středa 4. března 2015

softness of wolf claws // VI. Part //


Fandom: EXO
Pairings: ChanSoo, XiuHan, Kray, SeKai, BaekTao, SuChen
Žánr: BoysLove, Yaoi, Fantasy
Autor: HyuniiLee
Počet kapitol: 6/?


Takže. Vy máte tak zatraceně velký štěstí, že zaboha nevím , jak pokračovat v Heart Attack. Proto jsem vám napsala další díl s vlčatama. Takže tu chci hodně komentářů, protože je to poměrně výkon nebo alespoň na tenhle díl jsem já specielně pyšná! Miluju vás! Enjooooy~ 






 „To nemyslíš vážně, že ne?“ Chen doufal, že si z něj Luhan jen střílí, protože odpadlíci byli možná v pořádku a o jednoho nebo dva navíc by nevadilo, však Vůdci to je jedno, ale člověk? To už bylo poměrně velké sousto. A Chen vůbec nevěděl, jak tohle prezentovat před Krisem a Suhem. Jestli si myslel, že za tři Vlky ho vykastrujou, tak co provedou s chudákem Luhanem, až zjistí, že ten sem přitáhl něco mnohem nebezpečnějšího.

„Lhal jsem ti snad někdy?“ povzdechl si Luhan.

„Můžu ho vidět?“

„Samozřejmě, že můžeš,“ přikývl Lu, na nic nečekal a popadl nějaký ten chleba a mléko, aby se nevracel s prázdnou, následován Chenem a Baekhyunem. Přešli až k jeho pokoji a Luhan potichu otevřel dveře, pokud ještě spal, nechtěl ho budit.

„Byl dost vyčerpaný, když jsem ho potkal. Chanyeol mi včera večer, když jsem dorazil, pomohl ho umýt a převléknout. Za celou dobu se neprobudil,“ vysvětlil a nahlédl do pokoje. Chlapec stále spal, což bylo podle Luhana dobře, protože zatím nikomu nic nehrozilo.

„Uf... to je puch,“ zkřivil tvář Baekhyun a začal kolem sebe mávat rukama, aby trochu promíchal vzduch. Luhan se po mladším Vlku podíval a Baekhyun jen nevinně pokrčil rameny.

„Ta člověčina je příšerná. Po cestě se to dalo ještě zvládnout, ale tady ten pokoj by se měl nechat vyvětrat,“ usmál se ukázal směrem k oknu.

„Máš dobrý čich,“ přikývl Chen a pousmál se, protože mu už teď bylo jasné, čím asi Baekhyun bude, až ho vycvičí. Poté obrátil svoji pozornost na člověka v posteli. Nevypadal nebezpečně, ale stejně to bylo proti všem zákonům. Vlci se mají snažit ukrýt před lidmi a ne si je vodit přímo do hlavních sídel. Chen si vůbec nebyl jistý Vůdcovou reakcí a Suhovi tolik nezáleželo, ale docela se bál, aby ho nevyhnal zpět do lesů. To by byla pravděpodobně jeho smrt.

„Hádám, že netušíš odkud je?“ zeptal se Luhana a ten jen nesouhlasně zavrtěl hlavou. Bylo mu jasné o čem Chen přemýšlí. Ovšem že by to bylo jednodušší, kdyby věděl odkud je, to by ho tam odnesl okamžitě, ale bohužel.

„Tak snad aspoň on bude vědět odkud je a já se zatím pokusím vymyslet, jak tohle řekneme Vůdci, protože to bude ten největší oříšek dne. Postarej se o něj, prosím,“ položil Luhanovi na rameno svoji ruku a soucitně se mu podíval do očí. Blonďák, ale nevypadal, že by ho to trápilo, jen se na něj usmál a zasedl do křesla vedle postele.
Baekhyun rychle pozdravil Luhana a pak se rozběhl za Chenem.

„Co s tím budeš dělat?“

„No to vůbec nevím,“ povzdechl si Chen. Baek se zadíval na Staršího zoufalý a zamračený výraz. Bylo mu jasné, že je to docela závažná situace, ale jeho se to vlastně netýkalo, tak proč by ho to mělo zajímat. Podíval se před sebe a všiml si Taa, který akorát vycházel z kuchyně.

„Už jsi vzhůru?“ vyštěkl vesele a rozběhl se k němu. Chen se za nimi podíval a usmál se. Aspoň o jednoho se nemusí bát.

*

Luhan pozoroval chlapcovu spící uvolněnou tvář, pootevřené rty a malou vrásku mezi obočím. Předpokládal, že neměl moc klidné spaní, ale byl tak unavený, že se nemohl ani probrat. Přemýšlel, zda ho předtím vnímal, když k němu přišel, tak jak bude reagovat až se probere a jestli se nevyděsí až zjistí, kam se dostal. Očima zabloudil k hodinám. Spal už hodně dlouho, takže by se mohl každou chvíli probudit. Když tak nad tím přemýšlel, měl by mu připravit ještě nějaké oblečení a donést trošku lepší jídlo než jen chleba a mléko. Vždyť on nebyl vězeň.

Zatímco seděl v křesle zaraženě sledoval svoje ruce se mladík začal probouzet. Do očí ho bodaly sluneční paprsky a bylo to snad poprvé po dlouhé době, co se neprobouzel na pichlavém jehličí. Nebyl si ovšem jistý, kdy stihl najít tak pohodlné a teplé místo. Možná přeci jenom ještě spal, protože nevěřil, že je na tak suchém a teplém místě. Rozhodně si ale chtěl ten pocit užít, co nejdéle a tak se zachumlal do té příjemné peřiny ještě mnohem víc. Přes rty mu přeběhl malý úsměv, který se ale ztratil, jen co zaslechl lehký povzdech. Uslyšel za sebou pohyb a to ho donutilo otevřít oči a několikrát zamrkat. Vykulil oči, když zjistil, že doopravdy leží v posteli a ne nikde v lese. Rychle se ohmatal, zda ho něco nebolelo a nebyl obětí třeba nějakého zneužití, ale nic. Zamračil se, když zjistil, že na sobě nemá svoje oblečení, ale cizí. Navíc byl umytý. Měl okno, vůbec si nepamatoval, co se stalo. Všechno měl v mlze a nebyl schopný si vzpomenout. Pak mu hlavou proběhl obrázek velkých a podivných vlků a nakonec se mu vybavila příjemná dlaň na jeho čele a blonďatá šmouha, pak už ale nic.

Když znovu zaregistroval pohyb za sebou, opatrně se přetočil, aby se podíval, kdo to je, protože ani místnost nepoznával a proto jen hádal, že se nijakým zázračným způsobem domů nedostal.

Luhan si všiml, že sebou chlapec nějak divně šije a to ho utvrdilo v tom, že je vzhůru. Po chvilce se přetočil a on se mohl znovu podívat do těch tmavě kaštanových očí. Hlavně ho nechtěl vyděsit a tak se přívětivě usmál.

„K..kdo jsi... a kde to jsem?“ vydal ze sebe po kouskách chlapec v posteli a nervózně se odsunul dál od Luhana.

„Jsem Luhan a jsi...,“ rozhlídl se kolem dokola a potom zapřemýšlel, zda by bylo vhodné říct něco jako 'v hlavním sídle', to mu zrovna nepřišlo jako dobrý nápad, „... Jsi u mě doma,“ dokončil větu.

„Jak jsem se sem dostal, a co to mám na sobě?“ chrlil ze sebe jednu otázku za druhou.

„Našel jsem tě v lese a to, co máš na sobě je moje oblečení, co jsem ti půjčil. Můžu se teď zeptat na něco já nebo tě ještě něco zajímá?“ uchechtl se Luhan. Vážně mu připadal v tu chvilku rozkošný, a to že mu zrovna moc věcí rozkošných nikdy nepřišlo. Minseokovi po těchto slovech doslova sklaplo, ale nebylo to těmi slovy, nýbrž tím zajímavým pronikavým hlasem, kterým byl Luhan obdařen.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se Luhan po chvilce.

„Kim Minseok,“ odpověděl.

„A odkud jsi?“

„Jsem...,“ Minseok se zasekl, proč by mu to měl říkat? Poslal by ho tam? Odvedl by ho domů? Možná a to on nechtěl. Nechtěl se vrátit domů. Možná ještě před několika hodinami ano, ale teď má dokonalou příležitost začít nanovo, “.. já nevím,“

Luhan se zamračil: „Jak nevíš?“

„Nevím...,“ pokrčil rameny a sklopil pohled k zemi. Měl na vybranou? Možná ano, ale byl odjakživa hodně tvrdohlavý a tak si za tím, že neví odkud je, stál.

„No bezva,“ povzdechl si Luhan a projel si vlasy rukou.

„Co to je?“ podivil se Minseok, když si všiml něčeho zářivého na Luhanově ruce. Nejenom tvrdohlavý, ale taky hodně zvědavý. Hmátl po blonďákově ruce, aby se podíval, ale Luhan ustoupil a schoval si pravou ruku za záda. Nechtěl ho vyděsit, ale tohle bylo trochu moc. Myslel si, že ho jen odvede zpět domů, ale on podle všeho neví odkud je nebo to jen nechtěl říct.

„Ukaž!“ usmál se Minseok a vyhrabal se z postele, bosýma nohama dopadl na studenou podlahu a přiblížil se k Luhanovi, který se snažil neprozradit, marně. Jeho obranné smysly zbarvily jeho oči do rudé barvy a aniž by chtěl, zavrčel. Tohle se mu dělo pokaždé, když byl ve stresu a nevěděl, co dělat.

Minseok si všiml nebezpečně rudých očí a jakmile Luhan zavrčel, udělal několik kroků zpět až dopadl znovu do postele.

„Co.. si kruci zač?“ zeptal se vyděšeně, zatímco se plazil dál od blonďáka, který se držel za zářící hřbet ruky, tiskl k sobě oční víčka a zhluboka dýchal, aby se uklidnil. Tohle nechtěl.

„Zůstaň tady a nikam nechoď,“ řekl rychle načež vyběhl z pokoje pryč. Minseok nechápal, co se to stalo. Co mu mohlo zářit na ruce a jak je možné, že vrčel jako nějaký pes nebo vlk..?

Střelil pohledem po dveřích, kam zmizel. Ne to nemohla být pravda. Ti Vlci, o kterých mu vyprávěl děda... To nemohla být pravda. Však je to nemožné nebo ano? Vstal z postele a přemístil se k otevřenému oknu. Chytl se okenního rámu a pohlédl dolů. Dech se mu zasekl a srdce rozbušilo strachem a zároveň překvapením. Několik pater pod oknem seděl nějaký člověk na lavičce a smál se, zatímco dva vlci, podobní těm, co ho pronásledovali v lese, pobíhali okolo. Nemohl uvěřit, že je v sídle Vlčích strážců, ačkoli tomu všechno nasvědčovalo. Nakonec měl jeho děda přeci jenom pravdu.

*

„Chanyeole! Kde je Chen?“ křikl z balkónu Luhan, když sbíhal ze schodů.

„Děje se něco Luhane?“ nadzdvihl jedno obočí Channie, když ho uviděl. Na chvíli odvrátil pohled od Kyungsooa, který ležel ve své Vlčí podobě na zemi vedle Sehuna, který se celou dobu posmíval uraženému Kaiovi na druhé straně nádvoří.

„Teď nemám čas... viděl jsi ho nebo ne?“ zavyl zoufale a ohlédl se po dveřích do jeho pokoje.

„Myslím, že šel za Suhem do knihovny,“ ukázal směrem ke knihovně. Luhan neváhal a rozběhl se tam. Vletěl tam jako velká voda a jen těsně se vyhnul Suhovi, který akorát slézal ze žebříku s několika knihami v rukou.

„Chene! Už to ví!“ vyštěkl směrem k němu a opřel se o stůl, u kterého Chen seděl.

„Jak to že to ví?“

„Všiml si mého znamení a trošku jsem se i neudržel,“ vysvětlil Luhan a protočil očima. Chen zavyl.

„Ty seš střevo,“

„Kdo co ví?“ vložil se jim do konverzace Suho, kterému se podařilo bezpečně slézt ze žebříku a odložit knížky na stůl. Chen si povzdechl.

„Řeknu ti to, ale slib mi, že nebudeš naštvanej,“ otočil se na něj Luhan.

„O co jde?“ zeptal se trošku mrzutě Suho, když uslyšel, že se nemá naštvat.

„Přivedl jsem člověka, už ví, že jsme Vlci a bude tu muset pravděpodobně zůstat, protože neví, kde bydlí,“ vychrlil ze sebe najednou Luhan. Když už kastrace, tak aspoň za všechno. Chvilku bylo ticho a tak se dokonce odvážil otevřít oči, které předtím zavřel, aby se nemusel dívat na Staršího výraz. Chen se celou dobu kousal do rtu, protože znal Suha moc dobře a bál se jestli znovu neprodělal mrtvičku, jako předchozí den, když mu oznámil, že vede odpadlíky.

Suho tam jen stál s rukou opřenou o stůl a snažil se si nějak poskládat informace, které mu jejich strážce a stopař oznámil. Snažil se nějakým způsobem nevybouchnout, protože už si vážně myslel, že je snad všem pro smích.

„Tak dobře. Zkusím na to jít racionálně,“ odkašlal si, „Chceš mi říct, že jsi sem přivedl člověka a ten ví, kdo jsme?“ Luhan přikývl.

„A to jsi udělal, i když znáš zákony?“ Luhan znovu přikývl.

„A i kdyby zákony byly naprosto nepodstatné... sakra jak si můžeš dovolit mi ještě víc drásat nervy, když se to skvěle daří tomuhle pitomci a já... víte co? Řešte si to sami. Mě se to netýká.. řekněte si to Vůdci sami. Já jedu asi do lázní na ozdravnou kůru nebo mě z tohohle absolutně nedodržujících pravidel magořince trefí šlak!!!“ začal rozhazovat kolem sebe rukama a poslední slovo řekl s doprovodem prásknutí dveří od knihovny. Luhan s Chenem se po sobě podívali.

„Ten nikam neodjede, vždyť na to ani nemá,“ zamručel Chen. Luhan se zasmál. Jo asi jeho původní plán nenaštvat Suha nevyšel.

„Co teď?“ zeptal se po chvilce.

„No...,“ nadechl se Chen a zvedl se ze židle, „Ty teď půjdeš za Vůdcem a všechno mu vyklopíš, zatímco já půjdu za tou horkou hlavou a pokusím se jí nějak zchladit,“

Luhan se poškrábal na hlavě. Vůbec se mu nelíbilo, že to musel jít říct Krisovi. Když ho nevykastroval totiž Suho, tak Kris to určitě udělá. Teď se jen modlil, aby tam sním byl i Lay, který by Vůdce popřípadě uklidnil. 

10 komentářů:

  1. Strašně moc jsem se těšila na tuhle povidku xD Být Luhanem tak tak se taky bojim jit ke Krisovi xD Těšim se n dalši pokračovani. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Prosím další díl! :) strašně tuhle povídku žeru! :D Další, další, DALŠÍ!! :) :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jaaaaj. Ani netušíš ako som strašne šťastná, že nevieš ako pokračovať v Heart Attack. Nič v zlom <3 *keď zistila, že je ďalšia časť vlčiat..desať minút jačala a skákala radosťou* milujem túto poviedku a aj tento diel sa ti skvelo podaril :3 dúfam, že pri Krisovi bude aj ten Lay, lebo by inakLuhana. a asi pri najlepšom zabil. A Xiumin......Vlčí strážci?..*rozplíva sa nad tým. Miluje totiž staré legendy a povesti+keď je to ešte o vlkoch*..ja by som dedkovi verila..A aj on už asi uveril. <3 and i love them :) a v ďalšom diely by to chcelo potom aj zvyšok, ako napr. Sehuna, Sehuna a možno ešte trochu Sehuna <3 <3 :3 ale aj ten zvyšok xD takže super diel, teším sa na ďalší a Fighting :*

    OdpovědětVymazat
  4. Luhan si zadělal na pěkně velký průšvih. Ale věřím, že Kris si nakonec zachová chladnou hlavu a celou situaci zvládne ku prospěchu všech. Je to přeci vůdce...
    No uvidíme...
    Moc se těšim na další díl...

    OdpovědětVymazat
  5. Já tě miluju :33 ano :33 ale bylo tam poněkud málo SeKai :D i když můžu být ráda za tu jednu větu :3 awwww doufám, že další díl přidáš co nejdřív protože takhle povídka je naprosto dokonalá :333

    OdpovědětVymazat
  6. Nejlepší dárek k narozeninám.Tak dobře jsem se dlouho nenasmála. :DDD

    OdpovědětVymazat
  7. Nejlepší dárek k narozeninám.Tak dobře jsem se dlouho nenasmála. :DDD

    OdpovědětVymazat
  8. Kedy bude ďalší diel?....strašne sa naň teším <3 <3 <3

    OdpovědětVymazat
  9. Jaaaa chciiiiiii vlkyyyy....jjaaaa jeee chciiiiiii <3

    OdpovědětVymazat