Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 20/?
Pátek - to znamená další Dear Diary :3 Omlouvám se, jestli vás nějak zklamu, ale nemůžu si pomoct :D Každopádně, chtěli jste Sekai, tak jsem jim tam taky kousek dala :D Ale neboje - ještě si je užijete^^ Mno, jinak mám už skoro dopsaný další díl a pak bych ráda napsala hned další, abych měla zase trochu do zásoby :D Tak si to užijte a prosila bych o koment^^ Byee~~
„Ryeowooku? Otevři
prosím!“ zaklepe již po několikáté zoufale na zamčené dveře Joliina pokoje.
Deníčku,
vím,
žádám tě o to často, ale dnes je to vážné… Pomoz mi!
Zamkl
jsem se v pokoji Luhanovy sestry… Zamkl jsem se před ním.
Ne,
neboj. Nic mi neudělal.
Jenom
mi řekl něco, co jsem nečekal. Něco, co mi naprosto vyrazilo dech.
Řekl,
že mě miluje.
Je
to vůbec možné?
„No tak, Wooku!“
čelo opře o dveře a zavře oči, „o-omlouvám se ti. Neměl jsem ti to říkat. Jen
jsem k tobě chtěl být upřímný, abys mi věřil,“ hlesne a trhaně se nadechne, „je mi to líto,“
Hnědovlásek sedící
na rozviklané židli u zaprášeného stolu, se ohlédne za dveřmi a poté se otočí
zpět. Pevněji sevře pero, jež drží v ruce, zhluboka se nadechne, přiloží pero
ke svému deníku a dá se znovu do psaní.
Stojí
za dveřmi a chce, abych mu otevřel. Je to už několik minut, co jsem se tady
zamkl a on tady i přesto pořád je... jsem za to rád.
Ptáš
se, proč jsem se zamkl?
Víš,
není to tak, že bych ho nechtěl vidět, nebo že bych byl naštvaný za to, co mi
řekl. Jde jen o to, že si nejsem jistý, jestli cítím to samé… Myslím, že
necítím.
Stejně
se mi pořád nechce věřit, že by se do mě někdo mohl zamilovat. Do mě? Do toho
ubohého Kima Ryeowooka, který nechá každého, ať si s ním dělá, co chce? Že
by se do takového bezcenného člověka zamiloval někdo, jako je Luhan? Někdo, kdo
je naprostým opakem mě. Vždyť on… nikoho se nebojí, klidně říká svůj názor,
aniž by se bál toho, že s ním někdo nebude souhlasit. On má své sny,
odvahu a rodinu. Já z toho nemám nic, tak jak je možné, že se zamiloval
právě do mě?
Tedy,
taky si nejsem úplně tak jistý, jestli tomu věřit nebo ne…
„Mluv se mnou,“ snaží se dál Lu, „nechci, abys mě nenáviděl,“
zašeptá, otočí se a zády se sveze po dveřích k zemi, načež si k hrudi
přitáhne kolena a pažemi je obejme.
„Jsi na mě naštvaný?“ zeptá se blonďák a se sklopenou hlavou si dlaní vjede do vlasů.
Ryeowook se kousne do rtu, odloží pero, vstane a přejde ke dveřím.
Pohledem po nich sjede až k podlaze, přičemž po nich lehce přejede svými
ledovými prsty.
„Nejsem,“ řekne tiše hnědovlásek. Luhan zvedne hlavu, vyskočí na
nohy a přiloží jednu dlaň na ony dveře. Už ani nečekal, že by se dočkal
odpovědi.
„Myslím, že tě asi miluji,“ sklopí hlavu a
trhaně se nadechne. Ryeowook se na něho dívá s vytřeštěnýma očima a
pootevřenými ústy. Miluje ho? Ale to je přeci nemožné!
Luhan po chvíli vzhlédne a zadívá se
Wookovi do očí. Proč nic neříká? Jeho mlčení mu jeho nervozitě moc nepomáhá.
Začíná mít tušení, že mu vážně neměl nic říkat.
„Ryeowooku?“ osloví jej opatrně.
Hnědovlásek jen párkrát zamrká, zatěká pohledem po stromech, a poté
s hlubokým nádechem vykročí pryč.
„Kam jdeš?“ vyhrkne Lu. Ryeowook
zastaví a pomalu se k němu otočí.
„Jsem už unavený,“ řekne a znovu se
rozejde pryč. Luhan se chvíli dívá na jeho vzdalující se záda, načež zmateně
zavrtí hlavou a za chlapcem se rozběhne.
„Tak odemkni, prosím,“ Ryeowook na sucho polkne.
„A-ale-“
„Žádný ale! Prostě odemkni,“ skočí mu do řeči Luhan, „chci ti to
vysvětlit,“
„Myslím, že mi
nic vysvětlovat nemusíš. Já jenom…“ zhluboka se nadechne, „nejsem si tak úplně
jistý, co za odpověď ode mě chceš,“ Nemůžu
ti říct, že necítím to samé.
„Nechci žádnou
odpověď, nejlepší by bylo, kdybys na to- Sakra, Wooku! Otevři ty dveře,“ řekne
přiškrceně, „vážně bych byl nerad, kdyby mě uslyšela babička, nebo hůř – aby mě
tady viděla,“
Ryeowook se ode
dveří odtáhne a zadívá se na klíč v zámku. Luhan má pravdu. Jak by to asi
vypadalo, kdyby tam teď procházela jeho babička a uviděla ho, jak stojí před
dveřmi pokoje své sestry, a marně se snaží dostat dovnitř, protože jeho kamarád
Ryeowook se tam před ním zamkl.
Sáhne tedy po
onom klíči, jednou s ním otočí a poté rychle ode dveří odskočí, jelikož se
otevřely dokořán hned potom, co Luhan zaslechl cvaknutí zámku. Dveře za sebou
zavře a stoupne si před lehce zděšeného hnědovláska.
„Nechci žádnou
odpověď. Neříkal jsem ti pravdu proto, abys mi odpověděl. Řekl jsem ti to jenom
proto, aby sis nemyslel, že k tobě nejsem upřímný. Tohle je další důkaz
toho, že jsem. Dokonce jsem ti řekl něco, z čeho očividně ani jeden nejsme
moc nadšení… nebo alespoň ve tvém případě…“ podrbe se nervózně na hlavě a dá si
jednu ruku v bok.
„Luhane-“
„Ještě jsem
neskončil,“ zastaví jej, „každopádně… chci, abys věděl, že to, co jsem ti tam
v tom parku řekl, byla pravda. Mám tě rád, vlastně i víc než to. Ale teď
v tuhle chvíli tě žádám o to, abys na to zapomněl, ano?“
„Jak můžu
zapomenout na něco takovýho?“ zakroutí hlavou Wook, „jak se mám asi chovat,
když vím, co ke mně cítíš?“ Luhan nadzvedne jedno obočí.
„Je mi trochu
trapně, když o tom tak mluvíš,“ zamumlá.
„Jde mi jen o to,
že…“ odmlčí se a odvrátí pohled.
„O co?“ Ryeowook
nabere do plic dostatek vzduchu.
„O to, že tě
nechci ztratit,“ vydechne, přičemž pohledem se vyhýbá tomu blonďákovému.
„Ah,“ usměje se
Lu, „neboj se. Neztratíš mě,“ přistoupí k němu, pozvedne ruku a prsty jej
lehce chytí za bradu, aby jej přinutil se na něho podívat, „myslíš, že bys mě
ztratil jenom proto, že mě nemiluješ?“
„Takže se
nezlobíš?“ Luhan s úsměvem pokroutí hlavou.
„Nezlobím.
Vlastně, je to docela vtipný,“ pustí jeho bradu, obejde jej a šouravým krokem
dojde k posteli, „když jsem přemýšlel, jestli ti to říct, bál jsem se,
abys mě za to nezačal nenávidět. Nečekal jsem, že to budeš právě ty, kdo se
bude cítit provinile,“ posadí se na onu postel, rukama se zapře o matraci a
s úsměvem se zadívá na chlapce před ním. Ten jen sklopí bradu a otočí se
k němu.
„Promiň,“
„Neomlouvej se
pořád. To já bych měl. Vsadil bych se, že jsem ti v hlavě udělal pořádnej
zmatek,“ řekne a poté unaveně zívne, „nejsi už unavený?“
„Trochu,“
přikývne Wook a rozejde se směrem k Luhanovi. Posadí se vedle něho a
proplete si své prsty, zatímco pohled upírá někam před sebe.
„Můžu se na něco
zeptat?“ promluví blonďák.
„Hm,“
„Už máš ve mně
důvěru nebo ještě pořád ne?“ Je to něco, co Luhana zajímá už dlouhou dobu. Už
od rána mu v hlavě zní Ryeowookův hlas, když řekl, že mu věří. Ano, bylo
to jen v zápalu hry a v podstatě řekl, že mu věří, že oni dva spolu
zaútočí se sněhovými koulemi na Hyejin, ale přesto. Řekl to slovo, na které
Luhan čeká už od chvíle, co s ním poprvé promluvil. Když za ním poprvé
přišel ve škole do umývárny poté, co ho do krve zmlátili, už od té chvíle měl
potřebu mu pomoct, ať to stojí, co to stojí. Chtěl mu ukázat, že ne každý je
takový, jaký si myslí. Ne každý je zlý, a že není nemožné komukoli důvěřovat.
Že v životě je možné zažít i hezké chvíle a vytvořit si krásné vzpomínky,
které mu už nikdy nikdo nevezme. Je si jistý, že poslední šťastná vzpomínka,
kterou Ryeowook má, je vzpomínka, ve které je i jeho otec. Tedy, alespoň do
dnešního rána si to myslel. Není si jistý, jestli ty chvíle, které
s Luhanem do teď strávil, pro něho byly krásné chvíle, nebo zda to bral
pouze jako mrhání času… Ale když ho dnes dopoledne viděl, jak se s úsměvem
kouloval s ostatními dětmi ze sousedství, dospěl k závěru, že se mu
přeci jen podařilo mu vytvořit nějakou další krásnou a hřejivou vzpomínku. A
když mu dnes řekl, že ho miluje? Není úplná pravda, že ho nemrzí, že to
Ryeowook necítí stejně – ačkoli ani nečekal, že by cítil. Vždyť, koho by
nezamrzelo, že osoba, kterou má rád, jej nevidí stejným způsobem. Navíc, ještě
k tomu, když jsou oba stejného pohlaví. Ovšem slova, která mu Ryeowook
řekl, slova, že jej nechce ztratit, pro něho byla tak moc cenná, že úplně
přehlušila tu mírnou bolest z odmítnutí. I tohle je pro něho malé
vítězství. Teď už ví, že pro Ryeowooka také něco znamená. Těší jej to. Vlastně
víc než to… Je šťastný.
„Nevím, jestli ti
na to chci odpovědět,“ Luhan se usměje.
„Nemusíš, jestli
ne-“
„Ale i tak ti
odpovím,“ jen doufám, že toho nebudu litovat.
Světlovlásek
nadzvedne obočí, pohled nespouštějíc z chlapce, jež sedí vedle něho. Ten
se trhaně nadechne a pomalu k němu otočí hlavu.
„Věřím ti. Dlouho
jsem se tomu bránil, ale už to nedokážu. Cítím, že ti vážně věřím a neudělám
s tím nic, ani kdybych chtěl. Tak nějak cítím, že bys mi nedokázal
ublížit. Na začátku jsem tě bral jako dalšího člověka, který si snaží získat
mojí důvěru a ve chvíli, kdy se mu to vážně podaří, mě potopí a zatlačí ke dnu.
Ale postupem času mi začalo docházet, že asi vážně budeš… jiný. Přijde mi, že
ty jsi někdo, kdo se snaží, co nejvíce to jde, aby mě z toho dna vytáhl
nad hladinu. Nevím, nikdy si tím nemůžu být jistý. Často přemýšlím nad tím, že
se třeba pletu. Třeba jsi vážně stejný, jen máš lepší plán. Napadají mě takové
věci, ale já jim nechci věřit. A taky nevěřím. Už jsem se smířil s tím, že
pokud jsou ty věci pravdivé, bude to jenom moje hloupost a budu toho znovu
litovat… Proto tě prosím… Pokud jsi vážně stejný, jako ti, co mi tolik
ublížili, řekni mi to rovnou. Nechci toho potom litovat ještě víc,“ jeho oči se
zalijí slzami a on tak svůj pohled znovu upře před sebe. Luhanovi se během
toho, co Ryeowook mluvil, utvořila na čele malá vráska a jeho dech se mu zadřel
v krku. Je rád, že mu už věří a nejraději by mu z hlavy vymazal
všechny ty hloupé nápady a ošklivé vzpomínky na ty, u kterých se Ryeowook bál,
že se jim bude Luhan podobat. Přesněji, že bude stejný.
Pomalu začne
zvedat ruku, když uvidí, jak se po jedné z hnědovláskových tvářích skutálí
slza a jeho brada se začne mírně chvět. Ruku mu položí kolem ramen, načež si
jej k sobě přitáhne. Druhou rukou mu propluje pod tou jeho a obejme jej
tak kolem pasu. Ryeowook se nebrání, naopak se k němu přitiskne a bradu mu
opře o rameno, přičemž mu z očí vyteče pár dalších slz. Zvedne jednu svou
ruku a sevře látku Luhanovy mikiny, zatímco mu druhou ruku též obmotá kolem
pasu.
„Nejsem takový,
můžeš mi věřit. Nezradím tě ani ti neublížím. Nedokázal bych to,“ zašeptá mu do
ucha, „ujistím se, že toho nebudeš litovat,“ prsty mu začne pomalu projíždět
hnědými vlásky, užívajíc si horkost a blízkost Ryeowookova těla. Je rád, že už
z něho necítí ten třas a nervozitu, jako tomu bylo, když jej objal poprvé.
„Děkuju,“
xxx
„Tak už jsi to
s nima domluvil?“ přisedne si Kai k Sehunovi, ruce si položí na stůl
a bradu si opře o hřbet své dlaně.
„Jo, domluvil…
Ale Kai… seš si tím jistej?“ zeptá se nejistě mladší.
„Proč bych
neměl?“ nadzvedne obočí.
„Myslel jsem, že
ho máš rád,“ pousměje se hořce, přičemž odvrátí pohled. Kai zvedne svoji hlavu
a s povzdechem se zapře do opěradla židle.
„Hele, i kdybych
ho měl rád, to co mi – chci říct… nám udělal… musí za to zaplatit,“ Sehun se
překvapeně usměje.
„Díky,“
„He?“ podiví se
starší, „za co mi děkuješ?“
„Za to, že seš
pořád ten starej dobrej Kai, kterýho mám tak rád,“ poplácá jej po ramenech.
„Kterýho máš tak
rád?“ zopakuje pobaveně Kai, „brzdi, okej?“
Sehun se usměje,
„proč?“
„Protože… sakra
Sehune. Prostě toho nech,“ protočí s povzdchem očima, když si všimne pohledu, kterým jej
Sehun sjíždí. Začíná být trochu nervózní. Tenhle pohled u něho vidí už
několik dní, je to docela časté a on vůbec neví, co si o tom má myslet.
„Ale já nechci,“
řekne světlovlásek a nakloní se k němu, „protože mě tohle baví,“ zašeptá, když
se zastaví těsně u jeho ucha. Trochu se odtáhne, aby mu viděl do očí. Kai
nervózně polkne.
„C-co to děláš?“
zeptá se s přiškrceným hlasem.
„Co myslíš?“
nakloní hlavu na stranu Sehun a jazykem si přejde přes horní ret. Už jej
přestalo bavit předstírat, že ke Kaiovi nic necítí. Už se tomu nebrání a
nějakou dobu mu to dává najevo.
„P-přestaň,
Sehune,“ zalapá po dechu Kai a pokusí se odtáhnout, ovšem to už jej Sehun chytí
za zátylek a přitáhne jej zpět.
„Nechci,“ dýchne
na něj a lehce se otře špičkou nosu o ten jeho, „říkal jsem, že mě to baví,“
řekne smyslně a věnuje mu ještě jeden pohled, než své oči zavře a lehce se
svými rty otře o ty Kaiovi. Poté se znovu kousek odtáhne a usměje se.
„Hrabe ti?!“ zavrčí
Kai, přičemž se mu hrudník zvedá v rychlých intervalech, jak jej Sehunova
přílišná blízkost a hlavně také ten kontakt jejich rtů znervózňuje. Ale jakto,
že není ani tak překvapený, že tohle Sehun udělal?
„Ani trochu,“
zavrní Sehun a znovu se vpije do jeho rtů, ovšem tentokrát u nich setrvá. Zavře
oči a rty se pohne proti jeho. Kai na jeho polibek neodpoví, oči vytřeštěné,
tep i dech zrychlený.
Sehun jazykem
přejde po Kaiově spodním rtu, poté horním a nakonec se začne dobývat dovnitř.
Kai si povzdechne, zavře oči a rty pootevře, čímž Sehunovi umožní přístup do
jeho rtů. Nechá jej prozkoumat každé zákoutí jeho úst, přejet mu po řadě
zoubků, načež ucítí, jak se jejich jazyky setkají a Kai se stáhne. Zapře se dlaní
do Sehunovi hrudi, odtrhne jej od sebe a následně začne lapat po dechu. Mladší
se pousměje, pohladí jej po tváři a zvedne se.
„Mám tě rád, víš
to. Proto tě nenechám, aby ses zamiloval do Luhana,“ řekne pevným hlasem, „jsi
můj,“
Tohle byl úžasný díl!! :33 vážně moc se mi to líbilo *&* co sakra mají v plánu? Unést Wooka a znásilnit ho :0 to by bylo něco :'D*trošku ji hrabe* nejsem násilník! :D ale líbilo by se mi to :3 a Sehunnie ano jen tak dál a brzy budeš u pokladu.. Bude že jo? :DDD waaaa tenhle Sehun se mi líbí a chci ho domu :3 zavřu si ho do skříně mwahahaha :'D opravdu to byl úžasný díl a netrpělivě čekám na další *&* *citi se trochu jako stalker*:D
OdpovědětVymazatJsem ráda, že Wookie opravdu věří Luhanovi. A Luhan jej určitě nezklame, nedovolí to...
OdpovědětVymazatAle vůbec se mi nelíbí, co chystá Kai se Sehunem. Ale doufam, že jim to nevyjde a Wookie s Luhanem budou v bezpečí. Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl.
Konečně Wook věři xD Moc se mi nelibi ty Kaiovi a Sehunovi plany..Každopadne jsem zvědava co vymysleli. A to, jak Sehun vyjel po Kaiovi bylo skvěly. Už se těšim na dalši dil. Snad tu bude dřiv než v patek :-)
OdpovědětVymazatTak nějak...jsem to čekala, ale jsem ráda, že už mu Wook alespoň věří~ (Konečně~~)
OdpovědětVymazatTěším se na další díl. =)
bojim bojim... dál!
OdpovědětVymazatJá chci další díl! prosím =)
OdpovědětVymazat