Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 22/?
Ahojte~ Řeknu vám, že jste mě počtem komentářů u minulého dílu moc nepotěšili :/ Vím, že se tam nic nedělo, ale i tak... Proto doufám, že mi u tohoto dílu uděláte větší radost^^ Navíc si myslím, že tenhle díl se vám bude líbit (aspoň jeho konec).. He :D... Užijte si to :)
Pomalu
klade nohu před nohu a postupuje pořád výš po schodišti,
přičemž jeho ruka klouže po zábradlí a pohled má zabodnutý
někam do prázdna přemýšlejíc nad slovy, které mu před pár
hodinami řekl Luhan.
„Š-šikanují
ho?“
„Jenže
co víc... jeho matka...“
Luhan párkrát zamrká ve snaze najít ta správná slova, ovšem po
chvíli to již není třeba.
„Bije
ho?“
zeptá se Kyu se zděšeným výrazem.
„Takže
už chápeš, proč to po tobě chci? Já ho ochráním ve škole, ty
ho ochraňuj doma. Máš tu možnost, tak to prosím udělej,“
přistoupí k němu blíže a položí mu ruku na rameno, „ne
pro mě, ale pro něho,“
Zatřepe
hlavou ve snaze ty myšlenky vyhnat ven. Paní Kim mu nikdy nepřišla
jako někdo, kdo by měl bít své dítě. Ale jestli tomu tak
opravdu je, pak dodrží to, co po něm Luhan chtěl. Když bude
matka doma, nespustí Kyuhyun Ryeowooka z očí. Minimálně je
nenechá samotné ve stejné místnosti. Není si úplně jistý, zda
mu Luhan říkal pravdu, ale jistota je jistota. Stejně tak, jako to
pravda být nemusí, tak taky může. A navíc je pravda, že na
každém Ryeowookově oblečení byste našli nějakou krev. Nejvíce
na jeho uniformě.
Vyšlape
schody a chodbou se vydá k pokoji hnědovláska. Potom, co mu uvařil
dobrou večeři, si šel lehnout, aniž by něco snědl. Jeho matka s
Kyuhyunovým otcem stále nedorazili, takže zatím je Kyuhyun docela
klidný. Neví, jaká bude reakce Wookovi matky, až se vrátí.
Vždyť Wook nebyl celý víkend doma a nic o sobě nedal vědět.
Kyu
se zastaví. Nedal o sobě nic vědět a jeho matka se o to ani
nestarala. Byla naštvaná, to ano, ale neprojevila ani špetku obav,
zda se mu něco nestalo. A ještě ke všemu si odešla se svým
přítelem v klidu na oběd, úplně bezstarostně.
„Jako
by jí na něm ani nezáleželo,“
zapřemýšlí tiše a zatěká pohledem po zemi.
Vyměnil
si s Luhanem telefonní čísla a slíbil, že by mu dal ihned vědět,
kdyby se něco dělo. Stejně se mu pořád nechce věřit, že by
Ryeowookova matka mohla být taková, ale když si vybaví různé
signály, které předtím tak nějak přehlížel, uvědomí si, že
to tvrzení je pravdivé.
Ryeowook
je týrán svou matkou. A nejen to – šikanují ho i ve škole.
Kyuhyunovi
se tak nabízí jediná otázka – proč? Provedl snad Ryeowook něco
tak strašného, za co se mu ostatní mstí? To si nemyslí. Rozhodně
na to aspoň nevypadá.
Dojde
až k jeho pokoji a lehce zaťuká na dveře. Pokud spí,
nevzbudí jej to. Pokud nespí, určitě to uslyší.
„Ano?“
ozve se tiše z pokoje.
„To
jsem já, Kyuhyun. Můžu dál?“
„Pojď,“
Kyu tedy vezme za kliku a dveře otevře. Pohled mu okamžitě padne
na hnědovláska sedícího u stolu s perem v ruce.
„Potřebuješ
něco?“
zeptá se s nepatrným úsměvem na tváři. Mladší se podrbe na
hlavě, vejde do pokoje a zavře za sebou.
„No
já jenom... vážně nechceš nic k jídlu?“
nenápadně očima zabloudí po chlapcově pokoji, načež se zastaví
u jeho uniformy, jež nosí do školy. Prohlédne jí odspoda
nahoru, přičemž se pokusí spočítat všechny skvrny, které
připomínají krev.
„Nemám
hlad,“
odpoví Wook, zatímco trochu pomateně sleduje Kyuhyuna, „na
co se to díváš?“
mladší pohledem střelí zpět k Ryeowookovi a zakroutí hlavou.
„Na nic,“
usměje se, „můžu
se tě na něco zeptat?“
Wook
na okamžik zaváhá, ale poté přikývne. Kyuhyun se mezitím
přesune k chlapcovo posteli a posadí se na ní.
„Víš,
no ten Luhan...“
začne Kyu, „jak
dlouho se znáte?“
Ryeowook odloží pero na stůl, zavře svůj deník a natočí se ke
Kyuhyuonvi.
„Proč
se ptáš na Luhana?“
„Jen
tak. Myslím si, že jakožto tvůj budoucí nevlastní bratr bych
měl mít trochu přehled o všech tvých kamarádech,“
pokrčí rameny a Wook se pro sebe pousměje.
„Tak
to nebudeš mít tak těžké vzhledem k tomu, že Luhan je můj
jediný-“
odmlčí se, načež se nadechne a pokračuje, „kamarád,“
Ještě pořád je pro něho vyslovení toho slova poněkud složité.
Má strach jej vůbec vypustit z úst, ale na druhou stranu je
neskutečně rád, že to může konečně udělat. Luhan je jeho
kamarád, kterému věří. I přesto, že k němu Luhan cítí něco
více, jsou přátelé. Minimálně do té doby, než mu začne
vadit, že Wook necítí to samé. Ryeowook se ale bohužel obává
toho, že to nebude dlouho trvat. Vždyť – nač být s někým,
kdo vaší lásku neopětuje? Nejsnazší je vzdát to a jít hledat
dál, ne?
„Takže,“
Kyu si odkašle, „jak
dlouho se znáte?“
mrzí jej, že má z celé třídy a vlastně i školy jen jediného
přítele. Na druhou stranu je rád, že má alespoň jednoho.
„Už
to bude... několik týdnů? Asi pár měsíců,“
zamyslí se Wook, přičemž si vybaví tu chvíli, kdy Luhana uviděl
poprvé. Ten moment kdy vešel do třídy a řekl, že doufá, že
spolu budou vycházet. První, co Ryeowookovi tehdy svitlo v hlavě,
byla slova, která říkala, že spolu vycházet určitě nebudou. S
nikým nevychází, proto neviděl důvod, proč by měl být Luhan
výjimkou. Ale přesto se jí stal. Ryeowook tak dlouho poslouchal
jeho slova, že je jiný než ostatní, až jim sám začal věřit.
Ale nejen díky tomu. Také díky činům, které už za tu chvíli
stihl vykonat. Několikrát jej zachránil před lidmi, kteří jej
nemají rádi. Vzdal se kvůli němu přátel a ostatní ve třídě
se teď i na něho částečně dívají skrze prsty. Jen s tím
rozdílem, že jemu nikdo neublíží. Kromě Kaie se Sehunem
samozřejmě.
„A
jak dlouho jste přáteli?“
nadzvedne Kyu obočí, „to
asi není tak dlouho, co?“
„J-jak
to myslíš?“
„Slyšel
jsem, že nikomu nevěříš,“
zamumlá, „zajímalo
mě, jestli je to pravda,“
Ryeowook sklopí hlavu, „Luhan
je jediný, komu věřím,“
řekne téměř neslyšně a Kyu se mile pousměje.
„Nevím,
jestli si to nemám brát osobně,“
našpulí rty, „každopádně
jsem rád, že někoho takovýho máš,“
„Jo,
to já taky,“
usměje se Wook, „ani
netušíš jak moc,“
-
„Tak
co?“
zeptá se naléhavě Lu jen co dorazí před dům, „všechno
v pohodě?“
Kyuhyun
pokýve s úsměvem hlavou, „nevolal
jsem ti, takže jo. Všechno je dobrý,“
„Nebyla
jeho matka naštvaná?“
„Ani
nevím,“
zasměje se hnědovlásek, „vrátili
se hodně pozdě. Oba jsme už spali,“
Luhan vytřeští oči, „spal
jsi když se vrátila?! Jak můžeš vědět, že k němu nešla?!“
vetře mu do tváře téměř hystericky a vykročí směrem k domu,
aby se co nejdříve dostal k Ryeowookovi a mohl jej zkontrolovat,
když v tom ho zastaví Kyuhyunova ruka, jež sevře jeho loket.
„Hele
klídek,“
řekne pobaveně, „slyšel
jsem, jak se na noc zamknul. Asi se taky bál,“
pustí jej a sleduje, jak si Luhan úlevně oddychuje.
„Vyděsil
jsi mě,“
šťouchne jej do ramene, „a
kde vůbec je?“
„Obléká
se. Za chviličku tu bude,“
„A-“
„Ne,
buď v klidu,“
zastaví jej ihned Kyu, „jeho
matka je v práci,“
mrkne na něho, načež si strčí ruce do kapes.
„Díky,“
usměje se Luhan, „vážně,“
Hnědovlásek
protočí očima, „dělám
to hlavně kvůli němu, nezapomeň,“
poškádlí jej, „mimochodem,
měl bys vědět, že ti asi vážně věří,“
Lu
se smutně usměje a nohou odkopne malý kamínek na zemi, „ani
nevíš, jak těžký bylo mu dokázat, že nejsem jako ostatní,“
„Ale
nakonec se ti to přeci podařilo, tak proč se tváříš takhle?“
zamračí se hnědovlásek, když si všimne chlapcova smutného
výrazu ve tváři.
„Jde
o to, že pokud mu jeho matka znovu ublíží, nahlásím ji na
policii,“
nadechne se a vzhlédne, „myslíš,
že mu tohle udělá radost?“
Kyu
si povzdechne, „asi
ne,“
„Určitě
ne a tím se všechna ta důvěra zase vypaří,“
odkopne další kamínek, zatímco druhý chlapec jej chvíli mlčky
sleduje. Připadá mu ohromné, čeho je schopný se vzdát jen pro
dobro druhého. Klidně pro něho udělá něco, čím by jej mohl
ztratit. Ale přijde mu, že v jeho snaze jej ochránit není jen
pouhé kamarádství. Je to něco mnohem silnějšího. Vypadá na
to, že kdyby mohl, nehnul by se od Ryeowooka ani na krok.
„Máš
ho rád?“
zeptá se. Luhan k němu zvedne pohled a tiše se zasměje.
„Co
bys řekl?“
„Že
ho přímo miluješ,“
vydechne Kyu.
„A
víš že máš pravdu?“
„Ale
to je trochu hnusný, nemyslíš?“
ušklíbne se druhý.
„Na
tom mi nesejde,“
pokrčí rameny, „on
to ví taky,“
Kyu vykulí oči.
„A
o-on tě t-taky miluje?“
„Ne,“
odpoví prostě Lu, zatímco se nepřestává usmívat.
„No
a stejně se s tebou kamarádí? A ty s ním? No já nevím, Luhane,
ale je to celkem... prostě bejt na tvým místě, tak si zalezu někam do
kouta a tři dny odtamtud nevylezu,“
„Ale
no tak. Přece se kvůli tomu nezhroutím. Navíc, kdybych si někam
zalezl, kdo by se o něj staral?“
„O
koho?“
zeptá se Wook, když k oběma chlapcům dojde. Ti po něm střelí
pohledem a z jejich rtů se v mžiku stanou úzké linky.
„Rád
tě vidím,“
usměje se Lu.
„Tak
kdo by se o koho staral?“
nedá se Wook a blonďák si povzdechne.
„Já
o tebe,“
řekne a tím Ryeowooka naprosto umlčí, přičemž se do jeho tváří
vlije o něco tmavší odstín rudé barvy.
„Tak
nic kluci, už padám. Moje škola je trochu dál než ta vaše,
takže bych si měl pohnout,“
spráskne rukama Kyu, „mějte
se,“
rozejde se a po cestě se na ně ještě otočí, aby zamával, načež
se již vážně vydá do své školy.
„Tak
taky půjdeme, ne?“
otočí se Lu na Ryeowooka a ten přikývne.
-
„Takže
říkáš, aby jsme si ho teď nevšímali?“
podívá se na Kaie a posadí se na židli vedle něho.
„Jo.
Máme pro něj přece nachystaný hezký překvápko, takže si
myslím, že bysme mu do tý doby mohli dát pokoj,“
řekne Kai, zatímco si nepřestává hrát se svou propiskou.
„To
máš asi pravdu,“
„Určitě
ji mám,“
usměje se, pohled stále zabodnutý v desce lavice, do které ťuká
onou propiskou. Sehun jej beze slov pozoruje, přičemž má svůj
spodní ret skousnutý mezi zuby. Je mu trochu trapně kvůli tomu,
co se stalo minule. Kvůli tomu polibku, který Kaiovi dal. Neví, co
to do něho vjelo. Prostě měl nějak potřebu to udělat.
„Hele,
ohledně toho, co se stalo minule,“
začne Sehun, pohledem těkajíc všude možně.
„To
je dobrý,“
vkročí mu do toho Kai, „už
jsem na to zapomněl,“
řekne s klidem a blonďák pokrčí obočí.
„P-počkej,“
vyhrkne překvapeně, „nechci,
abys na to zapomínal,“
zakroutí hlavou, „naopak.
Chci, aby sis to pamatoval, protože to je něco, co jsem myslel
vážně,“
„Poslyš,
Sehune-“
„Ne,
Kai! Neříkej, že je to hloupý a blbý, protože je to to, co
skutečně cítím a ačkoli ty to necítíš stejně, neříkej to,“
zastaví jej, „prosím,“
vydechne a zadívá se mu do očí.
„Co
chceš teda slyšet?“
„To,
že i když víš, co k tobě cítím, budeš můj kamarád,“
„Nechovej
se jak malej,“
„Prosím,
Kai,“
zašeptá a hnědovlásek pootevře ústa zmatením. Sehun mu právě teď
připadá tak nešťastný a zranitelný a jeho to mrzí, ale zkrátka
mu nemůže dát to, co on chce. Pořád cítí něco k Luhanovi,
ačkoli by se to mohlo zdát nemožné, vzhledem k tomu, co na něho
plánují. Ale v podstatě to také dělají kvůli tomu. Tedy aspoň
on.
„Ale
prosím tě,“
zasměje se a plácne jej po rameni, „jsme
kámoši od základky. Myslíš, že bych se na tebe jen tak
vykašlal?“
rozcuchá mu jeho blonďaté vlásky a poté se znovu opře do své
židle.
„Díky,“
usměje se vděčně Sehun a odebere se na své místo, jelikož se
právě zvoní.
-
„Páni,
jak dlouho jsem tu už nebyl,“
vydechne s úsměvem Wook a ihned přejde ke sněhově bílému
klavíru, po kterém vzápětí lehce přejde prsty, „chybělo
mi to tu,“
Luhan
mezitím tiše zavře dveře, strčí si ruce do kapes u kalhot a
pozoruje chlapce před sebou, „a
víš proč jsi tady dlouho nebyl?“
Ryeowook
se k němu otočí, „protože
nebylo potřeba,“
pousměje se, „díky
tobě,“
„Přesně
tak,“
přikývne Lu, „a
proto si teď se mnou na oplátku něco zahraješ, dobře?“
vydá se k němu a posadí se ke klavíru. Vzhlédne k hnědovláskovi
a rukou poklepe na místo vedle sebe, „sedej,“
„Dobře,“
řekne Wook a sedne si k němu.
„Takže,“
Luhan si promne prsty a podívá se na chlapce vedle, „co
si zahrajeme?“
„Hm...
třeba to, co jsme spolu hráli poprvé?“
navrhne Wook a zahraje prvních pár tónů.
„Jo,
to bychom mohli,“
souhlasí blonďák a přidá se.
Po
chvíli se již místností nesou krásně melodické a ladící
tóny, které by nadchly nejednoho posluchače.
Luhan
na okamžik odtrhne pohled od jejich hbitých prstů a místo toho se
zaměří na Wooka, který má na rtech posazený úsměv a zavřené
oči, až vypadá, jako by byl v jiném světě a to přinutí Luhana
k úsměvu též. Vidět Ryeowooka takhle spokojeného jej dělá
vážně šťastným. Když si vzpomene na to, kdy spolu v téhle
místnosti byli poprvé, je to trochu vtipné. Tehdy byl Ryeowook
hrozně nervózní a bál se, aby mu Luhan něco neudělal. Nebyl
rád, že byli v místnosti jen oni dva a nikdo jiný. Ovšem dnes je
to jiné. Dnes vedle sebe v klidu sedí a už není zřejmá žádná
nejistota. Věří mu – pro někoho něco tak běžné, může pro
někoho jiného znamenat tolik. Nikdy si nemyslel, že získat něčí
důvěru je tak těžké, ale přeci – dokázal to.
Naprosto
se ztratí v Ryeowookově úsměvu, až ztratí tóninu a přestane
tak hrát. Hnědovlásek okamžitě přestane též, otevře oči a
zmateně se na Luhana podívá. Na rtech má otázku, proč přestal
hrát, ovšem když si všimne toho zaujatého pohledu, vzmůže se
jen na nervózní polknutí.
„D-děje
se něco?“
dostane ze sebe Wook.
„Nic,“
„Tak
proč se na mě tak díváš?“
jeho dech se mírně zrychlí a stejně tak tlukot jeho srdce. Znovu
začíná být nervózní. Cítí, jak se mu potí dlaně a vysychá
v ústech.
„Jen
přemýšlím nad tím, jestli by to bylo správné a nebo moc
špatné,“
řekne polohlasem a přivře oči.
„A
c-co?“
trochu se odtáhne a jednu svou dlaň sevře v pěst.
„Políbit
tě,“
pousměje se Lu a přiblíží se k hnědovláskově tváři. Ten
svůj obličej odvrátí a skousne si ret.
„Bylo
by to špatně?“
zeptá se blonďák a přiloží mu dlaň ke tváři, přičemž mu
palcem přejede po hebké pokožce.
„To
zjistíš až potom, co to uděláš, nemyslíš?“
řekne přiškrceně Wook, načež si uvědomí, co to právě řekl.
„Mám
to tedy brát jako svolení?“
druhou rukou jej jemně chytí za zátylek a přitáhne si jej k
sobě, „nebudeš
mě pak za to nenávidět?“
zašeptá mu do ucha a poté se mu podívá zblízka do očí.
„N-nebudu,“
hlesne Wook. Luhan se usměje a znovu jej po tváři pohladí. Druhou
ruku přemístí výše a vjede mu tak prsty do vlasů.
„Miluju
tě,“
šeptne téměř neslyšně ještě předtím, než se konečně
přitiskne k chlapcovým rtům.
Konečně mu dal pusu. xD Na to jsem se těšila.. Jen se pořad obavam Kaie a Sehuna.. Skvěly dil. Doufam že dalši bude v patek. xD
OdpovědětVymazatomo omo omo... jen tak dáááál
OdpovědětVymazatWow konečně Pusa úžasný díl
OdpovědětVymazatJsem moc ráda, že Kyu dává na Wooka pozor. Přeci jen ta jeho máma není máma, ale Herodes. A když je tam Kyu, tak si myslím, že si na něj nic nedovolí. Nakonec nebyl tak špatný nápad, když Kyuovo táta požádal Wookovo mámu o ruku. Luhan políbil Wooka. Nechci říkat, že konečně, ale jsem za to moc ráda. To tedy znamená, že mu Wookie plně důvěřuje. A nevěřím, že ho za ten polibek bude nenávidět. Spíš si uvědomí, že jej má rád.
OdpovědětVymazatAle stále mam strach z toho, co Kai vymyslel na Luhana. A je mi i celkem líto Sehuna. Nemá to s Kaiem lehke.
No...uvidíme, co bude dál...
Těšim se a netrpělivě čekam na další díl...
Waaa...ten koniec...<3 supeer.--to chce pokračkoooo, a HNEĎ !!! :) :D tak po minulom a tomto diele som prehodnotila všetky názory na Kyua :) najskôr som si myslela, že to bude nejaké rozmaznané decko ale na koniec je fajn :) som rada, že Wooka aj s Luhanom chránia. Ale....dosť sa bojím čo si Kai so Sehunom na nich (alebo skôr na Luhana, ale určite tam bude zahrnutý aj Wook :() pripravili a dúfam, že na koniec sa Kai "odmiluje" a zamiluje do Sehuna <3 :( ;)
OdpovědětVymazatKyu je hodný, že ho chrání před jeho matkou. Dělá dobrou věc. ^^ A co se týče Luhana a Wooka - pomalu, maličkými krůčky se Luhan dostává do Wookova srdce. Stačí už jen chvíli, jelikož Wookovi ani nic jiného zbývat nemůže, když ho nechce ztratit. (I když Luhan by se zřejmě neztratil , dokud by nedosáhl svýho.)
OdpovědětVymazatTěším se na další díl. ^^
Super diel.....a ten koniec :) :D <3 <3 .....pokračovanie......a rýchlooo :) :D
OdpovědětVymazat