pátek 21. listopadu 2014

Dear Diary // Part. 7


Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun 
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 7/?

Ahojte~ Tu je MeeKyong a se mnou i další díl Dear Diary... Mno... Chtěla bych vás o něco požádat.. Vlastně o něco, o co žádá každý, co píše fanfikce. O komentář.. Jsem hrozně vděčná Hatachi a Narbie, že mi povídku komentují, ale na to, že vím, že si to zobrazí mnohem více lidí a komentují jen dva, to mě docela mrzí.. Proto bych se vás chtěla zeptat, jestli byste mi tady taky nemohli nějaký ten kometník zanechat :) Stačí mi jenom dvě slova : "Čtu to." nic víc. Klidně jenom tohle :) Prosím..^_^






Víkend.
Jediné dva dny v týdnu, kdy mám možnost odpočívat. Celý den jsem zavřený v pokoji, učím se, čtu si, nebo spím a nikdo mě neruší. V těhlech dnech tu není nikdo, kdo by mi ubližoval. Ovšem než se naděju, je neděle večer a já jdu do postele s myšlenkou, že zítra to znovu všechno začne nanovo.
Ale právě teď je sobota odpoledne. Matka prý zase pozvala Min Wooa s Kyuhyunem. Přemýšlel jsem nad tím, že asi vezmu Hyunkiho a půjdu se s ním projít...
Dobře, abych byl upřímný, to matka mi řekla, abych se na večer někam ztratil...
Jenže kam mám jít? Kdybych byl někdo jiný a ne ten ubohý Kim Ryeowook, šel bych k nějakému kamarádovi. Ale já tím ubožákem jsem, takže nemám tušení, kam bych měl jít. Napadlo mě, že bych zašel na hřbitov za otcem a asi to i tak udělám. Ale přeci tam nebudu tak dlouho.. Mohl bych jít.. co já vím.. Nechci nikam chodit. Mám strach. Strach, že narazím na někoho ze školy a z toho tolika vytouženého víkendu se stane den, jako každý jiný.
Ještě mě napadla jedna možnost, ale říkám si, zda je to dobrý nápad.
Napadlo mě, že bych se zeptal matky, jestli bych prostě nemohl jíst s nimi. Tedy, hlad nemám, ale jestli se má matka znovu provdat, chci Min Wooa lépe poznat. Nevím, co mě to napadlo, avšak říkám si, že být věčně zavřený ve svém pokoji a s nikým nemluvit sice není špatné, jenže zkusit se s někým bavit a pokusit se aspoň u jednoho člověka potlačit ten hrozný strach... to se mi taky nejeví jako špatný nápad.
Zkusím to... jen doufám, že toho nebudu litovat...

Uloží deník do šuplíku, vstane a pomalu přejde ke dveřím, přemýšlejíc, zda je to vážně dobrý nápad. Co když jej matka znovu uhodí? Vydržel by to, na to už je přeci zvyklý...ne?
Vezme za kliku, otevře dveře a skousávajíc si ret vyjde na chodbu, kde mu okamžitě k nohám přiběhne Hyunki. Wook se k němu skloní a pohladí jej.
„Přej mi štěstí, Hyunki,“ zašeptá, načež se znovu vzpřímí, dojde ke schodům, které vzápětí sejde tiše jako myš. Zastaví se ve dveřích, jež vedou do kuchyně. Jeho matka se už pustila do večeře, ale Wooka si zatím nevšimla. Hnědovlásek se zhluboka nadechne a poté odhodlaně vejde dovnitř.
„Mami?“ osloví ji poněkud roztřeseným hlasem. Žena, stojící k němu zády, okamžitě ustane v činnosti, s trochu hlasitější ránou odhodí nůž na linku a otočí se k němu.
„Co zas chceš?!“ vyjede po něm a Ryeowook se stáhne. Věděl jsem, že to není dobrý nápad. Těká pohledem všude možně, až se nakonec střetne s nepěkným pohledem své matky. Na sucho polkne a znovu si skousne ret.
„Já.. vím, že jsi chtěla, abych šel ven... ale, víš.. napadlo mě...“ dostává ze sebe postupně Wook, „nemohl bych jíst s vámi?“ Žena se narychlo pobaveně pousměje, ovšem Ryeowook v tom úsměvu může vidět všechnu tu nezaujatost, otravu a pohrdání.
„To jako myslíš vážně?“ zeptá se jej ostře. Wook přikývne, pohled zabodnutý v zemi.
„Chceš mi snad dělat před Min Wooem ostudu?!“ odtrhne se od linky a několika rychlými kroky přejde k Wookovi, který instinktivně začne couvat, přičemž kroutí hlavou. Matka se zastaví a zkříží ruce na prsou.
„Fajn,“ odsekne nakonec žena, „Ale jestli něco uděláš, půjdeš ven a do druhýho dne tě tady nechci ani vidět, jasný?!“ hnědovlásek vzhlédne a na jeho tváři se objeví nepatrný nadějeplný úsměv. Děkuju, mami.. Nejraději by ji objal, ale je mu jasné, k čemu by to vedlo. Dostal by facku, zákaz připojit se k večeři a možná by jej z toho domu vyhodila rovnou...a to on opravdu nechce.
„Tak rozuměl si?“ Ryeowook rychle přikývne, načež se kolem ženy protáhne, vyběhne schody, které bere po dvou, cestou popadne Hyunkiho a spolu s ním vběhne do svého pokoje, kde okamžitě padne na postel.
Šťastný... ne, to není správné slovo. On není šťastný, i když to je to, co by chtěl být ze všeho nejvíc. On jen.. je rád. To bude ono. Je rád, že mu to matka dovolila. Dost by jej zasáhlo, kdyby mu to nedovolila a třeba jej i uhodila, přesto, že to bylo vlastně to jediné, co si myslel, že se stane. Nestalo. A on teď leží v posteli, kouká do stropu a jeho rty jsou mírně zkrouceny do úsměvu.

*

Otevře skříň a vytáhne z ní černé kalhoty spolu s šedou mikinou. Není to sice nic moc, ale přeci jen je to čisté. Oblékne se a dojde do koupelny, kde se postaví před umyvadlo, načež se zastaví. No jo, já zapomněl. Zadívá se na bílou zeď. Vždyť se přeci všech zrcadel zbavil. Ale zrovna teď se chtěl podívat, jak vypadá. No nevadí. Bude doufat, že matce ostudu neudělá.
Pokrčí rameny, vrátí se do pokoje a ještě předtím, než vejde na chodbu, se zastaví a zhluboka nadechne. Bude to v pořádku. Je naivní? Možná. Ale také to může být ten tichý hlásek naděje, který v jeho mysli – ač stěží – přežívá. Ten hlásek, o kterém jednou psal ve svém deníku. Věří v něj. A právě on mu dává tu naději, že vše proběhne hladce. Vlastně ani neví, co si od té společné večeře slibuje. Chce udělat dojem na Min Wooa? Těžko. Pokusit se najít přítele v Kyuhyunovi? To určitě. Nikomu nevěří. Tak možná... Chce, aby se na něho jeh matka aspoň jednou a po dlouhé době...usmála? Ano, Ryeowook ví, že to nejspíše bude hraný úsměv, jen aby zapůsobila na Min Wooa, ale přesto. I hraný úsměv je úsměv. A pro Ryeowooka hodně znamená.
Pomalými kroky kráčí po chodbě, skousávajíc si ret. Zvládne to. Dojde ke schodům, které poté sejde. Zastaví se na místě a rozhlédne se kolem. Hlasy vycházejí z předsíně. Možná zrovna dorazili? Ryeowook opět nabere do plic dostatek vzduchu a rozejde se směrem za ostatními.
„Ryeowooku!“ zvolá se širokým úsměvem a rozpřaženýma rukama Min Woo, jež si jako první hnědovlasého chlapce všimne. Ryeowook odlepí pohled od země a střetne se s tím jeho. Co má dělat? Má se taky usmát? Ale...jak? On asi už zapomněl, jak se usmát. Očima letmo zavadí o nepěkný pohled jeho matky, který jasně říká: "Hni se a dělej něco!" Wook se znovu podívá na Min Wooa a mezi prsty začne žmoulat látku své mikiny. Mysli na otce.
„Dobrý den,“ ukloní se a vyloudí nepatrný úsměv. Min Woo se rozzáří, udělá k němu pár kroků, a poté jej pevně sevře v náruči. Ryeowook vytřeští oči a začne zrychleně dýchat. Dotek... Ta blízkost... Srdce se rozbuší, až si Wook pomyslí, že jej musí ostatní slyšet. Nemůže si pomoct, ale ten pocit, ten šílený strach, co jej svazuje a znemožňuje mu jakýkoli pohyb, je opět tady. Už dost... Ještě chvíli jej k sobě bude tisknout a nedopadne to dobře. Ryeowookovi se z toho strachu začne stmívat před očima. Svět se s ním točí. Jen ztěžka pobere dech, je to jakoby jej něco dusilo, svazovalo jej velikou silou a dusilo jej to. Prosím...
„Měl jsem ohromnou radost, když mi tvoje mamka řekla, že dnes chceš večeřet s námi,“ odtáhne se od něho konečně a Wook má co dělat, aby se mu tím náhlým návalem oslabení nepodlomily nohy a on se nesvezl na zem. Pohled má zabodnutý někde v Min Woově hrudi a stále se snaží uklidnit svůj zrychlený dech. Vzpamatuj se, Ryeowooku! Ostatní se dívají!
„A-ano. Říkal jsem si, že by to mohlo být...“ zastaví se v půlce věty. Nějak jej nenapadá to správné slovo.
„Pěkné? Milé?“ navrhne starší muž a znovu se zasměje. „Na tom nesejde. Je dobře, že budeme konečně jednou jíst všichni, že Kyuhyune?“ otočí se na svého syna, který stojí opřený o zeď a má ruce zkřížené na prsou.
„Hm,“ ušklíbne se s nezájmem, ale poté se od zdi odtrhne a přejde k Wookovi a položí mu ruku na rameno.
„Docela tě obdivuju, Ryeowooku. Já kdybych mohl, tak bych sem ani nechodil,“ pousměje se. Hnědovlásek se trochu stáhne. Nelíbí se mu Kyuhyunova ruka na JEHO rameni, proto se mu dost uleví, když ji stáhne. No tak, Wooku! Snaž se!
„To nechápu proč,“ donutí se k dalšímu úsměvu, „Já si myslím, že to bude fajn,“ zadívá se mu do očí. Kyuhyun nadzvedne obočí, ale potom se taky usměje a založí si ruce v bok. „Když myslíš,“ Wook pokýve hlavou a pohledem se přemístí na svou matku, aby zjistil, zda mu to zatím jde. Příjemný pocit se rozlije jeho vnitrem. Jeho matka se nemračí. Sice se ani neusmívá, ale hlavně se nemračí!
„Tak!“ spráskne Min Woo ruce, až všichni trochu nadskočí. „Půjdeme jíst?“ zazubí se.
„Ty jsi ale nedočkavý,“ pokroutí hlavou žena a její rty se zkroutí do úsměvu, což se donutí usmát i Wooka. Ví, že ten úsměv nepatří jemu, ale Min Woovi, ovšem to je mu jedno. Po tak dlouhé době ji zase vidí se usmívat.
„Tak si běžte všichni sednout ke stolu,“

*

„A Ryeowooku, jak se ti vlastně daří ve škole? Jde ti učení dobře?“ Ryeowook sebou lehce trhne, když opět uslyší své jméno, avšak nedá to nijak najevo. Nesmí.
„Řekl bych, že ano,“ sklopí pohled a nahodí další hraný úsměv. Už mu to docela jde. Min Woo si podepře dlaní bradu a nespouští z mladíka sedícího před ním oči.
„Tak to bys mohl pomoct tady Kyuhyunovi, on je totiž na učení hrozný střevo,“ střelí pohledem na osobu vedle sebe.
„Vždyť nepropadám, takže žádnou pomoc nepotřebuju,“ odfrkne.
„Jenže jednička taky nejsi. S tvýma známkama z tebe doktora mít nebudu,“
„A řekl jsem snad někdy, že chci být doktor?“
„Ani nevíš, čím chceš být, takže budeš to, co z tebe chci mít já a hotovo,“ opře se zády o židli a vrátí pohled k Wookovi.
„A čím chceš být ty?“ zeptá se jej. Ryeowook pokrčí rameny.
„Vlastně jsem nad tím nikdy nepřemýšlel,“
„Tak buď doktorem,“ vloží se do toho Kyuhyun. Wook k němu zmateně vzhlédne.
„He?“
„No, táta chce mít ze mně doktora, ale to by se nejdřív musela Země začít točit na druhou stranu, abych se jím stal. Tak jím buď ty,“ pokrčí rameny a pousměje se. „Myslím, že by ti to v bílým plášti celkem slušelo,“
„Už se to nese,“ ozve se najednou ze dveří a všichni přítomní k Wookově matce stočí pohled.
„To voní!“ zaúpí Min Woo a Ryeowook jen potají čeká, kdy mu začne z koutku úst téct slina. Matka položí velkou mísu s jídlem doprostřed stolu a posadí se.
„Každý si naberte, kolik chcete a nechte si chutnat,“
Jako první se jakoby nečekaně chopí naběračky Min Woo a nabere si obdivuhodně velkou porci, ze které se Wookovi dělají mžitky před očima. Ne, vážně - jak dlouho tomuhle chlapovi nedali najíst? Vypadá, jako kdyby mu dnes skončil nějaký půst.
Po chvíli už mají všichni svou porci nabranou, ale ve chvíli, kdy se chtějí do svého jídla pustit, je Min Woo zastaví.
„Počkat!“ rozmáchne rukama, div Kyuhyuna nesrazí k zemi. „Předtím, než začneme jíst, bych vám chtěl něco důležitého sdělit,“ Ryeowook střelí pohledem ke Kyuhyunovi, ovšem ten jen nechápavě pokrčí rameny.
„Dobře, možná spíše než sdělit, se chci někoho na něco zeptat,“ usměje se, vstane, objede stůl dokud nedojde k Wookově matce, načež si klekne na jedno koleno a z kapsy vytáhne malou černou krabičku. Wookovi se znovu silně rozbuší srdce a skousne si ret.
„Hyo Joo... možná se ti to bude zdát trochu uspěchané, ale myslím, že v našem věku už není na co dál čekat. Oba jsme svobodní a každý máme dítě...“ začne poté, co otevře onu krabičku a v ní se zaleskne stříbrný prsten. Ryeowookovi se začnou do očí tlačit slzy. Svobodní?! Moje matka není svobodná! Nikdy se s otcem nerozvedla!
„...proto to mě uspěchané nepřijde. Cítím, že ty jsi ta, se kterou chci strávit zbytek života. Takže, Kim Hyo Joo...vezmeš si mě za muže?“ Ryeowook společně s Kyuhyunem vytřeští oči. To...to přeci nejde! Navíc Kyuhyun říkal, že chtěl jeho otec aspoň ještě další měsíc počkat a pořádně si to promyslet. Tak co to teď říká?
„Já...Ano!“ vydechne a pevně jej obejme kolem krku. Ryeowook zalapá po dechu, ještě jednou se podívá na Kyuhyuna a pokusí se zadržet vzlyk, jež se dere ven z jeho hrdla. Jak může? Tati... Hbitě si setře slzy z tváře, načež vyskočí ze židle, proběhne kolem matky a Min Wooa, prosviští chodbou a poté bleskově vyběhne z domu. Už tam nemůže být ani minutu!
Běží po chodníku, jen tak-tak se mu daří se vyhýbat lidem. Pláče a už ani nebrání vzlykům. Nevnímá chladný vítr, jež se do něho opírá. Zimu, která se mu zadírá pod kůži. Podzim. Krásný a barevný, přesto tak chladný.
Po pár minutách konečně doběhne na místo, které jej napadlo jako první.
Rychlými kroky prochází mezi hroby, dokud nedojde k tomu, který hledá. Padne před něho na kolena a párkrát zamrká, aby lépe viděl jméno, jež je v kameni vyryté. Sklopí hlavu, prsty zaryje do ledové půdy, silně k sobě přitiskne oční víčka a rozvzlyká se naplno, když v tom uslyší nějaké přibližující se kroky. Zabrání dalšímu vzlyku, zvedne hlavu a ohlédne se, načež vytřeští oči.
„Ryeowookou?“


Tak co? Líbilo? Tak mi to prosím napište.. Mám tuhle povídku vážně ráda a moc mě baví ji psát, proto mě mrzí, že ji komentují jen dva lidi :/

6 komentářů:

  1. Túto poviedku čítam stále dokola od začiatku ... je to proste dokonalé... teším sa na nový diel, ako sa to všetko vyrieši :3... Sa-lee^^

    OdpovědětVymazat
  2. Ty teda tomu Wookovi dáváš. Na konci jsem brečela s ním. To je tak nespravedlivé. Všechno se spiklo proti němu...
    A kdo to byl na tom hřbitově? Že by Luhan?
    Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...

    OdpovědětVymazat
  3. Vím, jak se cítíš, když něco pišeš s radostí a čtenáři se ti nijak neodvděčí, nebo jen jeden/dva. I hodnocení, jako by jim bylo za potíž... -.- Vždy mám chuť s tím seknout, ale potom si řeknu - alespoň pro ty, kteří to čtou, to dopíšu.^^
    Chudák Wook... Myslela jsem si, že ji chce pozadat o ruku, když Wookovi Kyu říkal, že by tak nechodil, kdyby nemusel...
    Taky si myslím, že na tom hřbitoě byl Luhan.
    No nic, těšim se na další díl.^^

    OdpovědětVymazat
  4. Já jí čtu taky a je moc úžasna ale chudak Wook

    OdpovědětVymazat
  5. Ja to citam :3 viem ze 2 roky stary komment ale neva snad potesi 😃

    OdpovědětVymazat
  6. Ja to citam :3 viem ze 2 roky stary komment ale neva snad potesi 😃

    OdpovědětVymazat