Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 25/?
Nevím, co bych vám psala dneska :D Možná jenom to, že moc děkuju těm, kteří ještě stále máte nervy na tuhle povídku :D Už se pomalu (hodně pomalu) blížím ke konci.. předtím jsem tam psala to, co mě zrovna napadlo, ale teď už mám celou tuhle povídku promyšlenou až do konce, takže věřte, že už by to nemělo být na dlouho xD (Ale nic neslibuju, vzhledem k tomu, že si k tomu vždycky sednu, začnu psát a najednou koukám, že to má už přes tisíc a půl slov a přitom se tam ještě nic nestalo :D ) Každopádně, počet komentujících se od předchozího dílu nějak nezvýšil, ale já budu díly přidávat, i kdyby to mělo být jen pro ty 3 - 4 lidi, kteří mi dělají obrovskou radost každým svým komentářem... No nic, tenhle díl má 3507 slov, tak si zase trochu počtete :D Enjoy~
„D-dobře.
Přijdu,“
hlesne Wook do telefonu, „nashledanou,“
ukončí hovor a se slzami v očích odhodí mobil vedle sebe na
postel.
„Co
říkali?“
zajímá se ihned Kyuhyun, který sedí vedle něho.
„Už
si přišli pro moji matku. Vzali ji na výslech a chtějí, abych
přišel taky,“
odpoví mu stále lehce zbaven všech smyslů, „půjdu
tam po škole,“
„Hele,
jestli chceš, řeknu taťkovi a ten tě tam může hodit rovnou. Na
školu se můžeš vykašlat,“
„To
ne,“
zakroutí hlavou, „musím
do školy. Musím si promluvit s Luhanem, protože to on je ten, kdo
tu policii zavolal i přesto, že jsem mu říkal, ať nic nedělá.
Sám si to přece slyšel,“
otočí se na něho.
„To
máš pravdu,“
vydechne Kyu, „ale
musíš ho pochopit. Nechtěl, aby ti dál ubližovala. Záleží mu
na tobě,“
„Koukám,
že jsi mu na to taky skočil,“
usměje se hořce Wook, „plánoval
to. Šel na to jinak, chytře,“
„Na
co?“
podiví se Kyu.
„Na
to, jak mě zničit,“
povzdechne si a vstane.
„Počkej,“
zastaví jej Kyu, když se Wook rozejde ke dveřím, „co
tím jako myslíš?“
„To
ti třeba řeknu někdy jindy, dobře? Teď mě už prosím nech
jít,“
zašeptá, jelikož cítí, jak se jeho hlas chvěje. Kdyby promluvil
normálně, jeho hlas by se zlomil. Je zničený, na dně a bezradný.
Opět. Cítí se stejně jako tomu bylo před několika měsíci.
Avšak přeci jen je dnes něco jinak. Je nejen zraněný. Je
naštvaný a má odvahu to dát najevo. Před Luhanem. Snad je to
proto, že mu právě on říkal, aby k němu byl vždy upřímný.
Tak tedy bude. Neříká, že by si to dovolil k někomu jinému, to
nejspíš ne. Ale k němu ano, jelikož mu několik týdnů vnucoval
řeči, že je prý jiný než ostatní. Ryeowook věděl už od
začátku, že mu nemá věřit. Nikdy mu neměl dovolit se k němu
tak dostat i přesto, že byl tolik přesvědčivý. A to je důvod,
proč mu na to skočil. Jak už říkal Kyuhyunovi – Luhan zvolil
jinou taktiku, jak jej srazit na kolena. Vzal mu to poslední, co mu
ještě zbylo, ačkoli si tím někdy nebyl tolik jistý. Vzal mu
rodinu. Tedy přesněji – toho posledního člena rodiny, který mu
zbyl. Jeho matku. Udal ji na policii, i když se ho o to nikdo
nežádal. Naopak. Ryeowook nikdy nechtěl, aby se jeho matce něco
stalo. Nehledě na to, jak mu ubližovala, je to jeho rodina, na
kterou nedá dopustit. Potřebuje ji, protože nikoho jiného už
nemá. Donedávna si sice myslel, že by Luhan snad mohl být vážně
někdo, kdo by mu byl v životě velkou oporou a vlastně tomu i tak
tu chvíli bylo. Ale jak naposledy psal ve svém deníku : Nic netrvá
věčně.
Ovšem
když to psal, nemyslel si, že to skončí tak rychle.
_______________
Opře
se o strom, který stojí při cestě a rozhlédne se. Nakonec se
rozhodl, že asi přeci jen bude lepší, když do školy nepůjde.
Znamenalo by to totiž být s Luhanem celý den a to by nesnesl. Už
teď se přemlouvá, aby tu na něho vůbec čekal, ale musí. Musí
mu to všechno říct a vyčíst. Neví přesně proč. Mohl by
jednoduše nepřijít a nedat o sobě nic vědět, ovšem on má
potřebu s ním mluvit. Chce mu jasně říct, že pravdu měl
nakonec opravdu on – Ryeowook. Všichni jsou stejní, všichni vám
ubližují a nedokážou dodržet to, co slíbili. Věděl to.
„Ryeowooku?“
oslovený sebou trhne, když se vrátí myšlenkami na zem a odtrhne
se od stromu.
„Musím
s tebou mluvit,“
řekne Wook nepříjemným hlasem.
„A-ale
proč jsi šel sem? Mohli jsme si přece promluvit ve škole-“
Luhan vytřeští oči, „jak
ti vlastně je? Jsi v pořádku? Nejsi zraněný?“
začne mu starostlivě klást otázky s pokrčeným obočím.
„Ptaš
se?“
vydechne Wook, „je
mi hrozně. Kvůli tobě,“
„Kvůli...mně?“
„Neslyšel
jsi snad, o co jsem tě včera po telefonu žádal?“
zeptá se chladně, což Luhana trochu udiví, ale poté mu to dojde.
„Musel
jsem,“
„Naopak.
Neměl jsi!“
vyhrkne hnědovlásek, „víš,
proč jsem teď tady a nečekám na tebe ve škole? Zavolali mě k
výslechu, Luhane. Kvůli matce, kterou jsi nahlásil,“
vetře mu.
„Poslouchej
mě, Ryeo-“
„Nechci
tě poslouchat! Už nikdy!“
zvýší hlas a do jeho očí se vlijou slzy, „zradil
jsi mě stejně jako ti před tebou! Hrál sis se mnou a když jsem
ti konečně uvěřil, využil jsi toho a ublížil mi!“
slzy přetečou přes okraj a svezou se po jeho tvářích, „shodil
jsi mě dolů z toho útesu, od kterýho jsi mě chtěl držet dál.
Strčil jsi do mě a nechal mě spadnout,“
Luhan
naprázdno otevře ústa, „to
není pravda, Ryeowooku. Udělal jsem to, protože mi na tobě
záleží,“
pokusí se mu to vysvětlit, ovšem druhý jen zakroutí hlavou a
tiše vzlykne. Luhana bodá u srdce, když vidí jeho slzy, a proto k
němu udělá jeden krok, ovšem Ryeowook couvne.
„Nepřibližuj
se,“
řekne hlasem, na kterém jsou jasně slyšet stopy zoufalství,
„nechci,
aby ses ke mně ještě někdy přiblížil. Nechci, aby ses mě
dotýkal, mluvil na mě, nebo se na mě jenom díval. Chci, aby ses
tvářil, že mě vůbec neznáš,“
„To
přece nemůžeš myslet vážně,“
vydechne Lu, „myslíš,
že bych něco takovýho někdy dokázal? Copak už nevíš, co jsem
ti řekl v té místnosti s klavírem?“
„Vím.
Řekl jsi, že mě miluješ,“
zamumlá, „byl
jsem docela naivní, když jsem ti to uvěřil,“
„Mysel
jsem to vážně! Já tě-“
„Neříkej
to!“
zastaví jej rychle Wook. Nesmíš
to říct potřetí. „Nechci
to slyšet,“
„Proč
jsi takový?“
„Všechno
jsi to zničil, Luhane. Všechno přátelství, důvěru i ty chvíle,
který jsme prožili. Byla to lež, stejně jako všechny ty slova,
cos říkal,“
„Vždycky
jsem k tobě byl upřímný. Nikdy jsem ti nelhal,“
snaží se dál Lu. Ničí jej, když před sebou vidí naštvaného
a zároveň plačícího Ryeowooka. Chtěl by ho obejmout a utěšit.
Chce, aby pochopil, proč to udělal. Musí vědět, že ho doopravdy
miluje! Že to všechno byla vždycky pravda! Nikdy lež. Vždyť
někde uvnitř to přece Ryeowook vědět musí. Možná proto je tak
naštvaný. Ví, že to, co Luhan udělal, bylo správné, a on teď
viní sám sebe za to, že si myslí to samé.
Ale
co si to vlastně namlouvá? Přece tušil, co se stane, když to
udělá.
„Vidíš?
Děláš to zase...“
povzdechne is Wook a setře si slzy, „ale
víš co? Je mi to jedno. Klidně v tom pokračuj,“
„Mluvím
pra-“
„Lituju
toho, že jsem ti kdy začal věřit,“
přeruší jej znovu hnědovlásek a z jeho hrdla se vydere další
potlačovaný vzlyk.
„Tohle
neříkej,“
Luhanovy oči se též zaplní slzami, „prosím,“
Ryeowook
se chladně pousměje, „vždyť
tohle jsi přesně chtěl, nemám pravdu? Už od začátku jsi to měl
dobře naplánovaný,“
„Nevěřím
tomu, že si to myslíš. A vím, že ty sám tomu taky nevěříš.
Víš, že mluvím pravdu,“
Ryeowook si skousne ret a odvrátí pohled.
„Vím
jistě, co si myslím,“
„A
co ten polibek?“
zadívá se mu do očí, „toho
taky lituješ?“
Ryeowook
polkne a poté pomalu přikývne, „toho
nejvíc,“
„Tak
řekni, že mě už nikdy nechceš vidět,“
přistoupí k němu a Wook udělá znovu krok vzad, ovšem narazí na
kmen stromu a zalapá po dechu, když se k němu Lu nakloní.
„Běž
ode mě,“
přecedí skrz zuby a opět nervózně polkne, přičemž odvrátí
hlavu stranou.
„Vidíš?
Nedokážeš to,“
usměje se smutně blonďák a odtáhne se.
„Už
jsem ti to přece řekl,“
zadívá se mu znovu do očí, „už
s tebou nechci mít nikdy nic společnýho. Nechci se na tebe dívat,
mluvit s tebou. Nechci tě znát,“
„Víš,
že to není pravda,“
pokroutí hlavou Lu, „máš
mě přece rád,“
Pravdou je, že mu srdce rychle buší strachem. Tuší, že to
všechno myslí vážně. Ale on o něho nechce přijít! Nemůže.
Miluje ho...
„Ne,
Luhane,“
vydechne Wook, „nenávidím
tě,“
řekne a Luhanovo srdce jakoby se zastavilo. Pootevře ústa a mlčky
se zůstane na Ryeowooka dívat, doufajíc, že to vezme zpět. Jeho
slzy již dávno přetekly přes okraj a do jeho očí se stále
derou nové. Ryeowook mu toho už řekl mnoho, ale nikdy nic nebolelo
tolik, jako tyhle dvě slova.
„Ryeowooku,
prosím...“
zašeptá tiše Lu a po jeho tvářích se svezou další slzy.
Ryeowook je trochu zmatený, že Luhan pláče také. Hraješ
to dobře. Až do úplného konce...
„Já
prosím tebe,“
řekne Wook, „už
za mnou nikdy nechoď a místo toho se tvař, že mě neznáš,“
dodá nakonec, věnuje mu poslední nenávistný pohled, načež
kolem něho projde a vydá se pryč.
„Ale
to, že ho bije, je přece-“
„Hrozný,
já vím. Ale Ryeowook nechce, abych do toho zasahoval, protože je
to jeho matka a on věří, že se změní. Já tomu sice moc
nevěřím, ale nechci dělat nic proti jeho vůli,“
„A
co by se stalo?“
„Pravděpodobně
by mi to neodpustil,“
„Přesto
si myslím, že by se s tím něco mělo dělat,“
„Já
vím, ale ještě počkáme. Zatím to tak nech a dej na něj pozor.
Pokud mu i tak jeho matka ublíží, přísahám, že už to nenechám
na pokoji,“
„I
za cenu toho, že by tě mohl začít nenávidět?“
podívá se na něho Kyu. Luhan chvíli mlčí, načež se nadechne a
promluví.
„Ano,“
řekne tiše, „i
za cenu toho,“
Rukou
si zakryje zaslzené oči a čelem se opře o kmen stromu. Přeci s
tím počítal, tak proč to tolik bolí? Dobře, možná, že
nemusel chodit rovnou na policii...
Hloupost!
Je to dobře, že to udělal. To, co mu jeho matka dělá, je
protizákonné a navíc dost kruté. I když to znamená, že ho
ztratí, nenechá ho trpět. Miluje jej a nenechá nikoho, ani jeho
matku, aby mu ubližovalï. Lhal by, kdyby řekl, že mu sám
neublížil. Ano, udělal to. Zradil jej, přesně tak, jak mu to
říká Ryeowook. Řekl něco, o co jej prosil, aby neříkal. Jenže
on nepochopí, proč to udělal. Má jen svou pravdu a té tvrdohlavě
věří.
Ničemu ani nikomu jinému nevěří a to Luhan více než
dobře ví.
_______________
„Jsme
rádi, že jste přišel takhle brzy,“ usměje se vřele
policista a Ryeowook se s pozdravem ukloní.
„Kde
je má matka?“ zeptá se s pokrčeným obočím hnědovlásek.
„Právě
je také u výslechu,“ oznámí mu muž, „a
vy prosím jděte tam do té místnosti,“ chlapec tiše
přikývne a spolu s policistou vejde do dveří. Ryeowook se ošije,
když očima přehlédne tmavou místnost, ve které není nic, než
dvě židle a stůl uprostřed.
„Nevyslýcháte
tady jen ty, co něco provedli?“ ohlédne se po muži, který
se místo odpovědi jen usměje a rukou pokyne k jedné ze židlí.
„Posaďte
se,“ chlapec neváhá a uposlechne. Pomalu přejde k oné
židli a ještě pomaleji na ni dosedne. Je nervózní. Nemá tušení,
na co se ho budou ptát, ale ještě více si není jistý tím, co
má odpovídat.
„Jistě
vám už řekli, proč jsme vás sem zavolali,“ začne
policista a posadí se naproti Wookovi, který jen pokývne hlavou.
„Je
pravda, že vám vaše matka ubližuje?“ položí první
otázku a Ryeowook si skousne ret.
„Víš,
přemýšlel jsem o tvé matce,“ řekne a Ryeowook se na něho
vyděšeně zadívá, „myslím, že bychom to měli nahlásit na
policii,“
Hnědovlásek
vytrhne svou ruku z jeho sevření a odsune se dál od Luhana.
„Říkal
jsem ti, že to byla jen nehoda. Ujela jí ruka. Není zlá,“ zalže
a sklopí hlavu.
Luhan
nadzvedne obočí, „Ryeowooku, myslíš si, že jsem idiot?“
„Občas
mě uhodí,“ přizná Wook, „ale to je přeci normální, ne?“
„Je
to nezákonné,“ řekne policista a udělá si poznámku ve svém
zápisníku, který si s sebou přinesl.
„Ale
dělá to, protože si to zasloužím,“ vyhrkne najednou Wook, „mám
ve škole problémy, špatně se učím, odmlouvám a nikdy ji
neposlouchám,“ začne si vymýšlet. Nemůže dovolit, aby jeho
matku zavřeli do vězení. Je to jeho matka! Vychovala ho.
„Jak
můžeš vědět, co moje matka dělá, vždyť ji neznáš!“ zvýší
hlas Wook a pohled zabodne do jeho očí.
„Neznám
ji, ale ty sám si do svýho deníku napsal, že tě bije. Četl jsem
to,“
„Tys
četl můj deník?“ zeptá se s vytřeštěnýma očima.
„Ne
naschvál. Jak jsem pro něj u tebe doma šel, ke tvému stolu, byl
otevřený na poslední stránce. Přečetl jsem si jenom první
větu, kde jsi napsal, že tě zmlátila... znovu,“ poslední slovo
zdůrazní a posune se na zemi tak, aby seděl znovu přímo před
Ryeowookem.
„Říkáte
mi pravdu?“ nadzvedne obočí muž, „působíte na mě tak, že
si to všechno jen vymýšlíte,“
„Tak
proč jste mě sem teda volali, když mi nechcete věřit?“ zamumlá
jakoby nezaujatě a pohledem se snaží vyhnout tomu jeho. Nemůžu
vám říct pravdu.
„Nejde
o to, že bych vám nechtěl věřit. Jen na vás prostě vidím, že
mi lžete,“ pousměje se muž, „víš, chlapče, po těch letech
tady na policii to už zkrátka poznám,“ pokrčí rameny, „takže
se zeptám znovu... Ubližuje ti tvoje matka?“
„Nemůžu
přeci udat svoji vlastní matku,“ do chlapcových očí se vlijí
slzy a pár jich po chvíli přeteče přes okraj.
„Ale
ona ti ubližuje Ryeowooku! “ snaží se dál Lu, „Jaké právo
má na to být tvojí matkou, když tě bije?“
„To
není tvoje věc,“ vzlykne a odvrátí pohled.
„Je,
protože mi na tobě záleží! Nevím, jestli mi ještě pořád
nevěříš, ale já tě zkrátka nemůžu nechat v domě s někým,
kdo ti ubližuje,“ vezme Ryeowookovi dlaně do těch svých a pevně
je sevře.
Do
Ryeowookových očí se nahrnou slzy, které ale zamrká. Proč
zrovna v téhle chvíli myslím na Luhana? Proč právě na něho?!
Nadechne
se, aby odpověděl muži záporně, když v tom se mu vybaví jeho
otec. Co by asi udělal na jeho místě on? Nebo kdyby byl ještě
stále naživu? Chtěl by po něm to samé, co po něm chce Kyuhyun i
Luhan?
„Jediné,
na čem mi skutečně záleží, Ryeowooku, je jen tvoje štěstí,“
usměje se muž a pohladí svého syna po tváři.
„Ale
já nemůžu být šťastný, když nebudu mít tebe,“ vzlykne Wook
a rukou přejede po hřbetu otcovy dlaně, kterou si tak na své
tváři přidrží o něco déle.
„To
neříkej,“ řekne otec, „můžeš být šťastný. Ale všechno
to záleží jen a jen na tobě, víš?“
„Na
mně?“
„Je
jenom na tobě, jestli ostatním dovolíš, aby ti ubližovali. Nikdo
jiný jim to zakázat nemůže, jedině ty,“ setře palcem
chlapcovy slzy a chytí jej za ruku.
„To
nemůžu. Bylo by to ještě horší,“ sklopí hlavu.
„Jak
tohle můžeš vědět? Nikdy jsi to nezkusil,“ pevněji stiskne
Wookovu ruku a posune se na nemocniční posteli trochu výš, aby
měl větší pohodlí.
„To
je sice pravda, ale-“
„Tak
vidíš,“ přeruší jej s úsměvem otec, „tak mi slib, že to
někdy zkusíš, dobře?“ stěží zvedne svou druhou ruku a pokrčí
na ní všechny prsty, kromě malíčku, „slib mi to,“
„Ale
tati-“
„Pst!
Prostě to udělej,“ kývne hlavou k jeho ruce. Ryeowook na chvíli
zaváhá, načež zvedne i svou ruku a svůj malíček zahákne za
ten jeho. Otec se usměje, tak jak mu to jen jeho momentální stav
dovoluje, a poté svou ruku stáhne.
„Teď
už z toho nevycouváš, hochu,“ zasměje se a trochu mu rozcuchá
vlásky. Ryeowook popotáhne, setře si slzy a přinutí se k úsměvu.
„O-občas
jí ujede ruka a... uhodí mě,“ řekne přiškrceným hlasem Wook
a muž se k němu se zájmem nakloní.
„Kam
tě uhodí?“
„D-do
tváře,“
„Nikam
jinam?“
„Někdy
i do zad a do břicha,“ zašeptá téměř neslyšně, přičemž k
sobě silně tiskne oční víčka a prsty drtí látku své poničené
uniformy, kterou si dnes ráno vzal, když si myslel, že přeci jen
do školy půjde.
Policista
chápavě přikývne, zapíše něco do zápisníku a znovu se zapře
do židle.
„Děje
se to často?“ odloží propisku i s bločkem na stůl a rukama se
o něj opře.
„N-ne,“
odvrátí pohled Wook, „děje se to skoro pořád,“ dodá se
vzpomínkou na svého otce. Muž se na chvíli odmlčí, když si
všimne chlapcových slz. Vstane a na okamžik odejde, ovšem vzápětí
se vrátí a položí na stůl před Wooka krabičku s papírovými
kapesníčky.
„Pověz
mi o tom něco víc, Ryeowooku,“ pobídne jej mile a znovu do rukou
uchopí svou propisku.
„Co
vám řekla moje matka?“ zeptá se místo toho šeptem Wook. Muž
na vteřinu svěsí ramena – čekal, že se teď s Ryeowookem
posune trochu dál.
„Když
jsme si pro ní přišli k vám domů, dost se bránila. Tvrdila, že
je to všechno jenom lež a potom se začala vyptávat, jestli si to
byl ty, kdo ji nahlásil,“ odpoví mu a hnědovlásek zalapá po
dechu.
„Mluvila
o mě slušně?“ muž zprvu zapřemýšlí, zda mu říct pravdu,
ovšem z jeho mlčení to Ryeowook pozná sám, „bylo mi to jasné,“
povzdechne si a po jeho tvářích se sveze několik slz.
„Řekni
mi...“ začne znovu muž, „...proč ti to dělá?“
Ryeowook
se zamyslí a slabě se kousne do jazyka. Všechno to začalo chvíli
poté, co zemřel jeho otec. Jeho matka se prvních pár dní často
opíjela a už tehdy na něho vztáhla ruku. Ale potom kvůli
naléhání Min Wooa s pitím přestala, ovšem Ryeowooka mlátila
pořád a jak šel čas, stále se to zhoršovalo. Pravdou je, že se
Wook nikdy nedozvěděl pravý důvod toho, proč jej bije. Ptát se
bylo zbytečné – dala mu facku se slovy, že je moc drzý. Proto na to časem zapomněl a nechal se bít, jelikož mu nic
jiného nezbývalo.
„Já
nevím,“ hlesne Wook, pohled zabodnutý v desce stolu. Muž si pro
sebe pokýve hlavou a poté zavře svůj zápisník.
„To
by asi pro dnešek stačilo,“ sjede jej pohledem, „vidím, že se
ti o tom dost těžko mluví,“ vydechne a vstane.
„A
co bude dál?“ vzhlédne k němu Wook.
„Pošleme
tě na zdravotní prohlídku, kde zkontrolují všechny rány, co máš
po těle a poté nám podají zprávu,“
„A
moje matka?“ po tvářích mu sklouznou další slzy a z jeho úst
se vydere tichý vzlyk.
„S
tou si ještě budeme muset promluvit,“
_______________
„Stalo
se něco, Luhane?“ prohlédne si starostlivě chlapce, když mu
otevře dveře, „proč nejsi ve škole?“
„Bude
ti vadit, když tam dneska nepůjdu?“ otočí se na ni blonďák,
přičemž si z ramen hbitě stáhne kabát a pověsí jej na věšák.
„Hlavně
mi prosím řekni, co se stalo,“ zamračí se jeho matka, „vypadáš
hrozně,“
„Díky,“
zamumlá Lu, načež se vydá do obýváku, kde se vzápětí posadí
na pohovku. Žena jej bez váhání následuje a posadí se vedle
něho.
„Takže?“
„Potkal
jsem Ryeowooka,“ spustí Luhan a zhluboka se nadechne, „ublížil
jsem mu, mami,“
„Ublížil?“
udiví se žena.
„Zradil
jsem ho a on mě za to teď nenávidí,“ povzdechne si a prsty si
promne kořen nosu.
„To
je určitě nějaký nesmysl. Jak bys ho mohl zra-“
„Prostě
se to stalo,“ skočí jí do řeči, „já to sice tak nemyslel,
jenže to nakonec skončilo takhle,“ žena si k němu přisedne
blíže a položí mu ruku na rameno, když si všimne jeho očí,
které se začínají plnit zoufalými slzami.
„A
co on na to?“
„Řekl,
že mě nenávidí, že všeho ohledně mě lituje a že mě už
nechce znát,“ zašeptá Lu a tvář si schová do dlaní, které
okamžitě začnou vlhnout kvůli jeho slzám.
„Co
s tím hodláš dělat?“ zeptá se tiše matka, zatímco jej
krouživými pohyby hladí po zádech a sama se kouše do rtu. Je
pravda, že doufala, aby dnes Luhan přišel ze školy brzy, jelikož
s ním musí mluvit. Sama si není jistá, co jí na to Lu odpoví,
ale musí to vědět a zařídit se podle toho, protože to pro něho
nejspíše nebude nejsnazší.
„Budu
se snažit,“ hlesne blonďák, „získám si zpátky jeho
důvěru... musím, protože bez něho nedokážu být,“
„Víš,
Luhane,“ osloví jej matka a pohledem zatěká po jejich obýváku,
„možná je dobře, že jste se pohádali teď,“ Luhan zvedne
hlavu a střelí k ní pohledem.
„Jak
to jako myslíš?“ vydechne překvapeně.
„Ne,
nemyslím to tak, že je dobře, že jste se pohádali, já jen
že...“ odmlčí se a vezme do svých rukou ty Luhanovy, „...budeme
muset odjet,“
Blonďák
vytřeští oči, „k-kam?“
„No,
tvoje babička... je hodně nemocná a podle lékařů jí už
nezbývá moc času, proto nás tvůj otec poprosil, jestli bychom za
ní nemohli na nějakou tu dobu zajet a strávit s ní její poslední
chvíle,“
„C-cože?“
pokrčí obočí Lu a jeho matka si povzdechne.
„Zkrátka,“
kousne se do rtu, načež se mu zadívá do očí, „odjíždíme na
nějaký čas zpátky do Číny,“
*breči* Proč jim tohle dělaš? Jen doufam že Wook pochopi že Luhana potřebuje. Dej je ihned zpatky k sobě! Těšim se na dalši dil.
OdpovědětVymazatDelas si srandu??xD zadna Cina!xD tuhle myslenku okamzite zapomen xD at jsou spolu a Wookie se kouka vzpamatovat, ptz uz mi leze na nervy xD nejlepsi by bylo, kdyby ...OK, perverznosti si necham na jindy xD proste me stves xD tesim se na dalsi dil *_* miluji tu povidku :333
OdpovědětVymazat- Chiqui
Čože? Žiadna čína.Wook a Sekai.....ale žiadna čína..zkazujem...!!! :) <3 úžasný diel..aj keď...Prečo si Wook nedokáže priznať, že Luhana má rád a že je jeho matka zlá.....=-O a Sehun s Kaiom? <3 dúfam, že Lulovi moc neublížia...aj keď tak tá čína je teoreticky záchrana .......ale nie....žiadna čína...on to zvládne :) fighting
OdpovědětVymazatWaaaa super diel ^^ snáď sa wookieho matka dostane tam kam si zaslúži a oni sa tiež dajú znovu dokopy lebo mam take blbé tušenie že zas prídu na scénu tí idioti xD
OdpovědětVymazatČína.... RLY?! Zabít tě je málo... Takhle to zjebat -.-' Na druhou stranu ale nádherně napínáš ^^ Počítám s hoooodně díly :3
OdpovědětVymazatNechápu, proč ještě Wook mámu brání. Doteď mu neudělala nic dobrého. Takže ať jí klidně zabásnou a bude tam tak dlouho až zčerná. A o bydlení si asi starosti taky dělat nemusí. Nevěřim, že by to Kyuhyunovi a jeho tátovi vadilo, kdyby u nich zůstal.
OdpovědětVymazatJejda...Luhan se chystá vrátit na nějaký čas do Číny. No...z jedné strany je to dobře. Aspoň nevyjde Kaiovi se Sehunem ten jejich plán. Ale na druhou stranu je to hodně špatně, protože tady tak zůstane Wookie sám a když na něj nebude dohlížet Luhan, tak si na něj zase ti dva budou dovolovat. A bůhví, jak by to tentokrát skončilo.
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...
Nestíhám číst, promiň~ Pěkně se ten děj pohnul. O.o musela jsem dočíst tři díly..
OdpovědětVymazatJsem ráda, že ho Kyu a jeho táta odvedl pryč z domu...a že šel Luhan na policii je podle mne správné. Takže zřejmě dokážeš pochopit, jak mě Wook naštval s jeho reakcí. -_- Ale..věřim, že se to nějak vyřeší. Musí. Wook teď bude mít dost času na přemýšlení, pokud Luhan vážně odjede do Číny.
Těším se na další díl. ^^
Kvůli škole jsem teď dlouho neměla čas na čtení. Konečně si přijdu dočíst asi 7 dílů a ten sedmý končí takhle... -_- Jako WTF?! Prostě žádná Čína, zakazuju! :DDD
OdpovědětVymazatChceš zabít? ㅠ.ㅠ srsly? Proč jim tohle děláš? ㅠ.ㅠ četla jsem to už v pátek na zastávce a lidi na mě divně zírali když jsem začala řvát "Nééééé! To Nééééé!" :D dekuju ti moc :D ale je tady ještě jedna možnost a to ta, že Wooka dají do pěstounské rodiny a ta bude bydlet hned vedle Luhanove babičky eh? Eh? Mám pravdu? :'D těším se na další díl :3
OdpovědětVymazatJa viem,že sa občas sťažuješ,že ti to nikto nekomentuje ale tu je dôkaz toho ,že si túto úžasnú poviedku môže prečítať aj niekto o tri roky neskôr(PS:najlepšia poviedka akú som kedy čítala:3) a tie tri roky boli obrazne :D
OdpovědětVymazat