Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 26/?
Příjemně jste mě počtem komentářů překvapili~ Sice byste mě nejradši zabili, ale stejně mi děláte radost^^ Jen tak dál:) Nevím, jaká bude vaše reakce na dnešní díl... konečně pomalu přicházejí na řadu Sekai, ale více se rozjedou až v dalším díle :3 :D Už se nemůžu dočkat vašich komentářů (hlavně na ten páteční díl) :D He :D No nic, tak pěkné počtení a hezký den přeju ;)
Luhan
se už několik dní neobjevil ve škole.
Ani
nevím, proč ti to píšu, deníčku. Vlastně ani nemám tušení,
proč se o to vůbec zajímám já sám. Už jsem ti říkal, co mi
udělal a že jsme se pohádali. Řekl jsem mu, že už ho nechci
znovu vidět, ale víš... nepočítal jsem s tím, že ho vážně
neuvidím.
Myslel
jsem, že za mnou bude chodit a prosit o odpuštění, ale asi jsem
byl zase jenom moc naivní, že? Jako bych pořád věřil tomu, že
je jiný.
Jsem
idiot.
Vážně
mi připadalo, že to nenechá jen tak být, vzhledem k tomu, že mu
tekly slzy, když jsem mu to všechno vyčítal. Ale zdání nejspíš
klame.
Vzdal
to hned. Vadí mi to?
Mrzí
mě to?
Co
to se mnou je, deníčku? Luhan mě zradil, podvedl, využil, ublížil
mi, pohrával si se mnou, lhal mi a za zády se mi určitě vysmíval.
Tak proč teď každý den koukám na jeho prázdnou lavici a užírám
se myšlenkami, kde asi je? Co dělá? Proč tady není?
Měl
bych být rád, že mě zatím nikdo ve třídě neubližuje. Divím
se tomu a také mě to děsí. Právě teď mají všichni (hlavně
Kai a Sehun) možnost mě uhodit, kopnout si do mě. Jenže nikdo nic
nedělá. Proč?
Zní
to, jako bych si přál, aby to udělali, že?
Možná.
Vím, zní to divně, ale zajímá mě...
Pokud
mi ublíží... přijde?
Ano,
mluvím o Luhanovi. Posledních pár měsíců to byl právě on, kdo
mě přede všemi ochraňoval a nikomu nedovolil se na mě jen křivě
podívat. Jenže teď tu není.
Kvůli
mně.
Dobře,
asi to není kvůli mně. Nevěřím tomu, že by vzal ty slova, co
jsem mu říkal, vážně.
„Nechci
tě vídat, nechci s tebou mluvit, nechci tě znát.“
Nemyslím
si, že by to opravdu udělal a už za mnou nechodil.
Pamatuješ?
Ty první dny, kdy jsem ho poznal a on zjistil, jakou roli ve třídě
zastávám... psal jsem ti, že se o mě začal zajímat. Tehdy mi
řekl, že ať se děje cokoli, ať ho jakkoli odháním, nenechá mě
na pokoji. Řekl, že mi pomůže, i kdybych to odmítal.
Směješ
se, že? Upřímně, taky mi to přijde směšné.
Přijdu
za ním, křičím na něho a všechno mu vyčítám... a teď tu
sedím v slzách nad svým deníkem a píšu slova, ze kterých je
jasně cítit, že mi chybí.
Je
to zvláštní.
Ještě
před několika dny jsem ho vážně nenáviděl, jelikož mě
zradil.
Avšak
pravdou je, že mě spíše mrzelo, že to končí...
Jenže,
co mám teď dělat? Nemůžu za ním jít a prosit, aby se
vrátil....
Nenávidím
ho.
Jsi
z toho zmatený? Já taky...
Nevím,
co chci. Bojím se, že když mu to odpustím, udělá to znovu.
Netuším, proč nad tím vůbec tolik přemýšlím. Pokaždé, když
mě některý z mých „přátel“ zradil, uzavřel jsem se do sebe
a už o něm nikdy nechtěl slyšet.
Tak
proč je to teď jiné?
Není!
Promiň...
už tady píšu nesmysly....
Mimochodem,
moje matka je stále v soudním řízení, ale už by se mělo za pár
dní rozhodnout, co se bude dít... je více než pravděpodobné, že
půjde za mříže. Poslední dny nad tím hodně přemýšlím a
došel jsem k závěru, že kdyby tu otec byl a věděl, že mě moje
matka bije, pravděpodobně by udělal to samé, co Luhan... Začínám
si myslet, že si matka vážně nezaslouží nic jiného, než
vězení.
Cítím
se kvůli tomu hrozně.
Prozatím
jsem v domě Kyuhyuna a jeho otce. Mám je rád a bydlení s nimi je
úplně odlišné od toho s mou matkou. Je pravda, že jsem tu zatím
jen týden, ale i tak.
..............................................................
Pořád
na něho musím myslet! Ničí mě to!
Nenávidím
ho!
Nenávidím
ho!!!
Nenávidím
Luhana!!!!!!!!!
„Vážně
nechceš jít aspoň na ty poslední dva dny do školy? Nechceš se
rozloučit se spolužáky?“ přisedne si matka k Luhanovi a pohladí
jej po hřbetu jeho dlaně.
„Ne,“
pokroutí hlavou Lu.
„Ani
s Ryeowookem?“ blonďák k matce vzhlédne, načež si povzdechne,
vstane a vydá se k sobě do pokoje. Žena se za ním chvíli dívá,
a poté si jen bezmocně podepře hlavu dlaní a zavře oči.
Luhan
mezitím stihne dojít do svého pokoje, zavře za sebou dveře a
přejde k posteli, na kterou se následně posadí. Vytáhne mobil a
vytočí Kyuhyunovo číslo. Chvíli k jeho uším doléhá pouze
nervy drásající tůtání, načež se konečně ozve jeho hlas.
„Luhane?“
„Ahoj,
Kyu. Víš, na co se tě chci zeptat,“ svěsí ramena a prsty druhé
ruky si prohrábne vlasy.
„Jo.
Nemusíš mít strach, Ryeowook je v pořádku,“ Lu si tiše
oddechne. Volá Kyuhyunovi sice každý den, ale přesto se pokaždé
hned od rána strachuje, zda se mu něco nestalo.
„Nikdo
ho nebije?“
„Ne.
Mluvil jsem s ním o tom a říkal, že si ho právě nikdo nevšímá,
a tomu se sám diví,“
„No
to já docela taky,“ zamumlá Luhan, „ale je to dobře,“
„To
si taky myslím,“ odsouhlasí Kyu.
„A
jí pravidelně?“ pokrčí nejistě obočí. Ví moc dobře, že má
Wook problém s jídlem. Luhan se vždy pořádně nadřel, aby do
něho dostal jen o trochu větší porci.
„Jí
líp než já,“ zasměje se do telefonu hnědovlásek. Lu se smutně
usměje a setře si slzu, která se nezbedně dostala ven z jeho oka.
„To
jsem moc rád,“
„Já
taky, Luhane... No a co ty? Proč vlastně nechodíš do školy? Jsi
nemocnej?“
„Ne,
nejsem. Ale víš, pozítří někam odjíždím, tak bych tě chtěl
poprosit, jestli bys na Ryeowooka nedal pozor. Aspoň dokud se
nevrátím,“ posune se na posteli až ke zdi, o kterou se opře a k
hrudi si přitáhne kolena, která následně obejme volnou rukou.
„O-odjíždíš?“
„Jo.
Do Číny, protože mi onemocněla babička,“ zakloní hlavu, opře
ji o zeď a jeho víčka vyčerpaně klesnou, až oči zavře úplně.
„No
a na jak dlouho?“
„To
ještě nevím jistě. Na měsíc, nebo možná na dva,“ Lu uslyší
Kyuhyunův tichý povzdech.
„Nemůžeš
tu prostě zůstat? Kvůli Ryeowookovi,“ blonďák se pousměje,
přičemž mu z koutku oka vyteče slza, která se vzápětí sveze
po jeho tváři.
„Právě
kvůli němu nemůžu,“
„Takže
to chceš jen tak vzdát? Jako nějakej slaboch?“
„Víš,
co se říká?“ zeptá se Lu.
„Ne,“
odpoví mu jednoduše Kyu.
„Že
slova vzdávám to
nejsou slova sraba, ale člověka, který bojoval,“ na jeho
rtech stále setrvává letmý úsměv, ovšem ani slzy se nevytrácí,
právě naopak. Je jich stále víc.
„No
jo... ale vzdal to,“
Lu
otevře oči a jeho úsměv zmizí. Asi má pravdu. Prostě to vzdal,
aniž by se nějak snažil. Kdysi Ryeowookovi slíbil, že tu pro
něho vždycky bude, ať za ním přijde kdykoli bude chtít, nebo
bude potřebovat pomoc. Řekl to, ale teď odjíždí a nechává ho
samotného na místě, kde jsou lidé, kteří mu ubližují a
nenávidí ho.
Asi
je vážně slaboch, který uteče hned po první hádce. Může se
tedy ještě stále považovat za někoho, komu na něm záleží a
kdo ho miluje? I přesto, že si je vědom toho, že ve chvíli, kdy
překročí hranice státu, nebude tu nikdo, kdo by mohl Ryeowooka
ochraňovat? Ano, je tu sice Kyuhyun, jenže ten chodí do jiné
školy, tudíž ho v jeho třídě ochránit nemůže.
„Takže
se o něho postaráš? Ochráníš ho?“ zašeptá Lu, jelikož
cítí, jak je jeho hlas slabý.
„Pokusím
se jak jen to půjde,“ slíbí mu Kyu.
„Díky.
A kdyby se cokoli stalo, dej mi vědět, dobře?“ naléhá ještě
blonďák, ovšem na druhé straně je chvíli ticho, „Kyu?“
„Ty
ho vážně miluješ, co?“ zeptá se najednou hnědovlásek a Lu si
jen se sklopenou hlavou povzdechne.
„Moc,“
šeptne téměř neslyšně, zatímco se po jeho tvářích skutálí
další slzy, které se následně vpijí do jeho bílé mikiny.
„Budu
tě o všem informovat,“ řekne Kyuhyun, „tak se brzo vrať,
fajn?“
„Děkuju
ti,“ usměje se ještě Lu, načež hovor ukončí a jeho ruka i s
mobilem bezvládně dopadne vedle něho na matraci. Zadívá se na
strop svýma unavenýma a zarudlýma očima, pod kterými se rýsují
nepěkné tmavé kruhy jako známky nespavosti.
„Proč
mi tohle děláš, Ryeowooku?“ hlesne do ticha místnosti, přičemž
nepřestává plakat. Je vyčerpaný, zničený a nervózní. Celý
den se utápí v myšlenkách, zda Ryeowooka právě někdo nebije.
Zda je v pořádku a v bezpečí. Luhan ví, že by klidně mohl do
školy jít a dát na něho pozor, ale tuší, že kdyby to udělal,
akorát by si vyslechl další Wookova ostrá slova, která mu tolik
ubližují. Například jako to, když mu řekl, že ho nenávidí.
Ta
dvě slova se mu od té doby v hlavě stále hlasitě opakují, jako
nějaký zvon. Neskutečně moc ho mrzí, že ho zklamal, ale neměl
na výběr. Miluje ho a s tím nic nenadělá.
Najednou
mu v hlavě vysvitne nápad, proto vyskočí z postele a rychle
přejde ke svému stolu. Prohrabe všechny šuplíky, dokud nenajde
nějaké čisté papíry. Posadí se na židli a sáhne po peru.
Jeden z papírů si předloží před sebe a s perem v ruce se
zhluboka nadechne.
Nedokázal
by odjet bez toho, aby mu něco neřekl. Popravdě, je toho tolik, co
by mu rád řekl, ale kdyby za ním šel, je si více než jistý, že
by jej Wook neposlouchal. Nechce ho poslouchat, řekl mu to. Ale když
mu napíše dopis, určitě si jej přečte. Musí.
-
„Takže,
jste všichni připravení?“ přelétne Kai přítomné pohledem.
Dnes to všechno vypukne. Kai se téhle chvíle nemohl dočkat, ale
konečně je to tady.
„Dáme
mu co proto, neboj Kai,“ řekne hlasitě jeden z party kluků,
kteří na sobě mají tmavé oblečení, přes ústa látkovou pásku
a někteří dokonce železnou tyč v ruce.
„Tak
si zatím běžte na místa a já našemu ptáčkovi napíšu,“
oznámí Kai a ostatní ho poslechnou a rozejdou se všude po skladě,
ve kterém se právě nachází.
„Seš
si jistej, že to bude v pohodě?“ nakloní se k němu Sehun. Už
od rána cítí jakousi nejistotu, která mu svazuje všechny orgány
v těle a on se tak cítí dost nervózně.
„Neboj.
Nic hroznýho se nestane,“ usměje se na něho Kai a hřbetem ruky
mu přejede po tváři.
„Fajn.
Budu ti věřit,“ vydechne světlovlásek, načež strne, když
ucítí, jak jej Kai chytí za ruku a proplete jejich prsty. Podívá
se na něho, přičemž se Kai usměje a zahledí se před sebe.
„To
bys měl,“ zamumlá a druhou rukou na mobilu vyhledá Luhanovo
číslo, které má uložené ještě od doby, kdy se spolu
přátelili. Začne vyťukávat zprávu, zatímco Sehunovu ruku
nepouští, ale naopak ji ještě více stiskne.
Blonďák
očima sklouzne k jejich spojeným rukám a jeho rty se zkroutí v
hřejivém úsměvu. Kai zkrátka ví, jak ho zbavit veškeré
nervozity a ještě navíc jej přivést na jiné myšlenky. Je mu za
to vděčný.
Už
od toho většího polibku, který mu Kai dal, Sehun poznal, že se v
něm něco změnilo. Chová se k němu od té doby tak nějak jinak,
než tomu bylo doposud. Už se tolik nebrání všem těm dotykům a
dokonce se jej dotýká sám. Třeba jako teď. Sehun sice neví, jak
si to má vykládat, zda je to tak, že k němu Kai začal cítit to
samé, nebo mu jen nechce ubližovat, každopádně se mu to líbí.
Ovšem pokud by to byla ta druhá možnost, bylo by to ještě horší,
jelikož tímhle svým chováním v něm probouzí naději, že jej
má vážně rád. A kdyby tomu tak nebylo, ublížilo by mu to ještě
více.
-
Dopíše
poslední slova, odloží pero a popsaný papír odsune stranou, aby
si mohl na stůl položit ruce a o ně si následně opřít hlavu,
přičemž jeho slzy začnou máčet onu desku stolu.
Po
chvíli hlavu zvedne a očima rychle přelétne všechen text, který
na papír vepsal.
„Nejsem
na tebe moc tvrdý?“ zeptá se polohlasem, „ne, určitě ne. Snad
to pochopíš tak, jak to myslím,“ odpoví si sám a list papíru
přehne. Uchopí připravenou obálku, když v tom mu na mobilu
zapípá zpráva. Odloží tak onu obálku včetně samotného dopisu
a místo toho do ruky vezme svůj mobil.
„Kai?“
udiví se a zprávu otevře. Musí párkrát zamrkat, aby viděl více
ostře a mohl tak slova lépe přečíst.
Tak
co, Luhane? To už ses svýho Wookieho vzdal? Nebojíš se, že když
ho necháš ve třídě samotnýho, tak mu něco uděláme? Jestli
jo, tak si nad tím měl přemejšlet trochu dřív, protože právě
teď ho tady máme na zemi před sebou. Je celej od krve a brečí
jak malý děcko. Máme mu ublížit ještě víc, nebo sem přijdeš?
Luhan
vytřeští oči a naprázdno otevře ústa. Rychle si přečte
místo, kde se podle zprávy právě nachází, načež vypálí z
místnosti, doběhne do chodby, kde si jen rychle obuje své boty a
aniž by si na sebe vzal teplejší bundu, či odpověděl své
matce, kam jde, vystřelí ze dveří jejich domu a co nejrychleji to
jde se rozeběhne po cestě směrem k onomu skladu s myšlenkou na
jediného člověka.
„Vydrž
Ryeowooku!“
Ty ses mě rozhodla zničit :D neee jako teď vážně xD jsem u doktorky a už jsem ze sebe stihla vydat zvuk, který vzdáleně připomíná "Nééééé" pac mi přeskočil hlas :D co si o mě ty děti ted budou myslet? :D
OdpovědětVymazatAle teď k Luhanovi... Tyyyy jedna malá a zákeřná! Podívej se na Luhana! Vážně dokážeš něco tak totálně ňuní zmlatit? ㅠ.ㅠ proč jim tohle děláš? ㅠ.ㅠ
Nechceš ten další díl přidat jakože ještě dneska? *-* no jako né proto abys mě dneska už podruhé zabila, ale protože prostě musím vědět co bude dál. A co bude Wookova reakce, a co všechno si na nás ještě vymysliš ㅠ.ㅠ xD ještě jsem chtěla něco říct, ale už si to nepamatuji +_+
DALŠÍÍÍÍ PROSÍÍÍM~!! *-* *-* *-*
OdpovědětVymazatNeubližuj mu!!! Nemužu se dočkat pátku :-)
OdpovědětVymazatTo mám ako čakať až do piatku???!!! O.o jeeej..chudák Luhan. Takto ho oklamať .....Som strašne rada, že sa Kyu o Wooka stará :) a ten Kai so Sehunom, noo.....som rada, že Kai sa začal správať ku Sehunovi inak. A tiež dúfam, že Lulovi neublížia..teda..no aspoň nie moc :"( teším sa na ďalší diel :) <3
OdpovědětVymazatAigoo, že si nedají pokoj -_- stejně jim to Luhan vrátí...
OdpovědětVymazatTěším se na pátek. ^^
Ne, ne, ne...takhle to nejde !!!
OdpovědětVymazatZa prvý...takhle blbě useknutý konec mě vážně zabije. Než bude pátek, tak budu netrpělivostí šedivá.
Za druhý...nemůžeš Luhana poslat samotnýho do jámy lvové. Udělej něco...sakra !!! Udělej něco...třeba zázrak, aby to Luhan přežil !!!
Tak a teď netrpělivě čekam na pátek, na nový díl...
Další díííl, nutně 3:)
OdpovědětVymazatNestiham komentovat jak ej to napinave 😲😲
OdpovědětVymazatNestiham komentovat jak ej to napinave 😲😲
OdpovědětVymazat