It's not Goodbye // By MeeKyong

Fandom: EXO

Pairing: TaoHun

Žánr: Jak se to vezme… Trochu smutné..?

 Autor: MeeKyong

Předem se omlouvám těm, kteří čekají na další díl I Will Protect You, ale nějak se to nezdařilo.. Mianhae~~ Tak doufám, že se vám aspoň bude líbit tenhle one-shot na Taa se Sehunem :3 Nějak sem dostala chuť napsat one-shot a napadlo mě to napsat na tyhle dva, protože se mi začínají spolu docela líbit :3 No… Každopádně, nevím, kdy bude další díl IWPY, ale slibuju, že se pokusím ho přidat co nejdříve! Tak zatím ^.^

Už je to více než pět let, co jsme si řekli, že si každý půjdeme svou cestou. Oba jsme měli své sny, a ač jsme byli zamilovaní sebevíc, shodli jsme se na tom, že oba máme šanci najít si někoho lepšího. Nechápu, proč jsem tehdy s tímhle podlým návrhem souhlasil. Kdyby se to opakovalo, udělal bych to celé jinak. Nenechal bych ho znovu odejít. Vím, řekli jsme si: „Splníme si své sny a seznámíme se s někým novým,“ já sice netuším, jak je na tom on, ovšem mě se to zatím nedaří. Můj sen stát se akčním hercem se propadá pořád hlouběji na dno hlubokého moře beznaděje. Konkurence je větší, než bych si býval pomyslel. Smířil jsem se tím, ale poté mi došlo, že kdybych se dostal do televize a stal se slavným, třeba by si mě všiml a ozval se. Ani nevím, co za hloupou věc nás to napadlo, když jsme si řekli, že si před sebou smažeme z telefonu číslo na toho druhého. Vlastně myslím, že tohle napadlo jeho. Teď, když se ohlížím zpět na tu dobu, přijde mi, že se mě chtěl možná zbavit. Kdo ví. Ale já celé roky doufám v to, že to tak nebylo. Že to udělal jen pro naše dobro. Možná si to jen nalhávám, abych se necítil tak hrozně.

                                               ___

„No tak Tao! Dělej! Chyť si mě nebo ti uteču!“ poškádlí jej se smíchem Sehun a bleskově oběhne stůl v prázdné jídelně. Tao se udýchaně sveze na židli a na znak protestu si zkříží ruce na prsou.

„Tak uteč,“ našpulí rty a uraženě se zadívá ven z okna. Sehun o sobě moc dobře ví, že je o dost rychlejší a má větší výdrž a přesto si s ním takhle hraje.

Blonďáček se zastaví a se soucitným úsměvem se na Taa podívá. Projde kolem několika stolů a židlí, které jej od něho dělí a obkročmo se na staršího posadí.

„Tohle je ale podvod,“ přehodí mu ruce přes ramena, spojí je za jeho krkem a nakloní hlavu na stranu, čímž mu do tváře spadne pár pramínků vlasů.

„Ne, to je jenom předem uznaná prohra,“ opraví jej a jakoby nezaujatě mu obmotá ruce kolem pasu.

„Tak už se nemrač, dobře?“ pohladí ho po tváři a několik neposlušných vlásků mu zastrčí za ouško. Tao se na něj ještě naposledy ušklíbne, ale poté to už nevydrží a po tváři se mu rozlije upřímný a okouzlující úsměv, který Sehun tolik miluje, a který kromě něho nedokáže nikdo jiný vykouzlit.

„Ale příště ti vážně uteču!“ zamumlá, načež se skloní k hnědovláskově tváři a něžně jej políbí na rty.

                                               ___

Tehdy jsem to bral jako pouhou výhružku, kterou jsem v podstatě ihned po tom polibku zapomněl, jenže teď mi dochází, že to nejspíš myslel vážně. Tedy, nemám tušení, od kdy přesně plánoval, že se rozejdeme, ale skutečně utekl. A nejspíš hodně daleko. Netuším, proč na něho i po těch letech nedokážu zapomenout. Nebo alespoň na něho přestat myslet. Občas přemýšlím, jak by to s námi bylo, kdybychom spolu zůstali. Byli bychom spolu i teď? Pohádali se, rozešli a do smrti se nenáviděli? Nebo bychom se kvůli něčemu rozešli, ale zůstali přáteli? Tolik bych si to přál vědět. Také mě zajímá, zda si Sehun otevřel svoji vlastní kavárnu, o které často mluvil. Moc si přál mít svojí kavárnu někde na kraji města, kde je více klidu. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem nezkusil zajít do několika nově otevřených kaváren a zjistit, zda jedna z nich není právě Sehunova. Ano, častokrát jsem se ho pokoušel vypátrat. Jenže, co když on už se stihl seznámit s někým novým, jako to tehdy říkal? Je také možné, že už je třeba i ženatý. Takové zjištění by mě docela ranilo. Není to tak, že bych mu nepřál štěstí, ale já cítím, že od našeho rozchodu se mé city k němu nikdy ani na okamžik nezměnili. Pořád jej celým srdcem miluji. Chtěl bych vědět, jak se Sehun cítil po tom, co jsme se od sebe odtrhli. Pro mě to byl ten nejhorší rok mého života. Postupem času jsem si už docela zvykl na to, že osoba, kterou miluji, tu se mnou není.

                                               ___

„Tak jakpak jsi dopadl?“ zeptá se Sehuna, jakoby odpověď už předem neznal. Obejme jej zezadu a bradu mu položí na rameno, přičemž se svou tváří dotkne té jeho.

„Určitě hůř než ty,“ zamručí a odhodí test na lavici. „Čínština mě prostě nikdy nepůjde,“ Tao se vřele usměje a políbí jej na krk. „Já mám všechno dobře,“ zachichotá se. Sehun podrážděně zavrčí a vymaní se z Taova sevření.

„Jenže ty seš Číňan! Je to vůči mně pěkně nefér, víš to?“ otočí se a ukáže na něho prstem. Tao se spokojeně zazubí a prsty ovine kolem Sehunova ukazováčku a následně jejich prsty proplete.

„Stejně nechápu, proč mě nechceš doučovat,“ zamumlá a svěsí hlavu. Tao ho volnou dlaní chytne za bradu a donutí ho se na něj podívat.

„Sehunnie, čínština je jediný předmět, ve kterém jsem lepší než ty, tak mi tu radost neber, hm?“ poprosí jej a přitiskne své rty na Sehunovi.

                                                ___

Pokaždé, když si vzpomenu na tu sladkou chuť jeho rtů, říkám si: „Co když už nikdy nebudu mít šanci je znovu políbit?“ Když si vzpomenu na jeho teplou náruč, jak mi pokaždé prsty vplul do vlasů a následně je políbil, pomyslím si: „A co když už nikdy neucítím to hřejivé teplo a něžné doteky, když mě objímal?“ Vážně mi tyto věci chybí. Přijde mi, jakoby tady bez něho nebylo místo, kam patřím. Předtím jsem si byl jistý, že jediné místo na světě, kam skutečně patřím, je jeho náruč. A teď? Toužím po tom, aby se jednoho dne objevil na prahu mých dveří se slovy, že toho lituje, že mě neměl opouštět. Doufám, že ho láska zavede zpět ke mně. Je to jen pouhá naivita? Možná. Přesto věřím, že na mě někde tam venku stále myslí. Nebo si na mě aspoň občas vzpomene. Vždyť, byli jsme spolu krásné tři roky. Nejkrásnější tři roky, které jsem zažil. Denně si v hlavě přemítám tolik nádherných vzpomínek. Zřejmě bych na něho měl zapomenout a otevřít srdce někomu jinému. Už se objevilo pár lidí, kteří o mě jevili zájem, ale jakmile se k něčemu schylovalo, přišlo mi, že jsem nevěrný. Nevím proč. Třeba to bude i tím, že i potom, co jsme se rozešli, oba jsme si nechali naše prstýnky, které jsme si společně kuoupili. Je to sice hloupost, já vím, ale i tak si myslím, že dokud si pro ten prsten Sehun nepřijde, či mi nějak nepředá on ten svůj, stále jsme nějak spojeni.

                                               ___

„Nech mě být,“ shodí ze svého ramene Sehunovu ruku, kterou mu tam světlovlásek položí hned po tom, co jej dožene a zrychlí krok.

„Ale Tao,“ vydechne pobaveně, předběhne jej, postaví se mu do cesty a tím ho přinutí zastavit. Starší mu věnuje jeden ze svých naštvaných pohledů, ovšem v jeho případě to spíš vypadá jako pohled zraněného štěněte.

„Tak kdy máte rande, co?!“ vetře mu do tváře a chce se mu vyhnout a jednoduše si odkráčet pryč, ale Sehun mu v tom zabrání tím, že jej chytí za ruku.

„Jaký rande?“ donutí ho se vrátit zpět a znovu se mu zadívat do očí.

„Jenom nedělej Sehune! Myslíš si, že jsem neviděl, jak ses usmíval a byl nadšený po tom, co se ti ta holka vyznala?!“ zeptá se ho ostře a netrpělivě vyčkává odpověď. Sehun se pobaveně pousměje, což Taovi zničí i ten poslední plamínek trpělivosti, rozzuřeně se mu vytrhne a vydá se rychlým krokem pryč od Sehuna. Mladší se za ním s úšklebkem ohlédne a vzápětí už vyrazí přímo za ním, a jak už je známo, Tao je o něco pomalejší, takže ho Sehun téměř hned dožene. Znovu mu vstoupí do cesty, vypočítá si to, hbitě rozpřáhne ruce, což způsobí, že Tao mu neúmyslně vpadne přímo do náruče, ve které je následně neúprosně uvězněn.

„Hlupáčku,“ pohladí jej po vlasech. Tao se zezačátku snaží vyprostit, tlačí ho dlaněmi do hrudi, jenže Sehun je navíc i silnější, a proto to po chvíli vzdá a ruce volně svěsí podél těla.

„Kdyby si tam zůstal o něco déle, a nevypálil ven z místnosti hned po tom, co ta holka domluvila…“ trochu se od něho odtáhne, palcem mu přejede nejdříve po obočí, poté sjede po tváři dolů až ke rtům, „…byla by mnohem větší šance, že mi uvěří, když jsem jí řekl, že už jsem šťastně zadaný, jelikož bych tě rovnou i představil,“ obeznámí jej a přitiskne se čelem na to Taovo.

Hnědovlásek zrudne a skousne si ret. Tohle ho nenapadlo. Bože, takový trapas!

„P-promiň,“ dostane ze sebe a pevně k sobě přitiskne víčka. Teď by nejraději zmizel.

„Uvěříš mi, když ti řeknu, že tě miluju?“ odtáhne se a zadívá se do Taových čokoládově hnědých očí. Ten jen mírně přikývne a konečně obmotá i on své ruce kolem Sehunova těla a přitiskne si ho k sobě o něco více.

„Já tě taky miluju,“ zašeptá, načež spojí jejich rty ve vášnivém polibku.

                                               ___

Tak moc bych si přál slyšet ta sladká slova znovu. Ale ty holky… Bože, jak já nenáviděl každou, která se na něho jen trochu mile podívala! Chtěl jsem ho mít celého jen pro sebe. A stejně tak to on chtěl mít se mnou. Taky občas žárlil, což mě nutilo ho milovat ještě víc. Zažili jsme spolu tolik přenádherných chvil a nic nám nescházelo. Byli jsme jenom my dva. Nikdo jiný. Lidé kolem nám záviděli a obdivovali, že se vůbec nestydíme za to, že jsme oba kluci. Vlastně jsme se ani nesetkali s nikým, kdo by nás odsuzoval.

                                               ___

Tao o něco pevněji stiskne Sehunovu ruku a přitáhne si ho blíže k tělu, když do něho málem vrazí jiný student. Už jsou to dva roky, co spolu chodí, ale milují se stejně, jako na začátku. Sehun se na něho vděčně beze slov usměje a dále pokračují v cestě.

„Oni jsou ještě pořád spolu?“ nakloní se nějaká studentka ke druhé, přičemž z mladíků nespouští pohled. Ve chvíli, kdy prochází přímo vedle sebe, Sehun náhle zastaví a Tao se něho udiveně podívá.

„Jo, to si piš, že jsme,“ mrkne na dívku a jako důkaz zvedne ruku, ve které drží tu Taovu. Studentka se jen stydlivě zasměje. „To je dobře,“ ukáže na ně vztyčený palec a poté spolu se svou kamarádkou odpochodují pryč.

„He?“ nechápe starší. Blonďáček se na něho mile usměje a bez jakéhokoli vysvětlení jej jednoduše vtáhne do třídy, aby stihli hodinu dřív, než se zazvoní.

                                               ___

Sehune… Občas mívám sny, ve kterých jsme zase spolu. Pokaždé si přeji, abych se z toho snu neprobudil. Ale přesto všechno, i když jsi mi řekl, ať se seznámím s někým novým, ať si splním svůj sen a hlavně, ať nejsem nešťastný, nikdy jsi mi neřekl, že na tebe mám zapomenout. Ano, rozešli jsme se, ale to pro mě neznamená sbohem. Do dne, kdy se znovu potkáme, do dne, kdy tě znovu uvidím a znovu tě pozdravím, budu na tebe neustále myslet a ten den si představovat a doufat, že tenhle den, bude ten zítřejší. Protože já se nevzdám. Dokud mi sám neřekneš, ať zapomenu, ať s tím přestanu a nechám tě být, do té doby tě budu pořád hledat. Něco hluboko v srdci mi říká, že jsi taky nezapomněl a postrádáš mě stejně tak, jako já tebe. Přeci jen naše pouto bylo silnější, než cokoli jiného a pár pouhých slov jej nedokážou jen tak přetrhnout. Sehune… Vím to. Jednou se ke mně vrátíš a budeme pokračovat tam, kde jsme přestali. Věřím v to a stále na tu chvíli čekám. Nezáleží mi na tom, jak dlouho ještě budu muset čekat, vydržím to. Protože moje láska k tobě se nezměnila ani po pěti letech a i dál zůstane stejná. Miluji tě, a ty to moc dobře víš. A já vím, že ty stále miluješ mě.

Sehune… Jedna věc je jistá a ani jeden z nás ji nemůže popřít. Oba to víme. Protože tehdy, ve chvíli, kdy jsme stáli v té čerstvé jarní trávě, hleděli jsme do očí jeden druhému… Tehdy, kdy jsme se naposledy rozloučili, objali a políbili… to nebylo sbohem.