Ahojte děcka... tohle je... no. Tohle je tak narychlo splácaný krátký one shot. Je to podle skutečné události. Tak si to prosím přečtěte a řekněte mi svůj názor. Dost mi tím pomůžete. Můžete si představit kterýkoli pár. Já si představovala Luhana a Kaie. Luhan vypráví. Ovšem... pokud máte ten pár, na který jste se právě rozhodli myslet, rádi. Nedoporučuji číst. Není to pěkné... ale prosím, abyste mi pomohli. A řekli svůj názor. Děkuji :) HyuniiLee
Takže
teď jsem opět ten špatný já. Ono tomu stejně nikdy nebylo
jinak, že? Donutil jsi mě věřit ti všecko, co jsi kdy řekl a
pak se divíš, když vezmu všecko, co jsi řekl vážně? A jsem to
já. Vždycky jenom já, kdo tě opustil a vzdal se.
Víš
ono to není lehké. Jsme oba kluci a je těžké bojovat proti
realitě. Lidé okolo nás by to prostě nepřijali. Vím, že nikdy
nedostanu to, co bych doopravdy chtěl. Nikdy mi neukážeš svoji
lásku na veřejnosti. Ale... není to teď všechno už jedno?
Zase.
Zase jsi ze mě udělal toho špatného.
Cože
to? Hrál jsi si se mnou, protože jsi chtěl vědět, jak zareaguji?
Aha. Zvrtlo se to a já zareagoval tak jak zareagoval. A ty se mi
divíš?
Říct
mi po tak dlouhé době, co jsme se neviděli, že je ti to moc líto,
ale že se teď musíš soustředit na jiné věci. Ne na mě. A
ještě k tomu řekneš, že jsi si našel přítelkyni? Promiň...
ale to bylo dost kruté. Divíš se mi, že jsem po těch týdnech
našeho odloučení tohle neunesl a musel jsem prostě zmizet?
Předtím
jsme bez sebe neudělali ani krok. Nejlepší přátelé na
veřejnsoti, milenci v soukromí. Bylo to krásné a já nikdy nebyl
šťastnější.
Pak
přišel ten den, kdy jsi mi oznámil, že musíš odletět pryč.
Oba jsme si užívali poslední chvíle, které nám byly dopřávány.
Slíbil jsem ti, že na tebe budu myslet, a že na tebe počkám.
Každý den. Každý den ráno jsem ti psal smsku.
Dobré
ráno lásko. Měj krásný den. Nezapomeň se dobře najíst a mysli
na mě.
Nikdy
jsi mi neodpověděl. Tak jsem čekal dál. Každou noc před spaním
jsem ti poslal další smsku.
Dobrou
noc ty můj anděli. Chybíš mi. Doufám, že se potkáme ve snech.
Ale
ani tehdy jsi mi neodpověděl. Já se ale nehodlal vzdát. Čekal
jsem, protože jsem věřil, že se mi brzy vrátíš a bude všecko
jako předtím. Psával jsem ti i během dne, co jsem všechno zažil
a ptal se tě, co zajímavého se stalo tobě. Jenže zase nic. Nic.
A
pak po několika týdnech, kdy jsem byl už téměř zoufalý mi
přijde zpráva. Nevíš jak moc jsem byl šťastný, když jsem
uviděl, že byla od tebe. Ovšem její obsah mi rozerval srdce na
několik kusů.
Omlouvám
se ti, ale takhle to dál nejde. Musím se soustředit na jiné věci
a našel jsem si přítelkyni. Bude to tak lepší. Doufám, že to
pochopíš.
Jistě.
Ty by jsi mi nikdy nelhal. Já to vím. A i když mě tahle
skutečnost srazila na kolena a já teď nekontrolovatelně roním
slzy, zůstanu silný, alespoň před tebou. Nechtěl jsi abych
plakal. Tak já tedy nebudu.
Buď
šťastný... já rozumím.
To
byla má odpověď. Poslední, co jsem ti napsal. Pak se okamžitě
zbalil a odjel. Neměl jsem na to sílu. Zpřetrhal jsem veškeré
kontakty s tebou. Cítil jsem se jako otravný hlupák. Nechtěl jsem
ti být na obtíž. Bylo mi to tak líto.
Uzavřel
jsem se do sebe a změnil se. Ani moje sestra nechtěla věřit, že
je tomu tak. Jenže ty jsi mě pronásledoval v mých snech. Chyběl
jsi mi tak hrozně moc. Bolelo to a stále to bolí.
A
teď. Teď když jsme se potkali, protože mi sestra o všem řekla.
Takže ty jsi mě jenom zkoušel? Jestli tě miluju? Ano miluju tě!
Zemřel bych pro tebe! Ale jen proto, že jsem tě nezastavil... tak
teď jsem já ten nejhorší. Já to všechno zničil. Jistě....
Vždycky
jsem to byl já. To já jsem zničil to všechno krásné, co mezi
námi bylo. Víš co? Je to jednodušší to přijmout. Uvědomil
jsem si, že ty jsi mi vždycky ubližoval. Kdykoli jsme se hádali
kvůli nějaké ptákovině. VŽDY to byla MOJE chyba. Nikdy jsi se
mi neomluvil. Já prošil o odpuštění, protože jsem tě vždycky
tak bezmezně miloval a nechtěl o tebe přijít.
Cože?
Že jsi doufal, že tě zastavím? A řeknu, že mi tohle prostě
nemůžeš udělat? Aha.... víš moc dobře, že já nikdy nebyl
silný a vždy jsem lehce uvěřil. Ale to jsi ze mě udělal ty!
Ovšem...
po tom všem je to stále jen a jen moje chyba.
Teď
tu stojíš předemnou a já stále na tebe nedosáhnu. Nepřenesl
jsem se přes tebe a stále tě miluju. Jenže ty mi teď říkáš,
že já všechno zkazil a že já ti nikdy nevěřil tvoji lásku.
Nabízíš mi přátelství, protože je pro tebe lepší být sám
než s někým, kdo ti nevěří lásku a kdo se lehce vzdá.
Já
jsem ten špatný.
Radši
zemřu než být tvým pouhým kamarádem. Víš moc dobře, že to
tak fungovat nebude.
To
vážně nic necítíš?
Naučil
jsem se bez tebe žít. Odpovíš. To mě ještě víc zatlačí do
země. Už nemůžu...
To
nemůžeš myslet vážně! Před chvilkou jsi mi tvrdil, jak jsi byl
smutný, že jsem zmizel a doufal jsi, že se vrátím. Jenže... ty
ses mě nepokusil hledat. Věděl jsi moc dobře, že to byl blbej
nápad a teď stejně všechnu vinu házíš na mě.
Dobře...
jak chceš. Házej si ji kam chceš. Já už vážně nemůžu.
Miluju tě víc než cokoli jiného... ale to je právě to, co mě
ničí. Nevěříš mi... Všecko to byla moje chyba... Nikdy
tvoje....
Nevím...nevím, co na to říct.
OdpovědětVymazatAle myslim si, že to není chyba jen jednoho. Většinou za to můžou oba...
A přímo k tomuhle...nemyslim si, že si Kai Luhana zaslouží. Protože Luhan má pravdu, když jej Kai tak miloval, tak proč Luhanovi psal, že si našel přítelkyni? Proč ho nehledal, když zjistil, že zmizel? Proč vůbec skoušel sílu Luhanovo lásky k němu, když to bylo zcela očividné? Prostě to nechápu. Být na Luhanově místě, tak udělám to samé. Je těžké být s někým, kdo ti nevěří...
Kai by si měl přiznat svoje chyby...
Nevím, jestli tohle je to, co si očekávala, ale snad tě to pomůže...
Pomohlo. Moc. :) A víš jak to nakonec dopadlo? Luhan dnes vážně poslal Kaie ke všem čertům :) Děkuju za názor :)) Jsem ráda že nejsem jediná, kdo to viděl stejně. Kai vždycky neskutečně přeháněl a nikdy si nepřiznal svoji chybu.. nikdy se neomluvil Luhanovi. A taky dneska došlo Luhanovi, že bude lepší se naučit žít bez něj než být s ním a být nešťastný. I když Kaie pořád miluje. Přes to se ještě bude muset přenést :)
Vymazat