Dear Diary // Part. 21

Fandom: Super Junior / EXO

Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 

Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné

Autor: MeeKyong

Počet kapitol: 21/?

Tak jste se dočkali^^ Nevím jak, ale nějakým způsobem se mi podařilo si předepsat další díl, tak mě napadlo, že bych vám 22. díl přidala třeba zase v úterý, jelikož v tomhle díle se toho moc neděje (klasika) :D Ale to záleží na vás, vašich komentech a taky na mě, jestli napíšu ještě další díl, abych ho mohla dát zase v pátek :D

No tak se do toho dejte :^)

Šouravým krokem pochoduje s rukama v kapsách a bradou zavrtanou hluboko ve svém límci po boku Luhana, kterému na tváři pohrává nejistý a poněkud smutný úsměv. Jejich víkendový únik ze světa právě skončil a oni se teď vrací do reality. Tedy zejména Ryeowook, k jehož domu chlapci spolu s malým chlupáčem na vodítku právě směřují. Oba mají obavy z toho samého – aby na Ryeowooka znovu jeho matka nevztáhla ruku. Byl pryč celý víkend, aniž by o sobě dal jakkoli vědět. Nebude naštvaná proto, že by se o něho bála, jelikož netušila, kde byl a zda je v pořádku, nýbrž z toho, že neměl kdo hlídat dům. A protože oba více než tuší, že se tomu hnědovlásek nevyhne, jejich chůze je značně pomalá, možná by se dala srovnávat až se tempem člověka o berlích.

„Odsud už půjdu sám,“ zastaví Wook a otočí se na Luhana, „moc ti děkuju za tenhle víkend. Opravdu jsem si to užil,“ usměje se.

„Vážně nechceš doprovodit až k domu?“ zeptá se nejistě Lu, „mám o tebe starost,“

Ryeowook se pousměje a zakroutí hlavou, „to nemusíš. Bude to dobrý,“

„Ale co když ti znovu ublíží?“ zamračí se.

„Jsem zvyklý,“ pokrčí rameny hnědovlásek, přičemž si Luhan povzdechne.

„To mi ani neříkej,“ hlesne a skloní se k chlapcovému pejskovi, „ty ho ochráníš, že? Místo mě,“ promluví na něho, jako by snad věřil tomu, že mu rozumí, „dej mi na něho pozor,“ pohladí jej po hlavičce a znovu se vzpřímí, „pamatuj, že za mnou kdykoli můžeš přijít, bydlím kousek, vždyť víš,“

„Vím,“ přikývne v odpověď druhý, „a jsem ti za to vděčný,“ Luhan na něho smutně pohlédne, když si všimne smutku a strachu, který má vepsaný v očích.

„Jestli máš strach, Ryeowooku, tak-“

„To je dobrý. Vážně,“ skočí mu do řeči, „tak já už raději půjdu,“ usměje se ještě a otočí k odchodu. Světlovlásek se za ním chvíli dívá, načež se za ním rychle rozejde.

„Počkej!“ chytí jej za loket, otočí jej k sobě a dříve, než stihne Wook něco říct, jej Luhan sevře ve svém náručí. Wook zalapá po dechu a překvapeně vytřeští oči.

„Pamatuj si, že kdykoli budeš smutný, rozveselím tě. Pokud budeš mít něco na srdci, rád si to poslechnu. Když budeš mít strach, ochráním tě. Jediné, co musíš udělat, je přijít za mnou. Doufám, že víš, že tu pro tebe vždycky budu,“ zašeptá mu do ucha, přičemž své sevření zesílí, až má Ryeowook trochu problém s nádechem.

Kdyby Luhan mohl, nepustil by ho. Nejen proto, že by jej nejraději objímal co nejdéle to jde, ale hlavně protože nechce, aby mu jeho matka ublížila. Nejhorší na tom je, že ačkoli je k ní tak blízko, nezmůže nic. Ovšem, mohl by, ale Ryeowook si to nepřeje. Naopak je tvrdě proti tomu, aby se Luhan jakkoli míchal do jeho vztahu s matkou, pokud se to tak dá vůbec nazvat. Nechce, aby to nějak řešil, či do toho zasahoval. Je to jeho matka a i přes to všechno, co mu už udělala a ještě i udělá, má ji rád. I když zradila jeho otce. Má ji rád, protože věří, že za tímhle jejím chováním stojí něco, co on nevidí a na co nemůže přijít. Někde uvnitř sebe stále věří v to, že tohle všechno jednou skončí a jeho matka bude znovu taková, jaká kdysi bývala. Taková, kterou miloval jeho otec. To je další z důvodů, proč ji má rád. Měl ji rád jeho otec, a koho měl rád on, měl rád i Ryewook. Jeho otec totiž dokázal poznat, kdo je špatný a kdo ne. A ačkoli to mezi nimi ke konci jeho života nebylo zrovna nejlepší, stále ji miloval. Proto Ryeowook bude také.

„Vím to, Luhane,“ odpoví Wook, „ale teď už vážně běž. Byl bych nerad, kdyby tě tady moje matka viděla,“ zapře se svými dlaněmi do jeho hrudi a pokusí se jej od sebe odtáhnou, avšak Luhan se k němu naopak ještě více natiskne.

„Ještě chvíli,“ zaprosí šeptem Lu a Wook znejistí. Moc dobře si pamatuje, že Luhanovi říkal, že k němu necítí to samé, že jej nemiluje. Ví to, a přesto ho objímá. Proč? Snažíš se snad o to, abych tě taky miloval?

„Prosím, Luhane. Jdi už,“ těžko, ale přeci se vymaní z jeho náruče, odstoupí od něho a pevněji sevře Hyunkiho vodítko v dlani, zatímco těká pohledem všude okolo.

„D-dobře. Promiň,“ uhne Lu pohledem a podrbe se na zátylku. Ví, že by tohle neměl dělat, jelikož to pro Ryeowooka musí být trochu nepříjemné, když ví, že ho má Luhan rád. Přeci jen mu řekl, ať na to zapomene, ovšem s takovou to pro něho bude trochu složité.

„Uvidíme se zítra,“ zamává mu hnědovlásek, otočí se a vydá se ke svému domu. Luhan si strčí ruce do svách kapes, lehce se zachvěje zimou, načež se rozcupitá pryč. Ovšem strach o chlapce je přeci jen dost silný, a proto se zastaví a schová se za sloup, přičemž trochu vykoukne, aby na Wooka viděl a zároveň si byl jistý, že nevidí on na něho.

Ryeowook zastaví přede dveřmi, pohledem sklouzne na svého psího přítele, který vesele vrtí ocasem a čeká, až se ten kus dřeva před ním pohne.

„Utíkej hned do svýho pelíšku, dobře?“ promluví k Hyunkimu a s povzdechem vezme za kliku, uvnitř se tiše modlíc, aby bylo zamčeno, což by jasně značilo, že nikdo není doma. Jenže jeho naděje pominou ve chvíli, kdy se dveře otevřou a Hyunki ihned vběhne dovnitř. Wook nejdříve opatrně nahlédne do chodby a až teprve pak do ní vkročí. Stejně tak, jak nervózně on vchází do svého domu, jej se zatajeným dechem spoza sloupu pozoruje blonďatá hlava, připravená zakročit hned co uslyší výkřik či něco podobného, k čemu by byl Ryeowook pod náporem své matky přinucen. Jenže pak se dveře domu zaklapnou, čímž chlapce ztratí ze svého dohledu, proto se rozhodne znovu přiblížit. 

Připadá si jako nějaký špeh. Ale on nemůže za to, že nechce, aby člověku, kterého má rád, dost možná i miluje, bylo jakkoli ubližováno. Je rozhodnutý zakročit i přes Ryeowookův zákaz.

„Kyuhyune?“ vyhrkne překvapeně hnědovlásek, když vejde do obýváku, kde na pohovce najde rozvaleného mladšího chlapce. Ten k němu vzhlédne a kývne na pozdrav.

„No to je dost,“ vyhoupne se do sedu a přehodí jednu ruku přes opěradlo, „říkali jsme si, kde seš,“

„J-já,“ začne Wook, „byl jsem u...“ na chvíli se odmlčí a zamyslí se, „u kamaráda,“ aniž by si to uvědomil, srdce mu lehce poskočí štěstím při vyslovení toho slova kamarád. Už ani nevěřil, že by se v jeho životě mohl objevit někdo, komu by tak mohl říkat.

„Aha,“ řekne chápavě Kyu, přičemž zamyšleně nadzvedne obočí. Asi Ryeowooka předtím odhadl poněkud špatně. Myslel si, že je to ten typ, který moc přátel nemá a navíc to určitě není někdo, kdo své matce neřekne o tom, když někde přespí.

„A kde jsou ostatní?“ rozhlédne se hnědovlásek.

„Šli někam na oběd, nebo co,“ pokrčí rameny, „což mě přivádí k tomu, že mám trochu hlad. Neuvaříme něco?“ zvedne se a vydá se do kuchyně.

„My?“

„Přece tě nebudu žádat o to, abys mi uvařil sám. Nejsi moje máma,“ protočí s úsměvem očima Kyu a otevře lednici, „hm... teda moc toho tady není,“ prohlásí zamyšleně.

„Tak já něco zajdu koupit,“ nabídne se ihned Wook, ale Kyu zavrtí hlavou.

„Teď jsi přišel, tak přece zase hnedka nepůjdeš. Navíc hlad tady mám já, takže ty si zatím můžeš jít odpočinout do pokoje a já budu za chvíli zpátky, dobře?“ mrkne na něho, zavře lednici, projde kolem Ryoeowooka, poplácá jej po rameni, načež dojde až na chodbu.

„T-tak dobře. Děkuju,“ usměje se Wook, když se zády opře o zeď v chodbě, kam za mladším šel.

„To je dobrý. Až se vrátím, tak mi řekneš, co jste u kámoše dělali. Aspoň budeme mít o čem mluvit,“ úsměv mu oplatí, stáhne z věšáku svou budnu, do které vzápětí vklouzne a stejně tak i do svých bot. Rozloučí se s Ryeowookem a vyjde ven.

Když si Luhan všimne, že se dveře domu otevřely, rychle se stáhne, aby jej nebylo vidět. Poté ale znovu trochu vykoukne a párkrát zmateně zamrká, když uvidí Kyuhyuna. Zamračí se a zamyšleně našpulí rty, načež vykročí ze svého malého úkrytu a rozejde se chlapci naproti. Něco jej napadlo. Už když poprvé Kyuhyuna uviděl, to bylo tehdy na hřbitově, kam Ryeowook běžel s pláčem a shodou náhod tam byl i Luhan, který šel navštívit hrob své mladší sestry, přišlo mu, že to bude svým způsobem hodný kluk, který by Ryeowookovi nemusel ubližovat. Navíc co se dozvěděl, tak se má brzy stát jeho nevlastním bratrem, což jej taky vede k tomu, že by mu mohl být oporou.

Kyuhyun, očima skenujíc zem, zastaví, když se mu do zoreného pole dostanou něčí nohy. Vzhlédne a naskytne se mu pohled na známou tvář.

„Ty...“ ukáže na něho prstem, snažíc si vzpomenout na jméno, „tebe já znám!“ široce se usměje, aby tak zakryl svou nemožnou paměť.

„Luhan,“ připomene mu, „hele, ty seš teď s tvým tátou u Ryeowooka?“ kývne směrem k domu.

„No, jo. Akorát teď jsou on a jeho mamka v nějaký restauraci, takže jsem tam jenom já a Wook,“

„Aha,“ řekne Lu, „asi ti to bude připadat trochu divný, ale můžu tě o něco požádat?“ zadívá se na něho s prosbou v očích.

„Jo, ale ještě předtím... Ty seš ten kamarád, u kterýho Ryeowook spal?“ světlovlásek přikývne a Kyuhyun se usměje, „tak to jo. Tak s čím ti můžu pomoct?“

„Víš, jde o to, že...“ sklopí pohled a přešlápne na místě, „mám o Ryeowooka trochu starost, tak bych se tě chtěl zeptat, jestli bys na něj nemohl dohlédnout,“ Kyuhyun mu věnuje jeden zmatený pohled.

„Dohlédnout?“

„Jo. Dej na něj prosím pozor, aby mu nikdo neublížil,“ pokračuje Lu, „kdybych mohl, udělal bych to sám, věř mi. Jenže nemůžu, protože s ním teď nejsem. Ale ty jo, a proto tě o to žádám,“ vzhlédne k němu dooufajíc v kladnou odpověď.

„No, jo, v pohodě, ale... proč by se mu mělo něco stát? Chci říct... dneska už asi nikam nepůjde a nemyslím si, že by se mu mohlo něco stát doma,“

„Právěže doma mu to nebezpečí hrozí, proto tě o to žádám,“ povzdechne si blonďák.

„Co tím myslíš?“ pokrčí obočí Kyu.

„To ti nemůžu říct, jen mi prosím slib, že na něho dáš pozor,“

„Ale Luhane... neslíbím ti nic, dokud mi neřekneš, o co přesně jde,“ nedá se Kyu. Luhan uhne pohledem a nejistě se nadechne. Měl by mu to říct? Měl by mu říct, že Ryeowooka mlátí jeho matka? Kyuhyunova budoucí macecha? Neměl by mu nic říkat, Ryeowook totiž nechce, aby to kdokoli věděl. Vlastně ani nebyl rád, když to zjistil Luhan. Jenže pokud mu nic neřekne, nebude se o něho doma tolik zajímat. Pravděpodobně bude ve svém pokoji a Wooka nechá být. Ten tak může na matku kdekoli narazit, a to by nebylo moc dobré. 

Ačkoli, Luhan se i trochu diví, že si Kyuhyun ničeho nevšiml. Asi se před ním Wookova matka chová úplně jinak a málokdo by řekl, že týrá své dítě. Ale co Ryeowookovi rány a jizvy, které má po celém těle? A zaschlé krvavé skvrny na oblečení? Všichni by si všimli, i Kyuhyun.

„Ty to nevíš?“ zeptá se Lu. Co se stane, když mu řekne pravdu? Nic se stát nemusí. Vždyť je to pro Ryeowookovo dobro, ne?

„Kdybych věděl, asi bych se tě na to neptal, ne?“ protočí očima Kyu, „tak o co jde? Proč po mě chceš, abych na Ryeowooka dohlédnul? A co myslíš tím, že mu doma hrozí nebezpečí?“

„Všiml sis někdy toho, co má Wook snad na každém kusu oblečení?“ hnědovlásek se zamyslí. Ano, všiml si něčeho. Vlastně to bylo v ten den, kdy k němu poprvé přišel do pokoje, aby mu řekl, že se jeho otec chystá požádat jeho matku o ruku. Už tehdy jeho pozornost zaujala poněkud poničená školní uniforma, na které bylo něco, co připomínalo krev. Ryeowook se sice zezačátku snažil jeho slova vyvrátit, ovšem nakonec to stejně přiznal. Řekl, že to nejde vyprat a když se jej Kyuhyun zeptal, proč si nekoupí novou, řekl, že je to zbytečné... Zbytečné... Znamená to tedy, že každá jeho uniforma by skončila úplně stejně? Od krve a na některých místech potrhaná? Ale proč?

„Má tam krev,“ zamumlá Kyu a blonďák přikývne.

„Přesně tak. Všude je krev - jeho krev. Protože ho šikanují,“ hnědovlásek vytřeští oči.

„Š-šikanují ho?“

„Jenže co víc... jeho matka...“ Luhan párkrát zamrká ve snaze najít ta správná slova, ovšem po chvíli to již není třeba.

„Bije ho?“ zeptá se se zděšeným výrazem.

„Takže už chápeš, proč to po tobě chci? Já ho ochráním ve škole, ty ho ochraňuj doma. Máš tu možnost, tak to prosím udělej,“ přistoupí k němu blíže a položí mu ruku na rameno, „ne pro mě, ale pro něho,“

„A-ale-“

„Ještě o něco tě ale požádám,“ skočí mu do řeči Lu, „nezmiňuj se, že to víš. Před nikým, ani před Ryeowookem. Neříkej nic svýmu otci a nedávej najevo před Ryeowookovou matkou, že to víš,“

„Ale jestli je to pravda, tak by se to mělo nějak řešit, ne snad?“

„To mělo a kdybych mohl, tak věř tomu, že bych zakročil, protože mi na něm vážně záleží. Jenže nemůžu,“ promne si bezmocně kořen nosu.

„Proč bys nemohl?“ nechápe Kyu.

„Protože to nechce Ryeowook,“

„Ale to, že ho bije, je přece-“

„Hrozný, já vím. Ale Ryeowook to nechce, protože je to jeho matka a on věří, že se změní. Já tomu sice moc nevěřím, ale nechci dělat nic proti jeho vůli,“

„A co by se stalo?“

„Pravděpodobně by mi to neodpustil,“

„Přesto si myslím, že by se s tím něco mělo dělat,“

„Já vím, ale ještě počkáme. Zatím to tak nech a dej na něj pozor. Pokud mu i tak jeho matka ublíží, přísahám, že už to nenechám na pokoji,“

„I za cenu toho, že by tě mohl začít nenávidět?“ podívá se na něho Kyu. Luhan chvíli mlčí, načež se nadechne a promluví.

„Ano,“ řekne tiše, „i za cenu toho,“