Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 31/?
Takže tady máte další díl a co to zase bylo s těma komentářema? Jen doufám, že jich bude zase o trošku víc nebo v úterý nic nebude ~ No stejně mám předepsaný jen 32 díl, takže se ještě uvidí. ENJOY~
Milý
Ryeowooku,
kde
bych měl začít...? Rozhodl jsem se ti napsat dopis, protože jak
už možná víš, vrátil jsem se s matkou do Číny. Není to
navždy, je to jen...na nějakou dobu.
Nedokázal
bych odjet, aniž bych ti něco neřekl, jenže pochybuju, že bys se
mnou chtěl po tom všem mluvit nebo se na mě jenom dívat. Proto ti
píšu dopis, který doufám neodhodíš hned co zjistíš, od koho
je.
Víš,
když jsme se s matkou a mojí sestrou přistěhovali z Číny sem –
bylo to kvůli rozvodu mých rodičů – bylo docela těžký
zapadnout do kolektivu. Mě sice docela přijali, ale mou sestru ne.
Šikanovali ji, vydírali, okrádali, ubližovali a posmívali se jí,
protože je to číňanka. Nevěděl jsem o tom, ani moje matka.
Jolie to dokázala skvěle skrýt. Nutila se k úsměvu a chovala se,
jakoby se nic nedělo. Já to zjistil ve chvíli, kdy jsem viděl
její pořezané zápěstí, ale nechtěl jsem tomu věřit.
Potvrdilo se mi to teprve až tehdy, kdy jsem na vlastní oči
uviděl, jak ji mlátí, kopou do ní, tahají za vlasy... V ten den
jsem se tam vrhnul a chtěl ji ochránit, ale to se mi vymstilo a
zmlácení jsme nakonec byli oba. Brečela a prosila mě, ať to
neříkám matce. Říkala, že je to její vina a že to bylo poprvé
a naposledy, ať to tedy neřeším.
Poslechl
jsem ji a dodnes toho lituju...
Potom,
co si sama vzala život, jsem trval na tom, že chci přestoupit.
Nedokázal jsem chodit do stejné školy jako ti, kteří za její
smrt můžou. Nemohl jsem se jim dívat do tváře a předstírat, že
o ničem nevím. Nešlo to. Toho dne jsem si slíbil, že pokud budu
ještě někdy něčeho takovýho svědkem, nenechám to být.
Nedovolím, aby další lidé skončili jako moje sestra.
Přestoupil
jsem na školu, kam chodíš ty. Byl jsem uvnitř zničený, ale
napovrch jsem nedával nic najevo. Nechtěl jsem. Připadalo mi, že
by to stejně bylo k ničemu. Školu a spolužáky beru tak, že je
to něco, s čím musím vydržet, dokud nedospěju. Přišel jsem
tedy do té třídy, uklonil se a představil, jako to dělají
všichni, zatímco jsem doufal, že to, co jsem zažil na té
předchozí škole, se tady už nestane.
Když
jsem si šel sednout do lavice, všimnul jsem si hnědovlasýho
schoulenýho kluka v zadní lavici, který vypadal, jakoby se
nejraději rozplynul. Neřešil jsem to. Nikoho v té třídě jsem
neznal, jak jsem teda mohl vědět, že ten kluk zažívá každý
den to, co kdysi zažívala moje sestra?
Během
prvních dnů to bylo v pohodě. Bavil jsem se s Kaiem a se Sehunem a
zbytkem tý povedený partičky, protože mi přišli jako fajn lidi,
se kterýma se dobře baví. Dostal jsem několik pozvání na rande
od spousty holek ze třídy, ale ani s jednou jsem nešel.
Nepřitahovaly mě. Všechny mi přišly na oko stejný.
Do
teď nechápu, jak jsem si těch několik dní nemohl všimnout, co
se v té třídě děje. Co se děje tobě. Ale pak, jednoho dne,
jsme s klukama přišli do třídy a oni tě najednou začali mlátit
a já jenom stál za nima a zaraženě to sledoval, protože jsem
vážně netušil, o co tady jde. Nevím, jestli si to tehdy
zdůvodnili tím, že jsi do nich omylem vrazil, nebo udělal něco,
co je naprosto běžné, ale pro ně to byla akorát tak skvělá
záminka, proč ti ublížit... Jenom proto, že jsi to udělal TY.
Vzpomínáš?
Ten den jsem za tebou přišel do umýváren, protože jsem se bál,
jestli se ti něco nestalo. Ten tvůj pohled, kdy jsi mi říkal, ať
jdu pryč a nezajímám se o tebe, mám v vyrytý hluboko v paměti.
Trochu mě to zasáhlo, protože jsem nechápal, proč se ke mně tak
chováš, když jsem se přišel zeptat, jak ti je. Neznali jsme se a
tak mi pořád vrtalo hlavou, co jsem ti tak mohl udělat, že mě
nenávidíš.
Dny
ubíhaly a já se ti vyhýbal, jak jsi chtěl, a jenom jsem z
povzdálí sledoval, jak ti moji -teď už bývalí- kamarádi
ubližjou. Viděl jsem v tobě svou sestru a věděl jsem, co jsem si
slíbil, ale bylo to docela těžký, když jsi o moji pomoc nestál.
Přesto
jsem se nenechal zastrašit a znovu za tebou šel. Ze začátku to
bylo složitý, ale postupně jsem si přece jenom tvoji důvěru
získával. Dělal jsem to, protože jsem nechtěl, abys měl stejný
osud jako Jolie, ale později jsem zkrátka nechtěl, aby zemřel Kim
Ryeowook. Nevím, kdy a jak se to stalo, ale zamiloval jsem se do
tebe. Věděl jsem, že to je jednostranný, proto jsem mlčel. Ale
tys stejně vycítil, že je něco jinak. Ptal ses a já zapíral.
Byl jsi naštvaný a mě bylo hrozně, až jsem si nakonec řekl, že
když už chci já po tobě, abys ke mně byl vždy a ve všem
upřímný, je správný, když nebudu upřímný já k tobě? Došel
jsem k závěru, že se to musíš dozvědět.
Řekl
jsem to a jak jsem předem věděl, nebylo to vzájemný. Ale to mě
nijak neodradilo. Naopak, byl jsem šťastný, když jsi řekl, že
mě nechceš ztratit. Nakonec jsi to byl zase ty, kdo se omlouval i
přesto, že víš, jak moc to nenávidím.
Ale
zjistil jsem, že ti neubližují jen ve škole...bije tě i vlastní
matka. Když ses dozvěděl, že to vím, zachoval ses stejně jako
moje mladší sestra. Nejdříve si tvrdil, že to bylo jenom jednou
a už se to opakovat nebude. Chtěl jsi, abych od toho dal ruce pryč
a dál se tím nezabýval. Ale víš co?
Neudělal jsem to, ačkoli
jsem věděl, co mě to bude stát. Věděl jsem, že mě budeš
nenávidět, ale já si řekl, že podruhé už tu samou chybu
neudělám.
Tvoji
matku jsem nahlásil na policii a tím ztratil tebe. Bylo to
zvláštní...tolik dní jsem si získával tvoji důvěru a pak
stačil jediný okamžik na to, abych ji znovu ztratil.. Bolelo to a
pořád bolí, ale počítal jsem s tím. Uklidňuje mě jen to, že
teď už snad budeš mít lepší a klidnější život, i když o
tom třeba ještě pořád pochybuješ.
Už
od první chvíle, co jsem tě poznal, jsem toužil zjistit, zda i
lidé, kteří zažívají to, co ty a moje sestra, mají také sny a
tajná přání. Vždy jsem se tě na to chtěl zeptat, ale nikdy
nepřišla ta správná příležitost. Zajímá mě... když
sfoukneš svíčky na dortu nebo vidíš padat hvězdu...přeješ si
něco? Jestli ano, co si přeješ? A jestli ne...proč?
Moje
největší snaha byla vždycky ukázat ti, že ne všichni jsou
stejní. Chtěl jsem ti dokázat, že já jsem jiný a další
spousta lidí také. Nevěřil jsi mi...jak bys taky mohl.
Ale
víš...bolí mě, když říkáš, že se o tebe nikdo
nezajímá...Protože nevím, jak to můžeš říct, když je tady
někdo, kdo za tebe každý den bojuje, zastává se tě, nemůže
kvůli tobě spát, přemýšlí, jak se ti daří, jestli tě
náhodou někdo neobtěžuje, protože ten dotyčný...já...nemůžu
stát vedle tebe pořád, ačkoli ani nevíš jak moc bych chtěl...
Ale to neznamená, že jsem nikdo! Protože já se zajímám!
Lidé
se tě ptají, jak se máš. Odpovíš, že fajn, přestože to tak
není, jenže to oni nezjistí. Nikdy...
„Nejsi
dost dobrý. Nikdo tě nemá rád. Nikdo tě nemiluje. Nemůžeš
udělat tohle. Nemůžeš udělat tamto. Ve tvém životě se nemůže
stát nic dobrého...“ Všechno tohle ti říkají a tys tomu začal
věřit. Začal jsi věřit tomu, že nejsi dost dobrý. Začal jsi
věřit tomu, že jsi jen na obtíž - a já nevím, co s tím! Když
jsem přišel, vypadal jsi, že už stačilo jen aby se tu objevil
někdo další, kdo ti řekne to samé, co ostatní, a ty to vzdáš
úplně...
Když
tě nikdo ve tvém okolí nemá rád... tak jak by mohl někdo
jiný...? Chci se tě zeptat... čemu budeš věřit? Budeš věřit
v sám sebe nebo budeš věřit těm hloupostem, co o tobě ostatní
říkají? Budeš věřit těm lidem, kteří říkají, že
překážíš? Že jsi na obtíž? Komu budeš věřit?!
Zapomeň
na to, co si myslí nebo říkají ostatní, a buď sám sebou! Dělej
jenom to, co sám chceš. Pokud tě to udělá šťastným a donutí
tě to k úsměvu, pak není důvod se tomu vyhýbat, ne?
Jenže
ty takový nejseš a to mě hrozně mrzí. Dobře, chápu tvoji
situaci a to, že máš strach. Kdo by ho neměl? Ale vadí mi, že
ty nemáš ani tu nejmenší snahu něco měnit!
Vybudoval
sis kolem svýho zlomenýho srdce zeď, sám ses na ni podepsal a pod
to jsi napsal: „Vstup přísně zakázán!“
Nikomu
nedovolíš se k tobě jenom přiblížit, ale já se o to přesto
snažím! Chci, abys mi jednou řekl, že všichni ti lidé neměli
pravdu! Chci, abys řekl, že se mýlili, když říkali, že
překážíš, že jsi hloupý, tlustý nebo moc vychrtlý, malý a
nepotřebný. Musíš těm lidem říct, že nemají pravdu! Říkáš,
že to nedokážeš... Ale to, že to nedokážeš teď, neznamená,
že to nedokážeš nikdy, víš?
Nech
mě ti pomoct! Vím, ublížil jsem ti a udělal něco, co jsem podle
tebe neměl...ale já přesto doufám, že jednoho dne pochopíš
pravý důvod, proč to takhle skončilo. Doufám, že až se sem
jednou vrátím, už nebudeš naštvaný a nebudeš mě nenávidět.
Možná
si říkáš, že když teď odjíždím a nechávám tě tady,
znamená to, že se o tebe nezajímám a nikdy jsem se ani nezajímal.
Dělal jsem to abych ti ublížil jako ti předtím. Vzal jsem ti
rodinu a shodil tě z toho útesu, jak jsi říkal... jestli si tohle
všechno vážně myslíš, mrzí mě to. Ale právě proto odjíždím,
aniž bych se s tebou ještě potkal. Myslím, že by to bylo ještě
horší. Možná by ses tvářil, že mě neznáš, nebo bys mi znovu
řekl, že mě nenávidíš. Nechci to znovu slyšet, proto za tebou
nejdu. Na jednu stranu mě ničí, když tě nevidím a nevím,
jestli ti někdo neubližuje, ale kdybych tě viděl a ty bys prostě
prošel kolem mě a ani se na mě nepodíval, to by mě zasáhlo
ještě víc.
Záleží
mi na tobě a klidně tě nechám mě nenávidět za to, co jsem
udělal. Ale vadí mi, když ke mně potom přijdeš a tvrdíš, že
jsem byl celou tu dobu falešný a všechno jsem to měl
naplánovaný... Vadí mi, když přijdeš a tvrdíš, že víš
úplně všechno! Protože je to úplně naopak...nevíš vůbec nic,
Ryeowooku, protože si nenecháš říct pravdu. Věříš jenom té
své, jelikož všichni kolem tebe samozřejmě pořád lžou...
Chci,
aby sis pamatoval, že jsem k tobě byl vždycky upřímný a nebylo
mi ukradený, co se ti děje. Pokud tomu ale nebudeš věřit ani v
době, kdy se vrátím, už se nebudu dál snažit. Bylo by to
zbytečný... Ale snad se něco takovýho nikdy nestane.
Možná
ti to zní jako vydírání, ale věř, že to nic takovýho není.
Je to jenom o tvojí důvěře a snaze.
Vím,
asi bych na tebe měl přestat myslet, protože vím, že ty nemyslíš
na mě. Chceš, abych na tebe zapomněl? Promiň. Neudělám to.
Nedokážu to a ani nechci. I kdybychom se po tomhle už nikdy neměli
vidět, nebo se přátelit, nezapomenu na tebe.
Ale
i kdybych tady už nebyl nebo bychom si znovu byli cizí, pamatuj si,
že někde v tom davu lidí je aspoň jeden jediný člověk, kterému
záleží na tom, abys měl stejně normální život jako všichni
ostatní.
Mrzí
mě, jestli tenhle dopis potom zmačkáš nebo spálíš, ale je to
jenom na tobě. Nezapomínej, že já ti chtěl jenom pomoct.
Život
není vždycky skvělý, vím to. Ale věř, že stojí za to ho
žít...
PS:
…......Miluju tě.................
V
slzách upustí dopis na zem a zadívá se před sebe. To bylo
potřetí.
Začne
se hrabat z peřin a bleskově vyběhne z místosti, přičemž se mu
z těla vytrhnou kapačky, proto jen tiše zasykne bolestí, ale to
jej nezastaví a zamíří si to přímo k Luhanově pokoji. Je to
sice jen chvíle, co odtamtud odešel, ale on ho zkrátka musí vidět
znovu. Hned.
Při
čtení toho dopisu se mu nedostávalo dostatek kyslíku a jeho
tlukot srdce se o dost zrychlil, až by přísahal, že ho musela
slyšet celá nemocnice.
Ano,
vše, co tam Luhan psal, byla pravda. Ryeowook to jen donedávna
nevěděl, protože přesně jako to bylo v dopise – neposlouchal.
Byl to tvrdohlavý pitomec, který byl zaslepený pouze svoji vlastní
bolestí. Když nad tím přemýšlí déle, Luhan to měl těžší.
Ryeowookův otec zemřel po vážné nemoci, kdežto Jolie si vzala
život sama. Kdyby to tehdy neudělala, nebo ji někdo stihl
zastavit, mohla klidně žít dál a Wook by se s ní třeba mohl
seznámit. Musí být hrozné žít s vědomím, že jste měli šanci
pomoct člověku, kterého milujete. Luhan si stále vyčítá, že
jí nepomohl. Ale pokud jde o Ryeowooka...tomu život zachránil.
Dal
mu šanci začít znovu. Ochraňoval ho před šikanujícími
spolužáky a před ním samým. Když si všiml jeho jizev na
zápěstí, poznal, že právě tohle je první krok k úplnému
zničení sebe samotného. Řekl mu, že pokud se hodlá pořád
řezat, ať si tedy vezme jeho ruku, podívá se mu do očí a řízne
tolikrát, kolikrát by to udělal sám sobě. Ryeowook mu na to
odpověděl, že by mu nedokázal takhle ublížit. A v tu chvíli to
pochopil. Všechno.
Luhan
by byl schopný všeho, jen aby byl Ryeowook šťastný a v pořádku.
Na ničem jiném mu nezáleželo, jenže Ryeowook tomu nevěřil.
Tehdy. Dnes už je to jinak. Vše mu došlo, nejen potom, co si
přečetl ten dopis, ale také kvůli jeho matce a tomu noži.
Ryeowook
je mu tolik vděčný, že ani neví, zda mu to bude někdy moci
splatit. Je vděčný bohu, že nechal Luhana žít a je také vděčný
Kyuhyunovi, že mu v tom pomohl.
Ano,
Kyuhyun je další člověk, kterému je zavázaný. Přesně jako
říkal Luhan – ne všichni jsou stejní. To jen zatím Ryeowook
neměl šanci ty dobré a hodné lidi poznat. Kromě jeho otce.
Doufá,
že se teď Luhan co nejdřívce probudí, aby mu mohl Ryeowook
všechno říct a za vše se omluvit. A taky... pravdilo tří
vyznání bylo naplněno... Luhanovo třetí miluji tě bylo napsané
na konci toho dopisu.
Ale
to je teď vedlejší. Hlavní je, aby se brzy uzdravil.
Bez
zaklepání vtrhne do jeho pokoje, až kvůli tomu Kyuhyun málem
vyletí z kůže. Nestihne se jej ani zeptat, co to do něho vjelo,
protože si všimne jeho zarudlých očí, slz ztékajících po jeho
tváři a koutků mírně zvlněných do úsměvu.
„Luhane,“
vydechne tiše a přejde k němu z druhé strany, kde není Kyu,
„musíš se brzo probudit, dobře? Potřebuju ti toho tolik říct,“
pohladí jej po tváři, načež se k němu skloní a pomalu mu
vtiskne polibek na čelo.
Kyuhyun
si odkašle, aby na sebe upozornil. Je mu divně, když se na ně
dívá.
„Promiň,“
usměje se na něho Wook, „ale musel jsem... Přečetel jsem si ten
dopis,“
„A?“
„Měl
ve všem pravdu,“ řekne nespoštějíc z blonďáka oči.
„Páni,“
povzdechne si ironicky Kyu, „konečně ti to došlo?“
„Nech
toho,“ našpulí rty Wook, „kdybys byl v mojí situaci, zachoval
by ses stejně,“
„Myslíš?“
nadzvedne jedno obočí. Ryeowook chytí Luhana za ruku a skousne si
ret.
„Asi
ne,“ hlesne, „neříkal doktor, kdy by se už měl probudit?“
„Prý
to sami nevědí. Může to bejt dneska a nebo až za tejden. Záleží
na něm,“
„Ale
nemůže se stát, že by se třeba neprobudil, že ne?“ zamračí
se Wook a Kyu jen zakroutí hlavou v záporém gestu.
„Určitě
se probudí,“ usměje je, „těším se, až ho seřvu za ten
telefonát,“
„He?“
nakloní hlavu na stranu.
„To,
že volal mě a ne sanitku,“ vysvětlí mu a druhý chápavě
přikývne.
„Já
se těším, až ho budu moct obejmout,“ zašeptá a Kyu protočí
očima.
„Ježiš
ty vaše slaďárny,“ povzdechne si a se založenýma rukama a
úsměvem na tváři se postaví, „jdu si koupit z automatu nějakou
bagetu. Nechceš taky?“
„A
můžu?“
„Musíš.
Ty nemocniční blafy stojej za nic a navíc seš jen podchlazenej,
takže ti to nijak neuškodí,“ mrkne na něj a vykročí ke
dveřím.
Ryeowook
zatím palcem stále přejíždí po hřebu blonďákovi ruky, když
v tom najednou jakoby se mu zdálo, že ucítil odezvu z druhé
strany. Zalapá po dechu a střelí pohledem k chlapci u dveří.
„Kyuhyune!“
zastaví jej, „m-mám pocit, že Luhan právě pohnul rukou,“ s
vytřeštěnýma očima pevněji stiskne chlapcovu dlaň a druhou
rukou jej pohladí po vlasech. Kyuhyun mezitím rychle dojde zpět a
položí mu ruku na rameno.
„Luhane?“
osloví jej opatrně Kyu, „jsi vzhůru?“
Ryeowook
si jazykem přejede přes suché rty a zadívá se na jeho ruku,
kterouc stále svírá v té své, pozorně sledujíc, zda se znovu
nepohne. Přísahal by, že se mu to předtím nezdálo.
„No
tak,“ vydechne Wook, „probuď se,“ skousne si ret a najednou
ucítí, jak mu Luhan lehce stiskne jeho prsty.
„U-udělal
to znovu,“ zašeptá s úsměvem a ve stejnou chvíli se blonďákovy
unavené oči pomalu otevřou a on začne plně vnímat.
Wow konečně mu to došlo a Lu je vzhůru. Úžasný díl doufám ze bude brzo další a co dělají Kai a Sehun
OdpovědětVymazatJe vzhůůrůůů!! :D :D To mu to trvalo :D A Wookovi taky. :D Těším se na další díl. :3 Ale chtělo by to nějaký SeKai. ;D
OdpovědětVymazatOmlouvám, se že nekomentuji každý díl, ale nějak to nezvládám ><
OdpovědětVymazatJinak tenhle díl.. Awwww *3* brečela jsem u televize a rodiče se mi smáli :'D hrozne tuhle povídku prožívám... Nevím občas se cítím jako ve škole... Jen já na tom nejsem tak špatné xD ale tak všechno se to může změnit... Omg jak jsem se dostala k tomu jak je ta povídka úžasná až k tomuhle? XD těším se na další díl ^-^
Yes yes yes !!! Konečneee sa prebral ^^ .. Ok revala som :D Asi to moc prežívam xD ..
OdpovědětVymazatDokonalá poviedka :3
Teším sa na ďalší diel :'3
No konečně to Wookovi docvaklo. Ale je fajn, že mu to vůbec došlo. Pořád je lepší později, než nikdy...
OdpovědětVymazatUž taky bylo na čase, aby se Luhan probral. I když je po hodně náročné operaci, tak na odpočinek a nabírání síly bude mít spoustu času. S Wookovou láskou a péčí se bude zotavovat velice rychle.
Zajímalo by mě, co dělají Kai se Sehunem.
Moc se těšim na další díl...
Ten dopis byl nadherny :-) Jsem stastna ze se Lu probral..doufam ze dalsi dil bude v utery xD
OdpovědětVymazat1) nemám slov.......ten list ma úplne dostal <3
OdpovědětVymazat2) Som rada, že si to Wook už konečne uvedomil :)
3)on sa prebral....Luhan sa prebraaaaal.....ani nevieš jak som šťastnááá <3<3<3 teším sa na ďalší diel......hwaiting :)
PS,: Musí byť ďalší diel až v utorok? O.o to neprežijeeem :) <3 a potom kto bude komentovať a čítať to čo napíšeš...no...Kto?.... :)
Ten dopis strasnee mooc dojemnej, az sem se malem rozbrecela:D:)
OdpovědětVymazatKonecne to Wookovi docvaklo)
A Lulu se probudill, jooo!:3
Chci dalsi diiiil!:D:3
Žijééééé~ No jo...nejsi sadista, jako já :D Zkrátka nezabíjíš xD
OdpovědětVymazat