Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 30/?
Říkala jsem, že nebudu až tak zlá ;) To bych jim nemohla udělat :D Ačkoli jsem si chvíli říkala, co kdybych to přece jen zakončila Luhanovou smrtí... ale pak mě to přešlo xD Tak jsem vám tam aspoň dala ten Wookův sen :D Ale je živej, tak buďme šťastní xD Mno nic, užijte si to^^ Mimochodem - tenhle díl patří znova mezi ty delší --> má 3628 slov ;)
„Ryeowooku!
Uklidni se!“ zatlačí jej zpět do postele Kyuhyun a chvíli jej
tam přidrží, jelikož se Wook pořád cuká.
„Musím
ho vidět!“ naléhá v slzách, načež svou snahu vzdá a zalapá
po dechu. Je oproti Kyuhyunovi moc slabý.
„Teď
má stejně po operaci, takže je v umělém spánku,“ přidá se
sestřička a položí mu ruku na rameno, „navíc, i vy byste měl
odpočívat,“
„Já
ale odpočívat nechci,“ hlesne Wook, „musím vidět Luhana,“
„K
čemu by ti to bylo? Stejně by nevěděl, že tam seš,“
povzdechne si Kyu. Pravdou je, že i jemu spadl ze srdce obrovský
kámen, když jim bylo oznámeno, že Luhan přežil. Nejraději by
plakal štěstím, jako Wook, ale to nechá až na později, až bude
sám.
„Musím
za ním jít. Potřebuju vidět, že je vážně naživu,“ stočí
k němu pohled a skousne si ret, aby zadržel vzlyk.
„Věřte
mi,“ usměje se sestřička, „ale teď musí vážně odpočívat.
Byla to dost náročná operace,“
„A
je jisté, že bude v pořádku?“ zeptá se s vráskou na čele
Kyu.
Sestřička
se nadechne a pokrčí rameny, „to já nevím. Zkuste se potom
zeptat doktora,“
„I
tak vám děkujeme,“ postaví se a věnuje slečně úklonu, „díky
vám se už nemusíme tolik obávat,“
„Ale
jděte,“ zakroutí hlavou, „pak poděkujte těm, kteří ho
operovali,“ znovu se mile usměje, načež se vydá ke dveřím, „a
vy se taky prospěte. Jste podchlazený, tak musíte být v teple a
ne se nám tady procházet po chodbách,“ mrkne na něho ještě
předtím, než vyjde ven.
„Má
pravdu. A myslím, že Luhan by to taky nechtěl,“ podívá se na
Wooka a znovu se posadí k jeho posteli.
„Zítra
ráno za ním ale stejně půjdu,“ oznámí mu, „nevydržel bych
to. Musím mu říct, jak mě to všechno mrzí,“
„Ale
on bude spát,“ vydechne Kyu, „neuslyší tě,“
„Na
tom mi nezáleží. Zopakuju mu to klidně stokrát až se vzbudí,“
řekne Wook a zavře oči, aby skryl slzy, kterých si už ale Kyu
přesto stihl všimnout, „a teď už prosím jdi. Chci spát,“
„Dobře,“
kývne Kyuhyun, zvedne se a z místnosti mlčky odejde. Ryeowook
mezitím znovu oči otevře a zadívá se ven na zářící měsíc a
hvězdy okolo něho, přičemž mu z koutku oka vyteče horká slza.
Dnes
o Luhana málem přišel. Kdyby jen tušil, co se stane, nikdy by se
s ním tak nepohádal. Místo toho by byl s ním a nic by se mu
nestalo.
Neví,
co by dělal, kdyby Luhan doopravdy zemřel. Za ty měsíce, co se s
ním zná, nad něčím takovým nikdy nepřemýšlel. Už to bral
jako samozřejmost, že ho vídal každý den, mluvil s ním a viděl
jeho úsměv. Nenapadlo jej, že by mohl někdy najednou ze dne na
den zmizet a už se nikdy nevrátit. Byl by zničený, hlavně proto,
že jedny z posledních slov, co mu řekl, byla slova nenávisti.
Doufá, že Luhan ví, že to Wook tak nemyslel. Tedy, v tu chvíli
možná ano, ale poté mu to došlo. Luhan měl pravdu. Ve všem. S
jeho matkou, spolužáky, otcem, dokonce i s tím, že ne všichni
jsou stejní. On je jiný a Ryeowook to konečně ví, proto kdyby to
dnes Luhan nezvládl, Wooka by to zničilo.
-
Probudí
se a při pohledu z okna pozná, že je stále hluboká noc.
Rozhlédne se kolem sebe, jakoby čekal, že v jeho pokoji někdo
bude. Pomalu se začne zvedat do sedu, načež přehodí nohy přes
okraj postele a postaví se. Trochu se mu zatočí hlava, proto se
přidrží o stolek, jež má vedle postele. Rukou uchopí stojan, na
kterém má zavěšené všemožné kapačky a poté se rozejde ke
dveřím. Otevře je, vykoukne ven, zkontroluje, zda není někdo
poblíž, a potom se už rychle vydá vyprázdněnou nemocniční
chodbou. Očima přelétává jména na cedulkách, jež jsou
pověšené na každých dveřích pokojů. Zamračí se, když nikde
neuvidí jméno toho, kterého hledá. Rozhodne se tedy, že zajde na
recepci. Ano, je to trochu směšné. Snaží se být co nejméně
nápadný, jelikož by měl správně ležet v posteli a spát, ale
on se místo toho půjde bavit k recepci. Jak obvyklé.
Zahne
za roh, kde už uvidí mnohem více lidí. Vykročí k prvnímu
člověku, kterého uvidí, kdo má na sobě bílý plášť. Bude to
možná lepší, než ještě hledat recepci.
„Promiňte,“
osloví jej tiše, „můžu se vás na něco zeptat?“
„Víte
kolik je hodin? Proč nespíte?“ zamračí se doktor.
„Zrovna
jsem se probudil, ale znovu už neusnu, dokud něco neudělám,“
„A
co?“
„Musím
navštívit jednoho člověka, který tu někde taky leží,“
pronese Wook, „dnes měl náročnou operaci a málem přišel o
život,“
„Je
to váš kamarád?“ zeptá se muž.
„Ten
nejlepší,“ hlesne hnědovlásek a sklopí hlavu, „můžete mi
říct, kde leží?“
„A
jak se jmenuje?“
„Luhan,“
„Myslím,
že vím, o koho jde,“ řekne zamyšleně doktor, „ale je vám
jasné, že byste teď rozhodně neměl navštěvovat ostatní
pacienty a místo toho byste měl spát?“
„Já
vím...ale znovu bych už nesunul. Musím ho vidět,“ zvedne k němu
svůj uslzený pohled a slabě se kousne do rtu. Doktor si povzdechne
a přikývne.
„Tak
dobře. Ukážu vám, kde leží, ale nezdržíte se tam dlouho,
ano?“ řekne muž, „tak pojďte,“ otočí se a rozejde se
dlouhou chodbou. Ryeowook jej tiše s vděčností následuje, načež
prudce zastaví, když doktor vezme otevře jedny z mnoha dveří.
„Je
to on?“ zeptá se Wooka mezi dveřmi. Hnědovlásek se pomalu
nakloní a nakoukne do onoho pokoje, přičemž zalapá po dechu,
když na nemocniční posteli uvidí spícího blonďáčka, do jehož
těla je napojeno několik hadiček a přes ústa má kyslíkovou
masku.
„Pane
bože,“ vydechne nevěřícně Wook a po jeho tváři se skutálí
pár slz, „t-to je on,“ vejde do pokoje a šouravým krokem se
vydá k chlapcově posteli, zatímco z něho nespouští pohled.
„Nechám
vás tady, ale slibte, že brzy odejdete,“ ozve se doktor stojící
stále u dveří.
„Děkuju
vám,“ ukloní se ještě Ryeowook a hned na to znovu přesune
všechnu svou pozornost na Luhana. Doktor se smutně pousměje a poté
pokoj opustí.
Ryeowook
otevře ústa, aby něco řekl, ovšem všechna slova se ztratí v
povzdechu a poté se z jeho hrdla vydere vzlyk. Dá si ruku před
ústa a padne na kolena, přičemž chlapci druhou ruku opatrně
položí na jeho dlaň. Očima těká po jeho obličeji, prohlíží
si všechny rány, které na něm má. Palcem mu přejde po hřbetu
dlaně, načež ji uchopí do té své. Z druhé strany ji chytne
svou druhou rukou a proplete s ním prsty. Přitáhne si ji ke svým
rozechvělým rtům a dlaň něžně se zavřenýma očima políbí.
„M-mrzí
mě to,“ hlesne a čelo si opře o matraci postele, „ne..neměl
jsem k tobě být takový...odpusť mi to,“ šeptá, zatímco se
jeho slzy vpíjejí do látky pokrývky, „nevím, co bych bez tebe
dělal,“ zvedne hlavu, postaví se na nohy a přejde blíže k jeho
obličeji.
„Děkuju,“
prsty jej lehce pohladí po tváři a obkrouží jeho rány,
„d-děkuju, že jsi naživu,“ sedne si na židli, která je u
postele, přisune si ji co nejblíže k Luhanovi a dále svými prsty
setrvává na jeho obličeji. Kéž bys tak otevřel oči a
podíval se na mě.
„Kdo
ti to udělal?“ zeptá se, jako by snad čekal odpověď, „a proč
jsi mi neřekl nic o tom, že jsi měl jet do Číny? To jsi mě
chtěl takhle opustit? Jenom kvůli tomu, co jsem ti řekl?“ klade
dál otázky, „nebyla to pravda, víš to. Není pravda, že tě
nenávidím. Nikdy to tak nebylo. Mám tě rád, Luhane,“ vydechne,
zatímco mu po tváři nepřestávají téct slzy, „tolik rád. Jsi
můj nejlepší přítel a já nevím, co bych dělal, kdybych o tebe
přišel,“ zemřel bych.
Nakloní
se k jeho tváři a bez váhání jej rty políbí na tvář. Byl
bys šťastný, kdybys byl vzhůru.
„Tak
nespi dlouho,“ pousměje se potom, co se odtáhne, „musím se ti
za všechno omluvit a říct, že nic z toho nebyla pravda, i když
doufám, že jsi tomu ani na okamžik neuvěřil,“ jeho víčka
najednou začnou těžknout pod náporem slz a nedostatku spánku
nejen z dnešní noci, ale i z celého týdne, kdy se užíral
myšlenkami, proč Luhan nechodí do školy. Zívne si a - aniž by
si toho byl plně vědom – si položí hlavu na matraci, zavře
oči, pevněji stiskne Luhanovu ruku a chvíli poté usne.
-
Vezme
za kliku dveří a otevře je. Vejde dovnitř a udiví se, když
uvidí u synovy postele sedět hnědovlasého chlapce. Dveře za
sebou zavře a tiše k němu přejde. Její tušení, že chlapec
spí, se potvrdí, když si všimne jeho zavřených očí a
pravidelně se zvedajícího hrudníku. Usměje se, když zjistí, že
ten dotyčný je právě Ryeowook, se kterým se Luhan před několika
dny pohádal a kvůli komu byl potom jako tělo bez duše. Pohled
přesune na svého syna, obejde postel, pohladí jej po blonďatých
vlasech a vtiskne mu do nich polibek.
„Přijdu
později,“ zašeptá tiše, aby Wooka nevzbudila. Ví, že u jejího
syna to zatím ani není možné. Byla tu včera skoro celý večer a
poté odešla domů. Je si vědoma toho, že bude ještě chvíli trvat, než se
Luhan probudí a taky byla seznámena s možnými problémy, které
by mohly po operaci nastat.
Ještě
se podívá na spícího hnědovláska a potom se rozejde znovu ke
dveřím. Nechce ho budit, vždyť může přijít i později, ne?
Vyjde
ven a pár metrů od pokoje uvidí dalšího chlapce, který jde
jejím směrem. Může mu být tak stejně, jako Ryeowookovi a jejímu
synovi, Chvíli zůstane stát, aby zjistila, zda jde také za jejím
synem.
„Dobrý
den,“ ukloní se Kyuhyun, „vy jste Luhanova matka, že?“
Žena
se usměje a přikývne, „a ty jsi?“
„Luhanův
kamarád,“ oznámí Kyu, „zrovna za ním jdu...nevadí to?“
„Ale
kdepak,“ řekne žena, „jen je tam právě jiný jeho kamarád,“
Kyu
se zamračí, „Ryeowook...?“ zeptá se spíše sám sebe. Jasně
mu říkal, aby zůstal v posteli. Ovšem nemůže se divit, že ho
neposlechl a šel za ním. On být v jeho kůži, udělal by to samé.
„Ty
ho znáš?“ zareaguje Luhanova matka.
„Zrovna
teď s ním bydlím,“
„Počkej,
takže to znamená, že jsi Kyuhyun, mám pravdu?“
„Luhan
vám o mně něco říkal?“ podiví se Kyu.
„Říkal,
že potom, co Ryeowookovu matku odvedla policie, začal bydlet s
vámi,“ pronese, „taky říkal, že jsi jediný, kdo mu může
pomoct Wooka ochránit,“
„Takže
víte asi všechno,“ vydechne hnědovlásek, „můžu se vás na
něco zeptat?“
Žena
mlčky přikývne a posadí se na lavičku, u které právě stojí,
a pobídne Kyuhyuna, aby se posadil také.
„Luhan
mi říkal o Číně,“ začne Kyu jen co na lavičku dosedne, „prý
jste se tam měli na nějaký čas vrátit,“
„Ano,
to je pravda. Moje tchyně vážně onemocněla a můj bývalý muž
nás poprosil, jestli bychom za ní nemohli jet a strávit s ní těch
pár posledních měsíců,“ sklopí hlavu, „ovšem potom, co se
stalo Luhanovi, už asi nikam nepojedeme,“
„A
už jste to jeho otci říkala?“
„Včera
jsem mu volala. Chápe to a řekl, že za ní pojede sám,“ řekne,
„teď je hlavní, aby se Luhan co nejdříve uzdravil,“
„To
je samozřejmost,“ souhlasí Kyuhyun, „mimochodem...řekl vám
něco doktor? Mě nic říct nemůžou, protože nejsem příbuzný,“
„Nic
moc. Většině věcí, které mi říkal, jsem stejně nerozuměla,“
pousměje se, „jen vím, že prý ztratil hodně krve a ta rána
byla hluboká, ale naštěstí ten nůž neporanil žádný důležitý
orgán,“
„Takže
žádný následky mít nebude, že?“
„Ne,“
zakroutí hlavou, „kromě jizvy,“
„To
se mi ulevilo,“ vydechne hnědovlásek, „ale kdy by se měl
probudit...to vám asi neřekli, že?“
„Bohužel,“
hlesne, „to zatím nevědí,“
„I
tak vám děkuju,“ usměje se a postaví se, „půjdu se na něho
teda podívat,“ oznámí.
„Já
teď jedu domů, protože jsem si vzpomněla, že musím Ryeowookovi
něco dát,“
„Ryeowookovi?“
udiví se.
„Je
to dopis od Luhana. Nejspíš mu ho chtěl dát před tím, než jsme
měli odjet,“
„Aha,“
kývne Kyu, „tak zatím na shledanou,“ věnuje ženě již druhou
úklonu, načež se rozejde ke dveřím pokoje, ve kterém leží
Luhan.
Vejde
dovnitř a povzdechne si, když si všimne, že Ryeowook sedí na
židli a skoro celou svou horní polovinou těla spočívá na
posteli, přičemž zcela v klidu oddechuje. Vykročí k němu a
pohled na něho jej donutí se usmát.
„Jste
hlupáci oba dva,“ povzdechne si, když se podívá i na Luhana,
„takhle si ubližovat, když akorát trpíte sami,“ zakroutí
hlavou a položí ruku na Ryeowookovo rameno,„Wooku,“ osloví jej
a trochu s ním zatřese, „probuď se. Tady nemůžeš spát,“
Hnědovlásek
si něco zamumlá sám pro sebe a potom od sebe odlepí svá unavená
víčka, „Kyuhyune?“ zašeptá rozespale a trochu zmateně se
rozhlédne kolem sebe.
„Nachytal
jsem tě,“ vzpřímí se Kyu a založí si ruce na hrudi, „neříkal
jsem náhodou, abys odpočíval?“
„Promiň,“
zamumlá Wook a odtáhne se od postele, načež se podívá na
Luhanovu dále klidně spící tvář, „musel jsem ho vidět,“
Kyu
si znovu povzdechne, „já vím. Ale už by ses měl vrátit, ať
jsi co nejdřív zdravej a mohl tu s ním tak být o to déle,“
„Hm,“
udělá jen Wook a skousne si ret, když si znovu prohlédne všechny
rány na Luhanově obličeji, „pořád nechápu, že mu někdo mohl
něco takovýho udělat,“ hlesne a položí svou dlaň na tu
blonďákovu.
„Byl
v tom skladu, kterej je u školy. Bůh ví, co tam dělal,“ pokrčí
rameny a Ryeowooka najednou něco trkne.
„Máš
tady někde jeho mobil?“ vyhrkne směrem ke Kyuhyunovi, který jen
nadzvedne obočí.
„Mám,
ale proč?“
„Půjč
mi ho, prosím,“ řekne naléhavě. Má tušení, o co by mohlo
jít, ale neví to jistě. Možná se mýlí.
Kyuhyun
trhaně přikývne a odejde z pokoje. Ryeowook se mezitím obrátí
zpět k blonďákovi a opatrně jej pohladí po tváři, „řekni
mi, že se mýlím,“ zašeptá, „oni dva to udělat nemohli, tomu
nevěřím,“
V
tu chvíli se Kyu vrátí i s Luhanovým mobilem v ruce. Předá ho
Ryeowookovi, který v mobilu ihned najede do posledních hovorů,
„jsi tam jenom ty,“ řekne, „to ti vážně volal tolikrát?“
udiví se.
„Říkal
jsem, že to bylo docela častý,“ ušklíbne se, načež Ryeowook
vytřeští oči, když najede do zpráv.
„T-to
ne,“ vydechne nevěřícně, zatímco očima rychle sjíždí obsah
celé zprávy, „to není pravda,“
„Co
tam je?“ chce vědět Kyu a nakloní se k němu, aby do mobilu lépe
viděl, ovšem ani tak to nepřečte. Wook se s pootevřenými ústy
zadívá na Luhana a v jeho očích se znovu zalesknou slzy. Kyuhyun
mu mobil vezme z ruky, aby si mohl zprávu přečíst a poté se
zamračí.
„Napálili
ho,“ řekne, „takže on do toho skladu šel, protože si myslel-“
„Že
tam mají mě a ubližujou mi,“ dokončí za něho větu Wook.
„To
je idiot,“ chytí se za čelo Kyu, „asi hodinu předtím mi volal
a já mu říkal, že jsi vedle v pokoji. Jak mohl jenom tak uvěřit
tomu, že tě maj někde svázanýho?“
„Kyuhyune,
je to moje vina. To, co se mu stalo...můžu za to já,“ po
Wookových tvářích se sveze pár slz, „kdybychom se nepohádali,
pravděpodobně bych byl v tu chvíli s ním,“
„Ryeowooku,
přestaň. Oba víme, že za nic nemůžeš,“ řekne pevným
hlasem, „může za to člověk, kterej ho pobodal, jasný? A podle
týhle zprávy asi víme, kdo to byl,“
„Nevěřím,
že by byli Kai se Sehunem schopní něčeho takovýho,“ vzlykne a
vezme Luhanovu ruku do svých, „je to všechno moje vina,“
„Nech
toho!“ zvýší už hlas Kyu, „o ničem jsi nevěděl a Luhan tam
šel, protože měl o tebe strach. Záleží mu na tobě,“
„Jenže
já v tom skladu nebyl,“ řekne, „chytil se kvůli mně do
pasti,“
„Myslíš,
že byl Luhan naštvanej, když zjistil, že tam nejseš?“ zeptá
se s trochu ironickým tónem, „to asi těžko. Spíš děkoval
bohu, že jsi v pořádku,“
„Měl
jsem tam být já a ne on. To mě měli ublížit, mě měli bodnout
nožem, ne Luhana,“
„Okamžitě
s těmahle blbostma přestaň,“ vydechne.
„Ale-“
„Hodláš
to samý říkat Luhanovi, až se probudí? Chceš mu říct, že
měli pobodat tebe a udělat mu to tak ještě těžší? Vzpamatuj
se,“ přimhouří oči, „buď rád, že to dopadlo takhle a Luhan
žije. Kdyby se to stalo tobě, pochybuju, že bys to zvládl,“ je
to od něho hnusné, ale musí to říct, „on je silnej, ale pro
tebe by to byla jasná smrt, copak to nechápeš? Luhana by to
zničilo, protože by si dával za vinu to, že tě nedokázal
ochránit,“
„A
co mu mám teda říct, až se vzbudí?“ vzhlédne k němu a setře
si slzy.
„To,
cos říkal mě. Řekni, že ses choval jako idiot a to, co jsi mu
řekl, nebyla pravda,“ odpoví mu druhý, „musíš mu říct, že
ho máš rád a že-“ Kyu se odmlčí a zavrtí hlavou, „ne.
Musíš si sám připravit to, co mu řekneš. Já ti to nemůžu
říkat, když nevím, jak to vlastně ve skutečnosti cítíš,“
„Tak,
jak si řekl,“ řekne tiše a zadívá se na Luhana, „mám ho rád
a chci, aby to věděl,“
„Myslíš,
že to neví?“ nakloní hlavu na stranu.
„Poslední,
co jsem mu řekl, bylo že ho nenávidím,“ z jeho úst se vydere
povzdech, „lituju toho,“
„Řekl
bych, že pokud mu tohle řekneš, bude vážně šťastný,“
usměje se Kyu, ale Wook záporně zavrtí hlavou.
„Ne,
tohle není to, co chce slyšet,“
„A
co to teda je?“ zajímá se mladší. Wook palcem znovu přejede po
hřbetu Luhanovy ruky, přičemž nespouští oči z jeho obličeje.
„Chtěl
by, abych mu řekl, že ho miluju,“ řekne téměř šeptem.
„A
miluješ?“
Wook
hodnou chvíli mlčí, přemýšlejíc nad odpovědí, „to nevím,“
sklopí pohled a poté na svém rameni ucítí Kyuhyunovi hřejivou
ruku.
„Vsadím
se, že i když mu neřekneš, že ho miluješ, bude šťastný, že
tě má u sebe a hlavně že jsi v pořádku,“
„Myslíš?“
„Vím
to. Bál se o tebe do poslední chvíle. Volal mi a říkal, ať na
tebe dávám pozor. V tu chvíli už byl zraněnej. Měl jsem ti
vzkázat, ať nevycházíš z pokoje a navíc se zamkneš. Pořád
naléhal na to, abych byl s tebou,“
„To
mu asi Kai řekl, že jde za mnou,“ zapřemýšlí Wook, „ale i
tak. Proč volal nejdřív tobě a nepřivolal si záchranku?“
zaúpí tiše.
„Není
to jasný? Ty seš pro něj přednější,“
„Přednější
než jeho vlastní život?“ střelí po něm pohledem. To je
nesmysl...
„Proč
by jinak volal mě a prosil, abych se od tebe nehnul?“ pokrčí
rameny.
„A
co bylo potom, co jste ten hovor ukončili?“
„Upadl
do bezvědomí. Bylo to jasný, protože mi už neodpovídal,“
„Takže
to tys ho tam našel a zavolal záchranku?“
„Nepřipomínej
mi to,“ zavře oči a zatřepe hlavou ve snaze zapomenout ty
otřesné vzpomínky na to, kdy ho tam viděl bezvládně ležet v
kaluži jeho vlastní krve.
„Děkuju,“
šeptne Wook, „kdyby nebylo tebe, asi by to nepřežil,“
„Nech
toho. Nechci se bavit o věcech typu ''coby, kdyby''...Nemám to
rád,“ ušklíbne se mladší.
„I
tak ti děkuju,“ pousměje se, když v tom do pokoje po zaklepání
vejde Luhanova matka. Ryeowook ihned vylétne na roztřesené nohy a
ukloní se.
„Koukám,
že už jsi vzhůru,“ usměje se žena a zavře za sebou dveře.
„Jste
zpátky docela rychle,“ udiví se Kyuhyun.
„Máme
dům kousek odsud,“ vysvětlí mu a přejde ke svému synovi,
kterému -stejně jako předtím- vtiskne polibek do vlasů, načež
se podívá na Ryeowooka, „něco pro tebe mám,“ rukou začne
hledat ve své kabelce to, pro co se vracela domů.
„Pro
mě?“ řekne překvapeně Wook, ale to už k němu Luhanova matka
natahuje ruku s obálkou.
„Našla
jsem to u něho v pokoji. Leželo to na stole a když jsem si kousek
přečetla, pochopila jsem, že je to pro tebe. Myslím, že ti to
chtěl před naším odjezdem poslat,“ chlapec od ní se zmatením
obálku převezme, otevře ji a vytáhne přehnutý list papíru.
Rozevře ho a překvapí ho velké množství textu.
„To
napsal mě?“ odtrhne oči od papíru a zadívá se na ženu.
„Podle
toho, že je ihned na začátku ''Milý Ryeowooku'' usuzuji, že
ano,“ zasměje se tiše blonďákova matka, „měl by sis to
přečíst,“
„Myslíte?
Třeba to ani nechtěl poslat a navíc...ne, nejde to,“ svěsí
ruku s dopisem podél těla a zavrtí hlavou, „nemám právo to
číst, když mi to nedal on sám,“ ve skutečnosti má strach, co
by se tam dočetl, ačkoli díky tomu, co mu říkal Kyuhyun je skoro
přesvědčený, že by v tom dopise nic hrozného být nemělo.
„Jestli
si to nepřečteš sám, tak ti to přečtu já nahlas,“ vloží se
do toho Kyu, „copak nejseš zvědavej, co ti píše?“
„Jsem,“
přizná a sklopí hlavu.
„Tak
vidíš,“ usměje se, „vezmi si to k sobě do pokoje a pozorně
si to přečti, protože mi to potom odvyprávíš, jasný?“ ukáže
na něho prstem.
„Děkuju
vám,“ otočí se na Luhanovu matku a znovu se ukloní.
„Za
nic. To já děkuju tobě, že jsi se na něho nevykašlal,“
„Proč
bych měl?“
„Říkal
mi o té hádce,“ povzdechne si, „moc ho to mrzelo,“
„To
mě taky,“ hlesne Wook, „ani nevíte jak moc,“
Dáááál xDDD
OdpovědětVymazatKrasnyy :-) Jsem zvědava co mu napsal. Doufam ze nam napises ten dopis :-D Snad se zde jeste objevi SeKai. Jsem na ne zvědava. Tešim se na dalši dil.
OdpovědětVymazatTaak...som happy jak to capy, že Lulu žije a že si Wook konečne pripustil, že urobil chybu a že ho ľúbi... <3 (aj keď o tom ešte asi nevie xD) ďúfam, že sa čoskoro zobudí a všetko si povedia, padnú do objatia a bude YAOI. XD <3 jo. A zaujímalo by ma čo bolo v tom liste :) v ďalšom diely Sekai a samé dobré správy (samozrejme s tým Yaoi sa ráta xD) :D teším sa............. <3<3<3 :) ^*^
OdpovědětVymazatA dalsi,dalsi, dalsiii. At uz se Luhaan proberee a budou spolu stastniiii juppp*-*
OdpovědětVymazatKonečně to všechno pochopil!! :D Doufám, že v dalším díle bude nějaký SeKai :3 netrpělivě čekám. :) :3
OdpovědětVymazatAni nevíš, jak jsem ráda, že jsi přehodnotila konec téhle povídky. Wookie i Luhan si zasklouží hodně štěstí, za to, co si každý z nich už prožil.
OdpovědětVymazatKyu je skvělý "brácha". Je pro Wooka velkou oporou, když Luhan nemůže.
Ale doufam, že Kaiovi se Sehunem to jen tak neprojde. Vím, že by to bylo hnusný, ale s klidným srdcem bych jim nakecala, že Luhan zemřel. Ať mají taky nějakou starost...
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další skvělý díl.