sobota 29. listopadu 2014

Dear Diary // Part. 8


Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 8/?

Annyeong :) Tak moje minulá prosba o komentář očividně nezabrala.. kromě Hatachi a Narbie (které komentují a jsem jim za to moc vděčná) se ozval jen jeden člověk, jehož slova mě neskutečně potěšila ^_^ Díky :)
Takže jsem zkrátka došla k závěru, že je asi zbytečné po vás něco takového chtít.. Mohla bych vám vyhrožovat, že povídku zruším, ale to bych byla sama proti sobě, jelikož jí mám osobně moc ráda a baví mě jí psát ;) No, to bude asi vše ;) Tak si to užijte~




Jaké to asi je, narodit se a žít jako...někdo? 
Občas jen tak sedím v parku a dívám se na lidi kolem. Pozoruji jejich usměvavé tváře a přemýšlím, co v životě udělali jinak, než já. Proč se usmívají? Objímají se a milují... proč? Věří tomu snad? To jsem jediný, který vidí lež a faleš? Připadám si na celém světě jediný, který nikomu nevěří.
Když se nad tím tak zamyslím, je to docela vtipné. Nedivím se, že se ke mně ostatní tak chovají. Jsem vážně ubohý, že?
Vlastně chápu, proč se všichni ti lidé v parku usmívají. Taky jsem to dřív dělával a tolik bych si chtěl ty časy připomenout.
Jde o to, že všichni ti lidé mají někoho, kdo je nutí se usmívat. Já nikoho takového nemám. Dříve mě nutil otec, ale ten už tu není.
Chtěl bych najít znovu někoho, díky komu se budu usmívat. Ale je to těžké, vzhledem k tomu, že je pro mě dost složité si k sobě někoho pustit a důvěřovat mu.
Možná to znovu zkusím. Pokusím se někomu důvěřovat a....ne.. Mám strach...
...A nejspíše právě strach je to, kvůli čemu je můj život takový...

„Ryeowookou?“ hnědovlásek zalapá po dechu a stáhne se.
„Lu-Luhane?“ dostane ze sebe přiškrceným hlasem. Věděl to. Věděl, že nesmí vycházet z domu. Přesto to udělal. Nevyplatilo se. Našli jej. Tedy, nejspíše jen Luhan, ale přesto.
Blonďák pokrčí obočí, až se na jeho čele objeví vráska.
„Co tady děláš?“ prohlédne si jej, „Stalo se něco?“ dodá, když si všimne slz na Wookově tváři a jeho strachem protkaných očí. Ryeowook rychle zavrtí hlavou a vytáhne se na nohy, ovšem ty jsou moc slabé, proto se mu podlomí a od se znovu sveze na zem. Luhan k němu okamžitě přiskočí a chce jej chytit, ovšem Wook jeho ruce hbitě odstrčí.
„Nedotýkej se mě,“ zašeptá, pohled zabodnutý v zemi. Co tu dělá? Co sakra dělá Luhan na hřbitově? Možná jej sledoval a teď mu chce ublížit.
Asi je to málo pravděpodobné, ale Ryeowook zkrátka musí myslet na ty horší možnosti. Nechce si dělat naděje na nějaké lepší.
„Dobře, nebudu,“ stáhne se a vztyčí ruce jako důkaz. „Ale ty mi řekni, proč zase brečíš,“ Ryeowook se odhodlal k němu vzhlédnout. Zase?
„Když ti to tak vadí, tak odejdi a nedívej se na mě,“ rukávem si otře slzy a skousne si ret. Proč mu to říká? Proč s ním vůbec takhle mluví? Neměl by.
„Máš pravdu, asi bych měl odejít, ale promiň...“ pousměje se, „...takový já nejsem,“
„Myslíš si, že ti uvěřím?“
„Ne,“
„Tak proč se pořád tak snažíš?“ zeptá se jej a Luhan se opět usměje. Bože, proč to pořád dělá? To jej to tak baví? Asi ano. Koho by taky nebavilo dělat si srandu ze Třídního Pytle, Kima Ryeowooka, že?
„Protože ti chci dokázat, že ne všichni jsou takoví, jací si myslíš, že jsou,“ povzdechne si Luhan a posadí se na zem. Je mu docela nepříjemné dívat se na Ryewooka z vrchu.
„A-ale..“ trochu si poodsedne, dál od Luhana a zatěká pohledem všude možně. „Proč?“
„Ani nevím, prostě chci,“ podrbe se na hlavě. „Ale proč mi nechceš věřit?“
„Nemám k tomu důvod,“ řekne polohlasem. Znovu se jej začíná zmocňovat ten šílený strach. Strach, že se mu něco stane. Že mu bude ublíženo. Luhan moc nevypadá, že by se k něčemu takovému měl, a právě proto má snad ještě větší strach, než když k němu jde Kai se Sehunem. U nich ví, co čekat. U Luhana ne. A to jej děsí.
„Dobře, tak mi nevěř. To je tvoje věc,“ hořce se usměje, načež se zadívá Wookovi do očí, „Já jen... můžu se tě na něco zeptat?“
„Ale nevím, jestli ti odpovím,“ sklopí pohled. Pravdou je, že nechci..
„Nevadí... Víš, minule jsem chtěl, abys mi dovolil poznat, jaký skutečně jsi. Nechceš, abych to věděl. Fajn, nebudu. Stejně tak mi nechceš věřit.. Řekni, je to tím, že jsi někomu věřil a ten dotyčný tě zradil?“
„Co?“ hlesne Wook. Luhan zakroutí hlavou.
„Zeptám se tě jinak... Věřil jsi už někdy někomu?“ Ryeowook se mu zadívá do očí. Co jsi vlastně zač...?
Mezi mladíky se rozhostí ticho. Ani jeden neví, co říct. Luhan vyčkává, zda mu Wook odpoví, ovšem ten neví, co by mu měl říct. Jen tam sedí a dívají se jeden druhému do očí. Proč by mu měl Ryeowook něco takového říkat? Je to jeho věc, tak proč ho to zajímá? Ano, už někomu věřil. Důvěřoval mu, říkal mu vše, spoléhal se na něj. Chvíli si až myslel, že našel skutečného přítele, ovšem ten po chvíli obrátil a šel proti němu. Vše, co mu Wook řekl, on donesl Kaiovi a jeho partě. Wooka mělo napadnout již dřív, že jsou spolu nějak domluvení. Takže ano, věřil, pak přišla zrada, výsměch a ještě větší bolest. Konec. Tečka.
„Když ti to řeknu, k čemu ti to bude?“ zeptá se po chvíli hnědovlásek. Luhan se pousměje.
„Aspoň bych věděl, jestli dokážeš někomu věřit,“ odvrátí pohled, přičemž Wook z něho ten svůj nespouští.
„Dokážu. Jde o to, že já nechci,“
„Nechceš... nebo se bojíš?“ znovu se mu zadívá do očí. Ryeowook mlčí, zaražen jeho otázkou. Skousne si ret a snaží se z blonďákových očí vyčíst něco, cokoli, co by mu řeklo, o co mu opravdu jde. Wook nepochopí, proč se Luhan zajímá právě o něho. Měl by se zajímat o holky, jako ostatní kluci. Nechápe, proč se zabývá někým, jako je právě Ryeowook.
„Proč se mě na to všechno pořád vyptáváš?“ Chceš se mi vysmát? Prosím, jen do toho...
„Proč, proč, proč... Pořád se mě ptáš na důvody a já ti stále dokola opakuju, že je to proto, abych ti dokázal, že se mýlíš,“
„M-mýlím..?“ Luhan přikývne. Ryeowook si nemůže pomoct, ale začíná jej to trochu štvát. Vadí mu, že se jej na něco pořád vyptává a navíc chce slyšet odpověď. Vadí mu, jak mu pořád říká, že všichni nejsou stejní, přitom jsou. Říká, že on je jiný, přitom není. Tím si je Wook jistý. Vadí mu, že se na něho dívá. Vadí mu, že se na něho i občas usměje, jelikož to Ryeowook nebere jako nic jiného, než povýšenecký výsměch. Vadí mu, že sedí tak blízko něho. Jsou od sebe sice asi metr, přesto je to pro Wooka hrozný pocit, který v něm vyvolává neskutečný strach a nevědomí, co se mu může stát. Vše mu vadí. Vadí mu ten pohled, kterým jej pozoruje. Vadí mu on samotný.
„Mýlíš. Myslíš si, že jsou všichni zlí, protože ti každý ubližuje. Pravděpodobně jsi někomu věřil a jak jsi říkal minule, vymstilo se ti to. Stáhl ses do ústraní a nikoho nenecháš se k tobě přiblížit. Nebráníš se, když tě bijí, protože se bojíš, že to bude ještě horší. Ty nežiješ, jenom přežíváš a možná si i odpočítáváš dny, kdy konečně z tý školy vypadneš a budeš moct začít úplně na novo. Zapomeneš na všechno, co se ti dělo a začneš žít nový a šťastný život – to přesně chceš. Mám pravdu?“ Ryeowook jej pozoruje s pootevřenými ústy a se zatajeným dechem. Jak tohle sakra víš?
„T-to..“ vydechne, nenacházejíc slova. Vše, co Luhan řekl, jakoby přesně popisovalo Ryeowooka. Jako by jej znal skrz na skrz. Ale jak je to možné?
„Vidíš,“ usměje se, „Chci ti říct, že se mýlíš, když si myslíš, že jsou všichni stejní. Nejsou. Jsou i tací, kteří tě chápou a chtějí ti pomoct,“ Wookovi se natlačí do očí slzy a zamračí se.
„Já žádnou pomoc nechci!“ téměř vykřikne. Luhanovi zmizí z tváře úsměv a místo toho se mu na čele objeví vráska. „Nechci, aby mi někdo pomáhal! Nechci, aby mi někdo říkal, že všichni nejsou stejní, když jsou! Nechci, abys mi ty říkal, že jsi jiný! Jsi stejný a já to vím!“ vetře mu do tváře a Luhan naprázdno pootevře ústa.
„Myslíš si, že ti lžu?“
„Nemyslím, vím to!“ blonďák zakroutí hlavou.
„Věř mi, Ryeowooku. Já vím, jak se cítíš. Chápu to, opravdu,“ řekne mu s vážností v hlase.
„Opravdu?! Seš si jistý?! Ty víš, jaké je to, když se celý den trápíš a nikomu nic neřekneš… Když jsi na dně svých sil a přesto se pořád nějak snažíš… Když toho chceš tolik říct a nemáš nikoho, komu bys mohl věřit… Když se ti chce brečet, ale víš, že nemůžeš, protože v očích ostatních se to jeví jako projev slabosti… Vážně víš, jak se cítím?!“ rozkřičí se Ryeowook a nechá slzy volně ztékat po své tváři. Luhan na něho dál hledí s otevřenými ústy, značně udiven Ryeowookovým chováním, ale také zděšen jeho slzami. Zase pláče. To nechtěl.
„Promiň... Já-“
„Ryeowooku!“ oba chlapci se ohlédnou a všimnou si dalšího hnědovlasého mladíka, který se k nim svižným krokem přibližuje.
„Ty pako, co to mělo bejt?“ zeptá se jej Kyuhyun hned potom, co k nim dojde. Ryeowook si rychle setře slzy a vzhlédne k němu.
„Kyuhyune? Co tady děláš?“ udiví se a vytáhne se na třesoucí se nohy. Luhan nečeká a též se postaví a pohledem si Kyuhyuna prohlédne, přemýšlejíc, kdo je to a co má s Wookem společného.
„Otec mě poslal, ať tě najdu a přivedu zpátky. Napadlo mě, že půjdeš za svým otcem,“ oznámí mu. Luhan jej poslouchá a poté se spěšně podívá na jméno vyryté na kamenném náhrobku, jež je za Wookem. Kim Yong Wook. Prohlédne si fotografii, načež se podívá na Ryeowooka. Ta podoba...
„To je tvůj... otec?“ promluví na něho opatrně. Ryeowook se na něho podívá a opět se zamračí. Kyuhyun stočí pohled k Luhanovi a sjede jej od hlavy až k patě.
„A ty seš...?“ nadzvedne obočí. Luhan odtrhne oči od Wooka a otočí se na Kyuhyna.
„Luhan. Chodím s Ryeowookem do třídy,“ Kyuhyun chápavě přikývne.
„Já jsem Kyuhyun. Ryeowookův budoucí nevlastní bratr,“ hnědovláskovi se při Kyuhyunových slovech do očí nahrnou další slzy. Zhluboka se nadechne, otočí se a vydá se pryč. Oba mladíci se na něho podívají a poté zpět jeden na druhého.
„Stalo se mu něco?“ ukáže na něho Kyu.
„Budoucí nevlastní bratr?“ chce vědět Luhan, úplně přehlížejíc Kyuhyunovu otázku.
„Hm. Zrovna teď můj otec požádal jeho matku o ruku. Ona to přijala a ten idiot potom zdrhnul. No a já kvůli němu musel jít ven do tý zimy a najít ho,“ řekne nezaujatě a strčí ruce do kapsy. Luhan se opět podívá směrem, kudy před chvíli Wook odešel, načež zabodne pohled do kamenného náhrobku.
„A tohle je jeho otec?“ ukáže na desku s vyrytým jménem a dvěma daty. Kyuhyun beze slov přikývne, zatímco se snaží zavrtat si bradu co nejhlouběji do límce od kabátu, aby pochytil trochu tepla. Na to, že je podzim, je počasí nemilosrdně chladné.
„Pravděpodobně se ještě nepřenesl přes jeho smrt, takže je naštvanej, že se jeho matka rozhodla znovu vdát,“ zamumlá Kyu do kabátu, přešlapávajíc na místě. „Tak já půjdu, je tady hrozná zima,“ zaúpí a potom se rozejde rychlým krokem cestou, kterou šel před chvílí i Wook.
Ještě chvíli postává před náhrobkem Wookova otce, než přejde o pár uliček dál. Projde kolem několika hrobů, odpočítávajíc si každý z nich, dokud nedojde k tomu jednomu určitému.
Sklopí k němu pohled. Dvěma kroky se k náhrobku přiblíží a prsty lehce přejede po chladné desce. Po tváři se mu rozlije vřelý úsměv a v očích se mu zalesknou slzy.
„Ahoj, Jolie,“ zašeptá a zadívá se na fotografii mladé usmívající se dívky s dlouhými černými vlasy, které jí sahají do půlky zad. Luhan si klekne na studenou zem a zamrká slzy.
„Chybíš mi,“ smutně se usměje, natáhne paži a prsty přejede po skleněném rámečku.
„Čím delší dobu tu nejsi, tím víc se mi stýská, sestřičko,“
 

6 komentářů:

  1. Promiň že nekomentuju tvoje povidky.. zato kazdy den chodim na tvuj blog a sleduju jesli nepribyla dalsi povidka. :-) Miluju tuhle povidku stejne jako Heart Attack .. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Luhanovi umřela sestra? Co se stalo? A jak Luhan říkal Wookiemu, že ví jak se cítí, tak mě napadlo, že se s šikanou taky setkal. Ale nemyslim si, že by šikanovali jeho, spíš tu jeho sestru a ona to psychicky nevydržela a spáchala sebevraždu. Proto se snaží Wookiemu pomoci? No...je to jen myšlenka, co mě při čtení tohoto dílu napadla.
    Moc se těšim na další díl...

    OdpovědětVymazat
  3. *Neví, co psát.. Opět!* Jsem nemožná, co? :D Okay.. Když Luhan říkal, že ví jak se cítí, taktéž mě napadlo, že se už se šikanou setkal, ale po tom, co jsem si přečetla komentář Hatachi, přecházím na její myšlenku. ^^
    Těším se na další díl. :)) ^^

    OdpovědětVymazat
  4. Ahoj ja jsem chodim taky kazy den tahle povidka je primo nadherna chudacek Luhan asi to musi mit ve svem zivote taky těžky

    OdpovědětVymazat