Fandom: EXO
Hl. Postavy: Suho, Sehun, Kris
Vedlejší postavy: zbytek EXO
Vedlejší postavy: zbytek EXO
Pairing: nechte se překvapit ;)
Počet dílů: 3/?
Autor: HyuniiLee
(Tak rozhodla jsem se zavést nové pravidlo a to, že ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE = ŽÁDNÉ DALŠÍ DÍLY ..... ano je to trošku kruté, ale chápete mě. Jak mám mít inspiraci a to nadšení do psaní, když nevím jestli se vám to líbí nebo ne... T__T Sice vidím, že to čte hodně lidí, ale já nemám motivaci.. vím, že je tu pár lidí, kteří komentují a jsem jim vážně vděčná, ale na to, kolik lidí navštívilo konkrétní díl je to vážně hodně málo, téměř nic. Alespoň mě trošku nakopněte vždycky. Rozumíte mi... doufám. Nemusíte se ani podepisovat, však je tu povolený i anonymní komentář. Budu moc vděčná a děkuju! Užijte si tenhle díl a těším se na nějaké povzbuzující a inspirující komentáře! ~ )
Luhan se probral, hlava mu třeštila a oči měl opuchlé. Nebylo
se čemu divit, když celý večer probrečel a v noci ho pro změnu trápilo to,
co provedl. Vlastně….
Rychle se posadil a rozhlédl se po svém pokoji. Co se stalo? Jak se vůbec dostal do postele? Poslední na co si pamatoval, bylo, že ho jen neskutečně bolela hlava a ležel v Minseokově náruči. Pak nějak nevěděl. Zamračil se a zavadil pohledem o zrcadlo. Jeho vlastní odraz ho poněkud vyděsil. Vlasy trčící na všechny světové strany, nateklé oči, obličej jako kdyby dostal žihadlo. Rukou si přejel po tváři a znovu se zadíval na svůj odraz. Po několika sekundách se mu rozšířily zorničky a došlo mu to. Živě viděl sebe, jak se zoufale tiskne ke svému kamarádovi a… líbá jej. Prsty si přejel přes rty a roztřeseně se nadechl. Vážně se to stalo? Minseok ho určitě nenávidí jenže… vždyť on ho neodstrčil, naopak, on ho… líbal nazpět.
Rychle se posadil a rozhlédl se po svém pokoji. Co se stalo? Jak se vůbec dostal do postele? Poslední na co si pamatoval, bylo, že ho jen neskutečně bolela hlava a ležel v Minseokově náruči. Pak nějak nevěděl. Zamračil se a zavadil pohledem o zrcadlo. Jeho vlastní odraz ho poněkud vyděsil. Vlasy trčící na všechny světové strany, nateklé oči, obličej jako kdyby dostal žihadlo. Rukou si přejel po tváři a znovu se zadíval na svůj odraz. Po několika sekundách se mu rozšířily zorničky a došlo mu to. Živě viděl sebe, jak se zoufale tiskne ke svému kamarádovi a… líbá jej. Prsty si přejel přes rty a roztřeseně se nadechl. Vážně se to stalo? Minseok ho určitě nenávidí jenže… vždyť on ho neodstrčil, naopak, on ho… líbal nazpět.
„Xiuminnie,“
prodralo se skrze jeho rty šeptem, když tu najednou se ozvalo klepání na dveře.
„Lu?“ zeptal
se známý hlas, „Spíš?“ ve dveřích se objevila usměvavá tvář jeho mladšího
bratra Suha, který na nic nečekal a vešel dovnitř s tácem v rukou, na
kterém byla připravená snídaně.
Luhan se
vyjeveně podíval na Suha, který s úsměvem docupital k jeho posteli a
položil mu tác na klín. Nechápavě si prohlédl obsah tácu a poněkud nevěřícně se
podíval na mladšího.
„Snídaně?
Pro mě?“
„No pro
Kyungsooa těžko, ten už je dávno pryč,“ usmál se Suho a sedl si vedle svého
bratra. Luhan se chtěl zeptat, kam se nejmladší takhle brzo ráno v sobotu
vytratil, ale Suhova ruka ho předběhla. Luhanovy oči vystřelily nahoru. Suho mu
kontroluje teplotu?! Proč? Vždyť je mu fajn… (?)
„Horečku už
asi nemáš, ale i tak bys měl zůstat v posteli,“ řekl Suho, sebral
teploměr, který byl na nočním stolku a strčil ho staršímu do jeho otevřené
pusy. Luhan nevěděl, která bije. On byl nemocný? Co se to sakra děje?!
Suho si
všiml nechápavého výrazu svého bratra a napadlo ho, že si možná na nic
nepamatuje. Podle toho, co říkal Minseok Hyung nejspíš omdlel z té vysoké
teploty.
„Minseok
Hyung tu byl. Říkal, že jsi mu volal, že ti bylo špatně, a když přišel, byl jsi
už mimo, tak se o tebe postaral. Jakmile jsem přišel, přenechal mi veškerou
starost a odešel,“ vysvětlil Suho. Luhanovi div nevypadl teploměr z pusy.
Nevěděl, zda se zbláznil nebo spí. Očima zabloudil k budíku a alespoň
v téhle chvíli si oddechnul. Datum, které ukazoval, bylo v pořádku,
už se bál, že upadl do kómatu. Pokud ví, tak rozhodně mu tolik zle nebylo, jen
se mu na chvíli zatočila hlava a pak… pak… tu byl jen ten polibek. Možná víc
než jeden, ale to teď nebylo důležité. Kde kruci vzal Suho to, že má horečku?!
„Hmm, vážně
teplotu už nemáš, ale to nevadí. Prostě zůstaneš dneska ležet. Já za tebe
všecko udělám, stejně ti to dlužím,“ řekl s úsměvem mladší poté, co vytáhl
Luhanovi z úst teploměr a zkontroloval teplotu. Luhan nebyl schopen slova
a jen zíral na mizející záda svého brášky. Hned jak se za ním zaklaply dveře
pokoje, vystartoval po svém mobilu a nacvakal pro něj velice známé číslo. Ovšem
po dvou zatutání hned hovor vypl.
„Ne, nemůžu
volat Xiuminovi, co by asi řekl…,“ nebo spíše nechce slyšet odmítnutí.
*
„Jaké jsou
příkazy pane?“ Ředitel Kim pozdvihne pohled na svého poskoka.
„V první
řadě musíme toho kluka najít a přivést ho k prezidentovi,“ odpoví mu
okamžitě a opře se lokty o desku stolu, u kterého sedí. O něco mladší muž
přikývne.
„Najdeš ho.
Ještě dneska. Zjistil si snad, kde bydlí ne?“ zeptá se ředitel a onen muž znovu
přikývne.
„Tak do
toho. Ukážeme ho prezidentovi a hned, jak nás ten dědek opustí, se o jeho
synáčka hezky postaráme,“ dodá vzápětí ředitel Kim a promne mezi prsty svůj
prsten.
„Rozumím.
Jen můžu se zeptat, kdo tu práci dostane na starost?“ promluví opatrně mladý
muž. Jeho nadřízený se mírně ušklíbne a pak temně vysloví: „Invisible,“
*
Suho
se zamračil. Vážně toho bylo na Luhana hodně. Měl chuť si nafackovat za svoje
chování. Opravdu to bylo jen otázkou času, kdy se starší zhroutí. Už před
nějakou dobou si všiml, že na tom není dvakrát nejlíp, ale nebral na to moc
velký ohled. Ne už to nenechá jen na Luhanovi. Už ne!
Rukama
se opřel o linku kuchyně a usmál se. Vlastně to nemůže být tak těžké. Zatím je
vše okey. Uklizeno je, postaráno o Luhana, Kyungsoo je s Kaiem, takže taky se
po něm nemusí shánět, nákup díky Sehunovi je od včera taktéž v pořádku. Jo to
půjde!
Najednou
se ozvalo klepání na vchodové dveře. Suho se zastavil na půl cestě do obýváku.
„Kdo
to sakra je? Takhle brzo,“ zamručel nespokojeně, když měl akorát plné ruce
všelijakých chipsů, oříšků a popcornu. No co, tak hold sobota strávená u telky
ještě chvíli počká. S mrzutým bručením rychle tu nálož odnesl do obýváku a
hodil na stůl. Otočil se o sto osmdesát stupňů a běžel otevřít dveře.
„Ahoj
Suho,“
„Ahoj
Hyung, co tu zase děláš?“ vypadlo z něj překvapeně. Starší se po něm s nadzvednutým
obočím kouknul. ¨
„Teda…,“
poškrábal se Suho nervózně za krkem a ustoupil ze dveří „... promiň jen pojď
dál,“ vypadlo z něj nakonec.
„Ne,
ty promiň Suho asi jsem ti měl říct, že ještě přijdu,“ usmál se omluvně
Minseok, „Je Luhanovi lépe?“ zeptal se vzápětí. Suho přikývl: „Teplotu už nemá,
ale nechal jsem ho ještě ležet,“ a ukázal směrem k Luhanovu pokoji. Xiumin
přikývl, pohledem zabloudil náhodou do obývacího pokoje a všiml si hromady
pochutin všude kolem konferenčního stolku.
„Asi
jsem tě vyrušil od nějaké podívané?“ zeptal se pobaveně.
„No
tak, když tu musím zůstat a dávat pozor na bráchu, tak jsem si chtěl ten čas
trochu zkrátit,“ vysvětlil s pokrčením rameny Suho. Xiumin se zamyslel a
vyhrnul si rukávy své košile.
„Co
bys řekl na to, kdybych tě poslal ven, a já se o Luhana zatím postarám?“
„Eh?
Ven?“ vykulil mladší oči.
„Přece
bys nechtěl být zavřený mezi čtyřmi stěnami, když je venku pěkně. Určitě jsi
měl něco naplánovaného se Sehunem?“ probodl Suha pohledem a doufal, že mu
význam jeho slov dojde. Mladšímu obočí vystřelilo někam do vlasů a matně se
snažil vzpomenout jestli si se Sehunem něco včera domlou.... Aha! Došlo mu
vzápětí, když si všiml Minseokova pronikavého pohledu.
„Ah!
Právě jsem si vzpomněl, že jsme chtěli jít na ten nový film,“ luskl prsty a
hodil jeden významný pohled po starším.
„Tak
to bys ho neměl nechat čekat!“
„Jo…
to by nebylo… dobrý,“ zakoktal se Suho, když se začal rozhlížet kolem dokola.
Přeci jen by měl alespoň dát obývák do původního stavu, než půjde. Alespoň
odnese zpátky ty brambůrky a to ostatní. Jenže ve chvíli, co se chtěl otočit,
aby sebral první sáček, po něm se smíchem mrsknul Minseok bundu.
„Nech
to a běž,“ usmál se. Suho na nic nečekal a poněkud zmatený rychle vypadl
z domu. Až dole před budovou mu došlo, co se to vlastně stalo. On se
nechal vyhodit cizím člověkem z vlastního bytu?! No… dobře ten byt není
úplně tak jeho, jsou v podnájmu a Minseok není zase úplně tak cizí. Je to
někdo, kdo k nim vždycky patřil. Bral ho skoro jako jednoho z rodičů.
Vzpomínal si jen na to, že když jej opustila matka, tak od té doby pomáhal
Luhanovi naprosto ve všem. Měli by se s Luhanem vzít, protože nevěří, že
to je jen přátelství. A to jak se teď nechal lehce vyhodit z baráku…
Jestli v tom není něco víc, tak tomu snad sám pomůže. Suho se zasmál a
pohledem vystoupal k oknům jejich bytu.
„Asi
bych tu měl přestat přemýšlet o své dohazovačské kariéře a zkusit Sehuna jestli
ho nevytáhnu ven, když už,“ řekl si jen tak do větru pro sebe, když si
uvědomil, že stojí před domem jako idiot už nějakou hodnou chvíli. Vytáhl
z kapsy mobil a nacvakal známé číslo. Nemusel čekat moc dlouho a hned se
z druhé strany ozval ten typicky povýšenecký hlas… a jako vždy velice
překypoval vtipem:
„Mluv
rychle Suho! Jsem právě ve výzkumném oddělení NASA a připravuji se na cestu do
vesmíru. Budu zkoumat ufounské žaludky, které bombardují náš Měsíc,“
„Vtipný
jako vždy. Co takhle se pitvat v ufounech spolu?“ usmál se Suho.
„No
to radši ne! Ještě bys něco chytil. Nevím, co bych pak s tebou dělal někde
uprostřed vesmíru,“ Suho ho nebral vážně, ale musel se udiveně pousmát nad tím,
že ten inteligentní druh lidské rasy na druhé straně použil slovo ‚nevědět‘ a
‚co dělat‘ v jedné větě a ještě k tomu mluvit o sobě.
„Já
ti říkal, že jednou nebudeš něco vědět!“ vyhrkl nadšeně.
„Tss,
říkal jsi spolu? Pitvat ufouny? Spolu rozhodně ne, tobě takovou složitou práci
nesvěřím, nejsem blázen,“ odsekl mladší.
„Tak
je tu alespoň nějaká šance, že tě vytáhnu ven? Víš, že se nerad courám po městě
sám,“
„Já
myslel, že hlídáš Hyunga,“ zasmál se Sehun.
„Změna
plánu. Byl jsem vyhozen z domu a o něj se teď stará Minseok Hyung. Proto
ti teď volám,“ povzdechl si Suho.
„Dobrá,
tak já řeknu Hustonovi, že je problém, a že se ta vesmírná mise odkládá na
neurčito. Kde se sejdeme?“
„Jako
vždycky před ZhuZhang restaurací,“ ušklíbl se vítězně Suho a hned se otočil
správným směrem. Sehun odsouhlasil a ukončil hovor.
*
Luhan
se nepříjemně zavrtěl v posteli a pohled upřel někam ven za okna. Vážně si
nepřál nic jiného než usnout a probudit se nejméně za sto let. Nevěděl, co si
myslet. Xiumin s ním pravděpodobně nebude chtít už nikdy mluvit, ale zase
zařídil vše tak, aby o něj bylo dobře postaráno. Dokonce kvůli němu i zalhal!
Minseok! Ten, který by nikdy lež neřekl. Možná ho vyděsil… a teď mu dává čas
rozmyslet si, jestli to skutečně myslel vážně.
Lu si povzdechl. Opravdu, nad čím to tu teď přemýšlí? Jakoby to skoro nebylo jasné?! Chová se jako idiot. Jako puberťačka. No vlastně to vážně není skoro jasné… Xiumin mu ten polibek vrátil… NE! A dost! Tohle nikam nevede!
Lu si povzdechl. Opravdu, nad čím to tu teď přemýšlí? Jakoby to skoro nebylo jasné?! Chová se jako idiot. Jako puberťačka. No vlastně to vážně není skoro jasné… Xiumin mu ten polibek vrátil… NE! A dost! Tohle nikam nevede!
Vztekle
a s dávkou zoufalosti zakopal nohama a peřinu si přehodil přes obličej. V tom
uslyšel zvuk otevírajících se dveří. Ne teď neměl náladu na nikoho ani na Suha.
„Jsme
v pohodě Suho, můžeš jít,“ zamumlal do peřiny, aniž by se na příchozího
podíval. Vydechl vzduch z plic a snažil se uklidnit. Čekal, kdy jeho bratr
odejde, jenže se nic nedělo.
„Řekl
jsem, že jsem v pohodě tak-!“ začal výhružným tónem, když se hrabal z pod
peřiny, ale jakmile zabloudil očima ke dveřím, tak by se v něm krve
nedořezal. Nebyl tam nikdo, koho by čekal a vůbec se mu to nelíbilo.
„Xiumine…,“
kníkl přiškrceně a očima se snažil vyhnout se jeho upřenému pohledu.
„Lu,
už je ti lépe?“ zeptal se starší a udělal jeden krok blíž k světlovláskovi
v posteli. Možná vypadal sebevědomě a taky asi Luhana trošku vyděsil,
soudě podle jeho roztěkaného pohledu. Ale ve skutečnosti myslel, že každou
chvíli upadne. Tep zrychlený a ruce se mu třásly, proto je strčil do kapes.
Lu těžce polkl. Nechtěl se s ním bavit. Ano přiznává si to, bojí se odmítnutí.
Lu těžce polkl. Nechtěl se s ním bavit. Ano přiznává si to, bojí se odmítnutí.
„Luhane…,“
„Ne!“
vykřikl. Samotného ho překvapilo, že dokázal v tom okamžiku vůbec vydat jakýkoli
zvuk. Bál se tak moc, že se nemohl pořádně nadechnout, na hrudi ho tlačilo,
jako by tam měl kámen.
„Nepřibližuj
se,“ vydechl roztřeseně. Konečně dostal odvahu se podívat a zvedl pohled.
Střetl se s tím Minseokovým. Avšak nespatřil tam nic jiného než tu
nezkrotnou něhu a možná taky ještě smutek, ale po vzteku, nenávisti nebo
znechucení ani památky.
„Luhane,
promluvíme si,“ protnul po chvíli ticho Xiumin.
„Zapomeň
na to, Dělej, že se nic nestalo, prosím tě,“ přerušil ho rychle mladší.
Nervózně v ruce drtil látku peřiny. Minseok se nadechl, rozhodně
nezapomene. Teď musí Luhanovi ukázat, že je všecko v naprostém pořádku.
Nasadil ten svůj nejzářivější úsměv, který dokázal vytvořit.
Luhan se zarazil, když spatřil, s jakým výrazem se k němu blíží. Studená ruka sevřela jeho žaludek a v tu chvíli zase nemohl popadnout dech. On se mu vysměje, odkopne ho jako nějakého psa, stejně je Luhan pro něj přítěž. Minseok ho musí takřka živit, dalo by se říct, dělá spousty práce za něj. Luhan na něm je závislý, ale Xiumin nejspíš ještě neměl to srdce ho vyhodit sám a čekal, až mu k tomu dá dostatečný důvod. A teď ten polibek… tím si odřízl záchranné lano. Je konec, pomyslí si. Sklopí pohled a stáhne se.
Luhan se zarazil, když spatřil, s jakým výrazem se k němu blíží. Studená ruka sevřela jeho žaludek a v tu chvíli zase nemohl popadnout dech. On se mu vysměje, odkopne ho jako nějakého psa, stejně je Luhan pro něj přítěž. Minseok ho musí takřka živit, dalo by se říct, dělá spousty práce za něj. Luhan na něm je závislý, ale Xiumin nejspíš ještě neměl to srdce ho vyhodit sám a čekal, až mu k tomu dá dostatečný důvod. A teď ten polibek… tím si odřízl záchranné lano. Je konec, pomyslí si. Sklopí pohled a stáhne se.
„Ty
se mě bojíš?“ uslyší šepot blízko něj. Není schopný odpovědět a ještě více se
roztřese, když se jeho hlavy dotkne dlaň příjemná, teplá.
„Luhane,“
vydechne starší a přejede na jeho tvář, „podívej se na mě,“ řekne klidně. Když
se však mladší k ničemu nemá, vezme jeho tvář do obou rukou a pohlédne mu
do očí, které na něj vyděšeně koukají.
„Nemáš
naprosto žádný důvod se bát. Ten včerejšek…,“ najednou nevěděl, co říct, stále
se ale nepřestával dívat do jeho očí. Zhluboka se nadechl.
„Rozmysli
si to, ano?“ promluvil najednou Luhan.
„Lu,
já...,“ … „Nechci to slyšet teď, chci, aby sis to rozmyslel a řekl mi to až pak,“
Luhan se tak moc děsil odpovědi, že v tu chvíli ho nechtěl pustit ke
slovu. Minseok ho ale zastavil tím, že mu lehce a téměř nepatrně přejel palcem
po rtech. Dotýkal se jich a kroutil při tom hlavou: „Ne Lu, já si nic rozmýšlet
nechci. To jediné, co chci je… abys…,“ Ne! Musí to říct, „Abys mi věřil,
Luhannie,“ pohladil ho po tváři a usmál se.
„Však
mě znáš už dlouho, tak bys mohl vědět, jak se zachovám, ne?“ Luhan ovšem dál
mlčel.
„To,
co se stalo včera, bylo… bylo to nejhezčí od tebe, co jsem mohl dostat za celou
dobu, co se známe,“ Ani sám nevěřil, že to řekl nahlas a jen se znovu usmál,
když z něj Luhan nespouštěl ty jeho kukadla. Pravděpodobně mu vůbec
nedocházelo, co mu tu celou dobu říkal. Tak na to hold bude muset trochu jinak.
Naklonil se k němu blíž a zašeptal: „Vnímáš mě vůbec?“ a pak se něžně
otřel svými rty o ty Luhanovi. Mladší se v tu chvíli probral z transu,
do kterého se dostal po jeho slovech a rukama se zapřel o Xiuminovu hruď. Avšak
ten ho rychlým pohybem uzemnil a na jeho rty se okamžitě vášnivě přisál.
*
Sehun
stál před kavárnou ZhuZhang a sledoval, odkud se vynoří Suho. Povzdechl si a
mrknul na hodinky. Vždyť ještě má čas, nemá právo být naštvaný, že jde pozdě,
když tomu tak není. Protože pokud přijde do deseti minut, tak pozdě nepřijde.
To jen Sehun sám je tam nějak moc brzo. Vyběhl z domu, jak nejrychleji
mohl. Myslel si, že se ukouše nudou. Přeci jen se mu v sobotu nechtělo
sedět doma. Byl vděčný za Minseokovu nepřímou pomoc.
Ovšem zase jestli Suho přijde jen o pár minut později, asi vzburcuje policii a zahájí pátrací akci, protože by bylo divné, kdyby se tak dochvilná osoba zpozdila. To, že on sám si chodí, kdy se mu zachce, je jiná věc. Jednou dokonce zapomněl, že se měli sejít a nechal Suha hodinu a půl stát v dešti. Je to trochu zajímavé, jak někdo s tolik vysokým IQ si nezapamatuje něco tak jednoduchého. Ve škole mu to jde samo, je nejlepším žákem, ale v normálním životě si občas neví rady. Suho si ho proto i někdy dobírá. Jeho to, ale nějak zvlášť netrápí.
Ovšem zase jestli Suho přijde jen o pár minut později, asi vzburcuje policii a zahájí pátrací akci, protože by bylo divné, kdyby se tak dochvilná osoba zpozdila. To, že on sám si chodí, kdy se mu zachce, je jiná věc. Jednou dokonce zapomněl, že se měli sejít a nechal Suha hodinu a půl stát v dešti. Je to trochu zajímavé, jak někdo s tolik vysokým IQ si nezapamatuje něco tak jednoduchého. Ve škole mu to jde samo, je nejlepším žákem, ale v normálním životě si občas neví rady. Suho si ho proto i někdy dobírá. Jeho to, ale nějak zvlášť netrápí.
Znovu
zkontroloval čas na hodinkách, už by tam měl být. Ohlédl se a v dálce spatřil
rychle jdoucího mladíka s úsměvem na tváři. Zamával mu a čekal, až Suho
dojde.
Suho
si už v té dálce všiml toho jízlivého xichtu svého kamaráda a sám pro sebe
se ušklíbl. Zakroutil hlavou a
zkontroloval čas na mobilu, vždyť má ještě 2 minuty čas. Je tu akorát. Tak
neví, co ten věžák blbne. Usmál se a strčil mobil zpět do kapsy u kalhot.
Vzhlédl před sebe a nečekaně vrazil do nějaké osoby. Zavrávoral a udělal dva
kroky zpět. Vždyť by přísahal, že tam ještě před chvílí nestál… nestáli dva
chlápci ve smokinzích a takovými těmi věcičkami v uších, které Suho vídá
ve filmech u tajných agentů.
„Omlouvám
se,“ řekl spěšně a uklonil se. Ty dvě gorily se ovšem ani nehnuly. Suho nadzdvihl
jedno obočí.
„Pan
JoonMyun?“ zeptal se najednou jeden z nich. Suho se po něm překvapeně
podíval. Už dlouho mu nikdo neřekl jeho jménem. Jen Luhan, když ho za něco
chtěl seřvat. Tohle ale nebylo důležité, mnohem důležitější bylo, odkud ho
sakra znají?
„A-Ano?“
vykoktal a přejel pohledem po obou mužích a pak vyhledal pohled Sehuna, který
stál zaraženě opodál a čekal.
Sehun
nevěděl, co dělat. Všiml si těch dvou už předtím, ale nenapadlo ho, že by
zastavili zrovna Suha. Nehodlal tam, ale jít, Ať už to bylo cokoli. Ovšem
překvapený pohled Suha ho poněkud znejistil.
„Můžete
prosím jít s námi?“ ukázal jeden z mužů na auto, které bylo
zaparkované hned vedle. Suho se jen vyjeveně kouknul na černé luxusní vozidlo.
Co to mělo ksakru být?!
„Co
prosím? Kam bych s vámi měl jezdit?“ zeptal se a nesouhlasně zavrtěl
hlavou. Jeden z mužů otevřel dveře od auta a ten druhý se postavil za
Suha: „Prosím nedělejte problémy, nic se vám nestane,“
Suho
polkl a pak očima zabloudil k Sehunovi. Ještě několik sekund čekal a pak
se tomu muži vysmekl a rozběhl za Sehunem.
„Chyť
ho!“ vykřikl jeden z mužů. Sehun si všiml, o co se Suho snaží a rozběhl se naproti jemu. Avšak ho od
něj dělil přechod, kde mu zrovna do cesty vjelo nákladní auto. Tiše zaklel, a
když se mu zase naskytl pohled na ulici před sebou, viděl už jen ty dva chlapy,
jak soukají jeho vzpírajícího se Suha do toho černého auta.
„Sehune!“
stačil vykřiknout ještě Suho než byl zatlačen dovnitř a zabouchly se za ním
dveře. Zezadu ho někdo chytl, takže nedosáhl na otevírání dveří. Ti dva, co ho
tam strčili, rychle zasedli na přední místa, nastartovali auto a rozjeli se
někam pryč.
Sehun
už auto nestihl doběhnout a jen vyděšeně zíral, jak odjíždí s jeho Suhem.
Jeje to je tak napínavý, že netrpělivě čekam ma další díl. Doufam, že Suho bude v pohodě, jen by mě zajímalo, jak na to zareaguje Luhan...
OdpovědětVymazatWow super moc a moc se ti to povedlo a je to cim dal napinavejsi doufam ze to nejak nezmeni vztah ke klikum
OdpovědětVymazatTenhle díl byl super naprosto užasný......a napínavý těším se na další díl..
OdpovědětVymazat