pátek 13. března 2015

Dear Diary // Part. 29


Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 29/?


Nejsem vrah, ale baví mě to x) Navíc, tahle povídka byla už od začátku myšlena, že bude smutná (je to i v popisu žánru), takže se nedivme ;) :D Ale tak nebojte... sama takový povídky nenávidím^^ Jinak mi děláte velkou radost s počtem komentářů, tak doufám, že tomu tak bude i nadále~ Užijte si to^^


Pomalu klade jednu nohu před druhou a nepřetržitě pláče. Hlavu má svěšenou, stejně jako ramena, v ruce svírá jednu rudou růži a druhou dlaň má semknutou v pěst. Spolu s ním jdou i další lidé, všichni v černém. I on má na sobě černé kalhoty, bílou košili a na ní tmavé sako. Hlava jej už od samého pláče bolí, v srdci cítí nekonečné prázdno. Netuší, jestli se po tomhle ještě někdy bude schopný postavit na vlastní nohy a žít.

Dojdou na místo. Všichni se zastaví a utichnou, přičemž si vezme slovo muž, který stojí naproti nim. Ryeowook jeho slova nevnímá, jediné co mu běží hlavou, jsou vzpomínky, slova a činy, které má s tou osobou spojené.

Vzpomíná na jejich první setkání. Na první objetí, letmé doteky, první polibek. První a poslední. Ta vyznání lásky, kterou neopětoval. Pamatuje na jejich první hádku, která se stala i jejich posledním rozhovorem. Už nikdy nebude mít šanci se mu omluvit. Nebude mu moci říct, že měl pravdu. Ve všem. Už nikdy se nedozví, jak mu byl Ryeowook vděčný. A pořád je.

„Je to všechno moje vina,“ hlesne tiše a zavře oči, aby se alespoň na chvíli nemusel dívat na rakev před ním.

„To neříkej, Ryeowooku. Víš, že to tak není,“ promluví k němu opatrně Kyu, snažíc se zadržet deroucí se vzlyky.

„Ale je. Kdybych mu tehdy nic nevyčítal, byli bychom spolu a on by tak nešel na to místo, kde ho pobodali,“ zašeptá. Jeho hlas je slabý a značně poznamenaný pláčem a navíc nechce rušit muže, který o chlapci mluví.

„On by nechtěl, abys nad tím přemýšlel takhle,“ pokouší se mu to vysvětlit, „kdyby tady byl, určitě by ti to zakázal,“

„Jenže tady není,“ vydechne a s novými slzami, které se nahrnuly do jeho očí, sleduje, jak se rakev postupně snáší do země. Rukou si zakryje ústa, aby utišil své už tak dost hlasité vzlyky.

Když se rakev v zemi ztratí celá, lidé na ní po jednom začnou házet květiny, které přinesli. Ryeowook počká, až na rakev hodí květinu poslední člověk, načež k ní sám přistoupí. Padne na kolena a prsty zaryje do hlíny, přičemž se jeho tvář kroutí zoufalým pláčem.

„Měl bych tam být já a ne ty!“ řekne a pozvedne ruku, ve které drží růži. Přitáhne si ji k rozechvělým rtům, políbí ji a poté ji vhodí mezi ostatní květiny. Cítí, jak má stažené hrdlo, ve spáncích mu tepe, v uších hučí. Tohle se nemělo stát!

Silně si skousne ret a trhaně zalapá po dechu. Ta šílená bezmoc, zoufalství a bolest jej natolik svazují, že vůbec nevnímá dění kolem sebe. Jediné, co je pro něho právě teď tím podstatným, je člověk, který jej navždy opustil i přesto, že mu kdysi slíbil, že to neudělá, ani kdyby jej o to prosil samotný Ryeowook. Jenže to udělal a on si to nikdy nepřestane dávat za vinu.

„Odpusť mi to, Luhane,“


-


Cuká sebou ze strany na stranu, tvář má staženou, čelo má orosené kapičkami potu a po jeho tvářích se kutálí slzy, které se následně vpijí do polštáře. Rty má pootevřené a něco si pro sebe mumlá, když v tom najednou oči otevře a začne lapat po dechu.

„Lu-Luhane,“ vydechne a rozhlédne se kolem sebe, „Kyuhyune,“ otočí se a najde tlačítko, které vzápětí stiskne, aby přivolal sestřičku. Jeho slzy nepřestávají téct a dech má stále zrychlený, stejně tak jako tlukot jeho srdce. Padne hlavou zpět do polštáře a zadívá se do stropu.

„Byl to jenom sen,“ řekne si pro sebe, aby se trochu uklidnil, „jenom sen!“

Ve dveřích se najednou objeví mladá sestřička, která k němu ihned přijde.

„Stalo se něco? Je vám špatně?“ začne kontrolovat přístroj, který ukazuje jeho tep a také kapačky, na které je napojený.

„Ten kluk, kterého právě operují, Luhan...jak je na tom?“ vyhrkne naléhavě otázku a podívá se na slečnu vedle něho. Ta mu věnuje jeden zmatený pohled.

„Takže se vám nijak nepřitížilo?“ zeptá se ještě jednou sestřička a Wook jen horlivě zatřepe hlavou.

„Ne, jenom mi řekněte, jak to vypadá s Luhanem!“

„Luhan?“ dívka se na chvíli zamyslí, načež si vzpomene a věnuje mu smutný pohled.

„Vy jste jeho příbuzný?“

„N-ne... jsem jeho..“ odmlčí se, polkne a jazykem si přejde přes suché rty, „kamarád,“ může si tak ještě říkat? Ale co... zrovna teď to není nijak podstatné.

„Tak to je mi líto. Pokud nejste jeho příbuzný, nemůžu vám k jeho stavu nic říct,“ sklopí omluvně pohled a otočí se k odchodu, když v tom jí Ryeowook chytí za zápěstí.

„Sestřičko, prosím!“ vydechne, „jen mi řekněte...žije?“

Dívka si skousne ret a znovu se k němu otočí čelem. Ví, že toho chlapce přivezli ve vážném stavu a že musel okamžitě na operaci, ale pravdou je, že neví, zda stále žije.

„Promiňte...“ pokrčí rameny, „já nevím,“

Wook zatěká pohledem po její tváři a hlasitě vydechne. Sestřička si všimne jeho zoufalého pohledu a slz, jež mu ztékají po tvářích a svěsí koutky rtů.

„Ale víte co? Půjdu se zeptat a pak vám to řeknu, ano?“

Ryeowook se na ní s vděčností podívá a rychle přikývne, „děkuji vám,“


-


Vejde do chlapcova pokoje a zamračí se, když zjistí, že je prázdný.

„Kam jenom mohl jít?“ udiví se a vejde dovnitř. Povzdechne si při pohledu na menší nepořádek, který tu má. Vydá se k jeho psacímu stolu a nakloní hlavu na stranu, když uvidí přehnutý list papíru a vedle něho otevřenou obálku. Tajně se ohlédne, načež zvědavě popadne onen list, rozloží jej a začte se. Její výraz se ihned změní ze zvědavého na smutný. Aniž by dopis dočetla, znovu jej přeloží, vezme obálku a papír do ní vloží. Neměla by to číst, není to dopis pro ní. Je to pro Ryeowooka.

Otočí se k odchodu, když v tom jí v půli cesty začne zvonit mobil. Zašmátrá po něm ve své hluboké kapse u zástěry a ušklíbne se, když ji na displeji svítí jméno jejího syna. Hovor přijme a bez čekání promluví.

„No to je dost. Kde seš, Lu-“

„D-dobrý den,“ ozve se z telefonu cizí hlas, „vy jste Luhanova matka?“

Žena se podiví, „ano jsem. Kdo je to?“

„T-tady jeho kamarád, Cho Kyuhyun,“

„Aha,“ kývne matka, „stalo se něco? Proč mi voláš z Luhanova mobilu? Nechal si ho snad u tebe doma?“

„Kéž by,“ uslyší z druhé strany tichý povzdech, „víte, těžko se mi to říká,“

„Tak co se stalo?“ zeptá se teď už poněkud nejistě.

„Luhan je v nemocnici a právě ho operují,“

Žena vytřeští oči a otevře ústa, „v ne-nemocnici?“

„Někdo ho napadl a bodl nožem,“ Kyuhyunův hlas se značně třese, „přijeďte prosím co nejdříve to jde,“

Žena bez dalších slov hovor ukončí, strhne si zástěru a bleskově se se slzami v očích rozeběhne ven z chlapcova pokoje.


-


„Jak je možný, že jim to tak dlouho trvá?“ přecedí skrz zuby nervózně Kyu stále chodíc po chodbě tam a zpět.

„Ale má to i dobrou stránku,“ povzdechne si jeho otec, který jej sleduje z lavičky.

„Asi to, že aspoň ještě žije?“ střelí k němu pohledem a rozcuchá si vlasy.

„Jo, přesně to,“ řekne muž, „takhle aspoň víme, že pořád není pozdě,“

Kyu s povzdechem dosedne na místo vedle svého otce a opře si čelo o své ruce, „máš pravdu,“

Muž jej pohladí po zádech, „nestresuj se tolik. Luhan je mladý a silný, určitě to zvládne,“

„Snad máš pravdu,“ hlesne chlapec, „ale i tak... Co sakra dělal v tom skladu?“ podívá se na něho s otazníky v očích.

„Nemám tušení,“ zamumlá, „třeba se tam měl s někým sejít,“

„Nejspíš. Jinej důvod by pro to asi nebyl. Pochybuju, že by se tam šel jen tak sám podívat. Do skladu,“ opře se o zeď.

„Myslíš, že mu to udělal ten, kdo ho tam zavolal?“ zeptá se otec.

„Těžko říct. Pokud tam byli jenom dva, tak asi jo,“

„Mohli se pohádat a ten druhý u sebe měl zrovna nůž,“

„Nebo ho tam zavolal a už dopředu plánoval, že mu ublíží,“ řekne Kyuhyun.

„Že by měl Luhan někoho, kdo ho tak moc nenávidí?“ zamyslí se muž, „ale taky ho mohli napadnout na ulici a pak ho do toho skladu zatáhnout,“

Kyu si dnes již po několikáté povzdechne, „už o tom nechci mluvit. Jenom si přeju, aby to co nejdřív ukončili a Luhan to přežil,“ sklopí hlavu.

„A co Ryeowook?“ změní téma jeho otec, „už je vzhůru?“

„Byl. Řekl jsem mu o Luhanovi. Byl docela vyděšenej a rozrušenej, tak mu pak doktor dal něco na uklidnění a on po tom znova usnul,“ oznámí mu.

„Nechceš za ním jít? Třeba se už probudil a chce vědět, co je s Luhanem,“

„Nechce se mi tam chodit, když pro něj nemám žádný nový zprávy,“ podívá se smutně na otce, který se pousměje.

„Můžeš mu zatím říct, že pořád žije,“


-


Tiše zaklepe na dveře a bez čekání na odpověď vejde dovnitř. Pohled mu ihned spočine na hnědovlasém chlapci v posteli, jak má hlavu odvrácenou na stranu a jeho tělo se otřásá tichými vzlyky.

„Ryeowooku?“ osloví jej a přisedne si k jeho posteli, „jsi vzhůru?“ odpovědí mu je jen nehlasité hlesnutí.

„Podívej se na mě,“ řekne Kyu a chlapec k němu pomalu otočí uplakanou tvář. Hnědovlásek sedící vedle něho se k němu vzápětí natáhne a prsty mu lehce slzy setře, přičemž sebou Ryeowook trhne. Není zvyklý, aby se jej dotýkal někdo jiný, než Luhan.

„Řekli mi, že ho pořád operují,“ zašeptá Wook a zavře oči.

„Připadá mi to jako věčnost,“ řekne Kyu a opře se lokty o kraj postele, „ale aspoň víme, že je pořád naživu,“

„Zdál se mi hrozný sen,“ promluví po chvíli ticha Wook, „byli jsme na jeho pohřbu. Házel jsem mu růži a brečel,“

Kyuhyun mu položí ruku na jeho dlaň, „byl to jenom sen. To se nestane, neboj,“

„To nemůžeš říct jistě,“ vzlykne, „co když mu tím nožem poranili nějaký důležitý orgány?“ podívá se na něho zarudlýma očima a ucukne svou rukou.

„Hlavní je, že pořád žije,“ promne si spánek Kyuhyun.

„Já vím,“ řekne tiše, „ale pokud zemře, budu si to do smrti vyčítat,“

Kyu nakrčí čelo, „proč by sis to měl zrovna ty vyčítat?“

„Už teď lituju toho, co jsem mu minulý týden řekl... řekl jsem mu, že ho nenávidím,“ vydechne, „přitom to vůbec není pravda,“

„On to určitě ví,“ pokusí se jej uklidnit, „víš, ještě předtím, než nahlásil tvojí matku na policii, jsme spolu mluvili. Když mi řekl, co všechno ti matka dělá, divil jsem se, že to ještě nenahlásil. Tvrdil, že jsi proti tomu, ale že pokud to udělá znovu, už na tu policii zajde,“ pokračuje dál Kyu, „říkal, že to udělá i za cenu toho, že bys mu to nikdy nemusel odpustit a navíc bys ho začal nenávidět,“

„Takže mi říkáš, že i když věděl, jak na to budu reagovat, tak to udělal?“ zamračí se Wook.

„Přesně tak,“ přikývne Kyu, „tím chci říct, že mu na tobě vážně záleží. Dokonce mě požádal, abych na tebe dával pozor, když s tebou nebude on,“

„Mluvil si s ním i tenhle týden, když nebyl ve škole?“ posune se na posteli výš a posadí se, přičemž mu na čele stále setrvává vráska zmatení.

„Jo, mluvil. Dokonce i dneska mi volal,“

„A co ti říkal?“

„Ptal se, jak se ti daří a jestli jíš tak, jak bys měl,“ pousměje se Kyu, „vlastně mi volal každej den nejmíň dvakrát,“

Ryeowook se zahledí před sebe s pootevřenými ústy. Luhanovi na něm vážně záleží a on mu to nevěřil. Nahlásil jeho matku, protože se o něho bál. Vždycky k němu byl upřímný, ale Wook si myslel opak. Nenechal si od něho nic vysvětlovat a tvrdohlavě věřil jen tomu, co si myslel on sám. Je to pitomec.

„Řekl ti, proč nepřišel do školy?“ podívá se znovu na Kyuhyuna, který jen pokrčí rameny.

„Neřekl. Ale řekl mi něco mnohem důležitějšího,“ nadechne se, zatímco přemýšlí, zda o té Číně Ryeowookovi říct. Ale teď na tom asi už stejně nezáleží. Luhan do žádné Číny nepojede, „měl se vracet na nějakou dobu do Číny,“

Ryeowook vytřeští oči, „do Číny?“

„Ale teď už na tom nesejde,“

„Chtěl jenom tak odjet, aniž by mi o tom něco řekl?“

„Řekl jsi mu, že ho nenávidíš. Asi si myslel, že kdyby za tebou přišel, nechtěl bys ho ani vidět,“

„Jsem takovej idiot,“ zaúpí Wook, když v tom do pokoje vrazí sestřička s úsměvem na tváři.

„Už má po operaci! Přežil to!“

9 komentářů:

  1. Wow lekla jsem se začátku . Jinak já věděla ze Lu to přežije prosím o další dil

    OdpovědětVymazat
  2. JO!!! přežil to!! Já to věděla! :') Ale ze začátku jsem měla slzy v očích! :D další dííl. :3

    OdpovědětVymazat
  3. Nemám tě rád! Takhle mě děsit -.- Dáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááál

    OdpovědětVymazat
  4. Já už se kácela, ale naštěstí to byl jen sen. Dálší díl, prosííím, smutně koukám.

    OdpovědětVymazat
  5. :'( Jsem si myslela ze fakt zemrel :-D Tyy me fakt vydesila.. Tesim se na dalsi dil. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. WTF......Takto desiť ľudí až k slzám.....to sa robí? To sa robí? Nie ...........aah..som rada že to prežil...ale moja prvá myšlienka po prvých dvoch vetách bola: on umrel? On vážne umrel? O.o a po ďalšej vete....nie nie nie.......to musí byť len Wookov sen...!!! A ono to tak naozaj bolo :D ^&^ ^*^ som šťastná, že to prežil......a dúfam, že Sekai z toho nebudú mať moc veľký prúser ^¡^ teším sa na ďalší diel..nech je tu čo najskôr...Hwaiting :*

    OdpovědětVymazat
  7. Už jsem se lekla, že Luhan opravdu umřel. Bylo to tak věrohodné, že jsem tomu uvěřila. Ale naštěstí to byl jen Wookovo sen a realita byla celkem jiná. Sice ještě Luhan nemá vyhráno, ale hlavní je, že dlouhou a těžkou operaci přežil.
    A copak dělají Kai a Sehun? Doufam, že se hodně klepou strachy...
    Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl.

    OdpovědětVymazat
  8. Ja som dostala na tom zaciatku infark a skoro som sa rozhodla ze to citt nebudem 😑a nelutujem koniec je kraasny :3

    OdpovědětVymazat
  9. Ja som dostala na tom zaciatku infark a skoro som sa rozhodla ze to citt nebudem 😑a nelutujem koniec je kraasny :3

    OdpovědětVymazat