Dear Diary // Part. 17

Fandom: Super Junior / EXO

Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 

Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné

Autor: MeeKyong

Počet kapitol: 17/?

Ahojte~ Přidávám díl ve čtvrtek, jelikož se zítra na počítač nedostanu a vy byste tak museli čekat až dos soboty.. He :D Ale stejně pochybuju o tom, že si někdo takhle pozdě bude číst, takže na tom nesejde ;) Moc děkuju za komentáře v předchozím díle^^ Udělali jste mi obrovskou radost, tak jsem si říkala, že bych vám mohla dávat dva dílky týdně ;) Ale nechci nic slibovat, protože nevím, jak budu stíhat :D Tak zatím~

Vezme ze skříně nad linkou plastovou misku, natočí do ní z kohoutku studenou vodu a položí ji na zem před chlupáče, jež samou nedočkavostí stojí na zadních, přední packy má ve výšce tlamičky a očima prosí Luhana, aby si pospíšil.

„Nedočkavče,“ zasměje se Lu a pohladí Hyun Kiho, který již spokojeně splachuje své vyschlé hrdlo. Ještě chvíli jej pozoruje, načež se s povzdechem vydá k jídelnímu stolu, u kterého sedí i jeho matka.

„Vážně ti tady Wook nevadí?“ zeptá se již po několikáté chlapec a posadí se na židli. Žena jen záporně pokroutí hlavou a usměje se.

„Proč by měl? Je milý a hodný...“ odmlčí se a podívá se na světlovláska, „ale Luhane... To jak ho dneska zbili...nebylo to poprvé, že?“

„Ne, nebylo, Děje se to často, i když v poslední době už méně,“ povzdechne si.

„Myslela jsem si to, protože sebou trhl pokaždé, co jsem se k němu jen trochu přiblížila. A i ten jeho úsměv... viděla jsem, jak se mu třesou koutky, jakoby se k tomu nutil,“ řekne a upije ze svého hrnku s horkým čajem, „ačkoli to nebylo tak viditelné a jiní by si toho s největší pravděpodobností nevšimli, já ano, protože jsem bývala matkou dívky, která měla stejné chování,“ sklopí pohled a smutně se pousměje.

„Jo, jsou s Jolie stejní,“

„To proto mu pomáháš, že? Protože nechceš, aby kvůli něčemu takovému skončil stejně jako ona,“ zadívá se na jeho posmutnělou tvář, přičemž Lu přikývne.

„Původně jsem mu pomáhal s tím, že je to jen další člověk, kterého něco takového postihlo. Nechtěl jsem, aby kvůli tomu skončil další nevinný život. Jenže teď už to není to, že nechci, aby zemřel další člověk... Teď už je to tak, že nechci, aby zemřel Ryeowook,“ skousne si ret a nervózně se zadívá do stolu, když v tom ucítí na své ruce, kterou má na stole položenou, ruku své matky, když jej za ní chytí.

„Máš ho rád?“ optá se jej opatrně a vyčkává odpověď. Luhan dále drtí svůj ret mezi zuby a přemýšlí. Má ho rád? Kdyby se mu něco stalo, neunesl by to. Má jej rád minimálně jako svého kamaráda. Ale je to určitě všechno? Kdyby řekl, že ano, lhal by sám sobě. Už nějakou dobu ví, že k němu cítí něco více. Ale je to správné?

„A-asi jo,“ šeptne tiše, zatímco matka se mile pousměje. Je moc ráda, že je k ní její syn tak upřímný a nebojí se jí říct ani to, že začal mít někoho rád. I když je to Ryeowook.

„Copak je?“ nakloní hlavu na stranu.

„Není to správný,“

„Proč? Protože je to kluk? No tak, Luhane...pokud ho máš rád, tak víš, že potom na tom přeci vůbec nezáleží, “ mrkne na něho a pohladí jej po hřbetu ruky.

„Jenže on mi nevěří. Pořád si myslí, že si s ním jenom hraju a že až mi konečně uvěří, tak mu ublížím,“ hlesne.

„Vžij se do jeho kůže... Určitě už ho zradilo hodně lidí, proto už je opatrný. Musíš být jenom trpělivý... Myslím si, že už ti trochu věřit začal, protože s tebou přišel k nám domů a dokonce tady i tráví noc. Navíc tu máme i toho chlupáče, na kterém mu určitě hodně záleží,“ pohledem vyhledá onoho malého tvorečka, který se již stočil na koberečku u pohovky do klubíčka s spokojeně oddechuje.

„Nevím, jestli ho mám pustit zpět k němu... Mlátí ho i vlastní matka... Víš, ve škole už mu nějakou chvíli nikdo neublížil, protože jsem k němu nikoho nepustil, ale stejně ho zmlátila matka a včera i dva kluci ze třídy... Mám výčitky, že jsem ho neuchránil,“ položí si loket na stůl a opře si čelo o hřbet dlaně.

„N-nevěděla jsem, že i jeho matka...“ vydechne překvapeně žena a opře se do své židle.

„Nevím, co s tím, mami. Říkal jsem mu, že by se to mělo nahlásit, ale on byl proti, jelikož je to jeho matka. Já... ve škole ho ubráním, tam nikomu nedovolím, aby na něho jen sáhl... Jenže mimo školu, v jeho vlastním domě ho chránit nemůžu,“ řekne se slyšitelnou bezmocí v hlase. Jeho matka se na chvíli zamyslí, načež ji něco napadne.

„Tak víš co? Mohli bychom Ryeowooka vzít na víkend s námi na ten výlet, kam se chystáme,“ nabídne žena a nakloní se zpět k Luhanovi, „myslím, že by se mu to mohlo líbit,“

„Myslíš, že by souhlasil?“ chytí se toho Lu a nadzvedne jedno obočí. Žena se široce usměje a kývne hlavou.

„Určitě,“

-

„Jak jsme se mohli nechat jen tak vyhodit?!“ vjede si prsty do vlasů, lehce za ně trhne a střelí pohledem po Kaiovi, „sakra Kai! Řekni už něco! Proč ses nechal zmlátit a vyhodit?!“

Hnědovlásek dále mlčí a pohled má zabodnutý někam do prázdna. Je naštvaný, zklamaný a zmatený. Neví, co přesně k Luhanovi cítí, ale je si jistý, že je to něco silného, co mu nedovolí mu nijak ubližovat, ani nesnese pomyšlení, že by mu ubližoval někdo jiný. 

Nenávidí to, že je pořád s Ryeowookem a že jej tolik brání. Štve ho to, ale důvod nezná. To ho snad vážně miluje? I potom, co jej několikrát uhodil a dal mu jasně najevo, že ho nemá rád? To všechno jenom kvůli Ryeowookovi!

„Kai! Proč si nic neudělal?!“ stoupne si před něho, chytí jej za bradu a donutí ho se na něho podívat. Hnědovlásek hlavou trhne na stranu a poté se na Sehuna podívá.

„Tys taky nic neudělal!“ zvýší hlas a dlaní jej strčí do hrudi, čímž jej donutí couvnout.

„Ale to není poprvý, Kai! Proč mu nikdy nic neuděláš?!“

„Protože to prostě nedokážu!“ zařve starší a v místnosti propukne hrobové ticho. Jediné, co by mohlo být slyšet, jsou dva lehce zrychlené dechy a řvoucí myšlenky v jejich hlavách. Ovšem ani jeden nemá odvahu promluvit nahlas.

„Máš ho rád?“ zeptá se po chvíli Sehun tiše doufajíc v zápornou odpověď. Ovšem není mu řečena žádná a místo toho Kai jen otočí hlavu na stranu.

„Řekni mi to! Miluješ ho?!“ přiblíží se k němu, chytí jej za límec košile a přinutí ho se postavit. Kai se mu zadívá do očí a hořce se pousměje.

„Proč? Vadilo by ti to snad?“

„Jo, vadilo! Protože ty ho nemůžeš mít rád!“ pustí jej a zoufale vydechne.

„Proč bych ho nemohl mít rád?“ zajímá Kaie.

„P-protože já...“ začne Sehun, ovšem poté se odmlčí a zváží, zda by mu měl říct o svých citech k němu. Kdyby mu to řekl, Kai by se mu pravděpodobně vysmál do obličeje, čímž by mu dost ublížil. Kdyby se jen mohl těch citů zbavit, ihned by to udělal. Jenže to nejde. Bohužel.

„Ty co?“ nadzvedne jedno obočí Kai. Sehun zakroutí hlavou a kousek odstoupí.

„Já nic,“ zamumlá se sklopenou hlavou, „zapomeň na to,“ řekne a vykročí ke dveřím, ze kterých vzápětí vyjde ven. Kai se za ním ještě pár minut mlčky a zmateně dívá, načež pokrčí rameny. Nechápe ho. Proč by měl být tak naštvaný kvůli tomu, že má Luhana rád? Ačkoli, i on sám je za to na sebe naštvaný. Nechce jej mít rád. Nechce, aby něco takového cítil k někomu, kdo ho nenávidí a koho by měl nenávidět i on.

„Sakra, Kai! Tohle nejseš ty!“ rozcuchá si vlasy a zamračí se. Měl by mu to všechno vrátit. Všechny ty rány pěstí, tu zradu, kdy se k nim otočil zády a šel si za Ryeowookem, to, že ho tak chladně vyhodil z Wookova domu a to, že ho nenávidí. Ale teď už ví, že on sám se Sehunem na něho nestačí. Musí si zavolat ještě nějaké kamarády.

Ale dokáže to? Dokáže ublížit někomu, koho má rád? Jenže on musí! Jen tak se těch proklatých citů zbaví. Musí mu dát jasně najevo, že toho, co udělal a jak se zachoval, bude litovat.

-

Se spícím Hyun Kim v náručí projde pomalu chodbou, dokud nedojde ke dveřím svého pokoje. Loktem opatrně vezme za kliku, opře se do dveří zády a otevře je. Když se otočí čelem dovnitř, překvapí jej rozsvícené světlo a co víc, hnědovlásek sedící na kraji jeho postele. Myslel si, že už dávno spí.

„Ryeowooku?“ zašeptá tiše Luhan. Neví, proč mu tak záleží na tom, aby nevzbudil toho psíka ve své náruči. Asi je už dost ospalý a nepřemýšlí.

„O-omlouvám se, že jsem se jen tak vkradl do tvého pokoje,“ promluví Wook a sklouzne pohledem z Luhana na svého mazlíčka. Všimne si, jak klidně spí, což jej přinutí k lehkému úsměvu.

„Neomlouvej se. Chovej se tu jako doma,“ usměje se Lu, přičemž jej pohltí hřejivý pocit z jeho úsměvu, který už tak dlouho neviděl. Chyběl mu.

„Jako doma?“ zopakuje po něm Wook, načež Luhanovi dojde, že on se asi doma moc příjemně necítí.

„Teda... chtěl jsem říct... choď si klidně do jakékoli místnosti se ti zachce. Neboj se. Nikomu to nebude vadit a nikdo ti tady neublíží,“ mrkne na něho, přejde k němu a posadí se k němu, ovšem o něco blíže než obvykle, proto jakmile mu to dojde, chce se trochu oddálit, jenže Ryeowook se nezdá, že by mu to vadilo, a tak Lu zůstane na místě.

„Děkuju,“ otočí se k němu hnědovlásek a pohladí svého chlupatého miláčka.

„Proč ještě nespíš, Ryeowooku?“ zeptá se starostlivě Lu.

„Nemůžu usnout. Pořád musím přemýšlet nad tím, co všechno pro mě děláš... nezasloužím si to,“ zadívá se mu do unavených očí a nervózně si začne hrát s lemem trička, které mu Luhan vypůjčil.

„Naopak. Zasloužíš si to více než kdokoli jiný. Už si trpěl dost, odteď bys měl zažívat jen samé dobré věci,“ usměje se.

„To je od tebe hezké, ale vážně si nemusíš dělat starosti,“

„Musím, protože nechci, abys žil tak, jako do teď,“

„To já taky nechci, ale neovlivním to. Ale Luhane,“ osloví jej, „jak ti to mám všechno oplatit?“ zeptá se jej a blonďák se zamyslí. Pravdou je, že po něm nechce nic. Jenže s takovou odpovědí by Wook jistě spokojený nebyl. Měl by jej tedy požádat o to, aby mu začal důvěřovat? To nemůže... Nemůže si vynutit něco takového. To musí přijít samo.

„Chci, abys se mnou a s mojí mamkou jel zítra na výlet na celý víkend,“ odpoví mu po chvíli a Wook vykulí oči.

„N-na výlet?“ 

„Jo, na výlet. Bude se ti to líbit, věř mi,“ popravdě, je moc rád, že to jeho matka navrhla. Ryeowook se aspoň na dva dny vyhne své matce, ale hlavně... Oni dva budou spolu. Luhan jej tak bude moct mít celou dobu na očích. Celý den budou mít možnost být stále spolu, což Luhana více než těší.

„A-ale to nejde, Luhane. Musím se vrátit domů. Už takhle bude matka určitě dost naštvaná, že nejsem doma. Bude jí vadit, že nikdo nehlídá dům,“ odvrátí pohled a povzdechne si.

„Chceš mi říct, že jí bude více vadit to, že nikdo není v zamčeném domě, než to, že její vlastní syn není doma?“ zeptá se nevěřícně Lu a Wook jen pokýve hlavou.

„Neuvěřitelný,“ vydechne blonďák.

„Takže chápeš, proč s vámi nemůžu jet?“ otočí se na něho a Lu se zamračí.

„Musíš jet. Chci, abys jel. Navíc, říkal jsi, že mi to chceš oplatit, ne? Tohle je ten nejlepší způsob,“

„A-ale-“ Lu mu přiloží prst na rty a tím jej umlčí.

„Pšt! Žádný protesty. Na ten výlet s námi pojedeš a hotovo,“ řekne tiše a přiblíží se k jeho tváři, přičemž se usměje kvůli Ryeowookovým vytřeštěným očím.

Jeho srdce se silně roztluče, když si teprve až teď uvědomí, jak blízko k němu je. Úsměv se mu ze rtů vytratí a místo toho rty pootevře. Očima si pomalu prohlédne každou část chlapcovi tváře, od čela až po bradu, načež se vrátí zpět k jeho rtům, na kterých má stále přiložený prst.

Ryeowook nasucho polkne, zatímco vyjeveně sleduje blonďáka a čeká, co udělá. Cítí, jak se mu potí dlaně a prsty se začínají třást. Dech se zrychluje a tlukot srdce s ním. Moc blízko...

Luhan se zhluboka nadechne a s výdechem se odtáhne, stáhne svou ruku a odvrátí pohled. Musí se ovládnout. Kdyby to šlo, nejraději by jej políbil. Ale nemůže. Neví, jak by Ryeowook reagoval, ale má pocit, že by byl dost zmatený. Ještě nemůže nic takového udělat. Ještě není ten správný čas. Navíc si ani on sám stále není jistý, zda je tohle skutečně to, co cítí. Přijde mu, že láska je silné slovo. Ovšem kamarádství je naopak slovo dost slabé.

„Vyspi se tady, já půjdu vedle,“ usměje se Lu, postaví se, odloží pejska na postel, věnuje ještě jeden pohled Wookovi, a poté se otočí a vykročí ke dveřím. Hnědovlásek chvilku přemýšlí, těká pohledem všude kolem, načež vyskočí, rychle Luhana dožene, chytí jej za loket a zastaví jej. Luhan se na něho zmateně otočí s malými otazníčky v očích. 

Ryeowook chvíli jen tak stojí, nic neříká a snaží se přijít na to, proč jej vlastně zastavil.

„Děje se něco?“ zeptá se poté Lu. Ryeowook zakroutí hlavou, vzhlédne k němu, postaví se na špičky a rychle přitiskne své rty k Luhanově tváři, načež se vzápětí ihned odtáhne a udělá krok stranou. Blonďák vytřeští oči a naprázndo pootevře ústa. Vážně ho právě Wook políbil na tvář?

„Děkuju,“ pousměje se hnědovlásek a sklopenou hlavou rychle opustí místnost. Proběhne chodbou až ke dveřím pokoje, který kdysi patřil Luhanově sestře, vpadne dovnitř, dveře rychle zavře, opře se o ně a silně semkne oční víčka.

Luhan si přiloží dlaň k hrudi snad aby se ujistil, že mu srdce samou radostí nevyskočí z těla. Široce se usměje a rty si zakryje druhou dlaní. Otočí se směrem k posteli, rychle k ní přicupitá a skočí do ní, čímž Hyun Kiho samozřejmě vzbudí a on tak přeleze blíže k chlapci, vyleze si na jeho nohy, kde si udělá pohodlí a znovu upadne do spánku. Luhan stále civí do stropu a snaží si ujasnit, zda se to vážně stalo, nebo už byl tak ospalý, že usnul a všechno to byl jen sen. Ale na pouhý sen to bylo až moc skutečné. Ano, byl to jen malý a rychlý polibek na tvář, přesto to pro Luhana znamená hodně.

Ale víc než to... je si jistý, že teď už s nimi na ten výlet jistě pojede i Ryeowook.