úterý 17. března 2015

Dear Diary // Part. 30


Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 30/?



Říkala jsem, že nebudu až tak zlá ;) To bych jim nemohla udělat :D Ačkoli jsem si chvíli říkala, co kdybych to přece jen zakončila Luhanovou smrtí... ale pak mě to přešlo xD Tak jsem vám tam aspoň dala ten Wookův sen :D Ale je živej, tak buďme šťastní xD Mno nic, užijte si to^^ Mimochodem - tenhle díl patří znova mezi ty delší --> má 3628 slov ;)



Ryeowooku! Uklidni se!“ zatlačí jej zpět do postele Kyuhyun a chvíli jej tam přidrží, jelikož se Wook pořád cuká.

„Musím ho vidět!“ naléhá v slzách, načež svou snahu vzdá a zalapá po dechu. Je oproti Kyuhyunovi moc slabý.

„Teď má stejně po operaci, takže je v umělém spánku,“ přidá se sestřička a položí mu ruku na rameno, „navíc, i vy byste měl odpočívat,“

„Já ale odpočívat nechci,“ hlesne Wook, „musím vidět Luhana,“

„K čemu by ti to bylo? Stejně by nevěděl, že tam seš,“ povzdechne si Kyu. Pravdou je, že i jemu spadl ze srdce obrovský kámen, když jim bylo oznámeno, že Luhan přežil. Nejraději by plakal štěstím, jako Wook, ale to nechá až na později, až bude sám.

„Musím za ním jít. Potřebuju vidět, že je vážně naživu,“ stočí k němu pohled a skousne si ret, aby zadržel vzlyk.

„Věřte mi,“ usměje se sestřička, „ale teď musí vážně odpočívat. Byla to dost náročná operace,“

„A je jisté, že bude v pořádku?“ zeptá se s vráskou na čele Kyu.

Sestřička se nadechne a pokrčí rameny, „to já nevím. Zkuste se potom zeptat doktora,“

„I tak vám děkujeme,“ postaví se a věnuje slečně úklonu, „díky vám se už nemusíme tolik obávat,“

„Ale jděte,“ zakroutí hlavou, „pak poděkujte těm, kteří ho operovali,“ znovu se mile usměje, načež se vydá ke dveřím, „a vy se taky prospěte. Jste podchlazený, tak musíte být v teple a ne se nám tady procházet po chodbách,“ mrkne na něho ještě předtím, než vyjde ven.

„Má pravdu. A myslím, že Luhan by to taky nechtěl,“ podívá se na Wooka a znovu se posadí k jeho posteli.

„Zítra ráno za ním ale stejně půjdu,“ oznámí mu, „nevydržel bych to. Musím mu říct, jak mě to všechno mrzí,“

„Ale on bude spát,“ vydechne Kyu, „neuslyší tě,“

„Na tom mi nezáleží. Zopakuju mu to klidně stokrát až se vzbudí,“ řekne Wook a zavře oči, aby skryl slzy, kterých si už ale Kyu přesto stihl všimnout, „a teď už prosím jdi. Chci spát,“

„Dobře,“ kývne Kyuhyun, zvedne se a z místnosti mlčky odejde. Ryeowook mezitím znovu oči otevře a zadívá se ven na zářící měsíc a hvězdy okolo něho, přičemž mu z koutku oka vyteče horká slza.

Dnes o Luhana málem přišel. Kdyby jen tušil, co se stane, nikdy by se s ním tak nepohádal. Místo toho by byl s ním a nic by se mu nestalo.

Neví, co by dělal, kdyby Luhan doopravdy zemřel. Za ty měsíce, co se s ním zná, nad něčím takovým nikdy nepřemýšlel. Už to bral jako samozřejmost, že ho vídal každý den, mluvil s ním a viděl jeho úsměv. Nenapadlo jej, že by mohl někdy najednou ze dne na den zmizet a už se nikdy nevrátit. Byl by zničený, hlavně proto, že jedny z posledních slov, co mu řekl, byla slova nenávisti. Doufá, že Luhan ví, že to Wook tak nemyslel. Tedy, v tu chvíli možná ano, ale poté mu to došlo. Luhan měl pravdu. Ve všem. S jeho matkou, spolužáky, otcem, dokonce i s tím, že ne všichni jsou stejní. On je jiný a Ryeowook to konečně ví, proto kdyby to dnes Luhan nezvládl, Wooka by to zničilo.


-



Probudí se a při pohledu z okna pozná, že je stále hluboká noc. Rozhlédne se kolem sebe, jakoby čekal, že v jeho pokoji někdo bude. Pomalu se začne zvedat do sedu, načež přehodí nohy přes okraj postele a postaví se. Trochu se mu zatočí hlava, proto se přidrží o stolek, jež má vedle postele. Rukou uchopí stojan, na kterém má zavěšené všemožné kapačky a poté se rozejde ke dveřím. Otevře je, vykoukne ven, zkontroluje, zda není někdo poblíž, a potom se už rychle vydá vyprázdněnou nemocniční chodbou. Očima přelétává jména na cedulkách, jež jsou pověšené na každých dveřích pokojů. Zamračí se, když nikde neuvidí jméno toho, kterého hledá. Rozhodne se tedy, že zajde na recepci. Ano, je to trochu směšné. Snaží se být co nejméně nápadný, jelikož by měl správně ležet v posteli a spát, ale on se místo toho půjde bavit k recepci. Jak obvyklé.

Zahne za roh, kde už uvidí mnohem více lidí. Vykročí k prvnímu člověku, kterého uvidí, kdo má na sobě bílý plášť. Bude to možná lepší, než ještě hledat recepci.

„Promiňte,“ osloví jej tiše, „můžu se vás na něco zeptat?“

„Víte kolik je hodin? Proč nespíte?“ zamračí se doktor.

„Zrovna jsem se probudil, ale znovu už neusnu, dokud něco neudělám,“

„A co?“

„Musím navštívit jednoho člověka, který tu někde taky leží,“ pronese Wook, „dnes měl náročnou operaci a málem přišel o život,“

„Je to váš kamarád?“ zeptá se muž.

„Ten nejlepší,“ hlesne hnědovlásek a sklopí hlavu, „můžete mi říct, kde leží?“

„A jak se jmenuje?“

„Luhan,“

„Myslím, že vím, o koho jde,“ řekne zamyšleně doktor, „ale je vám jasné, že byste teď rozhodně neměl navštěvovat ostatní pacienty a místo toho byste měl spát?“

„Já vím...ale znovu bych už nesunul. Musím ho vidět,“ zvedne k němu svůj uslzený pohled a slabě se kousne do rtu. Doktor si povzdechne a přikývne.

„Tak dobře. Ukážu vám, kde leží, ale nezdržíte se tam dlouho, ano?“ řekne muž, „tak pojďte,“ otočí se a rozejde se dlouhou chodbou. Ryeowook jej tiše s vděčností následuje, načež prudce zastaví, když doktor vezme otevře jedny z mnoha dveří.

„Je to on?“ zeptá se Wooka mezi dveřmi. Hnědovlásek se pomalu nakloní a nakoukne do onoho pokoje, přičemž zalapá po dechu, když na nemocniční posteli uvidí spícího blonďáčka, do jehož těla je napojeno několik hadiček a přes ústa má kyslíkovou masku.

„Pane bože,“ vydechne nevěřícně Wook a po jeho tváři se skutálí pár slz, „t-to je on,“ vejde do pokoje a šouravým krokem se vydá k chlapcově posteli, zatímco z něho nespouští pohled.

„Nechám vás tady, ale slibte, že brzy odejdete,“ ozve se doktor stojící stále u dveří.

„Děkuju vám,“ ukloní se ještě Ryeowook a hned na to znovu přesune všechnu svou pozornost na Luhana. Doktor se smutně pousměje a poté pokoj opustí.

Ryeowook otevře ústa, aby něco řekl, ovšem všechna slova se ztratí v povzdechu a poté se z jeho hrdla vydere vzlyk. Dá si ruku před ústa a padne na kolena, přičemž chlapci druhou ruku opatrně položí na jeho dlaň. Očima těká po jeho obličeji, prohlíží si všechny rány, které na něm má. Palcem mu přejde po hřbetu dlaně, načež ji uchopí do té své. Z druhé strany ji chytne svou druhou rukou a proplete s ním prsty. Přitáhne si ji ke svým rozechvělým rtům a dlaň něžně se zavřenýma očima políbí.

„M-mrzí mě to,“ hlesne a čelo si opře o matraci postele, „ne..neměl jsem k tobě být takový...odpusť mi to,“ šeptá, zatímco se jeho slzy vpíjejí do látky pokrývky, „nevím, co bych bez tebe dělal,“ zvedne hlavu, postaví se na nohy a přejde blíže k jeho obličeji.

„Děkuju,“ prsty jej lehce pohladí po tváři a obkrouží jeho rány, „d-děkuju, že jsi naživu,“ sedne si na židli, která je u postele, přisune si ji co nejblíže k Luhanovi a dále svými prsty setrvává na jeho obličeji. Kéž bys tak otevřel oči a podíval se na mě.

„Kdo ti to udělal?“ zeptá se, jako by snad čekal odpověď, „a proč jsi mi neřekl nic o tom, že jsi měl jet do Číny? To jsi mě chtěl takhle opustit? Jenom kvůli tomu, co jsem ti řekl?“ klade dál otázky, „nebyla to pravda, víš to. Není pravda, že tě nenávidím. Nikdy to tak nebylo. Mám tě rád, Luhane,“ vydechne, zatímco mu po tváři nepřestávají téct slzy, „tolik rád. Jsi můj nejlepší přítel a já nevím, co bych dělal, kdybych o tebe přišel,“ zemřel bych.

Nakloní se k jeho tváři a bez váhání jej rty políbí na tvář. Byl bys šťastný, kdybys byl vzhůru.

„Tak nespi dlouho,“ pousměje se potom, co se odtáhne, „musím se ti za všechno omluvit a říct, že nic z toho nebyla pravda, i když doufám, že jsi tomu ani na okamžik neuvěřil,“ jeho víčka najednou začnou těžknout pod náporem slz a nedostatku spánku nejen z dnešní noci, ale i z celého týdne, kdy se užíral myšlenkami, proč Luhan nechodí do školy. Zívne si a - aniž by si toho byl plně vědom – si položí hlavu na matraci, zavře oči, pevněji stiskne Luhanovu ruku a chvíli poté usne.


-


Vezme za kliku dveří a otevře je. Vejde dovnitř a udiví se, když uvidí u synovy postele sedět hnědovlasého chlapce. Dveře za sebou zavře a tiše k němu přejde. Její tušení, že chlapec spí, se potvrdí, když si všimne jeho zavřených očí a pravidelně se zvedajícího hrudníku. Usměje se, když zjistí, že ten dotyčný je právě Ryeowook, se kterým se Luhan před několika dny pohádal a kvůli komu byl potom jako tělo bez duše. Pohled přesune na svého syna, obejde postel, pohladí jej po blonďatých vlasech a vtiskne mu do nich polibek.

„Přijdu později,“ zašeptá tiše, aby Wooka nevzbudila. Ví, že u jejího syna to zatím ani není možné. Byla tu včera skoro celý večer a poté odešla domů. Je si vědoma toho, že bude ještě chvíli trvat, než se Luhan probudí a taky byla seznámena s možnými problémy, které by mohly po operaci nastat.

Ještě se podívá na spícího hnědovláska a potom se rozejde znovu ke dveřím. Nechce ho budit, vždyť může přijít i později, ne?

Vyjde ven a pár metrů od pokoje uvidí dalšího chlapce, který jde jejím směrem. Může mu být tak stejně, jako Ryeowookovi a jejímu synovi, Chvíli zůstane stát, aby zjistila, zda jde také za jejím synem.

„Dobrý den,“ ukloní se Kyuhyun, „vy jste Luhanova matka, že?“

Žena se usměje a přikývne, „a ty jsi?“

„Luhanův kamarád,“ oznámí Kyu, „zrovna za ním jdu...nevadí to?“

„Ale kdepak,“ řekne žena, „jen je tam právě jiný jeho kamarád,“

Kyu se zamračí, „Ryeowook...?“ zeptá se spíše sám sebe. Jasně mu říkal, aby zůstal v posteli. Ovšem nemůže se divit, že ho neposlechl a šel za ním. On být v jeho kůži, udělal by to samé.

„Ty ho znáš?“ zareaguje Luhanova matka.

„Zrovna teď s ním bydlím,“

„Počkej, takže to znamená, že jsi Kyuhyun, mám pravdu?“

„Luhan vám o mně něco říkal?“ podiví se Kyu.

„Říkal, že potom, co Ryeowookovu matku odvedla policie, začal bydlet s vámi,“ pronese, „taky říkal, že jsi jediný, kdo mu může pomoct Wooka ochránit,“

„Takže víte asi všechno,“ vydechne hnědovlásek, „můžu se vás na něco zeptat?“

Žena mlčky přikývne a posadí se na lavičku, u které právě stojí, a pobídne Kyuhyuna, aby se posadil také.

„Luhan mi říkal o Číně,“ začne Kyu jen co na lavičku dosedne, „prý jste se tam měli na nějaký čas vrátit,“

„Ano, to je pravda. Moje tchyně vážně onemocněla a můj bývalý muž nás poprosil, jestli bychom za ní nemohli jet a strávit s ní těch pár posledních měsíců,“ sklopí hlavu, „ovšem potom, co se stalo Luhanovi, už asi nikam nepojedeme,“

„A už jste to jeho otci říkala?“

„Včera jsem mu volala. Chápe to a řekl, že za ní pojede sám,“ řekne, „teď je hlavní, aby se Luhan co nejdříve uzdravil,“

„To je samozřejmost,“ souhlasí Kyuhyun, „mimochodem...řekl vám něco doktor? Mě nic říct nemůžou, protože nejsem příbuzný,“

„Nic moc. Většině věcí, které mi říkal, jsem stejně nerozuměla,“ pousměje se, „jen vím, že prý ztratil hodně krve a ta rána byla hluboká, ale naštěstí ten nůž neporanil žádný důležitý orgán,“

„Takže žádný následky mít nebude, že?“

„Ne,“ zakroutí hlavou, „kromě jizvy,“

„To se mi ulevilo,“ vydechne hnědovlásek, „ale kdy by se měl probudit...to vám asi neřekli, že?“

„Bohužel,“ hlesne, „to zatím nevědí,“

„I tak vám děkuju,“ usměje se a postaví se, „půjdu se na něho teda podívat,“ oznámí.

„Já teď jedu domů, protože jsem si vzpomněla, že musím Ryeowookovi něco dát,“

„Ryeowookovi?“ udiví se.

„Je to dopis od Luhana. Nejspíš mu ho chtěl dát před tím, než jsme měli odjet,“

„Aha,“ kývne Kyu, „tak zatím na shledanou,“ věnuje ženě již druhou úklonu, načež se rozejde ke dveřím pokoje, ve kterém leží Luhan.

Vejde dovnitř a povzdechne si, když si všimne, že Ryeowook sedí na židli a skoro celou svou horní polovinou těla spočívá na posteli, přičemž zcela v klidu oddechuje. Vykročí k němu a pohled na něho jej donutí se usmát.

„Jste hlupáci oba dva,“ povzdechne si, když se podívá i na Luhana, „takhle si ubližovat, když akorát trpíte sami,“ zakroutí hlavou a položí ruku na Ryeowookovo rameno,„Wooku,“ osloví jej a trochu s ním zatřese, „probuď se. Tady nemůžeš spát,“

Hnědovlásek si něco zamumlá sám pro sebe a potom od sebe odlepí svá unavená víčka, „Kyuhyune?“ zašeptá rozespale a trochu zmateně se rozhlédne kolem sebe.

„Nachytal jsem tě,“ vzpřímí se Kyu a založí si ruce na hrudi, „neříkal jsem náhodou, abys odpočíval?“

„Promiň,“ zamumlá Wook a odtáhne se od postele, načež se podívá na Luhanovu dále klidně spící tvář, „musel jsem ho vidět,“

Kyu si znovu povzdechne, „já vím. Ale už by ses měl vrátit, ať jsi co nejdřív zdravej a mohl tu s ním tak být o to déle,“

„Hm,“ udělá jen Wook a skousne si ret, když si znovu prohlédne všechny rány na Luhanově obličeji, „pořád nechápu, že mu někdo mohl něco takovýho udělat,“ hlesne a položí svou dlaň na tu blonďákovu.

„Byl v tom skladu, kterej je u školy. Bůh ví, co tam dělal,“ pokrčí rameny a Ryeowooka najednou něco trkne.

„Máš tady někde jeho mobil?“ vyhrkne směrem ke Kyuhyunovi, který jen nadzvedne obočí.

„Mám, ale proč?“

„Půjč mi ho, prosím,“ řekne naléhavě. Má tušení, o co by mohlo jít, ale neví to jistě. Možná se mýlí.

Kyuhyun trhaně přikývne a odejde z pokoje. Ryeowook se mezitím obrátí zpět k blonďákovi a opatrně jej pohladí po tváři, „řekni mi, že se mýlím,“ zašeptá, „oni dva to udělat nemohli, tomu nevěřím,“

V tu chvíli se Kyu vrátí i s Luhanovým mobilem v ruce. Předá ho Ryeowookovi, který v mobilu ihned najede do posledních hovorů, „jsi tam jenom ty,“ řekne, „to ti vážně volal tolikrát?“ udiví se.

„Říkal jsem, že to bylo docela častý,“ ušklíbne se, načež Ryeowook vytřeští oči, když najede do zpráv.

„T-to ne,“ vydechne nevěřícně, zatímco očima rychle sjíždí obsah celé zprávy, „to není pravda,“

„Co tam je?“ chce vědět Kyu a nakloní se k němu, aby do mobilu lépe viděl, ovšem ani tak to nepřečte. Wook se s pootevřenými ústy zadívá na Luhana a v jeho očích se znovu zalesknou slzy. Kyuhyun mu mobil vezme z ruky, aby si mohl zprávu přečíst a poté se zamračí.

„Napálili ho,“ řekne, „takže on do toho skladu šel, protože si myslel-“

„Že tam mají mě a ubližujou mi,“ dokončí za něho větu Wook.

„To je idiot,“ chytí se za čelo Kyu, „asi hodinu předtím mi volal a já mu říkal, že jsi vedle v pokoji. Jak mohl jenom tak uvěřit tomu, že tě maj někde svázanýho?“

„Kyuhyune, je to moje vina. To, co se mu stalo...můžu za to já,“ po Wookových tvářích se sveze pár slz, „kdybychom se nepohádali, pravděpodobně bych byl v tu chvíli s ním,“

„Ryeowooku, přestaň. Oba víme, že za nic nemůžeš,“ řekne pevným hlasem, „může za to člověk, kterej ho pobodal, jasný? A podle týhle zprávy asi víme, kdo to byl,“

„Nevěřím, že by byli Kai se Sehunem schopní něčeho takovýho,“ vzlykne a vezme Luhanovu ruku do svých, „je to všechno moje vina,“

„Nech toho!“ zvýší už hlas Kyu, „o ničem jsi nevěděl a Luhan tam šel, protože měl o tebe strach. Záleží mu na tobě,“

„Jenže já v tom skladu nebyl,“ řekne, „chytil se kvůli mně do pasti,“

„Myslíš, že byl Luhan naštvanej, když zjistil, že tam nejseš?“ zeptá se s trochu ironickým tónem, „to asi těžko. Spíš děkoval bohu, že jsi v pořádku,“

„Měl jsem tam být já a ne on. To mě měli ublížit, mě měli bodnout nožem, ne Luhana,“

„Okamžitě s těmahle blbostma přestaň,“ vydechne.

„Ale-“

„Hodláš to samý říkat Luhanovi, až se probudí? Chceš mu říct, že měli pobodat tebe a udělat mu to tak ještě těžší? Vzpamatuj se,“ přimhouří oči, „buď rád, že to dopadlo takhle a Luhan žije. Kdyby se to stalo tobě, pochybuju, že bys to zvládl,“ je to od něho hnusné, ale musí to říct, „on je silnej, ale pro tebe by to byla jasná smrt, copak to nechápeš? Luhana by to zničilo, protože by si dával za vinu to, že tě nedokázal ochránit,“

„A co mu mám teda říct, až se vzbudí?“ vzhlédne k němu a setře si slzy.

„To, cos říkal mě. Řekni, že ses choval jako idiot a to, co jsi mu řekl, nebyla pravda,“ odpoví mu druhý, „musíš mu říct, že ho máš rád a že-“ Kyu se odmlčí a zavrtí hlavou, „ne. Musíš si sám připravit to, co mu řekneš. Já ti to nemůžu říkat, když nevím, jak to vlastně ve skutečnosti cítíš,“

„Tak, jak si řekl,“ řekne tiše a zadívá se na Luhana, „mám ho rád a chci, aby to věděl,“

„Myslíš, že to neví?“ nakloní hlavu na stranu.

„Poslední, co jsem mu řekl, bylo že ho nenávidím,“ z jeho úst se vydere povzdech, „lituju toho,“

„Řekl bych, že pokud mu tohle řekneš, bude vážně šťastný,“ usměje se Kyu, ale Wook záporně zavrtí hlavou.

„Ne, tohle není to, co chce slyšet,“

„A co to teda je?“ zajímá se mladší. Wook palcem znovu přejede po hřbetu Luhanovy ruky, přičemž nespouští oči z jeho obličeje.

„Chtěl by, abych mu řekl, že ho miluju,“ řekne téměř šeptem.

„A miluješ?“

Wook hodnou chvíli mlčí, přemýšlejíc nad odpovědí, „to nevím,“ sklopí pohled a poté na svém rameni ucítí Kyuhyunovi hřejivou ruku.

„Vsadím se, že i když mu neřekneš, že ho miluješ, bude šťastný, že tě má u sebe a hlavně že jsi v pořádku,“

„Myslíš?“

„Vím to. Bál se o tebe do poslední chvíle. Volal mi a říkal, ať na tebe dávám pozor. V tu chvíli už byl zraněnej. Měl jsem ti vzkázat, ať nevycházíš z pokoje a navíc se zamkneš. Pořád naléhal na to, abych byl s tebou,“

„To mu asi Kai řekl, že jde za mnou,“ zapřemýšlí Wook, „ale i tak. Proč volal nejdřív tobě a nepřivolal si záchranku?“ zaúpí tiše.

„Není to jasný? Ty seš pro něj přednější,“

„Přednější než jeho vlastní život?“ střelí po něm pohledem. To je nesmysl...

„Proč by jinak volal mě a prosil, abych se od tebe nehnul?“ pokrčí rameny.

„A co bylo potom, co jste ten hovor ukončili?“

„Upadl do bezvědomí. Bylo to jasný, protože mi už neodpovídal,“

„Takže to tys ho tam našel a zavolal záchranku?“

„Nepřipomínej mi to,“ zavře oči a zatřepe hlavou ve snaze zapomenout ty otřesné vzpomínky na to, kdy ho tam viděl bezvládně ležet v kaluži jeho vlastní krve.

„Děkuju,“ šeptne Wook, „kdyby nebylo tebe, asi by to nepřežil,“

„Nech toho. Nechci se bavit o věcech typu ''coby, kdyby''...Nemám to rád,“ ušklíbne se mladší.

„I tak ti děkuju,“ pousměje se, když v tom do pokoje po zaklepání vejde Luhanova matka. Ryeowook ihned vylétne na roztřesené nohy a ukloní se.

„Koukám, že už jsi vzhůru,“ usměje se žena a zavře za sebou dveře.

„Jste zpátky docela rychle,“ udiví se Kyuhyun.

„Máme dům kousek odsud,“ vysvětlí mu a přejde ke svému synovi, kterému -stejně jako předtím- vtiskne polibek do vlasů, načež se podívá na Ryeowooka, „něco pro tebe mám,“ rukou začne hledat ve své kabelce to, pro co se vracela domů.

„Pro mě?“ řekne překvapeně Wook, ale to už k němu Luhanova matka natahuje ruku s obálkou.

„Našla jsem to u něho v pokoji. Leželo to na stole a když jsem si kousek přečetla, pochopila jsem, že je to pro tebe. Myslím, že ti to chtěl před naším odjezdem poslat,“ chlapec od ní se zmatením obálku převezme, otevře ji a vytáhne přehnutý list papíru. Rozevře ho a překvapí ho velké množství textu.

„To napsal mě?“ odtrhne oči od papíru a zadívá se na ženu.

„Podle toho, že je ihned na začátku ''Milý Ryeowooku'' usuzuji, že ano,“ zasměje se tiše blonďákova matka, „měl by sis to přečíst,“

„Myslíte? Třeba to ani nechtěl poslat a navíc...ne, nejde to,“ svěsí ruku s dopisem podél těla a zavrtí hlavou, „nemám právo to číst, když mi to nedal on sám,“ ve skutečnosti má strach, co by se tam dočetl, ačkoli díky tomu, co mu říkal Kyuhyun je skoro přesvědčený, že by v tom dopise nic hrozného být nemělo.

„Jestli si to nepřečteš sám, tak ti to přečtu já nahlas,“ vloží se do toho Kyu, „copak nejseš zvědavej, co ti píše?“

„Jsem,“ přizná a sklopí hlavu.

„Tak vidíš,“ usměje se, „vezmi si to k sobě do pokoje a pozorně si to přečti, protože mi to potom odvyprávíš, jasný?“ ukáže na něho prstem.

„Děkuju vám,“ otočí se na Luhanovu matku a znovu se ukloní.

„Za nic. To já děkuju tobě, že jsi se na něho nevykašlal,“

„Proč bych měl?“

„Říkal mi o té hádce,“ povzdechne si, „moc ho to mrzelo,“

„To mě taky,“ hlesne Wook, „ani nevíte jak moc,“

6 komentářů:

  1. Krasnyy :-) Jsem zvědava co mu napsal. Doufam ze nam napises ten dopis :-D Snad se zde jeste objevi SeKai. Jsem na ne zvědava. Tešim se na dalši dil.

    OdpovědětVymazat
  2. Taak...som happy jak to capy, že Lulu žije a že si Wook konečne pripustil, že urobil chybu a že ho ľúbi... <3 (aj keď o tom ešte asi nevie xD) ďúfam, že sa čoskoro zobudí a všetko si povedia, padnú do objatia a bude YAOI. XD <3 jo. A zaujímalo by ma čo bolo v tom liste :) v ďalšom diely Sekai a samé dobré správy (samozrejme s tým Yaoi sa ráta xD) :D teším sa............. <3<3<3 :) ^*^

    OdpovědětVymazat
  3. A dalsi,dalsi, dalsiii. At uz se Luhaan proberee a budou spolu stastniiii juppp*-*

    OdpovědětVymazat
  4. Konečně to všechno pochopil!! :D Doufám, že v dalším díle bude nějaký SeKai :3 netrpělivě čekám. :) :3

    OdpovědětVymazat
  5. Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi přehodnotila konec téhle povídky. Wookie i Luhan si zasklouží hodně štěstí, za to, co si každý z nich už prožil.
    Kyu je skvělý "brácha". Je pro Wooka velkou oporou, když Luhan nemůže.
    Ale doufam, že Kaiovi se Sehunem to jen tak neprojde. Vím, že by to bylo hnusný, ale s klidným srdcem bych jim nakecala, že Luhan zemřel. Ať mají taky nějakou starost...
    Moc se těšim a netrpělivě čekam na další skvělý díl.

    OdpovědětVymazat