Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 9/?
Ahojte~
Přináším další dílek :) Jsem ráda, že mi to zatím vychází
a já přidávám díl každý týden. Není to jako s I will protect
you, u kterého jsem občas přidala díl až po měsíci :D No nic,
nebudu to prodlužovat. Užijte si to a za všechny ohlasy budu mooc
ráda :)
Končím,
deníčku.
Už
na to vážně nemám. Má matka se chce vdávat. Za někoho, s kým
byla nevěrná mému otci i ve chvíli, kdy tak moc onemocněl. Beru
to od ní jako zradu... Ovšem proč by se ona měla cítit nějak
špatně, že? Vždyť na mě přeci vůbec nesejde... Čeká, až se
stanu plnoletým a ona mě bude moci vyhodit z domu pryč, aniž by
se mohla bát zákona. Ve chvíli, kdy mi padne osmnáct, vše to
skončí. Mezi námi. Ona přetrhá veškerá lanka, která nás
svazují. Nebude se zajímat o to, co na to řeknu já. O mě nejde.
Já jsem nikdo.
Víš,
co se ještě všechno stalo, kromě té žádosti o ruku? Víš?
Potkal jsem Luhana. Zase. Ale co bylo mnohem divnější... na
hřbitově. Šel jsem se vyplakat k otci a on se tam najednou zjevil.
Z ničeho nic mě oslovil. A potom se mě zase vyptával, jestli jsem
už někdy někomu věřil... Jenže to, co mě zarazilo nejvíce a
to nad čím neustále přemýšlím je to, když řekl, že se
mýlím, když si myslím, že jsou všichni stejní. Já samozřejmě
vím, že se nemýlím, protože prostě všichni stejní jsou, ale
on řekl, že chápe, jak se cítím. Řekl přesně to, co doopravdy
cítím. Že jsem někomu věřil, pak byl zrazen, odřízl jsem se
od světa a už nikoho nenechal, aby mi ublížil tímhle způsobem.
Že důvod, proč se nebráním, když mi ubližují je ten, že
nechci, aby to bylo ještě horší... Řekl úplně všechno, co
jsem já řekl tobě. Přišlo mi to, jako by to vše četl. Od
začátku až do konce. Připadal jsem si tak průhledný a že o mě
ví vážně všechno.
Proč?
A jak je to vůbec možné? Jak tohle může vědět? Cítil se tak
snad někdy? To těžko... Je ve škole oblíbený. Nejen kvůli
svému vzhledu. Ale taky kvůli povaze, kvůli tomu, jak vyniká ve
fotbale a umí nějaké bojové umění. Všichni ho za to obdivují
a chtějí se s ním přátelit. Takže možnost, že by se někdy
mohl cítit stejně jako já, je prostě hloupost. Potom to ale pořád
nechápu.
Ale
víc než to je tady stále ten fakt, že z něho mám mnohem větší
strach než z ostatních. A to, že teď vím, že Luhan nějakým
způsobem zná moje pocity a tudíž zná i moje slabiny... všechno
tohle můj strach z něho ještě znásobilo. To, že ví, čeho se
bojím a čemu se snažím vyhnout...
Přál
bych si, abych ho nikdy nepotkal. Aby nikdy nepřišel do naší
školy a ještě navíc do třídy, do které bohužel chodím i já.
Chci, aby odešel. Jenže jak už jsem zjistil, všechny moje přání
jsou jen projevy zoufalství, a já moc dobře vím, že se nikdy
nesplní... Přesto...aspoň jednou by mi mohl Bůh nějaké splnit.
Jen jednou...
„Copak
je to za rány, Wookie?“ Kai chytne hnědovláska za bradu a
prohlédne si jeho obličej. „Tohle jsme ti přece my neudělali,“
zasměje se a ohlédne se po Sehunovi, který právě přišel i s
Luhanem v závěsu.
„Kdo je ten zmetek, který nám bere naší zábavu?“ Moje
matka... Kai jej s trhnutím pustí,
dlaněmi se opře o jeho lavici a skloní se k němu. Ryeowook zadrží
dech a pohled má stále upřený kamkoli jinam, jen aby se nedíval
do očí Kaiovi.
„Řekni mu, že pokud si chce půjčovat něčí majetek, měl by
se nejdřív zeptat,“ ušklíbne se. Majetek? Děkuji...
„No tak Wookie... Ty mi neodpovíš?!“ zvýší hlas. Sehun se za
jeho zády náramně baví. Ruce má založené na hrudi a sem tam se
koutkem oka podívá po Luhanovi. Ten jen stojí a dívá se na
scénu, jež se před ním právě odehrává. Nic nedělá, pouze
čeká, kdy jeho kamarád Wooka uhodí. Měl by snad zasáhnout?
Chtěl by. Nechce se dívat jak někoho bijí. Jenže není si jistý,
zda o jeho pomoc Ryeowook vůbec stojí. Pokaždé, co se s ním
bavil, dával mu jasně najevo, že ne. Nechce pomoc od nikoho.
Stejně tak, jako nechtěla tehdy ona...
Luhan
ucítí, jak se mu v očích zalesknou slzy, proto je rychle zamrká.
Nebude na to myslet. Nebude myslet na ni. Ovšem nechce, aby Wook
skončil stejně. Nechce přihlížet tomu, jak někdo někomu
postupně bere život, až si jej nakonec vezme on sám úplně.
„Kai, kašli na to,“ chytí jej za rameno a donutí jej se
vzpřímit a otočit čelem k němu, „Přece si nebudeš hned po
ránu špinit ruce, ne?“ Kai nadzvedne obočí, stejně tak i
Sehun. Luhan kývne hlavou na znamení, ať jdou. Oba poté jen pokrčí
rameny, ještě jednou se na Wooka otočí, načež se vydají ke
svým lavicím. Ryeowook se odváží vzhlédnout a jeho pohled se
střetne s tím Luhanovým.
„P-proč?“
dostane ze sebe, v očích má slzy, pár mu jich již přeteklo přes
okraj.
„Nemáš
zač, ty pako,“ řekne tiše, aby jej slyšel jen Wook a rychle se
pousměje, přesto si je jistý, že to hnědovlásek viděl. Otočí
se a rozejde se za kluky. Ryeowook s pootevřenými ústy stále
zírá před sebe, snažíc se pochopit právě se odehrávající
situaci. Přinutil Kaie, aby mu nic neudělal a potom se na něho
usmál. Proč? Co si od toho slibuješ?
-
„Cos
mu tam ještě říkal?“ zeptá se podezíravě Sehun, když k nim
Luhan dojde.
„Jenom
že by měl bejt vděčnej, ale aby si nemyslel, že dneska stejně
nedostane,“ zalže a sedne si do své lavice. Kai pokýve hlavou a
poplácá jej po rameni.
„Dobrá
práce,“ usměje se a zkříží si ruce na prsou, „Říkal jsem,
že je zábava si ho dobírat,“ ušklíbne se a Luhan na to nijak
nereaguje. Pouze přikývne, aby si Kai myslel, že souhlasí, načež
si otevře knihu a začne očima rychle přelétávat text. Nechce se
o tomhle s Kaiem bavit. On nesouhlasí. Rozhodně mu nepřijde
zábavné si někoho dobírat. Ale co má dělat? Měl by se zastat a
říct Kaiovi, že je to hloupost to dělat, jak tím té osobě
ubližuje a asi že vůbec netuší, k jakým závěrům to až může
zajít?
Zastaví
se pohledem na jednom slově, které nevnímá tak, jako myšlenky a
hlavně vzpomínky, jež se mu znovu v hlavě objevily. Nesmí na to
myslet. Ne teď. Ne ve škole. Nejradši by na to nemyslel nikdy.
Přál by si, aby nic z toho nebyla skutečnost, která jej tak bolí.
Ale bohužel. Stalo se a ač jej to trápí sebevíc, nic s tím
nenadělá. Takový je život, který si nikdo z nás nevybírá.
-
Podzimní
vítr zvedá listí ze země a nese jej Kaiovi přímo pod nohy a
jemu to už začíná trochu vadit. Zamračí se a do listí kopne.
Sehun se na něho udiveně podívá a nadzvedne obočí.
„Provedlo
ti to listí něco?“ uchechtne se. Kai po něm střelí pohledem,
když v tom se mu na obličej přilepí další neposlušný lístek.
Se zaúpěním jej z tváře sundá, mrskne na zem a začne na něho
dupat, přičemž se Sehun náramně baví.
„Mám
pocit, že si na mě zasedlo!“ zvedne k pohled ke světlovláskovi,
jež se nepřestává smát.
„Ya!
Nesměj se!“ ukáže na něho výhružně prstem, načež se mu
přes oči nalepí další list. V Sehunovi se zvedne další nával
smíchu, až se začne popadat za břicho a ohýbat v pase.
Hnědovlásek, stále se vztyčeným ukazovákem, si jen povzdechne a
list si z obličeje sundá.
„Přijde
ti to vtipný?“ otočí se, ohne se k zemi, rukama udělá z listí
hromádku, kterou následně zvedne a otočí se zpět k Sehunovi,
který si utírá slzy a pomalu se uklidňuje.
„Kuk!“
donutí jej se na něho podívat a vzápětí už mu hodí listí
přímo do obličeje. Sehun jej propálí pohledem a hnědovlásek na
něho vyplázne jazyk.
„Jenom
počkej, ty zmetku!“ otituluje jej světlovlásek už se shýbajíc
pro svou kupičku, která v následujících okamžicích skončí
všude možně v Kaiových vlasech.
„Tak
ty takhle, jo? Pojď sem!“ přiskočí k němu již s připraveným
listím v dlani a začne mu ji cuchat do vlasů. Sehun jej chytí za
zápěstí, snažíc se jeho ruku odtrhnout, druhou rukou mu tlačí
do hrudi. Kai se ale nedá, levou ruku mu obmotá kolem krku, aby si
jej u sebe přidržel a pravou mu stále cuchá vlasy. Sehun ho oběma
rukama chytí za boky, pravou nohou jej podkosí, načež oba skončí
na zemi mezi mnohem větším množstvím různě zbarveného listí.
Hnědovlásek, značně překvapen tím pádem, vytáhne prsty z
vlasů druhého a zatlačí mu do ramen ve snaze jej donutit se
zvednout, jelikož na něm právě leží celou svou vahou a pro Kaie
není zrovna jednoduché pobrat dech.
Dlaněmi
se opře o zem vedle Kaiovy hlavy a trochu se nadzvedne, tak, aby mu
viděl do tváře. Zadívá se mu do těch jeho čokoládově hnědých
očí, které tolik miluje. Pohledem přejede přes jeho nos až
sjede k jeho plným rtům. Věděl, že je nádherný, ale nikdy
neměl možnost si jej prohlédnout takhle zblízka, aby nakonec
zjistil, že je ve skutečnosti ještě mnohem krásnější. Stačilo
by tak málo, jen se trochu sklonit, pár centimetrů...! Sehun váhá,
zda by měl. Tak moc by chtěl, ale není si jistý. Jen
kousek...ovšem všechny jeho myšlenky vzápětí přeruší Kaiův
hlas, jež jej vrátí zpět do reality.
„Tak
slezeš už ze mě?“ mírně sebou trhne a pohledem se rychle
přemístí zpět k jeho očím.
„J-jo,
promiň,“ zamumlá a převalí se vedle, načež se posadí. Kai
udělá to samé, hledíc zmateně před sebe.
„Co
to bylo?“ Sehun otočí hlavu jeho směrem a letmo se pousměje.
„Co?“
„No...
ten tvůj pohled,“ řekne a smete ze svých ramen několik
nezbedných listů. Sehun na okamžik vytřeští oči a naprázdno
otevře ústa, načež se ale znovu nervózně usměje.
„Eh...pohled?
J-jakej pohled?“ zeptá se jej a Kai jen zakroutí hlavou.
„To
je jedno,“ mávne nad tím s úsměvem rukou a postaví se na nohy.
Stoupne si před Sehuna a natáhne k němu ruku. Světlovlásek k
němu vzhlédne a zmateně zamrká.
„Ty
nebudeš vstávat?“ hnědovlásek nakloní hlavu na stranu, rty
stále zkroucené v okouzlujícím úsměvu. Sehun mu úsměv oplatí,
chytí se jeho ruky a vstane.
„Díky,“
zamumlá, strčí ruky do kapes, pořád trochu mimo z toho dotyku
jejich dlaní a hlavně té blízkosti. Zavrtá bradu do bundy a
rozejde se dál. Kai se chvíli dívá na jeho vzdalující se záda,
než jen pokrčí rameny a vydá se za ním.
-
Něžná
melodie se nese celou místností a pokouší se dostat ven skrze
zavřená okna. Ryeowook s nepatrným úsměvem a přivřenýma očima
přejíždí prsty po klávesách a vychutnává si každý tón.
Takové chvíle prostě miluje. Nikým nerušen, sám jen se svým
oblíbeným klavírem. Dnešní den uběhl docela rychle a k Wookovu
překvapení mu dnes nikdo nic neudělal. Ačkoli se k tomu hned před
první hodinou schylovalo... nic se nestalo. Proč? Kvůli němu.
Ryeowook má celý den před očima ten jeho úsměv, který ač
trval jen pár sekund, tak přesto mu připadal... jak to říct... upřímný?
Ale
může jemu vůbec něco připadat upřímné? On si stojí za tím,
že ne, přesto si tak nějak myslí, že tenhle úsměv byl. Ovšem
zároveň jej to znovu děsí.
Vyruší
jej tiché zaklepání na dveře. Wook otevře oči, přestane hrát
a pohled zabodne do onech dveří. Kdo je to? Měl by toho dotyčného
pozvat dál? To určitě, přece není hloupý. Navíc to zaklepání
bylo tak tiché, že se mu možná jen zdálo.
Osobě
stojící za dveřmi je jasné, že jej Wook dovnitř nepozve, proto
prostě vezme za kliku a do místnosti vejde sám.
Wookovi
se zadrhne dech v plicích. Zase ty?
Luhan
opatrně zavře dveře a zastaví se. Pohled, jež měl doteď
zabodnutý v zemi, zvedne k hnědovláskovi a pousměje se.
„Můžu?“
zeptá se jej. Druhý dále beze slov sedí na stoličce u klavíru,
s pohledem upřeným na Luhanovi.
Světlovlasý
si povzdechne. Nebude čekat na odpověď. Ví, že se mu jí
nedostane, proto se pomalým krokem rozejde směrem k hnědovláskovi,
který se začne v momentě, kdy se Luhan přiblíží o něco víc,
instinktivně oddalovat, přesto stále sedí. Luhan si toho všimne
a zastaví.
„Nic
ti neudělám, přísahám,“ snaží se jej uklidnit Luhan. Myslíš
si, že ti uvěřím?
Když
už je Luhan téměř u něho, značně potěšen, že se Wook zatím
nezvedl a neutekl, znovu zastaví.
„Já...
můžu si zahrát s tebou?“ ukáže na klavír, nespouštějíc z
Wooka pohled. Ten jej zalapá po dechu a ucítí, jak se jeho srdeční
tep zrychlí. Má strach. Ale možná by se ho mohl pokusit překonat.
Pro jednou.
Poodsedne
si na těsný kraj stoličky a přikývne. Luhanovi se po tváři
rozlije radostný úsměv a ihned se vedle něho posadí, ovšem ne
rychle. Wook mu připadá jako malé kotě, před kterým se nesmí
dělat prudké pohyby, abyste jej nevylekali.
„Hm...
znáš tuhle?“ Luhana napadne jeho oblíbená píseň a vzápětí
ji už začne hrát. Ryeowook se stále dívá do jeho tváře, aby
mu neutekl jediný náznak toho, že by mu třeba chtěl ublížit.
Už to, že mu dovolil, aby si sedl tak blízko něho, jej dělá
neskutečně nervózním. Začíná přemýšlet, proč to vlastně
udělal. Ale zatím to není tak hrozné.
Strne,
když k jeho uším dolehne krásná a pomalá melodie. Pohledem
sklouzne na Luhanovy prsty, jež zkušeně přejíždí po klávesách.
Ty tuhle píseň znáš taky?
Trochu
zmateně zamrká. Myslel si, že je jediný, kdo ji zná nebo komu se
líbí. Zvláštní. Asi se mýlil.
Pomalu
začne samovolně zvedat ruce. Luhan k nim koutkem oka pohlédne a
pro sebe se usměje, když se k němu Wook nesměle přidá a začne
hrát s ním.
Hnědovlásek
si dává dobrý pozor, aby se jejich dlaně moc nepřiblížily. A i
přes jeho strach a nervozitu se mu koutky rtů letmo zkroutí do
úsměvu, ovšem ujišťuje se, aby jej Luhan neviděl.
Druhý
stále s úsměvem pozoruje Wookovy prsty, načež pohledem sjede na
jeho zápěstí. Úsměv mu z tváře zmizí, ale hrát nepřestává.
Mýlí se nebo.... Trochu skloní hlavu, ale ne moc. Chce, aby to
vypadalo, že je tak zabraný do oné melodie. Očima se zaměří na
rudé ranky na jeho zápěstí. Některé jsou ale již poměrně
vybledlé, zato některé vypadají docela čerstvě. Luhan se ihned
vzpřímí, přestane hrát a pravou rukou Wooka za zápěstí
chytne. Ten vytřeští oči a rukou trhne, ovšem světlovláskovo
sevření je moc silné. Luhan si jeho ruku otočí zápěstím
nahoru, aby si mohl ověřit své nechtěné podezření. Pootevře
ústa a zvedne pohled k vystrašenému Ryeowookovi.
„Pust
mě, prosím,“ do jeho očí se začnou vlévat slzy. Věděl, že
to neměl dělat. Neměl mu dovolit se k němu tak přiblížit.
„Ryeowooku,
ty...“ promluví stále s doširoka otevřenýma očima.
Hnědovlásek se přestane hýbat a strne, když si všimne Luhanova
pohledu. Podívá se na své zápěstí a okamžitě pochopí.
Využije jeho zmatení, tudíž slabého sevření, a svou ruku z
něho vymaní, ovšem i nadále zůstává sedět vedle něho. Otočí
se čelem ke klavíru a sklopí pohled.
„Řekni
mi pravdu...“ řekne Wook, lehce si skousávajíc ret, „...proč
si dneska řekl Kaiovi, aby mě nechal?“ Musím to vědět. I
kdybych toho litoval...musím.
Luhan
zavře ústa a zatěká pohledem po klavíru.
„Protože
nechci, abys skončil jako ona,“ hlesne a u srdce jej znovu
bolestivě bodne. Wook k němu stočí pohled.
„Jako
kdo?“
„Moje
sestra,“
To je tak dokonaleeee *_* už chcem ďalší diel :33 ale ked si predstavím, že nebude, tak o 20 minút tak mám chuť sa zahrabať *everyday stalker* milujem túto poviedku ... ak sa tam niečo dose*e tak ma porazí -_-
OdpovědětVymazatMám lhát? Mám? Okay, budu říkat pravdu. Bohužel jsem to s tím Kaiem a Sehunem přeskočila. Raději. :D (Pochop mě. Mi to prostě neide číst, když tam jsou jen členové EXO.) Gomene! Ale to ostatní mám přečetlý. 2x. Jsem ráda, že se ho Luhan zastal. - Těším se na další díl. :)
OdpovědětVymazatHmmm...tak jsem měla pravdu, když jsem si myslela, že šikanovali Luhanovu sestru a ona to nevydržela a zabila se. Teď mi Luhan potvrdil moji doměnku. Je mi ho moc líto, že to s Wookiem prožívá znovu. Ale jsem ráda, že se ho zastal. Snad Wookie bude mít dost rozumu a nechá si od Luhana pomoci. Opravdu ne všichni jsou stejní a Luhan to myslí upřímně...
OdpovědětVymazatA tady nám vylezlo na povrch jedno velké tajemství...Sehun je zamilovaný do Kaie. Ale jak tak koukam, tak Kai Sehuna bere jen jako kamaráda, nic víc. Věřim, že si Sehun, se svojí láskou ke Kaiovi, prožije ještě svý, než to Kaiovi dojde...
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...
To bylo prostě úžasný <3 Myslím, že Wookie začíná Luhanovi víc a víc věřit, ale docela se bojím, že se brzy něco stane...
OdpovědětVymazatÚžasna povídka moc se mi libi jsem rada že aspon nekomu začíná věřit
OdpovědětVymazatOoh 😭😭
OdpovědětVymazatOoh 😭😭
OdpovědětVymazat