Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 23/?
Chci poděkovat za komentáře u minulého dílu a zároveň se omluvit, že bude děj pokračovat asi trochu jinak, než jste si mysleli (nebo přáli) xD Ale to až později... dneska to ještě nebude nic moc hrozného, ale krásný to taky zrovna nebude... Ale nebojte, nebudu tak zlá... (ačkoli...) Uvidíte...^^
Milý
deníčku,
vzpomínáš
si na to pravidlo, o kterém jsem ti psal před několika měsíci?
Možná to bude už rok. Tak vzpomínáš? Pravidlo, které mi řekl
otec. Takzvané „pravidlo tří vyznání“. Sám bych si na něj
nevzpomněl, kdyby se včera nestalo to, co stalo.
Víš...
Luhan, můj jediný kamarád...Políbil mě. Na rty.
A
řekl, že mě miluje...znovu.
Bylo
to podruhé a to znamená, že to zbývá říct ještě jednou a
pravidlo se naplní.
Nevím
proč, ale z nějakého důvodu si přeji, aby to řekl co nejdříve.
Věřím, že to řekne. Ano chápu, asi to není snadné, já sám
si nedokážu představit, že bych ta slova někdy někomu řekl. Už
jen z toho důvodu, že v ně nevěřím. Nebo jsem alespoň nevěřil,
dokud nepřišel právě Luhan. S ním toho v životě poznávám
hodně nového nebo se vracím do krásných chvil, které mi nejsou
tak neznámé a já je zažívám znovu.
Vážně
je jiný než ostatní. Vadí mu, když mi někdo ubližuje –
ublíží jim taky. Vadí mu, když pláču nebo jsem smutný – on
je pak smutný taky. Když se usmívám, on taky.
Pověz...
až se mi znovu vyzná, měl bych to přijmout? Pokud mě bude chtít
znovu políbit, měl bych ho nechat?
Jako
vždy - mlčíš a necháváš mě se v těch otázkách utápět
samotného. Ale víš co? Já si poradím. Už nejsem tak nervózní,
jako to bývávalo. Cítím, že ten osamělý, zničený a napůl
mrtvý Kim Ryeowook odchází pryč a místo něho se vrací zpět
ten původní. Usměvavý a s chutí do života. Plánuji si, kam
všude bych mohl s Luhanem jít a zažít.
Miluji
ho? To nevím, nejsem si tím jistý. Spíše než to ho mám za
přítele, na kterého jsem tak dlouho zoufale čekal.
Vidíš?
Říkal jsem, že i když je někdy noc moc dlouhá, slunce jednou
vyjde. Cítím, že právě teď se v mém životě začíná
rozednívat a víš co? Ty časy, kdy jsem se nikdy nechtěl
probouzet ze svých krásných snů, se vytratily. Chci vstávat.
Každý den se probouzím s úsměvem a těším se až znovu Luhana
uvidím. Jako bych se probudil z noční můry a ponořil se do
jiného o moc krásnějšího snu.
Jen
doufám, že to bude trvat co nejdéle. Nechci o něho přijít, ale
víš co se říká, že?
Nic
netrvá věčně.
„Je
už Kyuhyun doma?“
zeptá se nervózně Lu, když dorazí před Ryeowookův dům.
„Nemyslím
si. Dneska měl delší školu,“
otočí se na něho hnědovlásek a Lu znejistí.
„A
tvoje máma?“
„Ta
by doma už být měla,“
blonďák na sucho polkne.
„No
tak... nepůjdeme třeba ještě někam?“
začne naléhat a couvne o jeden krok.
„Vážně
nemůžu, Luhane. Máme úkoly a navíc se musím učit na ten
zítřejší test,“
řekne Wook a udělá onen krok k chlapci před ním.
„A-ale-“
„Nic
mi neudělá. Je to moje matka. Navíc, kdyby mě chtěla uhodit za
ten víkend, kdy jsem spal u tebe, udělala by to přeci už dávno,
ne?“
pousměje se na něho.
„Neudělala,
protože jste od tý doby ještě nebyli spolu doma jenom vy dva,
víš?“
zamračí se Luhan a chytne Wooka za ruku, „prostě
mám o tebe starost, chápeš?“
Wook
se usměje. Vážně mu to připadá jako sen. Někomu na něm vážně
záleží a dělá si o něho starosti. Nechce, aby trpěl a byl
smutný. Ano, lhal by, kdyby řekl, že taky není ze své matky
nervózní. Má trochu strach, ale věří, že mu nic neudělá.
Vždyť je to jeho matka! To, že jej párkrát uhodila... ujely jí
nervy, to je všechno. Nemůže jí za to obviňovat. Navíc se přeci
nebude vyhýbat vlastní matce. Té, která jej vychovala a dávala
mnoho lásky, když byl ještě malý. Poté se sice něco málo
změnila, ale stále je to žena, která ho naučila chodit, mluvit,
číst a psát. Má ji rád i přesto všechno co udělala.
„To
vážně není nutné, Luhane. Budu v pořádku, slibuju,“
palcem lehce přejede po hřbetu blonďákovy dlaně, načež ho
pustí, „už
musím. Uvidíme se zítra, dobře?“
„Kdyby
se cokoli dělo, uteč Ryeowooku, ano?“
pokrčí čelo, až se mu tam utvoří malá vráska.
„Ano,
pane,“
vydechne s úsměvem Wook, „měj
se,“
otočí se a rozjede se k domu. Luhan mezitím stále setrvává na
místě a dívá se za ním. Vážně se mu to nelíbí. Nevěří
tomu, že by mu nic neudělala.
„Pospěš
si Kyuhyune, sakra!“
přecedí skrze zuby a letmo se za sebe ohlédne, zda jej tam někde
neuvidí. Když se tak nestane, tiše zaúpí a párkrát přešlápne
na místě. Nakonec zašmátrá v kapse kalhot a vytáhne mobil. V
kontaktech najde Kyuhyunovo jméno a zmáčkne zelené tlačítko.
„Luhane?“
ozve se z mobilu.
„Už
jdeš domů?“
vyhrkne ihned Lu, aniž by jej pozdravil.
„Za
chvilku. Kámoš nemůže najít mobil, tak ho hledáme, ale za
chvíli už-“
„Kyuhyune!“
okřikne jej, „Ryeowook
je právě doma sám se svojí matkou! Chceš, aby mu něco
udělala?!“
„Jaktože
je doma? Myslel jsem, že spolu někam půjdete,“
„Říkal,
že musí domů. Nešlo ho přemluvit, tak tě prosím... přijď co
nejdřív, fajn? Teď jsi jediný, kdo ho může ochránit,“
hlesne a zavře oči. Pokaždé, když Ryeowook překročí práh
svého domu, Luhan se začne cítit hrozně bezmocně. On k nim domů
nemůže. Ryeowook si to nepřeje a navíc kdyby se Luhan potkal s
jeho matkou, asi by se nedokázal udržet a nic jí neříct.
Nejraději by jí udělal to, co dělala ona Ryeowookovi, nehledě na
to, že je to starší osoba, ke které by měl mít úctu.
„Dobře,
chápu. Taky nechci, aby se mu něco stalo. Je to můj bratr,“
Kyuhyun spěšně ukončí hovor a Luhan otevře oči. Je rád, že
není jediný, komu Ryeowook není lhostejný. Kyuhyun chce konec
konců to samé, co on. Chce vidět jeho úsměv, ne slzy.
Zastrčí
mobil zpět do své kapsy a naposled očima přelétne celý dům.
Nejraději by tu zůstal, ale je velká zima a taky by byl nerad,
kdyby ho tu někdo viděl, proto se po chvilce otočí na patě a
vydá se pryč. Spoléhá se na Kyuhyuna, že přijde brzy a zabrání
čemukoliv, co by se mohlo stát.
-
Pomalu
a co nejtišeji to jde vyšlape schody a zatočí ihned ke svému
pokoji. Přikrčí se k Hyunkimu, který již čeká s vrtícím
ocasem přede dveřmi, vezme jej do náruče a vejde do pokoje. Do
dveří se trochu opře zády, aby je zavřel. Když se ozve tiché
cvaknutí, úlevně si oddechne a dojde k posteli, kam chlupáče
vzápětí položí. Batoh odloží na židli u psacího stolu, na
kterém si všimne otevřeného deníku. Udiveně se zamračí. Je si
jistý, že když do něho včera večer psal, zavřel ho a dal jej
do šuplíku. Tak proč teď leží na stole a je otevřený na
stránce, kterou psal asi tak minulý měsíc? Posadí se na židli a
deník si k sobě přitáhne. Očima přelétne napsané věty a poté
s otevřenými rty vzhlédne. Je to nalistvané na stránce, kde
hodně psal o své matce. Psal o tom, jak jej bije a nadává mu.
„T-to
snad ne,“
zašeptá nevěřícně. Znamená to, že jeho matka šla k němu do
pokoje a četla jeho deník? Ale jaké na to má právo?! Je to jeho
deník a nikdo – ani jeho matka – nemá právo jím listovat, či
si ho vůbec číst!
„Hyunki,
řekni,“
otočí se k pejskovi odpočívajícímu na jeho posteli, „byla
tady moje matka?“
zadívá se mu do jeho černých oček jako by snad vážně čekal,
že mu odpoví. Vstane a přejde k němu. Klekne si na zem a opře se
o matraci, přičemž Hyunkiho pohladí po zádech.
„Byla
naštvaná?“
zeptá se tiše, „ale
nic ti neudělala, že ne?“
rychle jej celého přelétne pohledem, aby jej zkontroloval, ale
naštěstí nic nenajde, „měl
bych si s ní jít promluvit. Ne, kvůli tomu deníku, ale i o tom,
jak jsme byli ten víkend u Luhana,“
mluví k němu a nepřestává jej hladit. Ano, zajde za jí. Luhan
by mu to sice určitě zakazoval a on ho chápe. Sám by měl být
rád, že jeho matka spala na pohovce v obýváku, když přišel.
Měl by tu prostě zůstat a čekat, dokud nepřijde Kyuhyun. V jeho
přítomnosti mu matka nic neudělá. A právě proto s ní chce
mluvit teď, když jsou doma sami. Potřebuje vědět, zda mu něco
udělá nebo ne. Musí zjistit, jestli se nějak změnila potom, co
se zasnoubila.
„Zůstaň
tady, dobře?“
vytáhne se zpět na nohy a vyjde z pokoje na chodbu. Sejde schody a
zastaví se ve dveřích vedoucích do obýváku. Překvapí jej,
když uvidí zapnutou televizi. Pohledem proto vyhledá pohovku a na
ní si všimne své matky – již vzbuzené. Hlasitě polkne a
kousne se do rtu. Prostě za ní půjde. Jaký by v tom měl být
problém?
Zhluboka
se nadechne, zatne dlaně v pěst a rozejde se k ní. Když si jej
žena všimne, vzhlédne k němu a ušklíbne se.
„Co
chceš?“
zeptá se otráveně a založí si ruce na hrudi. Ryeowook párkrát
zamrká a jazykem si olízne suché rty.
„Chtěl
jsem tě pozdravit a říct ti, že už jsem doma,“
„A
proč by mě to jako mělo zajímat? A uhni, stojíš mi ve výhledu,“
propálí jej pohledem. Chlapec se zamračí. Proč
jsi pořád tak nepříjemná, mami? Bolí to.
„Byla
jsi u mě v pokoji?“
zeptá se jí, jakoby neslyšel to, co říkala.
„Uhni
sakra!“
zavrčí, sáhne po ovladači a zesílí televizi. To Ryeowooka
trochu naštve, proto se postaví přímo před ní, aby jí zamezil
naprosto všechen výhled.
„Ptám
se – bylas u mě v pokoji?“
vydechne, dlaně stále v pěst.
„Co
si to dovoluješ ty spratku?“
„Četlas
můj deník?!“
zvýší už hlas hnědovlásek, vytrhne jí ovladač z rukou, vypne
televizi a odhodí ho pryč.
„Co
si jako myslíš že děláš?!“
jeho matka vylétne ze sedačky a Ryeowook zacouvá.
„Co
dělám já?! Co děláš ty, mami!“
zadívá se jí do očí, „jenom
se tě ptám, jestli jsi četla můj deník,“
ztiší svůj hlas a pozoruje každý výraz v obličeji své matky.
„Proč
bych jako měla číst tvůj deník?! Stejně si tam určitě píšeš jenom nějaký holčičí blbosti!“
„Píšu
tam i tobě, víš?“
ženě párkrát zacuká obočí, načež se rozejde proti chlapci,
napřáhne svou ruku a silně jej uhodí do tváře.
„A
co tam jako píšeš? To, jak tě mlátím?! Hm?!“
zařve, „a
co ty, co?! Kdes jako byl ty dva dny?! Nezajímalo tě, že mě mohli
vykrást?!“
„Tebe?!
To už jsi úplně zapomněla, že tady bydlím taky?! Asi jo, co?!
Stejně mě odsud chceš vyhodit, je mi to jasný!“
další facka přistane na jeho tváři, až couvne pár kroků a
narazí do křesla.
„A
víš že máš pravdu?! Kdybych mohla, vyhodila bych tě hned ten
den, co umřel tvůj zatracenej otec!“
Ryeowookovi po rudé tváři zteče několik slz.
„Měl
jsem tehdy umřít s ním, žejo?! Bylo by ti o moc líp! Hlavně s
tvým snoubencem, se kterým si otce podváděla ještě před jeho
smrtí!“
„Ty
spratku jeden!“
silně jej chytí za vlasy a shodí na zem. Několikrát jej rukou
uhodí do zad a párkrát do něho i kopne. Ryeowook pláče, zoufale
křičí a snaží se od ní dostat pryč, ovšem všechny jeho snahy
jsou marné.
„Okamžitě
toho nech!“
pokojem se rozlehne Kyuhyunův rozzuřený hlas. Matka přestane do
hnědovláska mlátit a vyděšeně se podívá na chlapce stojícího ve dveřích, který k
nim hned přejde a sehne se k naříkajícímu Ryeowookovi, jež se
snaží pořádně nadechnout.
„K-Kyuhyune,“
osloví jej nervózně matka, „t-tohle
je n-nedorozumění!“
„Luhan
měl pravdu,“
zamumlá Kyu, přičemž se pokusí Ryeowooka vytáhnout na nohy.
„Kyuhyune
já ti všechno vysvětlím, hlavně nic neříkej svému ot-“
„Řeknu
mu všechno! Tady není co vysvětlovat,“
střelí k ní pohledem Kyu, „nenechám
ho si vzít někoho tak hroznýho jako seš ty!“
přehodí si Wookovu ruku přes rameno, chytí jej za zápěstí a
pokusí se s ním rozejít směrem ke dveřím, ovšem chlapcovi
vratké nohy se podlomí, proto Kyu uváží, že bude lepší, když
nepůjde vůbec. Jednou rukou jej chytí pod koleny a vezme jej do
náruče.
„Nedokážu
si představit, kolikrát si mu tohle musela udělat,“
otočí se ještě k jeho matce, „jsi
bestie, nic jinýho,“
procedí skrz pevně zatnuté zuby, načež se i s Ryeowookem v
náruči rozejde ke schodům, které následně vyšlape a zamíří
do chlapcova pokoje. Tam jej položí na postel vedle Hyunkiho a
vrátí se ke dveřím, aby je mohl zavřít a zamknout.
„Nesmíš
nikomu nic říct. Ani svému otci, ani Luhanovi,“
řekne přiškrceným hlasem Wook, když se k němu Kyu vrátí.
„Jsi
idiot, Ryeowooku. Myslíš, že to na tobě Luhan zítra nepozná
sám?“
zeptá se, přičemž jej prohlíží, aby našel všechny rány.
„Na
obličeji nic nemám. Zakryl jsem si tvář dlaněmi, takže... ne,
nic nepozná,“
vzlykne tiše a setře si slzy.
„Ryeowooku,“
promluví na něho, „proč
tohle děláš? Copak nechápeš, že když s tím nic neuděláš,
bude to jenom horší?“
vstane a dojde do Wookovy koupelny, „máš
tady někde lékarničku?“
„Dole
v té skřínce pod umyvadlem,“
„Jo.
Mám to,“
vezme krabičku a posadí se vedle Ryeowooka na postel.
„Kyuhyune,
myslíš si, že to nevím?“
hlesne Wook, „ale
co mám dělat? Je to moje matka, nedokážu jí ublížit,“
svěsí hlavu a z jeho očí znovu vytečou slzy.
„A
ona tobě ubližovat může?“
zadívá se na něho.
„A-asi
ne,“
zašeptá téměř neslyšně.
„Cože?“
natáhne se k němu, „neslyším
tě,“
„N-nemůže...“
hlesne.
„Pořád
tě neslyším!“
„Nemůže
mi ubližovat!“
rozkřikne se Wook a hned poté zalapá po dechu. Kyu se překvapeně
usměje.
„Takhle
se mi líbíš,“
pohladí jej po rameni, „tak
mi ukaž ty rány,“
Wook
se strnule otočí na bok a vyhrne si tričko, „tady
mě to bolí asi nejvíc,“
„Budeš
tam mít pěknou modřinu,“
řekne mu Kyu a vytáhne z lékarničky nějakou mastičku, „tohle
ti to zchladí,“
„Modřina
mi nevadí. Nic z toho Luhan neuvidí, takže je to v pořádku,“
řekne a vzápětí sykne mírnou bolestí, když se Kyu onoho místa
dotkne.
„Jsi
vážně zajímavej člověk,“
pousměje se Kyu, „ale
nemůžu ti slíbit, že to Luhanovi neřeknu... konec konců, jemu
jsem slíbil, že mu budu o tomhle říkat všechno,“
Wook vytřeští oči.
„Slíbil
jsi mu co?“
„Že
mu řeknu, kdyby ti matka znovu ublížila,“
zavře tubu s mastí a shrne chlapcovo tričko dolů.
„On
ti něco říkal?“
„Řekl
mi, že tě bije a i to, že tě šikanují,“
Ryeowook se nadechne.
„Jasně
jsem ho prosil, aby to nikomu neříkal,“
zamumlá hnědovlásek, „a
stejně to udělal,“
do jeho očí se znovu nahrnou slzy. Přijde mu to z jeho strany jako
malá zrada.
„Ryeowooku,
já-“
„Už
jsem v pohodě. Děkuju, teď prosím odejdi,“
podívá se na mladšího. Ten jen trhaně přikývne, načež vstane
a dojde ke dveřím.
„Zamkni
se, prosím. Budu sice pořád vedle, ale i tak to udělej,“
ohlédne se ještě k Wookovi, a poté už místnost opustí.
Hnědolvásek
si skousne ret a nechá po své tváři ztéct několik slz. Neví,
co jej právě mrzí více. To, co udělala jeho matka, nebo to, že
jej Luhan zradil a řekl Kyuhyunovi to, co neměl vědět nikdo jiný.
-
„Tati,
mohl bych s tebou mluvit?“
zeptá se Kyuhyun jen co jeho otec přijde domů.
„O
co jde?“
muž si svlékne kabát a pověsí jej na háček.
„Jde
o tvojí budoucí ženu,“
„A
co je s ní?“
nechápe Min Woo, když v tom se na chodbě objeví i Ryeowookova
matka se zděšeným výrazem.
„Kyuhyune,
pojď se najíst,“
pokusí se jej žena dostat pryč.
„Nějak
nemám hlad,“
odpoví nezaujatě.
„Tak
co se děje, Kyuhyune?“
„Nemůžeš
si jí vzít,“
„O
čem to kruci mluvíš?“
přihmouří oči jeho otec.
„Tahle
žena,“
hnědolvásek ukáže na Ryeowookovu matku, která má široce
otevřené oči a pootevřené rty strachem, „dneska
zmlátila svoje dítě a věř, že to nebylo poprvé,“
No to ma podrž....Kyuhyun to vážne povedal O.o :O waa...som príjemne prekvapená'''len keby Wook nebol taký idiot..že? Aj keď chňápem je to jeho matka ale aj tak....a Trochu ma mrzí, že keď zistil že to Luhan povedal Kyuhyunovi, tak to z jeho strany bral ako menšiu zradu :'( inak super diel :) a .....chcelo by to viac SeKai <3 aj keď čo si písala na začiatku, že sa to bude vyvíjať inak ako sme si mysleli..tak mám pocit, že v ďalšej časti ich tam bude až až :) len dúfam že Lulu s Wookom budú v pohode :D :) teším sa na další diel :) <3
OdpovědětVymazatChudaček Wookie, ještě že tam Kyu přišel včas.. Jen doufam že vztah Wooka a Luhana se moc nepokazi tim, že to Lu Kyuovi řekl.. Skvěly dil.. a už se nemužu dočkat dalšiho xD
OdpovědětVymazatLuhan to musel Kyuhyunovi říct. Má o Wooka moc velký strach, protože ví, jak Wookovo máma dokáže být zlá. A Kyu je jediný, který na něj doma může dohlížet. Naprosto Luhana chápu a jestli to nepochopí Ryeowook a nezačne s tím něco dělat, tak si Luhana nazaslouží.
OdpovědětVymazatJen doufam, že Hyunovo táta bude rozumný a dá na jeho slova a Wookovo mámu pošle k vodě.
Těšim se a netrpělivě čekam na další díl.
Oh... já už chci další díl, je to skvělý... ale děsím se spíš KaiHun...
OdpovědětVymazat