pátek 27. února 2015

Dear Diary // Part. 25


Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 25/?

Nevím, co bych vám psala dneska :D Možná jenom to, že moc děkuju těm, kteří ještě stále máte nervy na tuhle povídku :D Už se pomalu (hodně pomalu) blížím ke konci.. předtím jsem tam psala to, co mě zrovna napadlo, ale teď už mám celou tuhle povídku promyšlenou až do konce, takže věřte, že už by to nemělo být na dlouho xD (Ale nic neslibuju, vzhledem k tomu, že si k tomu vždycky sednu, začnu psát a najednou koukám, že to má už přes tisíc a půl slov a přitom se tam ještě nic nestalo :D ) Každopádně, počet komentujících se od předchozího dílu nějak nezvýšil, ale já budu díly přidávat, i kdyby to mělo být jen pro ty 3 - 4 lidi, kteří mi dělají obrovskou radost každým svým komentářem... No nic, tenhle díl má 3507 slov, tak si zase trochu počtete :D Enjoy~





D-dobře. Přijdu,“ hlesne Wook do telefonu, „nashledanou,“ ukončí hovor a se slzami v očích odhodí mobil vedle sebe na postel.

„Co říkali?“ zajímá se ihned Kyuhyun, který sedí vedle něho.

„Už si přišli pro moji matku. Vzali ji na výslech a chtějí, abych přišel taky,“ odpoví mu stále lehce zbaven všech smyslů, „půjdu tam po škole,

„Hele, jestli chceš, řeknu taťkovi a ten tě tam může hodit rovnou. Na školu se můžeš vykašlat,

„To ne,“ zakroutí hlavou, „musím do školy. Musím si promluvit s Luhanem, protože to on je ten, kdo tu policii zavolal i přesto, že jsem mu říkal, ať nic nedělá. Sám si to přece slyšel,“ otočí se na něho.

„To máš pravdu,“ vydechne Kyu, „ale musíš ho pochopit. Nechtěl, aby ti dál ubližovala. Záleží mu na tobě,

„Koukám, že jsi mu na to taky skočil,“ usměje se hořce Wook, „plánoval to. Šel na to jinak, chytře,

„Na co?“ podiví se Kyu.

„Na to, jak mě zničit,“ povzdechne si a vstane.

„Počkej,“ zastaví jej Kyu, když se Wook rozejde ke dveřím, „co tím jako myslíš?

„To ti třeba řeknu někdy jindy, dobře? Teď mě už prosím nech jít,“ zašeptá, jelikož cítí, jak se jeho hlas chvěje. Kdyby promluvil normálně, jeho hlas by se zlomil. Je zničený, na dně a bezradný. Opět. Cítí se stejně jako tomu bylo před několika měsíci. Avšak přeci jen je dnes něco jinak. Je nejen zraněný. Je naštvaný a má odvahu to dát najevo. Před Luhanem. Snad je to proto, že mu právě on říkal, aby k němu byl vždy upřímný. Tak tedy bude. Neříká, že by si to dovolil k někomu jinému, to nejspíš ne. Ale k němu ano, jelikož mu několik týdnů vnucoval řeči, že je prý jiný než ostatní. Ryeowook věděl už od začátku, že mu nemá věřit. Nikdy mu neměl dovolit se k němu tak dostat i přesto, že byl tolik přesvědčivý. A to je důvod, proč mu na to skočil. Jak už říkal Kyuhyunovi – Luhan zvolil jinou taktiku, jak jej srazit na kolena. Vzal mu to poslední, co mu ještě zbylo, ačkoli si tím někdy nebyl tolik jistý. Vzal mu rodinu. Tedy přesněji – toho posledního člena rodiny, který mu zbyl. Jeho matku. Udal ji na policii, i když se ho o to nikdo nežádal. Naopak. Ryeowook nikdy nechtěl, aby se jeho matce něco stalo. Nehledě na to, jak mu ubližovala, je to jeho rodina, na kterou nedá dopustit. Potřebuje ji, protože nikoho jiného už nemá. Donedávna si sice myslel, že by Luhan snad mohl být vážně někdo, kdo by mu byl v životě velkou oporou a vlastně tomu i tak tu chvíli bylo. Ale jak naposledy psal ve svém deníku : Nic netrvá věčně.

Ovšem když to psal, nemyslel si, že to skončí tak rychle.


_______________


Opře se o strom, který stojí při cestě a rozhlédne se. Nakonec se rozhodl, že asi přeci jen bude lepší, když do školy nepůjde. Znamenalo by to totiž být s Luhanem celý den a to by nesnesl. Už teď se přemlouvá, aby tu na něho vůbec čekal, ale musí. Musí mu to všechno říct a vyčíst. Neví přesně proč. Mohl by jednoduše nepřijít a nedat o sobě nic vědět, ovšem on má potřebu s ním mluvit. Chce mu jasně říct, že pravdu měl nakonec opravdu on – Ryeowook. Všichni jsou stejní, všichni vám ubližují a nedokážou dodržet to, co slíbili. Věděl to.

„Ryeowooku?“ oslovený sebou trhne, když se vrátí myšlenkami na zem a odtrhne se od stromu.

„Musím s tebou mluvit,“ řekne Wook nepříjemným hlasem.

„A-ale proč jsi šel sem? Mohli jsme si přece promluvit ve škole-“ Luhan vytřeští oči, „jak ti vlastně je? Jsi v pořádku? Nejsi zraněný?“ začne mu starostlivě klást otázky s pokrčeným obočím.

„Ptaš se?“ vydechne Wook, „je mi hrozně. Kvůli tobě,

„Kvůli...mně?

„Neslyšel jsi snad, o co jsem tě včera po telefonu žádal?“ zeptá se chladně, což Luhana trochu udiví, ale poté mu to dojde.

„Musel jsem,

„Naopak. Neměl jsi!“ vyhrkne hnědovlásek, „víš, proč jsem teď tady a nečekám na tebe ve škole? Zavolali mě k výslechu, Luhane. Kvůli matce, kterou jsi nahlásil,“ vetře mu.

„Poslouchej mě, Ryeo-

„Nechci tě poslouchat! Už nikdy!“ zvýší hlas a do jeho očí se vlijou slzy, „zradil jsi mě stejně jako ti před tebou! Hrál sis se mnou a když jsem ti konečně uvěřil, využil jsi toho a ublížil mi!“ slzy přetečou přes okraj a svezou se po jeho tvářích, „shodil jsi mě dolů z toho útesu, od kterýho jsi mě chtěl držet dál. Strčil jsi do mě a nechal mě spadnout,

Luhan naprázdno otevře ústa, „to není pravda, Ryeowooku. Udělal jsem to, protože mi na tobě záleží,“ pokusí se mu to vysvětlit, ovšem druhý jen zakroutí hlavou a tiše vzlykne. Luhana bodá u srdce, když vidí jeho slzy, a proto k němu udělá jeden krok, ovšem Ryeowook couvne.

„Nepřibližuj se,“ řekne hlasem, na kterém jsou jasně slyšet stopy zoufalství, „nechci, aby ses ke mně ještě někdy přiblížil. Nechci, aby ses mě dotýkal, mluvil na mě, nebo se na mě jenom díval. Chci, aby ses tvářil, že mě vůbec neznáš,

„To přece nemůžeš myslet vážně,“ vydechne Lu, „myslíš, že bych něco takovýho někdy dokázal? Copak už nevíš, co jsem ti řekl v té místnosti s klavírem?

„Vím. Řekl jsi, že mě miluješ,“ zamumlá, „byl jsem docela naivní, když jsem ti to uvěřil,

„Mysel jsem to vážně! Já tě-

„Neříkej to!“ zastaví jej rychle Wook. Nesmíš to říct potřetí. „Nechci to slyšet,

„Proč jsi takový?

„Všechno jsi to zničil, Luhane. Všechno přátelství, důvěru i ty chvíle, který jsme prožili. Byla to lež, stejně jako všechny ty slova, cos říkal,

„Vždycky jsem k tobě byl upřímný. Nikdy jsem ti nelhal,“ snaží se dál Lu. Ničí jej, když před sebou vidí naštvaného a zároveň plačícího Ryeowooka. Chtěl by ho obejmout a utěšit. Chce, aby pochopil, proč to udělal. Musí vědět, že ho doopravdy miluje! Že to všechno byla vždycky pravda! Nikdy lež. Vždyť někde uvnitř to přece Ryeowook vědět musí. Možná proto je tak naštvaný. Ví, že to, co Luhan udělal, bylo správné, a on teď viní sám sebe za to, že si myslí to samé.

Ale co si to vlastně namlouvá? Přece tušil, co se stane, když to udělá.

„Vidíš? Děláš to zase...“ povzdechne is Wook a setře si slzy, „ale víš co? Je mi to jedno. Klidně v tom pokračuj,

„Mluvím pra-

„Lituju toho, že jsem ti kdy začal věřit,“ přeruší jej znovu hnědovlásek a z jeho hrdla se vydere další potlačovaný vzlyk.

„Tohle neříkej,“ Luhanovy oči se též zaplní slzami, „prosím,

Ryeowook se chladně pousměje, „vždyť tohle jsi přesně chtěl, nemám pravdu? Už od začátku jsi to měl dobře naplánovaný,

„Nevěřím tomu, že si to myslíš. A vím, že ty sám tomu taky nevěříš. Víš, že mluvím pravdu,“ Ryeowook si skousne ret a odvrátí pohled.

„Vím jistě, co si myslím,

„A co ten polibek?“ zadívá se mu do očí, „toho taky lituješ?

Ryeowook polkne a poté pomalu přikývne, „toho nejvíc,

„Tak řekni, že mě už nikdy nechceš vidět,“ přistoupí k němu a Wook udělá znovu krok vzad, ovšem narazí na kmen stromu a zalapá po dechu, když se k němu Lu nakloní.

„Běž ode mě,“ přecedí skrz zuby a opět nervózně polkne, přičemž odvrátí hlavu stranou.

„Vidíš? Nedokážeš to,“ usměje se smutně blonďák a odtáhne se.

„Už jsem ti to přece řekl,“ zadívá se mu znovu do očí, „už s tebou nechci mít nikdy nic společnýho. Nechci se na tebe dívat, mluvit s tebou. Nechci tě znát,

„Víš, že to není pravda,“ pokroutí hlavou Lu, „máš mě přece rád,“ Pravdou je, že mu srdce rychle buší strachem. Tuší, že to všechno myslí vážně. Ale on o něho nechce přijít! Nemůže. Miluje ho...

„Ne, Luhane,“ vydechne Wook, „nenávidím tě,“ řekne a Luhanovo srdce jakoby se zastavilo. Pootevře ústa a mlčky se zůstane na Ryeowooka dívat, doufajíc, že to vezme zpět. Jeho slzy již dávno přetekly přes okraj a do jeho očí se stále derou nové. Ryeowook mu toho už řekl mnoho, ale nikdy nic nebolelo tolik, jako tyhle dvě slova.

„Ryeowooku, prosím...“ zašeptá tiše Lu a po jeho tvářích se svezou další slzy. Ryeowook je trochu zmatený, že Luhan pláče také. Hraješ to dobře. Až do úplného konce...

„Já prosím tebe,“ řekne Wook, „už za mnou nikdy nechoď a místo toho se tvař, že mě neznáš,“ dodá nakonec, věnuje mu poslední nenávistný pohled, načež kolem něho projde a vydá se pryč.


„Ale to, že ho bije, je přece-

„Hrozný, já vím. Ale Ryeowook nechce, abych do toho zasahoval, protože je to jeho matka a on věří, že se změní. Já tomu sice moc nevěřím, ale nechci dělat nic proti jeho vůli,

„A co by se stalo?

„Pravděpodobně by mi to neodpustil,

„Přesto si myslím, že by se s tím něco mělo dělat,

„Já vím, ale ještě počkáme. Zatím to tak nech a dej na něj pozor. Pokud mu i tak jeho matka ublíží, přísahám, že už to nenechám na pokoji,

„I za cenu toho, že by tě mohl začít nenávidět?“ podívá se na něho Kyu. Luhan chvíli mlčí, načež se nadechne a promluví.

„Ano,“ řekne tiše, „i za cenu toho,



Rukou si zakryje zaslzené oči a čelem se opře o kmen stromu. Přeci s tím počítal, tak proč to tolik bolí? Dobře, možná, že nemusel chodit rovnou na policii...

Hloupost! Je to dobře, že to udělal. To, co mu jeho matka dělá, je protizákonné a navíc dost kruté. I když to znamená, že ho ztratí, nenechá ho trpět. Miluje jej a nenechá nikoho, ani jeho matku, aby mu ubližovalï. Lhal by, kdyby řekl, že mu sám neublížil. Ano, udělal to. Zradil jej, přesně tak, jak mu to říká Ryeowook. Řekl něco, o co jej prosil, aby neříkal. Jenže on nepochopí, proč to udělal. Má jen svou pravdu a té tvrdohlavě věří.

Ničemu ani nikomu jinému nevěří a to Luhan více než dobře ví.


_______________


„Jsme rádi, že jste přišel takhle brzy,“ usměje se vřele policista a Ryeowook se s pozdravem ukloní.

„Kde je má matka?“ zeptá se s pokrčeným obočím hnědovlásek.

„Právě je také u výslechu,“ oznámí mu muž, „a vy prosím jděte tam do té místnosti,“ chlapec tiše přikývne a spolu s policistou vejde do dveří. Ryeowook se ošije, když očima přehlédne tmavou místnost, ve které není nic, než dvě židle a stůl uprostřed.

„Nevyslýcháte tady jen ty, co něco provedli?“ ohlédne se po muži, který se místo odpovědi jen usměje a rukou pokyne k jedné ze židlí.

„Posaďte se,“ chlapec neváhá a uposlechne. Pomalu přejde k oné židli a ještě pomaleji na ni dosedne. Je nervózní. Nemá tušení, na co se ho budou ptát, ale ještě více si není jistý tím, co má odpovídat.

„Jistě vám už řekli, proč jsme vás sem zavolali,“ začne policista a posadí se naproti Wookovi, který jen pokývne hlavou.

„Je pravda, že vám vaše matka ubližuje?“ položí první otázku a Ryeowook si skousne ret.




„Víš, přemýšlel jsem o tvé matce,“ řekne a Ryeowook se na něho vyděšeně zadívá, „myslím, že bychom to měli nahlásit na policii,“

Hnědovlásek vytrhne svou ruku z jeho sevření a odsune se dál od Luhana.

„Říkal jsem ti, že to byla jen nehoda. Ujela jí ruka. Není zlá,“ zalže a sklopí hlavu.
Luhan nadzvedne obočí, „Ryeowooku, myslíš si, že jsem idiot?“




„Občas mě uhodí,“ přizná Wook, „ale to je přeci normální, ne?“

„Je to nezákonné,“ řekne policista a udělá si poznámku ve svém zápisníku, který si s sebou přinesl.

„Ale dělá to, protože si to zasloužím,“ vyhrkne najednou Wook, „mám ve škole problémy, špatně se učím, odmlouvám a nikdy ji neposlouchám,“ začne si vymýšlet. Nemůže dovolit, aby jeho matku zavřeli do vězení. Je to jeho matka! Vychovala ho.




„Jak můžeš vědět, co moje matka dělá, vždyť ji neznáš!“ zvýší hlas Wook a pohled zabodne do jeho očí.

„Neznám ji, ale ty sám si do svýho deníku napsal, že tě bije. Četl jsem to,“

„Tys četl můj deník?“ zeptá se s vytřeštěnýma očima.

„Ne naschvál. Jak jsem pro něj u tebe doma šel, ke tvému stolu, byl otevřený na poslední stránce. Přečetl jsem si jenom první větu, kde jsi napsal, že tě zmlátila... znovu,“ poslední slovo zdůrazní a posune se na zemi tak, aby seděl znovu přímo před Ryeowookem.




„Říkáte mi pravdu?“ nadzvedne obočí muž, „působíte na mě tak, že si to všechno jen vymýšlíte,“

„Tak proč jste mě sem teda volali, když mi nechcete věřit?“ zamumlá jakoby nezaujatě a pohledem se snaží vyhnout tomu jeho. Nemůžu vám říct pravdu.

„Nejde o to, že bych vám nechtěl věřit. Jen na vás prostě vidím, že mi lžete,“ pousměje se muž, „víš, chlapče, po těch letech tady na policii to už zkrátka poznám,“ pokrčí rameny, „takže se zeptám znovu... Ubližuje ti tvoje matka?“




„Nemůžu přeci udat svoji vlastní matku,“ do chlapcových očí se vlijí slzy a pár jich po chvíli přeteče přes okraj.

„Ale ona ti ubližuje Ryeowooku! “ snaží se dál Lu, „Jaké právo má na to být tvojí matkou, když tě bije?“

„To není tvoje věc,“ vzlykne a odvrátí pohled.

„Je, protože mi na tobě záleží! Nevím, jestli mi ještě pořád nevěříš, ale já tě zkrátka nemůžu nechat v domě s někým, kdo ti ubližuje,“ vezme Ryeowookovi dlaně do těch svých a pevně je sevře.




Do Ryeowookových očí se nahrnou slzy, které ale zamrká. Proč zrovna v téhle chvíli myslím na Luhana? Proč právě na něho?!

Nadechne se, aby odpověděl muži záporně, když v tom se mu vybaví jeho otec. Co by asi udělal na jeho místě on? Nebo kdyby byl ještě stále naživu? Chtěl by po něm to samé, co po něm chce Kyuhyun i Luhan?




„Jediné, na čem mi skutečně záleží, Ryeowooku, je jen tvoje štěstí,“ usměje se muž a pohladí svého syna po tváři.

„Ale já nemůžu být šťastný, když nebudu mít tebe,“ vzlykne Wook a rukou přejede po hřbetu otcovy dlaně, kterou si tak na své tváři přidrží o něco déle.

„To neříkej,“ řekne otec, „můžeš být šťastný. Ale všechno to záleží jen a jen na tobě, víš?“

„Na mně?“

„Je jenom na tobě, jestli ostatním dovolíš, aby ti ubližovali. Nikdo jiný jim to zakázat nemůže, jedině ty,“ setře palcem chlapcovy slzy a chytí jej za ruku.

„To nemůžu. Bylo by to ještě horší,“ sklopí hlavu.

„Jak tohle můžeš vědět? Nikdy jsi to nezkusil,“ pevněji stiskne Wookovu ruku a posune se na nemocniční posteli trochu výš, aby měl větší pohodlí.

„To je sice pravda, ale-“

„Tak vidíš,“ přeruší jej s úsměvem otec, „tak mi slib, že to někdy zkusíš, dobře?“ stěží zvedne svou druhou ruku a pokrčí na ní všechny prsty, kromě malíčku, „slib mi to,“

„Ale tati-“

„Pst! Prostě to udělej,“ kývne hlavou k jeho ruce. Ryeowook na chvíli zaváhá, načež zvedne i svou ruku a svůj malíček zahákne za ten jeho. Otec se usměje, tak jak mu to jen jeho momentální stav dovoluje, a poté svou ruku stáhne.

„Teď už z toho nevycouváš, hochu,“ zasměje se a trochu mu rozcuchá vlásky. Ryeowook popotáhne, setře si slzy a přinutí se k úsměvu.




„O-občas jí ujede ruka a... uhodí mě,“ řekne přiškrceným hlasem Wook a muž se k němu se zájmem nakloní.

„Kam tě uhodí?“

„D-do tváře,“

„Nikam jinam?“

„Někdy i do zad a do břicha,“ zašeptá téměř neslyšně, přičemž k sobě silně tiskne oční víčka a prsty drtí látku své poničené uniformy, kterou si dnes ráno vzal, když si myslel, že přeci jen do školy půjde.

Policista chápavě přikývne, zapíše něco do zápisníku a znovu se zapře do židle.

„Děje se to často?“ odloží propisku i s bločkem na stůl a rukama se o něj opře.

„N-ne,“ odvrátí pohled Wook, „děje se to skoro pořád,“ dodá se vzpomínkou na svého otce. Muž se na chvíli odmlčí, když si všimne chlapcových slz. Vstane a na okamžik odejde, ovšem vzápětí se vrátí a položí na stůl před Wooka krabičku s papírovými kapesníčky.

„Pověz mi o tom něco víc, Ryeowooku,“ pobídne jej mile a znovu do rukou uchopí svou propisku.

„Co vám řekla moje matka?“ zeptá se místo toho šeptem Wook. Muž na vteřinu svěsí ramena – čekal, že se teď s Ryeowookem posune trochu dál.

„Když jsme si pro ní přišli k vám domů, dost se bránila. Tvrdila, že je to všechno jenom lež a potom se začala vyptávat, jestli si to byl ty, kdo ji nahlásil,“ odpoví mu a hnědovlásek zalapá po dechu.

„Mluvila o mě slušně?“ muž zprvu zapřemýšlí, zda mu říct pravdu, ovšem z jeho mlčení to Ryeowook pozná sám, „bylo mi to jasné,“ povzdechne si a po jeho tvářích se sveze několik slz.

„Řekni mi...“ začne znovu muž, „...proč ti to dělá?“

Ryeowook se zamyslí a slabě se kousne do jazyka. Všechno to začalo chvíli poté, co zemřel jeho otec. Jeho matka se prvních pár dní často opíjela a už tehdy na něho vztáhla ruku. Ale potom kvůli naléhání Min Wooa s pitím přestala, ovšem Ryeowooka mlátila pořád a jak šel čas, stále se to zhoršovalo. Pravdou je, že se Wook nikdy nedozvěděl pravý důvod toho, proč jej bije. Ptát se bylo zbytečné – dala mu facku se slovy, že je moc drzý. Proto na to časem zapomněl a nechal se bít, jelikož mu nic jiného nezbývalo.

„Já nevím,“ hlesne Wook, pohled zabodnutý v desce stolu. Muž si pro sebe pokýve hlavou a poté zavře svůj zápisník.

„To by asi pro dnešek stačilo,“ sjede jej pohledem, „vidím, že se ti o tom dost těžko mluví,“ vydechne a vstane.

„A co bude dál?“ vzhlédne k němu Wook.

„Pošleme tě na zdravotní prohlídku, kde zkontrolují všechny rány, co máš po těle a poté nám podají zprávu,“

„A moje matka?“ po tvářích mu sklouznou další slzy a z jeho úst se vydere tichý vzlyk.

„S tou si ještě budeme muset promluvit,“


_______________


„Stalo se něco, Luhane?“ prohlédne si starostlivě chlapce, když mu otevře dveře, „proč nejsi ve škole?“

„Bude ti vadit, když tam dneska nepůjdu?“ otočí se na ni blonďák, přičemž si z ramen hbitě stáhne kabát a pověsí jej na věšák.

„Hlavně mi prosím řekni, co se stalo,“ zamračí se jeho matka, „vypadáš hrozně,“

„Díky,“ zamumlá Lu, načež se vydá do obýváku, kde se vzápětí posadí na pohovku. Žena jej bez váhání následuje a posadí se vedle něho.

„Takže?“

„Potkal jsem Ryeowooka,“ spustí Luhan a zhluboka se nadechne, „ublížil jsem mu, mami,“

„Ublížil?“ udiví se žena.

„Zradil jsem ho a on mě za to teď nenávidí,“ povzdechne si a prsty si promne kořen nosu.

„To je určitě nějaký nesmysl. Jak bys ho mohl zra-“

„Prostě se to stalo,“ skočí jí do řeči, „já to sice tak nemyslel, jenže to nakonec skončilo takhle,“ žena si k němu přisedne blíže a položí mu ruku na rameno, když si všimne jeho očí, které se začínají plnit zoufalými slzami.

„A co on na to?“

„Řekl, že mě nenávidí, že všeho ohledně mě lituje a že mě už nechce znát,“ zašeptá Lu a tvář si schová do dlaní, které okamžitě začnou vlhnout kvůli jeho slzám.

„Co s tím hodláš dělat?“ zeptá se tiše matka, zatímco jej krouživými pohyby hladí po zádech a sama se kouše do rtu. Je pravda, že doufala, aby dnes Luhan přišel ze školy brzy, jelikož s ním musí mluvit. Sama si není jistá, co jí na to Lu odpoví, ale musí to vědět a zařídit se podle toho, protože to pro něho nejspíše nebude nejsnazší.

„Budu se snažit,“ hlesne blonďák, „získám si zpátky jeho důvěru... musím, protože bez něho nedokážu být,“

„Víš, Luhane,“ osloví jej matka a pohledem zatěká po jejich obýváku, „možná je dobře, že jste se pohádali teď,“ Luhan zvedne hlavu a střelí k ní pohledem.

„Jak to jako myslíš?“ vydechne překvapeně.

„Ne, nemyslím to tak, že je dobře, že jste se pohádali, já jen že...“ odmlčí se a vezme do svých rukou ty Luhanovy, „...budeme muset odjet,“

Blonďák vytřeští oči, „k-kam?“

„No, tvoje babička... je hodně nemocná a podle lékařů jí už nezbývá moc času, proto nás tvůj otec poprosil, jestli bychom za ní nemohli na nějakou tu dobu zajet a strávit s ní její poslední chvíle,“

„C-cože?“ pokrčí obočí Lu a jeho matka si povzdechne.

„Zkrátka,“ kousne se do rtu, načež se mu zadívá do očí, „odjíždíme na nějaký čas zpátky do Číny,“ 

10 komentářů:

  1. *breči* Proč jim tohle dělaš? Jen doufam že Wook pochopi že Luhana potřebuje. Dej je ihned zpatky k sobě! Těšim se na dalši dil.

    OdpovědětVymazat
  2. Delas si srandu??xD zadna Cina!xD tuhle myslenku okamzite zapomen xD at jsou spolu a Wookie se kouka vzpamatovat, ptz uz mi leze na nervy xD nejlepsi by bylo, kdyby ...OK, perverznosti si necham na jindy xD proste me stves xD tesim se na dalsi dil *_* miluji tu povidku :333

    - Chiqui

    OdpovědětVymazat
  3. Čože? Žiadna čína.Wook a Sekai.....ale žiadna čína..zkazujem...!!! :) <3 úžasný diel..aj keď...Prečo si Wook nedokáže priznať, že Luhana má rád a že je jeho matka zlá.....=-O a Sehun s Kaiom? <3 dúfam, že Lulovi moc neublížia...aj keď tak tá čína je teoreticky záchrana .......ale nie....žiadna čína...on to zvládne :) fighting

    OdpovědětVymazat
  4. Waaaa super diel ^^ snáď sa wookieho matka dostane tam kam si zaslúži a oni sa tiež dajú znovu dokopy lebo mam take blbé tušenie že zas prídu na scénu tí idioti xD

    OdpovědětVymazat
  5. Čína.... RLY?! Zabít tě je málo... Takhle to zjebat -.-' Na druhou stranu ale nádherně napínáš ^^ Počítám s hoooodně díly :3

    OdpovědětVymazat
  6. Nechápu, proč ještě Wook mámu brání. Doteď mu neudělala nic dobrého. Takže ať jí klidně zabásnou a bude tam tak dlouho až zčerná. A o bydlení si asi starosti taky dělat nemusí. Nevěřim, že by to Kyuhyunovi a jeho tátovi vadilo, kdyby u nich zůstal.
    Jejda...Luhan se chystá vrátit na nějaký čas do Číny. No...z jedné strany je to dobře. Aspoň nevyjde Kaiovi se Sehunem ten jejich plán. Ale na druhou stranu je to hodně špatně, protože tady tak zůstane Wookie sám a když na něj nebude dohlížet Luhan, tak si na něj zase ti dva budou dovolovat. A bůhví, jak by to tentokrát skončilo.
    Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...

    OdpovědětVymazat
  7. Nestíhám číst, promiň~ Pěkně se ten děj pohnul. O.o musela jsem dočíst tři díly..
    Jsem ráda, že ho Kyu a jeho táta odvedl pryč z domu...a že šel Luhan na policii je podle mne správné. Takže zřejmě dokážeš pochopit, jak mě Wook naštval s jeho reakcí. -_- Ale..věřim, že se to nějak vyřeší. Musí. Wook teď bude mít dost času na přemýšlení, pokud Luhan vážně odjede do Číny.
    Těším se na další díl. ^^

    OdpovědětVymazat
  8. Kvůli škole jsem teď dlouho neměla čas na čtení. Konečně si přijdu dočíst asi 7 dílů a ten sedmý končí takhle... -_- Jako WTF?! Prostě žádná Čína, zakazuju! :DDD

    OdpovědětVymazat
  9. Chceš zabít? ㅠ.ㅠ srsly? Proč jim tohle děláš? ㅠ.ㅠ četla jsem to už v pátek na zastávce a lidi na mě divně zírali když jsem začala řvát "Nééééé! To Nééééé!" :D dekuju ti moc :D ale je tady ještě jedna možnost a to ta, že Wooka dají do pěstounské rodiny a ta bude bydlet hned vedle Luhanove babičky eh? Eh? Mám pravdu? :'D těším se na další díl :3

    OdpovědětVymazat
  10. Ja viem,že sa občas sťažuješ,že ti to nikto nekomentuje ale tu je dôkaz toho ,že si túto úžasnú poviedku môže prečítať aj niekto o tri roky neskôr(PS:najlepšia poviedka akú som kedy čítala:3) a tie tri roky boli obrazne :D

    OdpovědětVymazat