I Believe In Your Dreams // By Domii

Fandom: EXO

Pairing: TaoRis, TaoHun

Žánr: ztráta, odchod, smutné, svým způsobem happy end

Autor: Domii

Asi všechny Exotic/Galaxies teď chápou tuhle situaci a co se teď děje. Co se týče Krise a EXO. Však jen jsem se na to rozhodla napsat kratší jednorázovku než budu pokračovat v mé rozdělané na Teen Top, nejsem schopna ji dopsat. Jsem optimista takže doufám, že vše dopadne okej, tak jako tady..Aneb TaoRis/TaoHun a mé pocity. Když jsem tohle psala, hrála mi u toho jen jedna jediná písnička, a proto bych vám chtěla doporučit si ji k tomu pustit, vážně je to pro mě srdcovka <3 (Exo – open my arms) (https://www.youtube.com/watch?v=JKr9GU9emfg) Vážně jsem z toho mimo, a tak mi prosím neodsuzujte za tuto povídku.. Jen se snažte se mnou soucítit, děkuji vaše Domí..

Ležel na posteli, která dřív patřila Krisovi…

Je tomu jen několik dní co odešel, a co bylo horší, že jsi tu nechal všechny své věci. Stále vidím tvůj úsměv před svýma očima. Cítím tvou vůni všude po pokoji. Jo, zavřel jsem se tu na několik dní a nikdo kromě Sehuna ke mně nesmí. Jsem nevrlý, naštvaný, smutný, šťastný při každé vzpomínce. Mám tolik smíšených pocitů a nevím, co dělat. Tak moc tě za to nenávidím, ty si to neumíš ani představit, ale tak moc mi chybí tvé objetí, tvá láska. Tvůj hlas a tvůj jedinečný úsměv. Ne tohle přece není tvůj styl. Neříkej mi, že jsi vážně odešel nadobro. Víš co je nejhorší? Zanechal jsi tu svůj tablet. Stále jsem však neměl odvahu ho otevřít a odemknout. Co když tam na mě čekalo něco, co bych nejspíš neměl vědět? Ani ses nerozloučil, zkrátka jsi odešel bez jediného slova, a to mě na tom štve asi nejvíc. Minutu co minutu na tebe myslím, hodinu co hodinu si povídám s prázdnotou v našem pokoji, den co den se tě snažím pochopit. Stále však nemám odvahu ho otevřít, i přesto že ho držím v objetí, myslím na tebe a doufám, že se mi už konečně vrátíš, tam, kde jsem tě spatřil naposled.

„Počkej tu na mě, slibuji, že se vrátím co nejdřív, mám tě moc rád!“ byla tvá poslední slova ke mně, když si odcházel ráno pro mé oblíbené vločky.

„Tak šup jsem tak moc hladový!“ byla má odpověď. Obviňuji se za to, že jsem nic netušil… za to, že jsem ti neřekl, jak moc tě miluji…

„Bráško pusť mě dovnitř,“ ozvalo se klepání na dveře, a Sehunův vřelý hlas. Zvedl jsem se a bezvládně jsem odemkl dveře, poté zpět usedl na Krisovu postel.

„Nesu ti večeři,“ pousmál se, poté spatřil talíř od oběda, do kterého jsem ani nešťouchl.

„Musíš jíst bráško, všechny nás tohle moc ranilo, ale to, že nebudeš jíst, ti Krise zpět nevrátí,“ povzdychl si a sklopil hlavu.

Vážně jsem zase zaslechl to jméno? Slyšel jsem to? A je to tu, zase se mi hrnuly slzy do očí.

„Tao!“ okřikl mě Sehunnie. Beze slova mě obejmul, byl tak moc na mě hodný, staral se o mě.

„Připadám si jako puberťačka, s kterou se rozešla její životní láska,“ snažil jsem se zavtipkovat.

„A nejsi?“ nadzdvihl obočí Sehun s pohledem upřeným na Krisův tablet.

„Ještě pořád ses nepodíval?“ zeptal se.

„Ne ještě pořád… ne…,“ zavrtěl jsem hlavou „Nemám na to odvahu…,“

„Ale měl by ses na to sakra už podívat, třeba tam zanechal něco… důvod, proč to udělal… nebo tak něco,“ snažil se osvětlit situaci.

„Nemyslím si, že bych pro něj byl až tak moc důležitý, aby mi napsal důvod, proč se to vše děje, či dokonce se se mnou rozloučil. Přece jen… řekl mi, že mě má rád… já ho miluji,“ neudržel jsem se a rozbrečel jsem se na novo. Sehunnie jen zavrtěl hlavou a znovu mě tiskl do náruče.

„Znáš Krise. Je občas až moc stydlivý,“ dal mi pusu na čelo. Jeho rty byli tak teplé.

„Teď se zkus najíst, ať mi ještě neumřeš hlady, pabo,“ pousmál se, dal mi opětovaný polibek na čelo a pohladil mě po vláskách.

„Mám tě rád Sehunnie, nezapomeň na to prosím,“ zvedl jsem pohled ke dveřím, ve kterých stál s úsměvem, který kdysi patřil Krisovi.

„Já tebe taky a ty to víš,“ přikývl a zavřel za sebou dveře. Tak a teď to přišlo, neměl jsem ani chuť se najíst. Takže jsem to jídlo prostě jako vždy nechal ležet tak, kam ho bráška položil.

*

Po několika hodinách a protrpěných dnech jsem se rozhodl, že tvůj tablet otevřu, Krisi. S domněnkou, že jsi tam pro mě něco zanechal. Složka s názvem ‚Tao, přečti si to prosím‘ Tak moc jsem byl vyklepaný a přemýšlel, jestli to mám opravdu otevřít. Nevěřil jsem tomu… vážně… tam bylo všechno? Vše co jsi mi chtěl říct?

„Ahoj Tao, je velmi těžké o tom psát, spíš ještě těžší se takhle loučit, ale myslím, že je to jediný způsob, jak neudělat takový rozruch v baráku. Důvod proč tohle vše dělám, je jen pro nás, pro nás všechny ve skupině, chovají se k nám jak ke psům a já už tohle břemeno dál neutáhnu, doufám, že mě za to vše nebudeš nenávidět. Chci nám jen pomoc, ať to stojí, co to stojí. Mám vás všechny moc rád.
A teď k tobě.

Byl a Jsi a BUDEŠ mi vším, vždy jsi byl můj bratříček, můj nejlepší kamarád… Moje první a taky poslední láska. Nikdy jsem ti neřekl, že tě miluji, to je pravda, ale jedno staré rčení praví „Mít rád je víc než milovat“, nemyslíš si, Tao, že na to opravdu něco je? Myslím si, že jsem tebou posedlý. Jsem tak moc závislý na tvém úsměvu, tvých dotykách. Tvé lásce… že tohle mě ničí. Zanechal jsem ti všechny své věci, nos je, vydávej je za své, ale prosím, nezapomeň na mě. Mysli na mě a buď se mnou každou minutu. Dal jsem ti své srdce. Máš ho jenom ty tak s ním prosím zacházej šetrně. Já mám zas to tvé, a věř mi, nikdy jsem nebyl šťastnější. Vzpomínej na všechny naše okamžiky a usmívej se. Doufám, že takhle věc brzy bude za námi.

Poslední věc, kterou ti chci napsat: Já se vrátím, já se k tobě vrátím a to ti slibuju, vše vyhraju a zas budeme spolu, budeme se smát, milovat, vtipkovat spolu. Tak se prosím drž a věř ve mě.
WE ARE ONE..Sarangahae-yo my Little Tao <3, wait for me please,“

*

Byl to už pár měsíců, co jsi odešel a co jsem se jakžtakž z toho všeho vzpamatoval. Teď mám u sebe Sehunnieho, který se o mě tak moc stará, dává mi objetí… A tuším, že i lásku. Mám ho tak rád Krisi, ale pořád mi tu chybíš a přál bych si tě mít u sebe.

„Sehunnie, tak moc tě mám rád. Jsem moc rád, že tě tu mám,“ ležel jsem v jeho objetí, a tulil se k němu jako malé děcko. Byl tak… skvělý, ale Krise nahradit nedokázal.

„Já tebe taky a ty to víš,“ přikývl mi nazpět a vlepil mi pusu na tvář, hladil mě po vláskách a já si to jen užíval. Sehun mě tak moc miloval a dával mi to najevo, cítil jsem se strašně vinen, když jsem mu jeho lásku oplácel.

„Tao, nikdy bych nečekal, že to takhle vše dopadne…,“ posmutněl „Ale miluji tě a hodlám o tvé srdce bojovat,“ upřel na mě pohled, vážně se mi v tu chvíli chtělo brečet.

„Patří jen tobě,“ odvětil jsem, vážně jsem se cítil v tuhle chvíli vinen, i když, já vlastně neměl proč.

Ale neotálel jsem a dal jsem mu dlouhý a vášnivý polibek, po tváři mi začala stékat slza, cítím jeho teplé prsty, jak mi ji stírají. Je to neuvěřitelný, být zase milovaný. Děkuji ti Sehune, Miluji tě nadevše.

(2:28 AM)

„Krisi, opustil jsi mě, i když doufám, že ne nadobro, mám tě rád, je mi to moc líto, mé srdce právě získal Sehun, a jen pevně doufám, že ten mě neopustí, miluji ho nadevše, ale tebe taky, víš, je to vše jen začarovaný kruh, stýská se mi. Prosím nezlob se na mě za tohle vše. Zkrátka chci být jen zase šťastný, a když to neuděláš ty, někdo to být musí,. Věřím v tebe Krisi. Věřím, že tvé zdraví se zlepší…fighting… We are one… Tao,“

Napsal jsem ti dopis Krisi. Ano… tím jsem se zase pro změnu rozloučil já.