Fandom: Super Junior / EXO
Postavy: Ryeowook, Luhan, Kai, Sehun, Kyuhyun
Žánr: Škola, Šikana, Láska, Smutné
Autor: MeeKyong
Počet kapitol: 4/?
Teda já vám řeknu, že stíhat tohle všechno je teda extrém.... další díl Dear Diary máte tady... ENJOY!
Milý
deníčku,
ten
nový přišel a zeptal se, jestli jsem v pořádku. Chápeš to? Já
ne. Jen jsem si šel smýt krev na záchod a on tam zničeho nic
přišel a zajímal se, jestli mi něco není. Ale potom, co jsem mu
řekl, ať jde, prostě šel. A jeho pohled a výraz se změnili.
Když tam přišel, vypadal, že měl vážně starost – skvělý
herec, málem jsem mu uvěřil. Ovšem při svém odchodu se tvářil
tak chladně a jak to říct...naštvaně? Jo, možná. Doteď nikdy
nebyl přítomný, když mě bili, před včerejškem to bylo poprvé.
Promiň,
chtěl jsem to sem napsat už včera, ale měl jsem zase kupu úkolů.
Víš jak únavné je psát jedno cvičení pořád dokola? Divím
se, že si učitelé nevšimli, že je většina úkolů napsána
stejným písmem. Nebo si toho všimli a je jim to jedno. Na tom už
přece nesejde. Já můžu být hlavně rád, že každým napsaným
úkolem se vyhnu nějaké ráně.
Každopádně,
nenapsal jsem ti, jakou potupnost jsem naivně udělal, tiše
doufajíc, že bych se tím snad mohl vyhnout té ráně od Kaie.
Představ si, klekl jsem si před něho a prosil o odpuštění, že
jsem mu omylem vkročil do cesty. Jsem opravdu ubohý, že?
Denně
se sám sebe ptám: „Věřit si nebo ne? Postavit se jim nebo ne?“
Odpovědi jsou vždy stejné, „Nesmíš si věřit! Nech je, aby ti
ublížili!“ Teď už ani nevím, jak dlouho to ještě můžu
vydržet. Ale když počkám, jednoho dne to jistě všechno skončí.
Nevím jak, nevím kdy, ale jednou ano. I když je noc moc dlouhá,
nemohu usnout a ta tma se zdá nekonečná, jednou to Slunce vyjde a
noc skončí. Stejně tak se jednoho dne mé zraněné srdce zahojí.
Všechna temnota se jednou vyjasní a nezůstane po ní nic.
Dříve
jsem se naivně povzbuzoval slovy: „Bude to v pořádku!“ Ale
kousek po kousku to ve mně vyvolávalo ještě větší pocit
strachu. Když jsem unavený, i pohled na mě samotného mě
vyčerpává. Je tolik věcí, o kterých sním, a které bych chtěl
zažít.Jenže je to tak těžké. Existuje tak moc věcí, které
nikdy nezískám.
Každý
nový den mě usvědčuje o tom, jak jsem nepotřebný. Ztrácím
sílu v nohách a padám k zemi. Nevěřím si, nedokážu se
překonat. Občas mám pocit, že se nacházím někde, kam možná
vůbec nepatřím......a nemám ponětí, co s tím...
„Dneska
k nám přijde Min Woo, tak bych ocenila, kdyby sis na sebe vzal něco
slušného,“ oznámí Ryeowookovi matka. „Nebo bys taky ani
nemusel vycházet z pokoje,“ zamumlá si pro sebe, ovšem Wook to
přesto zaslechne a opět jej bodne u srdce.
„Děje
se něco zvláštního, že chystáš večeři?“ zeptá se
hnědovlásek opatrně.
„Přijde
i Kyuhyun,“ zamručí, aniž by se na něho podívala.
Cho
Kyuhyun. Syn matčina přítele, Cho Min Wooa. Ryeowook ho už jednou
viděl, ale nemluvili spolu. Vlastně ho jen zahlédl v Min Wooově
autě. Vypadal docela namyšleně a povýšeně, ovšem Wookova matka
o něm neustále básní jako o Milionovém synovi, kterého by si
přála. Pořád ho s Ryeowookem srovnává a křičí na něho, proč
nemůže být jako on. Proto jej už teď Wook nenávidí. Mrzí jej,
že v matčiných očích je dokonalý Kyuhyun. On by chtěl být
synem, kterého si přeje. Dříve jím býval. Ale poté, co jí
zemřel manžel, Wookův otec, se to úplně vytratilo. Občas si
Wook říká, zda jej za otcovu smrt matka neobviňuje, i když
všichni ví, že to je absurdní.
„Běž
pryč, překážíš tady,“ přikáže mu. Mladík smutně
přikývne, dojde ke schodům, rychle je vyběhne a cestou do svého
pokoje ještě vezme do náruče Hyunkiho, s nímž se poté v pokoji
zavře.
„Hyunki,
dneska má přijít ten kluk, o kterým jsem ti říkal. Kyuhyun,“
promluví na pejska, když si i spolu s ním lehne na postel. Chlupáč
se mu hned stočí do klubíčka na jeho vyhublém hrudníku a
spokojeně začne oddychovat.
„Mám
z toho strach,“ zašeptá Wook. „Možná vážně zůstanu v
pokoji,“ zamyslí se a do očí se mu natisknou slzy, když si
vzpomene, jak si to pro sebe řekla jeho matka. Skutečně je z něho
zklamaná. A on by si tak moc přál, aby nebyla.
Rukou
si zakryje oči, aby zabránil slzám, až nakonec po chvíli usne.
*
Probudí
jej klepání na dveře. Hyunki okamžitě vyskočí z postele a
začne štěkat. Ryeowook rozespale zamrká očima, vstane a dojde ke
dveřím. Divné, jeho matka nikdy neklepe, že by to byl snad...
„Ryeowookkie!“
pozdraví jej se širokým úsměvem Kyuhyun hned poté, co
hnědovlásek otevře dveře. Hyunki nepřestává štěkat, cizích
se bojí. Kyuhyun rozpřáhne ruce, přičemž Wook vytřeští oči
a instinktivně udělá několik kroků zpět. Žádné
objetí.
Kyuhyun
vejde dovnitř s viditelně hraným zklamáním ve tváři a zavře
za sebou dveře. Jeho úsměv se v sekundě vypaří, místo toho
nahodí jakoby unuděný výraz, projde kolem Wooka a rozvalí se na
jeho postel.
„Řekni
něco tomu psovi,“ zaúpí Kyu, silně k sobě přitiskne oční
víčka a zacpe si uši. Ryeowook stále stojí na tom samém místě
a nestačí se divit. Co
to děláš?
„Hyunki,
pojď sem,“ klekne si a přitáhne si jej k sobě. Chlupáč ještě
chvíli vrčí, než se úplně uklidní.
„Konečně,“
protáhne se ve Wookově posteli, načež se posadí a upřeně se na
něho podívá.
„Řeknu
to na rovinu. Nelíbí se mi ta představa, že mi dva by jsme snad
někdy mohli být sourozenci,“ řekne mu otráveně. Hnědovlásek
naprázdno otevře ústa.
„Co
že bysme...?“
„Sourozenci.
Otec mi říkal, že má v plánu tvou matku požádat o ruku,“
obeznámí jej. Ryeowook zalapá po dechu.
„Dneska?“
Kyuhyun zavrtí hlavou.
„Dneska
ne. Říkal, že si to ještě musí úplně promyslet a že chce
ještě aspoň měsíc počkat,“ povzdechne si, „Snažil jsem se
mu to rozmluvit,“
Ryeowook
stále kouká do prázdna a pevněji k sobě Hyunkiho přitiskne.
Jsou to teprve dva měsíce, co otec zemřel, a ona by se už měla
znovu vdávat? Je pravda, že jim manželství už pár měsíců
před tím moc neklapalo, ale pořád byli manželé.
„Co
to je?“ všimne si najednou Kyuhyun Ryeowookovi uniformy.
„Proč
je na ní tolik krve?“ vstane a přijde k ní blíž. Hnědovlásek
doširoka rozevře oči, hbitě se vytáhne na nohy a přiskočí k
oné uniformě.
„T-to
není krev,“ zalže a přitáhne si ji k sobě. Kyuhyun nadzvedne
jedno obočí a ušklíbne se.
„Si
myslíš, že jsem tak blbej?“
„Promiň...“
zašeptá Wook a sklopí pohled.
„Proč
to nedáš vyprat?“
„Nechce
to zmizet,“
„Tak
kupte novou,“
„Zbytečné...“
hlesne hnědovlásek, pověsí uniformu na ramínko a strčí ji do
skříně. Nepotřebuje, aby se někdo díval na stopy jeho
každodenní bolesti. Jen kdyby Kyuhyun věděl, čím si musí
procházet. Vlastně by jej zajímalo, co by na to řekl..
„Fajn,
když o tom nechceš mluvit,“ pokrčí rameny Kyu a opět dojde k
posteli, na kterou se vzápětí posadí. Ryeowook si povzdechne a
posadí se na zem. Co tady ještě děláš? Proč se nevrátíš
a nenecháš mě tady?
„Jak
dlouho se tady s otcem zdržíte?“ zajímá Wooka. Kyuhyun se
pousměje.
„Vadíme
ti tady?“
„Ne,
to jsem neřekl...“ pokroutí hlavou, „...jen nevím, o čem
mluvit,“
„Jak
zemřel tvůj otec?“ zeptá se Kyu. Ryeowook k němu vzhlédne a
skousne si ret.
„Proč
to chceš vědět?“ řekne tiše, cítí, že by se mu mohl zlomit
hlas.
„Moje
matka zemřela při porodu... Chtěl jsem vědět, jak zemřel tvůj
otec,“ Ryeowookovi se při zmínce jeho otce do očí nahrnou slzy.
Proč...?
„On...“ začne Wook, načež se z jeho úst vydere tichý vzlyk, „...byl hodně nemocný,“ sklopí hlavu a nechá po své tváři ztéct pár slz. Kyuhyun si toho všimne a místo otázky "Co mu bylo?" zůstane raději mlčet.
„On...“ začne Wook, načež se z jeho úst vydere tichý vzlyk, „...byl hodně nemocný,“ sklopí hlavu a nechá po své tváři ztéct pár slz. Kyuhyun si toho všimne a místo otázky "Co mu bylo?" zůstane raději mlčet.
„Víš
já... promiň, nevím, jestli mám vůbec právo ti to říkat...“
podrbe se na hlavě Kyu. Ryeowook si setře hřbetem ruky slzy a
vzhlédne k němu.
„Říkat
co?“
„Zapomeň
na to,“ mávne rukou s úsměvem, „Když tě tak vidím, asi bude
lepší, když ti to neřeknu,“ Proč si s tím teda vůbec
začínal? Hnědovlásek jen mlčky odvrátí pohled a natáhne
ruku k Hyunkimu, aby jej mohl pohladit po jemné srsti.
„Ale
asi bys to měl vědět,“ změní po chvíli ticha názor Kyu.
Děláš si ze mě srandu?
„Nevěděl
jsem, že tvůj otec zemřel teprve před dvěma měsíci. Myslel
jsem, že je to už dýl, vzhledem k tomu, že můj otec s tvou
matkou chodí už půl roku,“ sdělí mu. Ryeowookovi jakoby se
zastavilo srdce. Na okamžik přestane dýchat. Beze slov hledí před
sebe a snaží se zadržet slzy. Půl roku? Takže to znamená, že
jeho matka byla otci nevěrná? A nepřestala s tím, ani když
onemocněl a dokonce ani když zemřel?
„Tomu
nevěřím,“ vydechne a poté se z chodby ozve hlas volající
Kyuhyunovo jméno.
„Tak
já padám. Hele a ty buď v pohodě, vypadáš na umření,“
uchechtne se, zvedne se z postele a opustí pokoj. Wook stále sedí
na stejném místě, bez jediného pohybu a přemýšlí, jak to že
si toho tehdy nevšiml? Je pravda, že se s otce často hádali, ale
nikdy by jej nenapadlo, že jej podvede.
Už
se ani nepokouší bránit slzám. Stejně je v pokoji sám.
Rozvzlyká se, vyskočí na nohy a doběhne do koupelny. Už to
nezvládnu... Začne prohledávat šuplíky, dokud neotevře ten
správný. Prsty uchopí předmět, který si obstaral už dávno,
ale nikdy nepřemýšlel o tom, že by jej vážně použil. Až do
teď. Už je toho na mě moc! Zvedne žiletku a přiloží si
ji k zápěstí. Nemá v plánu si vzít život. To ani nemůže. Ale
ulevit si od bolesti... to zakázáno nemá. Promiň...tati...
Zatlačí
žiletkou na jemnou kůži, načež po ní lehce přejede. Ostrý
předmět okamžitě vykoná svou práci a ze zápěstí začne
vytékat pramínek krve. Ryeowook zavře oči a sveze se na zem. Zády
se opře o zeď a nechá krev ztékat přes zápěstí až ke
konečkům jeho prstů. Není to těžké. Vlastně se mu vážně
ulevilo.
Z
očí mu vytékají slzy, čelo má orosené potem, prázdný pohled
a klidně oddychuje. Je mu lépe.
*
Klade
jednu dohu před druhou a šourá se krok za krokem vpřed napříč
vyprádněnou školní chodbou. Další den je za ním. Až jej děsí,
jak klidně to vše zvládá a snáší. Dojde na konec a když chce
vejít do své oblíbené místnosti, zastaví se a zůstane stát na
místě. Pokrčí obočí. Z místnosti se ozývají pomalé tóny.
Někdo tam hraje na klavír. Udělá krok ke dveřím a přitiskne na
ně své ucho. Zaposlouchá se do krásné melodie, zavře oči a
jeho rty se zkroutí v letmém úsměvu, když v tom hudba utichne.
Wook se rychle vrátí do reality, odtrhne se ode dveří, couvne o
několik kroků zpět, dokud jej nezastaví zeď. Srdce mu začne bít
do hrudi, dech se zrychlí. Co má dělat? Co když ta osoba teď
vyjde ven a uvidí jej tady? Co si o něm pomyslí? Měl by tedy
utéct? Chtěl by, ale jeho nohy jakoby přimrzly k podlaze. Nemá v
nich žádnou sílu. Dveře se rozevřou a on zalapá po dechu.
„Přišlo
mi, že tady někdo je...“ zamyslí se blonďák a pousměje se,
„...měl jsem pravdu,“ prohlédne si jej od hlavy k patě a
vzápětí na to vykročí pryč.
„Ty
hraješ na klavír?“ zavolá na něho tiše, ovšem Luhan zatím
není tak daleko, proto se zastaví a udiveně se otočí.
„Tebe
to zajímá?“ nadzvedne obočí a znovu se pár kroky přiblíží
k hnědovláskovi. Wook kousek couvne, čehož si druhý všimne, a
proto opět zastaví.
„Ani
nevím,“ zamumlá. Proč jsi ho nenechal odejít, ty idiote?
„Jo,
už několik let,“ přikývne, nevšímaje si Wookova těkavého
pohledu.
„A-aha...
To je..“ zakoktá Wook snažíc se najít vhodné slovo.
„Fajn?“
navrhne Luhan. Co je tohle za konverzaci..?
„Asi...“
„Tak
já nejspíš půjdu,“ promluví po chvíli ticha blonďák. Už
minule mu dal Ryeowook najevo, že se s ním nechce bavit, ani nechce
být v jeho blízkosti. Vyhoví mu.
„Uhm,“
udělá Wook a tiše bez dalších slov zapluje do dveří, aniž by
se na Luhana podíval.
Zavře
dveře a zády se o ně opře. Co to mělo být? Proč si se ho
ptal, jestli hraje na klavír, když jsi ho celou dobu poslouchal?
Tupče! Máš se mu vyhýbat! Lehce se uhodí do hlavy, načež
si povzdechne. Takhle riskovat. Být to Kai, už by se svíjel v
bolestech na zemi, protože se odvážil se jej na něco zeptat.
„Kime
Ryeowooku,“ promluví na sebe do ticha místnosti, „Jsi
idiot...víš to?“
To bylo hodně smutné. A ta Wookieho máma je teda mrcha. Moc se těšim na další díl.
OdpovědětVymazat