toto. Asi umřu. Toto awwww moc na mě. To s tím vařením mi připomíná mě samotnou :D a to jak ho Kai políbil!!! Adsjfk! *padla ze židle * jdu si to přečíst ještě jednou pac tenhle díl je můj nejoblíbenější kkk ~ těším se na další díl :3
OdpovědětVymazatAni nevieš akú Radosť si mi urobila. (Áno Radosť s veľkým R) ������������ viac Sekai a ešte viac Sekai ❤to bolo také cute, keď spolu robili vajíčka...a keď Sehun povedal, že toto by zvládlo aj decko zo škôlky..a tá Kaiova odpoveď, že on do škôlky nechodila ma rozsekala *capla na podlahu od návalu smiechu a facepalm* a ten konec....Chceš ma zabiť????��������ty to určite chceš..... Lebo takto to ukončiť...teraz ako budem musieť na ďalší diel čakať až do utorka??? To nezváldnem...TT-TT .... Tak noo..teším sa sa Sehunovu reakciu ..a som zvedavá či na toho Kaia počká (。・ω・。)(ノ^o^)ノ
OdpovědětVymazatSekai super oni jsou boží . JInak už netrpělivě čekám na další díl. Dofám že si to Kai rychle rozmyslí
OdpovědětVymazatAwwwwwwwwwwww božeeeeee :3
OdpovědětVymazatňúúúúúúúúúúúúúú :D :D SeKai ♥♥♥ :3
Dokonaléé ^^
SeKaii!! Zbožňuju tenhle díl! Jsou spolu strašně cute! :3 Další díl! :) :) :)
OdpovědětVymazatTo jejich vaření mi připomnělo, jak vařil pejsek s kočičkou...
OdpovědětVymazatAle jinak SeKai byli sladcí. Stejně Kai Sehuna miluje i když mu to ještě neřekl.
Moc se těšim na další díl.
SeKai! no konecne i na cesky scene :D oh my sekai, musim to tu ještě project, kdyby nahodou tady toho na ne bylo vic :)
OdpovědětVymazat