softness of wolf claws // IV. Part //

Fandom: EXO

Pairings: ChanSoo, XiuHan, Kray, SeKai, BaekTao, SuChen

Žánr: BoysLove, Yaoi, Fantasy

Autor: HyuniiLee

Počet kapitol: 4/?

Ha! Na to jak jsem se tohohle dílu bála, jsem s ním celkem spokojená. I když po Dear Diary si nemůžu pomoct a jsem nainfikovaná Luhan Seme Moodem :D Je to hrůza.. ještě jsem se zaplať pánbůh nedostala do bodu,  kdy bych už viděla i Krise být Ukem pro Lu-geho :D No nic... XIUHAN pro vás.. 

Miluju Vás! 

Bílý Vlk se tiše procházel po mýtině v severském lese. Daleko od hlavního města, netušíc co se vlastně děje, a že ho Vůdce postrádal, se dál věnoval jeho povinnosti kontroly a strážce. Už to byl třetí den a dnes večer se měl vrátit zpět domů. Obcházení území je příjemný odpočinek pro Vlka z klanu Isonoe, protože alespoň nemusí hlídat Kaie a poslouchat remcání Staršího Suha. I když jeho nejlepší přítel Chanyeol mu docela chybí. Zapomněl mu říct o té nové knize, kterou našel v knihovně. Určitě mu o ní řekne hned, jen co se vrátí.

Vítr ho jemně polechtal po uších a Vlk se líně protáhl v zelené trávě. Usmál se šibalsky sám pro sebe. Je dobře, že ho má Vůdce v oblibě a tak se vždycky nechá přemluvit, aby mu dal na obchůzku tři dny, i když se to dá zvládnout za pouhé dva. Nesnáší se, je to lenoch. Zvedl se a vyskákal z mýtiny zpět na cestu. Poslední dobou je všecko v naprostém klidu, dokonce ani Vlci z Kale nedělají problémy. Což byl zázrak.

Ušel nějaký kus cesty, když tu najednou zavětřil. Zastavil se a přivřel oči, tohle nebyl nikdo z klanu Isonoe. Pach mokrého psa smíšený s vůní dubů. To byl nezaměnitelný pach Vlků z Kale. Jenže tady neměli co dělat. Tohle je území Isonoe.

„Jsou čtyři,“ zamumlal si pro sebe bílý Vlk a vydal se po stopě. Věděl, že ho nečeká nic dobrého. Čím více se přibližoval, tím více rozeznával známé pachy. Zase ten čokl Mark a jeho parta. Jistě, kdo jiný. Pomyslel si Luhan a zaslechl nedaleké vrčení. Přikrčil se k zemi a do čumáku ho praštila silná vůně, odlišná od všech ostatních. Nejdřív se mu tomu nechtělo věřit, ale když uviděl dalšího tvora, který se snažil utíkat, co nejdál od Vlků z Kale, byl jsi jistý, že tady jde do tuhého. Člověk. Byla to lidská bytost. Za svůj život se s lidmi setkal jen párkrát, protože Zákony dvanácti měsíců říkají, že Vlk by neměl udržovat blízký vztah k člověku. Od doby, co byl svět Carme předán do rukou lidí je nařízeno, aby se existence Vlků tajila. Ovšem na začátku všichni lidé věděli o Vlcích, ale postupem času se na ně zapomnělo a věděli o nich jen ti, kterým rodiče o nich vyprávěli. Teď už o nich vědí jen převážně staříci a ti, kteří žijí ve vesnicích poblíž temných, pro lidi zapovězených lesů.

Ovšem... v Zákonech se taky píše, že Vlk nesmí ublížit lidské bytosti jinak by se to dalo považovat za zradu a mohla by vypuknout další válka. Luhan to moc dobře věděl, a proto se mu vůbec nelíbilo, že ti čtyři nahánějí člověka.

Počkal až se člověk vzdálí a poté seskočil dolů ze kamenů, rovnou do cesty Markovi a jeho partě.

„A heleme se koho pak to tu máme?“ zasmál se Mark. Luhan jen zavrčel a vykročil k nim.

„Co tady děláte? A o co se snažíte s tím člověkem?“

„Jen se trošku bavíme,“ zachechtal se Mark. Ostatní s ním souhlasili.

„Jistě. Bavíte. Jenže ten chudák je k smrti vystrašený,“ procedil skrze zuby Lu.

„Má důvod. Byl na našem území,“

„Jenže teď je na území Isonoe a vy tu teď nemáte co dělat!“ vyštěkl Luhan zaujímaje výhružný postoj. Mark se zamračil, moc dobře si pamatoval, jak to dopadlo minule, když se pokusil neposlechnout Luhana. Ví, že tu nemají, co dělat. Vůbec se mu nelíbil Luhanův pohled. Možná přeci jenom bude lepší, když zmizí.

„Dobrá dobrá. Pro dnešek to nechám být. Ale ještě se uvidíme,“ pronesl Mark, zatímco se otočil nazpět směrem do Kale. Ostatní Vlci ho následovali a za chvíli zmizeli mezi stromy.

Luhan ještě chvíli zůstal, aby se ujistil, že se vážně nevrátí. Už mu lezli na nervy a ani nechtěl vědět, kolika lidem nebo jiným bytostem tohle již udělali nebo jestli je i zabili. Ve sběhu jeho myšlenek si najednou uvědomil, že vlastně je tu ještě ten člověk. Ohlédl se směrem, kam předtím zmizel a povzdechl si.

„No. Tak se prostě vrátím o něco déle,“ zamumlal si pro sebe a vydal se za ním.

*

Minseok byl už unavený. Ale strach ho nutil jít dál. Nechtěl být roztrhán vlky nebo čímkoli jiným. Měl hlad i žízeň, ale nevěděl, kde je a určitě jen tak lehce nenajde cestu zpět domů. Měl poslechnout matku a nechodit tak hluboko do lesa. Navíc ti vlci... byli tak nepřirozeně velcí a věřil by snad, že dokonce mluvili. Jenže to spíš bylo z hladu a měl jen halucinace. Přece ty pohádky o Vlčích strážcích a králích nemůžou být pravda. Jeho děda je přece už dost senilní. Musela to být pitomost. Měl jet raději s klukama do města, jak ho prosili. Ne. Musel se chtít jít projít a pak sledovat tu pitomou srnku. Nesnášel se.

Minseok se vyškrábal přes velký kámen a spatřil malou studánku.

„Voda,“ zachrchlal a rychle se k ní došoural. Přiklekl a smočil ruce v chladné vodě. Nabral trochu a rychle se napil. Hlava se mu z toho vedra s kombinací běhu dost slušně točila. Jakmile ucítil studenou tekutinu, ulevilo se mu.

Když před těmi dvěma dny odešel. Přišlo mu to jako dobrý nápad. Nesnášel svoji rodinu. Byl prostě jiný než všichni chtěli. Radši měl ticho a přítomnost maximálně svého čtyřnohého kamaráda psa Zinnyho. Ale toho už asi nikdy neuvidí, protože si právě podepsal ortel smrti, když se ztratil v Temném lese. Najednou mu přišlo veškeré jeho chování vůči rodině líto. Rozbolela ho hlava a ještě jednou se napil. Položil se do měkkého mechu a zavřel oči, ze kterých mu začaly ztékat slzy.

Aniž by věděl, že ho pozoruje pár tmavě hnědých očí jen kousek od něj. Luhan se pro jistotu proměnil do své lidské podoby. Nechtěl toho chudáka ještě víc vystrašit. Navíc se snažil chránit svoji identitu. Nechápal, proč ten člověk pláče. Pomalými kroky k němu přišel a přiklekl vedle něj. Nevypadalo to, že by člověk vůbec zaregistroval jeho přítomnost. Pravděpodobně byl příliš vyčerpaný. Jeho špinavé oblečení a obličej tomu nasvědčovaly. Lehce položil svoji ruku na jeho čelo. Hned zjistil, že v takovém stavu by moc dlouho venku nepřežil.

„Vo..du..,“ zamumlal téměř nesrozumitelně chlapec a Luhan nadzvedl obočí. Takže asi zase tak mimo není. Pomyslel si pak nahnul chlapce nad vodu a nabral pro něj do ruky. Minseok se napil a otočil svůj pohled na svého, aniž by věděl, zachránce. Snažil se zaostřit, ale byl tak vysílený, že jediné, co spatřil byla blonďatá hlava a hned na to upadl do bezvědomí.

Luhan sebou trochu škubl, když najednou držel bezvládné tělo chlapce v rukou. Co by měl udělat? Nechat ho tu zemřít? To je přeci šílené. Pozorně si prohlédl chlapcův obličej. Prsty setřel špínu z jeho tváří a všiml si chvějících se očních víček, lehce pootevřených rtů. Vypadal tak křehce a pravděpodobně by se sám neměl nikdy šanci ubránit. Povzdechl si.

„Vydrž ještě,“ zašeptal svým pronikavým hlasem blízko chlapcova ucha a na znamení jako by mu snad rozuměl, se tělo pod ním zachvělo a z mladíkových rtů unikl tichý sten.

Zemřít ho tu nenechá. Ať se třeba Suho postaví na hlavu. Vezme ho do hlavního sídla. Následky svého chování bude řešit později.

Otočil se a přehodil si chlapcovy ruce kolem krku, podebral jeho nohy a zavřel oči. V mžiku se proměnil zpět v bílého Vlka a mladíka nesl na zádech. Minseok byl sice mimo, ale nějak podvědomě se chytl huňaté srsti svého zachránce, aby nesklouzl dolů.

*

Chen seděl u sebe v pokoji a pozoroval pomalu zapadající slunce. Dnešek byl opravdu dlouhý a těžký. Byl si jist, že udělal správně, když nabídl pomoc těm odpadlíkům. Věřil, že všechno bude v pořádku, protože věřil Vlkům, které sám vychoval. Chanyeol, Tao.. i to střevo Kai.

„Jsi si jistý, že děláš správnou věc?“ zeptal se Chena Suho, který akorát vyšel z koupelny. Chen se na něj otočil s úsměvem od ucha k uchu a přikývl.

„Nikdy jsem si nebyl jistější. Neboj se, víš přeci, že bych nikdy nedělal něco o čem bych nebyl přesvědčený, že nedopadne dobře,“ Suho si jen povzdechl a posadil se na okraj postele. Nebylo to tak, že by Chenovi nevěřil, ale prostě se bál, že jednou ho ta jeho přílišná dobrota jednou zničí. Chen se zvedl a přešel k Suhovi, posadil se vedle něj a poplácal ho po zádech.

„Jsi pro mě něco jako bratr,“ usmál se. Suho nadzdvihl obočí a podíval se na usmívajícího se Chena.

„Víš, že bych tě nemohl nechat samotného. Protože by jsi se tu ze všeho sám zbláznil,“ štípl ho do tváře a Suho si promnul bolavé místo, přikývl a lehce se pousmál. Ovšem ne tak upřímně jak by si přál.

*

Ve stejnou chvíli se akorát vrátil unavený Luhan s chlapcem na zádech. První kdo si jich všiml byl Chanyeol, který netrpělivě čekal na svého nejlepšího kamaráda už dobrých pár hodin hned potom, co zanechal svého svěřence Kyungsooa ve svém pokoji, aby si odpočinul.

„Luhane? Kdo je to?“ zeptal se zmateně, když přispěchal ke dvojici. Luhan se proměnil do lidské podoby a chytl chlapce za pas.

„Člověk, pomůžeš mi prosím? Vlci z Kale ho pěkně vyděsili. Zachránil jsem ho. Je hodně vyčerpaný,“ vysvětlil rychle.

„Č-člověk?“ zakoktal se Chanyeol, zatímco si přehodil ruku neznámého kolem ramen a pomohl Luhanovi ho vzít dovnitř sídla.

„Je to na delší povídání. Pomůžeš mi ho vykoupat a převléct do čistého?“

„Kam ho chceš dát? Víš, že Suho bude zuřit a to nemluvím o Vůdci,“ poznamenal Channie.

„To budu řešit, až na to přijde řada, ale teď ho chci co nejdřív dostat do postele, aby se vyspal. Nechám ho u sebe,“ řekl Lu a otevřel dveře od svého pokoje. Opatrně přenesli chlapce dovnitř, vysvlékli ho, umyli a převlékli do čistého. Uložili do Luhanovi postele nechali odpočívat.

„Ty bys měl jít taky spát Lu. Zítra ti budu vyprávět, co se všecko stalo. Budeš valit oči!“ usmál se tím svým typickým způsobem Chanyeol předtím než zmizel z Luhanova pokoje. Blonďák se musel usmát. Chanyeol mu chyběl, to nepopře. Jenže teď pro něj byl důležitější život mladíka, který mu klidně spal v jeho posteli. Tak se hold ještě jednu noc pořádně nevyspí v komfortu své postele, ale v křesle hned vedle. Přehodil přes sebe deku a nespouštěl z chlapce oči, dokud sám neusnul.