Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 8/?
Annyeong
:) Tak moje minulá prosba o komentář očividně nezabrala.. kromě
Hatachi a Narbie (které komentují a jsem jim za to moc vděčná)
se ozval jen jeden člověk, jehož slova mě neskutečně potěšila
^_^ Díky :)
Takže jsem zkrátka došla k závěru, že je asi zbytečné po vás něco takového chtít.. Mohla bych vám vyhrožovat, že povídku zruším, ale to bych byla sama proti sobě, jelikož jí mám osobně moc ráda a baví mě jí psát ;) No, to bude asi vše ;) Tak si to užijte~
Takže jsem zkrátka došla k závěru, že je asi zbytečné po vás něco takového chtít.. Mohla bych vám vyhrožovat, že povídku zruším, ale to bych byla sama proti sobě, jelikož jí mám osobně moc ráda a baví mě jí psát ;) No, to bude asi vše ;) Tak si to užijte~
Jaké
to asi je, narodit se a žít jako...někdo?
Občas
jen tak sedím v parku a dívám se na lidi kolem. Pozoruji jejich usměvavé tváře a přemýšlím, co v životě udělali jinak,
než já. Proč se usmívají? Objímají se a milují... proč? Věří
tomu snad? To jsem jediný, který vidí lež a faleš? Připadám si
na celém světě jediný, který nikomu nevěří.
Když
se nad tím tak zamyslím, je to docela vtipné. Nedivím se, že se
ke mně ostatní tak chovají. Jsem vážně ubohý, že?
Vlastně
chápu, proč se všichni ti lidé v parku usmívají. Taky jsem to
dřív dělával a tolik bych si chtěl ty časy připomenout.
Jde
o to, že všichni ti lidé mají někoho, kdo je nutí se usmívat.
Já nikoho takového nemám. Dříve mě nutil otec, ale ten už tu
není.
Chtěl
bych najít znovu někoho, díky komu se budu usmívat. Ale je to
těžké, vzhledem k tomu, že je pro mě dost složité si k sobě
někoho pustit a důvěřovat mu.
Možná
to znovu zkusím. Pokusím se někomu důvěřovat a....ne.. Mám
strach...
...A
nejspíše právě strach je to, kvůli čemu je můj život
takový...
„Ryeowookou?“
hnědovlásek zalapá po dechu a stáhne se.
„Lu-Luhane?“
dostane ze sebe přiškrceným hlasem. Věděl to. Věděl, že nesmí
vycházet z domu. Přesto to udělal. Nevyplatilo se. Našli jej.
Tedy, nejspíše jen Luhan, ale přesto.
Blonďák
pokrčí obočí, až se na jeho čele objeví vráska.
„Co
tady děláš?“ prohlédne si jej, „Stalo se něco?“ dodá,
když si všimne slz na Wookově tváři a jeho strachem protkaných
očí. Ryeowook rychle zavrtí hlavou a vytáhne se na nohy, ovšem
ty jsou moc slabé, proto se mu podlomí a od se znovu sveze na zem.
Luhan k němu okamžitě přiskočí a chce jej chytit, ovšem Wook
jeho ruce hbitě odstrčí.
„Nedotýkej
se mě,“ zašeptá, pohled zabodnutý v zemi. Co tu dělá? Co
sakra dělá Luhan na hřbitově? Možná jej sledoval a teď mu chce
ublížit.
Asi
je to málo pravděpodobné, ale Ryeowook zkrátka musí myslet na ty
horší možnosti. Nechce si dělat naděje na nějaké lepší.
„Dobře,
nebudu,“ stáhne se a vztyčí ruce jako důkaz. „Ale ty mi
řekni, proč zase brečíš,“ Ryeowook se odhodlal k němu
vzhlédnout. Zase?
„Když
ti to tak vadí, tak odejdi a nedívej se na mě,“ rukávem si otře
slzy a skousne si ret. Proč mu to říká? Proč s ním vůbec
takhle mluví? Neměl by.
„Máš
pravdu, asi bych měl odejít, ale promiň...“ pousměje se,
„...takový já nejsem,“
„Myslíš
si, že ti uvěřím?“
„Ne,“
„Tak
proč se pořád tak snažíš?“ zeptá se jej a Luhan se opět
usměje. Bože, proč to pořád dělá? To jej to tak baví? Asi
ano. Koho by taky nebavilo dělat si srandu ze Třídního Pytle,
Kima Ryeowooka, že?
„Protože
ti chci dokázat, že ne všichni jsou takoví, jací si myslíš, že
jsou,“ povzdechne si Luhan a posadí se na zem. Je mu docela
nepříjemné dívat se na Ryewooka z vrchu.
„A-ale..“
trochu si poodsedne, dál od Luhana a zatěká pohledem všude možně.
„Proč?“
„Ani
nevím, prostě chci,“ podrbe se na hlavě. „Ale proč mi nechceš
věřit?“
„Nemám
k tomu důvod,“ řekne polohlasem. Znovu se jej začíná zmocňovat
ten šílený strach. Strach, že se mu něco stane. Že mu bude
ublíženo. Luhan moc nevypadá, že by se k něčemu takovému měl,
a právě proto má snad ještě větší strach, než když k němu
jde Kai se Sehunem. U nich ví, co čekat. U Luhana ne. A to jej
děsí.
„Dobře,
tak mi nevěř. To je tvoje věc,“ hořce se usměje, načež se
zadívá Wookovi do očí, „Já jen... můžu se tě na něco
zeptat?“
„Ale
nevím, jestli ti odpovím,“ sklopí pohled. Pravdou je, že
nechci..
„Nevadí...
Víš, minule jsem chtěl, abys mi dovolil poznat, jaký skutečně
jsi. Nechceš, abych to věděl. Fajn, nebudu. Stejně tak mi nechceš
věřit.. Řekni, je to tím, že jsi někomu věřil a ten dotyčný
tě zradil?“
„Co?“
hlesne Wook. Luhan zakroutí hlavou.
„Zeptám
se tě jinak... Věřil jsi už někdy někomu?“ Ryeowook se mu
zadívá do očí. Co jsi vlastně zač...?
Mezi
mladíky se rozhostí ticho. Ani jeden neví, co říct. Luhan
vyčkává, zda mu Wook odpoví, ovšem ten neví, co by mu měl
říct. Jen tam sedí a dívají se jeden druhému do očí. Proč by
mu měl Ryeowook něco takového říkat? Je to jeho věc, tak proč
ho to zajímá? Ano, už někomu věřil. Důvěřoval mu, říkal mu
vše, spoléhal se na něj. Chvíli si až myslel, že našel
skutečného přítele, ovšem ten po chvíli obrátil a šel proti
němu. Vše, co mu Wook řekl, on donesl Kaiovi a jeho partě. Wooka
mělo napadnout již dřív, že jsou spolu nějak domluvení. Takže
ano, věřil, pak přišla zrada, výsměch a ještě větší
bolest. Konec. Tečka.
„Když
ti to řeknu, k čemu ti to bude?“ zeptá se po chvíli
hnědovlásek. Luhan se pousměje.
„Aspoň
bych věděl, jestli dokážeš někomu věřit,“ odvrátí pohled,
přičemž Wook z něho ten svůj nespouští.
„Dokážu.
Jde o to, že já nechci,“
„Nechceš...
nebo se bojíš?“ znovu se mu zadívá do očí. Ryeowook mlčí,
zaražen jeho otázkou. Skousne si ret a snaží se z blonďákových
očí vyčíst něco, cokoli, co by mu řeklo, o co mu opravdu jde.
Wook nepochopí, proč se Luhan zajímá právě o něho. Měl by se
zajímat o holky, jako ostatní kluci. Nechápe, proč se zabývá
někým, jako je právě Ryeowook.
„Proč
se mě na to všechno pořád vyptáváš?“ Chceš se mi vysmát?
Prosím, jen do toho...
„Proč,
proč, proč... Pořád se mě ptáš na důvody a já ti stále
dokola opakuju, že je to proto, abych ti dokázal, že se mýlíš,“
„M-mýlím..?“
Luhan přikývne. Ryeowook si nemůže pomoct, ale začíná jej to
trochu štvát. Vadí mu, že se jej na něco pořád vyptává a
navíc chce slyšet odpověď. Vadí mu, jak mu pořád říká, že
všichni nejsou stejní, přitom jsou. Říká, že on je jiný,
přitom není. Tím si je Wook jistý. Vadí mu, že se na něho
dívá. Vadí mu, že se na něho i občas usměje, jelikož to
Ryeowook nebere jako nic jiného, než povýšenecký výsměch. Vadí
mu, že sedí tak blízko něho. Jsou od sebe sice asi metr, přesto
je to pro Wooka hrozný pocit, který v něm vyvolává neskutečný
strach a nevědomí, co se mu může stát. Vše mu vadí. Vadí mu
ten pohled, kterým jej pozoruje. Vadí mu on samotný.
„Mýlíš.
Myslíš si, že jsou všichni zlí, protože ti každý ubližuje.
Pravděpodobně jsi někomu věřil a jak jsi říkal minule,
vymstilo se ti to. Stáhl ses do ústraní a nikoho nenecháš se k
tobě přiblížit. Nebráníš se, když tě bijí, protože se
bojíš, že to bude ještě horší. Ty nežiješ, jenom přežíváš
a možná si i odpočítáváš dny, kdy konečně z tý školy
vypadneš a budeš moct začít úplně na novo. Zapomeneš na
všechno, co se ti dělo a začneš žít nový a šťastný život –
to přesně chceš. Mám pravdu?“ Ryeowook jej pozoruje s
pootevřenými ústy a se zatajeným dechem. Jak tohle sakra víš?
„T-to..“
vydechne, nenacházejíc slova. Vše, co Luhan řekl, jakoby přesně
popisovalo Ryeowooka. Jako by jej znal skrz na skrz. Ale jak je to
možné?
„Vidíš,“
usměje se, „Chci ti říct, že se mýlíš, když si myslíš, že
jsou všichni stejní. Nejsou. Jsou i tací, kteří tě chápou a
chtějí ti pomoct,“ Wookovi se natlačí do očí slzy a zamračí
se.
„Já
žádnou pomoc nechci!“ téměř vykřikne. Luhanovi zmizí z tváře
úsměv a místo toho se mu na čele objeví vráska. „Nechci, aby
mi někdo pomáhal! Nechci, aby mi někdo říkal, že všichni
nejsou stejní, když jsou! Nechci, abys mi ty říkal, že jsi jiný!
Jsi stejný a já to vím!“ vetře mu do tváře a Luhan naprázdno
pootevře ústa.
„Myslíš
si, že ti lžu?“
„Nemyslím,
vím to!“ blonďák zakroutí hlavou.
„Věř
mi, Ryeowooku. Já vím, jak se cítíš. Chápu to, opravdu,“
řekne mu s vážností v hlase.
„Opravdu?!
Seš si jistý?! Ty víš, jaké je to, když se celý den trápíš
a nikomu nic neřekneš… Když jsi na dně svých sil a přesto se
pořád nějak snažíš… Když toho chceš tolik říct a nemáš
nikoho, komu bys mohl věřit… Když se ti chce brečet, ale víš,
že nemůžeš, protože v očích ostatních se to jeví jako projev
slabosti… Vážně víš, jak se cítím?!“ rozkřičí se
Ryeowook a nechá slzy volně ztékat po své tváři. Luhan na něho
dál hledí s otevřenými ústy, značně udiven Ryeowookovým
chováním, ale také zděšen jeho slzami. Zase pláče. To nechtěl.
„Promiň...
Já-“
„Ryeowooku!“
oba chlapci se ohlédnou a všimnou si dalšího hnědovlasého
mladíka, který se k nim svižným krokem přibližuje.
„Ty
pako, co to mělo bejt?“ zeptá se jej Kyuhyun hned potom, co k nim
dojde. Ryeowook si rychle setře slzy a vzhlédne k němu.
„Kyuhyune?
Co tady děláš?“ udiví se a vytáhne se na třesoucí se nohy.
Luhan nečeká a též se postaví a pohledem si Kyuhyuna prohlédne,
přemýšlejíc, kdo je to a co má s Wookem společného.
„Otec
mě poslal, ať tě najdu a přivedu zpátky. Napadlo mě, že půjdeš
za svým otcem,“ oznámí mu. Luhan jej poslouchá a poté
se spěšně podívá na jméno vyryté na kamenném náhrobku, jež
je za Wookem. Kim Yong Wook. Prohlédne si fotografii, načež
se podívá na Ryeowooka. Ta podoba...
„To
je tvůj... otec?“ promluví na něho opatrně. Ryeowook se na něho
podívá a opět se zamračí. Kyuhyun stočí pohled k Luhanovi a
sjede jej od hlavy až k patě.
„A
ty seš...?“ nadzvedne obočí. Luhan odtrhne oči od Wooka a otočí
se na Kyuhyna.
„Luhan.
Chodím s Ryeowookem do třídy,“ Kyuhyun chápavě přikývne.
„Já
jsem Kyuhyun. Ryeowookův budoucí nevlastní bratr,“ hnědovláskovi
se při Kyuhyunových slovech do očí nahrnou další slzy. Zhluboka
se nadechne, otočí se a vydá se pryč. Oba mladíci se na něho
podívají a poté zpět jeden na druhého.
„Stalo
se mu něco?“ ukáže na něho Kyu.
„Budoucí
nevlastní bratr?“ chce vědět Luhan, úplně přehlížejíc
Kyuhyunovu otázku.
„Hm.
Zrovna teď můj otec požádal jeho matku o ruku. Ona to přijala a
ten idiot potom zdrhnul. No a já kvůli němu musel jít ven do tý
zimy a najít ho,“ řekne nezaujatě a strčí ruce do kapsy. Luhan
se opět podívá směrem, kudy před chvíli Wook odešel, načež
zabodne pohled do kamenného náhrobku.
„A
tohle je jeho otec?“ ukáže na desku s vyrytým jménem a dvěma
daty. Kyuhyun beze slov přikývne, zatímco se snaží zavrtat si
bradu co nejhlouběji do límce od kabátu, aby pochytil trochu
tepla. Na to, že je podzim, je počasí nemilosrdně chladné.
„Pravděpodobně
se ještě nepřenesl přes jeho smrt, takže je naštvanej, že se
jeho matka rozhodla znovu vdát,“ zamumlá Kyu do kabátu,
přešlapávajíc na místě. „Tak já půjdu, je tady hrozná
zima,“ zaúpí a potom se rozejde rychlým krokem cestou, kterou
šel před chvílí i Wook.
Ještě
chvíli postává před náhrobkem Wookova otce, než přejde o pár
uliček dál. Projde kolem několika hrobů, odpočítávajíc si
každý z nich, dokud nedojde k tomu jednomu určitému.
Sklopí
k němu pohled. Dvěma kroky se k náhrobku přiblíží a prsty
lehce přejede po chladné desce. Po tváři se mu rozlije vřelý
úsměv a v očích se mu zalesknou slzy.
„Ahoj,
Jolie,“ zašeptá a zadívá se na fotografii mladé usmívající
se dívky s dlouhými černými vlasy, které jí sahají do půlky
zad. Luhan si klekne na studenou zem a zamrká slzy.
„Chybíš
mi,“ smutně se usměje, natáhne paži a prsty přejede po
skleněném rámečku.
„Čím
delší dobu tu nejsi, tím víc se mi stýská, sestřičko,“
Promiň že nekomentuju tvoje povidky.. zato kazdy den chodim na tvuj blog a sleduju jesli nepribyla dalsi povidka. :-) Miluju tuhle povidku stejne jako Heart Attack .. :-)
OdpovědětVymazatLuhanovi umřela sestra? Co se stalo? A jak Luhan říkal Wookiemu, že ví jak se cítí, tak mě napadlo, že se s šikanou taky setkal. Ale nemyslim si, že by šikanovali jeho, spíš tu jeho sestru a ona to psychicky nevydržela a spáchala sebevraždu. Proto se snaží Wookiemu pomoci? No...je to jen myšlenka, co mě při čtení tohoto dílu napadla.
OdpovědětVymazatMoc se těšim na další díl...
*Neví, co psát.. Opět!* Jsem nemožná, co? :D Okay.. Když Luhan říkal, že ví jak se cítí, taktéž mě napadlo, že se už se šikanou setkal, ale po tom, co jsem si přečetla komentář Hatachi, přecházím na její myšlenku. ^^
OdpovědětVymazatTěším se na další díl. :)) ^^
Ahoj ja jsem chodim taky kazy den tahle povidka je primo nadherna chudacek Luhan asi to musi mit ve svem zivote taky těžky
OdpovědětVymazatKraasa 😭😭😭
OdpovědětVymazatKraasa 😭😭😭
OdpovědětVymazat