Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 13/?
Ahojte~ Tak co Silvestr? Slavili jste? Já jsem ráda, že konečně ten hrozný rok 2014 skončil a doufám, že 2015 bude taková příjemná náplast.. Mno nic.. Užijte si to^^
Milý
deníčku,
řekni, je to možné? Není, že? Směješ se tomu, vím to. Já
vlastně taky...uvnitř. A možná trochu i napovrch. Věřil bys
tomu? Já se po tak dlouhé době znovu usmál. Nechtěl jsem, ale
zároveň to nešlo zastavit. Nebyl to nucený úsměv,
byl...přirozený.
Deníčku,
zastav mě prosím dříve, než mu dovolím něco více. Nebo než
mu začnu důvěřovat. Nesmíš to dopustit, deníčku. Nesmím to
udělat znovu. Vím, že nesmím.
Ale
on je asi vážně...jiný..
Tenhle
se mě zastal. Tedy, ti co se přetvařovali předtím, se zastali
taky, jenže.. Luhan Kaie uhodil. Řekl mu, že už se mě ani
nedotkne a potom mě vzal ze školy pryč. Koupil mi horkou čokoládu
a pak jsme se procházeli. Nevím kam, nevěnoval jsem okolí žádnou
pozornost. Byl jsem dost zaneprázdněný tím, sledovat, aby se o
něco nepokusil. Třeba mě uhodit. Nic neudělal. Místo toho mě
doprovodil domů. Chtěl po mě, abych k němu byl vždy upřímný.
Řekl, že se nemám omlouvat, když řeknu, co cítím. Vlastně se
zdál být docela naštvaný, když jsem se za to omluvil.
Já
nevím.
Nevěřím,
že by byl Luhan skutečně takový, jak se tváří.
Na
druhou stranu je to dost přesvědčivé. Doteď nevím, jestli to s
jeho sestrou je skutečně pravda. Nevím. Nevím. Prostě nic nevím!
Jestli
se přetvařuje tak, jako ti předtím...je skutečně ukázkový
herec.
Kéž
bys tak uměl mluvit deníčku. Řekl bys mi, co mám dělat.
Řekni,
nebyla chyba mu ukazovat, kde bydlím? Měl bych mu věřit? Měl
bych se na něho spoléhat pokaždé, když mi bude Kai nebo někdo
jiný vyhrožovat? Tak měl?
Mlčíš.
Proč
se musím s něčím takovým pořád potýkat? Proč mě nemůže
prostě třeba zajet auto nebo někdo zastřelit? Bylo by to o dost
snažší.
Promiň,
tati.
Proč
musím žít takový život?
Chtěl
bych žít takový, ve kterém nebudou ani stopy po stresu a obavách.
Nepotřebuji být bohatý a slavný.
Já
chci být jenom...šťastný...
Sklopená
hlava, pohled zabodnutý v zemi, skousávajíc si ret, téměř
nalepený na stěně a trhnutí celým tělem pokaždé, když se k
němu někdo třeba jen náhodou přiblíží.
Jako
každý dlouhý a nechtěný den, i dnes jde Ryeowook tou budovou
děsu a bolesti. Každý říká, že školu nenávidí. Když se
zeptáte na důvod, řeknou, že je tam nuda, nebo prostě neví.
Ryeowook by mohl svými důvody popsat několik papírů.
Zahne
za roh a trochu zrychlí krok. Až dnes potká Kaie, bude to mnohem
horší, než to bylo doteď. Včera ho Luhan kvůli němu uhodil,
což jej určitě dost naštvalo. A na kom jiném by si měl Kai
vybíjet svoji zlost? Na Luhanovi? Potom, co ho praštil? Moc dobře
ví, že se Luhan umí prát více než dobře, proto si s největší
pravděpodobností prostě někde počká na Wooka a ublíží mu
tak, jako nikdy. Vždyť přeci, za vše může on, není to pravda?
Projde
kolem několika skříněk, míříc k té své. Jelikož má pohled
sklopený, nevidí osobu, jež se opírá právě o jeho skřínku a
dívá se na něho. Teprve když se Ryeowook k chlapci přiblíží,
všimne si jeho nohou. Na okamžik se mu zastaví dech. Vytřeští
oči a na sucho polkne. Je to Kai?
„To
už se na mě ani nepodíváš?“ promluví chlapec a Ryeowook sebou
trhne, načež si uvědomí, komu hlas patří. Pomalu vzhlédne, aby
se přesvědčil.
„L-Luhane?“
šeptne nevěřícně, „C-co tady děláš?“
Světlovlásek
se usměje a odlepí se o dvířka skřínky. „Čekám tu na tebe,“
Hnědovlasý
odvrátí pohled a zakroutí hlavou. Nelži.
„Myslím
to vážně,“ našpulí rty Luhan a ukáže na skřínku, „Pročítal
jsem si ty vzkazy, co ti tam všichni píšou,“ přelétne dvířka
pohledem a nadzvedne obočí, „Z některých jde vážně hrůza,“
„Proč
na mě čekáš?“ dostane ze sebe trochu přišrkceně druhý, jako
by vůbec neslyšel, co Luhan právě říkal.
„Přece
tě tam nenechám jít samotnýho, ne?“ pousměje se a strčí si
ruce do kapes, „Tak si rychle sundej bundu, ať můžeme jít,“
popožene jej. Hnědovlasý trhaně přikývne, přejde ke skřínce,
přičemž Luhan couvne o dva kroky, aby se Ryeowook necítil v
ohrožení, otevře dvířka, stáhne ze sebe bundu, pověsí a
skřínku zavře.
„Můžeme?“
usměje se Luhan.
„Ano,“
-
Zastaví
se pár metrů přede dveřmi třídy. Luhan se po něm zmateně
ohlédne a vrátí se k němu.
„Děje
se něco?“ zeptá se opatrně a zadívá se do Ryeowookových bůh
ví proč vytřeštěných očí.
„J-já..
mám strach,“ přizná hnědovlásek, jakoby to nebylo více než
jasné. Navíc, z těch všech dnů, kdy do třídy vcházel, kdy
strach neměl? Ale dnes má strach mnohem větší. Kromě toho má
strach, že kvůli němu ublíží i někomu jinému. Luhanovi.
Protože se jej zastal.
„Půjdu
první a ty se drž za mnou, dobře?“ usměje se povzbudivě Lu a
vykročí znovu ke třídě, ovšem překvapí jej slabounké sevření
kolem jeho zápěstí. Podívá se na něj a poté na hnědovláska,
který jej ihned zase pustí a o krok couvne.
„P-promiň.
Já jen... Ty se nebojíš?“ vzhlédne k němu s očima plnýma
slz. Luhan, stále trochu vyveden z míry kvůli tomu, že jej
Ryeowook sám od sebe chytil, k němu znovu o krok přistoupí a
povzdechne si.
„Ne,
nebojím. Nemám čeho,“ mrkne na něho, „Tak pojď. Nic se ti
nestane. Slibuji,“ kývne směrem ke třídě a Ryeowook se konečně
pohne z místa. Slibuješ?
První
do místnosti vejde Luhan, za jehož zády se se sklopenou hlavou
schovává Ryeowook. Kouše se do rtu, div mu z něho neteče krev a
snaží se vyhnout všem pohledům ostatních spolužáků.
„Ale,
podívejme se, kohopak to tu máme!“ zvolá Sehun a seskočí z
lavice, na které seděl. Kai k Luhanovi stočí pohled, ale zůstane
tam, kde je, což Sehuna trochu udiví a hlavně zraní, přesto se
k němu vydá.
Když
Ryeowook zaslechne Sehunův hlas, lehce sebou trhne a podívá se na
záda chlapce, jež jde před ním, a za kterým se schovává.
Nevypadá, že by mu Sehun nějak vadil, vzhledem k tomu, že jde v
klidu dál.
„Koukám,
že jste přišli spolu, co?“ uchechtne se Sehun a rychle se
ohlédne po Kaiovi, doufaje, že se k němu připojí. Kai si jeho
pohledu všimne a zhluboka se nadechne. Nemůže ho v tom nechat. Je
to jeho nejlepší kamarád a nehledě na to, že by Luhanovi
nedokázal ublížit, musí Sehunovi nějak pomoct. Proto se zvedne
ze své židle a k Sehunově radosti se za nimi rozejde.
„Chtěl
bych nějaký vysvětlení, Luhane,“ nadzvedne obočí Kai a kývne
směrem k chlapci, který na okamžik vykoukl zpoza jeho ramene,
„Proč ses ho zastal?“
Sehun
se na chvíli podiví nad Kaiovými otázkami, poté ale jen v hlavě
pokrčí rameny. Pořád lepší, než aby jen seděl a nic nedělal.
„A
proč ty ho mlátíš?“ zeptá se na oplátku Luhan a založí si
ruce na hrudi, „Řekni mi jeden jediný důvod, proč mu tak
ubližujete?“
Oba
chlapci před ním se pousmějou.
„Možná,
protože nás to baví?“ odpoví Sehun a jednou rukou se opře o
lavici vedle něho.
„To
jste tak ubohý, že se bavíte na účet obyčejnýho kluka? Jenom
protože si to on nechává líbit?“ Ryeowook sklopí ještě více
hlavu. Takhle se už vůbec pěstím nevyhnou. Proč tohle Luhan
dělá? Vždyť to po něm nechce! Vše by bylo tak, jako vždy.
Takhle to bude akorát horší.
„A
co ty seš vůbec zač, že se ho zastáváš? Neříkej mi, že tě
o to prosil,“ ušklíbne se Kai.
„Neprosil.
Dělám to, protože chci,“ řekne s klidem Lu a na rychlo se
podívá za sebe na drobného chlapce a poté zpět na ně, „A taky
protože nechci, aby se na něm bavili takoví chudáci, jako jste vy
dva,“ To už Sehun nevydrží, přiskočí k němu a chytne jej za
límec košile.
„Zopakuj
to!“ zavrčí.
„Jste
ti největší chudáci, který jsem kdy viděl,“ zopakuje, načež
silně uhodí Sehuna pěstí do břicha. Ten ihned zacouvá a zalapá
po dechu. Ryeowook vytřeští oči a nervózně začne mnout lem své
uniformy.
Kai
se podívá po Sehunovi a vzápětí už dojde k Luhanovi a dá mu
pěstí do obličeje dříve, než stihne sám něco udělat. Luhan
couvne o pár kroků, čímž vrazí do vystrašeného Ryeowooka. Ten
ihned uskočí a střelí k němu pohledem. Říkal
jsem to!
Luhan
si palcem setře pramínek krve, jež mu začal vytékat z koutku úst
a vrátí Kaiovi jeho ránu. Uhodí jej stejně, jako předtím on
jeho, ovšem Luhanova rána srazí Kaie k zemi, na které se stále
vydýchává Sehun. Ten se následně zvedne a do Luhana kopne tak,
že jej zády povalí na jednu z lavic. Přiskočí k němu, chytí
jej jednou rukou pod krkem a tou druhou mu dá ránu do obličeje.
Ryeowook naprázdno otevře ústa a dívá se na Luhana, který se ze
sebe snaží Sehuna shodit. To
je všechno kvůli mě! Tak
moc by mu chtěl pomoct, ale ví, že to nedokáže. Navíc něco
uvnitř mu říká, že kdyby se do toho zapletl, akorát by Luhanovi
přitížil.
Blonďák
volnou rukou chytí Sehuna za vlasy a silně za ně trhne, čímž
jej donutí ho pustit. Zasykne bolestí a chce jej znovu uhodit,
avšak Luhan stačí jeho zápěstí chytit. Ryeowook si napůl
oddechne, když vidí, že má nadvládu znovu Lu.
Kai,
jež celou scénu sleduje stále ze země, ze které se mu nechce
zvedat, protože se do toho už nechce zapojovat, se ušklíbne.
Luhan je vážně silnější, než se zdá.
„Tak
co, už ti to stačí?!“ přecedí skrz pevně zaťaté zuby Lu a
znovu silně za blonďákovi vlasy zatáhne.
„Pust
mě!“ dostane ze sebe Sehun, snažíc se vůbec nehýbat, aby jej
to nebolelo ještě více. Starší se pousměje a s trhnutí jej
pustí. Druhý se okamžitě chytne za bolavé místo na hlavě a
věnuje Luhanovi jeden nenávistný pohled.
„Jenom
počkej! Budeš toho litovat!“ řekne, načež do třídy vejde
učitel.
„Co
se to tady zase děje?!“ zakřičí a přelétne všechny přítomné
pohledem.
„Vůbec
nic, pane učiteli,“ zvedne se ze země Kai, přejde k Sehunovi a
poplácá jej po zádech.
„Pojď,“
kývne hlavou k jejich lavicím a poté se k nim rozejdou. Luhan
pohledem vyhledá Ryeowooka a rychle k němu přijde.
„Jsi
v pořádku?“ optá se jej a Ryeowook se na něho nevěřícně
podívá.
„Já
jestli jsem v pořádku? Tobě teče krev a ptáš se, jestli jsem v
pořádku?“ vydechne a Lu se usměje. Těší jej jeho pozornost.
Otočí se k učiteli a ukloní se.
„Můžu
prosím na toaletu?“ zeptá se učitele. Ten při pohledu na jeho
krvácející ret přikývne.
„Jděte
někdo s ním,“ otočí se ke třídě.
„Já
půjdu!“ přihlásí se okamžitě Wook a stočí se k němu
všechny zmatené pohledy, včetně toho Luhanového.
„T-tak
fajn,“ řekne lehce udiveně učitel a pokyne rukou ke dveřím.
Oba chlapci se ukloní a ze třídy odejdou.
„Děkuju,“
promluví Luhan jen co za sebou zavřou dveře. Ryeowook trhaně
přikývne a vykročí k toaletám.
Když
k nim dojdou, vlezou dovnitř, míříc k umyvadlu.
„Když
jsme tady spolu byli poprvé, zbili tebe, pamatuješ?“ promluví
Lu, zatímco otočí kohoutkem a pustí ledovou vodu.
„Pamatuju.
Ale tebe přece nezbili, nebo ano? To ty jsi zbil je,“ zamumlá
Wook opírajíc se o studenou stěnu. Světlovlásek se usměje a
opláchne si vodou obličej.
„Asi
máš pravdu,“ pokrčí rameny a vodu zastaví. Otře si obličej
do rukávu a otočí se k hnědovláskovi.
„Jsem
rád, že ti nic neudělali,“ usměje se a Ryeowook sklopí pohled.
„Ale
tobě ano. Kvůli mě. Je mi to líto,“ řekne Wook a pomalu si
klekne na kolena.
„Co
to děláš?“ zamračí se světlovlásek.
„Omlouvám
se,“ zavzlykne druhý a pokusí se zadržet slzy. Luhan pootevře
ústa, ale hned na to je znovu zavře.
„Okamžitě
vstaň,“ řekne pevným a vážným hlasem. Ryeowook ale zakroutí
hlavou a na zemi setrvá.
„Ryeowooku!
Vstaň!“ zvýší hlas, „Jestli tohle děláš pokaždé, když
se někomu omlouváš, tak s tím okamžitě přestaň,“ přikáže
mu, ale když se Wook stále k ničemu nemá, Luhan také padne na
kolena a pokusí se zachytit jeho pohled.
„Ty
za nic nemůžeš! To já je vyprovokoval! To já jsem uhodil Sehuna
první! Já sám jsem se tě zastal, aniž bys to ty po mně kdy sám
chtěl! To já! Všechno jenom já, Ryeowooku!“ snaží se mu
vysvětlit. Kdyby mohl, chytl by jej za tvář a zvedl jeho obličej,
aby mu viděl do očí. Ale nemůže. Nemůže se jej dotknout. Ví
to.
Ryeowook
se tiše rozpláče. Proč mu tohle všechno říká?
„Podívej
se na mě,“ šeptne Lu, ovšem odpovědí mu je jen zakroucení
hlavou. Zhluboka se nadechne. Nemůže se jej dotknout. Nemůže.
„Prosím.
Chci abys věděl, že ne všechno, co se stane, je tvoje vina,“
šeptá dál. Trochu jej mrzí, že předtím křičel, ale kdyby se
to opakovalo, udělal by to znovu. Skousne si ret. Nemůže se jej
dotknout. Nesmí.
„Podívej
se na mě. Neobviňuj se za něco, co tvoje chyba není. Ani se mi
vlastně nic nestalo. Ryeowooku...“ nesmí se dotknout.
Hnědovlásek
vzlykne hlasitěji, než by chtěl, přesto se stále neodváží
podívat Luhanovi do očí. Nemůže. Nehledě na to, co všechno mu
tady říká, on ví, že za to může. Vždycky za všechno mohl,
tak proč ne za tohle?
Luhan
zaváhá. Nesmí. Nesmí. Nesmí. Nesmí se ho dotknout. Když to
udělá, vyděsí ho tím. Ale on si nemůže pomoct. Klečí před
ním, omlouvá se a pláče. Neměl by dělat ani jedno z toho. Proto
i když ví, že by neměl, musí.
„Odpusť
mi,“ hlesne Lu, načež sevře hnědovláska v těsném objetí.
Aigoo... už se těším na pokračování...
OdpovědětVymazatTak nějak se děsim tý Sehunovo výhrůžky. Jen doufam, že ho Kai přeci jenom zastaví, aby nedošlo k něčemu závažnějšímu. K něčemu, čeho by pak všichni litovali. I když to jeho tvrzení, že by Luhanovi neublížil a pak mu klidně dá pěstí...nevim nevim...
OdpovědětVymazatTak snad se to obrátí k lepšímu...
Těšim se a netrpělivě čekam na další díl.
Celkem se bojím toho, jaká bude Wookova reakce, když jej Luhan objal.. o.O snad to bude dobrý.
OdpovědětVymazatTěším se na další díl. :)
Oo to je kraasa *w* ja skolabujem asi 😭😢
OdpovědětVymazat