Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 32/?
Dobrá, dobrá.. 9 komentářů je skvělý důvod k přidání dalšího dílu, ovšem fakt, že nemám ještě dopsaný 33. díl mě děsí a vás by měl taky xD Ale tak vydám ze sebe všechno, abyste tady ten díl v pátek měli :D A taky se tam snažím na vaše žádosti zapojit víc Sekai, ale pravdou je, že v týhle situaci, ve které zrovna jsou, mě nějak nenapadá, co jim tam dát :D Ale plánuju, že budu jeden díl věnovat jenom jim.. :D Uvidíme... :D Mno, tak si to užijte, okomentujte a modlete se, abych stihla dopsat další díl :D Byee~~
„Dojdu
pro doktora,“ oznámí Kyu a vyběhne z pokoje. Ryeowook mezitím
nespouští oči z Luhanovi tváře. Dívá se na něho, Luhan se
dívá na něj. Je vzhůru a Ryeowook nemá ponětí, co by měl
dělat, jak se tvářit, nebo co vůbec říct.
„R-Ryeo-“
pokusí se šeptem vyslovit jeho jméno, avšak jeho hlas se zlomí.
Hnědovlásek vezme jeho dlaň do obou svých rukou a pevně ji
stiskne.
„Jsem
tady, Luhane,“ řekne tiše, přičemž se po jeho tvářích sveze
několik slz štěstí, „jsem tak hrozně moc rád, že ses
probudil,“ usměje se a prsty jej lehce pohladí po vlasech.
„K-kde
to jsem a...“ odmlčí se, jazykem si přeje přes suché rty a
polkne, jelikož má úplně vyprahlé hrdlo, „c-co tady děláš?“
„Jsi
v nemocnici,“ odpoví mu plačky, „a..a já...“ zamyslí se, co
by měl říct, ovšem než k tomu dostane příležitost, do
místnosti vejde doktor spolu s Kyuhyunem v patách.
„Vítám
vás zpátky mezi živými,“ usměje se doktor a skloní se nad
Luhana, který se na něho zmateně podívá.
„Cože?“
„Málem
jste nám umřel, chlape,“ pronese muž, „ale nakonec jste to
zvládl, protože jste silný a mladý,“ zasměje se a odtáhne se,
„tak jak se cítíte? Bolí vás něco?“
„Trochu
těžko se mi dýchá, ale jinak nic,“
„Není
divu. Skoro dva dny jste spal a ze začátku jste měl kyslíkovou
masku. Jste po operaci, takže se to dalo očekávat. Ale pokud vás
nic jiného netrápí, je to jen a jen dobře,“
Luhan
znovu pohledem přelétne všechny přítomné, načež se zastaví u
Ryeowooka, „proč jsi tady?“
„No,
tak já vás tady nechám a stavím se později,“ vkročí do toho
doktor a poté se s úsměvem na tváři vydá ke dveřím, ze
kterých následně odejde.
„Sakra
Luhane! Díky bohu, že ses probral! Málem jsme strachy zešíleli,“
řekne šťastně Kyu, položí mu ruku na rameno a sám zamrká
slzy, které se mu vedraly do očí. Luhan ale stále upírá pohled
na hnědovláska na druhé straně, který jen mlčky stojí, dívá
se na něho a pláče.
„Řekneš
mi to?“ zeptá se znovu tiše Lu, stále čekajíc na Wookovu
odpověď.
„Hrozně
jsem se o tebe bál,“ hlesne chlapec a sklopí hlavu, přičemž si
proplete prsty na obou svých rukách.
„Ty?“
vydechne překvapeně Lu, ale zároveň šťastně. Je to zvláštní.
Uvnitř je mu divně. Asi nejspíš proto, že mu doktor řekl, že
málem zemřel. Ale jeho srdce silně a rychle bije do jeho hrudi,
když vidí, že je Ryeowook u něho.
„J-já...“
začne Wook, „chtěl jsem se ti omlu-“
„Říkal
jsem, že to nesnáším,“ přeruší jej blonďák a natáhne k
němu svou třesoucí se ruku, „jsem rád, že jsi tady,“
pousměje se a Kyuhyun si nervózně skousne ret. Je mu trochu
trapně, když tady tak stojí a pozoruje ty dva. Připadá si jako
nechtěné křoví.
„No,
já asi taky půjdu. Máte si toho hodně co říct,“ odkašle si a
otočí se k odchodu, když v tom jej zastaví Luhanův hlas.
„Děkuju,
Kyuhyune,“ hnědovlásek se k němu znovu otočí, s úsměvem
přikývne a poté už vyjde z pokoje ven.
Luhan
mezitím natáhne svou ruku ještě více a chytí Ryeowooka za tu
jeho, načež si jej k sobě trochu blíže přitáhne. Hnědovlásek
se posadí na kraj Luhanovi postele, zatímco má pohled stále
zabodnutý v podlaze.
„Myslel
jsem, že mě už nikdy nechceš vidět,“ šeptne Lu a palcem
přejede po hřbetu chlapcovi ruky, „že mě nenávidíš,“
Wook
svěsí ramena, sklopí pohled, skousne si ret a zoufale si
povzdechne, „nic z toho nebyla pravda,“ dostane ze sebe, „chci,
abys to věděl,“ vzlykne.
„To
bys tady přece jinak nebyl, ne?“ prsty jej chytí za bradu a
donutí ho se na něj podívat, „děkuju,“
„Za
co?“
„Že
jsi mě přestal nenávidět,“ usměje se.
„Nikdy
jsem tě nenáviděl,“ pronese Wook, „navíc...děkovat bych měl
já tobě,“
„Nech
toho,“ povzdechne si Lu, „teď mi za nic neděkuj,“
„Ale
já-“ aniž by stihl větu doříct, blonďák si jej stáhne k
sobě a přitiskne si jej ke své hrudi, přičemž mu prsty vjede o
vlasů. Ryeowook vytřeští oči a zalapá po dechu, když v tom si
uvědomí, že od chvíle, co zjistil, co se Luhanovi stalo, netoužil
po ničem jiném, než po jeho objetí. Proto po chvíli zavře oči
a rukama propluje mezi Luhanovými zády a matrací a plně se na
něho natiskne.
„I
tak ti děkuju...“ zašeptá mu do ucha, „děkuju, že jsi
naživu,“ blonďák se usměje a vdechne vůni jeho vlasů.
„Neříkal
jsem ti snad, že tě nikdy nenechám na pokoji? I kdybys to sám
chtěl?“ Ale chtěl jsi odjet do Číny...
„Děkuju,“
zopakuje znovu Wook a do jeho očí se znovu začnou hrnout slzy.
Nehodlá jim bránit, proto se po chvíli dostanou napovrch a vsáknou
se do látky Luhanova oblečení, „nevím, co bych bez tebe dělal,“
„Ani
nad tím nepřemýšlej, dobře? Nikdy tě nenechám samotnýho,“
pohladí jej po zádech, načež se udiví, když se do něho
Ryeowook najednou odtáhne.
„Ale
chtěl jsi,“ zadívá se mu do očí, „vím o tom, že jsi měl
jet do Číny,“
„Jak
ses to dozvěděl?“
„Řekl
mi to Kyuhyun,“ obeznámí jej, „ale na tom nesejde... Chtěl jsi
odjet a nechat mě tady,“ Co to dělám? Nechci, aby sis myslel,
že jsem na tebe naštvaný...
„Řekl
ti, že jsem chtěl odjet?“ pokrčí čelo, „Ryeowooku... nebylo
to tak, že bych chtěl. Neměl jsem na výběr,“
„Ale
i tak-“
„Myslíš,
že jsem od tebe chtěl utéct? Tak to není,“ zakroutí hlavou.
„Měl
jsi za mnou jít,“
„Říkal
si, že mě už nikdy nechceš vidět,“
„I
tak-“
„Počkej,“
skočí mu do řeči, „mám to chápat tak, že mi to právě teď
vyčítáš?“
Ryeowook
pootevře ústa a horlivě zavrtí hlavou, „n-ne, nevyčítám...
chtěl jsem tím jenom říct-“
„Jdi
prosím,“ hlesne Lu, „jsem unavenej. Chci se trochu vyspat,“
řekne trochu chladně a odvrátí svůj obličej pryč od Wooka. Ten
jen několikrát zamrká a nervózně polkne.
„Nikam
nejdu,“ zašeptá s pohledem skenujícím podlahu, „čekal jsem
dlouho na to, až se probudíš, takže teď, když už jsi konečně
vzhůru, nikam nepůjdu,“ blonďák se zamračí a věnuje mu
překvapený pohled.
„C-cože?“
vydechne udiveně. On... nechce se na Ryeowooka zlobit. Naopak je
šťastný, že je tu u něho. Ale s tou Čínou... vážně mu to
vyznělo jako by mu to Wook vyčítal a to ho zamrzelo. Jenže teď,
když mu řekl, že nikam nepůjde, je překvapený. Nečekal by od
něho, že bude někomu vzdorovat. Je za to rád.
„Nechci,
aby sis myslel, že ti to vyčítám, protože to tak vůbec není,“
chytí jej za ruku a zadívá se mu do očí, přičemž se jej znovu
začne zmocňovat pláč, „jen nevím, co bych dělal, kdybys vážně
odjel,“ odvrátí pohled, aby Luhan nemohl vidět jeho slzy, avšak
stejně neúspěšně. Chlapec v posteli se vytáhne s menší
námahou do sedu a stáhne Wooka opět k sobě tak, aby seděl vedle
něho.
„Pro
mě by to bylo ještě těžší, věř mi. Myslel jsem si, že mě
nenávidíš,“ Ryeowook zatřepe hlavou a kousne se do chvějícího
se rtu, aby zadržel vzlyky. Lu se usměje a pohladí jej po tváři,
přičemž mu palcem setře slzy.
„Ani
nevíš, jak jsem rád, že jsi tady,“ zavře oči a opře se čelem
o to Ryeowookovo.
„To
bych měl říkat spíš já,“ šeptne, načež se odtáhne,
„mimochodem... to, co se ti stalo... můžu za to já,“ musí se
mu omluvit. Sice nevěděl, že něco takového Kai plánuje, ale
přesto...je to jeho vina. Kdyby se s ním nepohádal, Luhan by té
zprávě neuvěřil a nešel by tam.
„O
čem to zase mluvíš?“ povzdechne si a opře se zády o zeď, „jak
bys za to mohl?“
„Četl
jsem tu zprávu,“ oznámí mu, „použili mě jako návnadu.
Kdybych byl s tebou, neprošlo by jim to,“
„Ryeowooku,
proč tohle děláš?“
„Protože
se kvůli tomu cítím hrozně,“
„Ale
za nic nemů-“ z jeho rtů se vydere další zoufalý povzdech,
„proč si pořád myslíš, že za všechno na světě můžeš
ty?“
„Vždycky
to tak bylo,“ sklopí pohled.
„Ne,
Wooku. Nikdy to tak nebylo, víš? Oni ti to možná říkali, ale
tys udělal hloupost, když jsi jim to uvěřil,“ to samé si
psal i v tom dopise..
„Neměl
jsem na výběr,“
„Vždycky
máš,“ vezme jeho tvář do obou dlaní a donutí ho se na něj
podívat, „jenom sis zatím vždycky vybral tu horší možnost,“
pousměje se a jeho tvář pustí.
„I
tak mě to mrzí,“
„To
nemusí. Aspoň nemusím do Číny,“ pokrčí rameny.
„Ale
vždyť si málem umřel,“ zamračí se, „neměl jsi do toho
skladu vůbec chodit,“
„Ale
co kdybys tam vážně byl a oni ti ubližovali?“
„I
kdyby... měl jsi tu zprávu ignorovat,“
„To
bych nikdy neudělal,“ vezme jej za obě ruce a zadívá se mu do
očí, „nedovolím, aby ti někdo ubližoval. I kdyby mě to mělo
stát život, nenechám tě trpět, proto-“ Ryeowook jej nenechá
domluvit a bezmyšlenkovitě jej políbí na rty. Luhan vytřeští
oči a na okamžik přestane dýchat. Zpod hnědovláskových
zavřených víček se stále snášejí horké slzy a ty následně
dopadají na blonďákovu hruď.
Po
chvíli se od něho odtáhne a zalapá po dechu překvapen sám
sebou, načež mu pohlédne do očí, „nechci, abys tohle říkal.
Copak nevíš, že život, který žiješ, je takový, o kterém jsem
vždycky snil? Máš milující matku, lidi ve tvém okolí tě mají
rádi a nikdo ti neubližuje. Měl bys za to být vděčný a vážit
si toho. Takže neříkej, že bys mě chránil, i kdyby tě to mělo
stát život. Nechápeš, že kdybys umřel, trpěl bych mnohem víc
než když mě někdo bije?“ blonďák hlasitě polkne, stále
vyveden z míry kvůli tomu polibku. Dnes se vážně děje tolik
věcí, které by nečekal. Nejdříve se mu Wook vzepřel a nakonec
ho políbil. Co přesně se stalo, když spal? A jak dlouho to vůbec
bylo?
„P-promiň,
já..“ řekne přiškrceně, aniž by věděl, co mu má na to
odpovědět. Je zkrátka úplně mimo.
„Prostě
už to nikdy neříkej, dobře?“ Lu přikývne a Wook mu poté
obmotá ruce kolem krku, načež se k němu přitiskne.
Blonďák
se usměje a obejme jej kolem pasu, „dneska mě jenom překvapuješ,“
„To
protože jsem šťastný,“ zamumlá Wook a dlouze vydechne, až
jeho horký dech polechtá Luhana za krkem.
„Vážně?“
nadzvedne překvapeně obočí.
„Hm,“
„Ani
nevíš, jak rád to slyším,“
„Ani
nevíš, jak rád se tak cítím,“ odpoví s úsměvem, schová
tvář v oblí Luhanova krku a zavře oči.
-
„Jestli
ho tady nenajdeme, tak přísahám, že se půjdu udat,“ přecedí
tiše skrz zatnuté zuby Sehun, zatímco se drží Kaie za bundu a
jde za ním.
„Tak
za prvý – tys ho nebodnul. A za druhý – jestli nebude tady,
neznamená to, že je mrtvej. V tomhle městě je i víc nemocnic,
víš?“ otočí se k němu a mluví tak, aby jej lidé okolo
neslyšeli. Poté strhne blonďákovu ruku ze své bundy a místo
toho ji sevře v té své. Povzbudivě se na něho usměje a pak se
společně znovu rozejdou směrem k recepci. Pořád se Sehuna snaží
ujistit, že všechno bude dobrý, ale pravdou je, že on sám má
taky dost nahnáno. Od toho dne se ani jednou pořádně nevyspal,
neustále má totiž před očima krvácejícího Luhana. Ale co jej
tíží víc – vůbec nic nevědí. Ani učitel neví, co s ním
je. Prý se jeho matce nemůže dovolat.
„Dobrý
den,“ pozdraví Kai a věnuje sestřičce menší poklonu, „prosím
vás, je v téhle nemocnici mladej kluk, středoškolák, který se
jmenuje Luhan?“ Sehun pevněji stiskne jeho ruku, zatímco se přes
jeho rameno dívá na sestřičku, která se šla zeptat své
kolegyně, zda o někom takovém neví.
Po
malé chvíli se vrátí zpět ke Kaiovi s úsměvem na tváři, „vy
jste jeho kamarádi?“
Kai
jakoby najednou uslyšel dvě velké rány, jak jemu i Sehunovi
spadla ze srdce snad tuna kamení. Když se jich ptá na tohle,
znamená to teda, že žije, ne?
„J-jo,
jsme. Takže tady je?“ vyhrkne hnědovlásek a sám málem rozdrtí
Sehunovu ruku.
„Ano.
Leží na jednotce intenzivní péče. Má pár dní po operaci, ale
myslím, že jsem slyšela doktory a ti říkali, že se dnes
probral,“ Kai se se širokým úsměvem otočí na Sehuna, který
se mu okamžitě zavěsí kolem krku a obejme jej tak silně, až mu
málem vyrazí dech. Ale Kaiovi je to jedno. Má stejně velkou
radost jako on.
„M-můžete
nás k němu zavést?“ zeptá se naléhavě Kai, když se jej
blonďák pustí.
„Pojďte
za mnou,“ kývne na ně slečna s úsměvem a vydá se chodbou,
přičemž ji oba chlapci rychle následují. Sehun se nervózně
hryzne do rtu a chytí Kaie za ruku – dnes již po několikáté.
Srdce mu silně buší do hrudi, až by se bál, že se dostane ven.
Ovšem ten fakt, že se nacházejí v nemocnici, jej zároveň docela
uklidňuje.
Hnědovlásek
se nad jejich držícíma se rukama již nijak nepozastavuje. Už to
tak nějak přijal. Není to tak, že by spolu chodili. Je to zkrátka
o tom, že ho právě teď Sehun dost potřebuje a buďme upřímní
– Kai bez něho taky nevydrží.
„Tady
to je,“ ukáže sestra na dveře, „ale musím vás poprosit,
abyste se tam nezdržovali dlouho. Přeci jen teď musí hodně
odpočívat,“
„To
chápeme,“ přikývne Kai, „děkujeme,“ ukloní se a stáhne
sebou i prkenného Sehuna, který do té chvíle jen stál a s
vytřeštěnýma očima a otevřenými rty zíral na ony zatím
zavřené dveře.
Slečna
jim s úsměvem poklonu oplatí, načež se rozejde pryč. Oba
chlapci se mezitím podívají jeden na druhého, zatímco se pevně
drží za ruce. Kai kývne směrem ke dveřím a vezme za kliku.
Sehun se mezitím zhluboka nadechne a zavře oči. Ani neví, proč
se tolik bojí. Teď, když ví, že je Luhan naživu, už se nic
zlého stát nemůže, ne?
Dveře
se otevřou a Kai vejde jako první, ihned za ním i blonďák.
Chlapec v posteli a druhý, který sedí u něho, se na ně okamžitě
podívají, načež vytřeští oči, když zjistí, kdo že to
vlastně přišel.
„K-Kai?
Sehune?“ udiví se Lu, chytne Wooka za ruku a přitáhne si jej
blíže k sobě, „co tady sakra děláte?“ Ryeowook z obou
chlapců nespouští pohled, zatímco prsty volné ruky drtí
prostěradlo na posteli. V jeho hlavě je naprostá bouře pocitů,
ve kterých dominuje zuřivost. To kvůli těmhle dvěma Luhan málem
přišel o život! A teď si sem jen tak nakráčejí? Co si jako
myslí?
„M-my...“
těká očima z jednoho na druhého, neschopen najít slova, která
by měl říct.
„Přišli
jsme se omluvit,“ dokončí za něho tiše Sehun a lehce do Kaie
strčí, aby dal najevo, že by se mohli hnout z místa, „mrzí
nás, co se stalo,“
„Luhane
věř, že se nic takovýho nemělo stát. Ten nůž tam neměl co
dělat!“ řekne zoufale Kai, když Lu nic neřekne, „byla to
blbost,“
V
tu chvíli vytrhne Ryeowook svou ruku z Luhanova pevného sevření,
vstane, několika kroky přejde k oběma chlapcům a bez jakéhokoli
váhání či upozornění vrazí Kaiovi facku, „teď už jsi
spokojenej?!“
Wooow! Ryewook se nezdá. :D Samí překvapení tady. :D A Kai si tu facku zasloužil, ale doufám že si to vklidu vyříkají a nic se nestane. ;) Čekám na další dííl!! :)
OdpovědětVymazatWow......Wook jede.... xD ...som šťastná, že sa Lulu prebral......ale potom ako Wook hovoril aký je šťastný a ako ho pobozkal....-totálne som sa roztiekla.....<3<3<3 len tak ďalej....nech sa Lulu čo najrýchle vyzdraví a bude yaoi ......xD keď sa prišli ospravedlniť...so sweet. jeden celý diel venovaný Sekai?.....jjjaaaa......milujem ťa......a chcem YAOI :) XD :* ^*^ teším sa ...hwaiting :)
OdpovědětVymazatwow jen do nich ryeowooku ale doufam že se to nějak spravý a třeba budou kámoši. Jinak držím palce a jen tak dál
OdpovědětVymazatTeda Wookie...to bych do něj neřekla. Ale je fakt, že Luhan ho hodně naučil. Sám ho políbil a sám se mu vzepřel. A sám ho také bránil před Kaiem a Sehunem, jako kvočna, která si brání svoje kuřátka. Mam z něj radost, moc velkou radost.
OdpovědětVymazatA jak jsem dřív chtěla, aby to Kaiovi a Sehunovi jen tak neprošlo, tak teď nevím, jestli to stále chci. Je mi jich moc líto. Je vidět, že toho opravdu moc litují. A myslím, že stačí, když se na ně vrhnul Wookie, jako bůh pomsty.
Ale věřím v dobrý konec a že se z těch čtyřech stanou dobří přátele, kteří na sebe nedají dopustit.
Jeden díl jen na SeKai? To bych brala. Takže když ti vyzbyde čas ho vymyslet a napsat, tak rozhodně nebudu proti. A na další díl si moc ráda počkam.
Těšim se, moc se těšim...
Wook sa nezdá :D muhaha :D len im daj xD
OdpovědětVymazat.. A SeKai ? Ou yeeaaaah *-* :D
Teším sa na ďalší diel ^^
Wook se nam rozjel :-D :-D Těšim se na dalši dil :-)
OdpovědětVymazatNevím, co říct :33 donutila jsem se komentovat až teď..
OdpovědětVymazatJsem hrozná. Zapomínám komentovat >< ale bylo to úžasný :3 totally<3 těším se na další díl :)
Plačem :"( kde je ďalší diel?....ja ho už chceem .......teším sa...rýchlo plosím píš :) <3 hwaiting :*
OdpovědětVymazatPlosím, plosím, smutně koukám!! dalšíí dííl!! :'(
OdpovědětVymazat