Fandom: Super Junior
Postavy: Eunhyuk, Donghae, Siwon
Žánr: škola, vtip, drama
Typ: Kapitolovka
Autor: MeeKyong
Tak je tu další díl IWPY a můžeme říct, že se to pomalinku a polehounku blíží ke konci. No jo. Hehehe... Jsme momentálně zaneprázdněné s přípravami na softness of wolf claws povídku, ale snažíme se dělat, co nejvíc. Což mi připomíná, že se brzy dočkáte nějakých jednorázovek na EXO [ano poslední dobou to je jen a jen EXO] ach jo... ale Hyunii přepadl GOT7 manie a možná přijde i něco na MarkSon pairing x3 kkk.... Další díl HEART ATTACK už je taky v dohlednu, takže prosíme trpělivost! ^^ Milujem vás!
„Monkey! Kam tak ženeš? Počkej na
mě!“ zakřičí přes půlku chodby Donghae na Eunhyuka, který z ničeho nic najednou
hrozně zrychlil, až téměř běžel a na chudáka Haeho jako by najednou zapomněl.
Že by se ho snažil zbavit? Je to možné, vzhledem k tomu, že potom, co na něho
Hae zakřičel, se ani neohlédl. Určitě jej slyšel. Haeho hlasivky jsou dost
silné, takže by jej neslyšel maximálně tak hluchý, i když člověk nikdy neví.
„Máš chvíli, Donghae?“ vkročí mu
najednou do cesty Siwon a Hae to jen tak stihne ubrzdit, aby do něho nevrazil a
nesrazil k zemi. Stoupne se na špičky a s nataženým krkem mu pohlédne přes
rameno, za nímž uvidí v dálce Eunhyuka, jak právě vchází do třídy.
„Mluvte,“ povzdechne si a vrátí se
celými chodidly na zem.
„Máš po škole volno?“
„Možná. Proč?“ odpoví mu otráveně a
nezaujatě. Vážně nemá toho učitele rád. Přijde mu, že se o něho Eunhyuk nějak
moc zajímá, což Donghaeho docela štve.
„Chtěl bych s tebou o něčem
mluvit,“ podrbe se na hlavě Siwon.
„Se mnou?“ zasměje se Hae a ukáže
na sebe prstem s myšlenkou, jak moc je možné, že si jej Siwon jen s někým
spletl a prostě vkročil do cesty špatné osobě. Učitel ovšem jen mlčky přikývne
a nervózně si urovná límeček u košile.
„O čem by někdo, jako vy, chtěl
mluvit s někým, jako jsem já?“ ušklíbne se udiveně Hae. Siwon v duchu zaúpí.
Myslel, že mu to všechno řekne až po škole.
„Jde o Eunhyuka,“ odhodlá se po
chvíli Siwon.
„Co je s ním?“ zpozorní Hae.
„Víš, raději bych ti to řekl, až
budeme někde v soukromí. Budeš mít teda čas?“ Siwon se nenápadně podívá na
hodinky. Jestli tenhle rozhovor půjde dál tímhle tempem, přijde pozdě i na svou
další hodinu. To už by bylo moc i na něj.
„Měl bych mít, a pokud mám nějaké
plány, tak je hned mile rád zruším,“ usměje se. Kdyby mu Siwon řekl rovnou, že
chce mluvit o Eunhyukovi, nemuselo se to tak zbytečně natahovat. Dost jej
zajímá, co ohledně Eunhyuka s ním chce probrat.
„Dobře, tak za mnou prosím přijď do
kabinetu, až ti skončí poslední hodina a pak můžeme jít třeba do kavárny,“
„Fajn. Tak zatím,“ kývne na něho
Hae, jako by to byl jeho dlouholetý kamarád, kterého ale moc nemusí a rozejde
se směrem ke třídě.
„A Hae?“ otočí se za ním ještě
rychle Siwon.
„Hm?“
„Neříkej mu to, prosím,“
„Jasně, chápu,“ ušklíbne se Donghae
a pokračuje ve své cestě. Siwon si úlevně oddechne a rukou si otře své mírně
orosené čelo. Bál se, že Donghae nebude mít zájem se s ním o Hyukovi bavit.
Neví, co by pak dělal. Donghae je jediný Hyukův kamarád, o kterém Siwon ví. Teď
hlavně, aby se na něho mohl spolehnout. Doufá, že potom, co mu řekne o citech,
které k němu Eunhyuk chová, se mu Donghae, hned potom, co jej uvidí, nevysměje
do tváře. Snad to pochopí a Hyukovi to řekne, pokud možno, tak, aby jej to moc
nezasáhlo. Přeci jen je to jeho kamarád, ne?
Sakra! Učitel, dospělý chlap, který
již dávno nabyl plnoletosti a má takový problém odmítnout jednoho mladého
vysokoškoláka, který nejspíš ještě ani pořádně neví, co vlastně chce.
Školní chodbou se roznese
nepříjemný zvuk zvonku a donutí tak Siwona znovu vylekaně nadskočit. Ruku si
přitiskne na hruď, aby zabránil případnému odchodu srdce z jeho těla. Jemu
prostě dnes není souzeno přijít včas! Prostě není!
Rozhlédne se kolem sebe. To ho
nikdo nemohl upozornit, nebo do něj omylem vrazit, aby se probral z těch svých
myšlenkových pochodů a odebral se do třídy, že?
Donghae vkročí do třídy s rukama v kapsách a
pohledem zamyšleně zabodnutým v zemi. Přemýšlí, co ohledně Eunhyuka s ním chce
zrovna on probrat. Je možné, že se mu Hyuk svěřil ohledně toho polibku? Jenže,
proč by to dělal? Ještě by se za to cítil trapně. A navíc, i kdyby mu to vážně
řekl, jaké právo má Siwon na to, aby mu do toho mluvil? Je to přeci jeho věc,
ne? Může si dělat, co chce. Vždyť je to Lee Donghae.
„Kde jsi byl?“ otočí se na něho Eunhyuk.
„Na chodbě. Kde jinde bych asi tak byl?“ sdělí
mu přívětivě a s menší dávkou sarkasmu, načež se posadí na svou židli, otočí se
čelem k Hyukovi, bokem se opře o opěradlo a přehodí přes něj svou ruku.
„Jasný, ale cos tam takovou dobu dělal?“
„No nic,“ zamručí nezaujatě Hae a nervózně se na
židli zavrtí. Rozhlédne se po celé třídě, jen aby se vyhl Eunhyukovýmu pohledu.
Přijde mu, že pokaždé, když se podívá do jeho očí, přečte mu všechny jeho
myšlenky a on by tak zjistil, že se bavil se Siwonem.
„To spíš ty mi řekni, proč jsi zase tak
spěchal?“ přeladí na jinou notu a pohled znovu upře na Hyuka, který sedí přímo
naproti němu. Teď, když se nad tím tak zamyslí, vážně, proč vlastně zase tak
zrychlil? Je možné, že se tam někde objevil Kangin a on v tu chvíli zatoužil po
tom, se co nejrychleji dostat do třídy, kde mu žádné nebezpečí nehrozí? Jestli
tomu tak opravdu je, mrzí jej to. Mrzí jej to, protože mu tím Eunhyuk jasně
dokazuje, že mu dostatečně nevěří. Vždyť… on by jej ochránil, jako vždy
předtím. Nedovolil by, aby mu jakkoli ublížili. Nikomu. Už nikdy.
„Bál jsem se, že bysme mohli přijít pozdě,“
zalže Hyuk a snad poprvé v tomhle roce je vděčný za ten proklatý zvonek, který
se zrovna teď ozval a přerušil tak jejich napjatou konverzaci. Měl by si pro
tohle zrychlování chůze rychle vymyslet nějakou výmluvu, protože, jak to tak
vypadá, bude se to opakovat. Aspoň do té doby, než se ta situace se Siwonem
nějak neurovná a neukončí. Ať už bude konec jakýkoli. Dobrý či špatný.
Nervózně ťuká prsty do stolu, rukou si podepírá
hlavu, pohled upřený někam do prázdna. Znovu jej dohnaly jeho nikam nevedoucí
myšlenkové pochody. Prsty přestane vyťukávat tu nudnou a nerytmickou melodii a
natáhne ruku k fotografii, kterou má ve dřevěném rámečku vystavenou na stole.
Uchopí ji a přitáhne si ji o něco blíže k obličeji. Je na ní krásná, mladá
dívka, s dlouhými černými vlasy, které jí vanou ve větru, okouzlující úsměv,
který by nejednoho muže dostal na lopatky a tmavé oči, hluboké a nekonečné,
jako noční obloha. Dívá se přímo na něj. Jeho snoubenka. Pořád nemůže uvěřit
tomu, že někdo jako je on, přiměl takového anděla, aby se do něj zamiloval.
Usměje se a prsty druhé ruky lehce fotografii pohladí. V tom jej najednou
vyruší rychlé zaklepání na dveře. Otočí se na židli směrem ke dveřím a dříve,
než stihne něco říct, otevřou se a do kabinetu vkročí Donghae.
„Tak jsem tady,“ povzdechne si a téměř hned si
všimne rámečku, který Siwon drží v ruce.
„Přítelkyně?“ nadzvedne jedno obočí a prstem
ukáže na fotku.
„Bývalá,“ Donghae se zarazí. Kdo má sakra na
stole vystavenou fotku svojí ex?
„Teď už je to snoubenka,“ usměje se a rámeček
znovu položí na desku stolu.
„Půjdeme?“
„Tak o co jde?“ zeptá se Donghae
hned po tom, co se usadí u stolu. Nerad se baví s někým, kdo dlouho chodí
okolo horké kaše a nepřejde rovnou k věci.
„Jak už jsem ti říkal, jde o Eunhyuka,“
poposedne si Siwon, narovná si sako a upije kávy.
„Ano, a co je s ním?“
naléhá Hae. Celou dobu přemýšlel nad tím, co se děje, ale nic jej nenapadlo.
„Víš, dlouho jsem přemýšlel,
komu bych to mohl říct, a pak jsi mě napadl ty, protože s ním jsi na
pokoji a navíc jste dobří kamarádi, že?“ Donghae se na chvíli odmlčí, odkašle
si a napije se ze svého kelímku. Neví, zda je výraz „Dobří přátelé“ zrovna
nejvhodnější. Tedy, přál by si, aby tomu tak bylo, ale Eunhyuk by byl určitě
proti.
„Jo, to jsme,“ zalže. Podle
Siwonova výrazu usuzuje, že by mu to jinak neřekl.
„Dobře… No, tak… Jde o to, že mi
Eunhyuk napsal takový dopis,“ nahne se k Donghaemu blíže. Sice jsou tady
sami, přesto mu přijde trochu trapné to říkat.
„Dopis?“ zamračí se Hae. Proč by
mu psal dopis? A co do něj napsal, že mu to tady Siwon oznamuje?
„A-ano, dopis. No a víš, napsal
tam… Eh, je to trochu trapné… Dalo by se říct, že to bylo takové malé vyznání,“
dostane to konečně ze sebe a úlevně si oddychne. Donghaemu, právě upíjejíc si
kávy, zaskočí a rozkašle se.
„Jsi v pořádku?“ přejde
k němu rychle Siwon a poplácá jej po zádech. Donghae kelímek položí na
stůl a zatímco se snaží nezadusit, si v hlavě pořád do kola přehrává to,
co právě Siwon řekl. Vyznání…? Sakra, vyznání, jako že vyznání?!
„Vážně jste právě řekl…
vyznání?“ otočí se na Siwona, který stojí za ním a plácá jej do zad. Učitel se
vzpřímí, když uvidí, že je Hae už v pořádku. Tedy, v určitém slova
smyslu. Přikývne a znovu se posadí na židli.
„No a… co si o tom myslíte?“
„Víš, nejen, že je to můj
student, který je o několik let mladší než já a taky je to kluk, ale hlavní
důvod, proč jej musím odmítnout je to, že jsem zasnoubený,“
„Vaše snoubenka je ta na té
fotce,“ rozpomene se Donghae a podrbe se na hlavě. Tak proto se dnes Eunhyuk
choval tak divně? Bál se, aby na Siwona náhodou nenarazil na chodbě? Teď už
tomu teda rozumí, a je mu jasné, proč mu to nijak chytře a hlavně pravdivě
neodůvodnil.
„Důvod, proč ti to říkám je
ten-“
„Že chcete, abych mu to řekl
já,“ dokončí za něj větu Hae.
„Přesně tak. Říkal jsem si, že
když už jsi jeho nejlepší kamarád, dokážeš mu to říct tak, aby ho to moc
neranilo,“ Donghae se ušklíbne. Tak teď jsou z nich dokonce „Nejlepší
kamarádi“. Je docela zklamaný a mrzí jej to. Už si připustil, že
k Eunhyukovi něco cítí, dokonce mu to dal tím polibkem najevo, ale jemu to
asi pořád nedochází. Buď je tak zaostalý, nebo mu to došlo, ale tváří se, že o
ničem neví. V tom případě jej to mrzí o to víc.
„Spolehněte se,“ usměje se a
zmačká prázdný kelímek.
„Pokud se ti to povede, budu ti opravdu moc vděčný,“ postaví
se a hodí svůj kelímek do blízkého koše. Donghae přikývne a také svůj kelímek
vyhodí.
„Už musím jít. Ještě jednou ti děkuji. Tak zatím,“
rozloučí se a odejde z kavárny. Donghae stále nehybně sedí na židli a
přemýšlí, jak se něco takového mohlo vůbec stát. A jak mu to asi řekne?
Komukoli jinému by to řekl bez jediného kousku citu, jednoduše by mu to vpálil
a nejspíš se mu i vysmál, ale když jde o Eunhyuka, neví, co má dělat. Tohle by
mu udělat nemohl. Ne Eunhyukovi. Ani by to nedokázal. Má jej rád. Vážně moc a i
když jej bolí fakt, že on má rád někoho jiného, nechce, aby ho to nějak moc
zasáhlo. Na jednu stranu je rád, že jej Siwon odmítá, ale zároveň ho za to
nenávidí. A ještě víc ho nenávidí za to, že právě jemu svěřil tu povinnost to
Hyukovi říct. Jak to má podle něho asi udělat? Vložil do něho docela velké
naděje. On sice není ten typ, který by dokázal něco udělat s citem a mile,
tak, aby to toho druhého moc neranilo, ale když jde o Eunhyuka, pokusí se o i
nemožné.
Vytáhne mobil a v kontaktech najede na Eunhyukovo
číslo. Vytočí jej a chvíli čeká, než mu to konečně zvedne.
„Haló?“ ozve se z telefonu.
„Monkey!“ odpoví hlasitě s úsměvem Donghae.
Přetvařuje se. Vůbec mu do smíchu není.
„Co je?“
„Potřebuju s tebou mluvit,“
„A o čem?“
„Nechci ti to říkat po telefonu,“
„Tak přijď na kolej, jsem tady,“
„Fajn, za chvilku tam budu. Měj se,“ Donghae ukončí
hovor, zhluboka se nadechne a vydechne. Zvládne to. Prostě mu to nějak řekne.
Co by se mohlo stát? Vztah mezi nimi zůstane stejný, protože Donghae s tím
nemá nic společného. A kdyby jej to přeci jen hodně zasáhlo, určitě ho to
jednou přejde a bude to zase ten starý Eunhyuk, který Donghaeho nedokáže
vystát.
Otočí klíčem, otevře dveře a vejde. Uvidí Eunhyuka
sedícího u stolu, jak něco píše. Nejspíš úkol. Pravda. Dneska dostali úkol. Ale
co, to počká, nebo se na to prostě vykašle, jako dřív.
„To byla rychlost,“ Eunhyuk odloží tužku, zavře sešit a
otočí se na Haeho.
„Ty si běžel?“ zasměje se, zvedne se ze židle a přejde
k posteli, na kterou se vzápětí posadí.
„Monkey, ani nevíš, kde jsem byl,“ ušklíbne se Hae a
posadí se naproti Hyukovi na svou postel.
„Tak, o čem si chtěl mluvit?“ nadzvedne se zájmem obočí a
přívětivě se usměje. Je divné, že v takové situaci, kdy má nervy na dranc
kvůli Siwonovi, má docela dobrou náladu.
„No jde o to…“ Donghae si skousne ret a sklopí pohled.
Tohle asi bude ještě těžší, než předpokládal.
„O co?“
„Ty si napsal dopis tomu svému učiteli čínštiny?“ odhodlá
se po chvíli mlčení.
„Cože?! Jak to…?!“ zamračí se Hyuk. Donghae se hbitě
zvedne z postele a posadí se vedle Hyuka.
„Víš, on za mnou přišel a-“
„On ti to řekl?! Tobě?!“ zvýší hned hlas.
„No, jo řekl, protože-“
„Co ti to má co říkat?! Tobě do toho nic není!“ zvedne se
a přejde ke stolu. Rukama se opře o jeho desku a zadívá se před sebe.
„Já vím, že ne. Chtěl, abych ti za něj řekl jeho
odpověď,“ vstane a přejde k němu. Eunhyuk zpozorní a rychle se na Haeho
otočí.
„A co chtěl, abys mi řekl?“ začne naléhat Hyuk.
„On… víš…“ sklopí pohled. Eunhyuk s pochopením
přikývne. Bylo mu to jasné. Ale nechápe, proč to musí slyšet zrovna od někoho,
jako je Donghae.
„Jasný, nechce mě. Prostě to řekni. Kdyby to tak nebylo,
řekl by mi to sám,“
„Monkey, já…“ zadívá se mu do očí Hae. Děsí jej, jak je
najednou klidný. Chce, aby křičel, nadával a třeba Donghaeho i praštil, aby si
vylil zlost a zklamání, všechno, jen ne, aby byl takhle v klidu.
„Stačí, Donghae. Díky, že si mi to řekl,“ obejde jej,
popadne svoji bundu a s mírným prásknutím dveří místnost opustí. Donghae
se za ním otočí, ale nestihne nic říct. No… tohle nezvládl. Možná by za ním měl
jít, ale spíš bude lepší, když ho teď nechá chvíli o samotě. Jen doufá, že ho
nenapadne nějaká blbost, kvůli které by se pak dostal do problémů.
Vážně Siwona nenávidí, že jej odmítl. On má sice Eunhyuka
rád taky, ale nechce ho takhle vidět. Radši ať je s někým jiným a není
zklamaný. On by to pak nějak překousl. Ale teď ho vážně mrzí, že zrovna on se
stal tím poslíčkem špatných zpráv.
„Promiň, Monkey…“
Moc pěkný díl.
OdpovědětVymazatChudák Hyuk, odmítnutí bolí. Ale Siwon mu to měl vysvětlit sám. Ne posílat Haeho, aby to vyřídil za něj.
Uz dost na to, že se kvůli odmítnutí trápí Hyuk, teď se ještě trápí Hae, že on mu to musel říct.
¨Moc se těšim na další díl...
Já chci další díl, prosím. Nemuč mě. T_T :D Je to skvělý.
OdpovědětVymazat