Fandom: EXO
Pairings: ChanSoo, XiuHan, Kray, SeKai, BaekTao, SuChen
Žánr: BoysLove, Yaoi, Fantasy
Autor: HyuniiLee
Počet kapitol: 6/?
Takže. Vy máte tak zatraceně velký štěstí, že zaboha nevím , jak pokračovat v Heart Attack. Proto jsem vám napsala další díl s vlčatama. Takže tu chci hodně komentářů, protože je to poměrně výkon nebo alespoň na tenhle díl jsem já specielně pyšná! Miluju vás! Enjooooy~
„To
nemyslíš vážně, že ne?“ Chen doufal, že si z něj Luhan jen
střílí, protože odpadlíci byli možná v pořádku a o jednoho
nebo dva navíc by nevadilo, však Vůdci to je jedno, ale člověk?
To už bylo poměrně velké sousto. A Chen vůbec nevěděl, jak
tohle prezentovat před Krisem a Suhem. Jestli si myslel, že za tři
Vlky ho vykastrujou, tak co provedou s chudákem Luhanem, až zjistí,
že ten sem přitáhl něco mnohem nebezpečnějšího.
„Lhal
jsem ti snad někdy?“ povzdechl si Luhan.
„Můžu
ho vidět?“
„Samozřejmě,
že můžeš,“ přikývl Lu, na nic nečekal a popadl nějaký ten
chleba a mléko, aby se nevracel s prázdnou, následován Chenem a
Baekhyunem. Přešli až k jeho pokoji a Luhan potichu otevřel
dveře, pokud ještě spal, nechtěl ho budit.
„Byl
dost vyčerpaný, když jsem ho potkal. Chanyeol mi včera večer,
když jsem dorazil, pomohl ho umýt a převléknout. Za celou dobu se
neprobudil,“ vysvětlil a nahlédl do pokoje. Chlapec stále spal,
což bylo podle Luhana dobře, protože zatím nikomu nic nehrozilo.
„Uf...
to je puch,“ zkřivil tvář Baekhyun a začal kolem sebe mávat
rukama, aby trochu promíchal vzduch. Luhan se po mladším Vlku
podíval a Baekhyun jen nevinně pokrčil rameny.
„Ta
člověčina je příšerná. Po cestě se to dalo ještě zvládnout,
ale tady ten pokoj by se měl nechat vyvětrat,“ usmál se ukázal
směrem k oknu.
„Máš
dobrý čich,“ přikývl Chen a pousmál se, protože mu už teď
bylo jasné, čím asi Baekhyun bude, až ho vycvičí. Poté
obrátil svoji pozornost na člověka v posteli. Nevypadal
nebezpečně, ale stejně to bylo proti všem zákonům. Vlci se mají
snažit ukrýt před lidmi a ne si je vodit přímo do hlavních
sídel. Chen si vůbec nebyl jistý Vůdcovou reakcí a Suhovi tolik
nezáleželo, ale docela se bál, aby ho nevyhnal zpět do lesů. To
by byla pravděpodobně jeho smrt.
„Hádám,
že netušíš odkud je?“ zeptal se Luhana a ten jen nesouhlasně
zavrtěl hlavou. Bylo mu jasné o čem Chen přemýšlí. Ovšem že
by to bylo jednodušší, kdyby věděl odkud je, to by ho tam odnesl
okamžitě, ale bohužel.
„Tak
snad aspoň on bude vědět odkud je a já se zatím pokusím
vymyslet, jak tohle řekneme Vůdci, protože to bude ten největší
oříšek dne. Postarej se o něj, prosím,“ položil Luhanovi na
rameno svoji ruku a soucitně se mu podíval do očí. Blonďák, ale
nevypadal, že by ho to trápilo, jen se na něj usmál a zasedl do
křesla vedle postele.
Baekhyun
rychle pozdravil Luhana a pak se rozběhl za Chenem.
„Co
s tím budeš dělat?“
„No
to vůbec nevím,“ povzdechl si Chen. Baek se zadíval na Staršího
zoufalý a zamračený výraz. Bylo mu jasné, že je to docela
závažná situace, ale jeho se to vlastně netýkalo, tak proč by
ho to mělo zajímat. Podíval se před sebe a všiml si Taa, který
akorát vycházel z kuchyně.
„Už
jsi vzhůru?“ vyštěkl vesele a rozběhl se k němu. Chen se za
nimi podíval a usmál se. Aspoň o jednoho se nemusí bát.
*
Luhan
pozoroval chlapcovu spící uvolněnou tvář, pootevřené rty a
malou vrásku mezi obočím. Předpokládal, že neměl moc klidné
spaní, ale byl tak unavený, že se nemohl ani probrat. Přemýšlel,
zda ho předtím vnímal, když k němu přišel, tak jak bude
reagovat až se probere a jestli se nevyděsí až zjistí, kam se
dostal. Očima zabloudil k hodinám. Spal už hodně dlouho, takže
by se mohl každou chvíli probudit. Když tak nad tím přemýšlel,
měl by mu připravit ještě nějaké oblečení a donést trošku
lepší jídlo než jen chleba a mléko. Vždyť on nebyl vězeň.
Zatímco
seděl v křesle zaraženě sledoval svoje ruce se mladík začal
probouzet. Do očí ho bodaly sluneční paprsky a bylo to snad
poprvé po dlouhé době, co se neprobouzel na pichlavém jehličí.
Nebyl si ovšem jistý, kdy stihl najít tak pohodlné a teplé
místo. Možná přeci jenom ještě spal, protože nevěřil, že je
na tak suchém a teplém místě. Rozhodně si ale chtěl ten pocit
užít, co nejdéle a tak se zachumlal do té příjemné peřiny
ještě mnohem víc. Přes rty mu přeběhl malý úsměv, který se
ale ztratil, jen co zaslechl lehký povzdech. Uslyšel za sebou pohyb
a to ho donutilo otevřít oči a několikrát zamrkat. Vykulil oči,
když zjistil, že doopravdy leží v posteli a ne nikde v lese.
Rychle se ohmatal, zda ho něco nebolelo a nebyl obětí třeba
nějakého zneužití, ale nic. Zamračil se, když zjistil, že na
sobě nemá svoje oblečení, ale cizí. Navíc byl umytý. Měl
okno, vůbec si nepamatoval, co se stalo. Všechno měl v mlze a
nebyl schopný si vzpomenout. Pak mu hlavou proběhl obrázek velkých
a podivných vlků a nakonec se mu vybavila příjemná dlaň na jeho
čele a blonďatá šmouha, pak už ale nic.
Když
znovu zaregistroval pohyb za sebou, opatrně se přetočil, aby se
podíval, kdo to je, protože ani místnost nepoznával a proto jen
hádal, že se nijakým zázračným způsobem domů nedostal.
Luhan
si všiml, že sebou chlapec nějak divně šije a to ho utvrdilo v
tom, že je vzhůru. Po chvilce se přetočil a on se mohl znovu
podívat do těch tmavě kaštanových očí. Hlavně ho nechtěl
vyděsit a tak se přívětivě usmál.
„K..kdo
jsi... a kde to jsem?“ vydal ze sebe po kouskách chlapec v posteli
a nervózně se odsunul dál od Luhana.
„Jsem
Luhan a jsi...,“ rozhlídl se kolem dokola a potom zapřemýšlel,
zda by bylo vhodné říct něco jako 'v hlavním sídle', to mu
zrovna nepřišlo jako dobrý nápad, „... Jsi u mě doma,“
dokončil větu.
„Jak
jsem se sem dostal, a co to mám na sobě?“ chrlil ze sebe jednu
otázku za druhou.
„Našel
jsem tě v lese a to, co máš na sobě je moje oblečení, co jsem
ti půjčil. Můžu se teď zeptat na něco já nebo tě ještě něco
zajímá?“ uchechtl se Luhan. Vážně mu připadal v tu chvilku
rozkošný, a to že mu zrovna moc věcí rozkošných nikdy
nepřišlo. Minseokovi po těchto slovech doslova sklaplo, ale nebylo
to těmi slovy, nýbrž tím zajímavým pronikavým hlasem, kterým
byl Luhan obdařen.
„Jak
se jmenuješ?“ zeptal se Luhan po chvilce.
„Kim
Minseok,“ odpověděl.
„A
odkud jsi?“
„Jsem...,“
Minseok se zasekl, proč by mu to měl říkat? Poslal by ho tam?
Odvedl by ho domů? Možná a to on nechtěl. Nechtěl se vrátit
domů. Možná ještě před několika hodinami ano, ale teď má
dokonalou příležitost začít nanovo, “.. já nevím,“
Luhan
se zamračil: „Jak nevíš?“
„Nevím...,“
pokrčil rameny a sklopil pohled k zemi. Měl na vybranou? Možná
ano, ale byl odjakživa hodně tvrdohlavý a tak si za tím, že neví
odkud je, stál.
„No
bezva,“ povzdechl si Luhan a projel si vlasy rukou.
„Co
to je?“ podivil se Minseok, když si všiml něčeho zářivého na
Luhanově ruce. Nejenom tvrdohlavý, ale taky hodně zvědavý. Hmátl
po blonďákově ruce, aby se podíval, ale Luhan ustoupil a schoval
si pravou ruku za záda. Nechtěl ho vyděsit, ale tohle bylo trochu
moc. Myslel si, že ho jen odvede zpět domů, ale on podle všeho
neví odkud je nebo to jen nechtěl říct.
„Ukaž!“
usmál se Minseok a vyhrabal se z postele, bosýma nohama dopadl na
studenou podlahu a přiblížil se k Luhanovi, který se snažil
neprozradit, marně. Jeho obranné smysly zbarvily jeho oči do rudé
barvy a aniž by chtěl, zavrčel. Tohle se mu dělo pokaždé, když
byl ve stresu a nevěděl, co dělat.
Minseok
si všiml nebezpečně rudých očí a jakmile Luhan zavrčel, udělal
několik kroků zpět až dopadl znovu do postele.
„Co..
si kruci zač?“ zeptal se vyděšeně, zatímco se plazil dál od
blonďáka, který se držel za zářící hřbet ruky, tiskl k sobě
oční víčka a zhluboka dýchal, aby se uklidnil. Tohle nechtěl.
„Zůstaň
tady a nikam nechoď,“ řekl rychle načež vyběhl z pokoje pryč.
Minseok nechápal, co se to stalo. Co mu mohlo zářit na ruce a jak
je možné, že vrčel jako nějaký pes nebo vlk..?
Střelil
pohledem po dveřích, kam zmizel. Ne to nemohla být pravda. Ti
Vlci, o kterých mu vyprávěl děda... To nemohla být pravda. Však
je to nemožné nebo ano? Vstal z postele a přemístil se k
otevřenému oknu. Chytl se okenního rámu a pohlédl dolů. Dech se
mu zasekl a srdce rozbušilo strachem a zároveň překvapením.
Několik pater pod oknem seděl nějaký člověk na lavičce a smál
se, zatímco dva vlci, podobní těm, co ho pronásledovali v lese,
pobíhali okolo. Nemohl uvěřit, že je v sídle Vlčích strážců,
ačkoli tomu všechno nasvědčovalo. Nakonec měl jeho děda přeci
jenom pravdu.
*
„Chanyeole!
Kde je Chen?“ křikl z balkónu Luhan, když sbíhal ze schodů.
„Děje
se něco Luhane?“ nadzdvihl jedno obočí Channie, když ho uviděl.
Na chvíli odvrátil pohled od Kyungsooa, který ležel ve své Vlčí
podobě na zemi vedle Sehuna, který se celou dobu posmíval
uraženému Kaiovi na druhé straně nádvoří.
„Teď
nemám čas... viděl jsi ho nebo ne?“ zavyl zoufale a ohlédl se
po dveřích do jeho pokoje.
„Myslím,
že šel za Suhem do knihovny,“ ukázal směrem ke knihovně. Luhan
neváhal a rozběhl se tam. Vletěl tam jako velká voda a jen těsně
se vyhnul Suhovi, který akorát slézal ze žebříku s několika
knihami v rukou.
„Chene!
Už to ví!“ vyštěkl směrem k němu a opřel se o stůl, u
kterého Chen seděl.
„Jak
to že to ví?“
„Všiml
si mého znamení a trošku jsem se i neudržel,“ vysvětlil Luhan
a protočil očima. Chen zavyl.
„Ty
seš střevo,“
„Kdo
co ví?“ vložil se jim do konverzace Suho, kterému se podařilo
bezpečně slézt ze žebříku a odložit knížky na stůl. Chen si
povzdechl.
„Řeknu
ti to, ale slib mi, že nebudeš naštvanej,“ otočil se na něj
Luhan.
„O
co jde?“ zeptal se trošku mrzutě Suho, když uslyšel, že se
nemá naštvat.
„Přivedl
jsem člověka, už ví, že jsme Vlci a bude tu muset pravděpodobně
zůstat, protože neví, kde bydlí,“ vychrlil ze sebe najednou
Luhan. Když už kastrace, tak aspoň za všechno. Chvilku bylo ticho
a tak se dokonce odvážil otevřít oči, které předtím zavřel,
aby se nemusel dívat na Staršího výraz. Chen se celou dobu kousal
do rtu, protože znal Suha moc dobře a bál se jestli znovu
neprodělal mrtvičku, jako předchozí den, když mu oznámil, že
vede odpadlíky.
Suho
tam jen stál s rukou opřenou o stůl a snažil se si nějak
poskládat informace, které mu jejich strážce a stopař oznámil.
Snažil se nějakým způsobem nevybouchnout, protože už si vážně
myslel, že je snad všem pro smích.
„Tak
dobře. Zkusím na to jít racionálně,“ odkašlal si, „Chceš
mi říct, že jsi sem přivedl člověka a ten ví, kdo jsme?“
Luhan přikývl.
„A
to jsi udělal, i když znáš zákony?“ Luhan znovu přikývl.
„A
i kdyby zákony byly naprosto nepodstatné... sakra jak si můžeš
dovolit mi ještě víc drásat nervy, když se to skvěle daří
tomuhle pitomci a já... víte co? Řešte si to sami. Mě se to
netýká.. řekněte si to Vůdci sami. Já jedu asi do lázní na
ozdravnou kůru nebo mě z tohohle absolutně nedodržujících
pravidel magořince trefí šlak!!!“ začal rozhazovat kolem sebe
rukama a poslední slovo řekl s doprovodem prásknutí dveří od
knihovny. Luhan s Chenem se po sobě podívali.
„Ten
nikam neodjede, vždyť na to ani nemá,“ zamručel Chen. Luhan se
zasmál. Jo asi jeho původní plán nenaštvat Suha nevyšel.
„Co
teď?“ zeptal se po chvilce.
„No...,“
nadechl se Chen a zvedl se ze židle, „Ty teď půjdeš za Vůdcem
a všechno mu vyklopíš, zatímco já půjdu za tou horkou hlavou a
pokusím se jí nějak zchladit,“
Luhan
se poškrábal na hlavě. Vůbec se mu nelíbilo, že to musel jít
říct Krisovi. Když ho nevykastroval totiž Suho, tak Kris to
určitě udělá. Teď se jen modlil, aby tam sním byl i Lay, který
by Vůdce popřípadě uklidnil.
Strašně moc jsem se těšila na tuhle povidku xD Být Luhanem tak tak se taky bojim jit ke Krisovi xD Těšim se n dalši pokračovani. :-)
OdpovědětVymazatProsím další díl! :) strašně tuhle povídku žeru! :D Další, další, DALŠÍ!! :) :)
OdpovědětVymazatJaaaaj. Ani netušíš ako som strašne šťastná, že nevieš ako pokračovať v Heart Attack. Nič v zlom <3 *keď zistila, že je ďalšia časť vlčiat..desať minút jačala a skákala radosťou* milujem túto poviedku a aj tento diel sa ti skvelo podaril :3 dúfam, že pri Krisovi bude aj ten Lay, lebo by inakLuhana. a asi pri najlepšom zabil. A Xiumin......Vlčí strážci?..*rozplíva sa nad tým. Miluje totiž staré legendy a povesti+keď je to ešte o vlkoch*..ja by som dedkovi verila..A aj on už asi uveril. <3 and i love them :) a v ďalšom diely by to chcelo potom aj zvyšok, ako napr. Sehuna, Sehuna a možno ešte trochu Sehuna <3 <3 :3 ale aj ten zvyšok xD takže super diel, teším sa na ďalší a Fighting :*
OdpovědětVymazatLuhan si zadělal na pěkně velký průšvih. Ale věřím, že Kris si nakonec zachová chladnou hlavu a celou situaci zvládne ku prospěchu všech. Je to přeci vůdce...
OdpovědětVymazatNo uvidíme...
Moc se těšim na další díl...
Já tě miluju :33 ano :33 ale bylo tam poněkud málo SeKai :D i když můžu být ráda za tu jednu větu :3 awwww doufám, že další díl přidáš co nejdřív protože takhle povídka je naprosto dokonalá :333
OdpovědětVymazatMuhahaha... jen tak dál xDDD
OdpovědětVymazatNejlepší dárek k narozeninám.Tak dobře jsem se dlouho nenasmála. :DDD
OdpovědětVymazatNejlepší dárek k narozeninám.Tak dobře jsem se dlouho nenasmála. :DDD
OdpovědětVymazatKedy bude ďalší diel?....strašne sa naň teším <3 <3 <3
OdpovědětVymazatJaaaa chciiiiiii vlkyyyy....jjaaaa jeee chciiiiiii <3
OdpovědětVymazat