Drabble: You're Here

Autor: MeeKyong

No... tak zase po nějaké té době něco malého k zakousnutí dle vaší fantazie :) Už to chtělo něco dodat, ale jak jsem řekl žádný další díl kapitolovek. Zatím všechny díly leží a čekají až budou moct být vypuštěny a to je jen a jen na vás. Double/Triple Drabble od MeeKyong vás třeba nakopne ~~ hehe. Co jinak? Žijete? Já ne.. mám praxe a myslím, že každou chvílí odpadnu. Což by nebylo dobré... ve světě kpopu také nic nového až na (konečně) comeback EXO s Overdose, plus už se také blíží comeback B2ST. Muehehe... Enjoy miluju vás ~ :3

Už je to docela doba, nemyslíš? Byli jsme spolu. Šťastní. Jenže ty jsi najednou odešel. Řekni, proč? Jediné, co jsi mi tu nechal, byl vzkaz, na který jsi jasně napsal, že se vrátíš. Že na tebe mám počkat. Nic víc. V tu chvíli jsem si myslel, že jsi šel jen něco koupit. Čekal jsem. Ale z půl hodiny čekání se stal celý den. Z něho týden, až jsem nakonec čekal celé měsíce.

Pověz, kam jsi mi odešel? Proč jsi mi toho na ten jediný kus papíru, jež jsi mi zanechal, nenapsal jen o trochu víc? Třeba jak dlouhá bude doba, kterou mám bez tebe vydržet. Ale já i přesto pořád čekám. Víš proč? Protože ti věřím. Věřím tomu, co jsi napsal. Věřím, že se vrátíš. Ovšem, nic z toho nemění fakt, že mám o tebe strach. Proto jsem zkusil zavolat tvým rodičům, s nadějí, že by snad něco mohli vědět. Řekli mi v podstatě to samé, jako ty, pouze dodali to, že se prý nemám bát. Jenže ani od nich jsem se nedozvěděl to, co mě zajímá asi ze všeho nejvíc. Jak dlouho to ještě potrvá? Nejsem na tebe naštvaný. Vím, že naše láska pro tebe nebyla něčím, co bys během jediné chvíle dokázal tak lehce zahodit. Já jsem jen… zmatený. Nehledě na to, jak moc mi chybíš, absolutně nemám tušení, co se to děje.

Kam jsi musel tak naléhavě odejít? Všechny své věci sis nechal doma, dokonce i mobil. Tím se zrušila i ta poslední šance, jak se s tebou spojit. Nevím, co jsi řekl svým rodičům, ale určitě toho bylo více, než jsi řekl mě. Mě jsi totiž neřekl nic. Ani jsi nic jen nenaznačil. Nemám ti to za zlé. Určitě jsi k tomu musel mít nějaký důvod. Ovšem, nic zlého se ti asi neděje, že? Vzhledem k tomu, že pokaždé, když zajdu za tvými rodiči, usmívají se. To mě více než uklidňuje. Určitě vědí, co se děje. Řekli by mi to, ale ty jsi prý nechtěl, abych to věděl. Ten pocit toho, že nic nevím… Děsí mě to. Nezbývá mi tedy nic jiného, než jen doufat, že až se ke mně vrátíš, řekneš mi to všechno sám. 

Víš, co teď často dělám, když jsem sám? Probírám se svou myslí a vzpomínám. Například ten den, kdy jsi mi poprvé vyznal lásku. Náš první polibek. První milování. Pamatuješ? Ano, byli jsme mladí. Za chvíli to už bude pět let, co jsme spolu. Snad se mi do té doby vrátíš. Nevím proč, ale něco mi říká, že jsi blízko. Že už budeš brzy zpět. A víš co? Ten pocit, který se právě rozlévá všude po mém těle, je vážně něco přenádherného. Čekal jsem až moc dlouho na to, abych se teď zachoval jinak. Cítím, jak se celý třesu štěstím ve tvé hřejivé náruči. Horké slzy dopadají na tvé rameno, kde se vpíjí do příjemné látky kabátu, který máš na sobě. Pevně mě k sobě tiskneš a pláčeš spolu semnou.

            Omlouváš se mi. Ale já tě z ničeho neobviňuji. Děkuješ mi za to, že jsem na tebe tak dlouho čekal. Ale já čekal rád. Dokázal bych na tebe čekat celé roky, jestliže bys mě o to požádal. Ani netušíš, jak jsem v tuhle chvíli šťastný. Protože… ty… vrátil ses. Drtíš mě v náručí a šeptáš mi tichý slib. Slib, že už nikdy neodejdeš. Já ale nemám sílu ti něco odpovědět. Pouze si užívám ten pocit, který je pro mě dost drahocenný. Pocit, že… jsi tady…