Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 29/?
Nejsem vrah, ale baví mě to x) Navíc, tahle povídka byla už od začátku myšlena, že bude smutná (je to i v popisu žánru), takže se nedivme ;) :D Ale tak nebojte... sama takový povídky nenávidím^^ Jinak mi děláte velkou radost s počtem komentářů, tak doufám, že tomu tak bude i nadále~ Užijte si to^^
Pomalu
klade jednu nohu před druhou a nepřetržitě pláče. Hlavu má
svěšenou, stejně jako ramena, v ruce svírá jednu rudou růži a
druhou dlaň má semknutou v pěst. Spolu s ním jdou i další lidé,
všichni v černém. I on má na sobě černé kalhoty, bílou košili
a na ní tmavé sako. Hlava jej už od samého pláče bolí, v srdci
cítí nekonečné prázdno. Netuší, jestli se po tomhle ještě
někdy bude schopný postavit na vlastní nohy a žít.
Dojdou
na místo. Všichni se zastaví a utichnou, přičemž si vezme slovo
muž, který stojí naproti nim. Ryeowook jeho slova nevnímá,
jediné co mu běží hlavou, jsou vzpomínky, slova a činy, které
má s tou osobou spojené.
Vzpomíná
na jejich první setkání. Na první objetí, letmé doteky, první
polibek. První a poslední. Ta vyznání lásky, kterou neopětoval.
Pamatuje na jejich první hádku, která se stala i jejich posledním
rozhovorem. Už nikdy nebude mít šanci se mu omluvit. Nebude mu
moci říct, že měl pravdu. Ve všem. Už nikdy se nedozví, jak mu
byl Ryeowook vděčný. A pořád je.
„Je
to všechno moje vina,“ hlesne tiše a zavře oči, aby se alespoň
na chvíli nemusel dívat na rakev před ním.
„To
neříkej, Ryeowooku. Víš, že to tak není,“ promluví k němu
opatrně Kyu, snažíc se zadržet deroucí se vzlyky.
„Ale
je. Kdybych mu tehdy nic nevyčítal, byli bychom spolu a on by tak
nešel na to místo, kde ho pobodali,“ zašeptá. Jeho hlas je
slabý a značně poznamenaný pláčem a navíc nechce rušit muže,
který o chlapci mluví.
„On
by nechtěl, abys nad tím přemýšlel takhle,“ pokouší se mu to
vysvětlit, „kdyby tady byl, určitě by ti to zakázal,“
„Jenže
tady není,“ vydechne a s novými slzami, které se nahrnuly do
jeho očí, sleduje, jak se rakev postupně snáší do země. Rukou
si zakryje ústa, aby utišil své už tak dost hlasité vzlyky.
Když
se rakev v zemi ztratí celá, lidé na ní po jednom začnou házet
květiny, které přinesli. Ryeowook počká, až na rakev hodí
květinu poslední člověk, načež k ní sám přistoupí. Padne na
kolena a prsty zaryje do hlíny, přičemž se jeho tvář kroutí
zoufalým pláčem.
„Měl
bych tam být já a ne ty!“ řekne a pozvedne ruku, ve které drží
růži. Přitáhne si ji k rozechvělým rtům, políbí ji a poté
ji vhodí mezi ostatní květiny. Cítí, jak má stažené hrdlo, ve
spáncích mu tepe, v uších hučí. Tohle se nemělo stát!
Silně
si skousne ret a trhaně zalapá po dechu. Ta šílená bezmoc,
zoufalství a bolest jej natolik svazují, že vůbec nevnímá dění
kolem sebe. Jediné, co je pro něho právě teď tím podstatným,
je člověk, který jej navždy opustil i přesto, že mu kdysi
slíbil, že to neudělá, ani kdyby jej o to prosil samotný
Ryeowook. Jenže to udělal a on si to nikdy nepřestane dávat za
vinu.
„Odpusť
mi to, Luhane,“
-
Cuká
sebou ze strany na stranu, tvář má staženou, čelo má orosené
kapičkami potu a po jeho tvářích se kutálí slzy, které se
následně vpijí do polštáře. Rty má pootevřené a něco si pro
sebe mumlá, když v tom najednou oči otevře a začne lapat po
dechu.
„Lu-Luhane,“
vydechne a rozhlédne se kolem sebe, „Kyuhyune,“ otočí se a
najde tlačítko, které vzápětí stiskne, aby přivolal sestřičku.
Jeho slzy nepřestávají téct a dech má stále zrychlený, stejně
tak jako tlukot jeho srdce. Padne hlavou zpět do polštáře a
zadívá se do stropu.
„Byl
to jenom sen,“ řekne si pro sebe, aby se trochu uklidnil, „jenom
sen!“
Ve
dveřích se najednou objeví mladá sestřička, která k němu
ihned přijde.
„Stalo
se něco? Je vám špatně?“ začne kontrolovat přístroj, který
ukazuje jeho tep a také kapačky, na které je napojený.
„Ten
kluk, kterého právě operují, Luhan...jak je na tom?“ vyhrkne
naléhavě otázku a podívá se na slečnu vedle něho. Ta mu věnuje
jeden zmatený pohled.
„Takže
se vám nijak nepřitížilo?“ zeptá se ještě jednou sestřička
a Wook jen horlivě zatřepe hlavou.
„Ne,
jenom mi řekněte, jak to vypadá s Luhanem!“
„Luhan?“
dívka se na chvíli zamyslí, načež si vzpomene a věnuje mu
smutný pohled.
„Vy
jste jeho příbuzný?“
„N-ne...
jsem jeho..“ odmlčí se, polkne a jazykem si přejde přes suché
rty, „kamarád,“ může si tak ještě říkat? Ale co... zrovna
teď to není nijak podstatné.
„Tak
to je mi líto. Pokud nejste jeho příbuzný, nemůžu vám k jeho
stavu nic říct,“ sklopí omluvně pohled a otočí se k odchodu,
když v tom jí Ryeowook chytí za zápěstí.
„Sestřičko,
prosím!“ vydechne, „jen mi řekněte...žije?“
Dívka
si skousne ret a znovu se k němu otočí čelem. Ví, že toho
chlapce přivezli ve vážném stavu a že musel okamžitě na
operaci, ale pravdou je, že neví, zda stále žije.
„Promiňte...“
pokrčí rameny, „já nevím,“
Wook
zatěká pohledem po její tváři a hlasitě vydechne. Sestřička
si všimne jeho zoufalého pohledu a slz, jež mu ztékají po
tvářích a svěsí koutky rtů.
„Ale
víte co? Půjdu se zeptat a pak vám to řeknu, ano?“
Ryeowook
se na ní s vděčností podívá a rychle přikývne, „děkuji
vám,“
-
Vejde
do chlapcova pokoje a zamračí se, když zjistí, že je prázdný.
„Kam
jenom mohl jít?“ udiví se a vejde dovnitř. Povzdechne si při
pohledu na menší nepořádek, který tu má. Vydá se k jeho
psacímu stolu a nakloní hlavu na stranu, když uvidí přehnutý
list papíru a vedle něho otevřenou obálku. Tajně se ohlédne,
načež zvědavě popadne onen list, rozloží jej a začte se. Její
výraz se ihned změní ze zvědavého na smutný. Aniž by dopis
dočetla, znovu jej přeloží, vezme obálku a papír do ní vloží.
Neměla by to číst, není to dopis pro ní. Je to pro Ryeowooka.
Otočí
se k odchodu, když v tom jí v půli cesty začne zvonit mobil.
Zašmátrá po něm ve své hluboké kapse u zástěry a ušklíbne
se, když ji na displeji svítí jméno jejího syna. Hovor přijme a
bez čekání promluví.
„No
to je dost. Kde seš, Lu-“
„D-dobrý
den,“ ozve se z telefonu cizí hlas, „vy jste Luhanova matka?“
Žena
se podiví, „ano jsem. Kdo je to?“
„T-tady
jeho kamarád, Cho Kyuhyun,“
„Aha,“
kývne matka, „stalo se něco? Proč mi voláš z Luhanova mobilu?
Nechal si ho snad u tebe doma?“
„Kéž
by,“ uslyší z druhé strany tichý povzdech, „víte, těžko se
mi to říká,“
„Tak
co se stalo?“ zeptá se teď už poněkud nejistě.
„Luhan
je v nemocnici a právě ho operují,“
Žena
vytřeští oči a otevře ústa, „v ne-nemocnici?“
„Někdo
ho napadl a bodl nožem,“ Kyuhyunův hlas se značně třese,
„přijeďte prosím co nejdříve to jde,“
Žena
bez dalších slov hovor ukončí, strhne si zástěru a bleskově se
se slzami v očích rozeběhne ven z chlapcova pokoje.
-
„Jak
je možný, že jim to tak dlouho trvá?“ přecedí skrz zuby
nervózně Kyu stále chodíc po chodbě tam a zpět.
„Ale
má to i dobrou stránku,“ povzdechne si jeho otec, který jej
sleduje z lavičky.
„Asi
to, že aspoň ještě žije?“ střelí k němu pohledem a rozcuchá
si vlasy.
„Jo,
přesně to,“ řekne muž, „takhle aspoň víme, že pořád není
pozdě,“
Kyu
s povzdechem dosedne na místo vedle svého otce a opře si čelo o
své ruce, „máš pravdu,“
Muž
jej pohladí po zádech, „nestresuj se tolik. Luhan je mladý a
silný, určitě to zvládne,“
„Snad
máš pravdu,“ hlesne chlapec, „ale i tak... Co sakra dělal v
tom skladu?“ podívá se na něho s otazníky v očích.
„Nemám
tušení,“ zamumlá, „třeba se tam měl s někým sejít,“
„Nejspíš.
Jinej důvod by pro to asi nebyl. Pochybuju, že by se tam šel jen
tak sám podívat. Do skladu,“ opře se o zeď.
„Myslíš,
že mu to udělal ten, kdo ho tam zavolal?“ zeptá se otec.
„Těžko
říct. Pokud tam byli jenom dva, tak asi jo,“
„Mohli
se pohádat a ten druhý u sebe měl zrovna nůž,“
„Nebo
ho tam zavolal a už dopředu plánoval, že mu ublíží,“ řekne
Kyuhyun.
„Že
by měl Luhan někoho, kdo ho tak moc nenávidí?“ zamyslí se muž,
„ale taky ho mohli napadnout na ulici a pak ho do toho skladu
zatáhnout,“
Kyu
si dnes již po několikáté povzdechne, „už o tom nechci mluvit.
Jenom si přeju, aby to co nejdřív ukončili a Luhan to přežil,“
sklopí hlavu.
„A
co Ryeowook?“ změní téma jeho otec, „už je vzhůru?“
„Byl.
Řekl jsem mu o Luhanovi. Byl docela vyděšenej a rozrušenej, tak
mu pak doktor dal něco na uklidnění a on po tom znova usnul,“
oznámí mu.
„Nechceš
za ním jít? Třeba se už probudil a chce vědět, co je s
Luhanem,“
„Nechce
se mi tam chodit, když pro něj nemám žádný nový zprávy,“
podívá se smutně na otce, který se pousměje.
„Můžeš
mu zatím říct, že pořád žije,“
-
Tiše
zaklepe na dveře a bez čekání na odpověď vejde dovnitř. Pohled
mu ihned spočine na hnědovlasém chlapci v posteli, jak má hlavu
odvrácenou na stranu a jeho tělo se otřásá tichými vzlyky.
„Ryeowooku?“
osloví jej a přisedne si k jeho posteli, „jsi vzhůru?“
odpovědí mu je jen nehlasité hlesnutí.
„Podívej
se na mě,“ řekne Kyu a chlapec k němu pomalu otočí uplakanou
tvář. Hnědovlásek sedící vedle něho se k němu vzápětí
natáhne a prsty mu lehce slzy setře, přičemž sebou Ryeowook
trhne. Není zvyklý, aby se jej dotýkal někdo jiný, než Luhan.
„Řekli
mi, že ho pořád operují,“ zašeptá Wook a zavře oči.
„Připadá
mi to jako věčnost,“ řekne Kyu a opře se lokty o kraj postele,
„ale aspoň víme, že je pořád naživu,“
„Zdál
se mi hrozný sen,“ promluví po chvíli ticha Wook, „byli jsme
na jeho pohřbu. Házel jsem mu růži a brečel,“
Kyuhyun
mu položí ruku na jeho dlaň, „byl to jenom sen. To se nestane,
neboj,“
„To
nemůžeš říct jistě,“ vzlykne, „co když mu tím nožem
poranili nějaký důležitý orgány?“ podívá se na něho
zarudlýma očima a ucukne svou rukou.
„Hlavní
je, že pořád žije,“ promne si spánek Kyuhyun.
„Já
vím,“ řekne tiše, „ale pokud zemře, budu si to do smrti
vyčítat,“
Kyu
nakrčí čelo, „proč by sis to měl zrovna ty vyčítat?“
„Už
teď lituju toho, co jsem mu minulý týden řekl... řekl jsem mu,
že ho nenávidím,“ vydechne, „přitom to vůbec není pravda,“
„On
to určitě ví,“ pokusí se jej uklidnit, „víš, ještě
předtím, než nahlásil tvojí matku na policii, jsme spolu
mluvili. Když mi řekl, co všechno ti matka dělá, divil jsem se,
že to ještě nenahlásil. Tvrdil, že jsi proti tomu, ale že pokud
to udělá znovu, už na tu policii zajde,“ pokračuje dál Kyu,
„říkal, že to udělá i za cenu toho, že bys mu to nikdy
nemusel odpustit a navíc bys ho začal nenávidět,“
„Takže
mi říkáš, že i když věděl, jak na to budu reagovat, tak to
udělal?“ zamračí se Wook.
„Přesně
tak,“ přikývne Kyu, „tím chci říct, že mu na tobě vážně
záleží. Dokonce mě požádal, abych na tebe dával pozor, když s
tebou nebude on,“
„Mluvil
si s ním i tenhle týden, když nebyl ve škole?“ posune se na
posteli výš a posadí se, přičemž mu na čele stále setrvává
vráska zmatení.
„Jo,
mluvil. Dokonce i dneska mi volal,“
„A
co ti říkal?“
„Ptal
se, jak se ti daří a jestli jíš tak, jak bys měl,“ pousměje
se Kyu, „vlastně mi volal každej den nejmíň dvakrát,“
Ryeowook
se zahledí před sebe s pootevřenými ústy. Luhanovi na něm vážně
záleží a on mu to nevěřil. Nahlásil jeho matku, protože se o
něho bál. Vždycky k němu byl upřímný, ale Wook si myslel opak.
Nenechal si od něho nic vysvětlovat a tvrdohlavě věřil jen tomu,
co si myslel on sám. Je to pitomec.
„Řekl
ti, proč nepřišel do školy?“ podívá se znovu na Kyuhyuna,
který jen pokrčí rameny.
„Neřekl.
Ale řekl mi něco mnohem důležitějšího,“ nadechne se, zatímco
přemýšlí, zda o té Číně Ryeowookovi říct. Ale teď na tom
asi už stejně nezáleží. Luhan do žádné Číny nepojede, „měl
se vracet na nějakou dobu do Číny,“
Ryeowook
vytřeští oči, „do Číny?“
„Ale
teď už na tom nesejde,“
„Chtěl
jenom tak odjet, aniž by mi o tom něco řekl?“
„Řekl
jsi mu, že ho nenávidíš. Asi si myslel, že kdyby za tebou
přišel, nechtěl bys ho ani vidět,“
„Jsem
takovej idiot,“ zaúpí Wook, když v tom do pokoje vrazí
sestřička s úsměvem na tváři.
„Už
má po operaci! Přežil to!“
Wow lekla jsem se začátku . Jinak já věděla ze Lu to přežije prosím o další dil
OdpovědětVymazatJO!!! přežil to!! Já to věděla! :') Ale ze začátku jsem měla slzy v očích! :D další dííl. :3
OdpovědětVymazatNemám tě rád! Takhle mě děsit -.- Dáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááál
OdpovědětVymazatJá už se kácela, ale naštěstí to byl jen sen. Dálší díl, prosííím, smutně koukám.
OdpovědětVymazat:'( Jsem si myslela ze fakt zemrel :-D Tyy me fakt vydesila.. Tesim se na dalsi dil. :-)
OdpovědětVymazatWTF......Takto desiť ľudí až k slzám.....to sa robí? To sa robí? Nie ...........aah..som rada že to prežil...ale moja prvá myšlienka po prvých dvoch vetách bola: on umrel? On vážne umrel? O.o a po ďalšej vete....nie nie nie.......to musí byť len Wookov sen...!!! A ono to tak naozaj bolo :D ^&^ ^*^ som šťastná, že to prežil......a dúfam, že Sekai z toho nebudú mať moc veľký prúser ^¡^ teším sa na ďalší diel..nech je tu čo najskôr...Hwaiting :*
OdpovědětVymazatUž jsem se lekla, že Luhan opravdu umřel. Bylo to tak věrohodné, že jsem tomu uvěřila. Ale naštěstí to byl jen Wookovo sen a realita byla celkem jiná. Sice ještě Luhan nemá vyhráno, ale hlavní je, že dlouhou a těžkou operaci přežil.
OdpovědětVymazatA copak dělají Kai a Sehun? Doufam, že se hodně klepou strachy...
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl.
Ja som dostala na tom zaciatku infark a skoro som sa rozhodla ze to citt nebudem 😑a nelutujem koniec je kraasny :3
OdpovědětVymazatJa som dostala na tom zaciatku infark a skoro som sa rozhodla ze to citt nebudem 😑a nelutujem koniec je kraasny :3
OdpovědětVymazat