úterý 17. února 2015

Dear Diary // Part. 22


Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 22/?

Ahojte~ Řeknu vám, že jste mě počtem komentářů u minulého dílu moc nepotěšili :/ Vím, že se tam nic nedělo, ale i tak... Proto doufám, že mi u tohoto dílu uděláte větší radost^^ Navíc si myslím, že tenhle díl se vám bude líbit (aspoň jeho konec).. He :D... Užijte si to :)



Pomalu klade nohu před nohu a postupuje pořád výš po schodišti, přičemž jeho ruka klouže po zábradlí a pohled má zabodnutý někam do prázdna přemýšlejíc nad slovy, které mu před pár hodinami řekl Luhan.


„Š-šikanují ho?

„Jenže co víc... jeho matka...“ Luhan párkrát zamrká ve snaze najít ta správná slova, ovšem po chvíli to již není třeba.

„Bije ho?“ zeptá se Kyu se zděšeným výrazem.

„Takže už chápeš, proč to po tobě chci? Já ho ochráním ve škole, ty ho ochraňuj doma. Máš tu možnost, tak to prosím udělej,“ přistoupí k němu blíže a položí mu ruku na rameno, „ne pro mě, ale pro něho,


Zatřepe hlavou ve snaze ty myšlenky vyhnat ven. Paní Kim mu nikdy nepřišla jako někdo, kdo by měl bít své dítě. Ale jestli tomu tak opravdu je, pak dodrží to, co po něm Luhan chtěl. Když bude matka doma, nespustí Kyuhyun Ryeowooka z očí. Minimálně je nenechá samotné ve stejné místnosti. Není si úplně jistý, zda mu Luhan říkal pravdu, ale jistota je jistota. Stejně tak, jako to pravda být nemusí, tak taky může. A navíc je pravda, že na každém Ryeowookově oblečení byste našli nějakou krev. Nejvíce na jeho uniformě.

Vyšlape schody a chodbou se vydá k pokoji hnědovláska. Potom, co mu uvařil dobrou večeři, si šel lehnout, aniž by něco snědl. Jeho matka s Kyuhyunovým otcem stále nedorazili, takže zatím je Kyuhyun docela klidný. Neví, jaká bude reakce Wookovi matky, až se vrátí. Vždyť Wook nebyl celý víkend doma a nic o sobě nedal vědět.

Kyu se zastaví. Nedal o sobě nic vědět a jeho matka se o to ani nestarala. Byla naštvaná, to ano, ale neprojevila ani špetku obav, zda se mu něco nestalo. A ještě ke všemu si odešla se svým přítelem v klidu na oběd, úplně bezstarostně.

„Jako by jí na něm ani nezáleželo,“ zapřemýšlí tiše a zatěká pohledem po zemi.

Vyměnil si s Luhanem telefonní čísla a slíbil, že by mu dal ihned vědět, kdyby se něco dělo. Stejně se mu pořád nechce věřit, že by Ryeowookova matka mohla být taková, ale když si vybaví různé signály, které předtím tak nějak přehlížel, uvědomí si, že to tvrzení je pravdivé.
Ryeowook je týrán svou matkou. A nejen to – šikanují ho i ve škole.

Kyuhyunovi se tak nabízí jediná otázka – proč? Provedl snad Ryeowook něco tak strašného, za co se mu ostatní mstí? To si nemyslí. Rozhodně na to aspoň nevypadá.

Dojde až k jeho pokoji a lehce zaťuká na dveře. Pokud spí, nevzbudí jej to. Pokud nespí, určitě to uslyší.

„Ano?“ ozve se tiše z pokoje.

„To jsem já, Kyuhyun. Můžu dál?

„Pojď,“ Kyu tedy vezme za kliku a dveře otevře. Pohled mu okamžitě padne na hnědovláska sedícího u stolu s perem v ruce.

„Potřebuješ něco?“ zeptá se s nepatrným úsměvem na tváři. Mladší se podrbe na hlavě, vejde do pokoje a zavře za sebou.

„No já jenom... vážně nechceš nic k jídlu?“ nenápadně očima zabloudí po chlapcově pokoji, načež se zastaví u jeho uniformy, jež nosí do školy. Prohlédne jí odspoda nahoru, přičemž se pokusí spočítat všechny skvrny, které připomínají krev.

„Nemám hlad,“ odpoví Wook, zatímco trochu pomateně sleduje Kyuhyuna, „na co se to díváš?“ mladší pohledem střelí zpět k Ryeowookovi a zakroutí hlavou.

„Na nic,“ usměje se, „můžu se tě na něco zeptat?

Wook na okamžik zaváhá, ale poté přikývne. Kyuhyun se mezitím přesune k chlapcovo posteli a posadí se na ní.

„Víš, no ten Luhan...“ začne Kyu, „jak dlouho se znáte?“ Ryeowook odloží pero na stůl, zavře svůj deník a natočí se ke Kyuhyuonvi.

„Proč se ptáš na Luhana?

„Jen tak. Myslím si, že jakožto tvůj budoucí nevlastní bratr bych měl mít trochu přehled o všech tvých kamarádech,“ pokrčí rameny a Wook se pro sebe pousměje.

„Tak to nebudeš mít tak těžké vzhledem k tomu, že Luhan je můj jediný-“ odmlčí se, načež se nadechne a pokračuje, „kamarád,“ Ještě pořád je pro něho vyslovení toho slova poněkud složité. Má strach jej vůbec vypustit z úst, ale na druhou stranu je neskutečně rád, že to může konečně udělat. Luhan je jeho kamarád, kterému věří. I přesto, že k němu Luhan cítí něco více, jsou přátelé. Minimálně do té doby, než mu začne vadit, že Wook necítí to samé. Ryeowook se ale bohužel obává toho, že to nebude dlouho trvat. Vždyť – nač být s někým, kdo vaší lásku neopětuje? Nejsnazší je vzdát to a jít hledat dál, ne?

„Takže,“ Kyu si odkašle, „jak dlouho se znáte?“ mrzí jej, že má z celé třídy a vlastně i školy jen jediného přítele. Na druhou stranu je rád, že má alespoň jednoho.

„Už to bude... několik týdnů? Asi pár měsíců,“ zamyslí se Wook, přičemž si vybaví tu chvíli, kdy Luhana uviděl poprvé. Ten moment kdy vešel do třídy a řekl, že doufá, že spolu budou vycházet. První, co Ryeowookovi tehdy svitlo v hlavě, byla slova, která říkala, že spolu vycházet určitě nebudou. S nikým nevychází, proto neviděl důvod, proč by měl být Luhan výjimkou. Ale přesto se jí stal. Ryeowook tak dlouho poslouchal jeho slova, že je jiný než ostatní, až jim sám začal věřit. Ale nejen díky tomu. Také díky činům, které už za tu chvíli stihl vykonat. Několikrát jej zachránil před lidmi, kteří jej nemají rádi. Vzdal se kvůli němu přátel a ostatní ve třídě se teď i na něho částečně dívají skrze prsty. Jen s tím rozdílem, že jemu nikdo neublíží. Kromě Kaie se Sehunem samozřejmě.

„A jak dlouho jste přáteli?“ nadzvedne Kyu obočí, „to asi není tak dlouho, co?

„J-jak to myslíš?

„Slyšel jsem, že nikomu nevěříš,“ zamumlá, „zajímalo mě, jestli je to pravda,“ 

Ryeowook sklopí hlavu, „Luhan je jediný, komu věřím,“ řekne téměř neslyšně a Kyu se mile pousměje.

„Nevím, jestli si to nemám brát osobně,“ našpulí rty, „každopádně jsem rád, že někoho takovýho máš,

„Jo, to já taky,“ usměje se Wook, „ani netušíš jak moc,


-


„Tak co?“ zeptá se naléhavě Lu jen co dorazí před dům, „všechno v pohodě?

Kyuhyun pokýve s úsměvem hlavou, „nevolal jsem ti, takže jo. Všechno je dobrý,

„Nebyla jeho matka naštvaná?

„Ani nevím,“ zasměje se hnědovlásek, „vrátili se hodně pozdě. Oba jsme už spali,“ 

Luhan vytřeští oči, „spal jsi když se vrátila?! Jak můžeš vědět, že k němu nešla?!“ vetře mu do tváře téměř hystericky a vykročí směrem k domu, aby se co nejdříve dostal k Ryeowookovi a mohl jej zkontrolovat, když v tom ho zastaví Kyuhyunova ruka, jež sevře jeho loket.

„Hele klídek,“ řekne pobaveně, „slyšel jsem, jak se na noc zamknul. Asi se taky bál,“ pustí jej a sleduje, jak si Luhan úlevně oddychuje.

„Vyděsil jsi mě,“ šťouchne jej do ramene, „a kde vůbec je?

„Obléká se. Za chviličku tu bude,

„A-

„Ne, buď v klidu,“ zastaví jej ihned Kyu, „jeho matka je v práci,“ mrkne na něho, načež si strčí ruce do kapes.

„Díky,“ usměje se Luhan, „vážně,

Hnědovlásek protočí očima, „dělám to hlavně kvůli němu, nezapomeň,“ poškádlí jej, „mimochodem, měl bys vědět, že ti asi vážně věří,

Lu se smutně usměje a nohou odkopne malý kamínek na zemi, „ani nevíš, jak těžký bylo mu dokázat, že nejsem jako ostatní,

„Ale nakonec se ti to přeci podařilo, tak proč se tváříš takhle?“ zamračí se hnědovlásek, když si všimne chlapcova smutného výrazu ve tváři.

„Jde o to, že pokud mu jeho matka znovu ublíží, nahlásím ji na policii,“ nadechne se a vzhlédne, „myslíš, že mu tohle udělá radost?

Kyu si povzdechne, „asi ne,

„Určitě ne a tím se všechna ta důvěra zase vypaří,“ odkopne další kamínek, zatímco druhý chlapec jej chvíli mlčky sleduje. Připadá mu ohromné, čeho je schopný se vzdát jen pro dobro druhého. Klidně pro něho udělá něco, čím by jej mohl ztratit. Ale přijde mu, že v jeho snaze jej ochránit není jen pouhé kamarádství. Je to něco mnohem silnějšího. Vypadá na to, že kdyby mohl, nehnul by se od Ryeowooka ani na krok.

„Máš ho rád?“ zeptá se. Luhan k němu zvedne pohled a tiše se zasměje.

„Co bys řekl?

„Že ho přímo miluješ,“ vydechne Kyu.

„A víš že máš pravdu?

„Ale to je trochu hnusný, nemyslíš?“ ušklíbne se druhý.

„Na tom mi nesejde,“ pokrčí rameny, „on to ví taky,“ Kyu vykulí oči.

„A o-on tě t-taky miluje?

„Ne,“ odpoví prostě Lu, zatímco se nepřestává usmívat.

„No a stejně se s tebou kamarádí? A ty s ním? No já nevím, Luhane, ale je to celkem... prostě bejt na tvým místě, tak si zalezu někam do kouta a tři dny odtamtud nevylezu,

„Ale no tak. Přece se kvůli tomu nezhroutím. Navíc, kdybych si někam zalezl, kdo by se o něj staral?

„O koho?“ zeptá se Wook, když k oběma chlapcům dojde. Ti po něm střelí pohledem a z jejich rtů se v mžiku stanou úzké linky.

„Rád tě vidím,“ usměje se Lu.

„Tak kdo by se o koho staral?“ nedá se Wook a blonďák si povzdechne.

„Já o tebe,“ řekne a tím Ryeowooka naprosto umlčí, přičemž se do jeho tváří vlije o něco tmavší odstín rudé barvy.

„Tak nic kluci, už padám. Moje škola je trochu dál než ta vaše, takže bych si měl pohnout,“ spráskne rukama Kyu, „mějte se,“ rozejde se a po cestě se na ně ještě otočí, aby zamával, načež se již vážně vydá do své školy.

„Tak taky půjdeme, ne?“ otočí se Lu na Ryeowooka a ten přikývne.


-


„Takže říkáš, aby jsme si ho teď nevšímali?“ podívá se na Kaie a posadí se na židli vedle něho.

„Jo. Máme pro něj přece nachystaný hezký překvápko, takže si myslím, že bysme mu do tý doby mohli dát pokoj,“ řekne Kai, zatímco si nepřestává hrát se svou propiskou.

„To máš asi pravdu,

„Určitě ji mám,“ usměje se, pohled stále zabodnutý v desce lavice, do které ťuká onou propiskou. Sehun jej beze slov pozoruje, přičemž má svůj spodní ret skousnutý mezi zuby. Je mu trochu trapně kvůli tomu, co se stalo minule. Kvůli tomu polibku, který Kaiovi dal. Neví, co to do něho vjelo. Prostě měl nějak potřebu to udělat.

„Hele, ohledně toho, co se stalo minule,“ začne Sehun, pohledem těkajíc všude možně.

„To je dobrý,“ vkročí mu do toho Kai, „už jsem na to zapomněl,“ řekne s klidem a blonďák pokrčí obočí.

„P-počkej,“ vyhrkne překvapeně, „nechci, abys na to zapomínal,“ zakroutí hlavou, „naopak. Chci, aby sis to pamatoval, protože to je něco, co jsem myslel vážně,

„Poslyš, Sehune-

„Ne, Kai! Neříkej, že je to hloupý a blbý, protože je to to, co skutečně cítím a ačkoli ty to necítíš stejně, neříkej to,“ zastaví jej, „prosím,“ vydechne a zadívá se mu do očí.

„Co chceš teda slyšet?

„To, že i když víš, co k tobě cítím, budeš můj kamarád,

„Nechovej se jak malej,

„Prosím, Kai,“ zašeptá a hnědovlásek pootevře ústa zmatením. Sehun mu právě teď připadá tak nešťastný a zranitelný a jeho to mrzí, ale zkrátka mu nemůže dát to, co on chce. Pořád cítí něco k Luhanovi, ačkoli by se to mohlo zdát nemožné, vzhledem k tomu, co na něho plánují. Ale v podstatě to také dělají kvůli tomu. Tedy aspoň on.

„Ale prosím tě,“ zasměje se a plácne jej po rameni, „jsme kámoši od základky. Myslíš, že bych se na tebe jen tak vykašlal?“ rozcuchá mu jeho blonďaté vlásky a poté se znovu opře do své židle.

„Díky,“ usměje se vděčně Sehun a odebere se na své místo, jelikož se právě zvoní.


-


„Páni, jak dlouho jsem tu už nebyl,“ vydechne s úsměvem Wook a ihned přejde ke sněhově bílému klavíru, po kterém vzápětí lehce přejde prsty, „chybělo mi to tu,

Luhan mezitím tiše zavře dveře, strčí si ruce do kapes u kalhot a pozoruje chlapce před sebou, „a víš proč jsi tady dlouho nebyl?

Ryeowook se k němu otočí, „protože nebylo potřeba,“ pousměje se, „díky tobě,

„Přesně tak,“ přikývne Lu, „a proto si teď se mnou na oplátku něco zahraješ, dobře?“ vydá se k němu a posadí se ke klavíru. Vzhlédne k hnědovláskovi a rukou poklepe na místo vedle sebe, „sedej,

„Dobře,“ řekne Wook a sedne si k němu.

„Takže,“ Luhan si promne prsty a podívá se na chlapce vedle, „co si zahrajeme?

„Hm... třeba to, co jsme spolu hráli poprvé?“ navrhne Wook a zahraje prvních pár tónů.

„Jo, to bychom mohli,“ souhlasí blonďák a přidá se.

Po chvíli se již místností nesou krásně melodické a ladící tóny, které by nadchly nejednoho posluchače.

Luhan na okamžik odtrhne pohled od jejich hbitých prstů a místo toho se zaměří na Wooka, který má na rtech posazený úsměv a zavřené oči, až vypadá, jako by byl v jiném světě a to přinutí Luhana k úsměvu též. Vidět Ryeowooka takhle spokojeného jej dělá vážně šťastným. Když si vzpomene na to, kdy spolu v téhle místnosti byli poprvé, je to trochu vtipné. Tehdy byl Ryeowook hrozně nervózní a bál se, aby mu Luhan něco neudělal. Nebyl rád, že byli v místnosti jen oni dva a nikdo jiný. Ovšem dnes je to jiné. Dnes vedle sebe v klidu sedí a už není zřejmá žádná nejistota. Věří mu – pro někoho něco tak běžné, může pro někoho jiného znamenat tolik. Nikdy si nemyslel, že získat něčí důvěru je tak těžké, ale přeci – dokázal to.

Naprosto se ztratí v Ryeowookově úsměvu, až ztratí tóninu a přestane tak hrát. Hnědovlásek okamžitě přestane též, otevře oči a zmateně se na Luhana podívá. Na rtech má otázku, proč přestal hrát, ovšem když si všimne toho zaujatého pohledu, vzmůže se jen na nervózní polknutí.

„D-děje se něco?“ dostane ze sebe Wook.

„Nic,

„Tak proč se na mě tak díváš?“ jeho dech se mírně zrychlí a stejně tak tlukot jeho srdce. Znovu začíná být nervózní. Cítí, jak se mu potí dlaně a vysychá v ústech.

„Jen přemýšlím nad tím, jestli by to bylo správné a nebo moc špatné,“ řekne polohlasem a přivře oči.

„A c-co?“ trochu se odtáhne a jednu svou dlaň sevře v pěst.

„Políbit tě,“ pousměje se Lu a přiblíží se k hnědovláskově tváři. Ten svůj obličej odvrátí a skousne si ret.

„Bylo by to špatně?“ zeptá se blonďák a přiloží mu dlaň ke tváři, přičemž mu palcem přejede po hebké pokožce.

„To zjistíš až potom, co to uděláš, nemyslíš?“ řekne přiškrceně Wook, načež si uvědomí, co to právě řekl.

„Mám to tedy brát jako svolení?“ druhou rukou jej jemně chytí za zátylek a přitáhne si jej k sobě, „nebudeš mě pak za to nenávidět?“ zašeptá mu do ucha a poté se mu podívá zblízka do očí.

„N-nebudu,“ hlesne Wook. Luhan se usměje a znovu jej po tváři pohladí. Druhou ruku přemístí výše a vjede mu tak prsty do vlasů.


„Miluju tě,“ šeptne téměř neslyšně ještě předtím, než se konečně přitiskne k chlapcovým rtům.

7 komentářů:

  1. Konečně mu dal pusu. xD Na to jsem se těšila.. Jen se pořad obavam Kaie a Sehuna.. Skvěly dil. Doufam že dalši bude v patek. xD

    OdpovědětVymazat
  2. omo omo omo... jen tak dáááál

    OdpovědětVymazat
  3. Wow konečně Pusa úžasný díl

    OdpovědětVymazat
  4. Jsem moc ráda, že Kyu dává na Wooka pozor. Přeci jen ta jeho máma není máma, ale Herodes. A když je tam Kyu, tak si myslím, že si na něj nic nedovolí. Nakonec nebyl tak špatný nápad, když Kyuovo táta požádal Wookovo mámu o ruku. Luhan políbil Wooka. Nechci říkat, že konečně, ale jsem za to moc ráda. To tedy znamená, že mu Wookie plně důvěřuje. A nevěřím, že ho za ten polibek bude nenávidět. Spíš si uvědomí, že jej má rád.
    Ale stále mam strach z toho, co Kai vymyslel na Luhana. A je mi i celkem líto Sehuna. Nemá to s Kaiem lehke.
    No...uvidíme, co bude dál...
    Těšim se a netrpělivě čekam na další díl...

    OdpovědětVymazat
  5. Waaa...ten koniec...<3 supeer.--to chce pokračkoooo, a HNEĎ !!! :) :D tak po minulom a tomto diele som prehodnotila všetky názory na Kyua :) najskôr som si myslela, že to bude nejaké rozmaznané decko ale na koniec je fajn :) som rada, že Wooka aj s Luhanom chránia. Ale....dosť sa bojím čo si Kai so Sehunom na nich (alebo skôr na Luhana, ale určite tam bude zahrnutý aj Wook :() pripravili a dúfam, že na koniec sa Kai "odmiluje" a zamiluje do Sehuna <3 :( ;)

    OdpovědětVymazat
  6. Kyu je hodný, že ho chrání před jeho matkou. Dělá dobrou věc. ^^ A co se týče Luhana a Wooka - pomalu, maličkými krůčky se Luhan dostává do Wookova srdce. Stačí už jen chvíli, jelikož Wookovi ani nic jiného zbývat nemůže, když ho nechce ztratit. (I když Luhan by se zřejmě neztratil , dokud by nedosáhl svýho.)
    Těším se na další díl. ^^

    OdpovědětVymazat
  7. Super diel.....a ten koniec :) :D <3 <3 .....pokračovanie......a rýchlooo :) :D

    OdpovědětVymazat