sobota 30. srpna 2014

HEART ATTACK // 6. část // By Hyunii

Fandom: EXO
Hl. Postavy: Suho, Sehun, Kris
Vedlejší postavy: Zbytek EXO
Pairing: SeHo, KaiSoo, XiuHan, Kris/Lay, Kris/Suho, Lay/Tao, Sehun/Chen, BaekYeol
Počet dílů: 6/?
Autor: HyuniiLee


Čaute děcka! Ano nesníte... jsem tu zase a hlavně konečně já! Prázdniny jsou v tahu a já si chci namlátit za to, co jsem řekla na jejich začátku. Že s prázdninama přichází spousta času na psaní... nevěřte tomu je to KEC!!! ... Za celý dva měsíce jsem nebyla schopna sepsat něco pořádného.... ano ukamenujte mě za to prosím! To jsem ještě plánoval, že uprostřed srpna vydám první kapitolu softness of wolf claws... aha xD Tak nic no... protože jsem odjela do Plzně... takže zaplať pánbůh za MeeKyong a za I will protect you. 

Takže můžu říct, že se začátkem školního roku se vše vrací do starých kolejí a teď se zase bude psát, protože na nic jiného nebude čas. Snad do půlky září vyjde první díl softness of wolf claws a ještě prozradím, že brzy (až skončí I will protect you) se Meekyong chystá na novou kapitolovku. Napovím jen, že to bude crossover mezi skupinami z SMENT. /culí se jak blbeček/ chňá!!! Užijte si další díl HEART ATTACK!!!! 







Jaké to je žít jako škodná? Jaké to je být pronásledován a nenáviděn všemi ostatními? Jaké je to žít v osamění a stínech? Bojovat sám a neschopen věřit nikomu? Nikdo to nevěděl lépe než on. Když se poprvé dostal do problémů kvůli drogám, bylo mu tehdy jen šestnáct let. Byl poblázněn členy jednoho gangu, který tvořili převážně starší, než byl on sám. Touha být někým ho slepě vedla do záhuby. Proč se tehdy vlastně zapletl s někým takovým? Nabídka slušné částky peněz a ještě prý toho ‚dobrého‘ pocitu ze sebe sama. Cítit se jako muž, nerespektovat pravidla a být rebel. Na to ho tehdy ukecali. Pro mladého a naivního chlapce to byla výzva, kterou toužil podstoupit. A tak to zkusil. Jednou, dvakrát, třikrát. Ukázalo se, že je velice dobrý a začali ho využívat pro těžší a mnohem nebezpečnější akce. Drogy byl tehdy hodně velký byznys. Ovšem… všecko má vždycky svůj konec, a tak se dalo očekávat, že i jednoho dne se něco pokazí. A ten den přišel dřív než by jeden řekl. 
Byla to jeho první velká akce mimo město. Jeli do jednoho přístavu asi deset kilometrů od Incheonu. Na lodi mělo přijet velké množství drog, které se měli dostat bezpečně do Seoulu a pak se měly přes pašeráky dostat do ostatních měst. Jeho tehdy vzali sebou, ať také okusí, co je to pravé vzrušení. To ale nikdo netušil, jak se celá akce zvrtne. Policie byla informována dopředu a v jednu chvíli se strhl neskutečný chaos. Omylem se dostal k druhému gangu a ti ho sebou vzali. Cítili se být podvedeni a za ztrátu celého nákladu se chtěli samo sebou pomstít. Ovšem zabít šestnáctiletého chlapce jim přišlo příliš kruté. Ale rozhodně by ho nenechali jít. Začali mu vyhrožovat, že jestli neudělá to, co mu řeknou, zabijí nejen jeho, ale i jeho rodinu. Měl tehdy na výběr? Myslím, že se všichni shodneme na tom, že ne. Věděli o něm, že je schopný a i přes mladý věk velice dobrý. Přikázali mu zabít členy jeho gangu. A tak se z něj stal vrah. Již v tak mladém věku ho začala pronásledovat policie a on byl nucen opustit domov. Jeho vlastní rodiče se ho zřekli a chtěli se s jeho mladším sourozencem odstěhovat. Jenže ten jim to nedovolil. Nakonec utekli a nechali bratry samotné. Když usoudil, že je jeho mladší bratr schopen žít sám, zmizel mu ze života taky. Nechtěl, aby se mu cokoli stalo a tak to byl jediný způsob, jak jej ochránit. Ale nikdy na Sehuna nepřestal dohlížet. Kris nikdy nebyl špatný člověk, jen jeho práce z něj udělala to, čím je. 
Pomyslel si, jaká to je náhoda, že u další své práce narazí na svého malého brášku. Už nějakou dobu přemýšlel, že by ho vyhledal, aby se přesvědčil o tom, že se má dobře. Je to jen pár dní, co ho viděl poprvé po tak dlouhé době a díky sledování syna toho prezidenta, který měl před dvěma dny pohřeb, má šanci vídat Sehuna častěji. Ti dva se od sebe prakticky nehnou a to Krisovi začalo přidělávat starosti. Nechtěl ublížit Sehunovi za žádnou cenu, ale vypadalo to tak, že bude muset. Ať už mají ti dva mezi sebou jakýkoli vztah, musí Suha odstranit. Je to práce. Musí to udělat. Však už dostal i zálohu. A tak se rozhodl pro velký krok. Setká se se Sehunem a pokusí se mu to nějak vysvětlit, i když si myslí, že tím svého brášku ztratí už nadobro. 

*
Bylo už po setmění a Kris čekal u jednoho zapadlého baru v ještě zapadlejší ulici čtvrti, kam se jen těžko někdo odvážil vstoupit, aniž by u sebe neměl nějakou věc, kterou by se aspoň z části ubránil. Napadlo ho, že taky mohl vybrat bezpečnější místo na setkání už kvůli Sehunovi. Je ještě příliš mladý na toulání se ulicemi plných narkomanů a ožralů a bůh ví jakých ještě individuí, což odporovalo faktu, že on je momentálně jeden z nejnebezpečnějších v celém okolí.
„Krisi?“ ozvalo se za jeho zády nejistě a hlavně potichu. Otočil se na mladšího a s úsměvem si oddechl: „Přišel jsi,“ Sehun přikývl a úsměv mu oplatil. Kris na nic nečekal a rovnou ho zatáhl dovnitř baru, co nejdál od ostatních lidí na místo vzadu. Sehun nic nenamítal, posadil se vedle něj a stále nedokázal odtrhnout pohled od jeho tváře. 
„Vůbec ses nezměnil,“ uniklo mu skrze rty. Kris mu věnoval jeden pobavený pohled a pohladil ho po blonďatých vlasech. 
„Za to ty ano, vyrostl jsi a docela i zmužněl,“ konstatoval. Sehun neměl sílu se urazit, i přes všechno to pobavení, které čpělo z Krisových slov, bratr mu chyběl tak moc. Byl sám příliš dlouho a to bolelo. Neovládl se a Krise objal. A málem se štěstím rozbrečel, když ucítil pevné paže, co se mu obmotaly kolem ramen. 
„Chyběl jsi mi, myslel jsem, že jsi na mě zapomněl,“ zamumlal mu do hrudi. Kris si ho od sebe trochu odtáhl a šťouchl ho do hlavy: „Jak bych mohl zapomenout na jediného člověka, který mě neodsoudil za to, co jsem?“ Sehun se znovu šťastně usmál a odtáhl se úplně, přeci jenom to bylo poněkud divné, muchlovat se tu s bráchou. 
„Pořád bydlíš v našem domě?“ zeptal se Kris, když jim servírka donesla na stůl pití. Sehun přikývl na souhlas a upil ze své sklenice. Starší se po něm rozpačitě podíval, zvažoval, zda se má zeptat nebo ne, ale proč vlastně ne? Sehun už je dospělý, víc než jiní v jeho věku. 
„Otec s matkou?“ 
„Nevrátili se, jestli myslíš tohle. Neslyšel jsem o nich od té doby, co utekli,“ pronesl celkem v klidu Sehun a se smutným úsměvem sklonil pohled k zemi. Jistě jak jinak. Pomyslel si Kris. Nikdo nemá tak ‚úžasné‘ rodiče, jako oni dva. Začnou se bát vlastního syna, a proto nechají druhého nezletilého, ať si poradí sám. Nebyl překvapený, protože jejich rodiče se nikdy moc nestarali o to, jak vyrůstají. Když byl Sehun malý, tak se o něj Kris musel věčně starat. A právě možná proto pak neodolal tomu adrenalinu, co se mu nabízel. 
„Odpusť mi to,“ zašeptal omluvně směrem k světlovláskovi. 
„Není co, tobě jako jedné z mála osob můžu věřit, hyung,“ ujistil ho Sehun. Kris si povzdechl, jak moc ho bolí, že právě to, co teď řekl, se za chvíli změní. 
„Vlastně je tu ještě jeden důvod, proč jsem se s tebou rozhodl setkat,“ začal nejistě. Sehun se na něj podíval, ale nedal najevo nějakou emoci. To v Krisovi vyvolávalo hned dva pocity, jeden, že je mu Sehun ve své chladnosti a vyrovnanosti dosti podobný a ten druhý byl ten samý, ale zároveň ho děsil. 
„Znáš osobu jménem JoonMyun, že ano?“ Sehunovi se rozšířily zorničky při těch slovech, moc dobře věděl, že když se někdo ptá na jména, tak to nehostí nic dobrého a už vůbec ne pokud se na ně ptal Kris. 
„P-Proč?“ vykoktal. Kris v jeho očích zahlédl přesně to, co si myslel, že uvidí, strach a prosbu. Ne. Je to práce.
„Myslím, že tušíš,“ pronesl chladně a napil se ze skleničky. Sehun se rychle postavil a opřel se rukama o stůl: „Kdo si tě najal?“ 
„Víš moc dobře, že to ti neřeknu,“ zpražil ho jedním ledovým pohledem starší. Sehun se snažil přijít na někoho, kdo by měl důvod najímat si zabijáka na Suha, ale nic ho nenapadalo. A následující slova, co jeho bratr vypustil z pusy, mu doslova podkopla nohy.
„Uklidni se a posaď se. Na světě je miliardy jiných lidí, najdeš si někoho jiného,“ 
Sehun si přál jediné, a to aby se hned probudil. Musel to být jen zlý sen, protože nevěřil, že by se jeho bratr dokázal takhle chladně chovat i vůči němu. Sjížděl Krise nevěřícným pohledem, avšak ten se na něj neobtěžoval podívat. 
„To nemyslíš vážně, že ne?“ řekl a cítil, že se mu do očí hrnou slzy. Proč?
„Takový je život, smiř se s tím,“ propálil ho Kris pohledem. Sehun zavrtěl hlavou, potlačil slzy a zvedl se.
„Nedovolím ti to, já ho uchráním,“ zasyčel směrem k bratru předtím, než rychle odešel. 

*

Dveře se rozlétly a dovnitř vcupital Tao s plnou náručí různých štosů papírů a na nich nějakým záhadným způsobem poskládaných dvou krabic s jídlem a kafem. Do balancoval s tím vším až k Layovýmu stolu a úlevně vydechl, když se mu nic nepodařilo rozsypat nebo vylít. 
„Oběd! Jako vždy koblihy a nějaké ty bagety, co jsem stihl vyrvat Ha Neul,“ podrbal se na hlavě s úsměvem a zasedl do židle hned vedle, zatímco si sebral jeden kelímek s kafem a krabičku se salátem. Hned se do něj vrhnul a pak pohled zabodl do ničeho se nemajícího nadřízeného. Povzdechl si, spolkl nálož rajčat a salátu a promluvil: „Co tě pořád tak žere? Už je to skoro týden od toho únosu a ty se furt vrtáš v myšlenkách ohledně Jae Kyunga,“ Ovšem Lay mu nevěnoval jedinou pozornost. Stále seděl s rukama zapřenýma o stůl a nepřítomně hleděl před sebe, oždibujíc si prst. 
„Haló!“ zamával mu před obličejem poměrně nevrle Tao. 
„Eh… cože?“ procitl Lay a koukl po blonďákovi. Ten mu jen přisunul pod nos šunkovou bagetu a beznadějně zavrtěl hlavou, když si zase sedal zpět do židle. 
„Ředitel Jae Kyung řekl, že nic nechystá a taky se ještě nic nestalo, tak nevím proč jsi furt mimo,“ zamumlal si pro sebe Tao. Lay si mezitím stihl rozdělat bagetu a zakousnout se, pak stočil pohled ven z okna. 
„To, že se zatím nic nestalo, neznamená, že se ani nic nestane,“ povzdechl si Lay a v hlavě se mu zjevil ten proradný úškleb Ředitele Kima, když ho navštívili hned po tom incidentu se Suhem. Absolutně nevinný. To určitě. Laye napadlo hned několik verzí toho, co se pravděpodobně může chystat, ale nechtěl to zakřiknout, radši sledovat tygra v kleci než ho vypouštět. 


*

Po své levé straně viděl tři kluky, kteří čekali na to, jak se nakonec rozhodne. Věděl, že nemá moč času, na velké světelné tabuli zbývalo jen třicet sekund. Věděl, že se musí dostat co nejdříve na druhou polovinu a to bez jediného zaváhání a nejbezpečněji. Posunky naznačil, co se chystá udělat blonďatému chlapcovi, kterého měl jen několik metrů od sebe po pravé ruce a hned, jakmile mu přikývl, že rozumí, se hnědovlásek rozběhl dopředu. Prokličkoval mezi dvěma z druhého týmu a podíval se napravo. Všiml si, že se na něj hrnuli další, a tak rychle přihrál blonďákovi. Časomíra začala odpočítávat posledních deset sekund. Dav přihlížejících začal křičet, až skoro nebylo slyšet vlastního slova. Znovu mu byl přihrán míč a už ho od něho a brankáře druhého týmu nedělilo nic. Pět sekund, už není čas. Na poslední chvíli se rozhodl zmást brankáře a naznačil vykopnutí levou nohou, čímž docílil, že brankář skočil tam, kam potřeboval. Přesně na opačný směr než tam, kam hned vzápětí vypálil pravou nohou. Na trávníku mu to podjelo a svezl se k zemi, aniž by věděl, zda se trefil nebo ne. Ovšem následující shon událostí mu potvrdil jeho domněnky. Hřištěm se rozlehl hlasitý křik fanoušků a siréna ohlašující konec zápasu. Když otevřel oči, zjistil, že se na něj ženou ostatní z jeho týmu a postupně na něj naskákali. 
„Kai! Ty jsi to dokázal!“ … „Vyhráli jsme!“ … „Kai je král!“ ozývalo se ze všech stran. Vyhráli. To mu stačilo, aby se mu na rtech rozlil spokojený úsměv. Když se mu konečně podařilo vyhrabat se na nohy, přistály mu kolem krku ruce s černými rukavicemi. Nemusel hádat, kdo to je. Jejich brankář. A jen tak shodou okolností Kaiův nejlepší kamarád Kyungsoo. 
„Jsi nejlepší!“ zapištěl mu menší do ucha, zatímco ho drtil v objetí. 
„Ugh! Paráda! Neuškrť mě!“ zachraptěl a snažil se ze sebe Kyungsooa setřást. 
„Uh… jo promiň,“ usmál se černovlásek a pustil ho.
„Neuvěřitelný! Dát gól v poslední sekundě,“ ozvalo se za nimi a Kyungsoo byl v mžiku z Kaiova zorného pole. Jakmile se otočil, zjistil, že za nimi přišel Suho a tentokráte vysel Kyungsoo na krku jemu. 
„Je tady i Luhan?“ zeptal se Kyungsoo. 
„Není, protože jeli někam s Minseokem,“ zavrtěl hlavou Suho a pročísl prsty Kyungsoovi zpocené vlasy, což hned zjistil a utřel si je do kapesníku, který hned nato vytáhl z kapsy. 
„A hlavně by asi psychicky nevydejchal mě,“ zasmál se Sehun za Suhovými zády. Ten protočil očima. 
„Skvělá hra,“ pochválil oba Sehun. Kyungsoo i Kai přikývli. Pak si oba mladíky zavolal trenér a byli posláni do sprch. Mezitím se Suho se Sehunem odebrali před hlavní budovu, aby na oba počkali. 
„Kyungsoo zase nebude celý týden mluvit o něčem jiném,“ usmál se Suho a bavil se kopáním do kamínků na zemi. 
„Věřím,“ zamručel Sehun a nepřestával se dívat kolem sebe, což už Suha silně rozčilovalo. Posledních pár dní se od něj nehnul na krok a nakázal mu, že pokaždé, když půjde někam ven má mu dát vědět, že Sehun půjde s ním. Taky ho štvalo, že z něj nedokázal vypáčit proč vlastně. Říkal, že mu jeho přítomnost nevadí a vyhledává ji? Tak teď ho to rozčiluje víc než kdy jindy. Nemluvě o dnešní ranní scéně přes telefon. Volal mu, že se chystá na Kyungsův fotbalový zápas, a že nepotřebuje, aby s ním chodil, když ví, že sport není zrovna Sehunův šálek kávy. Ale Sehun se nenechal ani za nic odbýt a prostě musel jít. 
„Řekneš mi, co furt máš?“ zeptal se podrážděně. Sehun se na něj otočil s nechápavou vráskou mezi obočím. 
„Nedělej, že nevíš. Proč mi furt musíš dělat dozor?“ 
„Musím na tebe dávat pozor. Poslední dny tady není bezpečno a nechci riskovat, že tě zase nějakej ředitel nějaký společnosti unese,“ vysypal na něj hned mladší. Suho si povzdechl a zkřížil ruce: „Prosím tě, co se týče prezidentování, tak ještě se musí všechno připravit a pokud vím, tak jsem měl jen jednoho otce,“ odporoval mu. 
„Prostě chci, abys byl opatrný, nic víc,“ povzdechl si Sehun. Suho se jen usmál a poplácal ho po rameni, pak si všiml Kyungsooa a Kaie, jak vyšli z budovy a rozběhl se za nimi. 
„Máte všecko?“ zeptal se a Kyungsoo přikývl na souhlas. 
„Tak běžte zatím za Sehunem, já si ještě skočím na záchod,“ řekl ještě v rychlosti Suho a odběhl zanechávajíc za sebou pobaveného Kaie a brášku, který se zmohl jen na facepalm. Sehun se zamračil, když si všiml, že Suho běží někam sám a chtěl se rozběhnout za ním, ovšem Kyungsoo ho zastavil: „V pohodě, šel jen na záchod, hned bude zpátky,“
Přeci jenom… co se může stát? Neměl by být tak paranoidní. 

*
Suho doběhnul na záchody uvnitř budovy a jal se vykonat potřebu. Po chvilce uslyšel, jak se otevřely dveře a už tak nějak v něm byla zahlodaná myšlenka, že Sehun je schopnej ho pronásledovat i na záchod. Protočil očima, a zatímco si umýval ruce, začal držkovat: „Začínáš mi připadat jako úchylák,“ 
Ovšem, když se otočil, pohled mu padl na vysokého blond muže v černém oblečení a jedním z nejhezčích, avšak hrůzu nahánějícím úsměvem. Nervózně se usmál a namířil si to ke dveřím, jenže…
„JoonMyun?“ zeptal se blonďák a zastoupil Suhovi cestu. Jakoby tuhle situaci už někdy zažil, pomyslel si Suho a rozhodl se, že tentokrát nebude utíkat. Minule to dopadlo vlastně docela dobře. Ovšem… tohle nebyl ten případ a proto hned jak se znovu podíval do blonďákovy tváře, zasáhl ho nějaký spray do obličeje. Byl nucen zavřít oči, protože se trefil přesně tam. A pak Suho ztratil vědomí a svezl se bezvládně k zemi. Kris si k němu klekl a prohlédl si Suhovu tvář zblízka. Poušklíbl se a pak rozhlédl kolem sebe, nezapomněl zkontrolovat dveře a poté vytáhl velký černý plátěný pytel, který měl poskládaný v kapse u kabátu. 
„Odpusť mi to. Jak ty…,“ změřil si pohledem Suha, „…tak i Sehun,“ 

1 komentář:

  1. Co to ten Kris vyvádí? Já myslela, že má Suha zabít?
    Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl.

    OdpovědětVymazat