지켜줄께/ I Will Protect You - EPILOG

Povídka nám sice už skončila, ale nemohly jsme si odpustit napsat EPILOG. Dozvíte se jednu zajímavou věc, kterou Donghae celou dobu tajil a Eunhyuk se z něj snažil vypáčit. Tímto definitivně ukončujeme povídku a brzy se těšte na upoutávku na novou povídku! 

Hbitě vyběhne tři schody, které jej dělí od vchodových dveří, očistí si boty o rohožku, vytáhne klíče a odemkne. Vejde dovnitř, v ruce svírá krabičku s těmi nejlepšími čokoládovými koláčky ve městě. Ví moc dobře, jak je Donghae miluje, právě proto se rozhodl toho dnes využít.

Sundá si boty a odkopne je někam k botníku. Uklidí je potom. Projde chodbou a s ďábelským úsměvem vejde do obýváku. Hae sedí zády k němu na pohovce a čte si. Očividně Hyuka neslyšel. Starší se tiše uchechtne, odloží krabici na stůl a pomalu se k Haemu přiblíží. Když už je u něho, skloní se a obmotá mu ruce kolem krku. 

Donghae sebou trochu trhne, otočí se a když mu do tváře spadne několik blonďatých vlasů, úlevně si oddechne.

„Jsem doma,“ vdechne jeho vůni. Donghae prsty přejede po Hyukově ruce a setrvá u jeho dlaně.

„Vylekal jsi mě, Monkey,“ Hyuk se pousměje a vzpřímí se.

„Pojď sem,“ natáhne k němu ruku. Donghae na něho koukne s otázkou v očích, ale neváhá, zvedne se a blonďákovu ruku chytne. Eunhyukovi rty se zkroutí v dalším okouzlujícím úsměvu, pevně jeho ruku stiskne a dotáhne jej až ke stolu. Hnědovlásek se na něho udiveně dívá, ale poté mu pohled sjede na krabici, na které si přečte název jeho oblíbeného cukrářství.

„Jsou to...?“ nadechne se s úžasem.

„Tvoje oblíbené koláčky,“ přikývne a potají se zaraduje. Jestli nevyjde tohle, tak už opravdu neví.

„Čokoládový?“ střelí po něm nedočkavým pohledem. Hyuk přikývne a ve chvíli, kdy se už Donghae chce natáhnout po krabici, aby ji otevřel a zmocnil se jednoho z koláčku, rychle po krabici sáhne jako první a přitáhne si ji k sobě. Donghae se na něho ublíženě podívá a našpulí rtíky.

„Něco za něco, Hae. To tě doma neučili?“ šibalsky se usměje a obejde stůl, aby stál přímo naproti Haemu.

„No ták, Monkey! Nemuč mě.. Co za to chceš?“ zakňučí mladší. Hyuk si odfrkne. Tak snadné...

„Ty víš co...“ mrkne na něho. Hnědovlásek nakloní hlavu na stranu.

„Co..?“

„Nědělej, že nevíš, Donghae,“ ušklíbne se. Donghae se podívá na krabici v Hyukových rukách, a pak zpět na blonďáka.

„Ty...“ zavrčí, když mu to dojde. „Vždyť už jsem ti to říkal tolikrát,“ zaskučí.

„Víš, že ti to nevěřím,“ našpulí rty. Asi bude muset přitvrdit. Otevře krabici, vezme z ní jeden ze dvou koláčků a přitáhne si jej k ústům. Donghae vytřeští oči.

„Monkey! Nejez to! To je moje!“ ukáže na něho prstem a hlasitě zaúpí, když si Hyuk koláček strčí do pusy a mlsně se přitom olízne.

„Ty!“ zavrčí a několika kroky proběhne kolem stolu, aby Hyuka potrestal, ale ten už je na druhé straně obýváku.

„Tak povídej, nebo přijdeš i o ten druhej,“ vyhrožuje mu a už prsty hledá druhý koláček. Donghae si povzdechne a podrbe se na hlavě.

„No já...“ starší si všimne, jak Hae zvážní, proto vytáhne ruku z krabice a svěsí ji podél těla.

„Hae...?“

„Budeš si myslet, že jsem se zbláznil,“ vzhlédne k němu a skousne si ret.

„Zkus to,“

„Všiml sis, že jsem se na škole kromě tebe s nikým jiným nebavil, že?“ zeptá se jej. Hyuk přikývne a pozorně poslouchá.

„Možná je to blbost, ale doteď všichni, které jsem oslovoval jmény, ode mě odešli, opustili mě. Jediný, kdo mi zbyl, je můj otec a matka...“ sklopí pohled. „Je to jako nějaký prokletí...“

Eunhyuk na prázdno pootevře ústa. Řekl by mu, že je to hloupost, ale je vidět, že tomu Hae doopravdy věří.

„Bojíš se, že bych odešel?“ promluví na něho tiše. Hae nepatrně kývne, pohled stále zabodnutý v zemi.

„Donghae, podívej se na mě,“ přikáže mu a sáhne do krabice pro koláček. Hnědovlásek zvedne pohled a zase vykulí oči, když uvidí Hyuka s koláčkem v ruce.

„Vždyť jsem ti právě řekl, proč ti říkám Monkey! Ty podvádíš!“ překoná vzdálenost mezi nimi, ale když chce chytit Hyukovu ruku a zabránit mu ve snězení jeho koláčku, blonďák jej předběhne, odhodí krabici, ustoupí o krok a jednou rukou sevře obě Haeho zápěstí.

„Řekni mi jménem,“ podívá se mu zhluboka do očí. „Nebo to sním,“ Donghae se pokusí vymanit z jeho sevření, ovšem marně. Sakra, kdy Eunhyuk získal takovou sílu?

„Neřeknu,“ kníkne.

„Řekni,“

„Ne,“

„Tak jak chceš,“ pokrčí rameny a v sekundě si vloží koláček do úst. Hae vytřeští oči a naprázdno otevře pusu.

„Tys to udělal!“ procedí skrz zuby, to už je ale volný a rozeběhne se za Hyukem, který už stihl proběhnout kolem sedačky. Donghae jej mezitím stihne otitulovat všemožnými slovy, které ho napadnou a stále se snaží jej chytit. Eunhyuk to vezme směrem do kuchyně, pak zpět do jídelny, kolem stolu, znovu kolem sedačky, až nakonec vběhne do ložnice, což neměl dělat, jelikož ve chvíli, kdy jej Hae doběhne a zabouchne za sebou dveře, dojde mu, že právě vběhl do pasti, ze které už neuteče. Donghae nečeká, přiškočí k Hyukovi a srazí jej k zemi. Obkročmo se na něho posadí, prsty mu obmotá kolem zápěstí a přidrží mu je vedle hlavy.

„Koupím ti nový!“ zkusí zoufale Hyuk. Ten pohled v Haeho očích se mu nelíbí. Mlčky jej pozoruje s plamínky v očích, načež mu pohled sklouzne na jeho rty. Čokoláda! Eunhyuk má v koutku úst kousek čokolády. Skloní se k němu a Hyuk vytřeští oči. Zabije ho! Určitě ho zabije! Pokusí se mu vytrhnout, ale tentokrát je to právě on, kdo ve svém počínání selže. Donghae jej ještě jednou propálí pohledem, než se přisaje k jeho rtům. Jazykem slízne čokoládu z jeho rtů, a poté vklouzne do jeho pootevřených úst. Eunhyukovi se z hrdla vydere tichý vzdech, když Haeho jazyk přejede po tom jeho. Neváhá a ihned se zapojí. Donghae nakloní hlavu na stranu, čímž jejich polibek prohloubí. Jazykem přejede po řadě zoubků, prozkoumává každý koutek blonďákových úst, jen aby ještě pocítil tu čokoládovou chuť. Po chvilce se odtáhne, ještě jednou jej něžně políbí a poté se mu zadívá do očí.

„Slibuju ti, že nikam neodejdu,“ šeptne starší a nadzvedne se pro další krátký, vlhký a sladký polibek. Donghae pustí jedno jeho zápěstí a prsty přejede po jeho napuchlých rtech. Lehce se svými rty otře o ty jeho, odtáhne se a usměje se.

„Miluju tě, Lee Hyuk Jae,“