Mám to! Já to dopsala a celkem úspěšně
:D Snad jste nemuseli čekat tak dlouho :D Nevím, co psát, je půl druhý ráno a
já už tady napůl spím, takže… Užijte si to a já padám ^^
Je
to několik minut, co již započala hodina. Studenti sedí ve svých lavicích a
pozorně poslouchají a hltají každé slovo, jež vyjde vyučujícímu z úst.
Ovšem dva studenti, kteří by též měli sedět na svých židlích, tam nejsou. Místo
toho sedí na jedné z laviček na úplně vyprázdněné školní chodbě. Nehybně a
mlčky sedí, dívajíc se do prázdna a pevně se držíc za ruce. Oběma se
v hlavě přehrávají myšlenky na to samé, ovšem ani jeden neví, co by měl
říct. Dostali se do situace, ve které nevědí co dělat. A to je dost tíží a
znervózňuje.
„Donghae…“
promluví konečně jeden z nich. „Nevěříš tomu, že?“ zeptá se jej téměř
neslyšně. Oslovený mu nijak neodpoví, pouze sklopí pohled a o něco pevněji
stiskne Hyukovu ruku. Starší se na něho podívá a lehce si skousne ret.
„No
tak, Hae! Odpověz mi… Není to pravda, co říkal, neudělá to, že…? Vždyť… pověz,
je to blbost! Nemůže jen tak někoho vyloučit… Nemá na to právo… Tedy, má, ale…
Já… Ty… My…“ na chvíli se odmlčí. „Tak řekni už něco,“ vydechne prosebně.
„Tolik
bych si přál tomu věřit, Monkey,“ pohlédne na něho a smutně se usměje. „Můj
otec by toho byl schopný, ale já mu to nedovolím, neboj se,“ ujistí jej a
pohladí ho po tváři. Hyuk přivře oči, chytí jeho dlaň a o něco více si ji ke
tváři přitiskne.
„Nemysli
na to, dobře?“ pousměje se a palcem mu zlehka přejede po rtech. Starší přikývne
a nepatrně rty pootevře.
„Mimochodem,
Monkey,“ odtáhne ruku od jeho obličeje, což způsobí, že se na něho Hyuk skrz
přivřená víčka zklamaně podívá. „Prý si řekl Kanginovi, že mě miluješ. Je to pravda?“
zeptá se jej škádlivě. Hnědovlásek vytřeští oči a trochu zrudne. Sakra! To
musel Kangin opravdu vyžvanit úplně všechno?! Bože, už se nemůže dočkat, až mu
Donghae dá co pro to!
„He?“
nervózně se usměje a začne pohledem tikat z jednoho místa na druhé. „To
jsem neřekl,“ Hae se na něho pobaveně zadívá a pokojně se opře o zeď.
„To
bylo docela rychlý… Nečekal jsem, že ty budeš první, který to řekne,“ baví jej
ho takhle škádlit. Ten pohled na rudnoucího Hyuka je prostě k nezaplacení.
„Co
to kecáš? Já jsem nikdy nic takovýho neřekl! Nemáš svědka,“ pronese na svou
obhajobu a vymaní svou ruku z Haeho sevření.
„Říkal
to Kangin,“ řekne mu znovu.
„Vymyslel
si to,“
„Opravdu?“
„Opravdu!“
stojí si za svým neodbytně Hyuk. V podstatě mu nelže. Opravdu to nikdy
neřekl. Řekl jenom možná a to hned
neznamená určitě.
„Ale
vypadá to, že lžeš,“ usoudí Hae a sjede ho podezíravým pohledem. Hyuk to už
nevydrží a naštvaně vyskočí z lavičky a stoupne si přímo před Donghaeho.
„Já
tě nemiluju, jasný?! Nikdy jsem nic takovýho neřekl a ani neřeknu, abys věděl!“
ukáže na něho přísně prstem a zamračí se. Ty slova druhému mladíkovi vyrazí
dech, proto jen němě otevře ústa.
„Ty…
Tohle zabolelo!“ věnuje mu ublížený pohled a taky se vytáhne do stoje. Hyukovi
zmizí zlost pryč z očí, když si uvědomí, že tohle možná nebylo přesně to, co
chtěl říct. Sám těm slovům nevěří.
„Dobře,
no tak… Třeba to někdy řeknu, a-ale… To by ses musel hodně snažit,“ řekne
zdráhavě se sklopeným pohledem.
„Chápu,“
udělá k němu jeden malý krůček a obmotá mu ruce kolem pasu. „Donutím tě to
jednou říct,“ mrkne na něho s úsměvem.
„To jsem na tebe
zvědavej,“ ušklíbne se a jakoby nezúčastněně ho obejme kolem ramen.
„Buď…“ zamumlá,
přitáhne si Hyuka blíže a něžně jej políbí na rty. Starší se ani chvíli nebrání,
naopak mu směle vyjde vstříc, když se trochu pohne rty proti Haeho. Když
v tom se najednou mladší odtáhne. Hyuk se na něho nechápavě podívá, ale
zarazí jej hravý úšklebek, který je usazený na mladíkově tváři.
„Co je?“ pokrčí
podezíravě obočí.
„Monkey,“ začne Hae,
„Co kdybychom se dneska vykašlali na školu a něco spolu prožili, hm? Zapomeneme
na všechno kolem a místo toho si uděláme krásnej den?“ zeptá se jej, zatímco mu
rty přejíždí po tvářích a poté se postupně přemístí až na krk. Eunhyuk
přivře oči, užívá si Haeho polibky a ve chvíli, kdy dojde až ke klíční kosti,
kde jej maličko kousne, slastí zakloní hlavu.
„Tak co ty na to?“
odtrhne své rty od té rozpálené kůže a zadívá se Hyukovi zpříma do jeho zastřených
očí. Starší vykulí oči, když mu dojde, že už je vlastně dávno po zvonění a už
mu utekla více než polovina z hodiny. Ovšem mnohem více jej vyděsí pocit,
když si uvědomí, že mu to vlastně ani nevadí. V tuhle chvíli by nechtěl
být nikdy jinde, než tady s Donghaem. Docela ironie, vzhledem k tomu,
že ještě minulý týden by při takovém zjištění ihned upaloval do třídy a o
přestávce by si od všech zjišťoval, co zmeškal a poté by Donghaeho nekonečně
obviňoval, že právě kvůli němu přišel pozdě. A dnes… Kohokoli jiného by
otituloval všemožnými ne zrovna pěknými názvy, u jediného Haeho mu to nevadí.
Vůbec. Naopak se mu moc líbí tady s ním stát v objetí a myšlenka na
to, že by spolu byli celý den, jej překvapivě dost láká.
„Proč ne,“ pokrčí
rameny a vlepí Haemu jeden rychlý, přesto vlhký a něžný polibek, který pro
druhého mladíka dost znamená.
„Taková pocta, to si
snad ani nezasloužím,“ poškádlí jej s úsměvem a znovu se rty přilepí
k těm jeho. „Naše jedinečná opička se vzdá učení jen proto, aby strávila
celý den se mnou,“ zamumlá mezi polibky, načež se odtrhne, chytí jej za ruku a
proplete jejich prsty.
„Tak jdeme!“ zavelí
nadšeně. Hyuk se zasměje a nechá se táhnout po celé chodbě až ven
z budovy. Pozorně se rozhlídnou na obě strany, a poté už vypálí
z místa a uhánějí pryč od školy, než se konečně zastaví na bezpečném
místě, kde je nikdo nemá šanci zahlédnout z okna.
„Takže…“ dostane ze
sebe Hyuk mezi nádechy a výdechy, „kam chceš jít?“ Donghae se na chvíli
zamyslí. Má možnost strávit s Eunhyukem celý den, proto by toho měli
stihnout co nejvíc.
„Za prvé,“ vztyčí
ukazovák, „potají se vplížíme na kolej, odhodíme batohy a převlíkneme se
z těch hroznejch uniform,“ hnědovlásek přikývne a dál bedlivě naslouchá
tomu, co to princátko ještě vymyslí.
„Za druhé,“ vztyčí i
druhý prst, „půjdeme do naší kavárny a dáme si něco dobrýho k snídani.
Potom půjdeme do kina, do parku, někam na pouť, zajdeme k moři, pak na
oběd, koupíme si nějak párový vě-“ začne rychle za sebou vyjmenovávat všechny
možné věci, které jej napadnou, načež ho Hyuk u té poslední zastaví.
„Zadrž, Hae,“ zasměje
se. Mladší na něho vykuleně pohlédne a napadne jej, že toho vychrlil asi dost.
Když on si nemůže pomoc. Zvenčí je chladný, mrzutý a nechce s nikým nic
mít, ovšem uvnitř je poměrně hravý a umí být i roztomilý, když chce. Ale tuhle
svojí stránku skrývá. Chrání se tím. Jenže na druhou stranu, sice si vždy
plánoval a představoval různé věci, co chce zažít se svým přítelem, avšak s tou
povahou a to, jak se chová k ostatním, bylo dost složité si někoho najít,
či se vůbec někomu zalíbit. Ne, že by po něm dívky nikdy neletěly. Naopak.
Holky milují ty namyšlené a arogantní fešáky. Vlastně z nich úplně
umírají, a právě proto byl na škole snad ten nejžádanější kluk. Ale chtěly ho
pouze dívky, kluci se mu obloukem vyhýbali, protože se s ním raději
nechtěli zaplétat, aby náhodou neschytali nějakou tu ránu. A to byl ten důvod,
proč byl pořád sám. On nikdy nestál o holku. Už odjakživa byl na kluky, jenže
se s nimi často pral, protože zatím všechny, které potkal, už od začátku
jakoby neviděl. Žádný ho nijak nezaujal, proto jako by pro něho neexistoval.
Byli tací, kteří se jej báli a tací, kteří si naivně mysleli, že jsou něco víc
než Hae. Lidé, jako je například i Kangin. Ovšem Kangina on nenávidí ze všech
nejvíc. A potom narazil na Hyukjaeho, který jej už na začátku něčím upoutal.
Kdo ví, či to bylo vzhledem, nebo jeho odhodlaností mu vzdorovat. Ano, už hodně
kluků mu vzdorovalo a s těmi se poté prostě popral a bylo hotovo. Kdežto
na Hyuka nějak nedokázal vztáhnout ruku. Neví proč. Co má ten kluk v sobě,
co nemají ostatní? Proč zrovna on jej tak zaujal? Jenže zrovna on se stal obětí
a terčem toho slavného Kangina. Toho, kterého předtím jednoduše házel do pytle
s těmi, kteří si jen chtějí dokázat, že jsou lepší, jenže to by nesměl
začít ubližovat tomu jedinému, který si nějak dokázal zaujmout celou jeho
pozornost.
„Postupně, jo?“ řekne
s úsměvem. Donghae přikývne a při pohledu na Hyukjaeho nádherný úsměv jej
zahřeje u srdce. Na začátku by si nikdy nepomyslel, že ho uvidí se usmívat a už
vůbec ne, že se tak bude usmívat na něho. Vždyť ještě nedávno ho Hyuk nemohl
ani vystát. Sám se dost diví, že si jej dokázal takhle získat.
„Takže teď půjdeme na
tu kolej,“ rozhodne starší a tentokrát je to on, který vede Haeho, stále jej
držíc za ruku.
*
Přikrčeně se plíží za
keřem, rostoucím okolo koleje. Dojdou až ke konci a Hyuk, který jde jako první,
pomalu vykoukne a obezřetně se rozhlédne. V té budově je vždycky někdo,
kdo by je mohl chytit a oni by pak měli problém. Vlastně Eunhyuk ani neví, proč
to dělají a zbytečně tak riskují, že si u Haeho otce ještě pohorší. Na druhou
stranu je to docela vzrušující, když vědí, co jim hrozí a přesto to dělají.
Otočí se na Haeho, přiloží
si prst na ústa a pak mu dá znamení, že je vzduch čistý. Spěšně tedy vyrazí
z poza keře a bleskově vběhnou do dveří. Schovají se za roh a znovu se
ohlédnou, zda tam nikdo není. Když zjistí, že ne, kvapně vyrazí ke schodům,
které berou po dvou a hned, kdy se dostanou nahoru, přiběhnou ke dveřím jejich
pokoje, okamžitě vytasí klíče, zasunou do zámku, odemknou, potichu, ale přesto
rychle otevřou dveře a vpadnou dovnitř. Zavřou je a oba se po nich udýchaně a
s úlevou svezou na zem.
„Jsme skvělí,“
vydechne Hyuk a přiloží si ruku na hruď.
„Nejlepší,“ pronese
druhý mladík a hrdě Eunhyuka poplácá po stehně. Normálně by jej poplácal po
zádech, ale v této pozici, kdy sedí oba na zemi s nataženýma nohama a
k tomu se opírajíc o dveře, se mu jaksi tato možnost nenabízí.
„Teď se rychle
převlíkneme a padáme odsud,“ sdělí mu Hae, zvedne se, nabídne pomocnou ruku
Hyukovi, který ji samozřejmě přijme a vytáhne se nahoru, přičemž mu Hae
nezapomene věnovat další bleskový polibek. Letmo se usměje a přejde ke své
skříně, ze které vytáhne svoje oblečení a začne se převlékat. Eunhyuk se na
něho chvíli dívá, ale v okamžiku, kdy si sundá košili a jemu padne pohled
na jeho krásné tělo, trochu zrudne, trhne sebou, odvrátí pohled a vydá se ke
své skříni, kde také popadne své oblečení a stejně tak, jako Hae, i on se
spěšně převlékne.
„Můžeme?“ zeptá se
Hyuk, když si dopne pásek u kalhot.
„Sluší ti to,“ usměje
se škádlivě Hae a vydá se ke dveřím, když v tom uslyší něčí blížící se
kroky. Povzdechne si a ohlédne se po Hyukovi.
„Dveřmi to asi
nepůjde,“ zakroutí hlavou a přejde k oknu, aby zjistil, zda je možná tahle
cesta. Eunhyuk jej nejdříve nepochopí, pak ale sám pomalu přejde ke dveřím a
taky uslyší kroky. Srdce se mu zběsile rozbuší a on ihned přiskočí
k Haemu.
„Co budeme dělat?“
začne trochu panikařit. Hae se na něho otočí a usměje se, aby jej uklidnil.
„Půjdeme oknem,“
sdělí mu a okno otevře.
„Oknem?!“ vytřeští
oči a ohlédne se, když znovu zaslechne ony kroky.
„Chceš, aby nás
chytili?“ ví, že takhle jej přemluví. Haemu by to osobně bylo docela ukradené,
ale ví, jaký má Hyuk strach, i když se to snaží nedávat moc najevo. Tohle je
pravděpodobně poprvé, co je za školou, proto je uvnitř určitě celý rozklepaný.
„N-ne,“
dostane ze sebe. Hae jej pohladí po vlasech a věnuje mu další úsměv.
„Neboj
se,“ políbí jej na čelo a opatrně vyleze na parapet. Pomalu se nahne ven, aby
mohl přesně vymyslet trasu, kterou slezou dolů. Dost se mu uleví, když uvidí,
že asi metr pod oknem je jakási římsa, na kterou když seskočí, už jim nebude
dělat problém, dostat se na zem.
Nejdříve
přehodí přes okraj jednu nohu, poté druhou a vzápětí už seskočí na onu římsu.
Hyuk jej celou dobu sleduje se zatajeným dechem a se strachem v očích. Hae
se po něm ohlédne a svým klidným výrazem ve tváři mu dá najevo, že se nemusí
bát. Pomalu si dřepne, rukama se zachytí za okraj římsy a seskočí dolů na zem.
Rozhlédne se kolem sebe a poté ukáže na Hyuka, ve znamení, že může klidně jít.
„Že
ty ses radši nevrátil do tý třídy, ty pitomče,“ řekne si pro sebe šeptem Hyuk a
v duchu se pomodlí, aby se dostal na zem stejně bezpečně, jako Hae. Váhavě
vyleze na parapet a stejně jako Hae seskočí na římsu. Když na ni dopadne, ihned
jde do dřepu a na chvíli zavře oči, aby se uklidnil.
„No
tak, Monkey. Neboj se, chytím tě,“ Hae k němu natáhne ruce a přikývne.
Hyuk k němu sklopí pohled, nadechne se a poté už skočí dolů, kde okamžitě
vpadne Donghaemu do náruče.
„Už
seš dole,“ zasměje se a pevně mladíka obejme, jelikož se celý třese.
„Nenávidím
výšky,“ oznámí mu Hyuk a prsty silně sevře Haeho tričko, zatímco se snaží
vydýchat.
„To jsem netušil,“
obhájí se mladší.
„To je jasný, nikdo
to neví,“ vetře mu do tváře a odstrčí jej od sebe. Hae se nad tím jen udiví,
pokrčí rameny, chytí znovu Hyuka za ruku a společně se vydají na svou další
cestu.
*
„Co
si dáš? Zvu tě,“ přitáhne Hyuka k pokladně a hlavou kývne směrem
k tabuli s nabídkou nápojů.
„Dneska
platím já, ty si mě pozval už minule, pamatuješ?“ zeptá se jej a očima rychle
přelétne celý seznam.
„Tak
fajn,“ souhlasí hned.
„Já
si dám Capuccino,“ usměje se starší na prodavačku, ta mu úsměv oplatí, přikývne
a naúčtuje to.
„A
vy?“ podívá se na Haeho, který si stále prohlíží nabídku.
„Dělej
Hae, je za námi fronta!“ naléhá na něho. Donghae se za ně ohlédne a pak se
znovu podívá na Hyuka.
„Je
tam jenom jeden člověk,“ sdělí mu a vrátí se k seznamu nápojů.
„Ale
i ten jeden by si rád objednal!“ nedá se a trochu do Haeho šťouchne. S tím
to ale nijak nehne, ale po chvíli se už konečně k dívce za pokladnou
nakloní.
„Taky
Capuccino,“ věnuje jí milý úsměv. Prodavačka přikývne, Hyuk zaplatí a společně
si pak jdou sednout ke stolu.
„Proč
si prostě hned neřekl, že si dáš to samý?“ spraží ho pohledem a ušklíbne se.
Donghae pouze pokrčí rameny a začne vyhlížet dívku, která jim má pití přinést.
Eunhyuk si jen beznadějně povzdechne a též se po dívce ohlédne.
*
„Teď
půjdeme do toho kina?“ navrhne Hae, když do sebe dostane i poslední kapku ze
svého kelímku.
„Ale
platíš ty,“ objasní mu a ukáže na něho. Donghae okamžitě přikývne, vyskočí,
natáhne se přes stůl, aby dosáhl na Hyukovu ruku a vytáhne ho ze židle.
„Jdeme!“
zavelí radostně a vzápětí už opustí kavárnu, do které často chodí a vydají se
cestou ke kinu. Je to úžasný pocit. Donghae se takhle nikdy necítil. Je šťastný
jako nikdy. Eunhyuk uvnitř také, ale nedává to najevo tolik, jako Hae. Nechce
mu ukázat, že mu už naprosto podlehl. Ještě ne.
*
„Na
co půjdeme? Komedie, horor, animák, thriller?“ dá mu na vybranou.
„Hm…
Co chceš ty?“
„Já
osobně bych šel radši na komedii, než na horor nebo thriller,“ Hyuk se na něho
pobaveně podívá a Hae se jenom ušklíbne. „No co. Možná na to nevypadám, ale
nerad na takový filmy koukám. Tobě to říct můžu, ne?“
„A
co když to použiju proti tobě?“ pohraje si s ním tentokrát Hyuk.
„Tak
já prozradím, že máš panickou hrůzu z výšek!“ zamračí se mladší.
„Hej!
Není panická!“ začne se bránit.
„Takže
komedie?“ zasměje se Hae.
„Jo,
komedie,“ přikývne a také se zasměje.
*
Po
dni stráveném společně a po několika zážitcích se oba shodli, že by to pro
dnešek již stačilo a už si zajdou jen do parku. Škola už ostatním dávno
skončila a ulice se začaly zaplňovat i lidmi, kteří již pro dnešek skončili
s prací. Mladší vyhlédne jednu lavičku a hnědovláska k ní zatáhne.
Posadí se těsně vedle sebe a Hae beze slov přehodí ruku přes Hyukovo rameno.
„Vyplatilo
se dneska vynechat školu?“ zeptá se Eunhyuka a položí si hlavu na jeho rameno.
„Celkem,“
zamumlá mladík, což Haeho donutí zvednout hlavu a podívat se na něho.
„Jak
celkem? Ty sis to snad neužil?“ zamračí se. Hyukjaemu se po chvilce předstírání
koutky úst zkroutí do krásného úsměvu.
„Užil
Hae. Víc, než by sis dokázal představit,“ přizná a pohledem pozoruje ostatní
lidi v parku, stejně jako když tady byl sám. Ale dnes je to o dost lepší,
protože už sám není a navíc se nemusí bát, že by ho znovu zmlátila ta partička
bastardů.
Donghae
se pousměje, zvedne se a postaví se přímo před Hyuka.
„Co
zase?“ sjede jej podezíravým pohledem, načež potichu vyjekne, když se na něho
Hae obkročmo posadí.
„Jsme
v parku,“ řekne přiškrceně, zatímco Hae si dělá pohodlí na jeho klíně.
„A
to vadí?“ skloní se k němu a políbí jej na krk. Hyuk nepatrně nahne hlavu
na stranu, aby měl Donghae lepší přístup.
„Jsou
tady lidi,“ obeznámí jej téměř bez dechu a přivře oči slastí, když Hae vsaje
jeho rozpálenou kůži na krku a nechá tak po sobě malý flíček.
„Tak
ať závidí,“ vydechne a odtáhne se.
„Pořád
tě nedonutím říct, že mě miluješ?“ přiloží mu dlaň na tvář, přičemž mu opět
začne palcem přejíždět po rtech. Bože, jak on tohle rád dělá! Očima si pozorně
prohlíží Hyukův obličej, který je teď tak blízko.
„Proč
to chceš tak moc slyšet?“ zašeptá a ruce mu ovine kolem pasu.
„Co
myslíš?“
„To
právě nevím. Vždyť to jsou jenom dvě obyčejný slova,“ přiblíží se
k mladíkově tváři a chce jej políbit, ovšem Donghae hravě se odtáhne.
„Pro
mě to nejsou jenom dvě obyčejný slova,“ řekne téměř neslyšeně, aby to slyšel
jen Hyuk a políbí ho na tvář.
„A
co když ti je řeknu?“ jeho sevření kolem Haeho pasu zesílí a přitáhne si jej
blíže ke svému tělu.
„Pak
budu ten nejšťastnější člověk na zemi,“ usměje se na něho a věnuje mu polibek i
na druhou tvář.
„Vážně?“
natočí tvář pro polibek, jenže je mu znovu odepřen.
„Vážně,“
přikývne a znovu jej políbí, ale tentokrát na nos.
„Tak
fajn…“ vydechne a zahledí se Haemu do očí.
„Miluju
tě,“ zašeptá polohlasem a spojí jejich rty v dlouhém polibku.
To byl úžasný díl. Vyplatilo se na něj čekat.
OdpovědětVymazatSnad to dobře dopadne.
Moc se těšim na další díl.
Dokonalý.^^ Chci vědět, jak to bude dál. *_*
OdpovědětVymazat