středa 17. prosince 2014

HEART ATTACK // 10. část // By Hyunii


Fandom: EXO
Hl. Postavy: Suho, Sehun, Kris
Vedlejší postavy: Zbytek EXO
Pairing: SeHo, KaiSoo, XiuHan, Kris/Lay, Kris/Suho, Lay/Tao, Sehun/Chen, BaekYeol
Počet dílů: 10/?
Autor: HyuniiLee


HA! Tři dny. Musím se pochválit. Hehe... takže teď si du žehlit to, co jsem udělala v předešlém díle. Protože jestli chcete, aby tahle povídka vůbec někdy byla dopsaná, tak mě musíte nechat žít a smířit se s vývojem děje, tak jak ho určuji já :D Ne.. přiznávám... strašně mě baví vás napínat a dělat vám infarkty. Od toho se ta povídka taky jmenuje Heart Attack, že? No tak... co se týče obrázku k tomuhle dílu... moc Kaisoo tam teda není, ale nějak jsem si uvědomila, že tenhle pár ještě svůj obrázek neměl, tak aspoň hezká vsuvečka. No tak si to užijte a napište mi zase nějakej ten komentík! Miluju vás!
ENJOY!





Kaluž krve, nepřítomné oči a pláč. Díval se na bezvládné tělo hnědovlasého mladíka. Dech se mu třásl a spadl na kolena vedle druhého černovlasého chlapce, který se skláněl nad svým bratrem. Jak to mohl udělat? Proč? Proč všechna ta bolest. Neměl už dost zničený život? Proč mu sebral i JoonMyuna. Proč?

„Je mi to líto...,“ zašeptal roztřeseně černovlásek, „omlouvám se bráško... za všechno, co jsem ti kdy provedl...,“ Starší se díval na nejmladšího a vrtěl hlavou.

„Kyungsoo..,“

„Lu..,“ kníkl a vrhl se bratrovi do náruče. Luhan nevěděl, co dělat, a tak nechal slzy volně stéct po tvářích. Sevřel tělo mladšího a zakřičel do toho krutého a tíživého ticha.

„PROČ?!“


„Lu! Luhane! Probuď se! No tak!“ snažil se už dobrých deset minut Minseok o Luhanovo probuzení. Neúspěšně. Málem ho ranila mrtvice, když ho našel v posteli, jak křičí a pláče ze spaní. Myslel si, že už ty noční můry odezněly. Tak asi ne. Světlovlásek se probudil, a když si uvědomil, že se vlastně nic z toho hrozivého snu nestalo, přísahal by, že slyšel jak mu spadl kámen ze srdce.

„Xiumine.. já už nemůžu,“ vydechl unaveně a setřel si slzy z tváře. Minseok se na něj něžně usmál a sevřel jeho dlaň v té svojí.

„Musíš být silný,“ zašeptal předtím než ho jemně políbil na čelo. Měl o Luhana opravdu velkou starost. Snažil se ho za každou cenu udržet v klidu, protože věděl, že Luhan je ten typ člověka, který v situacích jako je tahle, byl schopný udělat nějakou šílenost. Což bylo na jednu stranu velmi vtipné, protože Minseok sám byl docela dobrý šílenec, když se pokusil zkontaktovat jejich matku. Ta ženská v sobě nemá ani kapku citu. Prý že co je jí po nich, že je už několik let neviděla, a že se jistojistě mají bez ní lépe. V tu chvíli byl asi vážně blázen, když si myslel, že by snad mohla projevit alespoň malý zájem o to, že jeden syn je ve smrtelném nebezpečí, druhý upadá do depresí a třetí zaplať pánbůh je na tom ještě docela dobře, ale je to jen otázkou času, protože Kyungsoo je moc mladý na to, aby zvládl se postarat o všechno.

„Už je Kyungsoo doma?“ zeptal se Luhan po chvilce ticha. Minseok ho pohladil po vlasech a zakroutil hlavou: „Ještě ne, ale neboj se. Vsadím se, že je někde s Kaiem. A ten se o něj dokáže postarat,“

„Ten spratek určitě. Soo se dostal vždycky do nějakého problému jen kvůli němu,“ zamručel nesouhlasně Lu.

„Proč mu nedáš šanci? Mě připadá jako férový kluk a nezapomeň, že ty jsi byl nemlich to samý. Teda spíš já. Nepamatuješ? Jak jsem tě přemluvil, že půjdeme místo do školy na tu opuštěnou skládku?“

„Jenže...,“ chtěl protestovat Lu, ale Minseok nadzdvihl obočí a usmál se.

„Nikdy nezapomenu na ten výraz tvé matky, když nás přivezla policie,“ Po těhlech slovech se Luhan rozesmál. Tehdy to bylo vážně k popukání, to měl Xiumin pravdu. Bylo jim oboum deset a ještě hodně dlouho po tom incidentu se sesuvem odpadků na skládce, se o tom povídalo v sousedství. Xiumin byl vlastně takový Kai v minulosti. Jenže to neznamenalo, že Kyungsoo musí dělat stejné vylomeniny.

„Dobrá, dobrá. Já mu teda šanci dám,“ nafouknul tváře Luhan a protočil očima. Vážně mu někdy ty přesvědčovací schopnosti jeho přítele lezly krkem. Minseok se široce usmál a povalil mladšího do peřin.

Xxx

„Oh Sehun zmizel. Není doma a nikdo ho neviděl už dva dny,“ vtrhl Tao do Layovi kanceláře.

„Jo a tady jsou ty otisky prstů z těch záchodů na stadionu. Schodují se s otisky JoonMyuna a Invisibla,“ dodal ještě spěšně a položil nějaké papíry Layovi na stůl. Satrší muž se na něj zamračeně podíval: „Jak zmizel?“

„Chtěl jsem mu říct, že potřebujeme doplnit některé údaje, ale nebyl doma a sousedi ho neviděli,“ vysvětlil Tao.

„Volal jsi i do domu JoonMyuna?“

„Ještě ne, udělám to hned,“ přikývl blonďák a vrhl se po telefonu na svém pracovním stole. Lay sledoval mladšího, zatímco přemýšlel, zda by byl Invisible schopný udělat něco i svému bratrovi. Jistěže dokázal. Vždyť mu Sehun všecko řekl, takže by byl blázen, kdyby ho nechal žít. Ovšem... na druhou stranu je to jeho bratr a Invisible není psychicky nemocný člověk, dělá vše s rozumem. Není jako ostatní vrahové, a proto ještě nikdy nebyl dopaden. Jenže, kde by potom Sehun mohl být.

„Dobrý den, tady Huang Zi Tao. Nemůžeme se zkontaktovat s Oh Sehunem, nevíte o něm něco?... Aha. Dobře. Děkuji,“ Tao položil sluchátko a podíval se na Laye.

„Tak?“

„Neviděli ho, nevědí kde je,“ zavrtěl hlavou mladší a povzdechl si. Lay se zvedl z křesla a prohrábl si vlasy.

„Vyhlas po něm pátrání. Teď musíme doufat, že ho Invisible nezabil,“

xxx

Luhan položil telefon a bezradně se podíval kolem sebe. Sehun zmizel taky. To snad už nemohla být ani pravda. Kdykoli předtím by mu to nevadilo, že by ten kluk zmizel, ale teď... Dost. Měl by se vzpamatovat. Proč vlastně byl vždycky tak nepřátelský vůči Kaiovi a Sehunovi. Vždyť oni mu nikdy nic neudělali. To jen on sám se snažil brášky tak moc ochránit a teď se mu to nepovedlo a vlastně za to nemohl ani jeden z těch dvou.

„Kdo to byl?“ zeptal se Minseok, když vyšel z kuchyně a postavil před Luhana hrnek kafe.

„Policie,“ vydechl. Xiumin se na něj podíval.

„Sehun zmizel,“

„To snad ne!“ zaúpěl starší a opřel si hlavu o opěradlo pohovky. Luhan znovu chňapl po telefonu.

„Co chceš dělat?“ zeptal se Xiumin a sledoval pohyby mladšího.

„Volám Kyungsoovi. Od teď zůstane doma, nechci riskovat, že zmizí i on,“ řekl trošku vyplašeně Luhan a vytočil číslo jeho bratra. Minseok ho chytl za ruku: „Neblázni, musí chodit do školy,“
„To je mi jedno! Pusť mě!“ snažil se vytrhnout ruku z jeho sevření. V ten okamžik se ozvaly klíče v zámku od hlavních dveří.

„Jsem doma!“ ozvalo se z chodby a to už Luhan vystřelil z obýváku následován Minseokem.

„Kyungsoo!“ vykřikl Luhan, ale hned se zarazil, protože nepřišel sám.

„Dobrý den,“ uklonil se Kai, který stál vedle Kyungsooa.

„Ahoj Kai,“ usmál se Minseok a šťouchl do Luhana, který po tom chudákovi házel jeden příšerný pohled za druhým.

„Em.. Budeme u mě,“ usmál se narychlo Kyungsoo, chytl Kaie za ruku a zatáhl do svého pokoje.

„Co ten tady zase dělá?“ zavyl Lu a chtěl začít mlátit hlavou o zeď, ale Xiumin ho zastavil a přitáhl si ho do náruče.

„Tys neviděl Kyungsooa? Jak zářil? Tady se dějou nemravné věci,“ zachechtal se a zesílil stisk kolem Luhana. A dobře udělal, protože po těch slovech se začal mladší vzpírat.

„Co tím jako myslíš?! To teda! Ne! No tak! Pusť mě! To nejde!“ nadával Luhan po cestě, kterou ho tlačil Xiumin zpátky do obýváku.



„Myslím, že je to v pohodě,“ usmál se Kyungsoo na Kaie, který čekal uprostřed pokoje, až tam vletí Luhan a vyhodí ho přinejlepším z okna.

„Jsi si jistý?“ zašklebil se a přistoupil k menšímu chlapci.

„Naprosto,“ zašeptal Soo a zahleděl se do těch uhrančivých očí. Kai natáhl ruku ke klice od dveří a otočil klíčkem. Kyungsoo nervózně polkl a než si stačil uvědomit, co se děje, ležel na své posteli a nad ním se skláněl jeho přítel.

„Víš, co jsi slíbil?“ zeptal se nervózně a chytl Kaiovo zápěstí.

„Neboj se. O nic se nepokusím,“ usmál se sladce Kai a v následujícím okamžiku se přisál na rty černovláska.

Xxx

Ohlušující výstřel a výkřik do prázdna.

„Neříkal jsem ti to?!“ vyštěkl znovu Kris na mladšího. Sehun sledoval se zděšením vysklené okno, kudy kulka vylétla. Suho se neopovážil byť jen pohnout.

„U..uklidni se prosím,“ zakoktal se Sehun a zvedl ruce před sebe. Kris na něj stále mířil pistolí, ale už jen to, že vystřelil vedle, dávalo Sehunovi jistou naději, že ho Kris zabít nechce.. nedokáže.

„Přestaň mi říkat, co mám dělat a vysvětli mi, o co se tady jako snažíš?“ zavrčel nebezpečně. Sehun se podíval po Suhovi, který se viditelně třásl strachem. Očividně ještě Krise takhle nezažil. Naštěstí on ano a tak si byl jistý, že se snaží jen nahnat strach. Na to zná bratra moc dobře.

„Já.. se chtěl jen přesvědčit, že si ho nezabil,“

„A chtěl si ho osvobodit a zdrhnout, že ano?“

„Krisi..,“ zaúpěl Sehun. Starší si povzdechl, chytl bratrovo zápěstí a vytáhl ho ven z pokoje. Suho nebyl schopný slova a tak zůstal v místnosti sám.

„Řekni mi proč to děláš? Jsi tak natvrdlej? To jsi ještě nepochopil, že se mi nemáš plést do práce?“ začal hned Kris, jen co Sehuna zatáhl do vedlejší místnosti. Mladší si promnul zápěstí a povzdechl.

„Proč jsi ho ještě nezabil?“ bylo mu jasné, že tu něco nehraje, protože bylo divné, že ještě několik dní po únosu je Suho stále naživu. Kris ho měl zabít, tak proč ještě žije.

„Nesmím ho zabít,“ řekl Kris.

„Proč?“

„Protože se něco podělalo! Nemám chuť ti to vysvětlovat. Můžeš být rád, že toho pitomce nezabiju ještě nějakej ten pátek,“ rozhodil naštvaně rukama. Sehun se potutelně usmál.

„Ale pustit ho nesmíš, že?“

„Na to ti snad nemusim odpovídat,“ protočil očima Kris.

„Můžu tu zůstat? Chci ho mít na očích,“ žadonil Sehun a chytl bratra za ruku.

„Přeskočilo ti? Je to tady nebezpečné a navíc nebudu riskovat odhalení,“ vytřeštil na něj oči. Jak ho taková pitomost mohla napadnout. Bráška nebráška, měl sto milionů chutí ho na místě oddělat.

„Nemůžu ti to dovolit, ale zase na druhou stranu ti můžu slíbit, že ho nezabiju. Ne já.. protože ten blb dřív zemře na hlad. Co s ním mám dělat?“

„Nechce jíst?“ podivil se Sehun. Kris zakroutil hlavou: „Chci ho udržet naživu, alespoň do doby než mi přijde další rozkaz,“

„Nezabíjej ho, prosím..,“ Sehuna ničilo poslouchat, že teď sice Suho nezemře, ale později ano.

„Nemám na vybranou,“ procedil skrz zuby Kris. Hlavně ať nezačne brečet..

„Bráško..,“ kníkl přidušeně a snažil se zadržet slzy. Když už na Krise neplatilo nic jiného, tak hold podpásovku. Sehun moc dobře věděl, že Kris ho miluje. Přeci jenom jsou bratři.

„Neštvi mě Hunnie,“ mladší se na něj podíval s uslzenýma očima a chytl lem jeho košile.

„Prosím, vždyť jsi Invisible, génius v oboru. Musíš umět zařídit spousty věcí... věřím ti, že dokážeš provést i falešnou smrt. Nezabíjej mi ho...,“

Kris tam stál, s pistolí v ruce a svým bráškou pověšeným kolem pasu. Povzdechl si. Jak on nesnášel tuhle svoji povahu. Vždyť pro něj vždycky platilo, že práce je na prvním místě a city necity, vztahy nevztahy. Je to práce! Jenže Hunnie...

„Přísahám, že jednou zabiju tebe,“ usmál se odevzdaně a zacuchal Sehunovi vlasy. Ten se na něj kouknul se zmatením ve tváři. Kris jen protočil očima a přikývl.

„Já teda něco vymyslím, ale budeš mi muset pomoct,“


4 komentáře:

  1. To jsou šoky... Ale jsem ráda, že Kris je přeci jen jiný, než jaký se dělá. I když jeho "práce" si vyžaduje, aby byl tvrdý a nekompromisní. Ale co by neudělal pro svého brášku. Jsem tedy zvědavá, co spolu vymyslí...
    Chápu Luhana, že má o Sooa starost, ale docela to přehání. A navíc nevěřím, že by Kai dopustil, aby Sooovi někdo ublížil...
    Moc se těšim na další skvělý díl...

    OdpovědětVymazat
  2. Přímo šok já věděla že je Kris dobrák a na bratra vždycky dá těším se na další díl jen tak dál

    OdpovědětVymazat
  3. Uzasnej dil tesim se na dalsi

    OdpovědětVymazat
  4. Oh ty si mi sposobila srdcovy sok na zaciatku :Dinak super diel :3

    OdpovědětVymazat