No matter what.. He's Mine!

Fandom: INFINITE

Pairing: MyungYeol

Upozornění: Tak aspoň.. 16+ (a ne nezáleží na tom, že to psala teprv čtrnáctiletá)

Typ: One Shot

Autor: MeeKyong

Počet slov: 3451

Zavolejte někdo policii! INFINITE se nám nabourali do systému! Kdo za to může? ANO MINAH!!! Ehm... Seš boží! Ale... to by bylo pouze z mého pohledu. Znáte seriál High School Love On? Jo tak ségra nám začala shippovat Woohyuna se Sungyeolem. WTF... Moc bromance v tom dorama. Moc Moc Moc... (ale kdo by si stěžoval, že? muhehe...) 

Tak prej je umí i snad rozeznat. Konečně... (Křičím do světa jak strašně miluju Sunggyuho!!) ... Krisi ticho! Suho! Buď víc chlap a bojuj! ... No co.. ehm. Podařilo se, že se Meekyong dokopala k zeptání se na pairingy v Infinite a Myungyeol je prostě nejroztomilejší... chňa! Koukám, že tu plácám pátý před devátý. ENJOY!

„Volaný účastník je momentálně nedostupný. Opakujte prosím volání později,“
Myungsoo s povzdechem odloží mobil zpět na dřevěnou desku stolu, o kterou se vzápětí opře dlaněmi a sklopí hlavu, načež mu někdo položí ruku na rameno.
„Pořád to nebere?“ zeptá se jej Sunggyu, odpovědí mu je ale pouze kroucení hlavou.
„Třeba se mu jenom vybil mobil,“ zkusí zrzek, avšak Soo jen zamručí a shodí ze svých zad jeho ruku.
„Myungsoo...“
„I kdyby se mu ten mobil vybil... měl být doma už před dvěma hodinama!“ Zvýší hlas, načež si znovu povzdechne.
„Promiň, Gyu. Já jen... Víš jak to teď mezi sebou máme,“ smutně se pousměje a Sunggyu chápavě přikývne. „Vím,“
Hnědovlásek se přinutí ještě k dalšímu úsměvu a potom se rozejde do svého pokoje, který sdílí spolu se Sungyeolem. Vejde dovnitř a padne do měkkých peřin. Mrzí jej to. Ne to, že mu Sungyeol nebere telefon - na to si už během těch dvou týdnů zvykl. Mrzí jej ten fakt, že se jeden druhému začínají odcizovat. Nenachází společnou řeč a neví, jak se společně zabavit. Pokaždé, když mají být doma jen oni dva, oba se snaží najít si nějakou jinou zábavu, pokud možno - mimo dorm. Jenže Myungsoovi už jejich společné chvíle chybí, ale neví, co má dělat. Dostihnout Syungyeola je obtížné a když už se mu to podaří, není to na dlouho.
Chtěl s ním mluvit dneska. Zrušil kvůli tomu jedno ne moc důležité focení. Ale Syungyeol už si mezitím stihl najít jinou zábavu. A tak tu teď Myungsoo sám leží v jejich společné posteli a přemýšlí, kdy přesně se to začalo všechno takhle kazit. Ještě minulý měsíc byli tak zamilovaní a nedokázali se od sebe odtrhnout. A teď? Jsou rádi, když spolu nejsou. Tedy aspoň Sungyeol.
„Myungsoo!“ Zavolá na něj s radostí ode dveří Woohyun. „Dali si pusu!“ Začne téměř skákat na místě a tleskat, když v tom jej uzemní hnědovláskův nezaujatý pohled.
„No ták! Ta dorama, na kterou koukáme! Konečně si dali pusu!“ Usměje se široce mladík stojící ve dveřích, „A tys to neviděl!“ Vyplázne na něho jazyk a Myungsoo jen zaboří obličej do polštáře.
„Děláš si ze mě srandu?“ Zamumlá. Woohyunovi zmizí úsměv z tváře a zkříží ruce na prsou.
„Nedělej, že tě to nezajímá. Moc dobře vím, že ty si ze všech čekal na tu pusu nejvíc,“ odfrkne a vrátí se zpět do obýváku.

„Večeře je už skoro hotová. Zavolejte někdo Myungsooa,“ řekne Hoya.
„Netřeba. Už jsem tady,“ usměje se hnědovlásek, když vejde do jídelny. Posadí se ke stolu, když v tom se ozve otočení klíčem ve vchodových dveřích. Všichni se ohlédnou, jediný Sungjong se zvedne a jde se podívat.
„Hyung! Kdes byl tak dlouho? Myungsoo na t-“
„Sungjongu! Pojď jíst nebo ti to vystydne!“ Zavolá na něho rychle Myungsoo. Nepotřebuje, aby mu říkal, že na něho celou dobu čekal.
„Promiňte. Byl jsem venku s Jaehyunem. Snad vám nevadí, že jsem ho pozval, aby tady přespal,“ přijde společně se Sungjongem a druhým mladíkem po boku.
„Ne, vůbec,“ usměje se Sunggyu, „Tak sedejte. Jde se jíst,“
Jaehyun se vřele usměje a okamžitě zaujme místo vedle Myungsooa. Ten mu věnuje další sebou vynucený úsměv. Doufal, že se vedle něho posadí Sungyeol. Nenápadně k němu zabloudí pohledem, ovšem Yeol se ani neobtěžuje se na něho podívat a posadí se naproti němu, vedle Dongwooa a Woohyuna.
„Snad ti to bude chutnat,“ usměje se Sungyeol na Jaehyuna a Hoya se zamračí.
„No dovol? Jasně, že ti bude chutnat, Jae. Vařil jsem já,“ ukáže na sebe hrdě zrzek a ostatní se pokusí zadržet smích.
„Promiňte pánové? Já jsem prvotřídní kuchař!“ Prohlásí, to už ale všichni propuknou ve hlasitý smích a Hoya uraženě našpulí rty.
„Tak už jezte,“ řekne po chvíli Dongwoo a popřeje ostatním dobrou chuť, načež se všichni pustí do jídla.
Myungsoo celou dobu tajně pozoruje Sungyeola, který mu ale nevěnuje žádnou pozornost. Pokrčí obočí. To už mu nestojí ani za jediný pohled?
„Soo?“ Osloví jej Sungjong, když si všimne, že hnědovlásek nejí.
„Hm?“
„Děje se něco?“
„Ne,“ usměje se. Samozřejmě, že se něco děje. Ale má to rozebírat tady? Ještě před ním? To určitě..
„Tak jez,“ pobídne jej mladší. Soo přikývne, když v tom ucítí na svém stehně něčí dlaň. Vytřeští oči a ihned pohlédne na Jaehyuna, který ovšem předstírá, jakoby nic a vzápětí už začne dlaní pohybovat a hladit jej v krátkých a pomalých tazích. Soo se na něho nechápavě podívá, to už ale Jaehyun hladí jeho vnitřní část stehna. Hnědovlásek zalapá po dechu, jednou rukou též zapluje pod stůl a pokusí se tu Jaehyunou odstrčit.
„Jaehyune!“ Zavrčí tiše, když se mu nedaří jeho ruku setřást. Oslovený se jen potajmu pousměje, pohled stále zabodnutý v jeho talíři. Myungsoo se na něho znovu pohoršeně podívá. Co to sakra dělá?
Odsune se a vstane, což končeně Jaehyuna donutí stáhnout svou ruku.
„Ty si už dojedl?“ vzhlédne k němu udiveně Dongwoo. Soo přikývne, navzdory tomu, že má ještě napůl plný talíř. Ale co má dělat? Vedle Jaehyuna si už nesedne. Netuší, o co tomu chlapovi jde.
„Už nemůžu. Ale dojím si to zítra,“ mrkne na Hoyu, aby jej uklidnil. Vezme svůj talíř, dojde do kuchyně, kde jej dá do lednice. Opře se zády o kuchyňskou linku a zadívá se před sebe. Chvíli tam tak stojí, dokud jej nevytrhne z myšlenek Woohyun.
„Všechno v pohodě?“ chce se ujistit. Myungsoo vyloudí úsměv.
„Nemělo by?“ Woohyun pokrčí rameny.
„Co já vím. Umyješ to prosím?“ zazubí se na něho a natáhne k němu svůj talíř. Myungsoo se na něho podívá, aby zjistil, na kolik to ten kluk myslí vážně, a poté talíř vezme.
„Kluci! Dneska myje nádobí Soo!“ zavolá Hyun do jídelny a Soo jen protočí očima. Otočí se ke dřezu, pustí vodu a vzápětí se už vedle něho začnou hromadit další špinavé talíře. Něco si pro sebe zamumlá a najednou mu někdo obmotá ruce kolem pasu a zezadu se na něho natiskne. V naději, že je to Sungyeol, natočí hlavu na stranu a vytřeští oči, když zjistí, že je to Jaehyun.
„Co to sakra děláš?!“ přecedí skrz zaťaté zuby a Jaehyun se uchechte.
„Co bys řekl?“ zavrní mu do ucha a rukama začne přejíždět po jeho břiše, načež jednou rukou přejede výš a prsty začne přes látku třít jednu Soovu bradavku. Hnědovlásek strne a pokusí se jej odstrčit, ovšem druhý je silnější.
„O co ti jde?!“ dostane ze sebe přiškrceným hlasem.
„Tobě se to nelíbí?“ zašeptá, přičemž jednou rukou stále dráždí Soovu bradavku a druhou rukou naopak sjede níž a přes tenkou látku tepláků stiskne jeho chloubu. Myungsoo zalapá po dechu a skousne si ret, když v tom zaslechne něčí kroky mířící do kuchyně. V tu chvíli se od něho Jaehyun odtrhne a postaví se vedle něho.
„Hyune, už jsem ti ustlal postel,“ oznámí Sungyeol když vejde do místnosti. Myungsoo k němu stojí zády a dál umývá nádobí. Srdce mu buší jako o závod a dech má zrychlený. Je mu vážně vděčný, že sem přišel. Zajímá jej, zda ví, co mu jeho ''kamarád'' dělá. Ale to asi těžko. Kdyby to věděl, přece by ho sem nezval...že?
„Díky,“ usměje se na něho jakoby nic Jaehyun a poté se podívá na Myungsooa.
„Je s ním fakt sranda!“ zasměje se a ukáže na něho. Sungyeol se podívá na jeho záda, načež rychle střelí pohledem zpět po Jaehyunovi.
„Hm,“ pokrčí rameny, „Tak pojď, ať ti můžu ukázat, kde budeš spát,“ mrkne na něho a rozejde se pryč z kuchyně. Myungsoo sklopí pohled. Možná se na něho přeci jen mohl otočit. Měl mu říct, co ten jeho povedený kamarád dělá a že by ho měl odvézt zpět domů. Uvěřil by mu?
„Jestli mu něco řekneš, řeknu mu já, že to tys vyjel po mně, jasný?“ natáhne se k němu Jaehyun a rukou jej pohladí od ramen až po pas, přičemž se Soo ošije. Takže teď to chce ještě obrátit proti němu? Co to sakra...
Oddychne si, když Jaehyun opustí místnost. Vypne vodu a sveze se na kolena. Vážně nechápe, o co se snaží. Zná se s ním už delší dobu. Senznámil je spolu právě Sungyeol. Vždy spolu docela vycházeli, ačkoli se moc nescházeli a nebavili se spolu. A když ano, vždy tam byl i Sungyeol.
Zhluboka se nadechne, vstane a vydá se do obýváku. Nechce být znovu v nějaké místnosti sám, když je v domě i Jaehyun. Neví, kdy se zase objeví a znovu jej začne osahávat. Opravdu to nechápe. Neví, co se s Jaehyunem stalo. Vždy se zdál tak v pohodě. A teď? Lepí se na něho, osahává jej na místech, kam má dovoleno sahat pouze jeden člověk. Navíc.. Jaehyun přeci moc dobře ví, že Myungsoo chodí se Sungyeolem, ne? Tedy.. doufá, že to tak ještě pořád je.
Dojde do obýváku a sedne si na pohovku vedle ostatních, kteří se tam přemístili hned po večeři. Myungsoo se zaposlouchá do jejich rozhovoru a přemýšlí, že by se přidal. Očividně se kluci baví, ovšem on nějak nemá náladu.
„Tak už si Jaehyunovi ukázal, kde bude spát?“ zeptá se Dongwoo. Myungsoo strne, vzhlédne a jeho pohled se okamžitě střetne s tím Jaehyunovým. Uhne pohledem a zapře se více do sedačky.
„Jo,“ řekne Sungyeol a spolu s druhým mladíkem se též posadí na pohovku, přičemž Jaehyun stále nespouští pohled ze Sooa a na tváři mu přitom pohrává pobavený úšklebek.
„Už to jede! Zapni zvuk,“ téměř vykřikne Sungjong, až někteří nadskočí. Dnes dávají v televizi jejich oblíbenou show, ale doteď běželi jenom reklamy, které nikdo nemá náladu poslouchat, proto vypli zvuk a bavili se mezi sebou.



*



Myungsoo se líně protáhne, načež se odebere do koupelny. Zavře za sebou dveře a raději je i zamkne. Nerad by, aby za ním Jaehyun vlezl i sem. Navíc, když se dívali na televizi, stále na sobě cítil jeho pohled. Ačkoli Soo se na něho ani jednou nepodíval, stále to bylo dost nepříjemné.
Shodí ze sebe všechno oblečení a vleze do sprchy. Pustí horkou vodu a nechá ji, aby z něho smyla všechny ty Jaehyunovy doteky, které přesto, že se jej dotýkal pouze přes oblečení, stále cítí. Zakloní hlavu a zavře oči. Najednou uslyší, jak někdo bere za kliku a pokusí se dostat dovnitř. Myungsoo vytřeští oči a ohlédne se. Naštěstí se dotyčný dovnitř nedostal a Soo tak znovu popadne dech, který se mu před pár vteřinami zadrhl někde v plicích. Poté ale osoba za dveřmi zaťuká.
„Za chvíli budu hotovej,“ řekne nahlas, aby jej slyšel. Neví, kdo to je, ale má dost velké tušení.
„V pohodě,“ uchechte se osoba a Myungsoo podle hlasu ihned pozná, že se nemýlil. Takže on se vážně za ním pokusil vtrhnout i do koupelny?! Ne vážně, o co mu jde?!
Vypne vodu, rukou hmátne po ručníku, kterým si vysuší mokré vlasy a následně si jej obmotá kolem pasu. Vyjde ven ze sprchového koutu, přejde k umyvadlu, o které se vzápětí opře a jednou rukou otře zamlžené zrcadlo. Pvzdechne si. Když teď vyjde ven, bude tam? Nečeká tam na něho, aby ve chvíli, kdy otevře dveře, jej zatlačil zpět dovnitř, dveře znovu zavřel a zamkl a pak...
Myungsoo zakroutí hlavou. To by snad neudělal. Nebo jo? Každopádně se raději oblékne už tady v koupelně. Vždycky jde v ručníku do pokoje a až tam se převlékne. Jenže to jsou v dormu jenom kluci, takže mu to vážně nevadí. Ale teď je tady navíc i člověk, u kterého vážně nemá nápad, co se mu děje.
Otočí se, sundá si ručník, popadne tepláky a vleze si do nich. Poté vezme do rukou šedé triko, které si hned přetáhne přes hlavu. Takhle se cítí o něco bezpečněji.
Přejde ke dveřím, otočí klíčem v zámku a chvíli čeká, zda někdo nevpadne dovnitř. Nic se ale neděje, proto vezme za kliku a pomalu začne otvírat. Potom se ale zarazí. Připadá si jako nějaká postava v hororu, která ví, že za těmi dveřmi stojí nějaká bledá žena s mrtvolným pohledem a s kudlou v ruce. Nebo rovnou mrtvola. Nebo zombie. Nebo jeho naštvaná babička.
Počkat.
Na to jakože nemyslel. Nerad by ji naštval.
Zakroutí hlavou a prostě dveře otevře. Navzdory silně bušícímu srdci vyjde z koupelny ven a hned na to si hlasitě oddechne, když se rozhlédne kolem sebe a nikoho tam neuvidí.
„Už je tam volno?“ vynoří se najednou zpoza rohu Sungyeol. Myungsoo se letmo pousměje. Je rád, že na něho mluví, i když se ho jenom ptá, jestli je volná koupelna a úplně přehlíží ten znuděný tón, kterým to řekl.
„Jo. Promiň, že mi to tak trvalo,“ usměje se.
„Hm,“ vydá ze sebe Sung a projde kolem Myungsooa, kterému na chvilku přijde, jakoby jej Sungyeol ani neviděl, jelikož se na něho ani nepodíval. Svěsí ramena a s povzdechem se vydá do pokoje.
Zavře za sebou dveře a vydá se směrem k posteli, když v tom se dveře znovu otevřou. Myungsoo se se zmatením ohlédne, načež doširoka otevře oči.
„J-Jaehyune?“ dostane ze sebe přiškrceným hlasem. Hnědovlasý mladík stojící naproti němu se jen ušklíbne, zavře za sebou dveře a ve chvíli, kdy otočí klíčem, se Myungsoovi zastaví srdce.
„Tak ty ses přede mnou zamknul v koupleně, jo?“ promluví na něho a pomalým krokem se k němu začne přibližovat. „To od tebe nebylo hezký,“ Myungsoo s každým Jaehyunovým krokem vpřed o jeden couvne, dokud nenarazí na postel.
„C-co to děláš?“ zeptá se jej a nervózně se zasměje, doufajíc, že je to jenom nějaký vtip, který si na něho kluci vymysleli.
„Bavím se,“ odpoví jednoduše, zrychlí krok a když je už u něho, strčí do něj a povalí na postel.
„Ale neboj...tebe to taky bude bavit,“ vyleze do postele za ním. Myungsoo jej s vytřeštěnýma očima pozoruje. Převalí se na bok a pokusí se dostat pryč, jenže Jaehyun jej pevně chytí za paži a hrubě hodí zpět pod něho.
„Nezlob,“ zavrní, načež jeho tělo uvězní tím svým. Chytí obě jeho zápěstí a přirazí mu je vedle hlavy. „Nebo se to bude líbit jenom mě a tobě ne,“
„Pust mě!“ začne se vzpírat Soo, avšak marně. Proti Jaehyunově síle nic nezmůže.
„To by pak nebyla zábava,“ skloní se k němu a jazykem mu přejede po čelisti. Myungsoo v němém výkřiku otevře rty, čehož ale vzápětí lituje. Jaehyun se dravě přisaje k jeho rtům a bez váhání vjede svým jazykem dovnitř. Myungsoo začne znovu kopat nohama a pokusí se mu vytrhnout své zápěstí z jeho sevření. Jaehyun jej hladově líbá, nevšímaje si Soovi zbytečné snahy. Myungsoo tím vším znechucen jej nakonec silně kousne. Jaehyun se od něho okamžitě odtrhne a zaúpí bolestí, ovšem Myungsooa stále drží.
„Ty parchante!“ zakřičí na něho. Je mu jedno, jestli jej někdo uslyší. Je zamknuto, takže se k nim stejně nikdo nedostane.
„Takže ty takhle, jo?!“ zavrčí a poté jej neúprosně uhodí pěstí do tváře. Přemístí své rty na jeho krk. Pustí jedno Soovo zápěstí, aby mu mohl sundat triko, ale hnědovlásek pod ním ihned té volnosti využije a silně mu zatlačí na hrudník, aby jej od sebe odstrčil. Jaehyun se ale nedá a jeho pokus přetáhnout mu triko přes hlavu nakonec skončí tím, že jej roztrhne.
„Vypadni ode mě!“ zakřičí Myungsoo, to už je ale jeho zápěstí znovu uvězněno. Jaehyun se skloní k Soově odhalenému hrudníku a přisaje se k jedné z jeho bradavek. Myungsoo dnes už poněkolikáté vytřeští oči. Znovu něco zakřičí, ale Jaehyun to ignoruje. Přejede po bradavce jazykem následně ji skousne. Myungsoo vykřikne bolestí a silně k sobě přitiskne oční víčka. Jaehyun se pro sebe pousměje, přesune se k druhé bradavce a znovu ji skousne.
„Slez ze mě, Jaehyune!“ řekne hlasitě a z koutku jeho oka zteče jedna slza. Tolik to bolí.
„Myungsoo?“ ozve se zpoza dveří. Hnědovlásek k ním střelí pohledem.
„Woohyune!“ zakřičí, ale hned na to mu přilítne další rána pěstí.
„Drž hubu!“ kolenem se vmísí mezi Soovy nohy a zatlačí na jeho rozkrok. Soo opět zakřičí a všimne si, že se někdo naléhavě pokouší dostat dovnitř.
„Myungsoo!“ uslyší tentokrát Hoyu a následně i ostatní. Woohyun je očividně všechny zavolal, za což mu je zrovna teď Soo více než vděčný.
„Myungsoo!“ Myungsoovi se na chvíli zadrhne dech, když uslyší Sungyeola, který hned začne bušit na dveře.
„Sungyeole!“ nadzvedne se na posteli, ale poté je hrubě přiražen zpět. Jaehyun mu obě zápěstí chytí tentokrát jen jednou rukou a tou druhou se jej začne všude možně dotýkat.
„Jaehyune! Odemkni!“ rozčílí se Sungeyol.
„Nejdřív se trochu pobavím,“ odpoví mu zpět a bolestivě stiskne jednu Soovu bradavku. „Nebuď lakomec, Sungyeole. Na chvilku si ho půjčím,“ zasměje se a znovu se divoce vrhne na Myungsoovi rty.
„Nech ho na pokoji!“ bušení na dveře ještě zesílí, a poté se ozve jedna velká rána. Sungyeol se pokusil dveře vyrazit, jenže selhal.
Jaehyun se volnou rukou přemístí k lemu tepláků, pod které vzápětí vklouzne. Myungsoo vykřikne, zavolá Sungyeolovo jméno a po tvářích mu ztečou další slzy.
Uchopí do dlaně hnědovláskův penis a v rychlých pohybech jej začne třít, přičemž jej stále nepřestává líbat. Myungsoo se vzpírá, snaží se mu vtrhnout, ale vše bezvýznamně.
Ozve se další hlasitá rána a dveře se rozlítnou dokořán. Dovnitř vpadne Sungyeol, přiskočí k posteli, chytne Jaehyuna a odhodí jej na zem. Myungsoo zalapá po dechu. Okamžitě k němu přiběhnou i ostatní členové.
„Hajzle!“ zařve na Jaehyuna Sungyeol, skloní se k němu a vrazí mu silně pěstí do obličeje. Poté podruhé, potřetí... dokud si nemyslí, že má dost. Chytne jej za límec, vytáhne na nohy a začne jej táhnout pryč. Ostatní je pozorují a Myungsoo si přitom mne bolavé zápěstí a pokouší se zastavit slzy.
Dojde s ním do předsíně, otevře vchodové dveře a vyhodí jej ven.
„Ještě jednou na Myungsooa sáhneš, nebo se k němu jenom přiblížíš...!“ přecedí skrz zuby, popadne jeho boty a trefí jej s nimi do hlavy. Jaehyun má na tváři stále usazený pobavený úsměv.
„Tak co?“
„Tak teprve poznáš, co je to bolest, ty zmetku!“ zakřičí a zabouchne dveře. Otočí se a vydá se zpět. Po cestě popadne v obýváku deku a i sní dojde do pokoje. Rychle přejde k posteli, na které sedí Myungsoo, objímající si kolena. Woohyun, který Sooa zrovna objímal a snažil se jej uklidnit, jej pustí a spolu s ostatními se uhne na stranu. Sungyeol přehodí přes Myungsoovy ramena onu deku a přitáhne si jej do objetí. Soo mu obličej zaboří do ramene a pevně stiskne látku Sungyeolova trika. Druhý jej hladí po zádech, načež jednou rukou vjede do vlasů.
„Nechte nás prosím osamotě,“ podívá se na ostatní. Ti přikývnou a jeden po druhém místnost opustí. Sungyeol jej více sevře a nepřestává rukami přejíždět po Soových zádech, ve snaze uklidnit jeho třesoucí se tělo.
„Promiň mi to, Soo,“ zašeptá Sung. Mladší zakroutí hlavou a více se na něho natiskne.
„Je to moje vina. Neměl jsem ho sem zvát,“ nedá se Sungyeol. Myungsoo znovu zakroutí hlavou. Chtěl by mu něco říct, ale ví, že by se mu hlas zlomil. Jediné, co teď chce je, aby jej Sungyeol nepouštěl. Tolik mu jeho objetí chybělo. Možná se to bude zdát absurdní, ale svým způsobem je Jaehyunovi vděčný. To díky němu tu teď sedí na posteli v těsném objetí.
„A Myungsoo...“ šeptne a zavře oči, „Omlouvám se ti i za všechno ostatní. Vím, že teď to mezi náma bylo..no... vždyť víš. A byla to hlavně moje vina. Promiň mi to,“
„Neomlouvej se pořád,“ hlesne Soo a Sungyeol se pousměje.
„Musím,“ řekne a mírně se od něho odtáhne, aby mu viděl do očí.
„Stojíš o mě ještě vůbec? Posledí týdny jsem tě pořád jenom přehlížel a nakonec jsem do dormu přivedl člověka, kterej se tě pokusil -“ Soo mu přiloží prst na rty a usměje se na něho. Tak nějak to nepotřebuje slyšet.
„Máš pravdu. Nevšímal sis mě a já ti to taky dám pěkně sežrat, abys věděl,“ zamračí se. „Ale i tak tě pořád miluju, ty idiote,“ Sungyeol se zářivě usměje a pohladí jej po tváři. Palcem přejede po jeho líci.
„Děkuju, Soo,“ řekne tiše a přiblíží se k jeho rtům, ovšem Myungsoova ruka na jeho hrudi jej zastaví.
„Děkuju? Řeknu ti, že tě miluju a ty mi poděkuješ?“ zachmuří se a našpulí rtíky. Sungyeol se zasměje a lípne mu rychlou, přesto pro oba tolik sladkou pusu.
„Taky tě miluju,“ usměje se a poté se konečně dlouze přisaje na Myungsoovy rty.

Soo vydechne, zavře oči a do polibku se usměje. Chybělo mu to. Objetí, doteky, polibky. Chyběl mu on. Ale teď už ho nenechá. Už nedopustí, aby byly zase nějaké takové chvíle, jako byly tyhle dva týdny. Už ne. 

END